Documentos de Académico
Documentos de Profesional
Documentos de Cultura
TEFIL´LÁT PITTÚM HAKKETÓRET - LA PLEGARIA
DE LA MEZCLA DEL INCIENSO
Por Kabbalah y Torah
שׁ ֵחלֶת ְו ֶח ְל ְבּנָה
ְ נָטָף וּ, קַח־לְָך ַסמִּים,וַיּ ֹאמֶר י ְהֹוָה אֶל־מֹשֶׁה
רֹקַח, ְו ָעשִׂיתָ א ֹתָ הּ קְט ֶֹרת: בַּד ְבּבַד י ִ ְהי ֶה,ַסמִּים וּלְבֹנָה זַכָּה
ְונָתַ תָּ ה,שׁ ַחקְתָּ ִמ ֶמּנָּה הָדֵ ק ָ ְו: ְמ ֻמלָּח טָהוֹר ק ֹדֶ שׁ,ַַמ ֲעשֵׂה רוֹ ֵקח
ק ֹדֶ שׁ,שׁמָּה ָ ֲאשֶׁר ִא ָוּעֵד לְָך,ִמ ֶמּנָּה ִל ְפנֵי ָהעֵדֻ ת בְּאֹהֶל מוֹעֵד
, ְו ִה ְקטִיר ָעלָיו ַאהֲר ֹן קְט ֶֹרת ַסמִּים, ְונֶ ֱאמַר:קָדָ שִׁים תִּ ְהי ֶה ָלכֶם
וּ ְב ַהעֲֹלת ַאהֲר ֹן:ִירנָּה ֶ בַּבֹּקֶר בַּבֹּקֶר ְבּ ֵהטִיבוֹ אֶת־ ַהנֵּר ֹת י ַ ְקט
קְט ֶֹרת תָּ מִיד ִל ְפנֵי י ְהֹוָה,ִירנָּה ֶ אֶת־ ַהנֵּר ֹת בֵּין ָהע ְַר ַבּי ִם י ַ ְקט
לְד ֹר ֹתֵ יכֶם
VAIÓMER ADO-NÁI EL-MOSHÉ, KAJ-LEJÁ SAMMÍ
M, NATAF USHJÉLET VEJELBENÁ SAMMÍM ULVO
NÁ ZAKKÁ, BAD BEVAD IHIÉ:
VEÄSITA OTÁH KETÓRET, RÓKAJ MAÄSÉ ROKÉA
J, MEMUL´LAJ TAHOR KÓDESH:
VESHAJAKTÁ MIMMENNA HADEK VENATATTÁ
MIMMENNA LIFNÉ HAËDUT BEÓHEL MOËD, ASH
ER IVVAËD LEJÁ SHAMMA, KÓDESH KODASHÍM
TIHIÉ LAJEM: VENE
´EMAR, VEHIKTIR ÄLAV AHARÓN KETÓRET SAM
MÍM, BABBÓKER BABBÓKER BEHETIVÓ ET-
HANNERÓT IAKTIRENNA:
UVHAÄLOT AHARÓN ET-HANNERÓT BEN HAÄRB
ÁIM IAKTIRENNA, KETÓRET TAMÍD LIFNÉ ADO-
NÁI LEDOROTEJEM
Y dijo el Señor a Moisés, toma para ti especias, bálsamo,
raíz aromática y gálbano, especias e incienso puro en
porciones iguales. Y con ellas harás incienso, perfume
trabajo de perfumero, revuelto completamente puro de
santidad; y molerás de ella muy fino, y la pondrás ante el
arca del testimonio en la tienda del encuentro donde me
reuniré contigo, santo de los santos será para ustedes: Y está
dicho: Y quemará Aarón sobre él, incienso de especias en la
mañana, por la mañana lo quemará al limpiar las candelas. Y
al subir Aarón a iluminar las candelas, entre las tardes lo
quemará, incienso constante, delante del Señor para tus
generaciones.
A CONTINUACIÓN SE RECITA UNA SELECCIÓN DE
TEXTOS TALMÚDICOS QUE TRATAN ACERCA DE
LAS LEYES QUE REGULABAN LA FABRICACIÓN
DEL KETÓRET.
TALMÚD KETIRÓT 6a; IERUSHALMI IOMÁ 4:5
שׁשִּׁים וּשְׁמוֹנָה ִ שְֹׁלשׁ מֵאוֹת ְו, פִּטּוּם ַהקְּט ֶֹרת כֵּיצַד,תָּ נוּ ַר ָבּנָן
,שׁשִּׁים ַו ֲח ִמשָּׁה ְכּ ִמנְי ַן י ְמוֹת ַה ַחמָּה
ִ שְֹׁלשׁ מֵאוֹת ְו.ָמנִים הָיוּ בָהּ
וּשְֹׁלשָׁה מָ נִים. ַמ ֲחצִיתוֹ בַּבֹּקֶר וּ ַמ ֲחצִיתוֹ ָבּע ֶֶרב,ָמנֶה ְבכָל יוֹם
שׁ ֵמּהֶם ַמ ְכנִיס כֹּהֵן גָּדוֹל וְנוֹטֵל ֵמהֶם מְֹלא ָח ְפנָיו בְּיוֹם ֶ ,י ְתֵ ִרים
כְּדֵ י ְל ַקיּ ֵם,ִפּוּרים
ִ וּ ַמ ֲחז ִָירן ַל ַמּכְתֶּ שֶׁת ְבּע ֶֶרב יוֹם ַהכּ,ִפּוּרים
ִ ַהכּ
ְואֵלּוּ הֵן, וְַאחַד ָעשָׂר ַס ָמנִים הָיוּ בָהּ. ִמ ְצוַת דַּ קָּה מִן הַדַּ קָּה:
TANÚ RABBANÁN, PITTÚM HAKKETÓRET KÉTZA
D, SHELOSH MEOT VESHISHSHIM USHMONÁ MA
NIM HAIU VÁH:
SHELÓSH MEOT VESHISHSHIM VEJAMISHSHÁ KE
MINIÁN IEMÓT HAJAMMÁ, MANÉ BEJOL IÓM, M
AJATZITÓ BABBÓKER UMAJATZITÓ BAËREV. US
HLOSHÁ MANÍM IETERÍM, SHEMMEHEM MAJNIS
KOHÉN GADÓL VENOTEL MEHEM MELÓ JOFNAV
BEIÓN HAKKIPPURÍM, UMAJAZIRÁN LEMMAJTÉS
HET BE´ËREV IÓM HAKKIPPURÍM, KEDÉ LEKAIE
M MITZVAT DAKKÁ MIN HADDAKKÁ. VEAJAD
ÄSAR SAMANIM HAIU VÁH, VE´EL´LU HEN
Enseñaron nuestros sabios: ¿cómo se mezclaba el incienso?
Trescientos sesenta y ocho medidas habían en él, trescientos
sesenta y cinco, como la cuenta de los días del año solar, una
medida por cada día mitad de una medida por la mañana y la
otra mitad de la medida por la tarde, y las tres medidas
restantes, de las cuales el sumo sacerdote traía en sus manos
y llenaba sus puños en el día de Ióm Kippúr, los regresaba al
mortero en la víspera del día de Ióm Kippúr para cumplir
con el precepto de molerlos finamente. Y once especias
había en él, y estas son:
(Se recomienda enumerarla con los dedos)
ַהצּ ֳִרי אֵינוֹ ֶאלָּא שׁ ְָרף הַנּוֹטֵף:שׁמְעוֹן בֶּן ַגּ ְמלִיאֵל אוֹמֵר ִ ַרבָּן
כְּדֵ י ְלשַׁפּוֹת בָּהּ,בּוֹרית כּ ְַרשִׁינָא ְלמָה הִיא בָָאה ִ .ֵמ ֲעצֵי ַה ְקּטָף
כְּדֵ י, י ֵין ַקפ ְִריסִין ְלמָה הוּא בָא. כְּדֵ י שֶׁתְּ הֵא נָָאה,אֶת ַהצִּפּ ֶֹרן
ַוהֲֹלא מֵי ַרגְ ַלי ִם יָפִין. כְּדֵ י שֶׁתְּ הֵא ַעזָּה,ִלשְׁרוֹת בּוֹ אֶת ַהצִּפּ ֶֹרן
שׁאֵין ַמ ְכנִיסִין מֵי ַרגְ ַלי ִם ַבּ ִמּקְדָּ שׁ ִמ ְפּנֵי ַהכָּבוֹדֶ ֶאלָּא,לָהּ
RABBÁN SHIMÖN BEN GAMLIEL OMER: HATZTZ
ORÍ ENO EL´LÁ SHERAF HANNOTEF MEÄTZE HA
KKETAF. BORIT KARSHINÁ LEMÁ HI VAÁ, KEDÉ
LESHAPPOT BÁH ET HATZTZIPPOREN, KEDÉ SH
ETTEHÉ NAÁ. IEN KAFRISIN LEMÁ HÚ VÁ, KED
É LISHRÓT BO ET HATZTZIPOREN, KEDÉ SHETT
EHÉ ÄZZÁ. VEHALÓ ME RAGLÁIM IAFIN LÁH, E
L´LÁ SHE´ÉN MAJNISÍN ME RAGLÁIM BAMMIKD
ÁSH MIPPENÉ HAKKAVÓD
Rabbán Shimón Ben Gamliel dice: El bálsamo, no es sino la
savia que gotea de un árbol de bálsamo. Y la lejía de carcina
¿qué objeto tenía? Era usado para refinar la raíz aromática y
embellecer su aspecto. El vino de Chipre ¿para qué es
traído? Para impregnar en él la raíz aromática, para que esté
más concentrado. ¿Acaso no era mejor el agua de orín para
él? No se hacía uso de ella porque no se introducía al
Templo por respeto.
הֵיטֵב, הָדֵ ק הֵיטֵב: ְכּשֶׁהוּא שׁוֹחֵק אוֹמֵר,תַּ נְי ָא ִרבִּי נָתָ ן אוֹמֵר
, ִפּ ְטּמָהּ ַל ֲח ָצאִין ְכּשׁ ֵָרה.שׂמִים ָ שׁהַקּוֹל יָפֶה ַל ְבּ ֶ ִמ ְפּנֵי.הָדֵ ק
אִם, זֶה ַה ְכּלָל, ָאמַר ִרבִּי י ְהוּדָ ה.שׁ ַמעְנוּ ָ שׁלִישׁ וּל ְָרבִי ַע ֹלא ָ ְל
ַחיּ ָב,ָ ְואִם ִחסֵּר ַאחַת ִמכָּל ַס ְמ ָמנֶיה.ְכּמִדָּ תָ הּ ְכּשׁ ֵָרה ַל ֲח ָצאִין
מִיתָ ה
TANIA RIBBÍ NATÁN OMER: KESHEHÚ SHOJEK
OMER: HADEK HETEV, HETEV HADEK. MIPPENÉ
SHEHAKKOL IAFÉ LABBESAMÍM. PITTEMAH LAJ
ATZAÍN KESHERÁ, LESHALISH ULRAVIÄ LO SHA
MAÄNU. AMÁR RIBBÍ IEHUDÁ: ZÉ HAKKELAL:
IM KEMIDDATAH, KESHERÁ LAJATZAIN. VEIM JI
SSER AJAT MIKKOL SAMMANEHA, JAIAV MITÁ
Fue estudiado que Rabbí Natán dice: Cuando él (Kohén)
machacaba decía: “Pulverízalas fino, bien fino”, por cuanto
su voz es buena para las especias. Si lo mezclaba por la
mitad de su medida se podía utilizar, pero si lo hacía en una
tercera o cuarta parte de su medida, no escuchamos. Rabbí
Judá dijo: Esta es la regla: Si lo hizo en su proporción
adecuada, se puede utilizar en la mitad de la cantidad, pero si
omitió cualquiera de las especias, tendrá pena de muerte.
שׁנָה ָהי ְתָ ה בָָאה שֶׁל ָ שׁ ְבעִיםִ שׁשִּׁים אוֹ ְל ִ ַאחַת ְל,תָּ נֵי בַר ַקפּ ָָרא
אִלּוּ ָהי ָה נוֹתֵ ן בָּהּ ק ְָרטוֹב, וְעוֹד תָּ נֵי בַר ַקפּ ָָרא.ִירי ִם ַל ֲח ָצאִיןַ שׁ
ְו ָלמָה אֵין ְמע ְָרבִין. אֵין ָאדָ ם י ָכוֹל ַלעֲמ ֹד ִמ ְפּנֵי ֵריחָהּ,שֶׁל דְּ בַשׁ
כִּי כָל שְׂא ֹר ְוכָל דְּ בַשׁ ֹלא,ַתּוֹרה ָאמ ְָרה ָ שׁה ֶ ִמ ְפּנֵי,בָּהּ דְּ בַשׁ
תַ ְקטִירוּ ִממֶּנּוּ ִאשֶּׁה ַלי ְהֹוָה
TANÉ VAR KAPPARÁ: AJÁT LESHISHSHIM O LES
HIVÏIM SHANÁ HAIETÁ VAÁ SHEL SHIRÁIM LAJ
ATZAÍN. VEÖD TANÉ VAR KAPPARÁ, IL´LÚ HAI
Á NOTÉN BÁH KORTOV SHEL DEVÁSH, ÉN ADÁ
M IAJOL LAÄMOD MIPPENÉ REJAH. VELAMA ÉN
MEÄREVIN BÁH DEVÁSH, MIPPENÉ SHEHATTOR
Á AMERÁ, KI JOL SEOR VEJOL DEVÁSH LO TAK
TIRU MIMMÉNNU ISHSHÉ LAADO-NÁI
Enseñó Bar Kappará: Una vez cada sesenta o setenta años,
los restos acumulados llegaban a la mitad de la cantidad de
un año. Y también enseñó Bar Kappará: Si alguien hubiese
puesto una pequeña medida de miel de frutas en él, nadie
hubiera podido resistir su aroma. ¿Y por qué no se mezclaba
en él miel de frutas? Porque la Torá dice: “Cualquier
levadura o cualquier miel de frutas, no será quemada en una
ofrenda de fuego para El Eterno”