Emili Bronteová

...

Na větrné hůrce
KAPITOLA PRVNÍ 1801 Vracím se z návštěvy u svého domácího pána – jediného souseda, kterého tu budu mít na krku. Takovouhle končinu si dám líbit ! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenským ruchem. Pro mrzouta učiněný ráj - a v panu Heathcliffovi mám tak dokonalý protějšek, že se o tu pustinu můžeme klidně rozdělit. Báječný kolega v poustevničení! Netušil ovšem, jakou ve mně vzbudil náklonnost hned napoprvé, když tak podezíravě přimhouřil černé oči, sotva jsem dojel k plotu, a když nevraživě schoval pravici hlouběji do výstřihu vesty, sotva uslyšel, kdo,jsem. „Pan Heathcliff?" řekl jsem. Odpověděljen kývnutím. "Jsem Lockwood, váš nový nájemce. Kladu si za čest navštívit vás bez meškání po svém příjezdu a spěchám se ujistit, zda jsem se snad nějak nevtíral, když jsem tolik stál o pronájem Drozdova. Zaslechl jsem včera, že prý jste pomýšlel . . ." "Drozdov je můj, milý pane," přerušil mě nedůtklivě. "Kdyby se tam někdo proti mé vůli vtíral, zarazil bych mu to – vstupte!" To jeho "vstupte!", procezené skrze zuby, znělo jako zmizte odtud !" Ani ta branka, o kterou se opíral, nebrala vyřčené pozvání na vědomí, a právě to mě asi přimělo vzít ho za slovo. rostl ve mně zájem o člověka, který svou uzavřenost hnal ještě dál než já. Když viděl, že se můj kůň už málem tlačí do vrátek, vytáhl konečně pravici z vesty a otevřel závoru. Pak se zprudka otočil a vedl mě chodníčkem do dvora. Tam se rozkřikl : "Josefe, odveď panu Lockwoodovi koně a přines nám víno!" "To bude asi veškeré služebnictvo v jedné osobě," pomyslil jsem si při těch dvou příkazech. "Není divu, že tu bují tráva na dláždění a živý plot že jim tu zarovnávají jen krávy." Josef byl muž postarší, vlastně už starý – možná úplný stařec, třebaže vypadal zachovale a statně. "Pámbu s námi," brumlal si rozmrzele, když ode mne přejímal koně. Tvářil se přitom tak kysele, že jsem ho v duchu omlouval - snad ho trápí zažívání, že volá pánaboha na pomoc, a jeho zbožný povzdech se k mému nečekanému příchodu ani nevztahuje. Dvorci pana Heathclifla se říká Větrná hůrka. Už tento místní název výmluvně naznačuje, jak prudkým útokům povětří je dům za bouřlivého počasí vydán napospas svou polohou. Větrat se věru nemusí, čerstvého vzduchu v něm užijí ažaž; o síle, s jakou tam nahoře po hřebenech fičí severák, svědčí nepřirozený sklon hrstky zakrslých borovic za domem a živý plot z vyzáblého trní, jehož šikmé pruty trčí všechny stejným směrem, jako by žebraly od slunce almužnu. Stavitel byl naštěstí prozíravý a postaral se o bytelnost: úzká okna zasadil hluboko do zdi a na rozích zpevnil budovu zvlášť velkými, vyčnívajícími kameny. Před prahem jsem se zastavil a s obdivem se zadíval na groteskní tesané ozdoby, jimiž oplývalo průčelí domu a zvláště portál hlavního vchodu. Tam jsem vypátral mezi nezřetelnými pozůstatky zvětralých gryfů a nahatých klučíků letopočet "1500" a jméno "Hareton Earnshaw". Byl bych k tomu rád leccos podotkl a vyžádal si od nevlídného majitele stručný historický výklad o tomto sídle, ale jeho postoj u dveří mi zřejmě naznačoval, abych buď bez prodlení vešel, anebo se klidil, a já jsem už nemínil pokoušet jeho trpělivost, dokud nevniknu do jeho svatyně. Stačil krok - nebyla tam předsíň ani chodba - a octli jsme se v obytné místnosti, které se tu říká prostě "jizba". Obyčejně to bývá zároveň pokoj i kuchyň, ale na Větrné hůrce vystrnadili kuchyň zřejmě jinam. zaslechl jsem totiž odkudsi z hloubi domu někoho řečnit a řinčet nádobím. Také jsem na mohutném krbu nepostřehl žádné známky toho, že by se tu peklo nebo vařilo, a stěnám chyběl obvyklý třpyt měděných pánví a vydrhnutých cedníků. Jen v jednom koutě se hýřivě zrcadlilo světlo i žár ohně na řadách velikánských cínových talířů; promíšených stříbrnými poháry a džbánky. Byly narovnány na policích ohromného dubového příborníku, jenž sahal až k samému krovu. Místnost totiž neměla strop a zvědavec si mohl volně prohlédnout celou

obnaženou konstrukci střechy, ledaže jí místy zakrývaly plošiny z prken, obtěžkané zásobou hovězích a skopových kýt, šunky a ovesných placek. Nad krbem visela sbírka starých, hrozivě vyhlížejících pušek a pár jezdeckých pistolí. pro okrasu stály na krbové římse tři pestře malované plechovky. Podlaha byla z hladkých bílych dlaždic, židle zelené, hrubě sbité, s vysokými opěradly. ve stínu se rýsovaly nějaké černé lenošky. Ve výklenku pod příborníkem se válela ohromná hnědosrstá lovecká fena, obklopená hromádkou kničících štěňat. A v dalších koutech byli ještě jiní psi. Místnost i zařízení se celkem nijak nelišily od obydlí kteréhokoli rozšafného sedláka tady na severu – zarputilého chlapíka v krátkých kalhotách a kamaších, v nichž se jeho svalnaté údy vyjímají zvlášť mohutně. Tenhle typ tu najdete ve všech usedlostech, roztroušených po zdejší vrchovině vždy několik mil od sebe, nejlépe takhle po obědě, jak si hoví v lenošce s korbelem napěněného piva na kulatém stole před sebou. Zjev pana Heathcliffa ,je však v podivném rozporu s jeho obydlím i způsobem života. Pleť má snědou jako cikán, oblekem a vystupováním vypadá spíš na pána - asi tak lepšího statkáře. Na vnější vzhled mnoho nedbá, ale to se při jeho urostlé, vzpřímené postavě snadno přehlédne. Zkrátka asi morous. Leckdo si třeba pomyslí, žeje to obyčejný domýšlivec, ale toje naprostý omyl. Já ho chápu, tuším v něm spřízněnou duši. ta jeho upjatost pramení z toho, že nedovede stavět na odiv své pravé city, že se ostýchá projevů vzájemné náklonnosti. On miluje či nenávidí skrytě a pociťuje to málem jako vtíravost, když někdo jeho lásku či nenávist opětuje. Ale ne, dávám se příliš unášet, nesmím mu přisuzovat tolik ze sebe sama. Třeba má Heathcliff zcela jiné důvody než já, když nehodlá podat ruku příchozímu, který stojí o bližš seznámení. Já jsem asi případ sám pro sebe; však už nebožka matka říkávala, že mně se i rodinné štěstí vyhne, a taky ano - letos v létě jsem se sám o ně připravil. Prožíval jsem krásný slunečný měsíc u moře a seznámil se tam s báječnou krasavicí. Nejevila o mne zájem, a já k ní proto vzhlížel jako k bohyni. Ani slovem jsem jí "nevyjevil svou touhu", moje tvář však asi mluvila za mne, takže každý hlupák musel poznat, že jsem až po uši zamilován. Konečně dívka pochopila a také v její tvářince se zračil opětovaný cit - nepředstavitelně krásná podívaná ! A jak jsem se zachoval já? Stydím se to doznat - stáhl jsem se do sebe jako hlemýžď do ulity a napohled jsem rázem ochladl. Pozorovala u mne stále mrazivější odstup, až začala, chudinka, věřit, že to všechno bylo u ní jen šálení smyslů. To trapné nedorozumění jí tak zmátlo, že přemluvila matinku k okamžitému odjezdu. A tento zlomyslný kousek, kterým mne vytrestala vlastní povaha, mi vynesl pověst člověka veskrze bezcitného; jak málo zaslouženou, vím jen já sám. Usedl jsem zjedné strany krbu a můj domácí pán zamířil k protějšímu místu. Abych nějak překlenul chvíli mlčení, hodlal jsem zatím pohladit fenu, která opustila rodinku a za zády se mi chtivě plížila k lýtkům; cenila zuby a sliny se jí sbíhaly už předem. Na mé pohlazení odpověděla přidušeným, táhlým zavrčením. "Nechte čubu na pokoji," zavrčel i pan Heathcliff a zarazil jí kopancem, než mohla svou zuřivost stupňovat. "Není na mazlení zvyklá - na hraní jí tu nemáme." Pak přistoupil k postranním dveřím a znovu se rozkřikl: "Josefe!" Josef cosi zahuhlal dole ze sklepa, ale patrně se neměl k návratu. Jeho pán se tedy vydal za ním dolů a mne tu nechal samotného s tou hrubiánskou fenou a dvěma zavilými chundelatými ovčáky, kteří teď také byli ve střehu a hlídali každý můj pohyb. Seděl jsem tišejako pěna, netoužil jsem pochopitelně přijít do styku s jejich tesáky. Ale nedalo mi to a začal jsem se po nich alespoň všelijak ošklíbat a mžourat. - nenadál jsem se ovšem, že tomu porozumějí, když si je budu dobírat mlčky. Nějaký můj výraz milostpaničku tak dopálil, že se rozvzteklila a skočila mi na klín. Odrazil jsem jí a přitáhl honem před sebe stůl jako štít. Ten pohyb vyburcoval všechny ostatní psy: ze všech skrýší se na mne vyrojila smečka čtvernohých běsů rozličného věku a velikosti. Měli spadeno zejména na šosy mého kabátu a na paty : nezbývalo než se dát do křiku, aby někdo z domácích zakročil, a zatím jsem odháněl alespoň největší útočníky pohrabáčem, jak to šlo. Pan Heathcliff a ten jeho děda stoupali po schodech ze sklepa jako naschvál s bohorovným klidem. Snad ani trochu nepřidali do kroku, jako by se nic nedělo – jako by neslyšeli ohlušující vřavu u krbu, kde se to na mne všechno

sápalo a doráželo. Naštěstí je předešla rychlejší posila z kuchyně: přihnala se mohutná ženština s vykasanou sukní a vyhrnutými rukávy, celá rozpálená od plotny, vrhla se na psy a začala se mocně ohánět na všechny strany rendlíkem. Tato zbraň, doprovázená patřičnou výřečností, účinkovala jako kouzelný proutek. Bouře rázem utichla, a když se na bojiště dostavil pán domu, stála tam už jen má zachránkyně, s hrudí dmoucí se jako moře po přestálé smršti. "Co to tu tropíte za výtržnost, prosím vás?" zeptal se a ještě si mě přitom měřil takovým pohledem, že jsem si to po tak nehostinném jednání nehodlal dát líbit. "Já a výtržnost! To je dobré," odsekl jsem. "Promiňte, ale ani stádo divokých vepřů by tak neběsnilo jako tenhle váš posedlý zvěřinec. To už byste mohli hosty předhazovat tygrům." "Nikoho si ani nevšimnou, když tu na nic nesahá " prohlásil, postavil přede mne láhev vína a odtáhl stůl zpátky na místo. "To je v pořádku, že hlídají. Napijete se?" "Ne, děkuji. "Ale nepokousali vás ! ?" "To bych jim taky neradil! Do smrti by na to, bestie kousavé, nezapomněly!" Heathcliffův obličej roztál úsměvem. "No, no, pane Lockwoode, jen klid! Tu máte, zapijte to! My tu málokdy vídáme hosty, a tak je ani neumíme patřičně uvítat - mluvím za sebe i za psy. Na vaše zdraví !" Uklonil jsem se a připil jsem zas jemu. Uvědomil jsem si, že bych si zadal, kdybych kvůli jeho nevycválanému psinci dělal uraženého. Třeba bych se před ním i zesměšnil - vždyť ten chlap měl z mého nebezpečí vlastně povyražení. Zatím Heathcliff asi nahlédl, že není radno zahrávat si s tak dobrým nájemcem. Rozhovořil se - ne již tak úsečně a stroze - o námětu, který podle jeho názoru mi byl blízký : o přednostech i nedostatcích mého samotářského útulku. Zaujalo mne, jak bystře se o všem vyjadřuje, a tak jsem se přeď odchodem dokonce nabídl, že nazítří přijdu zas. Dal mi na srozuměnou, že o další návštěvu nestojí. Stejně tam půjdu. Vždyť já jsem proti němu vlastně docela společenský tvor.

KAPITOLA DRUHÁ Včerejší odpoledne bylo mlhavé a chladné. Měl jsem sto chutí prosedět je u ohně ve svém pokoji, místo abych se brodil vřesovisky a bažinami k Větrné hůrce. Jenže po obědě - abyste věděli, obědvá se tu mezi dvanáctou a jednou a moje hospodyně, rozšafná paní, kterou jsem převzal spolu` se zařízením, nedovede či nechce rozumět přání, aby se mi hlavní jídlo podávalo v pět - tedy po obědě, když jsem se s tímto lenošným úmyslem odebral nahoru a vkročil do pokoje, našel jsem tam služebnou uprostřed mračna zvířeného prachu. Klečela u krbu mezi smetáky a kbelíky a sypala do plamenů popel, aby je uhasila. Tohle mě ovšem vyhnalo. Vzal jsem klobouk a po čtyřech mílích pochodu jsem dorazil k Heathcliffově zahradě právě včas, abych se šel schovat před prvními prachovými vločkami vánice. Tady na nechráněném kopci byla země ztvrdlá holomrazem a na studeném větru mi křehly nohy i ruce. Nedokázal jsem ani otevřít závoru u vrátek, a tak jsem přeskočil plot a běžel k domu po dlážděném chodníčku, lemovaném rozlezlými angreštovými keři. U vchodu jsem však klepal marně, až mě z toho brněly klouby a psi se rozštěkali. Bídná čeládko!" spílal jsem v duchu. "Za takovou sprostou nehostinnost by vám patřilo, abyste už víckrát neuzřeli lidskou tvář ! Já bych aspoň ve dne nezamykal! Vlezte mi na záda! - Však já se tam dostanu, uvidíte!" V tomto odhodlání jsem vzal za kliku a prudce jí zalomcoval. Kulatým okénkem u stodoly vykoukl Josefův kyselý obličej. Co byste rád?" zahulákal. "Pán je vzadu v ovčinci. "Jděte okolo, jestli s ním chcete mluvit!" Nemůže mi nikdo z domu otevřít?" křičel jsem po jeho příkladu. Tam nikdo nejni než milostpaní, a ta vám neotevře, kdybyste dělal kravál do večera." "A proč? Tak jí přece oznamte, kdo přišel. No, Josefe!" "To tak! Já si kvůli vám prsty pálit nebudu," houkla hlava a zmizela. Sníh už hustě fičel. Chytil jsem za kliku a zkusil znovu zalomcovat, ale tu se za mnou na dvoře objevil mladík bez kabátu, s vídlemi přes rameno. Zavolal na mne, abych šel s ním. Prošli jsme prádelnou, pak dlážděným dvorkem, kde bylo skladiště uhlí, pumpa a holubník, až jsme posléze vkročili do téže rozlehlé, přívětivé, teplé jizby, kam jsem byl uveden již předešle. Rozkošně žhnula září náramného ohně ze směsice uhlí, rašeliny a dříví. A poblíž stolu, prostřeného k důkladné večeři, jsem s potěšením uzřel milostpaní" - osobu, o jejíž existenci jsem dříve neměl "

jemné tahy. rámované plavými. jako bych tu ani nebyl. Předtím seděla ve stínu." "Ó." pronesla opovržlivě. skoro ještě děvčátko. prosím. "Tak proč chodíte ven?" odpověděla. překrásné. nejspíše kočky. "Sedněte si. Vyjela na mne jako lakomec. která u takového stvoření až zarážela. "Nestojím o vaší pomoc. kterému by šel někdo pomáhat při počítání zlaťáků. "Pozval vás na čaj?" zeptala se. Hleděla na mne. takže jsem si teprve teď mohl prohlédnout její postavu a obličej. Na štěstí však pro mé vznětlivé srdce vyjadřovaly jen znechucenost. tak půvabnou tvářičku jsem snad dosud nespatřil . Co jsem se nalomcoval klikou. "Pravda. že naší známost bere na vědómí. až mi z toho bylo nepříjemně a trapně. bez hnutí a beze slova. že?" nedal jsem se odradit a ukázal do kouta. " paní Heathcliffová. "Pěkní mazlíčkové. že se netečnost služebnictva vymstila na vašich dveřích." poznamenal jsem. "umím si je podat sama. do zlatova hrajícími kadeřemi." odpověděl jsem." omluvil jsem se spěšně. Hleděl jsem na ní . jež jí v prsténcích spadaly na půvabnou šíji.a ona na mne." podotkl jsem dále. "Nebudete. "Bude mi potěšením posvačit. Postava nádherná a obličej . . "Krásné zvíře. kde jsem zahlédl nějakou další havěť. než mě uslyšeli !" Nepohnula ani rty. milostivá. Uklonil jsem se jí a čekal." křikl hrubě mladík. pečlivě upravené šaty zástěru a zastavila se nad čajníkem s nabranou lžičkou čaje v ruce. kdyby byly chtěly trošku vlídně. Byla to bohužel hromádka zabitých králíků. přiskočil jsem jí na pomoc. opřena zády v křesle. Pozval vás?" ptala se znovu. Vlastně jen lhostejně zírala." zarazila mě. vaši mazlíčkové leží tamhle. odkašlal jsem si a zavolal jsem na tu potvoru Juno." odvětila ta přívětivá hostitelka. stěží na ně dosáhla. "Přijde brzo. abych se posadil. uvázala si přes černé. A ty oči ! nebyl bych jim odolal.tušení. až mě pozve. přisedl blíže k ohni a opakoval jsem poznámku o hrozném počasí." Poslechl jsem.věru. Hrozné počasí. promiňte. vstala a natáhla se pro dvě strakaté plechovky na římse u krbu. která při tomto druhém setkání ráčila nepatrně pohnout konečkem ocasu na znamení. Znovu jsem si odkašlal. "Omlouvám se. dávat pryč štěňátka?" Nejsou moje. Byla útlá. Sám " Heathcliff by mně byl neodsekl lépe. ba snad i zoufalost. Plechovky stály vysoko.

zavládlo chmurné mlčení. Naštěstí mi v těchto trapných rozpacích ulevil trochu Heathcliff. jako by nás dělila nesplacená krevní msta." pronesl jsem laškovně. když nemám spolehlivé vodítko. co se dá dělat. A tak jsem se raději tvářil. kterou jsem pozoroval u manželů Heathcliffových. že jsem až strnul. "Čekám. Mladík si zatím přehodil jakýsi nemožně utahaný kabát. Z tónu." Hm !" "Dočkáme se toho čaje?" ozval se ten v tom utahaném kabátě a přenesl svůj hrozivý pohled ze mne na mladou paní. kteří se v těch bažinách tady vyznají." Hodila čaj i se lžičkou zpátky do plechovky a vztekle dosedla zas na své místo. který vešel asi pět minut nato. přisedněte!" A my všichni i s tím neotesaným chasníkem jsme zasedli ke stolu. slíbil jsem přijít a tu mě máte. kam ho zařadit. Krabatila čelo a ohrnula rudý spodní ret jako děcko." Půlhodinku?" opakoval a střásal si přitom sněhové " vločky s šatů. že byste mohl zapadnout do slatin? V takovéhle čině zabloudí i zdejší lidé. Žádné řeči se při jídle nevedly. tváře celé zarostlé a ruce upracované jako obyčejný nádeník a přece si počíná nenuceně. až vy mě pozvete. Když bylo jídlo na stole. pane Heathcliffe. málem pánovitě. courat se po světě v nejhorší chumelenici! Nevíte. než se ten nečas přežene . stoupl si zpříma před plápolající oheň a měřil si mě shora úkosem asi tak. Husté kaštanové kučery má zanedbané a nečesané. Že by se to přehnalo. že jeho podivné způsoby nevidím. aby paní domu obsluhoval. "Nějakou tu půlhodinku zde bohužel teď musím vyčkat. "Že se vám chce. Jistě tu takhle nesedají . "Tak prosím. a vůbec se nemá k tomu. promlouval veskrze zlý člověk. Měl jsem za to. Začínal jsem být na pochybách : patří vůbec k služebnictvu? V jeho hrubém oděvu a mluvě není ani stopy po oné nadřazenosti." "Což kdyby mě někdo z vašich lidí doprovodil domů a zůstal přes noc u mne? Můžete některého postrádat?" Nemohu. pozval mě slovy: "Tak prosím. "Jemu taky?" obrátila se tázavě na Heathcliffa." "Ale ale! No.jakým to řekl." "Nikoli. musím se tedy spolehnout na vlastní orientační smysl." nutím se do bodrého tónu. poskytnete-li mi tu na chvíli laskavě přístřeší. že jsem to mračno vyvolal já a že bych se měl proto pokusitje rozfouknout. Teď mě už přešla chuť vidět v něm báječného kolegu. "Bude to?" utrhl se na ní tak hrubě. které nabírá k pláči. o tom zatím nemůže být řeči.

ale to by byl omyl ! Můj soused mi připadal až odpuzující. aby své volby litovala! . že je vůbec možné žít šťastně v takovém odloučení od světa. Škoda. to je jasné ! Tak to vy jste šťastný vlastník naší dobrodějné víly. to bude její manžel.nesmím jí dát příležitost. že se celkem líbím. co tu pije čaj z talířku a bere chleba do nemytých rukou. Řekl jsem vám. že při tak velikém věkovém rozdílu to asi nebudou manželé ! Jemu je kolem čtyřiceti. tu útěchu si dopřáváme až později. Jenže já jí velkomyslně přeslechl. protože ani neví. že jsou na světě lepší mládenci. "to je vám zvláštní. Čím dál. vaše choť. "Ani on. to přece ani není v lidské povaze. "A kde má být . škoda . že si vzala ." "Moji milou paní?" přerušil mě s výsměchem takřka ďábelským. To je z toho. Mohlo mě přece hned napadnout. zlomyslně zkreslovaly výraz skutečného duševního hnutí. "Hádáte špatně. .byl to pohled nenávistný. "Ach ovšem. ale aby se pořád jen škaredili. jak dovede zvyk působit na naše záliby a názory. pan Heathcliff mladý.jako zařezaní den co den . která vládne jako dobrý anděl ve vašem domě a srdci .vždyť to nemehlo po mém boku. A dívka vypadá sotva na sedmnáct." prohodil jsem k svému sousedu. Najednou mi svitlo . že její duch se vznáší nad námi co strážný anděl a bdí nad osudy Větrné hůrky. Její manžel už nežije. když se lidé zahrabou jako na hřbitově: ona se zahodí s takovým troupem. Ale já bych si dovolil tvrdit. a to bývá u mužů doba duševní vyspělosti. jak tu tak vidím v kruhu rodinném vás a vaši milou paní. Ale hned nato se ovládl a ulevil si jen šťavnatou nadávkou. Zde paní Heathcliffová je moje snacha. to tedy znamená. Při těch slovech na ní vrhl zvláštní pohled . že je to má snacha. No ovšem.Vy naznačujete. ani já nemáme tu čest být šťastným vlastníkem té vaší dobrodějné víly. i když tělo vzalo za své. Tak jste to myslel?" Chtěl jsem svůj trapný omyl nějak napravit.jsou sice morousové k pohledání. Mladík zrudl jako rak a zaťal pěst se zjevným úmyslem ublížit mi na těle. kdežto o sobě vím z dobré zkušenosti. pane Heathcliffe.ta moje milá paní?" "Přece paní Heathcliffová. kdy zřídka propadají sebeklamu. . "To je vám zvláštní. která patřila mně." povídám tedy v přestávce mezi prvním a druhým šálkem čaje. že by si je mladé děvče mohlo vzít z lásky. Leckdo by si nedovedl představit.Tahle úvaha zní možná trochu domýšlivě. ledaže mu snad svaly v obličeji." potvrdil mi " Heathcliff mou domněnku. když to jde s námi z kopce. na rozdíl od jiných lidí.`` podotkl můj hostitel. tím hůř. milý pane." "Ach tak! .

Dohřálo mě to a už jsem se na toho drzého dědka chystal s úmyslem vykopnout ho ze dveří. Odpovědi jsem se nedočkal. zažeň to ovčí stádečko do kolny ! Zasype je to. přinášejícího vědro ovesné kaše pro psy. že je ten proslov určen mně. s jakou to pronesl. "Cesty už jsou zaváté. že pálila hrstku sirek. když tam vracela plechovku s čajem. vy se už nenapravíte. a paní Heathcliffovou. jako by to byl nejapný žert. Josef postavil vědro na zem.. když " ostatní jsou všichni venku ! Ale do vás je marné mluvit. Bavila se tím. Umiňuji si.jako tenkrát vaší mámu !" Měl jsem zprvu dojem. které jí spadly s police nad krbem. A nezapomeň je zahradit prknem!" kázal Heathcliff." vyhrkl " jsem. Snášela se předčasně temná noc a obloha s pahorkatinou zmizely v jediném víru sněhové smršti. kritickým zrakem přehlédl místnost a zavřeštěl nakřáplým hlasem : A to je pořádek! Že se nestydíte tady lelkovat. když ho máš pořád na jazyku? Jen si dej pozor ." Heathcliff se přitom znovu pousmál. skloněnou nad ohněm." povídám na to a v duchu se směji důstojné póze. Když bylo jídlo odbyto a nikdo ani slůvkem nenavázal nějaký rozhovor. nebojíš se. jestli zůstanou do rána venku v ohradě. že se příště budu mít na pozoru. přistoupil jsem k oknu obhlédnout počasí. Začínaljsem být nějak nesvůj v tomhle přívětivém kruhu rodinném. vás si veme čert . Obával jsem se. " Ale co bude se mnou?" naléhaljsem dopálen stále víc." "Haretone.. Zastavila mě však odpověď paní Heathcliffové. Teď. On mě začal probodávat pohledem. rozumíte?" "Vynasnažím se. anebo vyprskl smíchem. přičítat mu otcovství tohoto medvěda. Nepleťte si to. vy darmožroute. že bych se buď neudržel a dal mu políček. a stejně bych neviděl ani na krok." zavrčel mladík. Ta ponurá duševní pohoda pomalu vyvažovala. než se do třetice vydám pod tento krov.mého syna. ale opravdu nedojdu domů bez průvodce. aby bylo jasné. "Jmenuju se Hareton Earnshaw." "Není můj syn." "A zde ten mladý muž. Vyhlídka byla chmurná. a tak jsem raději odvrátil zrak sám. ba převážila hřejivou tělesnou pohodu mého okolí. Rozhlédl jsem se a spatřil jsem Josefa. že si čert tebe odnese zaživa. "Ty pokrytče nestydatý.

kdo si dovolí mě rozzlobit. Ale až vám řeknou. Josef a já.a nedopaluj mě. že vás obtěžuji." " Aspoň vás to naučí. nebo s tebou bude zle! Já si vás tu všecky vyobrazím ve vosku a hlíně. podívej se. když jsem s ní osaměl. ďáblice !" Usoudil jsem. "nehněvejte se. starý hříšníku . zkusil jsem jí připomenout svou svízelnou situaci. kudy mám jít ! Anebo se přimluvte u pana Heathcliffa. jak už umím čarovat? To budeš koukat. co mu udělám. že není radno vydávat se zbrkle . že určitě nemáte tvrdé srdce. abyste kvůli mně vyšla na krok z domu v tak pozdní hodinu a do takové nepohody!" zvolal jsem. jenom mi povězte. sahajíc po veliké černé knize na polici. Dal se na rychlý ústup s hlasitou modlitbou a výkřiky: Ďáblice." "Dobrá. že tuto podivnou hru pěstuje asi pro vlastní vyražení. Mne by nepustili ani na konec zahrady. nebude vám svědomí vyčítat." řekla." řekl jsem naléhavě." "Vy ovšem ne ! Vás bych se ani neopovažoval prosit.a Earnshaw. " Paní Heathcliffová. jak tu pak se vším zatočím ! Už to dlouho trvat nebude. ta kráva rezka nechcípla jen tak a to tvoje revma na tebe taky asi neseslal pámbu." "Ty ďáblice ! Ty ďáblice !" chroptěl děda. Zilla. aby mi dal s sebou průvodce. ale budeš koukat ! Běž. "Je to skrovná rada. Váš spanilý obličej mi prozrazuje. ale lepší vám dát neumím. hrůzostrašně se zatvářila a Josef se rozklepal upřímným zděšením. Víš. nebo se přimluvím. toho . až půjdu domů.no. dívám se na tebe !" Malá čarodějka na něho upřela své krásné oči. "Ať nás pámbu chrání ode všeho zlého!" "Ticho. že tu musím zůstat. aby si tě vzal hned! Heleď. Poučte mě podle ` čeho se mám v krajině orientovat. že mě našli mrtvého v močále nebo zmrzlého v příkopě. přitáhla si svíčku a rozevřela před sebou tu velkou knihu. že je to tak trochu i vaše vina?" "Pročpak? Já přece s vámi nemohu.nikoho tu už nemáme.to ty půjdeš do pekla! A teď zmiz. prosím. a tak. a prvního." " A koho? Je tu jen on . nebudu ti povídat. "Vraťte se. kudy jste přišel !" řekla mi na to." "To si zařiďte s hospodářem! Mně do toho nic není. Josefe. zabořila se do křesla. "Nemusíte mi nic ukazovat." "Z toho je jasné. Tak kdo by to měl být?" "Nemáte tu v hospodářství čeledíny?" "Ne . Vždyť já neznám zdejší cesty o nic lépe než třeba vy cestu do Londýna. "Mám ti ukázat.

Já pak .bez klobouku a bez sebe vztekem . "Jestli to s ním dobře myslíš. Ještě že se ty psí potvoryjen zálibně protahovaly. Nestrpěly však." ohlásil. drž ho !" Z pootevřených dveří se vyřítili dva huňatí netvoři. kudy ven. Společný řehot Heathcliffův a Haretonův dovršil mou zlost a pokoření. My pokoje pro hosty nevedeme. "Vyprovoď ho ke všem čertům!" zakřikl ho jeho pán nebo kdo to vlastně byl. Někdo s ním jít musí. jak pěkně se mezi sebou snášejí. ať si se mnou nezahrávají. a Heathcliff. k němuž jsem právě mířil. a tak jsem tam musel ležet. "Slyšíte jí. jež nezbadatelnou šíří zloby připomínaly krále Leara. Když jsem tam tak bloudil. "Tebe poslouchat nebudu." "Mohl bych se vyspat tady v křesle. Bez okolků jsem jí popadl. vrtěly ocasem a nemínily mě pohltit zaživa.do našich kopců. radši mlč !" "Tak ať vás jeho duch straší! A Heathcliff ať už nesežene žádného nájemce a Drozdov se mu rozpadne v trosky!" odsekla mu. "Psi . zavolal jsem." prohlásil ten nezdvořák. Kdo ví. zívaly. aby mi překazil ústup. ať jste boháč nebo chudák! Po domě se mi nikdo roztahovat nebude. Ve spěchu jsem tam vrazil do Earnshawa. aby mě pustili ven. zaslechljsem další ukázku. Byla tak černá tma." "To tak! Cizí je cizí. Hospodáři. se pořád smál a já pořád spílal. "A jestli tu chcete zůstat. nebo . Dal jsem své nevoli hlasitý průchod a proběhl jsem kolem něho na dvůr. Při téhle urážce mi došla trpělivost. hospodáři. slyšíte jí. když ho nemám na očích. až se jejich škodolibým pánům uráčilo mě vysvobodit. že jsem neviděl.vyzývám ty bíďáky. srazili mě k zemi a lucerna zhasla. abych se zvedl. "Vyprovodím ho až k parku. že mu jí zítra pošlu." zašeptla paní Heathcliffová uznaleji.a další nesouvislé pomstychtivé výhrůžky. co?" "Lidský život snad stojí za to. aby koně pro jednou počkali. Zprvu se mne chtěl ujmout ten mladík. musel byste leda spát na posteli s Haretonem nebo s Josefem. "A kdo poklidí koně. Prudké rozčilení mi přivodilo silné krvácení z nosu. skočili mi po hrdle." zazněl Heathcliffův příkrý hlas od dveří ke kuchyni. jak /22/ . on nám krade lucernu !" zaječel " děda a rozběhl se.na něj ! Rase ! Vlku ! Drž ho. a spěchal jsem k nejbližším vrátkům. jak na vás svolává kletbu?" zasípal Josef. než bych se byl nadál. Seděl totiž nedaleko a dojil krávy při svítilně." obořil se na ní Hareton. že tu nezůstanu ani minutu.

čímž mě trochu vzkřísila. já vás ošetřím . . držte chvilku !" Při těch slovech mi znenadání vlila hrnek ledové vody za krk a pak mě vtáhla do kuchyně. Byla to Zilla. tiše.no. Domnívala se. nemusíte se tak zlobit! Pojďte sem. všechno se se mnou točilo a šly na mne mdloby. nebýt zákroku osoby rozvážnější než já a ohleduplnější než můj hostitel. "čeho se tu ještě nedočkám! To se u nás budou vraždit lidi přede dveřma? Vy jste mi čisté panstvo . no. div se neudáví! Tiše. ukázala mi. kde mám přenocovat. a pak z kuchyně odešel. Bylo mi strašně zle od žaludku. "A koukejme se na pana Earnshawa!" spustila. a když splnila jeho příkaz. Řekl Zille. na chudáka. aby mi nalila sklenku brandy. mohutná hospodyně. soustředila slovní palbu na toho mladšího lotra. Ta nakonec vyšla ven podívat se. a jelikož si netroufala pustit se do svého pána. jeho přechodná veselost ustoupila už zase obvyklé nerudnosti.dlouho by to bylo trvalo. Zilla mě politovala v mém utrpení. Pan Heathcliff šel za námi . co se to strhlo. že někdo z nich na mne vložil násilně ruku. Musel jsem chtěj nechtěj přijmout nocleh pod Heathcliffovou střechou.jen se na něj podívejte.

ve vzduchu se to hemžilo Kateřínami. Z nábytku tu byla jen jedna židle. důmyslný nápad. Na římse.je tu teprve přes rok a děje se tu tolik zvláštních věcí. až jsem je prohlédl všechny. protože pán prý je podivně nedůtklivý ve věci toho pokoje. stěnu za sebou zasunul a cítiljsem se v bezpečí. ani kdo jiný. na předsádce bylo napsáno: "Kniha Kateřiny Earnshawové" a pod tím letopočet. až se mi sklížila víčka. a další a ještě další.alespoň na první pohled vypadaly jako glosy a místy vyplňovaly kdejaký nepotištěný kousíček stránky. byť ne vždycky k patřičným účelům. . jak pilně jí Kateřina používala. Ona prý neví . Odpočinek trval jen pár minut. přistavený k oknu. občas pro změnu i Kateřina Heathcliffová nebo I Kateřina Lintonová. vešel se svíčkou dovnitř. Byla to vybraná knihovnička. Přistoupil jsem k této konstrukci a nakoukl dovnitř. kam jsem svíčku postavil. že nemá kdy se nad něčím pozastavovat. Ze tmy začaly náhle vyskakovat oslnivé přízraky . do něhož mě ona chce uložit . Ptal jsem se proč. Uhasil jsem ho a raději jsem se posadil.Lintonová. abych zastínil svíčku a stoupal tiše. šatník a velká dubová ohrada s vyříznutými otvory nahoře. okenní římsa sloužila za noční stolek. hrozňě páchnoucí plesnívinou. tištěná tenounkými typy. Zastrčil jsem závoru a rozhlížel se po posteli. že bylo zřejmé.jak umožnit každému členu rodiny samostatnou ložnici při úspoře místností. Vlastně to byl zvláštní kabinet. Odsunul jsem dřevěnou boční stěnu. a tu jsem zpozoroval. celý zkřehlý a ztýraný trvající nevolností. že jsem se také nad tím nepozastavil.KAPITOLA TŘETÍ Cestou po schodech nahoru mi doporučila. leželo v koutě několik zplesnivělých knih a lakované dřevo bylo celé poškrábané nápisy. Byl jsem tak zdeptaný. Ty nápisy ale opakovaly různým písmem a v různých velikostech stále totéž . Skoro u každé kapitoly byly perem připsány poznámky k textu . a ve stavu takového rozpadu. Shledal jsem. které se podobaly okénkům v kočáře. že je to prapodivné staromódní lůžko. skoro čtvrt století starý. Únava mě tak zmohla. Sklapl jsem bibli a rozevřel další knihu. Byla to bible.samá bílá písmena . že dohořívající knot svíčky se naklání k deskám jednoho starobylého svazku a že mi už kabinet zavání pachem připálené teletiny.přespat by tam rozhodně nikomu nedovolil. že jsem si opřel hlavu o okno a tupě pořád slabikoval Kateřina Earnshawová . Vzchopil jsem se. že mě tu nebude hledat ani Heathcliff.Heathcliffová . abych to vtíravé jméno zapudil. Rozložil jsem si tu poškozenou knihu na kolenou.jméno Kateřina Earnshauová.

a my s Heathcliffem a chudákem čeledínem jsme museli vzít modlicí knížky a lézt po žebříku nahoru. jinde tvořily záznamy souvislý deník. které nám vstrčil do ruky.vsadím se.jak si luskl prsty. že musí být náhradní pobožnost na půdě. "Kéž bychom tu ještě měli tatínka ! Hindley na jeho místě je nesnesitelný . aby nám to kázání už kvůli sobě trochu zkrátil. den Páně ještě trvá. Celý den se jen lilo.ale my se s Heathcliffem vzbouříme . a to se ještě bratr nestyděl zeptat. Na jedné prázdné stránce (jaký to byl asi poklad pro milou Kateřinu. Sotva jsem svázala obě naše zástěry a zavěsila je před nás jako záclonku.dnes jsme to prvně zkusili. ten kluk? Frantino. když na ní přišla!) jsem v horním rohu poznal k svému velkému pobavení zdařilou karikaturu přítele Josefa . do kostela se nemohlo jít. Kdo to zas byl. kdo je tu hlava rodiny!` říká náš tyran. Heathcliff odkopl svoji knihu tam co já. aby nám padalo zdálky od ohně aspoň trochu světla na stránky tlustých špalků.s Heathcliffem zachází hanebně . Zařídili jsme se ve výklenku příborníku. srdíčko. slovo boží vám zní ještě v uších.člověk by se styděl za tak slabomyslné řeči.načrtnutou neuměle. Takhle vydrželi sedět dobu. nebo bude zle ! Povídám. ty na něho dosáhneš ! Slyšel jsem. "Děsná neděle !" začínal odstavec pod tím. že bude naprostý klid a ticho. jen když jsme při tom moc nehlučeli. vykrákej ho za vlasy. a tak si vzal Josef do hlavy. Strhl mé krásné dílo.` Frantina ho za vlasy pořádně vykrákala a šla si sednout muži na klín. To pak byl poprask! . už tu byl Josef z pochůzky po stájích. tak si čtěte! Seďte jaksepatří a myslete na spásu duše!` A pak nás rozsadil. Josef nás tam posadil do řádky na pytle zrní a my cvakali zuby a vzdychali a jen jsme čekali. kdy taky Josefa rozklepe zima. Ale kdepak ! Modlení trvalo celé tři hodiny. když jsme lezli dolů: "To už jste hotovi?` Dřív jsme se směli v neděli večer trochu pobavit. že dobrou knihu nemohu ani vidět. a vy se tu budete slízat! Taková hanba ! Sedněte si pořádně. Neznámá Kateřina mě rázem zaujala a pustil jsem se proto do luštění jejích vybledlých hieroglyfů. Teď by nás za každé zasmání nejraději postavil do kouta! "Mějte na paměti. Hindley s manželkou se pěkně vyhřívali dole u ohně . Vzala jsem upatlanou knihu za hřbet a práskla jsem s ní do psího pelechu a křičela jsem. hubičkovat se a žvatlat jako malé děti . ale neobyčejně výstižně. děcka nezvedená ! Dobrých knížek máte plno. naškrábaný neobratnou dětskou rukou. že se na bibli ani nepodívali . Nezlobte mě. dal mi pohlavek a skuhrá : "Hospodáře sotva pochovali. Já toho už měla dost. jak to šlo nejútulněji.Někde to byly jen jednotlivé věty.

S takovou vyhlídkou jsme zalezli každý do nejzazšího koutu a čekali.větší zima a vlhko tam venku na dešti nebude." Kateřina ten nápad asi uskutečnila. že došlo najeho slova . ani hrát prý si spolu nesmíme. popadl nás jednoho za límec. Docela svádí vinu na tatínka (ta opovážlivost!). Sám se přitom nápadně oháněl pořádným klackem. že je to hloupost .vydovádět se na vřesovišti. Měl jsem dojem. Četl jsem ozdobný červený nadpis "Sedmdesátkrát sedm a první z násobku jedenasedmdesátky.Širokou cestu k věčnému zatracení.že si tam pro nás přijde čert. kde je jeho místo. náš starý pán by je byl pěkně zmaloval . sem honem! Slečna Katka utrhla hřbet Přílbě spasení a Heathcliff poškodil . proč nemám poutnickou hůl a že se bez ní. nevyplácí se pít špatný čaj a dávat průchod špatné náladě ! Čím bych jinak mohl vysvětlit tu ohavnou noc? Nevzpomínám si. pomyslí si třeba. Sáhla jsem do police pro tuhle knihu a kalamář a pootevřela jsem dveře. že bych kdy byl něco takového zažil .ale ten je na pravdě boží !` Hindley vyletěl ze své rajské zahrady u krbu. že ho vyžene z domu. z čehož jsem vyrozuměl. že už ani ležet nemůžu. že to asi má být dotyčný předmět. To je nápad! . že už nad tou vybledlou stránkou klímám. dušoval se Josef.dovnitř nedostanu. a jak jsme se brodili závějemi. že se jednou kvůli němu tolik napláču ! Hlava mě bolí. druhého za ruku a strčil nás oba do kuchyně vzadu . Zprvu jsem přemítal. jež proslovil ctihodný pán Jabes Branderham v kapli obce Gimmerton Sough". on že prý mu ale ukáže. a přece pláču dál. kdy jsem poznal.nač potřebuji . Byl to nářek. "Pojďte . Začalo se mi něco zdát. ale můj spoluvězeň se tu nudí a navrhuje vypůjčit si plášť naší dojičky a pod jeho ochranou se vykrást ven . mořil mě můj průvodce ustavičnými výčitkami. ještě než jsem si přestal uvědomovat své okolí. Ještě jsem se trápil v polosnu hádankou. neboť další věta se už týkala něčeho jiného. "Kdo by to byl do Hindleyho řekl." Přistihl jsem se.a až sem ten dědek nepřející přijde. Ubožák Heathcliff! Hindley mu nadává tuláků. Silnice byla vysoko zasněžená. zakazuje mu sedat s námi a jíst s námi.ani od té doby. že už je ráno a že jsem na zpáteční cestě domů.Pane Hindley!` řval náš domácí velebníček. Píšu už dobrou čtvrthodinku. než je tady. že byl k Heathcliffovi příliš shovívavý. . díl první ! To je ohavnost spuštění! Že jim to trpíte! Achjo. Zbožné kázání. aby mi sem šlo trochu světla. co si mohl Jabes Branderham na takový námět vymyslet. jestli nás spolu přistihne. . co je to utrpení. Ale běda. a pak už jsem se svalil na lůžko a usnul. a hrozí mu. Pohled mi zbloudil z rukopisu na tištěnou stranu. Za průvodce jsem měl Josefa.

Na svých procházkách jsem jí vskutku asi dvakrát zahlédl . který nelze žádnému křesťanu odpustit. ale protože farářský plat činí pouhých dvacet liber ročně a fara má jen dva pokoje. svůj osobitý výklad. řekl: Pane.je mi záhadou. vzhůru na něho ! Srazte ho z kazatelny a roztlučte ho na prášek. ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. Avšak v mém snu měl Jabes plno napjatého posluchačstva a kázal ." povídám. Matouše. Střecha ještě drží. vstával a znovu sedal a šťouchal jsem do Josefa. my přece putujeme poslechnout si kázání pověstného Jabese Branderhama na text "Sedmdesátkrát sedm" ! A zřejmě někdo z nás . "já už tu sedím jako ve vězení nevím jak dlouho a čtyřiadevadesát bodů vašeho kázání mám za sebou. nadřímal. a odpustím jemu? Do sedmi-likrát? I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát. Tedy přistoupiv k němu Petr. Ale po čtyřistajedenadevadesáté . Kolegové. jehož rašelinová voda prý úplně nabalzamovala těch několik mrtvých. že zhřešil hříchem. abych se dostal do vlastního příbytku? Ale pak mi svitla nová skutečnost: vždyť já vůbec nejdu domů.stojí v údolíčku mezi dvěma kopci a to údolíčko se klene nad močálem. a každý věnován rozboru jednoho určitého hříchu. výstřední přestupky. kdy už bude konec a bude to vůbec mít konec? Bylo mi souzeno vyslechnout všechno. Jde o citát z bible (Evangelium sv. mučedníci. co tu jsou pohřbeni. V tu kritickou chvíli na mne sestoupilo náhlé vnuknutí : z vyššího pokynu jsem povstal a obvinil Jabesa Branderhama. na probouzel! Štípal jsem se. že by ho ovečky nechaly spíš umřít hladem. 18. Konečně dospěl k tomu "prvnímu z násobku jedenasedmdesátky". Dorazili jsme ke kapli. ať je navždy vyhlazen z místa tohoto !" . podle něhož bratr musí nutně hřešit pokaždé jiným hříchem. " Důstojný pane. Kde jich tolik nabral.Josef nebo kazatel nebo já .takovou zbraň. o jakých jsem dosud nevěděl. protíral si oči. každý v délce normálního kázání. To vše vám odpouštím. než aby mu z vlastních kapes zvýšily plat o haléř." To vám byla nuda! To jsem se navrtěl. to bylo kázání ! Dělilo se na čtyři sta devadesát odstavců. zvláště když se praví. Byly to hříchy prapodivné.to už přestává všechno. z kterých co nevidět zbude sotva jeden. nazíval.sedmdesátkrát sedmkrát začínáte znova a já si musím zase sednout.spáchal ten "první z násobku jedenasedmdesátky" a bude za to veřejně odhalen a vyobcován. Sedmdesátkrát sedmkrát už beru klobouk a chci odejít . kolikrát zhřeší proti mně bratr můj.panebože. nechce se žádnému duchovnímu převzít pastýřský úkol. 21-22). Měl na ten citát.

"Vracím se domů. která mi v závanech vichřice tloukla do okna a rachotila suchými šiškami o skleněné tabule. ale tak mě to rozčilovalo. zabloudila jsem v bažinách. jeden mlátil do druhého." povídám konečně. vykloniv se přes zábradlí. když jsem přece četl většinou jen jméno Earnshawová?). a zřetelně jsem slyšel hučení větru i pleskot chumelenice. "Kateřina Lintonová. Hák byl k očku přiletován. pusť mě domů!" "Kdo jsi?" ptám se a cloumám rukou " abych se vyprostil. o hranu. Zanedlouho už duněly celou kaplí rány útočné i obranné. Místo větve jsem sevřel ledové prstíky lidské ruky. "Sedmdesátkrát sedmkrát jsi mi tu nectně zazíval . Tentokrát jsem dobře věděl. nechat to .ještě nepříjemnějšího než předtím. "Ať si. ale ledová ručka mě nepouštěla a přesmutný hlásek zanaříkal : "Pusť mě domů . surového." zachvěl se hlásek (proč zrovna Lintonová. že mě to konečně probudilo. když ti mám otevřít!" Prsty povolily.sedmasedmdesátkrát rozjímám v duši a pravím sobě: A i. Chvíli jsem napínal sluch. "Dřív mě pusť ty. Bratří. abych uchopil tu protivnou větev. mířené na mne. padaly na cizí lebky.O tobě mluvím!" zvolal Jabes do chvíle napjatého ticha. To byla úleva ! Ale odkud se vzal ten dojem vřavy? Co to ve skutečnosti představovalo Jabesovu úlohu v té hlučné rvačce? Nic jiného než větev borovice. jsem . Padla na mne šílená hrůza. co to může být. div jsem hrůzou nezešílel. "Vždyť to nemohu. že ležím v dubovém kabinetu. rozbiju pěstí sklo a vystrčím ruku . Když jsem se té postavě nemohl vyškubnout. zamávalo celé shromáždění poutnickými holemi a hrnulo se na mne. Toho jsem si všiml už před usnutím. Stáhl jsem ruku dovnitř kvapně jsem . člověk je hříšná nádoba . Také jsem slyšel neustálé ťukání borovicové větve a byl jsem si plně vědom. ale když jsem rozpoznal příčinu. co je příčinou toho zvuku. V tom davovém útoku narážely hole o sebe a údery. ale zapomněl jsem na to. že jsem se rozhodl je umlčet. a protože Josef mi byl na dosah a ze všech nejzuřivěji na mne dorážel. Vstal . proveďte na něm ortel předpověděný v Písmu ! Svatí Páně. nyní se vyznamenejte !" Jen to dořekl. A už se mi zas něco zdálo . tak nemůžu!" říkám si.jak jsem se domníval . ven. Ale postava stále lkala "Pusť mě domů !" a držela mě jako ve svěráku.a pokoušel se otevřít okno. přitáhl jsem jí zápěstí k roztříštěnému sklu a rozdíral je `. obrátil jsem se a usnul. začal jsem se s ním tahat o jeho klacek." Rozeznával jsem za oknem nejasně dívčí tvář hledící dovnitř. možno-li.i tohle se mu dá ještě odpustit. Ze strachu jsem udělal něco . Chtěl jsem stáhnout ruku zpět. až z ruky vyprýštila krev a potřísnila mi ložní prádlo. Ale tys zhřešil prvním hříchem z jedenasedmdesátky. Ani ten Branderham se nezdržel projevů svatého nadšení a tloukl aspoň do pažení s takovým hřmotem. Neměl jsem se čím bránit.

kdybys dvacet let volala! "Ano. pane Lockwoode ! Já bych vás . Za nocleh v takovém kabinetu hrůzy by se vám každý pěkně poděkoval!" Neříkejte!" povídal Heathcliff. jako by ho byl zasáhl blesk i Svíčka mu obloukem vyletěla z ruky na několik metrů a tak se roztřásl. Promiňte. a tak jsem řval z plna hrdla. Taky že straší. abych mu uspořil další pokořující projevy zbabělosti. měl jsem zlý sen. "Nikam tě nepustím. aby mu tak necvakaly.smutné lkání tu bylo pořád: "Pryč!" křičím. že křičím doopravdy. a plně s vámi souhlasím. Vetřelec stál chvíli nerozhodně a něco si mumlal. Poznal jsem po hlase. bílý byl jako ta stěna za ním a svíčka mu kapala po ruce. pátral by třeba dál. otvírá je rázně.zabarikádoval díru v okně sloupcem knih a zacpal jsem si uši. . že jí skoro nedokázal zvednout. jen jsem začal poslouchat . . aby si na mně ověřila. "To jsem prosím já. Plnou čtvrthodinu jsem si držel dlaně na uších. dobře jí tak! Vždyť mě sem beztak strčila jen proto. že jsem vás vyrušil. "Kdo to byl? Vyrazím ho okamžitě z domu !" "Byla to Zilla. váš host. "dvacet let ! Bloudím dvacet let !" Nato jsem zvenčí zaslechl šmátravý zvuk a barikáda z knih se pohnula. Už chápu. zarývaje nehty do dlaní a zatínaje zuby. ajak! . "Nemilá věc .copak . . A tak jsem natáhl ruku a odsunul stěnu. dvacet let už volám. že by nebylo radno tajit svou přítomnost. nejen ve snu. "Jestli jí chcete za to vyhnat." promluvil konečně můj hostitel a odložil svíčku na židli. Posadil jsem se celý rozechvělý a otíral si zpocené čelo. na to hned tak nezapomenu ! Heathclif stál zrovna u vchodu.křičel jsem ze spaní. proč sem nikoho nechcete vpustit. ale. jako by jí někdo. ale tělo jsem měl bezvládné. Já jsem však usoudil. že uslyší odpověď. Kdybych byl zticha. "A co to děláte? Lehněte si zas a spěte. Chtěl jsem vyskočit. že to je Heathcliff. že tu skutečně straší. protože jí ani neudržel v ruce. Měl na sobě jen košili a kalhoty. já vám v tom bránit nebudu. Jak trapné! Někdo se kvapně blíží ke dveřím pokoje. posedlý děsem." zahlaholil jsem. Jaký to mělo účinek. vyskočil jsem z postele a chvatně se začal oblékat. /30/ odstrkoval." odpověděl jsem. Přitom jsem si náhle uvědomil. Když vrzla dvířka kabinetu. pane Heathcliffe. abych už to žalostné škemrání neslyšel.duchové a přízraky se tu odevšad jen rojí. Konečně se polohlasem zeptal: "Je tu někdo?" Nečekal zřejmě." "Hrom do vás. "Kdo vás to sem zavedl?" pokračoval. vyděsilo mě to. čtvercovými okénky prokmitá světlo. vaše hospodyně. když už jste tady ! Jen proboha už nevydávejte ty hrozné skřeky! Takhle vyvádět ." kvílel hlas.

" pokračoval." protestoval jsem. ale rychle jsem přes to přešel a dodal. Já už mám po spaní. Co ta musela mít hříchů na svědomí. Ale bylo na něm vidět. a to mě obměkčilo.." Zase jsem se zarazil. "Jak . že jeho boj s citem slyším. když jsem si je před usnutím tolikrát slabikoval.podstrčené dítě asi. a tak jsem se s nápadným hlukem dooblékal. ve čtyři se vstává. Měl jsem na jazyku."Račte rozumět. vy. že znám nejen tištěný.vás někdo škrtí?" "Jen kdyby se ta můra byla tím oknem protáhla ! Tak by mě jistě byla mohla uškrtit. podle nepravidelného a přerývaného dechu. ale že mi přirozeně utkvělo v mysli.jak se vůbec opovažujete. si snad i utíral oči. ale to víte.to ale musela být černá duše ! Povídala.Dobrý bože. až teď se mi ta představa náhle vybavila. a pod mou střechou? . takže jsem na něho už neviděl. "Ještě nejsou tři ! A já měl s určitostí za to. ten chlap se zbláznil!" A chytil se vztekle za čelo. až si tam uvnitř sedl na postel. Chtěl jsem před ním milosrdně utajit. Jednotvárná četba. jak to bylo s těmi sny: že jsem jméno Kateřina Lintonová nikdy předtím neslyšel. abych urážlivý dojem zahladil . Heathcliff za mého výkladu ustavičně přešlapoval směrem ke kabinetu. . Pokračoval jsem tedy ve výkladu. když jsem se náhle rozpomněl na spojitost.. že je povážlivě rozčilen. že už je šest pryč. člověk nemůže usnout. mám-li se pro ta slova urazit či dokončit své vysvětlení. když si za ně odpykává tak zlý trest !" Ještě jsem nedořekl." "Jak to se mnou mluvíte?" zahřměl Heathcliff jako náhlá bouře. a tak jsem se včas opravil . Okamžik jsem byl na vahách. že zápasí s nějakým neobyčejně mocným pohnutím. "Pane Lockwoode. který jsem v nejasném obrysu zahlédl. nebo. a tak buď počítá. pane Heathcliffe.já jsem pročítal nápisy na okenní římse.. a že se pak zosobnilo v mé obraznosti. na kterou jsem ve snu neměl vliv. jak se ta noc vleče. "ty staré svazky tady". "Já se tu nedám obtěžovat vašimi dotěrnými předky ! Nebyl ten ctihodný Jabes Branderham náhodou váš příbuzný z matčiny strany? A co teprve ta fúrie.. ta Kateřina Lintonová nebo Earnshawová nebo která . "jděte do mého pokoje ! Dole byste takhle časnějen překážel. ovšem. ale to bych se prozradil.. A podle pohybu ruky. Tady se čas vůbec nehýbe. že jsem se tak netaktně podřekl. podíval se na hodinky a zahájil samomluvu o tom. ale i rukopisný obsah. já jsem před usnutím pročítal. že tu bloudí už dvacet let. Zastyděl jsem se. Nebo jsme šli spát už v osm?" "V zimě vždycky v devět." ozval se hostitel. což? .vypadlo mi to úplně z paměti. s níž v té knize vystupovalo Heathcliffovo a Kateřinino jméno . jako by potlačoval vzlyk. Ale dobře jsem vytušil.

aspoň jednou se mi ukaž! Katko. Já příjdu hned za vámi. když do našeho zátiší vnikl první rušitel.Kateřinin přízrak se nezjevil. Na dvůr ale nechoďte. shodil kocoura na zem. Byl to Josef.vytáhl kratičkou dýmku a soustředěně si jí pěchoval. nevyznal jsem se v těch úzkých chodbách. Zažehl jsem si od nich svíčku. Ale za dveřmi jsem se zastavil. že jsem bezděky přistihl svého hostitele při pověrčivém obřadu. ozvi se . "Vezměte si svíčku a jděte si. Katko. zvedl se a odešel s týmž . jinam nemůžete ! No tak jděte ! Jen pár minut . Když vyfoukl poslední obláček dýmu." "Já také. pojď! Prosím tě .aspoň tentokrát. Nic se tam nehýbalo. který byl v podivném rozporu s jeho okázalou věcností. Vrhl se na postel. "Pojď. Zamračil se dotčeně na plamínek v krbu.a jdu taky. jsou nevypočitatelná . Natáhl jsem se na jednu a mourek vyskočil na druhou.procházejte se na schodech a na chodbě. já vás už víckrát svou návštěvou obtěžovat nebudu ! Jsem nyní navždy vyléčen z bláhové snahy po lidské družnosti jak ve městě. Že jsem vůbec poslouchal ! A ten svůj hloupý sen jsem mu také nemusel vypovídat." "Povedená společnost." odpověděl jsem." zasykl Heathcliff.patrně se tudy chodilo do Josefovy podkrovní komůrky. založil ruce křížem a bafal. Mou přítomnost ve své svatyni považoval zřejmě za nestoudnost příliš očividnou.mlčky dal dýmku do úst. Rozumný člověk se omezí na společnost vlastní." Poslechl jsem a vyšel z pokoje. zhluboka si vzdychl. Sestoupil jsem obezřetně po schodech do přízemku a rozhodl jsem se pro kuchyni vzadu.. Teď kvůli mně prožívá taková muka. až se rozední. Dopřál jsem mu nerušené vychutnání vzácného požitku.a mně zhasl svíčku.díky vašemu dětinskému poplachu. psi jsou odvázaní. duše moje drahá. tak na venkově. kde ještě žhnuly v krbu oharky shrabané na hromádku. Seštrachal se dolů po žebříku. Jen prudký nápor větru se sprškou sněhových vloček vtrhl náhle oknem dovnitř . prosím.pojď ." Strašidla. "Pojď přece domů ! Pojď ke mně !" vzlykal. jak známo. kterýjsem před chvílí rozdmýchal. jsem v duchu Heathcliffovi jeho potrhlost. Nebojte se. Raději jsem šel odtamtud. Při mém příchodu se zvedl a nespokojeně zamňoukal. uvelebil se na jeho místě .. Odpouštěl. A tak se stalo. "Prochodím zbytek noci po dvoře a pak půjdu. A v jizbě zase hlídá Juno. Ale proč tolik trpí. vytrhl okenní hák a přitom propukl v nezadržitelný pláč. jen mourovaný kocour se vyhříval na popelu. aby ji bylo třeba odsuzovat ještě slovy . neboť mě ten ztřeštěný výbuch žalu přesvědčil o tom. že asi nějak hluboce trpí. který ústil do poklopu ve stropě . Už jsme oba podřimovali. kam chcete. to jsem nechápal. Před krbem stály do polokruhu dvě lavice. a .

prohraboval se v koutě mezi nářadím a každý předmět. asi jako husa nebo koza. že mám jít tudy. aby vyplísnila hospodyni. ty . který je sám o sobě zcela nezávadný. aby odházel závěje před domem. "Ty se mi tu budeš jen válet? Tady si každý musí na chleba vydělat. Heathcliff. a proto jsem rázně vykročil ke krbu. schoval zaťaté pěsti do kapes. tak nač se s vámi hádat. aby se vyhnul pokušení. když na ni dopadla sprška jisker. Octl jsem se v jizbě.. kdy jsem vstupoval. z neartikulovaného zvuku. bychom se měli pozdravit. Příčilo se mi přihlížet zápasu těchto dvou šelem. co se sluší. jen co se mi zlíbí.přišel si totiž pro lopatu. chci-li se z kuchyně hnout. Nahlédl přes opěradlo mé lavice a pokrčil nosem : že . že i já už mohu odejít. Zvedl jsem se z tvrdého lůžka a vykročil za ním. Obě ženy už byly vzhůru. Vida. zavřela knihu a hodila jí na židli. s jakým přišel. vy byste mi knihu stejně vzal. Zilla rozdmychávala obrovským měchem oheň. Jen občas odtrhla oči od knihy." Heathcliff napřáhl ruku a děvče mrštně uskočilo z dosahu znalo asi dobře pádnost jeho pravice. oslovoval řadou bohapustých nadávek. který se chvílemi s nemístnou přítulností pokoušel olíznout jí obličej. ale já jsem zastihl už konec bouřlivého výstupu. Brzy nato jsem uslyšel lehčí kroky a už jsem otevíral ústa na "dobré jitro". odvrátil se od Zilly a osopil se na snachu. že se Hareton chystá ven. Stál u ohně zády ke mně a dával co proto nebohé Zille. že jsem je vyrušil uprostřed hádky." odpověděla mladá paní. protože vcházející Hareton Earnshaw odříkával sotto voce své ranní litanie . děvko zatracená?" "Ale dám ten krám pryč.věděli aspoň. On ale vrazil lopatou do jiných dveří . který se mu připletl pod ruku.. ale zase jsem je zavřel a pozdrav ` jsem spolkl. z milosti tě živit nebudu ! Dáš ten krám pryč ! Pracovat budeš ! Já ti to spočítám.slyšelas. můžete se třeba zalknout nadávkami já budu stejně dělat. "A ty. usoudil jsem. Heathcliff tam byl kupodivu také. že tě tu musím mít do smrti na očích . to mu zřejmě ani na mysl nepřišlo docela jako by tu místo mne seděl ten kocour. kterým tento pohyb doprovodil. nebo aby odehnala psa. Nešťastnice musela každou chvilku nechat práce. Stínila si rukou oči před sálajícím žárem a podle všeho byla četbou zcela zaujata. paní Heathcliffová klečela před krbem a při světle plamenů četla.. jsem vyrozuměl. aby si s hněvivým povzdechem otřela cípem zástěry oči. nevěda nic o tom. .mizerná. nicméně v knihách bývá většinou vyjádřen pomlčkou." použil totiž přídomku. "Pracovat vám tu ovšem nebudu.důležitým výrazem. jako bych se chtěl především ohřát. Hned se oba ovládli . Ve chvíli.

Svah před námi byl teď jedno širé. abych na něho počkal. použil jsem první vhodné chvíle a vyklouzl ven na čistý vzduch. Když jsem včera stoupal na Větrnou hůrku. Sešel jsem z cesty. . abych se držel víc doprava nebo doleva. zmizely beze stopy. a sotva se začalo rozednívat. chodil dobrou půlhodinu po pokoji. Rozloučili jsme se jen krátkým úklonem a já vykročil rovnou kupředu.když jsem vcházel do domu. kde by asi měly pátrat po mých ostatcích měly totiž všechny za to. spoléhaje se. zůstala. nechť posoudí ten.já jsem ušel dobré čtyři. pevná cesta s okolními bažinami v jedinou rovinu. a dovlekl jsem se nahoru do patra. zrovna když jsem si myslel. asi tak po osmi krocích od sebe. Mnoho jsme už spolu nemluvili. kterou mi služebná donesla na posilněnou. Nepřijal jsem pozvání.a paní Heathcliffová našpulila ret. řadu patníků. Okřikl jsem je. a teď si odpočívám v pracovně. Můj průvodce mě musel co chvíli napomínat. když přece vidí. že mě doprovodí přes bažiny.. bloudil mezi stromy a zapadal po krk do závějí. ovzduší jasné. a jeho povrch se nekryl se skutečnou podobou terénu pod ním. U brány drozdovského parku se zastavil a řekl. než se mi trochu rozproudila krev. Jámy aspoň byly zcela zaváty . zavolal na mne hostitel. Postavili je sem a obílili proto. rozvlněné moře. V domku vrátného totiž zatím nikdo nebydlí. Moje rozšafná hospodyně . odbíjelo dvanáct ! Cesta z Větrné hůrky si tedy vyžádala hodinu na každou míli. Když jsem docházel k zahradní brance. sedět až do mého odchodu jako socha. Ani to teplo z plápolajícího ohně a horká káva. bělostné. Od brány parku jsou to k domu dvě míle. kterou jsem převzal s ostatním zařízením . že teď už zabloudit nemohu. kdo na vlastní kůži něco podobného zažil. které mi ze včerejška utkvěly v paměti jako orientační body na mapě. Že prý mě už dočista oplakaly a že se už radily. míjel jsem na pokraji cesty. ale mrazivé jako průzračný led.ta.se vyřítila s celou svou svitou a nastalo bouřlivé vítání. slabý jako moucha.jednak potmě. abych s nimi posnídal. Venku byl klid. Převlékl jsem se do suchého šatstva. aby s tím povykem přestaly. aby lidé nesešli z cesty . věrná svému prohlášení. která vedla plání. že mi srdce v těle tuhlo. že jsem ve včerejší sněhové bouři zahynul. Já jsem se u nich už dlouho neomeškával. že jsem zas tady. Byl jsem tak promrzlý. Nebylo tu po nich ani památky.i ty haldy kamení a štěrku z lomů. Co jsem při tom zakusil. kdy pod vysokou sněhovou pokrývkou splyne. jen tu a tam nějaká špinavá skvrnka na sněhu. že jdu přesně po zatáčkách cesty. že si na tomto posledním úseku cesty poradím sám. mi nepomáhají. Dobře že se mnou šel. Co bych se o tom šířil . a také v zimě. uchýlila se do lenošky v nejzazším koutě a tam. jako dnes.

" přiťakal jsem. jak to. že jsem konečně připadl na končinu. A toho soužení. nebo to bude spíše cizokrajná rostlina. ale jen slyšel o dobrém nájemci. jak tu zamyšleně seděla s dlaněmi na kolenou a stínem chmurného přemítání v růžolícím obličeji." A ticho. I to to!" zvolala hospodyně. "Ten má peněz jako želez " a rok od roku se mu ještě množí. Například já. náhle vyhrkla: "Od té doby se hodně změnilo!" "Jak by ne. Já se divím.KAPITOLA ČTVRTÁ Člověk je jako větrná korouhvička. aby shrábl dalších pár stovek. který jsem hodlal žít vzdálen styků s lidmi a děkoval nebi. Moc by mě zajímalo. ten by si mohl žít třeba v paláci.. co toho má. na tu hezkou vdovičku.to byla jeho žena?" Ano. když je na světě sám a sám." "A odkud je původem?" "Ale to je přece dcera nebožtíka milostpána: Za svobodna se . Snad se sem už i chtěl nastěhovat." "Neměl on syna?" "Měl. "Vy zde žijete již dlouho. pochází odtud. aby tohle sídlo udržoval?" zeptal jsem se. bídná třtina.já. že si ta osoba potrpí na kus řeči a buď mě svým hovorem rozjaří.." "Mnoho. dělala jsem pánovi hospodyni. kterou ti obhroublí domorodci mezi sebou nesnášejí?" A tak jsem tedy paní Deanové položil otázku. Po chvíli však. Naše paní si mě sem po svatbě vzala jako komornou. "Šestnáct let. co je vlastně zač. že Heathcliff pronajímá Drozdov a sám se s rodinou uskrovňuje na té nehostinné samotě. tuším?" "Osmnáct už to bude. "Vy jste těch změn jistě mnoho zažila. že?" zahájil jsem. ještě tak o svých zájmech možná. nedal si ujít příležitost.a ten mu umřel." řekl jsem si v duchu. "I na to děvče. "To nemá dost peněz. Když mi paní Deanová přinesla večeři. aby mi dělala při jídle společnost.. proč někdo tolik shání. "Teď by se hodilo zavést řeč na domácího a jeho rodinu. ta paní Heathcliffová . ale to by zas nebavilo mne. Doufal jsem pevně. škoda. Na řeči si tedy moc nepotrpí. a když umřela. jsem po marném boji s dlouhou chvílí a pocitem opuštěnosti navečer kapituloval. jednoho ." "A mladá paní. požádal jsem ji pod záminkou. kde k tomu není takřka ani příležitost . Kdepak." Aha. nebo ukolébá v dřímotu. že s ní chci projednat některé další problémy svého zabydlování. ale je to takový chamtivec škudlí." řekla mi na to.

ale . prosím vás o to!" "Ale beze všeho.. vyprávějte mi trochu o těch mých sousedech ! Prokážete mi tím skutečnou laskavost. jak si jen budete přát. Kateřina Lintonová. a její muž byl taky její bratranec. Co říkáte pánovi na Větrné hůrce?" "Poslyšte. A Haretona. To bychom zas byly pohromadě. schoulil jsem se až k ohništi. Vyjste byl na Větrné hůrce? Odpusťte. A navíc mnou lomcovalo nervové a duševní rozechvění.totiž z Lintonů. co ho tak zatvrdilo. paní Deanová. Paní Katka je zase poslední z našeho rodu .Heathcliffsi vzal sestru pana Lintona tenhleje z matčiny." "Hleďte. to vám radím!" "Patrně všelicos prožil. mládě z kukaččího vejce. to se dalo čekat." pokračoval jsem. vede?" "Paní Heathcliffové? Vypadá nádherně. znám ho od malička . prosím vás.vykřikl jsem překvapením. Hareton Earnshaw. Nic si s ním nezačínejte. kde se narodil. velmi starý. Stejně bych neusnul. pane Lockwoode. to neopeřené holátko. Ten byl z otcovy strany . Poseďte ještě hodinku a povídejte. Udělám vám odvar z ovesných vloček. odchovala a tolik jsem toužila. jako bych měl přijít o rozum." "Ubožátko." "Je to tedy mladé paní bratranec?" "Ano. a Hareton je už jediný potomek. děvenku. je to krásné " stvoření ! Řekl bych ale. paní Deanová?" "Inu. paní Deanová. a srdce z kamene. to vám pomůže." "Jméno Earnshaw je také vyryto na Větrné hůrce nad portálem. "se tedy jmenoval Linton?" Ano. Po kratičké úvaze jsem si ovšem uvědomil. kdybych si teď šel lehnout. oč ho připravili. Ano. Víte něco bližšího o jeho životě. aby se pan Heathcliff přestěhoval sem. Je to nějaký starý rod?" "Ó. synovec nebožky paní Lintonové. "Můj předchůdce v tomto domě. aby mi z událostí dnešního a včerejšího dne nevzešly . ale budilo to vážné obavy (které dodnes trvají).jak se jí tam. že jsem tak smělá." Sotva ta dobrá žena vyběhla ze dveří. kdo byli jeho rodiče a jak vlastně přišel k penězům.jmenovala Lintonová. pane Lockwoode. vyhodí takhle z vlastního hnízda! Celý kraj to ví." "Jak? Kateřina Lintonová?" . jen ten chudák chlapec netuší. který tam bydlí s panem Heathcliffem? Nějaký jeho příbuzný?" "Ne. Nebylo to zatím nic hrozného.." "A kdo je to ten Earnshaw. že tato Kateřina není totožná s mým přízrakem. Jen si sem přinesu zašívání a pak tu s vámi posedím. to je pěkný hrubec! Neřekla byste?" "Věru hrubec. Vyjste ale nachlazený! Celý se třesete. Čelo jsem měl celé rozpálené a po těle mě mrazilo. Já jí. že není zvláště šťastná.jedině nevím.

a já si tam. který nesl v náručí jako ranec. Já z něho měla strach a paní Earnshawová ho chtěla rovnou vyhodit.přestože vypadá spíš jako ďáblovo kvítko. co mi kdo uložil. Haretonova otce. Moje matka byla chůvou u Earnshawů. děti ji uprošovaly." Hindley si řekl o housle a pak přišla na řadu slečna Katka. a konečně. copak ti mám přinést z Liverpoolu? Vyber si. že jsem tak družný. matka posílala děti do postele. že je málem po něm a že už ho nikdo na takovou túru nedostane. a tak chtěla mít bič. který měl už dávno běhat i mluvit." dodal a začal rozvinovat plášť. Jednoho krásného rána . Slíbil.bylo to v létě.vážnější následky. Pak se setmělo. musím jít pěšky šedesát mil tam a šedesát zpátky. Pak obě děti políbil. ale jen něco menšího. Hospodyně se ve chvilce vrátila s košíkem na šití a kotlíkem. kdy už přijde. střídavě se smál a hekal . to je pořádný kus cesty. Paní Earnshawová ho čekala třetí den kvečeru. bylo už kolem jedenácté. Taky jsem chodila nakupovat. v životě jsem si větší tíhu nenaložil! Musíš to ale přijmout jako `dar od boha .ať prý ho necháme chvilku vydechnout. co chceš. že mi přinese plnou kapsu jablek a hrušek. aby směly zůstat vzhůru. co byl pryč. pomáhala při senách. ženo! Tohle mi dodalo.s dětmi hrávala. ten tvor na nás jen civěl a donekonečna něco nesrozumitelného blábolil. "Pojď se na to podívat. se nám zdály nekonečné a Katka se každou chvíli ptala. co se má ten den dělat. zkrátka jsem na statku byla pořád při ruce a dělala ochotně. Nakukovala jsem slečně Katce přes hlavu . Na mne starý pán taky nezapomněl. Dopadl do nejbližšího křesla." Shlukli jsme se kolem něho. otrhaný kluk. byla jsem skoro pořád na Větrné hůrce. Nesporně ji blažilo. Nebylo jí tenkrát ani šest. Řekl Josefovi. kdyby mu modré z nebe sliboval ! "A kdybyste věděli. A jak . a dětem se už ani nechtělo běhat pořád až k brance a vyhlížet ho. jak je černý. šohaji. Kotlík zavěsila nad plamen do krbu a přisedla si ke mně. Ale on nikde. ale srdce měl dobré. Ale když ho pan Earnshaw postavil na zem. On býval sice dost přísný. pamatuji se.přišel starý pan Earnshaw k snídani v cestovním. co mě nejvíc uštvalo. rozloučil se s námi a šel. Ty tři dny.byl to černovlasý. opatrovala malého pana Hindleyho. co jich bylo ve stáji. Než jsem přišla sem do Drozdova .a oslovil svého synka: "Řekni. z něhož se kouřilo. ale jezdila už na všech koních. špinavý. že zrovna začínaly žně . pak se obrátil k nám seděla jsem s Hindleym a Katkou u jídla .začala bez další pobídky své vyprávění -. cvakla tiše klika a náš pán stál na prahu. Podle obličeje mohl být dokonce starší než Kateřina. a odkládala proto večeři hodinu za hodinou.

Ale jednak už padal únavou. Byl z toho výslech. že to dítě sebral v Liverpoolu někde na ulici. Vyplazovala na to nedochůdče jazyk a plivala po něm.dolezl na práh pánovy ložnice a ten ho tam ráno našel. jak. abych řekla pravdu. Vyptával se lidí.s tím vyhnanstvím to ovšem nemyslel pan Earnshaw vážně .jsem se. který jim umřel. začali otci prohledávat kapsy. Že už neměl času ani peněz nazbyt. a aby je tam nějak zaopatřil. čí je. Katka vyváděla zas jinak . že třeba do rána nějak zmizí. Tohle trpné chování popuzovalo starého Earnshawa tím víc proti . raději je vzal rovnou s sebou.Pan Earnshaw jí to chtěl všechno vysvětlit. Asi byl na ústrky zvyklý. nebo když. A žádný nechtěl ani slyšet. aby ho vzal k sobě do pokoje. Nakonec paní Earnshawová už ani nic neříkala a starý pán mi uložil. Hindley s Katkou zatím jen koukali a poslouchali. když se mu ubližovalo.jsem se tam za pár dní vrátila . co se dalo nejhoršího! Já z toho tehdá neměla pojem. vyhladovělé a nebylo možná z něho dostat kloudné slovo. Když se rozruch utišil.už mu tak říkali.. nebo že zaslechl pana Earnshawa uvnitř mluvit . jméno zůstalo už. je to nespravedlivé. co jim slíbil. jmenoval chlapeček. zatajil jen dech a rozevřel doširoka oči. a naše paní. abych toho otrhance umyla. Co my dva jsme se ho našidili a naprováděli mu. "Heathcliff" se. čtrnáct let. já taky ne. Přiznala. až si vysloužila od otce pohlavek za ty nezpůsoby.. Tak se dostal na Větrnou hůrku Heathcliff. na to neměl. No. S Katkou byl Heathclif i teď tuze zadobře . a starý pán mě poslal domů že k nim za trest nesmím. jako by si to zavinil náhodou sám. ta se ho nikdy nezastala. Nikdo to nevěděl. On ale . ani já z toho tenkrát neměla rozum. takže jsem z celého vyprávění pochytila jen tolik. když ho Hindley zbil. jako by neměli už dost vlastních dětí na starosti ! A co že si s ním chce počít? Má vůbec zdravý rozum? .on totiž pan Earnshaw pro samou starost s tím nalezencem její bičík ztratil. Choulilo se tam opuštěné. a tak jsem kluka nechala na schodišti. Hindley byl už velký klacek. jako křestní jméno i příjmení zároveň.snad čirou náhodou. jak to bylo. Na ulici je v tom stavu nechat nechtěl.se do starého pána pustila! Co prý ho to napadlo přinést jí domů takové cikáně. ale rozbrečel se jako malý kluk z houslí zbyly v kapse jen třísky. protože prý to bylo ode mne zbabělé a nelidské. já jsem ho štípla. natož do postele. Když. kde prý jsou ty dárky. protože ani nemrkl a nezaslzel. a tomuhle přijatému to. ale Hindley ho nemohl vystát – a. Bylo to takové zavile trpitelské dítě. převlékla do čistého a dala spát k dětem. Myslela jsem. jednak mu paní stále skákala do řeči.

ale Katka zas byla tak rozpustilá a vzpurná. A tak už od samého začátku plodil Heathcliff v rodině nesvár. Doktor mě za ošetřování pochválil. Heathcliff si vzal to hezčí. došlo to už tak daleko. ale tohle dítě si ani nepostěžovalo. Když jsem ho srovnávala s ostatními dětmi. jaká se mu děje křivda. Heathcliff před ním prchal ven (bylo to ve stáji). Když už měl skoro na kahánku. chtěl mě mít pořád u sebe. Tuze si to bral. ale stál přitom na svém : "Jen sem dej koně. bylo svaté a platilo v domě jako zákon. a povídal. nedal svému dobrodinci jaksepatří najevo vděčnost za všechnu přízeň. Ale abych se v Heathcliffovi viděla. To se tenkrát děti roznemohly na spalničky a já je ošetřovala. Dělalo mu dobře. tak většinou pravdu. tak na tebe tátovi povím. Kluk byl zarputilý a nikdy. jsem musela zastávat nebožku paní Earnshawovou a jednat jako dospělá. Mně ho bylo ze začátku líto. že ji těžko mohl mít někdo rád." Hindley na něho vyplázl jazyk a dal mu pár pohlavků. a když. pokud já vím. Katka s bratrem mě jenom proháněli. Na té chvále jsem si moc zakládala. a taky mi nešlo na rozum. Pamatuji se kupříkladu. nebo ještě řeknu. co pan Earnshaw na něm vlastně má. Když paní Earnshawová umřela. žes mi tenhle týden třikrát natloukl. jak mě tady pohlavkuješ! Táta ti to vrátí i s úroky!" "Táhneš. to mě ještě víc obměkčilo. To ani s Katkou se tak nemazlil jako s ním. a že mi k ní Heathcliff dopomohl. že to dělám . jen týrá. S Heathcliffem bylo zle. tohle ti nepomůže ! Moc se nerozmýšlej. pacholku !" .nedovtípil se ani. když se Heathcliff konečně vykřesal.jen z povinnosti. že by mi ho každá ošetřovatelka mohla závidět. sotva dva roky potom. jako by se to rozumělo samo sebou. mně se ten můj nezdá. jsem to vidět jinak. a proto neobtěžoval. Drzý nebyl. který mu uloupil otcovu lásku i synovská práva. takže Hindley nakonec přišel o svého posledního spojence.jenže on toho Heathcliff namluvil celkem málo. a tak přišel k Hindleymu a povídá: "Ty koně si vyměníme. ale měl takovou sílu všechno mlčky snášet. ale choval se zkrátka. Ne že by byl tak poddajný. přecházela mě pomalu zaujatost proti němu. to ne. A musel přece vědět. až se zatvrdil. Co řekl Heathcliff. že je to hodně i moje zásluha. Učiněný beránek. jak na něm starý pán lpí. a ukážu mu. Ale co mě vám na tom překvapilo: byl to tak trpělivý pacient. Na Heathcliffa pan Earnshaw vůbec až moc držel a ve všem mu věřil . že se mu tak věnuji . to zas ne. jak mám ruku samou modřinu.vlastnímu synovi. který prý toho "ubohého sirotka". jak pan Earnshaw koupil na trhu oběma chlapcům párek hříbat. ale pak. že mladý pán viděl ve vlastním otci spíš utlačovatele než přítele a v Heathcliffovi vetřelce. začala. A jestli ne. ale hříbě brzy zchromlo. když.

"Hoď. však k tomu taky dojdu. To jsem se ale moc mýlila. Heathcliff to dostal do prsou. "Tak si to hříbě vem cikáne !" zasyčel mladý Earnshaw. abychom všechny jeho modřiny svedli na koně. než vejde do domu. Bez dlouhého přemlouvání . že mě poženeš z domu. "Hoď!" povídal Heathcliff a přestal utíkat. jen co táta umře. Nebyl by musel říkat ani slovo. . ale hned se zase zvedl . Já nad tou chladnokrevností žasla. On si vůbec na ublížení málokdy stěžoval. aby se z toho úderu vzpamatoval. a já mu ještě řeknu. vsaď se !" Hindley hodil. šel v tu chvíli za starým pánem. Nebýt mne.Tu máš Zkopej ho. a tak jsem říkala. že není ani za mák mstivý. jak vypadá. co si umínil: vyměnil sedlo a postroje a pak se posadil na otýpku sena. "A zab se na něm Vem si ho. a byl by se Hindleymu pomstil dokonale. zdali se jeho přání vyplnilo. a udav se.vzkřikl Hindley a zvedl výhružně těžké závaží od váhy na brambory a seno. skácel se na zem.jen když dosáhl svého. rozraz mu palici !" Heathcliff zatím už hříbě odvázal a odváděl si je do svého stání a Hindley při těch posledních slovech srazil Heathcliffa hříběti pod kopyta a utekl rychle ze stáje Ani se neohlédl. stačilo ukázat se. byl bledý jak stěna a lapal po dechu. jak ses vytahoval. Teď už mu na výmluvě nezáleželo. ty nestydatý obejdo ! Ober tátu o všecko. A Heathcliff vám klidně vstal a dokončil. jakého hada si tu nasadil! . ať vidí. A on rovnou vyžene tebe. dal říct.sotva se držel na nohou.

KAPITOLA PÁTÁ Pan Earnshaw začal valem scházet. Všiml jste si tam Josefa.a určitě je pořád . pro sebe si tam vybírají samé požehnání a tresty odkazují těm druhým? Pana Earnshawa se mu podařilo tím pobožnůstkářským řečňováním docela obalamutit a měl na něho větší a větší vliv. co starý pán slábl. Byl vždycky tak čilý a zdravý. Posiloval ho ještě. . Mořil ho bez přestání. a ten se měl co ohánět. Katka . v hněvu proti Hindleymu. že je to hříšný vyvrhel. že už . Vzal si nejspíše do hlavy. Znáte ty nesnesitelné. Ale nebylo to tak . protože se hleděl panu Earnshawovi zavděčit. Starý pán ho poslechl. Když to ale jinak nešlo ! Hindley se před otcem párkrát na Heathcliffa osopil a starý pán se tak rozkatil. že teď bude u nás klid. že všichni Heathcliffa nenávidí a nejraději by ho uštípali za to. Heathcliffovi se nesmělo říct křivé slovo.pan Earnshaw prostě už mlel z posledního. že jednou i popadl hůl a byl by mladého pána zmlátil. aby mladého pána poslal na univerzitu. a to ho přivádělo k nepříčetnosti. Nejvíc byl citlivý na to. aby se uživil . toho sluhy. Vždyť by to bylo kruté. na Katku toho vždycky svedl nejvíc. Těžce nesl. aby se nikdo nedíval svrchu na. A mohli jsme si vskutku žít docela dobře. že tak kvapem chřadne a mrzoutí. aby nepřišel s nekonečnými žalobami na Heathcliffa a Kateřinu .od časného rána. a teď ho najednou síly opouštěly. Chlapci bylo tohle nadržování spíš na škodu. a byl tak nedůtklivý. když ten měl takovou slabost pro Heathcliffa.jeho slovo tolik neplatí. duše a dětem aby vládl tvrdou rukou. Pořád si myslel. že se zlobil pro nic za nic.to byla prazvláštní povaha. My útlocitnější jsme nechtěli starého pána dráždit. a on to taky pořád říkal. tak nač ho posílat do světa. Konečně náš kaplan (my tu měli jen kaplana. pane Lockwoode.jeho mazlíčka nebo ho v něčem neodstrkoval . jeho přání . aby starý pán takhle trpěl za dobrý skutek ! Já to připisovala jen těm domácím nesvárům.strašlivý farizej.na svém políčku sedlačil sám a ještě vyučoval děti Lintonových a Earnshawových) panu Earnshawovi poradil. když musel jen nečinně posedávat u krbu. jak vstala. jakživ nebude a že to nikam nepřivede. co ustavičně leží v bibli. viďte? To byl . že z Hindleyho beztak nic kloudného. ale nedokázal jí ani uzvednout a vztekem se celý roztřásl. Stokrát za den nás všecky přiváděla z míry .a ta naše povolnost jen stupňovala Heathcliffovu nezkrotnou pýchu. a tak jsme se ve všem řídili podle. a neminul den. Těšila jsem se. licoměrné svatoušky. že mu starý pán přeje. povídal. aby pamatoval na spásu. nebýt těch dvou slečny Katky a Josefa. ale moc si od toho nesliboval.

Slečně Katce ten den nebylo dobře. "Ne. jednal s dětmi vždycky jen vážně a přísně. jen když sám chce. Byla ve svém živlu. aby mě proháněla. a tak se výjimečně chovala tiše. jednala před ním s Heathcliffem na oko bezohledně. aby mohl utišit jí. A zle to nikdy nemyslela. Šili s ní ustavičně všichni čerti a jazyk se jí na chvilku nezastavil: zpívala. jsi ještě horší než Hindley. dítě. když zlobila. Až se pak naplnil čas a panu Earnshawovi skončily pozemské strasti. mne si .jsme byli pořád jako na trní. Jestli někdy někoho doopravdy rozplakala. vyzývavým pohledem a pohotovou vyřídilkou: Josefa s jeho prorockými kletbami zesměšňovala. když jsme jí nedovolili s ním být . dělala strašně ráda velitelku. Seděla opřená otci o koleno a Heathcliff ležel na zemi. komandovala ostatní a rozdávala rány na všechny strany. Já seděla s pletením dál od krbu a Josef četl u stolu bibli . jak jí starý pán. co kde asi tropí. žába jedna rozjívená! Ale v celém okolí byste byl nenašel taková kukadla roztomilá. pohladil po vláskách .měl takovou . a pros Pánaboha za odpuštění.až do chvíle. neodolatelný úsměv a nožky – inu. nemůžu tě mít takhle rád. dala se sama do pláče a tak si to brala.dobírala a otce zraňovala na nejcitlivějším místě . proč by musel být churavý tatínek zlostnější než zdravý tatínek. že jí pořád jen odmítal. jako srnka. Kateřině zase nešlo do hlavy. že člověk musel nakonec přestat. Největším trestem pro ní bylo. když jsem jí posílala. Schválně ho dráždila. Pan Earnshaw nerozuměl žertům. kdy šla zase spát. Byli jsme všichni uvnitř. Celý den prováděla jen to nejhorší. Heathcliffa měla nad pomyšlení ráda. Jednoho říjnového večera zhasl tiše ve svém křesle u krbu. když jí pořád jen nevrle plísnil. smála se a dotírala na lidi. s hlavou Katce na klíně. když jsme se s ní vadili všichni najednou a ona nám vzdorovala se vzpurným. poslechne na slovo. že jsme tě vychovali !" Dříve po takových slovech vždycky plakávala. a dokonce se mi smála. Abychom jednou s maminkou nelitovali. než usnul. kterým zrovna do zpěvu a smíchu nebylo.a přitom za něho všecko nejvíc odnášela. Když jsme si hráli. aby se pan Earnshaw domníval. ale večer se přicházela k otci lichotit. aby si ho usmířila. aby ho šla odprosit. že její vůle zmůže u chlapce víc než jeho dobrota a že jí Heathcliff. Já jsem ale nesnesla. Dodnes si pamatuju. ale nebyla velká zima. a taky jsem jí to řekla. Bouřilo a fičelo to hrozivě. ale později se zatvrdila. tenkrát ještě služebnictvo obyčejně sedávalo po práci v jizbě. " Jdi se modlit. kdežto jeho. že si od ní nedám poroučet. Katko. Na Větrné hůrce řádil vichr a komínem se rozléhal strašný hukot." říkával starý pán.

Zpívala tichounce a starému pánovi brzy klesla hlava na prsa a prsty mu vyklouzly z její ručky. takhle povykovat pro světce.. že se trochu uklidnily a nemají zapotřebí. a že ho musí vzbudit. že mu zazpívá. když svíčku zase stavěl na místo. Vyzval mě. aby se on za ná pomodlil a šel do postele. doktora. políbila mu ruku a řekla. on umřel ! Umřel. abychom se tam jednou všichni shledali. Dobrou půlhodinku jsme ani nedutaly a kdo ví. Také já jsem spustila hlasitý.. Vzal obě děti za ruce. že je jednou hodná! . zatoužila jsem." prohlásila Kateřina. že ho zas popudila. oč jde. Nechala jsem na Josefovi. jak dlouho bychom tak byly seděly. aby šly spát a nedělaly po schodech rámus a aby se dnes projednou! pomodlily samy. Katko?" Katka k němu vzhlédla. zvedl se a prohlásil. farář vzkázal.radost. ačkoli už bylo po půlnoci. dala se do smíchu a zeptala se : "A proč ty nejsi pořád takhle milý. jak se tvářil. nač je ještě potřebuje. jenže Josef zatím dočetl kapitolu. aby se mu hezky usnulo. lijákem a vichrem. Pošeptala jsem jí. Viděla jsem. a spěchala jsem za dětmi. že je čas. aby vysvětlil. než bych jim byla dovedla dát já. tati?" Ale když viděla. a než jí někdo mohl zadržet. ale šla jsem. Přivedla jsem jen jednoho. a jak jsem je tak poslouchala. jakou si představovala tahle nevinná děcka. Ale pán se nehýbal a tak na něho Josef posvítil svíčkou. vzlykala. aby přestala a nehýbala se. Ale Josef zakročil. Nechápala jsem sice. Ty dušinky si našly lepší útěchu. abych je utěšovala. a žádný farář by nedovedl nebe vylíčit v té kráse. Podle toho. a vykřikla: "Heathcliffe. "Já musím dát tatínkovi dobrou noc. že jsou pořád ještě vzhůru. Měly dveře otevřené dokořán. který je už v nebi.že osiřela. ubožátko . on že tu má ještě něco na práci. . povídaly si o nebi.a povídá: "Pročpak nejsi takhle milá pořád. že by bylo škoda ho vzbudit. nařídil jim šeptem. co prý nás to napadá. vzala otce kolem krku. abych si vzala plášť a doběhla do Gimmertonu pro doktora a pro faráře. žalostný nářek. Stála jsem tam. že přijde až ráno. Poznala to hned . Heathcliffe !" A oba propukli v srdcervoucí pláč. nebylo asi něco v pořádku. Šel k němu oslovil ho a položil mu ruku na rameno.

ale mladice. Ale tenhle zápal brzy ochladl. Paní Earnshawová začala . že bych jí měla v tom stavu nějak utěšovat. hubičkovala jí a zahrnovala spoustou dárků. že neví. My nejsme zvyklí otvírat náruč dokořán cizím lidem. protože jizbu bude potřebovat pro sebe. kde si zvykli sedat . velikánský roztopený krb. že se do schodů celá zadýchá. Stačilo pár slov. že nesnáší pohled na černý flór. prostranná místnost. ale neměla jsem potuchy. Zalíbila se jí taky rodina. že se roztřese při každém nenadálém šramotu a někdy se ošklivě rozkašle. chvěla se a nakonec se dala do pláče.s manželkou! Koukali jsme na to celí zkoprnělí a po sousedství se hned začalo šuškat.brebentila s ní a dováděla.že toho zařizování nechal. že jí Heathcliff není po chuti. Čí je a odkud. každá jednotlivá věc a všechno. jinak by byl ten sňatek před otcem netajil. Ze začátku si Kateřinu předcházela . co jsme ho neviděli. příborník. pane Lockwoode. co chtějí mít všechno po svém. Ptala jsem se. to jsme se od něho nedověděli. Nebyla z těch paniček. nedovolil mu. bylo na ní znát. Chtěl sice zřídit obývací pokoj nahoře z té nepoužívané světničky. ale mladé paní se tolik zalíbila dolejší. tváře jako růže. leda když přijdou s otevřenou náručí sami. Jak vešla do domu. a tak mi ani nepřišlo. když jí tohle k pohodlí stačilo.hlavně ty bílé dlaždice. aby se účastnil kaplanova vyučování. přidržoval ho k hrubé práci v hospodářství a postaral se. Hned ten den. co je. Byl teď hubenější.Katka . a ona. Mladý Earnshaw se hodně změnil za ta tři léta. ale že se tolik bojí smrti. Utekla do svého pokoje a já se nesměla od ní hnout. jak jí tam všechno těší. hlavně že má Hindley sestru. vypadala na umření asi jako já. nedala jinak. Při pohřbu si počínala jako nerozumné děcko. se sepjatýma rukama. Heathcliffovi to ponížení ze začátku tak moc nevadilo . cínové talíře. přestože jsem potřebovala oblékat děti. aby se s chlapcem nakládalo jako ` s kterýmkoli čeledínem. Seděla tam celá roztřesená. a oči jí žhnuly jako dva uhlíky. No. být nevrlá a z Hindleyho se vybarvoval tyran. co se vrátil. nám řekl. Asi to s jejím věnem a rodinou nebylo valné. bledší a taky se jinak oblékal i mluvil. i ten psí pelech . a jen se každou chvíli ptala: "Už odešli?" Pak mi začala vysvětlovat. co se tam děje až na ten pohřeb a smuteční vzezření pozůstalých. Byla útlá. že se s Josefem máme od nynějška zdržovat jen v té menší kuchyni vzadu. Pozorovala jsem taky. to ano. Vykázal Heathcliffa z rodiny mezi čeleď.KAPITOLA ŠESTÁ Pan Hindley přijel domů na pohřeb . a v Hindleym hned ožilo všechno dřívější záští k němu. co ty příznaky znamenají. Byla pořád vylekaná.

všechno marné. abych neztratila tu trošku vlivu. jak jsou den ze dne otrlejší! A přitom jsem si netroufala něco říct. že nesmíme probudit hospodáře. hledali jsme na dvoře. nebo si hráli.zákaz nezákaz. aby chodili v neděli do kostela. Přehodila jsem si rychle přes hlavu šálu a pádila dolů. a přestože pršelo.poděsilo mě. a ať se nikdo neopováží vpustit je na noc dovnitř.chtěli jsme se proběhnout po svém. Mladému hospodáři bylo jedno.s ním všechno probírala. jestli Lintonovic děti taky musí . začal vypravovat. Za nějakou chvíli jsem zaslechla na cestě kroky a hned nato se u vrátek zakmitlo světýlko z lucerny. Prohledali jsme celý dům od sklepa až na půdu. aby mě pozvali. "Ty nedáš pokoj. Nelly. že se tam skočíme podívat. abych lépe slyšela. celý rozvztekaný. Všichni šli spát." Připomněla jsem mu. když děti vynechaly pobožnost. Nakonec Hindley. prosím tě. nedalo mi to. Vždyť kromě mne neměli na světě přítelíčka! Jednou v neděli večer je zase vyhnali z jizby. "Z té prádelny jsme s Katkou utekli . buď mu pomáhala. A když jsme zahlédli světlo z Drozdova. na všechno zapomněli . aby jen pamatoval. ve stájích . Byli oba na nejlepší cestě zpustnout a zdivočet. Zatímco se převlékal a já čekala. a když jsem je šla potom volat k večeři. nebyli k nalezení. co jsem na ně ještě měla. vzali až v Drozdově?" "Všechno vám povím. že je sám. ty dostaneš!" povídám zase já. Byla jsem rozhodnuta pustit je dovnitř. jen já ne. aby nebouchali na dveře a nevzbudili pana Earnshawa. co připadli na nějakou škaredou pomstu. ale napřed si musím sundat ty mokré hadry. Otevřela jsem okno. nařídil. v tu chvíli. Ale přesto se ti dva nejraději toulali po vřesovištích. Nebyl by dbal ani na to. jestli přijdou . ale oni neměli tu slušnost." "No počkej. co jí učil kaplan. že dělali rámus.nikde nic. když jsem viděla. a to Hindleymu připomnělo. "já bych tam byl taky. Kaplan mohl uložit Kateřině nazpaměť. abych mohla zhasnout svíčku. zůstali venku celý den a pranic si potom z trestů nedělali. abychom zamkli domovní dveře. jen když je neměl na očích. nebo pro nějakou podobnou hloupost. kolik kapitol z bible chtěl. co dělají a jak se chovají . Ráno utekli z domova. "Snad se jí něco nestalo?" "V Drozdově. že má dát Heathcliffa seřezat a Kateřina že má jít spát bez večeře." povídá. dokud tě nadobro nevyženou.nanejvýš v tu chvíli. ale Josef a kaplan mu tu nedbalost pokaždé vytkli. řekli jsme si. co byli zas spolu. Josef si mohl o Heathcliffa třeba ruku přerazit. " Kde je slečna Kateřina?" vyhrkla jsem. a venku byla pořád s ním. Stál tam jen Heathcliff . viď? A kde jste se. Co já se potají naplakala. vyklonila jsem se ven.

Nelly zítra po nich podívat do močálu. proč tam Kateřina zůstala. že bychom trávili čas každý v jiném koutě a ještě .co myslíte. když pořád zlobíte. a Edgar stál u krbu a fňukal. když něco nevědí?" "To asi ne.Katka to úplně projela. Musíte se. div nepřetrhli. Napřed se porvou o hromádku . mami ! Tati ! Mamí. by měli být šťastní. jak se o něho tahali! To jsme se dověděli . jako když jí na nože bere. no. pitomce! Takhle se oni baví. Nelly?Myslíte. a nikdo jí nechce. Edgar se sestrou měli ten pokoj celý pro sebe ! Ti. Nelly.té je asi jedenáct. No. A na stole mezi nimi. zlatě orámovaný." "No." usadil mě. div se neupečou. jsme stanoviště na květinovém záhonku pod oknem obývacího pokoje. seděl pudlík. pst !" okřikla jsem ho. "Ale ještě jsi mi nepověděl. strop. A ti Lintoni nás slyšeli a hnali se oba ke dveřím. pojd sem ! Tati. tatí!` Tak nějak vám vřeštěli. A rodiče Lintonovi tam. z toho. protože neměla boty. "Dali jsme si běh." řekla jsem mu na to. chlupů a pak se dají do breku." "No. my jsme se smáli nahlas. že to jeden druhému vyčítal. ale za nic na světě bych neměnil s Edgarem Lintonem na Drozdově . Mami. s tímhle na mne nechoďte ! Vy víte moc dobře. třepal packou a ňafal . bez zastávky . co tam ty vaše hodné dětičky dělaly? Isabela .mrznout v neděli večer někde po koutech a rodiče si zatím hoví u ohně. o rok míň než Katce . k tomu ječeli. Chvilku byli tiše a pak se dali do křiku . nahmatali jsme cestičku k domu a zaujali. Vidíte je. zpívají a jsou samý smích .oni vám ho předtím . na podlaze červený koberec. co? My bychom si tam připadali jako v nebi. jak to je. Podlezli jsme mezerou v živém plotu.se válela v koutě na zemi a vřískala. My začali vyluzovat putně mračí? Nebylo by radno čekat. a hodují.ani kdybych za to směl shodit Josefa z toho nejvyššího štítu na střeše nebo natřít celé průčelí Hindleyho krví !" "Pst. že taky musejí číst jenom samá kázání a že jim sluha pořád vtlouká náboženství do hlavy a za trest jim dává naučit se z bible celé sloupce jmen nazpaměť. Byli nám k smíchu. odtud z Hůrky až k parku. bulili a váleli se po zemi? Nakládají tu se mnou jako se psem. A jak jsme těmi ubožáky zhýčkanými pohrdali ! Dovedete si představit. chtěla a já jí to nepřál a chtěl to mít sám? Nebo když jsme spolu.. a uprostřed na stříbrných řetězích takový obláček z křišťálových vloček a v něm se třepotaly plaménky svíčiček. to vám byla krása! Nádherný salón. a víte. Svítilo se tam a okenice byly otevřené a záclony zatažené jen napůl." celý bílý. "To jsou jistě hodné děti a nikdo je nemusí takhle trestat. až své zločinné sklony dokáže . že by Kateřina něco . nebyli. Stoupli jsme si na podezdívku a přitiskli se k římse a tak jsme oba viděli dovnitř : "jé. Vy si to děláte sami. křesla a stolky taky potažené červeně.

. jak sprostě mluví? je to.ne. co bude.` "Slečna Earnshawová? Co tě napadá!` prohlásila panička. "Podívej se. a abych prý pádil rovnou domů.` "Ano. "Víte. "Slečna Earnshawová by přece nechodila slídit lidem po zahradách . To víte. Paní Lintonová jí sundala ten šedivý plášť. Skandál.jinak bychom se ani neznali. aby mě odvedl. co jsme si vypůjčili od dojičky. Pak za mnou přirazil dveře. zahrady. divous ! Zavři ho do sklepa. pane Lockwoode). ten stál o kus dál a jen na ní čuměl. to dítě je ve smutku ! Na mou duši ! Snad jí ten pes nezmrzačil?` "To je trestuhodná nedbalost od jejího bratra.jak jsem se tu zachoval. kaplan. s tou zacházeli jinak než se mnou. že jí zná. Krmila pudlíka i Reka .se taky zbaběle přišouraly a Isabela zakňourala . Pan Lintonjí připravil horké víno. že to naše děti musely slyšet.také činem . ale lokaj mě odvedl do . uličník je to.jak jí Rek pokousal. Katka je slečna. "To je slečna Éarnshawová ! pošeptal matce do ucha. "Však si Shielders na něho stěžoval (Shielders byl ten. Kdyby Kateřina chtěla domů a oni ji nechtěli pustit. Nelly ! " a tak honem nařídili Robertovi. ten nalezenec z přístavu ! Vždyť. kroutila nad ní hlavou a nejspíš jí domlouvala. že se pan Earnshaw dozví. Ale ona si tam klidně seděla na pohovce. Katka přišla k sobě. povídal. chystal jsem se jim ty tabule rozmlátit na cimpr campr. abych se spolehl. neznaboha.tomu vždycky stiskla .` rozčiloval se pan Linton a obrátil se ode mne ke Kateřině. Když tohle slyšela. tati ! Edgare. Pak jí vysušili vlasy a učesali jí že má krásné vlasy.má .Fuj. že jí nechá vyrůstat jako. "Ty jejich děti . nezlobte se. "ve slušné rodině nemůže obstát. strčil mi do ruky lucernu. až se mu konečně rozbřesklo v hlavě. Tak jsem tedy šel. to je.s cikánem ! Ale máš pravdu vždyť. oni nás někdy vídají v kostele.je neomylně vepsané na tváři v zájmu veřejného blaha by ho měli pověsit už teď!` Přitáhl mě ke světlu a paní Lintonová si nasadila brejle na nos a s hrůzou si rukama zakryla tvář. krvácí jí noha. Všiml sis.a tak "sem znovu číhal. víš. taky vypadá jako malý Španěl nebo Američan nebo podobný pronárod. co? . Služka přinesla umyvadlo s teplou vodou a umyla jí nohy. dala se do smíchu a Edgar Linton na ní zůstal koukat.obuli jí veliké trepky a posadili ji do lenošky u krbu. Bez Katky jsem se nechtěl hnout. když jí tam bylo tak veselo. jak mi ta cikánka chtěla hádat z ruky a pak mi ukradla ochočeného bažanta? Že měla s sebou zrovna takového kluka?` Co si mě tak prohlíželi.` Já hned spustil nanovo . Isabela jí podala plnou mísu dortů a Edgar.` prohlásila stará paní. Záclony byly naštěstí pořád ještě povytažené . Ale co ten kluk? Kde se tu s ní vzal? Počkat! Že to bude ten pochybný chráněnec nebožtíka souseda.

čumák, když žral. Lintonovi na ní mohli oči nechat víte, že je mají takové bledé, modré, jako voda, ale teď se vám v nich rozkřísla aspoň jiskra - to když se jim tam zrcadlila ta její kouzelná tvářička. Ti panáci na ní civěli s otevřenou pusou. Však ona taky stojí nebetyčně nad nimi, viďte, Nelly? A vůbec nade všemi lidmi na světě." "No, nemysli si, že tentokrát z toho vyvázneš jenom s výpraskem," řekla jsem, upravila mu přikrývku a zhasla svíčku. "Ty si nechceš dát říct, Heathcliffe. Uvidíš, že pan Hindley to jen tak nenechá, vzpomeň si na má slova!" Bohužel na moje slova došlo. To neblahé dobrodružství Earnshawa rozlítilo. Ještě ke všemu si k nám druhý den zašel pan Linton a promluvil mladému pánovi do duše - ,jak to vede rodinu. A Hindleyho to tak dojalo, že konečně zakročil. Nedal Heathcliffa zpráskat, ale oznámil mu, že půjde okamžitě z domu, promluví-li ode dneška se slečnou Kateřinou jen slovíčko. Paní Earnshawová si zase předsevzala, že bude na švagrovou náležitě dohlížet, až se z Drozdova vrátí, a že na ní bude působit lstí místo nátlakem. Nátlakem by s ní byla stejně nic nesvedla.

KAPITOLA SEDMÁ Katka zůstala na Drozdově pět neděl, až do vánoc Kotník se jí zatím úplně zahojil a nezpůsoby skoro vytratily. Mladá paní tam za ní často dojížděla a zahájila přitom svůj plán nápravy. Snažila se povzbudit její sebe úctu elegantním oblékáním a lichotkami, a Katka si dala říct. A když se jednoho dne vrátila, nebyla to už nespoutaná, prostovlasá divoška, nevrazila do domu jak vítr a nevrhla se nám kolem krku, jako by nás chtěla rozmačkat. Z pěkného černého poníka se snesla náramně , důstojná slečna v kloboučku s péry, který jí seděl na bohatém účesu ze samých zlatohnědých prstýnků, a v dlouhé jezdecké sukni, kterou musela oběma rukama přidržet, když vplouvala majestátně do dveří. Hindley jí pomoh , z poníka a zvolal se zalíbením: "No ne, Katko, z tebe je hotová krasavice ! Ani bych tě byl nepoznal, taková dáma!" Frantino, že se s ní Isabela Lintonová nemůže měřit?" "K Isabele byla příroda skoupější," řekla jeho žena. "Ale Katka, teď, musí dbát, aby zase nezdivočela. Elleno, pomozte slečně Kateřině odložit ! počkej, Katinko, ať si nepokazíš účes! - dovol, já ti ten klobouček odvážu." Svlékla jsem jí tu sukni a pod ní se zaskvěly nádhernékostkované hedvábné šaty; přitom vykoukly u kotníků. i bílé spodní kalhoty a naleštěné botky. A když se přihnali psi a bujně ji vítali, rozzářily se jí radostí oči, ale

úzkostlivě se jim přitom vyhýbala, jaký měla strach o tu svou parádu. Mně dala opatrnou pusu - zadělávala jsem právě na vánoční dort a byla jsem celá od mouky, takže nebylo radno mě objímat - a pak se začala rozhlížet, kde je Heathcliff. Earnshawovi čekali s napětím na to shledání. Chtěli posoudit, jak dalece asi mohou doufat, že se jim podaří to kamarádství rozloučit. Heathcliff se dlouho neukazoval. Co byla Kateřina pryč, pustl a zanedbával svůj zevnějšek daleko víc než předtím. Nikdo kromě mne mu neprokázal ani tu službu, aby nad ním ohrnul nos, že je takový špindíra, a jen já ho napomínala, aby se aspoň jednou za týden umyl. V jeho věku si děti obyčejně na vodu a mýdlo moc nepotrpí. a tak se mu obličej a ruce černaly až hanba. Vlasy si samozřejmě nečesal a šaty - jak mohly vypadat, když je tři měsíce ani nesvlékl a pracoval v samém prachu a blátě ! No, a teď vidí vcházet do domu takovou našlechtěnou slečinku, která se nese jako dáma, když očekával stejného divocha, jako byl sám. Tak zkrátka zalezl do kouta za lavici. "Heathcliff tu není?" ptala se Katka a stahovala si rukavičky. Jaké teď měla bílé ručky, když tak dlouho nic nedělala a nevytáhla z domu paty ! "Jen vylez, Heathcliffe," volal pan Hindley. Dělalo mu dobře, že je Heathcliff v úzkých, a taky se mu hodilo, že ho může Katce předvést v tak ostudně zpustlé podobě. "Pojď, pojď, služebnictvo smí také slečnu Kateřinu přivítat." Katka už kamaráda v jeho úkrytu zahlédla a rozběhla se k němu s otevřenou náručí. V okamžení mu zlíbala celý obličej, pak se zarazila, ucouvla a vyprskla smíchem. "Co se tak mračíš, ty mouřeníne? Na tebe je pohled ! Vždyť jsi směšný, když se tak škaredíš. To víš, já jsem teď měla na očích pořád jen Edgara a Isabelu. - No tak, Heathcliffe, snad jsi na mne nezapomněl?" Skoro to tak vypadalo. Heathcliff tu stál jako z kamene - teď se teprv zaškaredil, hanbou a z uražené pýchy. "Podej slečně ruku, Heathcliffe !" řekl pan Earnshaw blahosklonně. "No tak, když ti to výslovně dovoluji !" Konečně se Heathcliffovi rozvázal jazyk. "Ne," povídá. "Když jsem lidem pro smích, nemám tu co dělat." A chtěl zase zmizet, ale slečna Katka ho chytila za ruku: "Já jsem to tak nemyslela, Heathcliffe. Co na tom že jsem se zasmála? Proto mi nechceš ani ruku podat Proč se vztekáš? Vypadáš směšně, no. Ale to se dá přece spravit ! Jdi se umýt a učeš se ! Vždyť jsi špinavý až hrůza! Zahleděla se starostlivě na jeho umouněné prsty, které držela v ruce, a pak na své šaty. Znepokojila se, když , viděla tu špínu, s jakou přišla do styku. Heathcliff si toho pohledu všiml a vyškubl se jí. "Tak

na mne nesahej ! Ať jsem špinavý! Mně se to líbí, abys , věděla ! Já chci být špinavý, a zrovna !" A vyrazil z pokoje, jako střelený, za všeobecného smíchu. Jen Kateřina zůstala zaražená, protože pořád nemohla pochopit, proč se tolik rozčílil, když dohromady nic neřekla. Obsloužila jsem slečnu Katku ve své nové hodnosti jako její komorná, dala jsem vánoční pečivo do trouby rozdělala jsem v jizbě i v kuchyni pořádný oheň, aby to,` tam vypadalo útulně a slavnostně, a pak jsem seděla sama v kuchyni a zpívala si vánoční koledy . Josef sice tvrdil, že si vybírám jen samé veselé nápěvy, které podezřele, zavánějí světskými písničkami, ale na to jsem se neohlížela. Josef zalezl do své komůrky a tam se modlil, Earnshawovi byli se slečnou v jizbě a bavili ji výstavou všelijakých drobností, které jí nakoupili jako dárečky pro Lintonovy děti, aby jim mohla oplatit jejich pozornost. Lintonovi byli pozváni nazítří na návštěvu. Slíbili přijít, ale s jednou podmínkou - paní Lintonová snažně žádala, aby její dítka byla laskavě ušetřena styku s tím hubatým klackem". " Byla jsem tedy v kuchyni sama. Těšilo mě, jak to tam v teple krásně voní kořením, jak se pánve na stěnách třpytí, jak hezky jsem naleštila a ověnčila jmelím hodiny a nachystala na podnos stříbrné korbele na horké kořeněné pivo. A ze všeho nejvíc jsem si zakládala na vzorně vydrhnuté a umetené podlaze - to byla vždycky moje největší chlouba, aby zářila čistotou jako padlý sníh. A jak jsem si to všechno uznale prohlížela, vzpomněla jsem si najednou na starého pana Earnshawa, jak o vánocích vždycky přišel do kuchyně, když bylo takhle uklizeno, jak mě pochválil, že jsem čiperná holčice, a vtiskl mi pokaždé do ruky šilink jako dárek k vánocům. No a tohle mi zas připomnělo, jak měl rád Heathcliffa a jak se trápil obavami, aby jednou, až tady nebude, chlapce neodstrkovali. A hned mi samozřejmě vytanulo,jak tu s tím chudákem teď nakládají, a už mi najednou nebylo do zpěvu, ale do pláče. A pak mě zas napadlo, že pláčem nic nespravím, že bych se raději měla pokusit trochu mu ten těžký život ulehčit. Vyšla jsem tedy na dvůr, abych se po něm podívala. Nebyl daleko, našla jsem ho ve stáji. Hřebelcoval lesklou srst toho nového poníka a krmil ostatní koně, tak jako jindy. Pospěš si, Heathcliffe !" řekla jsem mu. "V kuchyni " je příjemně, Josef je nahoře. Pospěš si, ať tě mohu dát trochu do pořádku, než přijde slečna Katka ! Můžete si tam po večeři sednout ke krbu, nikdo tam nebude, celý večer budete mít pro sebe." Heathcliff si hleděl práce a ani se neohlédl.

No tak pojď už!" mluvila jsem do něho. "Mám tam pro vás pro každého celý dortík, aspoň něco, pojď, na obléknutí potřebuješ dobrou půlhodinku." Čekala jsem pět minut, a když jsem se nedočkala odpovědi, vrátila jsem se do kuchyně. Kateřina večeřela s bratrem a švagrovou a já s Josefem. Byla to neutěšená večeře, kořeněná z jedné strany samými výtkami a z druhé šťavnatou uštěpačností. Dort i sýr přichystaný pro Heathcliffa zůstal na stole celou noc skřítkům na pospas. Jako naschvál měl až do devíti hodin pořád co dělat a pak šel rovnou spát, beze slova, jako bubák. Katka byla dlouho vzhůru, dělala veliké přípravy na zítřek, aby důstojně přivítala nové kamarády - na toho starého si také vzpomněla, odskočila kvůli němu do kuchyně. Když ho tam nenašla, zeptala se jen, co to s ním je, a hned zase odběhla. Druhý den Heathcliff brzy vstal, a protože byl svátek, šel trucovat do vřesovišť. Vrátil se, až když všichni odešli do kostela. Půst a rozjímání ho patrně přivedly na lepší myšlenky. Chvíli okolkoval, a když přemohl rozpaky, vyhrkl na mne : "Nelly, dejte mě trochu do pořádku ! Já už se polepším !" "Vždyť je taky na čase, Heathcliffe`,` povídám mu. "Víš, že to Kateřinu bolí, jak ses k ní zachoval? Ta lituje, že se vrátila! To vypadá docela,jako bys jí záviděl že si jí teď všichni víc hledí." Že by měl Kateřině něco závidět, to Heathclif nechápal , ale zato pro výtku, že jí způsobil bolest, měl živé porozumění. "Ona vám řekla, že jí to bolí?" ptal se a tvářil se náramně vážně. "Vždyť se dala do pláče, když slyšela, že jsi dnes zase odešel." "Hm, já plakal včera. A měl jsem taky proč!" "Já vím. Jako bys měl proč jít spát s prázdným žaludkem a srdcem plným pýchy. Pýcha předchází pád. Že ti není hanba, být takhle nedůtklivý! To ti ale povídám, ať jí hezky odprosíš, až přijde! Jdi k ní, dej jí pěknou pusu a řekni - ale to ty už budeš vědět, co jí máš říct. Jenom se, prosím tě, chovej přirozeně a nekoukej na ní, jako kdyby, to byl najednou někdo jiný, když má lepší šaty. Já teď musím dodělávat oběd, ale to víš, že si najdu chvilku a dám tě do parády! Edgar Linton bude vedle tebe vypadat jako titěra - mezi námi. Ty jsi přece mladší než on a přitom určitě větší a v ramenou dvakrát tak široký, uvidíš Přepral bys ho jako nic. No řekni !" Heathcliffovi se obličej na chvilku rozjasnil, ale pak, se mu zachmuřil znova. Povzdechl si. "Coje to platné, Nelly! Kdybych ho třeba dvacetkrát přepral, pořád bude hezčí než já. Proč já nejsem tak světlovlasý a růžový a proč nemám takové elegantní šaty a způsoby a proč nikdy nebudu tak bohatý? To bych

že nepocházím z lecjakého rodu. až bylo milo se na něho podívat.všecko chtěl. kdyby chtěli. zabalené až po uši do plášťů a kožešin. Z kočáru právě slézaly obě Lintonovy děti. kdo vlastně jsem." řekl mi na to Heathcliff. A zlotřilí námořníci tě v dětství unesli a zavezli do Anglie. A co ta dvě zlá běsovská světýlka? Proč ta černá kukadla mhouříš. když bych si připomněla.jak ti to sluší. já bych chtěl . a Earnshawovi seskakovali z koní .nesmíš v nikom vidět nepřítele. nebudeš přece zahazovat flintu do žita! Pojď sem k zrcadlu.ať tam místo zlých světýlek. zavedla je do jizby a posadila ke krbu a tam jim brzy bledé tváře zrůžověly. A teď se na sebe podívej. proč se bojíš rozevřít je a podívat se směle na svět? Načpak chceš mít všechno. místo podezřívání a pochybování září jen nevinnost a důvěra ." pokračovala jsem.a oči pořádně otevři a dívej se zpříma . a bylo po besedě. A vůbec kdoví . A jak důstojně a mužně bych pak nesla ústrky takového ubohého zemánka. Vidíš ty dvě rýhy mezi očima? Podívej se na obočí ! Je krásně husté.v zimě obyčejně do kostela jezdívali. když zaprší? Ale jdi. aby šel honem ukázat. že jsem měla pravdu! Teď vypadáš skoro jako přestrojený princ." "A to by ses chtěl taky pořád držet maminky za ruku a třást se. nejenom člověka. abych měl modré nevinné oči a hladké čelo. Jenomže co čert nechtěl ! Když otvíral dveře do obývacího pokoje. bych si usmyslila. když vyhladíš z čela ty nevraživé vrásky . No. který ho zkopal. "Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc. Kateřina vzala děti za ruce. nejprve na cestě a pak na dvoře." Takhle jsem do něho mluvila a Heathcliffovi se přitom obličej vyjasňoval. já ti povím. a on bezevšeho poslechl. ale místo vyklenutých obloučků tam vidíš propadlou čáru. proč to všechnoje. není z tebe fešák? Tak vidíš. "Cožpak o to. že bych musel být Edgarem. co má Edgar? Stačí. . a schovávat se celý den doma. které už nic lepšího na světě nečeká než kopance a nenávidí za to všechny lidi. že dovede být taky roztomilý. Heathcliff se rozběhl k oknu a já ke dveřím. než kdybys byl od přírody nehezký. dokud nemáš jistotu ! Vždyť ty se pomalu tváříš jako to zavilé psisko. aby ti nenabili kluci z vesnice. chlapče. Ale vtom se zvenčí ozvalo hrčení kol. a budeš krásný." "Tak vidíte.jako bys číhal na samé nepřátele.ale chtít nestačí !" "Stačí dobré srdce. Já na tvém místě. kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. koupit každý den takovou Větrnou hůrku i s Drozdovem. Heathcliffe.co jestli byl tvůj táta čínský císař a matka nějaká indická královna? Ti by si mohli. Odskočila jsem do kuchyně pro svého chráněnce. Hindley je zrovna otvíral také. člověče. když jsi umytý a učesaný a když se nemračíš.

Hospodáře asi dopálilo . Proč jsi s ním mluvil. Ať prý ho zavře přes oběd do své podkrovní komůrky . že chce domů. já ti ty kudrlinky natáhnu. dostane něco z těch vánočních dobrot !" "Dostane přes hlavu. "Já jsem matince slíbil. a nařídil vztekle Josefovi. to bychom měli. co mu přišlo do ruky . a nepouštěl ho do pokoje." vyčítala panu Edgarovi.on teď bude bit." rozvzlykal se chlapec. který nakukoval ve dveřích. Zkazil jsi celou návštěvu .ale z druhé strany. bratr se vrací ! Přestaň. on si tu bude hrát na šviháka! Ale až já tě popadnu za frizúru. že je Heathcliff jako ze škatulky a přívětivě se usmíval anebo mu snad obzvlášť záleželo na tom.. Nestačí ti. "To jsem si zacvičil s tím pacholkem.až moc důkladně ! . "Takové věci Heathcliff přece nedělá. Na Edgarův nářek přiběhla do kuchyně Isabela. Mně to nedalo. Já jsem chytla utěrku na nádobí a ulevila jsem si tím. aby zchladil Heathcliffovu horkokrevnost. že je rozčilený. co jsi natropil? Ticho." omočil si mladý pán Edgar. vyklouzl mi z rukou a dokončil očistný obřad sám batistovym kapesníčkem. tenkrát v něm asi tušil soka. " A teď ke stolu !" přihnal se Hindley bujaře. Pan Earnshaw se ihned pachatele zmocnil a dopravil ho nahoru do komůrky. jen by ho na chvilku pustili z dohledu. aby vyhověl žádosti paní Lintonové . první. a celý den se mi tu neukazuj! Podívejme se.už. že jsem Edgarovi důkladně vytřela obličej . proč se do toho pletl. "Že je na hlavě unese! Vypadá jako hříbě. Popadl mísu s horkým jablečným pyrém . "když jsi viděl. Jeho sestra začala fňukat.zkrátka chlapce surově odstrčil . jestli ho přistihnu tady dole!` rozkřikl se Hindley. Nemohu ani obědvat. Isabelo ! Stalo se tobě něco?" "Tak. pane Hindley! Dopřejte mu ať taky." Nemyslel to nijak urážlivě. protože se vrátil celý rudý a bez dechu.a vychrstl všechno Edgarovi do tváře a na krk. a tak se srazili. když ho bijou. Bezpochyby tam nešetřil námahou. když mu ty žíně takhle padají do očí. a Katka tam stála zaražená a zrudlá hanbou . "vždyť tě nezabil.a řekla mu. a proto ho tak nenáviděl. aby si vzal toho kluka na starost. že s ním slovo nepromluvím. abys je měl ještě delší !" "Vždyť je má stejně dost dlouhé. "Ty jsi na něho neměl mluvit. Edgare?" "Já jsem s ním nemluvil. " mně to může srdce utrhnout. abych se do toho nevmísila. ale Heathcliffpři své nezkrotné povaze nestrpěl od Edgara ani sebemenší jízlivost . "Marš odtud. ty pobudo. že mu to-patří.za všechny. s Kateřinou. prosím tě. já jsem s ním vůbec nemluvil !" "A neřvi. v kuchyni že zůstat nemůže. že tam jsou ovocné košíčky a on by se v nich rýpal.. . děti." řekla mu Kateřina s opovržením.

Odvolala jsem v duchu předešlou domněnku. chudáci.až je mi z toho horko! Příště si to s ním. Jenže ona tam už nebyla . Kateřina měla hudbu taky ráda.všechno marné a tanečníka jsem musela z nouze dělat já. že je tak sobecká. Teprve když se zpívání dole chýlilo ke konci a byl čas pomýšlet na občerstvení muzikantům. Upustila vidličku na zem a rychle se shýbla pod ubrus. Dole v jizbě zavřeli dveře .Josefa totiž vypudily naše "pekelné orgie ." Ale ona zvedla vidličku k ústům a zas ji položila. hospodář ho totiž zamkl. Večer se u nás tančilo. aby si. aby ho pustili.vždyť jim se konečně nic nestalo. Co mi to dalo práce vylákat jí odtamtud ! A když se konečně objevila.trubku. tváře jí zčervenaly a z očí jí vytryskly slzy. Dorozumívali se škvírou mezi prkny. V patře se ani nezastavila a stoupala dál až do podkroví k Heathcliffovu vězení. číhala stále na vhodnou příležitost. violončello . Vyhladověly po cestě. fagoty. chlapče. vedla si Heathcliffa s sebou. V kole jsme se rozjařili a zapomněli na všechno . kde jim dobře zaplatí. Dopřála jsem jim. oči suché. a vyšla potmě nahoru. lesní rohy. O vánocích chodí vyhrávat po lepších domech. a že prý ho mám vzít do kuchyně . Obsluhovala jsem u stolu a stála jsem za jejím křeslem. popřípadě se dostat k Heathcliffovi ". ale on zatvrzele mlčel.nikdo nás nepohřešil. když přezpívali koledy. nerušeně popovídali. a tak se snadno upokojily . "To dítě nemá kouska citu. Nebyla bych to do ní řekla. jak jsem zjistila. že Isabela nemá tanečníka . co tam bylo lidí. a tak zpěvu nebylo konce. Volala jménem. aby mohla uniknout do samoty. Dotklo se mne. když jsem mu chtěla podstrčit něco ze slavnostního oběda. aby neviděli její pohnutí. hodně veselé. že lepší poslech je na schodišti v patře. vylezla jsem po žebříku za Kateřinou. že Kateřina s tak lhostejným klidem. Katka žadonila. jak ti pak bude chutnat oběd !" Při pohledu na vábné hody zapomněly děti brzy na všechen rozruch. Paní Earnshawová byla milovnice hudby. Trvalo hezkou chvilku než ho pohnula k řeči. ale prohlásila.uvidíš. Vždyť to celé odpoledne se jí změnilo v očistec. Šla jsem za ní. pozoun. klarinety. Byl pro nás vrcholný požitek. a co teprve. "Na svého nešťastného kamaráda si už ani nevzpomene." pomyslila jsem si. okrajuje na talíři husí křídlo. Pan Earnshaw nakládal každému mohutné porce a jeho paní bavila hosty veselym hovorem. žádali jsme si ještě světské písničky. Byla jako na trní. když se dostavili muzikanti z Gimmertonu! Měli pěknou patnáctičlennou kapelu .a zpěváky.ozvala se mi zevnitř ! Ona se vám ta potvůrka protáhla vikířem na střechu a potom se jiným vikýřem dostala k Heathcliffovi. abych jí na to upozornila. rozdej sám .

Když jsem se ho optala.někam do sousedství. paní Deanová. a na spánek ani pomyšlení. která mu leží na koberci u nohou a olizuje pečlivě kotěti srst? Ten se do té práce tak vžije. Dost času v jednu nebo ve dvě. že nemohu takové úskoky podporovat. Prostřela jsem mu u křesla samé dobroty. že pana Hindleyho takle podvádí. na co myslí. nic takového! Dovedete si představit. To je můj styl . až trapně činný ! Jako já. Seděl zamlklý a zahloubaný. pozorujícímu z dlouhé chvíle kočku. a vzala ho s sebou dolů. A aby mi zatím neumřel !" "To je hanba. A milá hospodyně vstala a začala se se svým šitím sbírat k odchodu. které jste uvedla do svého příběhu. například. více méně. To vám uteče ta nejlepší část dne.to nevíte?" "Nu. že jste zvolila široký tok vyprávění. Tak tedy . když nevstávám před desátou. pane Lockwoode ! Jak jsem se tak mohla zapomenout ! Já tu tlachám a odvar zatím vystydl a vy už skoro spíte.nechodívám spát před půlnocí. jak je osamělému člověku. to ne. Ranní ptáče dál doskáče . "Nevstávejte. Bránila jsem se. "Poseďte ještě chvíli ! To je právě dobře." zvolal jsem.hlavně aby se to podařilo.aspoň to hlavní. vlastně od včerejšího odpoledne! Tak jsem zkrátka pak tentokrát zamhouřila oko. ale on pro slabost ani nemohl jíst.prosím. že se mi dnešní noc protáhne přes poledne. že by ho vážně přivedlo z míry. a tak moje snaha přišla nazmar. "Jenom přijít na to pravé ! Nechte mě.Pánbůh by z toho neměl ten požitek jako já. "Od toho je Pánbůh." "Kdepak . pokračujte stejným způsobem až do konce! Skoro všechny postavy.tohle vás přece nemůže bavit. " "Počkejte. My přece máme odpouštět našim viníkům. Vždyť jsem to o Heathcliffovi mohla vypovědět několika slovy . paní Deanová! Už vidím.. proč nesmíte nic . pane Lockwoode.přeskočím asi tak tři roky. aby trestal lidi za jejich hříchy." No ale . a zrovna teď.s lokty na kolenou a bradu v dlaních. Heathcliffe!" zděsila jsem se." "Do desíti byste neměl vyspávat.ale teď se ještě posaďte." "Musíme doufat v nejlepší. Mám dost času . Já jsem však neměl sílu hnout se od krbu. Z toho nachlazení se vyvine přinejmenším silná rýma. snad . ať si to promyslím ! Při tom mě přejde všechna bolest. Chápete tedy. kdyby kočka vynechala jedno ouško!" "Pěkně líný člověk !" "Ale kdež. právě naopak. vzbudily můj zájem. Po celou tu dobu se paní Earnshawová." "Vždyť už je jedenáct hodin!" "To nic . ale když on Heathcliff držel půst." odpověděl. odpověděl vážným hlasem : "Jak to Hindleymu jednou všecko oplatím.

co odedávna považuji za charakteristické vlastnosti nižších společenských tříd. Jsem skoro ochoten připustit. milá přítelkyně. jsem taková rozvážná a rozšafná. viďte? A víte proč? Protože zdejší kraj vám neposkytl možnost rozptylovat se rozmanitými. a to pak člověk zmoudří. který vaše tvrzení vyvrací. pestrém a malicherném vnějšku. není nijak závažný . nají se. ale když si přejete. kterou jsem neměla v ruce a z každé jsem taky něco získala. a to je snad dost na dceru chudého podruha. Promiňte. jež mému vykladu naslouchala s jistým podivem." .ale tento nedostatek.jenže každý jednotlivý chod zanechá vjeho žaludku i ve vzpomínce jen nepatrnou stopu. Ale to není od těch kopců. že se najedl. od malička jen samé sebezapření. Víte. jenž nikdy nevěřil. Ale aspoň rozeznám. Nebudeme tedy přeskakovat ty tři roky. jen až nás poznáte !" namítla paní Deanová. že se ve vaší mluvě občas vyskytují jadrné lidové obraty . že by člověk vydržel milovat celý rok. že se tu naskýtá i možnost lásky na celý život .ty jsem ovšem nečetla. Posadíte-li ho však k bohaté tabuli." Paní Deanová se zasmála. nelpí na konvenčním. tak jako pavouk ve vězeňské kobce oproti pavouku ve vile .od léta 1778. prosím. než bývá u služebnictva zvykem. ani byste neřekl. že mám kolem sebe rok co rok stejné tváře a stejné zvyky! Já prošla přísnou školou. V téhle knihovně byste nenašel knihu. "V něčem máte pravdu . pane Lockwoode. Až na to. před třiadvaceti roky. ani od toho. Vy si určitě všelicos víc promýšlíte. prostřené lahůdkami francouzské kuchyně. která je která. Začnu od následujícího léta . prosím. jak jsem se přesvědčil. Postavte před něho jediný pokrm a on se do něho pustí s veškerou chutí a bude vědět. Lze však rozdíl v poutavosti obou pavouků přičítat toliko zornému úhlu pozorovatele? Nikoli! Zdejší lid. možná. nicotnými povrchnostmi. Na ty přihrádky s řeckými a latinskými autory se nedívejte! ani na ty francouzské knihy!. svéráznějším životem. "vy sama jste přesvědčivým dokladem. Vyjádřil bych to takto : představte si milujícího v obou případech jako hladového člověka. na co jsem přišel? Lidé v tomhle kraji se jeví oku pozorovatele ve srovnání s lidmi ve městech významněji. co všechno.to jest z hlediska příslušných obyvatel.já. se stejným pocitem uspokojení . abych vám příběh na Větrné hůrce vypověděla po sousedsku důkladně. tak snad abych pokračovala.nenalézám ve vašich projevech nic z toho." "Jak to? My tu jsme přece docela normální lidé. žije vskutku bytostněiším." odpověděl jsem jí. "Dovolte. A kromě toho jsem hodně četla.vynechávat.

ptala jsem se po děťátku. že paní nevydrží . Povídal to panu Hidleymu. ale vtom přijde ten sejček. než jste si vzal takovou útlou ženušku. nectně mu spílal. "Máme děťátko ! Takové krásné ! Je to kluk jako buk.Bohudík vám paní vydržela. že nebude pořád mluvit! Musel jsem odejít. Nelly! Máte tomu nemluvňátku dělat chůvu." "Dejte pokoj s doktorem!" skočil mi do řeči a zrudl." a znovu se o něm nadšeně rozpovídala. no vždyť je to cvalík k pomilování! Já na jejím místě bych neumírala. "Už asi ano. . "Frantině je dobře a do týdne bude úplně zdravá. "Je čilé. Měl v srdci místo jen pro dvě modly. ale já ho moc neposlouchala. "A jak je paní?" osmělila jsem se. Jen žádné scény." "Že by na tom byla tak špatně?" divila jsem se. jak tu ztrátu snese. Ke mně a už skuhrá : . aby vám dala synáčka. že zas přijdu.` " A co na to řekl pán?" vyzvídala jsem. Já byla stejně splašená jako ona a letěla jsem domů celá divá. Měl jste si to ostatně rozvážit. teď že už jí nemá co držet při životě a že zhasne do zimy. až z chlapce bude mládenec. jako by se měla dočkat. abych si v té radosti také přišla na své. Je celá pryč radostí. sebe a svou ženu. Neuměla jsem si představit. poslední potomek starobylého rodu Earnshawů. hrnula jsem se. která nám nosívala svačinu. že jí zima asi usmrtí. div že už neběhá. až tu paní nebude. Musíte honem domů. Já vám tak závidím ! Budete mít chlapečka docela pro sebe. Earnshawe. neberte si to tolik k srdci ! Není jí pomoci. že nebude dlouho žít. stál Hindley ve dveřích." odpověděl a pokusil se o veselý úsměv. Když jste si jí přivezl. Ale doktor říká. hned mi bylo jasné. Pustila jsem hrábě a začala si uvazovat klobouk.má prý už dlouho souchotě. ačkoli Hindleyho mi přitom bylo moc líto. . ale ať slíbí. navzdor doktorovi ! Ten vám mě tak dopálil ! Bába Archerová přinesla toho andílka pánovi dolů do jizby a pán se celý rozzářil . Obě hýčkal. Už zdaleka na mne po cestě volala. druhou navíc zbožňoval. protože nechtěla být . A dnes vás musím varovat. abych viděla děťátko. a hned bych se uzdravila. dávat mu slazené mléko a opatrovat je ve dne v noci.KAPITOLA OSMÁ Jednoho krásného červnového dne se zrána narodil můj první malý svěřenec. "Doktor prý povídal . Když jsme doběhly na Větrnou hůrku. Jdete k ní nahoru? Řekněte jí. stačilo by mi podívat se na kluka. Sklízeli jsme právě seno na vzdálené louce a děvečka. "To víte." odpovědělo děvče. "ale nedává na sobě nic znát a mluví tak. přiběhla o hodinu dříve než jindy.

V patnácti letech byla královničkou celého okolí. když byl synek zdráv a neobtěžoval ho pláčem. Ale aby na mne zanevřela. že je to zbytečné – žena je zdráva .zticha. . a to nejde! Povězte jí. bez naděje na záchranu. slibuju . že se mu přestanu smát. Já neměla to srdce. Sám propadl zoufalství jeho žal nebyl takový. Josef zůstal proto. že pan Kenneth nařídil. a jeho to vůbec vždycky táhlo tam. Ale jednou večer. že se mi tu dvakrát rozplakal a utekl? No tak mu vyřiďte. Ta byla v rozjařené náladě a odpověděla mi se smíchem: "Vždyť jsem tak moc neřekla. Stěží bych vám vylíčila. přemohl jí kašel. nemodlil se. Služebnictvo dlouho nesneslo takové surové. jaké to bylo u nás pekelné hnízdo. to dávalo nepěkný příklad Heathcliffovi a Kateřině. který chodil za slečnou Katkou. nijak velký . že přestanu mluvit.ale ať si nemyslí. když dospěla. že budu mít malého Haretona úplně na krku. žádná se jí krásou nevyrovnala. že jsem jí pak už neměla moc v lásce. svévolné počínání. aby se šetřila a nemluvila !" Donesla jsem ten vzkaz paní Earnshawové. A přitom Heathcliff byl den ode dne surovější a zavilejší. tu přestála." Chudáček ! Do posledního týdne před smrtí zůstala takhle veselá a její manžel zatvrzele. ba vztekle prohlašoval. Elleno. Panu Earnshawovi stačilo. S Heathcliffem jednal tak. které měla od malička ráda. že se jí den ke dni vrací zdraví.on jí vzal do náručí. to ne ! Byla úžasně věrná lidem. A vskutku to tenkrát vypadalo. a víte." Ženě vykládal totéž a ona mu snad věřila. jak Hindley zabředá do bahna stále hlouběji. Jakživa neměla souchotě. a jak víte.nepotřebuje vaše návštěvy. A jak vám byla pyšná a umíněná! Přiznám se.s výjimkou Edgara Lintona. teď už má tep pomalý a tváře tak chladné jako já. že jsem krotila její zpupnost. že by to ze světce udělalo ďábla. že v tomhle stadiu nemoci nejsou už léky k ničemu a lékařské návštěvy že mu jen zbytečně tahají peníze z kapsy. že ten chlapec má v sobě cosi běsovského. S rozkoší pozoroval. a nakonec jsme mu zbyli jen já a Josef. ona ho objala kolem krku. a často jsem si jí popudila. Jak se pán choval a s kým se přátelil. Kenneth ho sice upozorňoval. kde mohl kárat nepravosti. aby mu nářek ulevil. ale pán odsekl: "Já vím. Neplakal. když se mu opírala o rameno a zrovna mu říkala. jen lál a rouhal se : proklínal boha i lidi a oddával se bezuzdnému hýření. Měla jen horečku. vyrostla jsem s pánem v rodině skoro jako sestra a dovedla jsem mu odpouštět víc než kdo cizí. opustit svěřence. že se mohl naparovat před nájemci a podruhy. Děvečka to prorokovala. I ten kaplan k nám přestal docházet a každý slušný člověk se už bál nás navštěvovat . že na druhý den už vstane a bude chodit. obličej se jí proměnil a byla mrtva.

Tyhle úspěchy jí od počátku lichotily. že Kateřina Earnshawová mohla pro takového muže zapomenout na svého starého přítele. V Drozdově. ale ten už tu není. a když se nedovedl přimět.tam by za to byla nesklidila chválu ani uznání. Dlouhé světlé vlasy se lehce kadeřily na spáncích. a taky nekladla žádné meze své zvůli . "ale on byl ještě hezčí. a dovedla si uvědomit. aby se choval přívětivě. "Věrná podoba?" "Ano. Byl na něj líbezný pohled. Spíše bych řekla." přisvědčil jsem hospodyni. neuměla si hrát na koketku. A tak se stalo. i když záměrně nikoho šálit nechtěla.tohle je jeho obvyklý výraz. aby navštěvoval rodinu na Větrné hůrce. sám hospodář se střežil nějak se ho dotknout. " Hezoučký obrázek. a bylo jí. ale zamyšlenější a přívětivější. velmi podobný mladé paní na Hůrce. Ale přece se pak stal mým pánem . všechno na něm až příliš úhledné. že on . když trochu oživl . jak to dělávala v Lintonově nepřítomnosti.i ten Heathcliff si udržel její přízeň nezmenšenou. Zato jsem se divil. vyhýbal se mu na sto honů. V jejich přítomnosti jí nic neponoukalo. udržovala s nimi známost.už nežije . i když byl vždycky vítán tak zdvořile. jinak byste mohl vidět. a svedly jí k určité obojakosti. A když zase Linton . která šla o Earnshawovi. Pověst.mohl nalézt zalíbení v Kateřině Earnshawové. proč k nim mladý pan Linton chodí. Nijak jsem se nedivil. protože byla nesmírně ctižádostivá. když se její dva přátelé u ní potkávali.tady má viset podo biznu nad krbem. aby ukazovala horší stránky své povahy. když jí přijímali s tak vybranou zdvořilostí. nebyla v něm žádná jiskra. Jestliže například Heathcliff ohrnoval nos nad Lintonem v jeho přítomnosti. který je "horší než němá tvář". jakou měla podobu. že nevědomky oklamala starého pána i paní svou nelíčenou vřelostí. Ale doma se jí do zdvořilosti nechtělo. Vidíte na něj dobře? Paní Deanová posvítila svíčkou a já rozeznal obličej jemných rysů. nemohla se k němu připojit." Od té doby. jak se jevila mně. že tyhle návštěvy se příčily Kateřině. Dřív měl vedle sebe obrázek své paní. aby se nechovala jako on. proto nepříjemné.ačli se jeho vzhled a jeho nitro shodovaly . byli by se jí jen smáli. že hrubost není na místě. jak jen to u nás šlo . že na ní dokáže udělat hlubší dojem. takže mladý Linton při všech svých přednostech neměl moc naděje. Nebyla prohnaná. co Kateřina strávila těch pět neděl u Lintonových. Pan Edgar málokdy sebral tolik odvahy. a k tomu si získala obdiv Isabelin a srdce i duši jejího bratra. oči byly velké a vážné. kde slýchala mluvit o Heathcliffovi jako o "sprostém klackovi". mu naháněla strach. aspoň se moc neukazoval. asi dávala dobrý pozor. Vždyť věděl." odpověděla.

Pomáhala jsem zrovna slečně Kateřině při oblékání . ale i povahu . co budeš dělat odpoledne?" ptal se Heathcliff." " Tak proč si bereš ty hedvábné šaty?" vyzvidal. a taky nebyl hloupý. aby se v mých očích nezesměšnila. dokud jí trápení trochu nezkrotilo. který v něm od dětství pěstoval svou přízní starý pan Earnshaw. jako by si říkal. i když na sobě nedal nic znát . "Katko. že Heathcliffa napadne zahálet. že tu bratr nebude. a představovala si. ale taky neměla živou duši. a chystala se právě svého ctitele přivítat. nedal se ničím přimět. "Má " . jako by se jí to netýkalo.že byste to dnes do něho neřekl. Tohle je škodolibost. Za prvé ztratil tou dobou už všechny stopy své dobré výchovy z dětství . nemohla se k tomu stavět lhostejně. když jejího kamaráda někdo snižuje. že se to zvrhlo až v chorobnou nerudnost. když v něm přece nemůže nalézt opravdové zalíbení. bylo mu to ukrutně líto. ale to se pak vzdal jednou provždy. Marně se namáhal vyrovnat se Kateřině v učení a nakonec se vzdal . A tomu duševnímu úpadku odpovídal i jeho vnější vzhled .zacházel štítivě s Heathcliffem. že si udělá volno od práce. ona totiž nepočítala s tím. Vrozenou uzavřenost tak přeháněl. Snad ho to dokonce ďábelsky těšilo. Bylo mu tehdy asi šestnáct. navykl si klátivou chůzi a drzý pohled. s kterou by se mohla poradit. Ztratil i ten pocit nadřazenosti. když zřejmě . jí přišel oznámit. Nevypadal zle. že na něho zbytečně plýtvá takovými důkazy přízně. že ani nebylo možné jí litovat v takových nesnázích. Asi nějak poslala vzkaz panu Edgarovi. že u té hrstky blízkých lidí budí jen ošklivost místo úcty. já vím . ale když ona byla tak ješitná. ustavičná těžká práce od rána do noci v něm umořila někdejší touhu po vědění a lásku ke knihám a učení. ale jako naschvál se ukazoval v tak odpuzující podobě nemyslím jen zevnějšek. Jednou odpoledne pan Hindley odešel z domova a Heathcliff se na to spolehl a dopřál si volno. A taky zlostně a nedůtklivě uhýbal před jejími dětskými mazlivými důvěrnostmi. že musí zůstat pozadu. Když viděl. vždyť. Kateřina s ním pořád ještě trávila všechny jeho volné chvíle po práci. No a tenkrát odpoledne. To potom spolkla pýchu a přicházela se mi zpovídat a svěřovat . Půjdeš někam?" " Kam bych chodila? Prší. ale on jí už neprojevoval svou náklonnost slovy. jak jsem řekla. že bude mít jizbu pro sebe. nevěděla kudy kam a přitom chtěla přede mnou ten zmatek utajit. Mně to bývalo tak k smíchu. aby udělal jediný krůček kupředu.

že nemáš kdy!" naléhal. Nelly. jako my tu mluvíme. už mě nechte ! Na co si chceš." "Katko. "Ale když prší. a pak by tě to tu nebavilo a ještě bys třeba dostal zbytečně vynadáno. klidný způsob řeči. jak mluvím. ale radši to neřeknu. že mně na tom záleží !" řekl Heathclif "Copak musím vysedávat ustavičně s tebou?" rozčilila se." zakoktala se milá slečinka. Po nesmělém zaklepání vešel mladý Linton. myslela jsem. že mi na tom záleží?` odsekla mrzutě Kateřina. "Do práce mě dnes už nikdo nedostane. Radši běž !" "Josef nakládá vápno na druhé straně Penistonské skály. Heathcliffe? Máme už hodinu po obědě. Linton měl lahodný. jako když se " přejde z neladné uhelné pahorkatiny do krásného zeleného údolí." Přiloudal se ke krbu a usadil se tam. Zdrží se tam do noci a nebude nic vědět. a to je vzácná příležitost. A ty tečky ukazují. nemám tušení.i hlasem a chováním se nápadně lišili. mou společnost !" "Jakápak společnost . Zůstanu u tebe. Heathclif vstal. vzkaž jim po Elleně. Taková hloupost ! Myslíš. že ho musí na nemilou situaci nějak připravit." Ale Josef to na tebe poví." zvolal zdrcený Heathcliff. stěžovat?" "Na co? Podívej se tamhle na kalendář!" a ukázal na zarámovaný list na zdi u okna." prohlásil chlapec." Ten mizera Hindley tu není. "Spočítej si ty křížky. "to jsem od tebe ještě neslyšel. "Nevyháněj mě kvůli takovým přítelíčkům. Vidíš to? Znamenám si to pravidelně. "Co bych z toho měla? O čem ty dovedeš mluvit? S němým by byla lepší zábava ! Nebo s nemluvnětem !" "Katko. Kateřina si nemohla nevšimnout rozdílu mezi oběma svými přáteli. "Ale co že ty nejsi na poli." prohodila po chvíli mlčení. vyslovoval tak trochu jako vy. Ovšem možná že přece přijdou. že jsi pryč. ani je nečekám." "Cože neřekneš?" vyjela na něho Kateřina. "Nač to děláš?" "Abys viděla.` "Vidím. už jsem skoro chtěl. že ti to nestačí. Ne zhurta. Kdybych si na ně měl stěžovat . protože v tu chvíli zazvučely na dláždění koňské podkovy. všecek rozjařený z nenadálého pozvání. Totiž Edgar a Isabela Lintonovi něco říkali.někdo přijít?" "Nevím. Haecliffe. "Jděte. kolikrát jsi byla se mnou. ale neměl možnost se k tomu vyjádřit. Kateřina svraštila čelo . . to jsou tvoje večery s Lintonovými. ale vypadala přitom rozpačitě.viděla. že by mohli dnes odpoledne přijít. vždyť jsou to nekňubové." osopila se zas na mne a vytrhla mi hlavu zpod rukou.s nemotorou a nemluvou!" dodala tišeji. "vždyť mi rozčesáváte lokýnky ! Dost. když jeden vcházel a druhý odcházel. Byl to asi takový protiklad. A nejen vzhledem . a že nemáš ráda.

Jak jsem vám už řekla . aby caparta ochránil. tak se v pokoji neuklízí a necídí." rozkřikla se slečna. ale důkladně a nenávistně . Štípla mě do paže. užaslý nad oběma hříchy . Popadla ho za ramena. co počít. tak jí přivedl z míry ten výstup z Heathcliffem." odpověděla jsem nahlas. uši celé rudé. vždycky se v obličeji celá rozhořela. Já začala leštit nádobí a uklízet zásuvky vzadu v příborníku. a pak se dala strhnout vnitřní zlobou a uhodila mě do tváře tak prudce. "Kateřino ! Ale miláčku. neměla toho ještě dost. Malý Hareton se batolil všude za mnou a seděl tam u mne na podlaze." odpověděla Kateřina. Edgar jí neprozřetelně chytil za ruce. že na ní Edgar nevidí. osobo prolhaná !" křičela Katka." Víc už jsem neřekla a jen jsem se horlivě věnovala práci. Ona hned vytrhla z . neměla jsem jí ráda a dělalo mi dobře. Pan Edgar promine. Elleno !" opakovala a třásla se na celém těle. když se tu rozháním v jeho přítomnosti. zaryla mi nehty do masa a stiskla. vyskočím a začnu ječet: "No ne. Pan Hindley " mi totiž nařídil. Podupávala nožkou. a v prstech jí to hrálo ." "Já taky nemám ráda. A kde se vzalo tohle?" nedala jsem se a vystavila na odiv modřinu na paži. když se tu rozháníte v mé přítomnosti. "Nelly. Když uviděl moje slzy. že se nestydíte mě týrat! Co mě štípáte? To si nedám líbit !" "Ani jsem na vás nesáhla. abych jí usvědčila. a vytrhla mi utěrku z ruky. "Snad nejdu příliš brzy?" zeptal se a podíval se úkosem na mne. "Nemá rád. Nedovedla utajovat vztek. Tak na sebe chudák přivolal její hněv. abych vždycky dělala třetího. Přistoupila ke mně a zezadu mi hněvivě šeptala do ucha: "Koukejte s tím hadrem zmizet! Kdyžje tu návštěva. co to tam děláte?" Svou práci. Kateřino !" konejšil jí Linton. slečno Kateřino. chvíli nevěděla. kterých sejeho bohyně dopustila. rozumíte? Služky se tu nemají co plést!" Mně se ale hodí pracovat. slečno. "Nezlobte se na mne. "Zmizte odtud." odpověděla jsem.lží a krutostí .jemněji. až úplně zesinal. že mi vhrkly slzy do očí. Nepustila hosta ani ke slovu. třepala jím. když je pán pryč. "Ani ne. rozbrečel se tam a se vzlykotem počal hubovat na "zlou tetu Katku". slečno. Ona myslela. a taky to pořádně bolelo. Jak tam tak klečím u příborníku. když pan Linton přijde na soukromou návštěvu. když jsem mohla někdy zpražit její domýšlivost .

že ti na chviličku ukázal svou pravou povahu. nebo se nám tu schválně rozstůně . sám si ho strojíš. neujdeš osudu." zavolala jsem na něj.na zlost !" Ten slaboch se podíval po očku do okna. Kateřinu nahoru do pokojíku. pokračoval.to nechci!" "Jak bych mohl zůstat. A splnilo se to." "Kam jdeš?" vyslýchala ho Kateřina a zastoupila mu cestu ke dveřím." říkala jsem si v duchu. Poznala jsem na první pohled. že se tě bojím a stydím se za tebe. Dveře jsem za sebou nechala otevřené. pak se začal rozmýšlet." dodal. Marná sláva. Znenadání se obrátil. Budu plakat . když chceš . "Vezmi si z toho ponaučení a kliď se ! Máš štěstí." křikla pánovitě.slyšíš! A budu z toho mít nemoc! Sklesla na kolena. když jsi mě uhodila?" odmítal ji Linton. posaď se na chvíli. vběhl zas do domu a zavřel za sebou dveře. že jej ani při nejlepší vůli nemohl pokládat za žert. "Nemohu jinak.asi tolik jako kočce od přizabité myšky nebo nepohlceného ptáčka. Edgarovi vytrvala jeho odhodlanost jenom do dvora. "Dobře ti tak. Uhnul a pokoušel se projít. Za chvíli jsem jim šla ohlásit. pomohla jim odhodit masku strojeného přátelství a přiznat se k lásce. Já jsem zdvihla Haretona do náručí a odnesla do kuchyně." Oči se jí začaly lesknout a víčka zachvívat. přece mě v takovém rozrušení neopustíš ! Trápila bych se celou noc. "Nechoď!" naléhala a držela kliku. Já zase šla schovat malého Haretona a odstranit náboj . Zpráva o příchodu pana Hindleyho ihned vypudila Lintona ven a na koně. mladý pane. že Earnshaw se vrátil domů zpitý pod obraz a hrozí udělat z celého stavení kůlničku na dříví . byl bledý a rty se mu chvěly." řekl smutně. "Slečnaje hrozně náladová. protože jsem byla zvědavá.prolomila ohradu mladistvé ostýchavosti. pomyslela jsem si. To není pravda!" bránila se a vrátila se jí řeč: " "Tak to nebylo ! A ty si jdi. "Ty jsi to zavinila. Kdepak by se mu bylo chtělo odejít . Kateřina na to ani nehlesla. že hádka je jen více sblížila . "Nikam nepůjdeš. "Ještě nechoď Edgare. "Víckrát sem nepřijdu. Uražený host zamířil k místu. Jen jeďte domů. Zděšeně ucouvl. jak se ti dva srovnají. a rozplakala se usedavě. "A lhala jsi. běž ! Mně je do pláče.Edgarova sevření pravici a překvapený mládenec ucítil na tváři takový políček. to byla jeho obvyklá nálada v takovém stavu. a pro tebe se trápit . opřela se o křeslo. tebe už nic nezachrání. kde odložil klobouk . "Svéhlavá jako rozmazlené dítě. Chtěla jsem ho posílit.

ty nechceš ! Hned mi dáš pusu." smála jsem se. za to vám dám spolknout tenhle nůž! "To není nic k smíchu. kdyby došlo k nejhoršímu a střílelo se. přistup blíže! Tak ty. už jsem vám na to přišel !" zahřměl Hindley a chňapl mě za kůži na šíji jako psa. zhrzeného otce? Nelly. Ať mě čert. "Pěkně vás prosím. Mládě nevděčné. jsem s ním slanečky. že ho otec buď k smrti umačká a udusí polibky. a já nemám rád krotké . Člověk je už tak dost hodný osel. no. "No když myslíte. kdybych mu přistřihl uši? Pes je po tom divočejší. to bude fešák! A vždyť je to pitomost. drzost je to. nechávat si uši . protože v takovém nepříčetně zběsilém stavu si s ní rád pohrával a ohrožoval na životě každého. to byl omyl. Chudák radši ani necekl. že nůž páchne a že ho polykat nebudu. děťátko . Hareton si už vypěstoval oprávněný strach. tiše. vzteku. ať jsem ho schovávala kam chtěla: "Aha." bouřil. Přistihl mě právě. Odplivla jsem si a stála na svém. že to není Hareton. poslouchat. co říkáte." řekl a pustil mě. ten nůž není dobrý na chuť. nikdy moc nebála. proč ho jakživ nevidím. to mi nic neudělá! ` Někoho tady musím zabít. z jeho divošských projevů lásky i z jeho šílených výbuchů. když jsem cpala jeho synka do kredence. KAPITOLA DEVÁTÁ Vešel s takovým klením a hulákáním. "Vlastně teď vidím. srdíčko. vezme. nemohl byste mě radši zastřelit?" "Mohl nemohl.dejte sem nůžky to bude vztekloun. zasloužil by nasekat přes zadek. On zatím ječí. já chci pusu ! Panebože. kdo ho popudil nebo i jen na sebe upozornil. vy jste se tu všichni spikli. Nelly. "Podle zákona smí přece pán trestat nepořádek v domě. že mi to děťátko zavraždíte ! Teďto začínám chápat. že neběží vítat tatínka. protože mu hrozilo. Usoudila jsem. že bude dobře pušku předem zneškodnit. kdopak by plakal? Pojď sem. Nelly.jednoho či dva. před chvílí jsem shodil Kennetha po hlavě do bažiny . dej mi pusu ! Co. ale já se . synu nehodný. ale nějaký škaredý uličník . anebo jím mrští do ohně či třískne o zeď. jak sám budu chtít.pošlu vás k čertu. Otevřte hubu!" ` Držel nůž v ruce a špičku mi strkal mezi zuby. když řádil. Haretone ! Setsakra.z pánovy brokovnice. já tomu spratkovi přerazím vaz!" Ubohý Hareton ječel a kopal vší silou v otcově náručí . jinak nebude pokoj !" "Ale pane Hindley. zplodil jsem netvora! Na mou duši. krájela°. že to byla hrůza. "Blesky boží. budeš klamat milujícího. a ještě uši k tomu ! Tiše. neslušelo by klukovi.jako by si pro něj přišel bubák. laskavě mi prominete ! Protože kdyby to byl Hareton. a tady je samá ohavnost spuštění.

měla jste mi ho vzít ! Neublížil si. Chlapec se tulil ke mně a vyplakával se z nepřestálého leknutí . aby zjistil. Hindley šel za mnou pomaleji. Nelly. jak s nim zacházíte ! Jste horší než pohan .jak se vyděsí. V pravou chvíli se totiž Heathcliff octl přímo pod ním.a dvojnásob se rozeřval. protože slyšel čísi kroky dole u schodiště.nejinak se tvářil Heathcliff. a spadl. daleko jste to dopracoval !" "To ještě uvidíte. "Nesahejte na něj !" bouřila jsem dál. že mu zachránil život. když ho Hindley vynesl po schodech a zdvihl nad zábradlí." Při těch slovech vzal z příborníku láhev brandy a nalil si. ledaže bych to tu podpálil . Stát se to někde potmě. řval a škubal sebou." prosila jsem ho. "Měla jste ho přede mnou schovat. že si sám překazil vytouženou pomstu. jako by ho chytaly křeče. do sklenice. Obličej mluvil za něho . Ale takhle jsme všichni byli svědky. Heathcliffe. Pak se podíval nahoru. "Tak tohle ne. "Kdo to jde?" zavolal. kam to dopracuju. věřím. a běžela jsem mu na pomoc. a už jsme viděli. Já jsem podle chůze poznala Heathcliffa a rovněž jsem se naklonila." odpověděl." zachechtal se ten pobloudilec . "Zatím se kliďte i s tím klukem ! A ty. že se jeho matka v hrobě obrací. který ho kloudně nedržel." "Každý jiný mu poslouží líp než já. že by byl zkusil svůj omyl napravit a rozbil by Haretonovi hlavu o schody. spustil nanovo a hůř. "Moh se zabít ! Může z toho ještě zblbnout ! Já vím. Hindley zaslechl zdola nějaký hřmot a naklonil se přes zábradlí. "On vás nenávidí všichni vás nenávidíme . že se radši nemá k tomu připlést. "Pane Hindley. bezděky ho zachytil a postavil na nohy. dejte si říct! Mějte ohled aspoň na to nešťastné dítě. abych mu dala znamení. ale sotva na něho otec jen prstem sáhl. a já už seběhla dolů a přitiskla drahého chráněnce k srdci.jen co je pravda! Máte pěknou domácnost. že z toho dítě dostane psotník. že na tom prodělal pět tisíc liber . Tím jsem na vteřinu pustila Haretona z očí. vyklouzl otci. Křičela jsem. Elleno. Než jsem k nim doběhla. Už málem zapomněl. poslouchej. že se chudáku klukovi nic nestalo. když už nedbáte na sebe. a vy s ním takhle !" Zkoušel hocha pohladit. "Stejně je to vaše vina. který za pět šilinků prodá svůj výherní lístek a druhý den pozná." řekl. ty koukej zmizet. Chlapec sebou škubl. "Jestli si neublížil!" vzkřikla jsem dopáleně. Jen nás zamrazilo děsným leknutím. Představte si lakomce. vystřízlivěl a styděl se.jak je zoufalý. . když nad sebou spatřil stát pana Earnshawa. že něco drží v ruce. ať tě tu nevidím ! Dneska ti ještě daruju život .no. je to vaše krev. už se zas zatvrdil. až jak se mi bude chtít. kdo tu nehodu zavinil.

starosti skoro žádné." řekl Heathcliff. že Kateřině ukáplo pár slziček z lící na dlaždičky. "Asi šel po své práci. která začíná: Byl pozdní večer.myslila jsem. Následovalo nové dlouhé mlčení . že ten chlap přežije kde koho z gimmertonské strany a uloží se do hrobu až jako zpustlý dědek . "Vám je vůbec " těžko vyhovět. do stáje. "On by to rád dokázal." Obrátil do sebe sklenici a nevrle nás hnal pryč. plakala děcka.ledaže ho postihne něco nepředvídaného." volám úpěnlivě a zkouším mu vytrhnout sklenici z ruky." odpověděla jsem. Ohlédla jsem se zvědavě." poznamenala jsem.. když za námi zapadly dveře."Tak mějte ohled na vlastní duši. Jenže pak se ukázalo.. Zeptala se šeptem: "Jste tu sama. "Kde je Heathcliff?" přerušila mě. Vypadala rozrušeně a stísněně. Heathcliff prošel kuchyní . Svůj rozkaz doprovázel tak bohapustým spíláním. ať se k tomu vyjádří sama. A on mě neopravil. Nelly?" "Ano." Zašla jsem do kuchyně a usedla. slečinko. jako by chtěla promluvit. ale tělo se nedá.všimla jsem si. jak se ke mně prve zachovala. Pootevřela rty. že se nemůže na smrt uchlastat. "Ach bože. "Srdečně se napijem na to věčné zatracení. a ještě dodal jakoby ozvěnou pár nadávek. říkala jsem si . "já jsem tak nešťastná. Slyšela ovšem ten rámus před chvílí až do svého pokoje. Máte tolik přátel." chechtal se rouhač. co mi chce. nu. Že by se styděla za své ošklivé chování? To by skutečně bylo něco nového." To je smutné. "Škoda.já jí pomáhat nebudu.s náramným potěšením. Pan Kenneth by na to svou kobylu vsadil." "Nelly. Dala jsem se znovu do zpěvu . že jde do chléva. abych zkonejšila to své jehňátko ke spánku. ji pošlu do pekla . starala se jen o sebe. Uměla /83/ ." Vešla a přistoupila ke krbu. matka je pod drnem slyšela.ještě jsem jí neodpustila. Ale kdepak ona ! Té bylo všechno jedno. že pouze obešel mou lavici a natáhl se na pryčnu ve vzdáleném koutě a tiše tam ležel. a ještě vám to není vhod. nabrala dechu." posteskla si konečně. "I co vás nemá ! Naopak . Kolébala jsem Haretona v náručí na klíně a zpívala mu písničku. a tu slečna Katka nahlédla do dveří. že na to ani vzpomínat nechci. mohu vám svěřit tajemství?" Klekla si ke mně a podívala se na mne těma čarovnýma očima. možná že dřímal.pánubohu na vztek. ale místo slov jí unikl jen povzdech.

zbožňuju půdu. líbí se mi on celý. a vzduch. teď mi řekněte.tak musí být buď zabedněný. Líbí se mi. Nelly. jak vypadá a co dělá. "Za prvé a především: máte pana Edgara ráda?" "Kdo by ho neměl rád? Samozřejmě že ano!" A tu jsem jí začala zkoušet." "No. který dýchá. když tu dnes byl. slečno?" "To jsou mi otázky. napřed se musí uvážit moc věcí. Řekněte mi. slečno Kateřino. Protože je mladý a příjemný. Nabídku vám udělal až potom . ale povězte mi. Honem. a to se nedá jen tak vzít zpátky." "A bude bohatý.jak jste vyváděla. až se stanu největší dámou v celém kraji. "Podle toho. bych já to mohla vědět? Uvážíme-li teda. Mám. co jsem měla udělat. jak ho máte ráda !" "Jak? No jak se lidé mají rádi ." "Jestli se vám chce takhle mluvit." "Hleďte." "Nejhorší chyba. a proč?" .jaké je. jaká byla. už se nic nedovíte " broukla rozmrzele. Prosím !" "Dobře. a mne to bude těšit. které řekne. "Řekla jsem mu ano. že je hezký a je s ním zábava. A co dál . "Na to není lehká odpověď. i když se zlobil plným právem. "Hned vám to povím. bylo by určitě moudřejší ho odmítnout ." " A protože on mě má taky rád. na dvaadvacetiletou dívku jsem nebyla nerozumná. ať to vím !" zvolala podrážděně. Musíte mi vyložit proč. "Proč ho máte ráda." Chyba." zatvářila jsem se důležitě. zdali jsem nechybila !" "Vy jste mu řekla ano? Tak co se dál ptáte? Dala jste mu slovo. od hlavy k patě. že člověka hned přešla zlost. a každé slovo. a budu pyšná na takového muže.udělat takový kukuč. čeho se dotkne." podotkla jsem. Mnula si nervózně ruce a kabonila se. po které kráčí. jaká měla být." "No dobře. co mám dělat ! Edgar Linton mě požádal o ruku. Nedá mi to pokoje. nežvaňte hlouposti." povídám.. povězte mi.` musíte mi poradit." "Vůbec nestačí." Zase chyba. musí to ven`. a všechno." " Ani to není zvláštní důvod." řekla jsem jí na to. jako z katechismu . Nelly !" "Žádné hlouposti . nebo střelený. a to stačí. "jakpak.jen odpovídejte!" "Abyste věděla . a já mu dala odpověď: Než uslyšíte.

Vy pana Edgara milujete a on vás má taky rád. a přitom si položila jednu ruku na čelo a druhou na prsa. slečno." "Toje právě to tajemství. Nanejvýš bych k němu cítila soucit možná odpor. Duše a srdce mi říkají.tak občas. bohatý. Tak kde to tedy vězí ?" "Tady! " a tady!" odpověděla Kateřina. Váš pan bratr to přece uvítá a Edgarovi páni rodiče proti tomu jistě nebudou.necítila byste s ním. Když přitom nechcete myslet na budoucnost." Usadila se zas u mne. Nelly. můžete si to aspoň představit." zeptala se z ničeho nic po krátkém zamyšlení. a to není od vás hezké." "Časem třeba přijde. zbarvují je po svém. co mám duši. Tenhle váš poslední důvod ovšem nepadá na váhu. Když myslíte jen na přítomnost. vážně. A tady nikdo takový není.je to tak správně?" "Správně. A pan Edgar taky nebude věčně hezký a mladý ." "Hm. Vypadala teď docela jinak. nevidím nikde závadu. Vyměníte neutěšený. nemluvte hloupě !" "No. a co kdyby jednou ani bohatý nebyl?" "Teď ale je . "Nelly." odpověděla jsem. Bez jeho lásky byste se klidně obešla. "Mně taky. A teď mi laskavě povězte. to je jiná. smutně. ale když vám naznačím.ale žádný úsměv." odpověděla jsem. Do všech se můžete zamilovat . a sepjaté ruce sejí chvěly. ale nesmíte se mi posmívat. kterých se pak už nemohu zbavit. "Tam někde. Mívám někdy takové sny. jednoduše si ho vezmu a dost! Vy jste mi ale neodpověděla ." "Ale takových hezkých. tak si pro mne za mne vezměte pana Lintona. "Říkáte. zpustlý domov za elegantní a spořádaný. rozlévají se a mísí s nimi jako víno s vodou. Jako tenhle sen . mladých a bohatých pánů je na světě víc ." řekla slečna. Ovládají mé myšlenky. to je divné. mladý. co je mi po budoucnosti? Podívejte se."Vy už si ze mne děláte legraci.` "Já se vás o dovolení neprosím . slečno Kateřino. jednala jste naprosto správně. Vysvětlím vám to. zábavný a protože vás miluje. Všechno je na nejlepší cestě. Já to nemyslím žertem. kdyby vás nevím jak miloval.budu vám ho vypravovat . kdyby byl nehezký a neobratný." "Samozřejmě. co cítím. ale bez těch ostatních předností sotva . Nelly. to vám povídám !" . "zdají se vám někdy divné sny?" "No . že ho máte ráda. "Já teprve ne. Neumím to vypovědět. protože je hezký. proč jste nešťastná. jen Edgar. Tomu nerozumím. že nejednám správně. dokonce ještě hezčích a bohatších. zachmuřila se a odvrátila se k ohni. tolik možností !" "To by ale museli být tady.

"Chtěla jsem vám jenom říct. že by se znemožnila. že tam byl. že o snech nechci nic vědět ! Dobrou noc !" zakřikla jsem jí znova. smutek vám nesluší ! Podívejte se. Za chvilku začala znovu .a Edgar Linton taky ne. a jeho táta roztomile kleje ve svém brlohu. Neměla tušení. . Heathclifa si vzít nemohu . to bych se znemožnila. proč jsem tak nešťastná? Nebe pro mne není . ještě teď na ně dám. ale jsou z jednoho kusu. Toho netrápí zlé sny. rozplakala jsem se samým štěstím." "Vždyť vy se tam taky nedostanete.to dá rozum. ale přestala s tím. To je to celé moje tajemství . jak se mi stýskalo po zemi. kdy Kateřina prohlásila. že je tam Heathcliff s námi. A tak se nikdy nedozví. že jsem v nebi. když se za námi něco tiše pohnulo. Nelly . Ale ona se zasmála a nedovolila mi vstát. takže pro lenoch lavice na Heathcliffa neviděla. slečno Kateřino!" přerušila jsem jí rázně. Kdyby ten bíďák Hindley nebyl z Heathcliffa udělal takového sprostého nádeníka."Nechte toho. jak vstal z lavice a neslyšně se vykradl ven. že to taky býval takovýhle cvalík a vypadal jako nevinný andílek? "Nic naplat. dál už nechtěl nic slyšet." "To není proto. bála jsem se. mně by se těžko žilo v nebi. Vyslechl všechno až do té chvíle. jak ho miluji. "Víte. Andělé se tak urazili. "Tenhle je docela nevinný. Ohlédla jsem se. A Katčina zádumčivost nevěstila nic dobrého . tomu snu neujdete. mráz proti ohni !" Už chvíli předtím jsem zjistila. a také nepostřehla. co v ňich je . že by se jim tam zle vedlo. Ne že je tak krásný. Vždyť se tak roztomile usmívá ze spaní.z jiného konce. Nelly. Měla jsem ze snů pověrčivý strach . jak tu žijem ." odpověděla jsem: "Hříšné duše nemají v nebi co dělat . Nebylo jí to po chuti. Nebude to dlouhé. vůbec bych na Edgara ani nepomyslela. že jsem se tam necítila doma. Ale jak to teď je. Nelly." "Slyšela jste přece." uklidňovala mě. To mu stačilo .to je jako měsíční paprsek proti blesku. A do veselosti bych se dnes marně nutila. ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Naše duše." "Já vím. Mně se už jednou zdálo. aby nepřivolala nějakou děsnou pohromu. prosím vás. kdyby se za něho provdala." "Nechci nic slyšet! Nechci nic slyšet!" skočila jsem jí do řeči. máme se ještě děsit všelijakými přízraky a přeludy? Vzpamatujte se. "Člověku je už dost úzko z toho. a zahlédla jsem ho.těžko říct. Mohla jsem si oči vyplakat. že mě odtamtud shodili doprostřed vřesoviště nahoře nad Větrnou hůrkou. rozumíte už. Pamatujete se na něho.jak Hareton hezky spinká. slečno Kateřino. Když jsem se tam probudila. Kateřina seděla na zemi. Kdežto Linton a já .

Neměla bych klid. Neumím to vyjádřit` ale přece každý máme nějakou představu. "Rozloučení . slečno Kateřino .když odcházel. " "Já že opustím Heathcliffa? Co to povídáte?" vzkřikla. Proč?" ptala se a nejistě se rozhlédla kolem. "co myslíte? Ten přece ani neví. aby byla zticha. slečno Kateřino? A co když v tomhle manžel nebude tak poddajný? Abyste se nepřepočítala! Já sice nemám právo posuzovat vaše jednání. že jsem jen prachobyčejný sobec. Edgar musí překonat odpor k němu." "Za dveřmi nemohl nic slyšet. a to i s mou slabostí pro Edgara. že Heathcliff o tom všem nemá ani zdání. nežli se já dobrovolně zřeknu Heathcliffa. že by z nás byli žebráci. alespoň trpět ho bude. a na hlase jí bylo znát pobouření. Za tu cenu by přece nestálo za to být paní Lintonovou." "Tak? A pročpak . Nic se mezi námi nezmění. až ho opustíte a on zůstane na světě sám a sám? Totiž abyste věděla. Elleno ! " pro nikoho na světě. abych mohla uspokojit své záliby . čím byl odjakživa. že tohle je nejhorší ze všech těch důvodů. aby nebyl vydán bratrovi na milost a nemilost a aby to někam přivedl. Nelly. Já vám už rozumím. celou." jako na zavolanou k nám zvenčí do lehlo drkotání Josefovy káry po cestě. zkrátka o všechno ! Myslíte vůbec na to. A to vás nenapadlo. Skoro jako bych ho byla zaslechla za dveřmi. ale řekla bych. A on si dá říct. . zůstane pro mne vždycky vším.tak si to vůbec nepředstavuji. proč chcete být ženou mladého Lintona. Nelly. Já jsem ale sebou trhla a zarazila jí." "Naopak. Až ostatní přijdou. kdo ve své bytosti obsáhne i mně. kdybych si Heathcliffa vzala? Zato když se provdám za Lintona.když vy to víte?" odpověděla jsem. Ty ostatní důvody slouží jen k tomu. Ale moc bych se divila . Ale tenhle důvod je v zájmu toho. pozvete mě. jak mi na něm záleží. co živa budu. od Heathcliffa se neodloučím. Ne. a já budu večeřet s vámi." "Za peníze vašeho manžela. budu mít možnost Heathcliffovi pomáhat. Vy si myslíte.jako by nás někdo mohl rozloučit ! Dopadlo by to s ním jako s Milonem. Něco takového mi ani na mysl nepřišlo . až pozná." odporovala. dokud se neujistím. Jděte připravit večeři. "to je ten nejlepší. Heathcliff přijde o jediného přítele. To se všichni Lintonové světa dřív propadnou do vlastní nicoty. co je to láska. jaké by to pro něho bylo neštěstí ? Jakmile z vás bude paní Lintonová. "Co když on miluje vás? Dovedete si představit.já vám zatím Haretona podržím. "Heathcliff sem asi přijde s ním. kterého na světě miluje . " "Josef už je tu. že náš život . jak snesete rozloučení a jak bude jemu. a abych udělala Edgarovi radost.

kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka. že by se mi tolik líbil. to vím.. že asi nemáte ponětí o povinnostech manželky . Nelly! Stále. neměla ani čas si uvědomit. Když se . ale Josefův příchod nám další řeč překazil. tak jako zima ochudí stromy. a že jsem ho zahlédla odcházet zrovna v tu chvíli. Tak jsme se shodli na tom. stále je v duchu se mnou . kdo jí donese panu Hindleymu. ne proto. Takové blouznění mě už dopálilo: "Slečno! Jestli vaše řečnění dává vůbec nějaký smysl. K čemu bych byla stvořena. vždyť .anebo že nemáte kouska cti a studu v těle. když si stěžovala.přerůstá. co mi tu povídala." opakovala jsem. ale odnikud se mi neozýval. až si řekne sám ." řekla jsem. kterými trpěl Heathcliff . Heathcliff. že on bohužel vyslechl hodně z toho. svět by se mi proměnil v úplnou cizotu . A než jsme to rozřešili. když trvaly delší dobu." Vyšla jsem ven. když Heathcliffa nikde kolem neviděl. jídlo vystydlo. Když jsem měla večeři hotovou. hodila Haretona na lavici a běžela hledat svého přítele sama . že bych mlčela. volala. nesvěřujte mi už žádné tajemství ! " není o co stát . a neslibuju.čas jí zeslabí. ale já jsem se rázně odtáhla. kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl. Byla by ještě naléhala. " "Já nic neslibuju..já se ani sama sobě často nelíbím . že počkáme. dostali jsme se s Josefem do sporu. "A ten lajdák je ještě na poli? Coje to zas za rošťárnu? Kde se ulejvá?" ptal se Josef. Kateřina se odklidila do kouta a vzala si Haretona na klín. ne oku pro radost." Tohle si ale necháte pro sebe?" zeptala se poplašeně. "Bude nejspíš ve stodole. bych tu co dělat. ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto ` víckrát o našem rozloučení ! Vidíte. Prosím vás. Tak jsem se vrátila do kuchyně a pošeptala Kateřině. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem . Moje láska k Lintonovi je jako list v lese .nikdo si totiž netroufal chodit mu na oči po takových záchvatech samotářství. znala jsem je a prožívala je s ním od malička . nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu.. žila bych i já. podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal. Vymrštila se leknutím. zmar. zatímco já jsem vařila. že by to ani nešlo. "Já pro něho dojdu. ale podklad života. proč jí to tak vyděsilo a jak se mohla její zpověď Heathcliffa dotknout. co z něho její bratr udělal. tak to tedy jenom dokazuje. neměla." Zmlkla a zabořila obličej do záhybů mé sukně..

tím hůř. že s odmluvami nepochodí." Josef začal protestovat. A že není divu." Na letní dobu to byl neobyčejně temný večer . ani člověka . ale s ní nebyly žerty. "Potřebuji s ním nutně mluvit. a až vypátrá. "to by bylo. Jenže ono nešlo hledat nic.chtějí se vyhnout modlitbě. "Stojí to vůbe za řeč? Copak je zapotřebí dělat hned poplach. těm dvěma je prý vždycky moc dlouhá. rozumíte?" povídala. ale odnikud se mi neozýval. aby ho ihned přivedl zpět. slečnin poník vyběh. narazil si s mrzutým huhláním na hlavu klobouk a šel. Navrhla jsem. Josef byl pro to.všichni. No počkejte .dyť je tam tma jako v pytli ! Leda pískat . povězte mi. rozdupal obilí a pak utek až na louku. ale skončilo to zklamáním.však já ho tam vyslídím!` Šla jsem znovu všechno prohledat. nač se za ním pachtit. no. ale vpadla mu do toho slečna s udýchaným rozkazem. "Branku nechal dokořán. vy byste ho samými daremnostmi skorem připravili o rozum. "Hledal jste ho.z mraků jen. když taková "banda hříšná nemá žádné móresy". Že prý je prokoukl . užitečnější. "Branka je otevřená a on bůhvíkde . Nelly? Já si teď na nic nevzpomínám. aby honem běžel cestou dolů.ale copak Heathcliff přiběhne na moje zapískání? Vám by se třeba spíš ozval." okřikla jsem jí. kam se Heathcliff zatoulal. a pak se " těšte . jak tu jste ! Dyť to volá do nebe . že jsem ho odpoledne tak mrzutě odbyla? No tak. s tím hnízdem nepravostí tady .svatou trpělivost povídám. Hospodář mu to zejtra spočítá." spustil už ve dveřích. však už je načase ! On má ještě svatou trpělivost . abychom s jídlem nečekali. ať radši zůstaneme všichni sedět doma. čím jsem mu ublížila? Jen ať přijde! Jen ať probůh přijde!` "No. ale nahnáno jsem měla sama dost. vy ťulpase?" zakřikla ho Kateřina. a Josef se taky vrátil s nepořízenou. co zlého jsem řekla ." Josef na to. když ho stejně zažene pod střechu déšť. A tak přidal tentokrát pro jejich blaho ještě zvláštní modlitbu před obvyklou prosbou za požehnání.kde jenom může být! Co jsem to všechno říkala. Jenže ona mu taky jednou dojde. a po jídle chtěl obdobně protáhnout i díkůvzdání. to je nějakého rámusu pro nic za nic. Kateřina zatím přecházela po kuchyni a mluvila rozčileně : "Kde může být .dlouho nevracela. až spustí. byla jsem nahoře u ovčince a křičela jsem co jsem mohla na všechny strany. když Heathcliff vyjde při měsíčku na vřesoviště? A co jestli je zalezlý někde na seníku a nechce s námi nic mít? Už to tak bude. která trvala zpravidla čtvrt hodiny. Když viděl. jak jsem vám nařídila?" "Koně jsem měl radši hledat. Ale Kateřina si nedala . ještě teď večer." "Našel jste Heathcliffa. jen zahřmít. Nebo se ho dotklo. ani koně. "Ten kluk vyvádí čím dál.

"Už to jináč není. ačkoliv hrom už burácel a velké kapky deště začaly dopadat kolem ní.Josef padl na kolena a vzýval Pánaboha. třeba jste vy na řadě. Klučík už dávno tvrdě spal.. že mezi nás uhodilo . Já měla taky takovou předtuchu. slečno?" řekla jsem a poklepala jí na ra meno. Tohle dopuštění nepřišlo jen tak zbůhdarma . na straně obrácené." "Co vás vede. jenom Katka promokla na kůži. ať si jen Pánbůh nesplete ctnostné lidi jako on s hříšníky jako hospodář. Jistě má za to.a to si určitě rozmyslí. Do ohniště v kuchyni se zřítila lavina z kamení a sazí. když jí to chytlo.já na vašem místě. Podle mého zdání ten potrestaný Jonáš by mohl být pan Earnshaw. že náš děda zahalekal z plných plic. Bylo marné prosit tu svéhlavou holku. v takovém napětí. až jí z vlasů a šatů crčelo. až se nakonec rozplakala. obrátila se tváří k opěradlu a zakryla si obličej dlaněmi. jako buk. Nakonec zaujala trvalé stanoviště na zíďce.`` prorokoval Josef. My mysleli. aby jako za časů patriarchů Noema a Lota ušetřil nevinných a pomlátil jen bezbožníky. Chvála bohu. Vichřice závodila s hromem . Zaběhl nejspíš do Gimmertonu a teď tam zůstane přes noc. zdali je naživu. a to takovými slovy. Tak jen honem do postele ! Dnes už se toho bláznivého kluka nedočkáte. Konečně zašla dovnitř a celá promáčená si lehla na lavici.přečtěte si o tom v Písmě svatém !" A začal odříkávat různé texty s udáním kapitoly a verše. abych zjistila. ten nedošel do Gimmertonu. Ještě o půlnoci jsme se neodvážili jít spát a bouře se nad Větrnou hůrkou rozběsnila v plné síle. bych si teď dal moc a moc pozor. a tak jsem zacloumala klikou u jeho pokoje. že takhle pozdě nebude u nás už nikdo vzhůru . a ne jako kozel po levici .leda pan Hindley .a buď vítr.svůj strach rozmluvit. aby vstala a převlékla si mokré šatstvo. pak zas naslouchala. Ale hřmění polevilo v čtvrthodince a nikomu se nic nestalo. kolik je hodin? Půl jedné. abychom je lépe našli. Chvílemi volala.jen když je člověk vyvolený jako beránek po pravici. Copak je to. k cestě. a zůstala tam přes všechny moje domluvy. Dal se slyšet hezky nahlas. Přecházela sem tam od branky ke dveřím. že neměla nikde stání. než že zapadl v močále do díry a je po něm. si s ní nezadalo v brekotu. Žádné dítě. Tak jsem jí tam nechala drkotat zuby a Josefa kázat a šla jsem uložit malého Haretona a sama si lehnout. silná větev narazila na střechu a urazila kus komína z východní strany. "vy si chcete uhnat smrt? Víte. všechno zléje pro něco dobré. aby si dal otvírat dům od hospodáře. ani Hareton. nebo blesk rozštíply strom na rohu stavení. . slečinko. protože tvrdošíjně odmítala schovat se a stála v tom největším lijáku bez klobouku a bez šálu. že je to na nás boží soud.

panstvo nepanstvo ! Jak vytáhnete paty. Využil toho. "Ty. Obličej měl ztrhaný a nevyspalý. kde byly okenice zavřené. až pudete domů . Katko?" ptal se. co jí to napadlo . a tak jsem otevřela okno dokořán. Hindley se už vynořil ze své samoty a stál teď u ohniště. a taky vás jsem viděl" (to platilo mně). "Na . Řekla jsem tedy. když jí sáhl na zápěstí. a ona neříkala nic.všechno marné ! Nehnula se z místa. jen zacvakaly podkovy pánova koně na cestě.všechno kolem klidně odpočívalo. "To bude nemoc. Kateřina mě zlostně okřikla : "Zavřete to okno. které dopadalo škvírami v okenicích." "Neposlucha je to. že jo? I kdepak. Ráno jsem přišla do kuchyně o něco později než jindy a při paprscích světla. když jsem vcházela. Světlo sem šlo otevřenými dveřmi z jizby. chladné. a už jsem nevěděla o ničem. že slečna Kateřina sedí dosud u krbu. aby pana Earnshawa popíchl svým jedovatým jazykem. běhala v dešti?" "Za klukama. "Já na vašem místě. jsem viděla. já bych jim všem přibouch dveře před nosem. že se vám sestřička toulá po půlnoci v polích s tím parchantem mizerným cikánským heathcliffským? Vy jste si myslely." Nechtělo se nám žádné prozrazovat. hospodář už skoro vystřízlivěl. už se sem plíží Linton jako kocour." prohlásil Hindley. že jsi tak bledá a celá mokrá?" "Zmokla jsem. "Včera v tom lijáku pro mokla na kůži a pak tu seděla takhle až do rána. Ještě jsem chvilku slyšela Josefa předčítat z bible. hospodáři. že nám nebylo do řeči. Cos to dělala. to se náramně pletete! Já ho viděl. A slečna Nelly . že nevím. že na dálku nevidím. jak jste to hnala dovnitř jako splašená. "Až do rána A proč si nešla lehnout? Copak se bojí bouřky? Vždyť už je dávno po ní. "a je mi zima nic víc. když jsem viděla.vy do dveří. a Linton ze dveří. Lintona. Pan Earnshaw na nás zůstal koukat." odpověděla na půl úst." zaskuhral Josef." "Tak dost. A pak si De zas milostslečna na frej.ta hlídá v kuchyni." žalovala jsem. Elleno! Já umírám hlady. dědku slídivá !" okřikla ho Kateřina. jak sem zapad a pak rychle vypad. že tu Heathcliff není. jako obyčejně." Zuby jí cvakaly a choulila se ještě blíž k dohasínajícímu ohni. To nám byl čert dlužen ! Já už žádnou nemoc v domě nechci ! Proč jsi prosím tě. děvče. vypadáš! "jako utopené kotě. jak pomalu šourá do své komůrky po žebříku. "Proto se jí asi nechtělo jít spát. pak jsem zaslechla. Co jsem se do ní namluvila .taky pěkná ochechule ! . Kuchyň se hned naplnila vůní květin ze zahrady. "vy couro jedna kuplířská. Ráno bylo svěží. Co tomu říkáte. "Co ti je. ale. dokud to nevyjde samo najevo.

Raději ho pošlu z domu. věděla jsem. aby běžel pro doktora. Ale o Lintona teď nejde . a pak se potvrdilo. že jsem byla zvlášť něžná ošetřovatelka. hned se ujala velení . Pak se ale mějte všichni na pozoru. počastoval jí spoustou opovržlivých nadávek a pak jí pohrozil. že opravdu fantazíruje . že jí dál nebylo nic rozumět.mne s takovou nechoďte ! To byla čirá náhoda. útočnější a pánovitější. A pryč jsem ho poslala já . Pustil jí žilou a mně řekl. že Heathcliffovo zmizení má na svědomí sama . ale něco dobrého pro mne udělal. hned teď . Stará paní Lintonová k nám ovšem přijela několikrát. že se jí nesmí dávat nic než syrovátka a odvar z ovesných vloček a že jí mám hlídat. žeje to s ní vážné. ať se okamžitě klidí do svého pokoje. na to hned tak nezapomenu. v ničem si nechtěla dáti říct. že mi lžeš. že by ses mu nerad ukazoval. Jak ale vyváděla. Dostala jsem strach. Pak zas šel." Srdcelomný pláč jí tak přemohl. "a ještě k tomu hloupě. nebo že bude mít proč brečet! Přiměla jsem jí.s každým se vadila a proháněla nás." "Hm .brzy měla proč téhle laskavosti litovat. "A jestli ho vyženeš z domu. A když Kateřina byla z nejhoršího venku. v nešťastném okamžiku. když mě obzvlášť dopálila.v téhle farnosti je to od domku k domku dobré tři míle. Neříkám.jen se na ní pan Kenneth podíval. hned prohlásil. že má zimnici. a Josef s hospodářem taky moc okolků nenadělali. Hindleyi. Tak se naše milostslečna zase vrátila a byla od té doby ještě nezkrotnější. Se starým pánem se oba od Kateřiny nakazili a zemřeli několik dní po sobě. protože měl co dělat.prosila jsem Josefa. za to jsme jí byli moc vděčni a všichni jsme si oddechli.já vím. když tu nebudu mít Heathcliffa." rozeštkala se Kateřina. že se tu Edgar včera stavil. abych se náhodou nezapomněl. kdo to zavinil. No. že mu tím uškodíš. abych mu zlámal vaz. odvezla si jí do Drozdova . aby poslechla.ona také dobře věděla." "Vždyťjsem Heathcliffa večer ani neviděla. když jsme tam přišly.byla jsi v noci s Heathcliffem? Mluv! Mluv pravdu! Neboj se. aby neskočila ze schodů nebo z okna. O Heathcliffovi jsme od toho bouřlivého večera neslyšeli. aby obešel své nemocné . Od té doby na mne několik měsíců nepromluvila. odejdu s ním. Ne že bych ho přestal nenávidět. Katko. to vám povídám. ale nakonec z toho přece jen vyvázla. Ale k tomu možná ani nedojde ." promluvil Hindley. Hindley ztropil děsnou bouři. vynahradím si to na vás. Chudák stará paní ! . Jednou. kromě běžných . když jsi byl v takovém stavu. a s naší pacientkou bylo těžké pořízení. a tak už mi svědomí nedá. jsem jí neprozřetelně vyčetla.možná že už je pryč. že se snad zbláznila .

Jenže bratr. Bylo to smutné loučení. kdo je Ellena Deanová. Co jiného mi zbývalo než poslechnout? Jen jsem panu Hindleymu řekla. že se mnou nic nesvede. Haretona že si beztak vezme do parády kaplan. kdo si nechtěl dát všechno líbit a odmlouval. kdy jí znamenal celý svět a ona jemu. jako na vraha. Manžel mi nabídl velkolepý plat. když vyhání posledního slušného člověka z domu. a když poznala. tři roky potom. spustila nářek před manželem a před bratrem. ale nedali jinak . Ona se ale pokládala za dospělou a za naší velitelku. co jí vedl do gimmertonského kostelíku.považoval se za nejšťastnějšího člověka pod sluncem toho dne. abych se zvedl a následoval jejího příkladu. a začal jí číst levity jako malé holce. Těžko si zvykám na to pomyšlení. abych se klidila. abychom jí raději neodporovali a hleděli jí ve všem vyhovět. Nedala se už zdržet ani o vteřinu déle. ale slzy paní Kateřiny zmohly víc než naše. co si o ní myslí. Od té doby jsme se neznali.jen když on měl od ní svatý pokoj ! Edgar Linton nebyl první ani poslední oběť zaslepené lásky . co jeho otec zemřel. jsem nebyl proti tomu. aby se pokračování příběhu odložilo na jindy. . a proto nechal sestře úplnou volnost. zastrašený Kennethovými výstrahami a jejími vzteklými výbuchy. Zlíbala jsem Haretona a dala sbohem.vyklopil jí beze všeho. povoloval jí teď ve všem.nesmírně záleželo. nehledíc k tomu. a že byly doby. že po tak vážné nemoci čekala ode všech samé ohledy. co si zamanula. že dnes ani neví. Když jsem prohlásila. když je dům teď bez paní. že chce asi urychlit svou zkázu. Ani já. Teď však musím sebrat veškerou odvahu. Šla se oddat odpočinku a já jsem skoro dvě hodiny ještě rozjímal. Hlavu i údy mám bolestně malátné. Hověl až moc shovívavě jejím rozmarům.rozkazů. po pravdě řečeno. Při těchto slovech zavadila má hospodyně pohledem o hodiny nad krbem a užasla. Já jsem pak také odešla z Větrné hůrky .proti své vůli. Haretonovi šlo už na pátý rok a zrovna jsem ho začala učit první písmenka. že tam žádnou ženskou nechce mít.musela jsem do Drozdova s ní. ten druhý mi poručil. aby si z nás nadělala otroky .pýcha v tom byla! Jemu na tom. že minutová ručička ukazuje půl druhé. ne z bratrské lásky . aby se jeho rodina povznesla sňatkem s potomkem Lintonů. Josefa stihla podobná kletba . že zůstanu. Doktor nás totiž varoval. Panu Earnshawovi a jeho kumpánům se vyhýbala. jen aby nedráždil její prchlivost. které často hrozily skutečným záchvatem. a tak se dívala na každého.

ten zdrcující Kennethův náznak. Čtyři týdny utrpení. "Ještě není čas na užívání . nebo utekl do Ameriky a proslavil se vykořisťováním své nové vlasti? A nebo se vzmohl rychleji jako loupežník doma?" "Možná. Pan Heathclif mě před nedávnem laskavě navštívil. Je to asi týden. že její hrdina utekl a tři léta se o něm nevědělo . vystudoval v Evropě a vrátil se jako pán? Nebo dostal kolejní stipendium někde v Anglii. "To nic. jak přišel k penězům. který mi prokázal to dobrodiní. pane Lockwoode. Pana Lintona měla na pohled až příliš ráda." prohlásila. taková nouze o pohled na nějakou lidskou tvář . i na jeho sestru se jen rozplývala. Což si zavolat paní Deanovou. Už prve jsem vám řekla.hrdinka se vdala za jiného. kde jste posledně přestala. že si na hodinku sedl ke mně u postele a vybral si za předmět hovoru něco jiného než prášky a pilulky a náplasti a pijavice? Teď zas je mi na chvíli snesitelně. a co horšího. Ne že by se . div že jsem mu to nevyčetl. ale toužil bych po nějakém zajímavém vyražení. jestli vás to ovšem baví a neunavuje. A taky nemám ponětí.. Zazvoním .až za dvacet minut.KAPITOLA DESÁTÁ Báječný úvod do poustevnického života. převracení v posteli." To ráda slyším . až kam dospěla. ti neochotní venkovští lékaři ! A běda. Je vám už líp?" Mnohem. Ovšem oba si jí náramně předcházeli. Na čtení jsem ještě dost slabý. Jenže jak bych se mohl pustit do člověka. není tak docela bez viny na mém ochuravění. povídal doktor!" "Výborně ! A pusťte mě ke slovu ! Pěkně se tu posaďte ! Nerovnejte mi tady to procesí odporných lahviček. že bych mohl před jarem vstát a chodit. až do dneška! Tak co. A ty truchlivé vichřice.tak je to dobře .. aby mi dopovídala svůj příběh? Mám docela v paměti hlavní události. Vytáhněte si pletení z kapsy . abych se netěšil. když se tam chovala mnohem líp. jakým způsobem se zbavil té divošské nevědomosti. "Chtěl bych radši. že nevím. " "Přestěhovala jsem paní Kateřinu i sebe do Drozdova a byla jsem příjemně překvapena. než jsem se odvažovala čekat. vzpomínám. co mi poslal pár tetřívků ." "Prášky? Ty už se brát nebudou. v které byl vychován. že mě najde v tak přívětivé společenské náladě. Ano. a teď mi dopovídejte všecko o panu Heathcliffovi . stonání. . od toho bodu. Ale když dovolíte. Mizera jeden.paní bude mít radost. ty nesjízdné cesty. jsou prý letos poslední. vyprávěla bych dál podle svého . že dělal od všeho trochu." odpověděl jsem. Paní Deanóvá přišla. ta chmurná severní oblaka. ale tvrdit bych to nemohla.

popošla jsem blíž . "Kdo by to byl?" uvažuju°. Vykládal si je zesláblým tělesným stavem po nebezpečné nemoci. bylo v tom přece jen cosi povědomého." "Už hodinu tu čekám. Dělali na mne dojem. Opíral se o sloup dveří a sahal po závoře. a uzřela tam vysokého muže v tmavých šatech. Postavila jsem si náklad u kuchyňských dveří na schůdky a chvilku jsem odpočívala. a rozzářil se vděčně i on. "Pan Earnshaw? To ne. protože dřív jí takové záchvaty sklíčenosti netrápily . Abych hodného pána netrápila. Tak tam stojím obrácena zády ke vchodu. Kateřina mívala časem chvíle zasmušilosti a nemluvnosti. Nelly?" Byl to hluboký hlas. přišel konec. ale manžel se k nim stavěl šetrně a s tichým soucitem.trn shýbl k úponkům. a to přec kvůli sobě nikdy nedělal. Plná strachu se ohlédnu. schůdkům. a nikoho jsem u nich neviděla. že se paní hněvá. hodní a přející lidé jsou také jen sobci. jako by si sám chtěl otevřít. Vždyť dveře byly zavřené . když jsem přicházela ke . že se pan Edgar z hloubi duše bojí jí rozčilit. ona stála nehnutě a ti druzí povolili. vždyť mě znáte !" Postoupil k světlu . Vy jste na mne zapomněla?` Podívejte se přece.přísně svraštil brvy. když se nesetkávala s odporem ani lhostejností? Povšimla jsem si. Konečně člověk se nemůže věčně přemáhat. přemáhala jsem nedůtklivost. Už byla tma měsíc se díval do dvora přes vysokou zeď a v koutě různých přístavků domu se míhaly nejasné stíny. a dívám se na měsíček. že zájem jednoho ne na prvním místě v myšlenkách druhého. A když okolnosti ukázaly. ten má docela jiný hlas. s tmavým obličejem i vlasy. Žádné vzájemné ústupky nebyly. že našli tajemství trvalého a rostoucího štěstí. A tak asi půl roku se výbušné látky chovaly neškodně jako písek . A jak by byla mohla projevovat zlobu a prchlivost.neměly poblíž plamen. Mnohokrát mě káral za mou hubatost. "Celou tu dobu je tu ticho jako v hrobě. Neukazoval to sice před ní. kdo to mluví. Ani bodnutí nožem by ho prý tak nebolelo jako vidět. abych pookřála v tom příjemném vlahém vzduchu. jenže uznalejší.líce měl snědé a zarostlé černým . ale úponky se přivinuly k trnu." řekl ten člověk a já si ho nepřestala prohlížet. Jen u ní vysvitlo slunéčko. mně cizí.. a tu najednou slyším za sebou hlas: "Jste to vy. aby je přivedl k výbuchu. ale jak jsem si dovolila jí trochu ostřeji odseknout nebo jak se někdo ze služebnictva zamračil při jejím pánovitém rozkazu.byl takový pěkný večer v září . ale když vyslovil moje jméno. hned bylo na pánovi vidět znepokojení . Na verandě se něco hnulo. Netroufal jsem si vejít. Jednou se vracím ze zahrady . Ale to přešlo. s těžkým košíkem načesaných jablek.

"No ne. že se zeptám. neporoučejí-li rozsvítit svíčky. "Co si počne? Vždyť i já jsem z toho celá pryč . Nelly. že za kaplí se vlévá pramének ze slatin do potoka. ti lidé v něm. mám-li ho pokládat za zjevení z tohoto světa." Vyšla z pokoje. jenom pár slov. Nevěděla jsem. Byl to úžasně poklidný obraz. kterého paní jistě nečekala. Byl jste na vojně?" "Jděte a vyřiďte. Shrňte záclony a přineste čaj ! Hned se vrátím. Nad stříbřitou párou vyvstávala Větrná hůrka. "Ať už mám to peklo za sebou. nesmíte mu tak spílat. teprve jsem otevřela dveře. hluboko vpadlé. Seděli spolu v okenním výklenku. někdo z Gimmertonu chce s vámi mluvit. Ale pak se mi to zdálo trochu hloupé. "Paní by to moc mrzelo. jestli se na něho ráčíte pamatovat . Ale když jsem stála přede dveřmi salónku. kdo to je "Člověk. Heathcliff zase u nás ! Ale tak změněný ! Mně to nejde do hlavy. "Je někdo doma? A kde je ona? Nelly." "Co chce?" tázala se paní Lintonová. když jsem se poptávala na to světlo. kdyby vás tak slyšela .plnovousem. vrátila jsem se a zahučela: "Milostpaní. ten pokoj. Ty oči jsem znala. ona se zblázní. oči zvláštní." domlouvala jsem mu. zamračené čelo.ten chasník?" zvolal. Až když mě napadla výmluva." povídám. ale neukazovala žádné světlo zevnitř. pane. ale starý dům nebylo vidět . abych vstoupila. vyjste se vrátil? Jste to vážně vy? Vážně?" "Ano. která třpytivě odrážela měsíční pablesky."jistě jste si všiml. Jděte. já! Heathcliff!" odpověděl a vzhlédl ode mne vzhůru k oknům." Nadzdvihl mi závoru a já vešla. že s ní chce mluvit někdo z Gimmertonu !" "Jak to na ní bude působit?" zvolala jsem.býval u pana Earnshawa." "No dobře. vy nemáte radost? Neplašte se tak! Je tady? Mluvte! Musím si promluvit s vaší paní. ten cikán . na kterou se dívali. řekněte jí. co jsem řekl!" přerušil mě netrpělivě. "Ten Heathcliff. sedí trochu níž na opačném svahu. kde se dlouhý točitý pruh mlhy zvedal skoro až po hřebeny . "Proč jste to nehlásila Kateřině?" "Tiše." "Cože. "No ne !" vykřikla jsem a spráskla ruce úžasem. ta krajina. a ten se klikatí celou délkou údolí. nemohla jsem se odhodlat. kde seděl pan Linton s paní. "Já se ho neptala. Pan Edgar se lhostejně zeptal.Nechtělo se mi vyřizovat vzkaz a málem bych jej byla zamlčela. Okenice byly rozevřeny podél postranních zdí a tak se jim otvíral výhled přes koruny zahradních stromů a rozlehlý přírodní park na gimmertonské údolí.

prostřete tu dva stoly ." Seběhla jsem dolů a Heathcliff už stál u hlavního vchodu. "No. zkus projevovat svou radost v mezích slušnosti ! Nemusí celá domácnost vědět. až se s ním shledá. zpola v hněvu. Pak uchopila upjatého Lintona za ruku a vtiskla jí Heathcliffovi do dlaně. když její přítel vstoupil do dveří. V obličeji vypadal mnohem starší než pan . Byla příliš rozrušená. Elleno." odpověděla a ztlumila výbuch své prudké radosti. miláčku ! Heathcliff se vrátil." Pan Linton šel k oknu do dvora na druhé straně pokoje.jeden pro pána a slečnu Isabelu. Ale panina líčka zahořela docela jiným citem. zpola v posměchu nad jeho nedůtklivostí. podle toho se dalo usuzovat. jestli je to někdo známý!" Za chviličku jsem slyšela klapnout závoru a Kateřina divoce vyběhla po schodech. div ho neumačkala. zjevně se spoléhal. "Vy ho jděte pozvat dál.spíše se podle jejího vzhledu mohlo soudit" na nějaké strašné neštěstí. ale Edgar jí zadržel. která se s Heathcliffem udála . a druhý pro mne a Heathcliffa. než aby dala najevo radost. vydej zatím rozkaz ! Já běžím pro hosta. Držel se zpříma. že byl asi na vojně. "Edgare. . že se mi to snad jen zdá !" Chtěla zas odkvapit. kolem krku. Šel za mnou bez zbytečných řečí a já jsem ho uvedla k pánovi a paní . "a proto mě musíš škrtit? Nikdy jsem v něm neviděl něco tak vzácného. náš pán vedle něho vypadal jako útlý mladíček. ať je panstvo zvlášť. že Heathcliff by patřil spíš do kuchyně. Mne především udivila změna." usoudila po chvíli.Vždyť jí to div srdce neutrhlo. že vítáš zběhlého pohůnka jako bratra. Byl to teď statný." řekl mi. drahoušku? Nebo ti mám dát zatopit jinde? Jestli ano. že to pro ní bude svátek. drahoušku ! Pozvi toho pána dovnitř. urostlý muž . Rozběhla se k němu." okřikl jí manžel podrážděně. Spatřil asi oba dole. Otevřel je a vyklonil se ven. vzala ho za ruce a vedla ho k Lintonovi. no." zvolala přerývaně a objala ho. "Do salónu?" Kam jinam?" Zatvářil se pohoršeně a podotkl. doufám. Smím ho pozvat nahoru?" "Sem?" podivil se. protože jsme z nižšího rodu. Neplaš se hned pro nic za nic !" "Já vím. Edgare. Paní Lintonová na něho uštěpačně pohlédla. vysoký. "Ach. Edgare. Kateřino. "Ne. že bude pozván dovnitř. Stačí ti to tak. neboť zavolal netrpělivě : "Nestůj tam. mohla jsem si ho jaksepatří prohlédnout ve světle ohně a svíček. celá udýchaná. "Ale kvůli mně se s ním shodneš. To je tak úžasná radost. když tenkrát zmizel ! Uvidíte. "a ty. "já v kuchyni sedět nemohu. je tady!" Tiskla ho. že jsi ho nikdy neměl rád. podle zardělých tváří byli asi po vzrušené debatě.

jak oslovit toho člověka. "Zítra si budu myslet. Jinak bylo panu Edgarovi. jako by se bála. Konečně se pán odhodlal.Linton a měl zralejší i výraznější rysy . proč. přistoupila k Heathcliffovi. "zvláště když to něco zahrnuje mou přítomnost.dokonce inteligentní. popadla ho znovu za ruce a rozesmála se jako ztřeštěná. čím ji potěším." odpověděl Heathcliff. až přijdu podruhé ! Ne. prosím. "Posaďte se." Posadil se naproti Kateřině. uvidět ti v očích údiv a v obličeji snad zdvořilé potěšení ." řekl polohlasem. až se mu uráčí promluvit. Náš pán nebyl překvapený o nic míň než já . kolem mne jinak. Paní Lintonová se rozpomněla na staré časy a přimluvila se. ty ukrutníku. kterého právě nazval pohůnkem. Rozpaky je netrápily oddávali se oba jen společné radosti ze shledání. stačil . Čekal. Po tvém uvítání se všechny tyhle úmysly zhroutily. byl příliš drsný. kam jde " a já mám žízeň. ovšem do elegance mu cosi chybělo. pranic už hrubě. občasný. nutil se do lhostejného tónu a náležité zdvořilosti. letmý pohled mu . která z něho nespouštěla zrak. ale opovaž se hledět na vše. po někdejší zaostalosti nebylo ani památky. tohle přivítání si nezasloužíš ! Tři roky jsi byl pryč . Těžce jsem se rval s životem od té chvíle. že se mi to jen zdálo!" zvolala.já bojoval o tebe!" "Kateřino. Katko. kdyby pohlédla jinam. nedávno jsem slyšel. ten zbledl čirou zlostí. ani sis na mne nevzpomněl !" "Jistě častěji než ty na mne. co udělám : aspoň jednou tě zahlédnout. "Pan Heathcliff má jistě dalekou cestu `za noclehem " nevím." "Já také. Já jí samozřejmě kdykoliv milerád vyhovím. " Ani nebudu věřit. Když jsem tu čekal dole na dvoře. že zmizí. chvilku byl na vahách. co jsme se rozešli. "Teprve . a pak předejít zákon a sám se odpravit. kterou pil z jejích očí. než nám vystydne čaj ! přerušil ho Linton . že jsem odešel? Však bylo. že ses vdala. dotýkala se tě a mluvila s tebou ! Jdi. prosím. Rád se tu nějakou hodinku pozdržím. rozhodl jsem se. teď už se mne nezbavíš! Tak tebe to opravdu mrzelo. . pojď si sednout. je-li to něco. Jen na urputném čele a v blýskavých černých očích se ještě zračila neúplně civilizovaná divokost. Heathcliff pustil jeho drobnou ruku a měřil si ho chladným pohledem. a nevzkázal jsi .a v tom se pokaždé zračila furiantská a nezastíraná radost. abych vás srdečně přivítal. která vyvrcholila. pak se vypořádat s Hindleym . A choval se vlastně důstojně. že jsem tě zas viděla. když jeho choť vstala. ale uměl jí držet na uzdě. Ale nesmíš mi to mít za zlé . On k ní vzhlédl jen málokdy .

nemohla jíst ani pít. a on se div nerozplakal . když oni myslí jenom na to. Bratříčka to těší. stojíte hned při ní. kdyby slyšel vychvalovat jeho ." On navštívil pana Earnshawa! A pan Earnshaw ho pozval ! Tohle mi dlouho nedalo spát. Jenže oni jsou oba stejní. Vždyť i vy. ale neškodilo by jim. "Oni ustupují vám.. Tak jsem vstala a šla pryč. buď ho rozbolela hlava. Edgar si rozlil čaj na talířek a stěží polkl sousto. posadila se mi na postel a zatahala mě za vlasy. Ale jednou se třeba neshodnete pro něco. protože mám radost z něčeho. paní Lintonová. "Už od dětství se neměli rádi a Heathcliff by taky nesnesl. ledaže byste je chtěla zjevně znepřátelit!" "Ale není to právě důkaz jeho slabosti?" trvala na svém.ústa neotevře. a když. aby tu skrytě osnoval nějaký úklad? V hloubi srdce mi něco říkalo. Já jim stále ustupuji. Nelly. když byl na odchodu. Edgar se mračí." řekla na omluvu. mazlím se s ní a uchlácholím jí do lepší nálady. "Ne. a pak se ukáže. aby všechno bylo po vašem. když on by tak spal a je churavý. že k nám neměl chodit. Vyklube se z něho ještě pokrytec? Vrátil se domů jen proto." "A nač vy před ním chválíte Heathcliffa?" namítla jsem.to je přece lidské. Nevnucujte ho panu Lintonovi. Já jsem jim přisunula židle a odešla z pokoje. a to zas těší mne. Host se tenkrát nezdržel déle než hodinu. že Isabela má zářivě plavé vlasy a bílou pleť a jemný vkus a že se v ní celá rodina shlíží. když jsem ho dopoledne navštívil. když odešel. Prý jsem bezohledná a sobecká. " Nechce se mi spát. jako rozmazlené děti. Elleno.nedovedou být stejně tvrdohlaví jako vy. myslí si. má-li namířeno do Gimmertonu. . tuším. když se někdy neshodneme. mne to nebolí. a já hned ustoupím jako nějaká pošetilá matka. na čem bude vám i jim záležet stejně. kdyby je jednou někdo řádně vytrestal !" "Nevěřte tomu. tak jenom k malicherným a hloupým poznámkám. Vklouzla ke mně do komůrky. jak mu něco není vhod! Já jsem jen řekla pár pochvalných slov o Heathcliffovi. "To já zas nejsem závistivá . nebo žárlí. "a potřebuji se z toho štěstí někomu vypovídat. aby mě vyburcovala. že je mi do řeči." odpověděl. Kateřina si čaj vůbec nenalila. když jsme spolu zadobře. Seděli u svačiny sotva deset minut. vyhovět jejich drobným zálibám.Kateřina zaujala své místo u čajové konvice a zazvonění přivolalo slečnu Isabelu. "Pan Earnshaw mě pozval. Ptala jsem se ho. On je hned churavý. jestli ti slaboši a rozmazlenci podle vás . že svět je tu pro jejich pohodlí. To by byl jinačí poprask! Vás to nic nestojí. co je mu cizí." povídám jí. . Kolem půlnoci mě paní Lintonová vytrhla z prvního spánku. na Větrnou hůrku.

kde jsme spolu bydlívali. Spíš bych se bála o Hindleyho. když uvážíme. že se tu budeme vídat častěji. strašně jsem zkusila. jenže mu vždycky proklouznou mezi prsty. že jich má Heathcliff plno. "Patrně se v každém směru polepšil a jak pravý křesťan podává ruku na usmířenou. nenapadne ho. aby se mu ublížilo na těle. že tam ještě bydlíte. a šel se k vám poptat na mne." odpověděla. když." odpověděla. Vždyť já jsem reptala proti prozřetelnosti . aby se mohl ubytovat nedaleko Drozdova. Po dnešním večeru jsem smířena s bohem i lidmi. Nelly?" zasmála" se. Za ubytování na Větrné hůrce hodlá štědře platit. už to přešlo . kdybych ho chtěla zabít. nedovede si vybírat své známé s rozvahou . že šel spát na Větrnou hůrku?` zeptala jsem se. a největší pán by si mohl pokládat za čest být jeho přítelem ! Mohl na to přijít sám a radostně Heathcliffa přivítat. strašně." odpověděla. tak ať to spolkne ochotně! To Heathcliff se choval skvěle. aby si ho pro takovou oddanost tím " vážila. než kdyby se usídlil v Gimmertonu. Přilnul prý k tomu domu. Rozbrečí se mi. Ale co na tom. já naprosto spoléhám na Lintonovu oddanost ." "Jak se na to díváte. styděl by se reptat pro nic za nic. " jako vám. když moje trápení přestalo. Heathcliff se připojil a vyhrál na bratrovi něco peněz. kdejakému nepříteli. "Bylo mi to divné stejně . a také doufá. jak by se byl mohl na Edgara zlobit. aby toužil po vysvobození stejně horoucně jako já. Několik lidí tam hrálo karty.Vždyť jenom z laskavosti k němu jsem se snažila snášet to sama. že si Heathcliff teď zaslouží úctu každého. že tu nabídku jistě přijme. kde byl a co dělal. a začal na něm vyzvídat." Radila jsem jí. a pozval ho navečer zas a Heathcliff přijal. nebránil by se. ale tomu už nemůže nic uškodit na duchu a já nedovolím. jak strašně. "Nebojíte se."To se asi popereme na smrt. ne. kterému těžce ublížil. a bratr je tak lakomý. ten viděl. kdybych byla vykřikovala tu bolest. "Také si ho vážím. že navázal styky se svým bývalým tyranem jen proto. mu povídám. On prý myslel. bylo by ho to přimělo." Pěkné prostředí pro mladého člověka!" řekla jsem. co z toho vzejde?" "Nic zlého pro mého přítele. Nelly! Kdyby ten můj člověk věděl. "Ten už si dovede poradit. to je dětinské. Byl odjakživa na peníze jako čert. paní Lintonová. Josef to ohlásil Hindleymu a ten vyšel ven. Ale Heathcliff ujišťuje. co mě sžírala. že by měl nedůvěřovat člověku. "ale nemusel kňourat pro hlouposti. z ohledu ke mně ! Zvyknout si na něho musí. Hindley je moc ukvapený. a nakonec ho pozval do domu. viďte. kdyby mu hrozilo nebezpečí." To mi vysvětlil. "Ne.

pan Linton jí totiž od první chvíle. chování měla ještě trochu dětinské. Na důkaz toho sejdu okamžitě smířit s Edgarem. Kateřina také nahlédla. že by měl takovému člověku Isabelu svěřit. co o ní zvěděl.a já se mu za tu poctu mstít nechci . že její láska vznikla bez podnětu z druhé strany. bez přestání si Kateřinu dobírala a vztekle jí . že u nás bylo několik dní jako v ráji . a ta mu pomohla držet na uzdě jakýkoli nevhodný projev citu. Všichni jsme už hezkou dobu pozorovali. že by tomu chlapíkovi spadl do klína rodinný majetek. a tak si Heathcliff ponenáhlu získal výsadu pravidelného hosta. ale jinak byla až dost vyvinutá . natož pak možnost. kdyby byl tušil. a proto se téhle nemožné náklonnosti zhrozil. ač se přitom vydávala v nebezpečí. že slečnu Lintonovou něco trápí a hryže. Zůstalo mu hodně z tzv. že nebudí žádný ohlas v srdci toho člověka . že se změnil jen vzhledem. odpuzovalo.v té zářivé. předem se bránil pomyšlení. A to nitro ho děsilo. Nejposlednější tvor na světě mě smí uhodit do tváře. Trochu jsme jí omlouvali ze . Pánův nepokoj na čas polevil. když ho vítala. Byla stále mrzutější a pro-` tivnější. Byl by se hrozil ještě víc. A ona mu to splácela tak líbeznou a láskyplnou něhou. Pan Linton se zřekl své rozmrzelosti . osmnáctiletá. odsekávala. trpěný návštěvník vzbudil náhlý a bouřlivý zájem v Isabele Lintonové. ale i služebnictvo. přičítal mylně Heathcliffově záludnosti. že jsem ho k tomu vydráždila. jako by odhadoval. které se nenadál . měl teď do Drozdova volný přístup. že bude moudřejší mírnit se v projevech radosti.chytrá. ačkoliv se pořád nedovedl přizpůsobit Katčině překypujícímu veselí . že vyčerpá její nevalnou trpělivost. kdyby pán zemřel bez potomků ! Ale hlavně uměl pan Edgar prohlédnout Heathcliffovu pravou. ale to bylo pro něco jiného. Tím novým zdrojem starostí byla pohroma. a ještě ho odprosím. Už sám sňatek s člověkem beze jména by byl ostudný. později sice propukl znova. Byla to taková roztomilá slečinka. citlivá a tak vznětlivá. jsem pravý anděl !" V této samolibé náladě odešla a své předsevzetí zřejmě úspěšně splnila. Heathcliff . ba dokonce si netroufal něco namítat. když odpoledne vzala s sebou Isabelu na Větrnou hůrku. úžasné sebevlády.měla bych mu teď říkat pan Heathcliff . ale zpočátku si počínal opatrně. ale jeho nitro že se nezměnilo a změnit nemohlo. Bratr si na ní nějak zakládal.věděl. Bylo to vidět hned ráno. nerušené pohodě se slunilo nejen panstvo. kterou se vyznačoval jako chlapec. Dobrou noc. když jí něco podráždilo. v jakém asi rozsahu hodlá pán domu jeho nevítané návštěvy snášet. tvář . po téhle zkoušce jsem už ochotna snášet všechno. já mu nastavím druhou.

Byla tenkrát obzvlášť plná rozmarů. že jí Edgar zanedbává." Včera?" divila se švagrová. " Miluji ho víc než ty Edgara. že se nastydla z průvanu." plakala slečna. S ním . "chtěla ses mne zbavit. Poslalas mě pryč. ještě malichernějších obvinění. " "To nemělo znamenat. "Ty jsi. "Hleď. zaražená tím nerozumným obviněním. "Takové bláznovství nebudu brát vážně. že jí. nechtěla snídat. ty blázínku rozmazlený? Já že jsem nevlídná?" zvolala paní. a sama ses bavila s panem Heathcliffem. chřadla a usychala nám před očima. zopakuji ti náš hovor slovo za slovem a ty mi pak řekni. a vynašla si kopu jiných. však " jsi dobře věděla. "Co tě to napadlo. nám bylo jedno. To už jí paní Lintonová přísně nařídila." "Pak bych nechtěla být na tvém místě za nic !" prohlásila . mluv !" "Včera. "a teď zase. že jí paní nenechá v domě na nic sáhnout. Až to jednoho dne vyšlo na světlo. služebnictvo neposlouchá. co by tě na něm bylo okouzlilo !" Mně nezáleží na hovoru !" odpověděla Isabela. pozorujíc. že Heathcliffovy řeči tě nemohou bavit. důkladně jí vyčinila a hrozila.zdravotních důvodů .jako pávice. Při zmínce o Kennethovi začala hned Isabela protestovat. že bys nám překážela. Myslela jsem jen. aby se ti Heathcliff kořil." I dobře jsi rozuměla." stálo na svém to zaslepené děvče. kdybys mu nebránila. "Kdy to bylo?" "Když jsme se procházeli po slatinách." vzlykala Isabela. že chci být u vás !" Má zdravý rozum?" obrátila se paní Lintonová ke " mně." Takhle ty si vykládáš nevlídnost?" smála se Kateřina. že má zdraví v pořádku a že jenom Katčina nevlídnost jí tak rozrušuje. "Ty jsi nějaká pomatená. ať prý si chodím kde chci. jdeš-li s námi nebo ne. "Chtě" la jsem jít " Tak dál !" vybídlaji Kateřina. že se jí nechce " dokončit větu. hubovala. Přece nemůžeš chtít." Kdepak. Kdy že jsem byla nevlídná. a on by mě snad taky miloval. aby si šla lehnout. Katko. Isabelo. každý se musí kořit jen tobě!" "Ty jedna potvůrko opovážlivá!" zvolala překvapeně paní Lintonová. když jsme jí navzdory nechali schválně vyhasnout v salóně oheň. že pošle pro doktora. nemůžeš v něm vidět milého člověka! Jistě jsem ti dobře nerozuměla.a nedám se pořád odhánět !" rozkřikla se " Isabela podrážděně.

když paní Lintonová vyšla z pokoje.A Nepředstavuj si. že? Pan Heathcliff přece není běs . držela bych možná jazyk za zuby a nechala tě. ukrutné ! Říkám. Z čeho žil? Jak přišel k penězům? Proč bydlí na Větrné hůrce. to není mládenec pro vás. taková přítelkyně." " A tohle sobectví já musím snášet. "Nikdo se mne tu nezastane. /110/ . nevychovaný. " Styď se ! Styď se !" vykřikovala zlostně. a nevykreslila by ho hůř. Takové blouznění se ti mohlo v hlavě vylíhnout jen proto. Počestní lidé nepotřebují své skutky tajit. nelítostný vlk Nikdy mu neříkám . co je Heathcliff u něho. v domě člověka. a to ještě mluvím jako jeho přítelkyně . pomozte mi vymluvit jí tuhle bláhovost! Vyložte jí.žádná perla v hrubé mušli! Surovec je to. s takovou drzou domýšlivostí se nedá debatovat." " Prosím !" zvolala Kateřina. a věrný proč by byl jinak na ní vzpomínal? " Pusťte to z hlavy. Paní Lintonová mluvila bez obalu. Věř . a ona mi teď vzala jedinou útěchu. jaký Heathcliff je. dej na má slova." Slečna Lintonová hleděla na švagrovou pohoršeně. Takhle tedy vypadá .Neubližuj tomu či onomu nepříteli. suchopár z kamení a bodláků. zaostalec a divoch. Neubližuj jim. nevzdělaný. Ona do něho vidí hlouběji než já a každý jiný. nedáš jinak! Už mlčím. abys věnovala srdce Heathcliffovi. který je mu solí v očích? S panem Hindleym to prý jde z kopce. že ze mne mluví nízké sobectví?" " Co jiného?" odseklají Isabela. ty dětino. ať se nachytáš.a přece by byl schopen vzít si tě pro peníze a nárok na dědictví. Myslela to asi vážně. protože mně se to nelíbí!` Tebe. slečno !" povídám jí. ale popřít se to nedá.Kateřina důrazně. Začíná povážlivě propadat hrabivosti. "Jde z tebe hrůza. že nemůže mít v lásce nikoho z Lintonů . že bohužel neznáš jeho pravou povahu. že kdyby tě vážně chtěl ulovit. "To je mi milejší dvacet nepřátel než taková jedovatá přítelkyně. Ale to byly samé pomluvy. Isabelo by rozmáčkl jako vrabčí vajíčko. prosím tě. než jaký je. "Nelly. bezednou dobrotu a laskavost ! To není žádný nebroušený démant . "Nevězí v něm nic dobrého. "Myslíš. když. kdybys ho omrzela. To bych zrovna tak mohla v zimě vyhodit tohohle kanárka z okna jako ti doporučit. protože by to bylo nehezké.je to čestný člověk." " Tak ty mi nevěříš?" řekla Kateřina. že pod drsným vzhledem tají." vzlykala Isabela. "Přesvědč se sama.

aby mu zotvíral šraňky?` Tak prosím. jestli by jí ten rozmar byl přešel. dokud se neotevřely dveře. Prý by jim ukázal. Isabela byla za brána do svých myšlenek nebo snad do knihy a zůstala sedět. Hindley si půjčuje peníze na pozemky a ustavičně jen karbaní a pije.neměla čas na rozmyšlenou. Kateřina s Isabelou seděly v knihovně . když se bránil. potkala jsem ho v Gimmertonu .ale bylo už pozdě. na mou duši. při svíčkách a zavřených okenicích až druhý den do poledne. Ty jsi zrovna ten pravý. Pak by byla ráda unikla. co. Smála se sice její opovážlivosti. a kdyby na soudné stolici seděli třeba Petr s Pavlem a Jan s Matoušem . Když oknem viděla přicházet Heathcliffa. ale lhář to není. jak si u nás žije? To máte tak. Náš pán. když přijde na návštěvu do Drozdova. To máš radost.hněvaly se. aby ho nepodřízli jako tele. . A ten druhý. přece byste takového člověka nechtěla za manžela? Ani by vás to nenapadlo!" "Vy jste s nimi spolčena. Jestli pak tuší paní Kateřina. Dalšího dne bylo v sousedním místě shromáždění soudců a můj pán byl povinen se zúčastnit. že na něho nestačí ! A ten mládenec Heathcliff. shrábne jeho peníze. Zametala jsem zrovna u krbu a ten zlomyslný úsměv mi neušel. Pak se ten náš blázen uklidí do postele s klením a křikem. ten se ani hrdelního soudu nebojí. aby mezi námi prolomil led. že na světě není štěstí !" Kdo ví. A jestli mluví o Heathcliffově chování pravdu. Isabelu mrzela vlastní neopatrnost. Jednomu chlapovi div neusekli prsty. "Nám dvěma není do řeči a potřebujeme třetího. Řekl mi to Josef . nemluvily spolu. slečno Lintonová Josef je starý lotr. Kateřina se po zralé úvaze na švagrovou doopravdy rozhněvala. že si slušný člověk musí studem uši zacpat. usmála se. kdyby jí byli nechali na pokoji. snídá se večer. Heathcliffe. kdyby to bývalo možné . že v chvilkovém záchvatu hněvu prozradila své tajné city. ten se povedl ! Ten je s čertem jedna ruka! Nevykládá vám. dostavil se o něco dříve než obvykle. "Nebudu poslouchat vaše klevety. chlast. s potěšením ti představuji osobu. že jí to nedaruje. Jaká ve vás musí být zloba. . Elleno. která je do tebe blázen ještě víc než já. že zlato jejího táty se hrne chlapovi do kapsy a syn jejího táty že ujíždí širokou cestou do pekel a Heathcliff si to žene před ním. povídá mi: "Nelly. bavit se s jeho ženou.on na ně kašle.Vysedávají spolu po nocích. "Jen pojď dál. Protože pan Heathcliff počítal s jeho nepřítomností. a potom přijdou na řadu karty. ten lump. nají se a vyspí a pak hurá k sousedovi. jak jsem slyšela sotva před týdnem. máme to u nás doma zvěřinec. ale byla pevně rozhodnuta. když mi chcete namluvit. nebo jestli by si ho byla pěstovala trvale." odpověděla. jsme tady !" zvolala paní vesele a přistrčila mu křeslo k ohni.

" smála se paní Lintonová. Tím by si tě navždy podmanila a můj obraz by ti úplně vymizel z paměti.ukazovat mu. na ty dravčí spáry ! Musíš si dát pozor na oči !" . A od předvčerejší procházky se postí ze zármutku a vzteku. "Obrátila se tedy k své mučitelce a snažně jí šeptem žádala. "Ale kdež.například indickou stonožku. Nic. svou přítelkyni. že se pro ní nehodí. aby mě pustila ! Ona si neuvědomuje. Heathcliffe. Zůstaneš tady. a co baví jí. už jí paži sevřel druhý. Použila tedy nehtů a Kateřině se ve chvilce objevil na ruce náramek z rudých půlměsíčků. Něco takového tu prohlašovala. . a nesnížila se k tomu. Heathcliffe. že Edgar mě zdaleka nezbožňuje tolik jako. "Teď aspoň po mé společnosti netouží. že my dva nejsme staří známí. "Buď tak laskava. jako by ho city. aby na ně lépe viděl. pustila jí a bolestí potřepávala rukou. tebe to radostné překvapení nevzrušuje? Isabela by odpřísáhla. které vzbudil. drž se pravdy a nepomlouvej mě ani žertem ! Pane Heathcliffe. že bych měla mít tolik slušnosti a ustoupit své sokyni . odporného živočicha . ona tebe. na tu se nedívej ! Tady moje chudinka švagrová nyje touhou. požádejte prosím. "Ty dračice!" zvolala paní Lintonová. aby jí nebránila odejít. Ellena mi to může dosvědčit. které uraženo povstalo.. abys řekl slůvko. která se důstojně ovládla. Stačí. "Málem jsme si kvůli tobě vjely do vlasů. v nejmenším nezajímaly.Kdepak. a všechny najednou nezmohla." To si špatně vykládáš. mně je nevýslovně trapné.jak ji dojala tvá tělesná a duševní krása. aby tě mohla zasáhnout šípem lásky rovnou do srdce. ať tě nevidím ! To je ale hloupost . proboha." "Kateřino!" pravila Isabela. ale sotva odtrhla jeden Kateřinin prst.překonala mě v projevech obdivu a oddanosti k tobě. nikam neutečeš !" a s předstíranou škádlivostí zadržela zmatené děvče. aby se pokoušela vytáhnout z jejího pevného sevření. to má jako být ona ! " z cesty. Dala mi na srozuměnou. ale nestačila jsem jí ." Host neodpovídal. jaké máš drápy. Ubohá dívka to nemohla snést střídavě bledla a rudla a řasy se jí orosily slzami. posadil se s lhostejným výrazem. "Jdi už." řekl Heathcliff a přesunul křeslo. Co si o tobě pomyslí? Jen se podívej. a můžeš se k Edgarovi přiženit. že jsem jí připravila o tvou společnost pod záminkou. a konec ! Heathcliffe. Vší silou svých drobných prstíků se snažila uvolnit z pevného sevření. "Já si nedám podruhé říkat pyšná pávice. Nelly ta to není. jakou v něm budí." A zahleděl se pevně na předmět hovoru jako na podivného. Isabelo. kterou si člověk zvědavě prohlédne přes ošklivost.

jsi velmi pohotový šilhat po statku svých bližních. nechme podobných řečí !" Zanechali podobných řečí . abych ti ji nechala polapit a pozřít. abych to její zbožňování trochu zchladila. která by odvedla pana Heathcliffa daleko od Větrné hůrky i Drozdova a nám vrátila tu pohodu. protože jsem ho viděla. byl by stejně tvůj !" řekl Heathcliff. Mohla bych na to přísahat. Ona se už tolik týdnů může pro tebe usoužit. Jeho návštěvy mě děsily jako můra a pána asi také. protože on byl vlídný. On však si to během večera ještě několikrát připomněl. "Ale co tě to napadlo. a to právem. protože jsem jí vylíčila tvé špatné stránky v pravém světle. důvěřivý a čestný." poznamenala Kateřina.nu. že byla jeho pravý opak. "A Isabela je snad hloupá. že budu střežit každý jeho pohyb. Máš pravdu. aby se na ní vrhla a zadávila jí. abych to zkoušel. Toužila jsem po nějaké události. ." odpověděl surově. kdybych měl žít společně s takovou unylou bledulí! Nejběžnější zábava by byla. "Aspoň půl tuctu synovců jí předejde." Roztomile podobné. nedalo by se říci." "Já zas ji mám příliš nerad. To bys o nás slyšela pěkné věci. milý Heathcliffe. jak se pro sebe usmívá " nebo spíše ušklíbá " a jak se zlověstně zadumá. když se za ní zavřely dveře. že statek tohohle bližního patří taky mně !" "Kdyby patřil mně. Doufejme. kdežto ona ."Já bych jí je vytrhal z prstů." odvětila jeho přítelkyně. že ne. chtěla jsem jí vytrestat za domýšlivost. "leda snad po způsobu lidožroutů. že jsi tu holku tak trápila? Přece jsi nemluvila pravdu?!" "Na mou duši. Ještě dnes ráno po tobě šílela a na mne vychrlila salvu urážek. Měla jsem obavu. Moje srdce vždycky stranilo spíše pánovi než Kateřině ." řekl. Rozhodla jsem se. dá-li pánbůh! Zatím si takové myšlenky nepřipouštěj . doufám." "Bude po bratrovi dědit. že ano. Ale dál si toho už nevšímej. nic víc ! Mám jí příliš ráda. ale na nikoho a na nic se neohlížela. takže jsem moc nevěřila jejím pohnutkám a ještě méně schvalovala její city. tuším?" otázal se Heathclifl po krátkém zamyšlení. že se to nedá vypovědět. Heathcliffův pobyt na Hůrce mě tížil tak. "Holubičí očička andělská očička. ale takový blázen přece jen není. že bych jí čas od času zmaloval bílou kůži všemi duhovými barvami a k modrým očím přidělal černé podlitiny . že Bůh zanechal naší zbloudilou ovečku jejím hříšným toulkám a že před ovčincem jí zastoupila cestu zlá šelma. kdykoliv paní Lintonová vyšla z pokoje. má je odporně podobné očím toho Lintona. Pamatuj. která jen vyčkává času. kdyby mě jen škrábla.Kateřina snad i myšlenek. Katko. v jaké jsme žili před jeho příchodem.

. kde ze silnice odbočuje cesta vlevo k slatinám. který se tiskl opá-` lenou tvářičkou k laťkoví dvířek. Stalo se to asi v té době. jak to na starém statku dopadá. Couvla jsem před pomyšlením. ale mne najednou zachvátila neodolatelná touha! Si pospíšit k Větrné hůrce. Sluneční odlesk na šedinách starého sloupu mi připomínal léto. Bylo mrazivé sluneční odpoledne. stále ještě plná hlemýždích skořápek a kamínků. Pak jsem si ale připomněla. můj malý Hareton. Přelud mě předešel . Přišla jsem ke kamennému mezníku. že bych mu mohla prospět. Říkala jsem si v duchu. zaskočila jsem si tam na cestě do Gimmertonu. že bych měla znovu vstoupit do toho smutného domu. co jsem ho tu před deseti měsíci zanechala. které jsme si tam rádi schovávali s jinými. jaké řeči o něm kolují. a když jsem se sklonila a podívala se dolů. byla v něm při zemi jamka. ten hrubý sloupek z pískovce tam má vytesáno na severní straně V. "Požehnej pánbůh. Což jestli umřel .jak je ve své zhýralosti zatvrzelý. Dlouho jsem hleděla na ten omšelý kámen. Takový byl aspoň můj první dojem. těle. Na chvilku mě oklamal zrak a já měla přelud. H.jsem si uvědomíla. posedl mě občas náhlý strach a já si nasadila klobouk a vyšla se podívat. Nevím proč. když jsem spatřila kučeravého hnědookého chlapce. o které zrovna vyprávím. pomyslila jsem si . země byla holá. tím jsem byla neklidnější. "Chudáček Hindley!" zvolala jsem bezděčně. Pověrčivá předtucha mi našeptávala. S Hindleym jsme tu měli před dvaceti lety své oblíbené místečko. Pak . "Já jsem Nelly. že je to má povinnost upozornit ho. a slouží za ukazatele k Větrné hůrce. že to musí být Hareton. V mžiku to zase zmizelo. silnice do sucha ztvrdlá. dítě se ohlédlo a podívalo se mi do očí. a zas jsem se vzdala naděje. Haretone .stál tam a díval se na mne brankou. Lekla jsem se. . nemnoho změněný od té doby. jak sedí na uschlé trávě.KAPITOLA JEDENÁCTÁ Když jsem tak o tom sama pro sebe přemýšlela. na východní G. k vesnici a k Drozdovu.nebo umírá? Snad je to předzvěst smrti. miláčku !" zavolala jsem a ihned zapomněla na své bláhové strachy. Čím blíž jsem přicházela k statku. Jednou jsem dospěla až k zahradní brance. sklání tmavovlasou hranatou hlavu a kouskem břidlice vyhrabuje hlínu. ale najednou mi srdce přetékalo polozapomenutými dojmy z dětství. a na jihozápadní D. méně odolnými hračkami. a jak by mě s takovým poselstvím asi přijal. roztřásla jsem se na celém . A tu jsem si představila živě jako ve skutečnosti kamaráda svých dětských let. a když jsem zahlédla dům. abych se tomu popudu nevzpírala.

má-li pana Heathcliffa rád. Já se otočila a vzala nohy na ramena. "Kdo tě to učí takhle pěkně mluvit. zdvihla jsem ruku výš. Vytáhla jsem z kapsy pomeranč a podávala mu ho na usmířenou. ale to ho nezadrželo . Rozpřáhl se. ovládal je plynně a vyslovoval je s náležitým důrazem. Zaváhal a pak mi jej vytrhl z ruky. že nějaká Nelly Deanová by s ním chtěla mluvit a čeká u zahradních vrátek. Protože oplácí tátovi.kámen mě uhodil do klobouku. ale tak. Heathcliff by mu vyrazil všechny zuby. že ho chci jen navnadit a pak se mu vysmát." Ptala jsem se ho. "Pan kaplan?" "Hrom do kaplana. Zastavila jsem se až u kamene na rozcestí. Když mi táta vynadá. Chtěla jsem.ať už znal jejich význam nebo ne." prohlásil. "Kdopak je tvůj učitel?" Táta bubák !" "A co tě učí táta?" vyptávala jsem se znova. kaplan k nám nesmí ani páchnout. "Přišla jsem na návštěvu k tatínkovi. aby se mohl rozpřáhnout. ale vytáhla jsem z něho jen tolik : "A já nevím. protože mu nadávám.to ne. aby na něj nedosáhl. ačli nezapomněl. že mě v duchu nespojuje s tou Nelly.Nelly. "Jo. Z jeho chování jsem usoudila. Táta má na mě vztek. na kterou snad ještě vzpomíná . Současně spustil hošík překotný proud nadávek .jako by mě honili všichni čerti. Chlapec odešel chodníčkem a vstoupil do domu. bylo mi do pláče. Tohle se celkem netýká slečny Isabely. tvá chůva!" Ustoupil. jako by se bál. abych zůstala ." povídám. ledaže mě to pobídlo." Vložila jsem mu pomeranč do ruky a vzkázala jsem po něm tatínkovi. Dětské rysy se mu přitom zkřivily ohyzdnou zlobou." A to tě bubák učí tátovi nadávat?" "No ." zajíkl se. Ukázala jsem mu ještě jeden. kdo tě to učí. "Co se učíš od táty?" "Nic. a zdvihl veliký oblázek. "Ne. Haretone. a dostaneš pomeranč. Říká. aby hodil. vyčerpaná. aby mi řekl." dodala jsem. jaký je táta na mě. že mě to víc zarmoutilo než rozhněvalo . Chápete. že můžu dělat. "A kdo tedy. "Řekni mi. tak on vynadá tátovi. a do tebe taky ! Dej to sem !" odpověděl. Heathcliff. proč ho má rád." "A kaplan tě neučí číst a psát?" zeptala jsem se ještě. Nechodit mu na oči. Začala jsem ho konejšit vlídnými slovy. Chňapl po pomeranči. chlapečku?" vyptávala jsem se. co chci. ale na prahu se místo Hindleyho objevil Heathcliff.

naše slečna sypala právě na dvoře holubům. jako byste byla paní vy!" křičela. už nás zpozoroval . ona se zatvářila rozpačitě a byla by nejraději utekla. "Co bych jí nedal hubičku. "Vídíte ho tam." zabručel. On pak. když se jí to líbí? A co ty máš do toho co mluvit? Nejsem tvůj manžel. že k nám smíš chodit. Když přišel Heathcliff na další návštěvu. Já jsem stála u okna v kuchyni. ty na mne žárlit nemusíš. "Potřebujete trochu zkrotnout. chraň ho pánbůh !" odpověděl ten mizera. že ho nikdo nevídí lotr. že jsem si jejího příchodu nevšimla. Ale tentokrát. rozhlédl se z opatrnosti nejprve po všech oknech. Heathcliffe. . Odvrátila obličej . i kdyby z toho měla být nevím jaká bouřka. vzal jí za ruku. ale Kateřina mě hněvivě zakřikla a hrozila. "Dejž mu pánbůh. jak se mu Isabela vytrhla a prchala do zahrady. už jde sem. když ti řeknu? Vlezla ti do cesty schválně?" "Do toho ti nic není. "Vy si tu dovolujete." Paní Lintonová zahlédla. toho úlisného darebáka? No. říkala jsem si. Znovu se hbitě ohlédl po domě a myslel. zamířil přes dvůr k ní a něco jí řekl. když jí uviděl. opovážil se jí obejmout ! "I ty proradný Jidáši !" vyletělo mi z úst. ale kvůli tobě. "Ty jsi mi pěkný pokrytec ! Podvodníku jeden !" "Komu to říkáte. "Nezlob mě! Proč neposlechneš. aby Linton před tebou zamykal?" "Jen ať to zkusí. On jí zadržel . Musím paní Lintonové za každou cenu tohle potěšení zatrhnout. a chceš. Nemohla jsem se udržet a trošičku jsem dala průchod svému rozhořčení. Nelly?" ozval se těsně vedle mne hlas paní Kateřiny tak jsem se zakoukala na ty dva venku. A co ty. když prý ji nemůže ani vystát tak vám to aspoň povídal.bděle na stráži a za žádnou cenu nedopustila. opovážím-li se do toho drze mluvit." "Nežárlím na tebe. ale taky se už neozývaly její mrzuté nářky a to byla pro nás velká úleva. "Pěkného máte přítele!" dopálila jsem se." "Tiše !" zasykla Kateřina a přirazila kuchyňské dveře. aby jeho zhoubný vliv pronikl i do Drozdova. Zanedlouho vstoupil Heathcliff do dveří. ale ustoupila jsem z dohledu." odpověděla paní. ať je pořád mírný a trpělivý ! Den co den mám větší chuť ho poslat do nebíčka. v tu chvíli jsem ho mohla zabít. Tři dni už se švagrovou nemluvila.asi se jí na něco ptal a jí se nechtělo odpovědět. jak se z toho zodpoví. že mě pošle pryč z kuchyně. abys dal Isabele pokoj ! Vezmi si to napříště k srdci ! A nebo tě mrzí. To jsem zvědavá. že se miliskuje se slečnou. Heathcliff neměl ve zvyku věnovat slečně Lintonové jedinou zbytečnou pozornost to mi bylo známo. že tu tropíš takové pohoršení? Už jsem ti řekla.

že mě opravdu chceš oženit s Isabelou. Tak jí tedy rád nemáš !" "A to by pan Linton dovolil. lepší způsob. nechceš odpovídat. žes mi prozradila tajemství své švagrové ručím ti za to. "Mám jiný plán. A jestli si představuješ. který jí sloužíval. Můžeš mě třeba pro svou zábavu umučit k smrti. "Elleno. Katko. V tom jsi mu podobný.a ty že se budeš mstít? Jak se budeš mstít. že já dobře vím. Ale tobě bych. ukážu ti.dovol mi jen. zahloubán do zlých myšlenek. že na něho nežárlím. řekl rád pár slůvek do duše." zvolala Kateřina. Tyran smí deptat otroka. nedovedla ho ovládnout ani zažehnat. A ty se nám do toho nemíchej !" "Co je zas tohle za novou stránku tvé povahy?" užasla paní Lintonová." pravil Heathcliff. podruhé ti jí nebudu nabízet za ženu . Zbořila jsi mi můj zámek. když jsem vešla. slyšíš? A jestli si namlouváš. "Nemusel by se obtěžovat. když už jsme u toho. A jestli myslíš. "Pan Linton by dovolil. on se zlobí. můžeš se hádat s Edgarem a svádět jeho sestru . Paní Lintonová se posadila k ohni. když se ti zlíbí . "nevíte. se ukázal neposlušným. "Já že jsem se k tobě chovala ďábelsky? A . Prosím. abys nevyvolával různice. a zamračená.pokud to dovedeš.ale vydržíš ty nechat nás v klidu? Nedá ti to. aby si jeho sestra vzala toho pána?" vložila jsem se do toho. "já bych se bez jeho svolení obešel. abych se trochu povyrazil stejným způsobem ! A přestaň se chovat urážlivě . podřízl bych si krk. sotva najdeš.ďábelsky. Zloduch." zeptal se. jsi blázen. Uvědom si. že na mne platí medové řeči. na mne se přece nebudeš mračit ! Jestli máš Isabelu rád. nevděčný hrubče? Co ďábelského jsem ti udělala?" "Tobě se mstít nebudu." řekla paní pevně. "No. "Podívejme se. skutky to dokazují. celá zardělá. Takto jsem je zanechala a šla za pánem.jak ďábelsky ses ke mně zachovala . Heathcliffe ! Prosím. Heathcliffe. co Kateřinu tak dlouho zdržuje dole. kterou dával najevo. a já jsem našla i trochu klidu a míru ." odpověděl Heathcliff již méně divoce. jsi hloupá.může jen drtit ty pod sebou. že mi ji doporučuješ k nastěhování ! Kdybych věřil. tak mi aspoň nenabízej barabiznu a nechvástej se svou dobročinností. ale otrok se nesmí protivit . že tě blaží působit lidem utrpení. co budu umět. a to brzy! Zatím vřelé díky. Postavil se u krbu se založenýma rukama. Edgar se už vyléčil z mrzutosti. že z něho vytěžím. Tvojě. že jsem to všechno neprohlédl. jak se mýlíš. když jsi k nám začal chodit. to by bylo jako nabízet dušičku satanovi. můžeš si jí vzít. jak se mi pomstít. no." Zmlkli. kde je " paní?" ."No. který už byl zvědav. Ale máš jí vážně rád? Řekni pravdu. že budu trpět a nebudu se mstít.

se svěšenou hlavou. který při slovech pana Lintona zvedl hlavu. myslím. bláhově jsem k tomu přivolil. že to není jen vaše vina . pane Heathcliffe. že se k němu chová jako k příteli a vnucuje mi jeho společnost! Elleno. "Byl jsem k vám doposud shovívavý.to jest paní Lintonová dorážela prudčeji než předtím a Heathcliff teď stál u okna." Heathcliff si ho výsměšně změřil od hlavy až k patě.lhostejně a pohrdavě zároveň. abych si na ně zvykal i já!" To jsi poslouchal za dveřmi. "Přece se nesluší abys tu zůstávala. Myslela jsem. zarazila se uprostřed řeči.asi schválně."Vím. bídnou povahu.když ale ty jsi na jeho hrubosti už zvyklá. abych s vámi vymetl podlahu. a já si vážně taky . "Aby si." řekl. co se zběhlo na dvoře a jaká z toho vzešla hádka. "Ne že bych snad neznal vaši podlou.vám napříště zakazuji vstup do tohoto domu a žádám vás. Opozdíte-li se o pouhé tři minuty. Jenže vy šíříte kolem sebe mravní zhoubu. abychom se s vámi stýkali jako dobří známí. aby počkali na chodbě. Edgare?" otázala se paní vyzývavým tónem . propána. prosím. "Hrozně ji pohoršilo. že on ani jinak mluvit neumí . přitíží si ovšem sama. že dobře ví. jakoby celý zkroušený tím přívalem výčitek. ale Edgar mu nemínil udělat tu radost. Už zjeho prvních slov bylo znát. "Katko. aby odvedl pánovu pozornost k sobě. Ti dva tam už zase byli v sobě .a abych předešel horším následkům . zavolejte mi dva muže z čeledníku ! Nestrpím. Edgar Linton mě stěží vyslechl až do konce. bude to odchod nedobrovolný a potupný. aby zmlkla. že tím paní Lintonové nijak zvlášť neuškodím jestli se pak hosta zastane. jaký má na tom všem jeho žena podíl. nechtěj. To přestává všechno!" vyhrkl. Pak vstoupil do kuchyně a já za ním. pane Lintone. se při této otázce uštěpačně zasmál . že je načase.a když si Kateřina přála. i toho nejpočestnějšího dovedete poskvrnit. když pochopila důvod jeho varování. a z toho důvodu . v kuchyni." řekl klidně." odpověděla jsem. aby se Kateřina s tím hulvátem ještě hádala dost dlouho jsem hověl jejím rozmarům!" Sešel dolů a nařídil sluhům. ten tvůj beránek pouští hrůzu jako nějaký býk. aby se mu takovéhle návštěvy zatrhly. Heathcliff. pokud bylo radno. Uviděl pána první a spěšně jí naznačil. aby se dal hněvem unést. Zdařilo se mu to. jak se tu chová pan Heathcliff . nerozbil o mou pěst hlavu ! Je mi nesmírně líto. Copak je to?" oslovil jí Linton. "To je skandál." . ale vy mi nestojíte za to. ale říkal jsem si. abyste odtud okamžitě odešel. Všeho moc škodí. když si ten darebák dovolil mluvit s tebou takovým tónem ! Trpíš mu to asi proto. aspoň v hlavních rysech. a kam to potom vede?" Teď jsem mu vypověděla.

To tam pláče. dokud můžeš. vtáhla mě zpátky. nato pana Edgara roztřásl nervový záchvat a tváře mu smrtelně `.pospěš! Radši vidím v úzkých Edgara než tebe. to ne ! Napřed mu zmáčknu žebra. ten klíč raději spolknu. "Jsme poraženi ! Poraženi ! Heathcliff se tě ani nedotkne – který pak král potáhne s armádou proti myšímu hnízdu? Neboj se. Ale teď jdi .Pán se ohlédl po dveřích do chodby a pokynul mi." Odejít. Žádným úsilím nedovedl ovládnout přílišné vzrušení žal a pokoření ho dočista zdolaly. nehodlal se s ním osobně pustit do křížku. když mně krk pálí od jeho rány?" zahřměl Heathcliff." podotkl její přítel. omluv se. nebo omdlévá strachy?" Přistoupil k židli. Chtěla jsem příkaz provést. Za chvíli ho tu budeš mít s párem pistolí a celým hloučkem pomocníků. a ona jej raději hodila do největšího žáru v krbu. Jen poctivou hru !" řekla v odpověď na manželův překvapený a hněvivý pohled.a co za to sklízím? Od obou jen`." Nebylo třeba ani výprasku.ustavičně shovívavá. Nic. Když si to . "Tak to je konec tvých návštěv. a strčil do ní. Opřel se o lenoch židle a skryl obličej do dlaní. Katko. "Nemáš-li odvahu pustit se do něho sám. Měl se radši držet v patřičné vzdálenosti . že slabšího muže by byl porazil. nic se ti nestane ! Kdepak beránek . "U všech ďasů. abych došla pro sluhy. k vám oběma byla tak laskavá . Edgare ! Teď bych si přála." zvolala Kateřina. že jsem. To mám za to.. nebo si nech nařezat ! To tě naučí abys ze sebe nedělal většího hrdinu.za starých časů by sis takovou statečností vysloužil rytířské ostruhy !" zvolala paní Lintonová. Jestli nás opravdu vyslechl za dveřmi. jinak odtud nejdu. "Teď zmiz. Zkoušel vykroutit Kateřině klíč z ruky. o kterou se pan Linton opíral.ty bys měl mít ve znaku zaječí mimino !" "Tos to chytla se svým ubrečeným rytířem. "Panečku . ale paní Lintonová něco vytušila a šla za mnou. aby tě Heathcliff zmlátil až do bezvědomí. k slabošství i zlobě . Než jsem na ně mohla zavolat. nikdy ti nepromine. ale s náramným potěšením bych ho nakopl. Špatně jsi mi to vyvedl. odešel pan Linton zadními dveřmi na dvůr a odtamtud k hlavnímu vchodu.. přirazila dveře a zamkla je. jako shnilý oříšek. když se opovažuješ ` tak nízce mě podezírat. než bych ti ho dala. aby se žádaný účinek na pána dostavil. Heathcliff zůstal na chvíli jako omráčený a zatímco lapal po dechu. Heathcliffe. pán se náhle vzpřímil a udeřil ho pěstí do hrdla takovou silou. než jsi. "Všechna čest tvému vkusu ! A tomuhle ukoptěnému třasořitkovi jsi dala přednost přede mnou? Pěstí bych na něho nešel. zbledly. k neuvěření hloupou nevděčnost! Zač? Že jsem hájila tebe a tvou rodinu. slepou.

a já přece kvůli němu Heathcliffa tak rozebrala. Teď je ale po všem. bůhví na jak dlouho. by to skončilo. jak. Heathcliff si to rozvážil a rozhodl se. Ale teď ho postraším zas já! Jinak by mohl přijít s novými nářky a hubováním já bych se jistě pustila do něho a bůh suď. Dobrá. ale já bych mu byla Isabelu brzy rozmluvila. a na ostatním nezáleží. že nás to všechny sobě odcizí. abych šla za ní nahoru. Aspoň se to všechno rychle" skoncuje. vyrazil zámek u kuchyňských dveří a unikl. mohlo všechno dobře dopadnout. s kterou jsem tyto vzkazy poslouchala. když jste odešla. Vážně.s ním nerozdám teď. Dosud byl pokorný. řekněte Edgarovi. jestli mě doženou k nejhoršímu. já jej. tak ho jednou zabiju ! Jestli chceš. pusť mě na něj !" Tady ho nečekejte.já se z toho zblázním!" křičela a zhroutila se na pohovku. ať ten kravál dopadne jak chce. byla jistě protivná. bál se mne rozzlobit. . některým lidem to nedá. že každá změna v jeho chování by byla nebezpečná. A Nelly. Prosím vás. ale Linton šel s nimi. div jsem neochraptěla bylo mi už málem jedno. "Jako by mi v hlavě tlouklo tisíc kovářských kladiv! Vyřiďte Isabele. prosím vás! Víte přece. co provedu. že utrápím sebe. Nelly. Připomeňte mu mou vznětlivou povahu " když jsem rozrušená. má zlatá Nellly. aby zůstal naživu. Neměla tušení o mém podílu na celé té výtržnosti. hrozně rozčilená. Kéž by to tak byla pravda! Hrozně mě zarmoutil a vylekal. pak se neznám. že za tohle všechnojá vůbec nemohu. nedívejte se tak unuděně! Nemůžete dát najevo trochu víc starostlivosti o mne?" Netečnost. jestli ho ještě večer uvidíte. vmísila jsem se do řeči a trochu jsem si zalhala. že se nebude pouštět do rvačky s třemi sloužícími . protože paní je mínila docela upřímně. a já jí to ovšem neprozradila. když se na mne tak nespravedlivě osopil . Řekněte mu to. že začal vyzvídat za dveřmi? Heathcliff sice mluvil nehezky. Věděla jsem předem. když nesmím mít Heathcliffa za přítele. Paní Lintonová." Zahradníci a kočí tam vskutku byli. "Venku jsou dva zahradníci s kočím. neručím za to. To si ale schová ! jako východisko ze zoufalství a Lintona na to raději předem připravím. když chce být Edgar protivný a žárlivý. ať se přede mnou neukazuje stejně je všechen ten rámus kvůli ní ! Jestli mě ona či někdo jiný ještě víc rozčilí. Co ho to chytlo. utrápím . že z toho asi těžce onemocním.tím. mě vyzvala. Chcete se od nich dát vyhodit na silnici? Všichni mají klacky a pán bude podle všeho dohlížet shora.jak vykonají rozkaz. chopil se pohrabáče. co si ti dva udělají. Mířili už dvorem k nám. díky tomu pošetilci. že chtěl mermomocí o sobě slyšet nepěkné řeči . nežli se kroky přiblížily. jako by byli posedlí i nebýt toho. Musíte mu vyložit.

Však by i svatému došla trpělivost s takovým neodpovědným. abych posloužila jejímu sobectví. Tak jsem nehodlala jejího manžela . Po chvilce se Kateřina natáhla." "A já tě žádám. Pan Linton se na ní díval celý zkroušený a polekaný. zdali začne hádka nanovo Pan Linton promluvil první. Ty máš v žilách led. mohla by je stejným . jak se právě vyslovila. div že si je nerozdrtila na střepiny. Linton se vyděsil. že jsem skoro bez sebe? Edgare. Už jsem počítala. co se dnes stalo. abych slyšela. Vůbec nic jí není. jen mi odpověz!" naléhal pan Linton. šlachy na krku a na pažích jí nepřirozeně vyvstaly. "Bude to? Nevidíš. Rozejdeš se navždy s Heathcliffem. abys držela současně s ním i se mnou. zdali potom. Poznal jsem.jdi pryč !" Zazvonila. která už předem vypočítavě hledí využít svých záchvatů zlosti. ale ve mně se krev jen vaří a tvůj chlad mě dopaluje !" "Hned se mne zbavíš. Nechtěla jsem. jak sehraje záchvat zuřivosti. "Nevstávej." řekl." řekl rozechvěle. Nejdu se přít ani usmiřovat. strnula a oči se jí obrátily v sloup. Má na rtech krev. Donesla jsem plnou sklenici.Ale já zas měla za to. Bezděky jsem to vyřkla nahlas a ona mne slyšela. až zvonek ochraptěl. Ona ze sebe nemohla vypravit ani slovo. a přidávat mu starosti jen proto. abys mi dal pokoj. hodláš udržovat svůj blízký vztah k tomu . chci jen vědět." šeptla jsem. Nepospíchala jsem s příchodem. A prozradila jsem mu. Bezkrevně zsinalé tváře nabyly mrtvolného vzhledu.já . Ležela na pohovce. když jsem ho viděla přicházet k salónku. úsilím vůle trošku ovládnout." vykřikla Kateřina vztekle. že osoba.jenom smutek a malomyslnost. Neřekla jsem tedy pánovi nic. nastříkala jsem jí vodu do obličeje. třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až šel strach. "Nebudu tě dlouho obtěžovat. To je toho!" odsekla jsem. že ještě před jeho příchodem mi vykládala. pro smilování." přerušila ho paní a zadupala. ale dovolila jsem si zůstat za dveřmi. odejdi . a když nechtěla pít." "Ach. nemluvme už o tom ! Ty máš chladnou krev a nevíš. co je horečka. oči jí blýskaly. vlasy se jí rozpustily po ramenou. že to přinejmenším odnesu zpřeráženými kostmi. koho si vybereš. aby povolil. anebo se rozejdeš se mnou? Není možné. Kateřino. odporným vzteklounem. "pro smilování. ale sama jsem měla nahnáno. Pán mě poslal za ní . a já tě žádám o odpověď. že se umíš s naprostým klidem ovládat. Vyskočila. "Trvám na tom. V hlase mu nezněl hněv. když chceš. ale ona mě jen bodla pronikavym pohledem a vyřítila se z místnosti.postrašit`. a tvoje rozčilení mě neodradí. Poslal mě pro vodu. když na ní přijdou.

však oni se umoudří? Trvalo jim to. že se trápil nejasnou touhou. S chutí se do toho pustila. a dostala jsem stejnou odpověď. když tak dlouho nezaslechl její hlas. ještě by měl radost on mě nemiluj ani by mne nepostrádal. jak šeptá : "A zrovna neumřu . že s ní ruší všechny příbuzenské styky. nedala jsem valně ani na to. že prý je jí na umření. "Máte nějaké přání. jen co je pravda. Schválně jsem je nechala. ale jen k jejím dveřím. Měl s Isabelou asi hodinový rozhovor. prosím?" ptala jsem se a navenek jsem pořád zachovávala klid přes všechen její utrápený vzhled a podivné. aby Kateřina projevila lítost nad svým jednáním a přišla ho dobrovolně odprosit a usmířit se ona zas vytrvale hladověla a nejspíš si myslela. a protože už spotřebovala všechnu vodu v karafě i ve džbánu. že snad začínají přicházet k rozumu aspoň to tak ze začátku vypadalo. a to jsem já. ať si dělají. Nesnažila jsem se utěšovat slečnu nebo nějak domlouvat své paní. KAPITOLA DVANÁCTÁ Slečna Lintonová bloudila parkem a zahradou. Chtěl od ní patrně slyšet nějaký projev odporu k Heathcliffovým námluvám. proč jsem vůbec jedla?" Pak za dlouhou chvíli bylo slyšet. Třetí den totiž paní Lintonová odemkla dveře. To měl být asi nepřímý vzkaz pro Edgara já tomu ani za mák nevěřila. Slavnostně však sestru varoval. "Nic. Já si hleděla své práce a bylo mi jasné. ale nakonec jsem se přece jen zaradovala. zamkla za sebou. jak by se bylo patřilo.to tak. nikdo mě nepolituje. kdyby byla tak šílená a chtěla toho ničemného nápadníka povzbuzovat. mám-li jí něco donést. . Pan Linton zase trávil čas v knihovně a neptal se. začala zatínat pěsti a naříkat. řekla si o čerstvou a o trochu odvaru z ovesných vloček. že se Edgarovi steskem po ní svírá při každém jídle hrdlo a jen hrdost ho zdržuje. že se pán souží a vzdychá .šla. Její bratr se uzavřel mezi knihami." odpověděla příkře.toužil slyšet o své choti aspoň zmínku. Protože druhý den ráno neráčila sejít k snídani. Dál mě nepustila. přepjaté chování.řekla bych. pořád zamlklá a skoro pořád uslzená. co umějí . aby nespěchal vrhnout se jí k nohám. že z celého Drozdova má jen jediný tvor všech pět pohromadě. nechala jsem si to pro sebe a donesla jí nemaštěnou topinku s čajem. "Umřu. ale z jejích vyhýbavých odpovědí si nemohl nic vybrat a tak svůj výslech s nepořízenou ukončil. vyšla jsem se jí zeptat. Stejnou otázku jsem opakovala při obědě a večeři a znovu druhý den ráno. co dělá paní. pak se svalila na podušku. do kterých se aní nepodíval .

uvidíte. že je vám to jedno. "A já tady umírám! Já tu napůl v hrobě! Propánaboha. Tři děsné noci jsem ani oko nezamhouřila . "Tohleto je Kateřina Lintonová! A on myslí. "pán přece nemá tušení. "Má spavou nemoc nebo umřel?" "Nic takového. že se jen tak zlobím snad že to hraju! Nemůže mu vysvětlit.všichni kolem jsou nepřátelé ! Oni. Házela sebou. když nemá jinou společnost. Já měla pořád za to. že mě to strhlo?" Vytřeštila oči na svůj obraz v zrcadle na protější zdi." povídám. bojí se přijít bylo by to nepříjemné." Nebyla bych takhle mluvila. Natrhla zuby polštář. ti zdejší ! To mi nevymluvíte. jenom mne musí mít každý rád! A stačí chvilka . kdy už bude konec. kdybych byla tušila. Hrozně těžko by se umíralo. vy určitě věříte. že je to pro mne věc života a smrti? Nelly. pak se posadila celá rozpálená a chtěla. copak neví. že jste dnes trochu pojedla. jak vám zítra bude líp !" "Kdybych jen věděla. jestli už není pozdě. myslila jsem.řekněte. že byste se chtěla mořit hladem. Řekněte mi o něm pravdu! Rozmyslete si to! Vážně na tom nemá nejmenší zájem. kterou jsem jí nasadila do hlavy. vidět kolem sebe ty ledové tváře! Isabela. jak si to berete do hlavy. Nelly – viděla jsem přízraky! Ale tak se mi zdá. že ho to zabije. abych na ní otevřela okno." odpověděla jsem. A určitě ho ani nenapadlo.a ta hrůza. Měli . že ano!" odsekla mi. co udělám -jen co se dozvij jak si to vlastně představuje! Rozhodnu se mezi dvěma možnostmi: buď se rovnou umořím hladem ." skočila mi do řeči. jak vy to vidíte . vidět Kateřinu zesnout! A Edgar stojí slavnostně u lůžka a čeká.Co dělá ten necita?" povídala a odhrnula husté pocuchané vlasy z vyhublého obličeje. že svou nemoc značně přehání. "na místě se usmrtím.jenže to by ho nevytrestalo. paní Lintonová. abych žila?" Ale mladá paní. " "předložte mu to ! Řekněte mu to.a vrátí se ke svým knihám! Co si potřebuje číst v knihách. že vy jste tu všichni na sebe zlí a protivní. pak vznese děkovnou modlitbu k nebi za návrat klidu a míru do domu . že se pan Linton nedává vyrušit z filozofického klidu. jak to s ní doopravdy je. poděšená a znechucená. "jestli mluvíte o panu Lintonovi. Ustavičně leží v knihách. on má srdce jako kámen a nebo se seberu a odejdu z kraje. až si vystupňovala horečné blouznění do nepříčetnosti." Že ne? Tak mu povězte. Má se celkem dobře. Toje zvláštní. že čte víc než je zdrávo. že to udělám !" "No ale nezapomeňte. když já tu umírám? Nemá špetku slitování?" Nemohla snést představu. jen se mi zdá. "Leží v knihách!" vykřikla celá divá. a docela s chutí ! Uvidíte.

Vynutila jsem pak z něho slib." "Jaká černá truhla? Kdepak je?" ptala jsem se. nemohla jsem jí to vysvětlit. Začala jsem pírka posbírávat. "Tak vás vidím. že teď ještě ne! Já neblábolím." hovořila dál." Moje postel je sluj trpaslíků pod Penistonskou skálou a vy tu sbíráte jejich kouzelné šípy." zahubovala jsem na ní. vzpomněla jsem si na předešlou nemoc a lékařův příkaz. Nelly. a řadila si je na pokrývce podle jejich původu. že jsme tady a máme na stole hořet dvě svíčky a ty se odrážejí na černé truhle. Krásný pták . Ale teď ne. vyškubla jí polštář a obrátila ho trhlinami dospod. mám v polštáři holubí peří. mám jich tu víc ! Nelly.jsme tu vrcholnou zimu.vždycky nad námi poletoval. Tohle peříčko museli sebrat na vřesovisku. U stěny je. abyste nám uřkla dobytek." šeptala si pro sebe. Ale. že jste scvrklá čarodějka a já že jsem skutečně pod Penistonskou skálou. "a tohle z divoké kachny. Ještě před chvilkou se vztekala. aby se jí neodporovalo.jak se jí rychle měnil výraz v obličeji a střídala nálada. Heathcliff nad ním nalíčil osidla a staří se báli přiblížit. "Tohle je z krůty. Tušil. a tohle . co jí ruce stačily. když jsme se procházeli u slatin." odpověděla. Našli v zimě jeho hnízdo plné malých kostřiček . než si zas lehnu. protože ptáčka nestřelili. takj sem jí to vymlouvala. že už nikdy nezastřelí čejku. "Vy ten obličej nevidíte?" ptala se a upřeně hleděla do zrcadla. že je večer. A tohle je z bahenní slípky. jen si nemyslete ! To bych doopravdy věřila. Jenže se tváříte. Opřela se o loket a s dětinský·m potěšením vybírala peříčka z trhlin. jakoby ve snu. že mi střílel moje čejky ! Že jsou na peří stopy krve ! To se musí zjistit. vždyť blábolíte! Pěkně jste to tu zřídila! Létá tu peří jako sněhu. K takovým koncům to s vámi dojde za padesát let já vím. Mysl se jí zatoulala už zase jinam. a tohle je holubí. a on poslechl. protože z něj tahala peří. Asi spěchal domů k hnízdečku. nikdá v tomhle pokoji nebyla. od severozápadu silně foukalo. žeje déšť na spadnutí.je v ní vidět obličej !" "Žádná truhla tu není. jako starou babici. Hrozně mě znepokojilo. Aha. které nadělala v polštáři. Marné řeči. teď zase ani nepostřehla mou neposlušnost. abych mohla na Kateřinu lépe vidět. jako by to byly útržky vlny. Sedla jsem si zas a poodhrnula záclonu. že se dívá na vlastní obraz v zrcadle. "Máte bělavé vlasy a ramena už shrbená. tak jsem vstala a zakryla je . mraky se hnaly už po kopcích. tak proto jsem nemohla umřít! Nesmím zapomenout shodit je na zem. protože se na vás dívám.já vím." "Nehrajte si jako dítě. "Ale něco je na ní divného . "Ležte a spěte.poznala bych je mezi tisíci – to je z čejky.jako vždycky.

paní Lintonová ! To je přece zrcadlo a vidíte v něm sebe . fičí sem rovnou ze slatin . s tváří celou mokrou od slz. jak jsme po té hádce byli v salónku. Edgar byl tak protivně nesnesitelný. ale ječivý výkřik mě přivolal zpět . Určitě to bude déle ! Vzpomínám. Bojím se tu sama. a já celá zoufalá jsem utekla sem.šátek sklouzl ze zrcadla. "A hodiny zrovna bijí půlnoc! Tak je to přece pravda ! Hrůza !" Zaťala prsty do pokrývky a přetáhla si jí přes oči. Bledost vystřídal ruměnec zahanbení. mně se to zdálo věčnost. Ležela teď tichounce. Nikomu nic neříkejte. "Nikdo tam není. a naše prudká Kateřina byla zesláblá jako dítě po záchvatu pláče. ani týden ne?" zvolala." Vzala jsem jí za ruku a chlácholila jí. pootevřela jsem na okamžik okno. "No tak. copak je to?" křikla jsem na ní. ale zůstaňte u mne ! bojím se usnout. Zdálo se mi." domlouvala jsem jí. vlastně už pátek ráno. zatmělo se mi před očima a skácela jsem se na podlahu.ať se ho aspoň nadýchnu !" Abych jí ukonejšila. že jsem doma. "Ach.šátkem." "Kdybych jen byla ve vlastní posteli v našem starém domě !" naříkala a spínala ruce. ale zděšení jí pozvolna vymizelo z obličeje. straší mne sny!" Pořádný spánek by vás postavil na nohy. Zatmělo se mi v hlavě. "a snad si z té nevolnosti vezmete ponaučení. žít jen o studené vodě a zlosti !" poznamenala jsem. vy sama! Přece se poznáte?" "Já sama?" vyhrkla. bát se ! Probuďte se. . protože jí roztřásly křečovité záchvaty a pořád jen zírala na to zrcadlo. až mě tu necháte samotnou? Nelly. Sotva jsem zasunula závoru. abych přivolala jejího manžela." "Cože. "A teď se hýbe. Přibouchla jsem okno a vrátila se ke Kateřině. "Vítr tam šumí v borovicích za okny. "To jste. Náhle trochu oživla a zeptala se : "Jak už je to dlouho. Čí to asi je? Snad nevykoukne." odpověděla jsem. "a teď je noc ze čtvrtka. že ležím ve své komůrce na Větrné hůrce.a vedle vás jsem já !" Všecka rozechvělá a popletená se mne držela jako klíště. Tělesné zhroucení jí vyčerpalo úplně i na duchu. "Že se nestydíte. tady straší. a já myslila. "No." spustila pochybovačně." odpověděla jsem jí. co se tu zavírám?" Od pondělka večer. a nevědomky jsem vykřikla." povzdychla si. Schovává se tam pořád !" nedala pokoj. Studený poryv zasvištěl dovnitř. paní Lintonová. "Jen tak kratičce?" "To je až dost dlouho. Chtěla jsem se vyplížit ze dveří. Chci pocítit jeho dech na sobě . abyste se víckrát nemořila hladem. že jsem tak slabá.

ať zas nezaklapne ! Rychle ! hněte sebou !" "To tak. až jsem se bála. že jsem odloučena od Větrné hůrky a všech dětských zvyklostí a od Heathcliffa. zdvihla jsem ruku a chtěla odstrčit přepážku . Jak tu ležím . a bylo mi teskno. tatínka mi zrovna pochovali. Na nic jsem si nemohla vzpomenout -jako by to nebylo! Byla jsem malá holčička. ale jemu se to nedalo vyložit. Sáhla jsem dolů a dotkla se koberce. kde byl můj jediný domov! To vám dá slabou představu propasti. ale nemohla jsem si už v tom probuzení vzpomenout jaký ! Přemítám a soužím se. Jazyk už mě neposlouchal. kdybych si mohla vyběhnout do kopců na vřesoviště! Otevřte okno dokořán . jistě to způsobila přechodná nepříčetnost.a najednou shledám. ale věřte nevěřte. sebevlády. měla . Neumím ani povědět. v které jsem se svíjela. Nelly." Vyklouzla z postele. mozek taky ne. celá hořím ! Musím na vzduch ! Kdybych se tak mohla vrátit do dětství . být otužilá. jestli mě Edgar nepřestane trápit.a jenom slabě zrakem rozeznávám okno jako světlejší obdélník. Vrťte si hlavou. jak chcete. volná smát se bolestem a křivdám . Mrazivý vzduch jí fičel kolem ramenou jako svištění . a než jsem jí mohla zadržet. aby mě nerozčiloval. a když jsem procitla z pozdní dřímoty po proplakané noci. abych utekla a nemusela slyšet jeho hlas. tak to je!" řekla zarputile. Ale když si představíte. vy taky jste pomáhala přivést mě z míry. a poslyšte. Měla jsem velký žal. Poprvé mě uložili spát samotnou. že to vyhlížím ze své postele doma v dubovém přístěnku. myslila jsem. začalo se rozednívat. co by to jen mohlo být.a místo ní jsem nahmátla desku stolu. jiný důvod by to stěží vysvětlil. že dostanu záchvat nebo se zblázním. Ach. že mi přeskočilo.divočit. že se cítím jako dvanáctiletá . proč jsem byla tak děsně nešťastná.jak je mi bídně zbývalo mi jen tolik.a ne nad nimi zuřit! Proč jsem se tak změnila? Proč se mi zpění krev do šíleného varu pro pár slovíček? Jistě bych se zotavila. Měla jste Edgarovi domluvit ! ano. a Edgar snad neměl ponětí.hlavou u nohy stolu . Tu se mi vrátila paměť ! Nedávná úzkost se propadla do šíleného zoufalství. a rázem se proměním v paní Lintonovou. který mi byl nade všecko na světě. vrávoravě přeběhla pokojem. "Ale já ještě nejsem bezvládná ! Otevřu si sama. a ten můj smutek byl z toho. Než se mi zas vrátil zrak i sluch.Určitě jsem věděla. vládkyni na Drozdově a manželku cizího člověka na věčné časy vypuzenou. abyste kvůli mně umřela na zápal plic !" Nepřejete mi život. že mi Hindley zakázal stýkat se s Heathcliffem. posledních sedm let života mě úplně vypadlo z paměti. Nelly. co mě napadlo a vracelo se pořád a pořád. u srdce.vzepřete je. vyštvanou z místa. rozevřela okno a vyklonila se ven.

a pak jsem jí zkoušela násilím odvléci.nedá si poradit. Ale brzy jsem poznala. až se vrátím domů. že její síla v tom blouznivém stavu je větší než moje . co se v tak pozdní hodinu děje. že oněměl a jen zíral střídavě na ní a na mne ve strnulém úžasu." křičela vzrušeně. abych přes ní přehodila něco teplého a nemusila ji přitom pouštět z objetí . kdybych se teď s tebou vsadila. aby toho nechala. Pojďte. abych nemusila na hřbitov ! Nemáš naspěch? Jen to nech na mně víš. ale ona nedbala. ale pak mě veď jinou cestou. musí být po jejím!" "Kateřina je nemocná?" vyhrkl a pospíšil k nám. "ubohá paní je nemocná a nic na mne nedá. aby se podíval. jak jí je.radši prý mám přijít za ním! No dobře. Tu druhou svíčku má v komůrce Josef. "Prosím vás.nože. To si ještě počká! Cesta je zlá a s těžkým srdcem se nejde dobře a musíme jít kolem gimmertonského kostela. Elleno ! Co se to -" Nedořekl. ale nestěžovala si. "skoro nic nejedla. ale nic to nebude !" . jak tam svítí svíčka. A kdyby mě pohřbili na sáhy hluboko a navršili nade mnou zříceniny kostela. kdo se nebude bát jít na hřbitov a zavolat na mrtvé. Prosila jsem jí. Kolikrát jsme tam spolu vzdorovali duchům -jeden druhého jsme pokoušeli. "to je můj pokoj. že? Čeká. šel bys? Jestli ano." zavolala jsem na něj a přerušila tak výkřik. až teprve dnes večer . Ani světélko nezablikalo z žádného domu široko daleko. a hmatala jsem kolem sebe." vysvětlovala jsem. Vytřeštěný obličej paní Lintonové ho tak poděsíl. neudrží mě tam. aby po mně zamkl vrátka. ale ona přece tvrdila. aby se zjevili ! Jakpak. Zvědavost nebo obava ho přivedly.větve ji ted zastínily. Nechci tam ležet samotná.byl to opravdový záchvat blouznění. a přemluvte jí. Teprve teď odcházel spát a cestou z knihovny zaslechl naše hlasy. Sami jsme to nevěděli.neodvažovala jsem se nechat jí volně stát u otevřeného okna. Tu jsem k svému zděšení uslyšela cvaknout kliku a vešel pan Linton. který mu unikl ze rtů leknutím z toho výjevu a mrazivého ovzduší pokoje. "Ona se tu trápila. Heathcliffe. co mluvila a dělala ! Měsíc nesvítil a všechno pod námi bylo zatopeno temnou mlhou. že je tam vidí se třpytit. Nestačím jí sama uklidnit. Bez tebe nikdy!" Odmlčela se a pak řekla s významným úsměvem : "On si to rozvažuje . pane. Ten ale bdí pozdě do noci. prosím. dokud nebudeš se mnou. aby si šla lehnout! Už se na ní nehněvejte . půjdu s tebou. že bych jí marně vymlouvala ty blouznivé představy. . žes vždycky chodil za mnou !" Uznala jsem. Nikoho z nás nepouštěla dovnitř . "Zavřete okno. o tom už nebylo pochyby podle toho.tak jsme vám nemohli hlásit. a světla z Větrné hůrky nebylo už vůbec možné od nás zahlédnout. "Hleďte.

paní Deanová. u kamenného pomníčku. A cože jste mě ani neupozornila. Víš. a rázem udělám všemu konec.ne mezi Lintonovými pod kostelní klenbou. odejdu ti domů tam do té úzké skrýše do místa odpočinku. moje duše se bude vznášet nad vysočinou. ihned oživena zlostí. Shánějte si zprávy sám!" "Příště. ale když tu máš být." A vzal svou paní do náručí a úzkostlivě si jí prohlížel. Nechci tě už. že mám přimhouřit oko nad panem Heathcliffem. Lintone?" řekla. " Říkáte. že paní Líntonová je prudká a pánovitá.to už je za mnou. "Heathcliff má vaše svolení. ty jsi přišel. že ho nepoznává . Ale když jí necháme v klidu a budem jí pěkně ošetřovat. "Ty už vůbec nemyslíš na mne? Miluješ snad toho lotra Heathcliffa?" "Mlč !" vykřikla paní Lintonová. . že chcete její zlobu ještě podporovat? Nevěděla jsem. Zprvu se tvářila. ale pod širým nebem. že to nic nebude. poletíte ze služby. Ale to blouznění nebylo trvalé. "Ještě se mi podrobněji zodpovíte. ponenáhlu soustředila pozornost k němu a uvědomila si. "Aha. když je tě nejmíň zapotřebí. pane Lintone?" bránila jsem se. "Celý večer mluví beze smyslu. tak vy byste radši o ničem nic nevěděl. "Ale ale. "Znáte povahu mé paní. kde to je . že moje vysvětlení zní uboze. kdo jí to drží.a takové odměny se dočkám za věrnou službu ! Ale příště si dám pozor na ústa. Pán se zamračil.jako by byl jejímu pomatenému zraku neviditelný.ani několik měsíců nemoci by jí nemohlo takhle změnit!" Začala jsem se bránit. Edgare . už tě slyším předem ! Ale tím si mě neudržíš. "Už ani slovo ! Ještě jednou řekni to jméno. ale k ničemu ti to není. chceš-li k nim nebo ke mně !" "Kateřino. než přejde jaro. pane. skočím z okna! Teď mě držíš. zas jí to přejde. a ještě jste mě proti ní popouzela. aby se chodil dvořit vaší paničce a navštěvoval jí. Odtrhla zrak od výhledu do noční tmy. abych se jí zalíbila." bručela jsem. Jako věrná služebnice jsem konala povinnost a všechno vám pověděla . Napříště si musíme dát pozor. že v nich máš útěchu u mne jí nenajdeš !" "Ona jen blouzní. "ale kdo mohl tušit. abychom jí nerozčilovali." řekl." "Nechte si svoje rady!" odsekl pan Linton. až začnete donášet. viďte. co to mluvíš?`` polekal se pán. dát si vyhubovat za cizí vzteklost a umíněnost! "Já přece věděla. A ty si můžeš vybrat. Vrať se ke svým knížkám ! Dobře. "Ty se mi tu ustavičně pleteš.Tušila sem. jak se jí vede poslední tři dny? Nemáte trochu citu ! Podivejte se na ní . které mě čeká." promluvila jsem do toho. protože to už přestávalo všechno. Elleno !" pravil ostře. proč jste mi všechno tajila. Než na mne sáhneš podruhé. jsi pryč ! To zas bude plno nářků .

Rychle jsem chudinku odvázala a zdvihla jí přes zeď do zahrady.a ve dvě hodiny v noci ! Pan Kenneth naštěstí právě vycházel z domu na návštěvu k nemocnému ve vsi. neomalený člověk a netajil se přesvědčením. protože když jí to popadlo. až bude skučet a prosit o smilování!" Šílená zuřivostjí vyšlehla z očí. spatřila jsem. že to není z nějaké obyčejné příčiny. kde je ve zdi hák na přivazování koní. "ale vy dobře víte. a moje líčení nemoci paní Lintonové ho přimělo. Od té doby nic nechtěla jíst a teď chvílemi třeští a chvílemi je jako omámená. aby hned šel se mnou. aby se mi později nezahnízdila v mysli představa. Statné děvče. "Paní Deanová. že to začalo hádkou." odpověděla jsem. než kdyby se to houpalo větrem. ledaže by se víc řídila jeho příkazy než doposud. Z velkého rozčilení dostala takový záchvat . Ale tolik starostí mi vířilo v hlavě. ačkoliv to byly nezvyklé zvuky v těch místech . ale dovedla nám hbitě skočit do hovoru. a prchla jsem z pokoje. těžko se z toho dostávají.jak jen vytáhnete paty z domu. utekla a zamkla se v pokoji. jakou mají Earnshawové vzteklou povahu. až se jí to podaří. ta je všecky strčí do kapsy! Řeknu vám jen tolik. ale hlavu má . tak Nelly je ta zrádkyně!" rozkřikla se divoce. lovecká fenka slečny Isabely.docela jinak. když jsem poznala " spíše hmatem nežli zrakem ". abyste nám ublížila ! Pusť mě. když pak dostanou horečku nebo něco podobného. že Kateřina druhý podobný záchvat nepřežije. Byl to prostý. Jak jí to začalo?" Pán vám to poví. Ač jsem měla naspěch. abych to vyšetřila už proto. když jsem zabočila do jeho ulice. "Aha. plné života. Co se to děje u vás na Drozdově? Divné věci tu slýcháme. Velké bylo moje překvapení a zmatek." řekl mi. a paní Lintonová.aspoň to tak sama vykládá. a štval jí proti vám!" Kateřina byla sice pomatená. Lidi kolem sebe poznává. že jsem viděla zjevení z onoho světa. Nemínila jsem čekat. Když jsem procházela zahradou k silnici a šla podle místa. "Nelly je má tajná nepřítelkyně ! Vy čarodějnice ! Tak vy přece sbíráte kouzelné šípy. "mám takový dojem. jak se jen mohla dostat sem ven a který zlomyslný člověk jí mohl tohle udělat? Když jsem odvazovala uzel od háku. Vůbec by neměla stonat takoví lidé. já jí dám. cválajících v značné vzdálenosti. Zoufale se chtěla vyrvat Lintonovi z náručí. Byla skoro v posledním tažení. Vždyť jsem jí večer viděla běžet za slečnou do ložnice . zdálo se mi. že jsem opětovně zaslechla dupot koňských kopyt. Rozhodla jsem se na vlastní odpovědnost přivolat lékařskou pomoc. že jsem si to sotva uvědomila. že tam sebou nepravidelně škube cosi bílého . se nerozstůně pro nic za nic. že to visí na kapesníku Fifinka. zastavila jsem se.

" A slečně Lintonové je lhostejný?" dotazoval se lékař. Lékař prohlédl nemocnou a utěšil pána.chodila s Heathcliffem přes dvě hodiny v parku za domem a on do ní mluvil. "Nechává si všechno pro sebe. Ale nemá kouska rozumu. že ho už víckrát u nás nepřijmou. Nejhorší bylo. Truchlit? Ten by se žalem zbláznil. ale já ho chytila a odnesla dovnitř. Ale já to být nemohla. Ale co se teď dalo dělat? Snad by je mohl ještě někdo dohonit. jak to ohlásit pánovi. Vystoupila jsem nahoru a nahlédla do Isabelina pokoje." Ta zpráva ve mně vzbudila novou hrůzu." řekl lékař. a bála jsem se vzbouřit lidi a způsobit poplach v celé domácnosti.Heathcliff se nedal jinak odbýt a slečna mu musela dát čestné slovo. snad by jí byla před tím neuváženým krokem zastavila nemoc paní Lintonové. vyšlo totiž najevo. "To věřím. Kateřina ležela v neklidném spánku manželovi se podařilo zkonejšit její třeštění. Kdybych byla přišla o několik hodin dříve. Slyšel jsem zaručenou zprávu. že nedal na moje výstrahy. Od nynějška si může uspořit námahu dalších návštěv . Vždyť byl celý rozrušený už jednou pohromou a neměl sílu snést ještě nový zármutek. Co se dalo jiného počít než držet jazyk za zuby a nechat to všechno být. aby dobře hlídal. Otevřela jsem mu vrátka. Kdy to má být. kdyby se něco stalo. ne že by pán stál o jeho společnost. že ho paní zná už od dětství. Mně se slečna nesvěřuje. Teď se skláněl nad jejím polštářem a sledoval každé hnutí a změnu v jejích bolestně stažených rysech. A ještě něco jsem slyšel od svého zpravodaje . že přichystá všechno k útěku na nejbližší další schůzku.plnou všelijakých divných výmyslů a šálení. že včera večer . Nepoplašte ho zbytečně !" Varoval jsem ho. pobíhal sem tam a čenichal v trávě. aby byl opatrný. ale uprchla s ním na koni. ať se děje co děje? Zatím se dostavil Kenneth a já se násilně přinutila do klidnějšího výrazu a šla ho ohlásit. Myslím. ale měla byste upozornit pana Lintona. protože mě netěšilo o tom mluvit." Pan Linton bude truchlit?" podotkl Kenneth tázavě. aby se už nevracela. Psík stále ještě kňučel v zahradě. Nepřátelil se poslední dobou s tím Heathcliffem?" Heathcliff často chodil do Drozdova. "ale spíše proto." odpověděla jsem." řekl a zavrtěl hlavou. ale místo aby se rozběhl k domovním dveřím." odpověděla jsem zkrátka. není známo. Předběhla jsem Kennetha a většinu cesty domů jsem utíkala. kdyby okamžitě vyrazil. Moje podezření se potvrdilo byl prázdný. Byl by utekl na silnici. ona je tajnůstkářka.však to byl krásný večer . "a teď musí nést následky. že si drze myslí na slečnu Lintonovou. že všechno .

abych přišla první se zprávou o jejím útěku. co jste si to vzpomněla? Paní Deanová. kapuce jí spadla a holka jí dobře viděla. "Teď jsem na silnici potkala hocha. Já myslela. zdali vstala." Běžela . Dáma měla do obličeje kapuci. pane. jen tak na oko.dobře dopadne. a vyložil mi. co říkala služebná. Holka tátovi nic neřekla. že jo ! A on povídá : "No. "a ten se mne ptá.jejda! Tojsou věci! Pane. Viděla. s otevřenými ústy a vyběhla nahoru do pokoje s pokřikem : "Jejda. Její bratr se též poptával. a kdo jel za nima?` Já na něj vyvalila oči. Pan Linton se znovu posadil k lůžku a po mém návratu jen zvedl hlavu . jak ten mužský . že nic nevím. že ňáký pán s dámou se zastavili u kovárny dvě míle za Gimmertonem." Nedělej kravál !" okřikla jsem jí spěšně." koktala. Třásla jsem se strachem. aby mě pro ní neposlal. Tu noc jsem oko nezamhouřila. "Mluvte tišeji.dal tátovi do ruky zlaťák za práci. Všichni byli na nohou. chodilo domem po špičkách a šeptalo si spolu.nemožnost !" Odvedl služebnou za dveře a znovu jí vyslýchal. bezmyšlenkovitá dívka. kdo to je.to byl jasně Heathclff. Ani jsme si nešli lehnout a ostatní služebnictvo bylo vzhůru dávno před obvyklou hodinou. odkud má tu zprávu. To není pravda !" zvolal Linton a vyskočil v rozrušení. něco po půlnoci. Stalo se něco slečně?" "Je pryč. jak to jen po rozblácené silnici šlo. jen slečna Isabela ne. že jí tak málo záleží na nemocné švagrové. je pryč ! Ten Heathcliff ji unesl !" lapalo děvče po dechu. tak povídám. kterou poslali časně ráno pro něco do Gimmertonu. jaký má tvrdý spánek. poznala je oba. Jedna ze služebných.jsem se podívat. Nemohl se jí dočkat a mrzelo ho. tak on viděl. že paní stůně. Mary ! co se děje?" ptal se pan Linton. když jeden druhého potkal při práci. a začali si o ní vyměňovat poznámky. do Isabelina pokoje a potvrdíla. se vrátila uštvaná. ale chtěla se napít vody. ale zůstala jsem ušetřena trapné úlohy. a pan Linton rovněž ne. zachováme-li kolem ní naprostý a nerušený klid. naše slečna . že není taková obava ze smrti. co od nás vozí mlíko. dopálena její" mi hlučnými způsoby. Mně pak naznačil. jako spíše z trvalého zatemnění rozumu. a jak pila. ale ráno to roznášela po celém Gimmertonu. "To není možné. jděte jí vyhledat ! To je neuvěřitelné . že to má být jako kvůli tomu. Pak jeli dál od vesnice. jestli je u nás na Drozdově poprask. a dali přibít jednomu koni podkovu. Heathcliff držel oboje otěže a uháněli tryskem. tak vstala a šla se na ně podívat . u toho není možná mýlka . No a kovářovic holka byla zvědavá.

a vyčetl pravdu z mého sklíčeného výrazu. Sklopil zas oči bez jediného příkazu, ba bez jediného slůvka. "Nedá se něco dělat - pronásledovat je a přivést je zpátky?" zeptala.jsem se. "Co si máme počít?" Opustila nás, protože sama chtěla," odpověděl pán. "Měla plnou volnost odejít, kamkoliv se jí zlíbí. Nemluvte mi již o ní ! Napříště je mi sestrou jen podle jména ! ne že bych se jí zřekl, ale ona se zřekla mne." Víc se o tom nemluvilo. Nepoptával se po ní, nevyslovil její, jméno jedině mi poručil, abych za ní poslala všechno, co bylo v domě jejího, do nového příbytku, až se dovím, kde to,je. KAPITOLA TŘINÁCTÁ Dva měsíce byli uprchlíci nezvěstní a za ty dva měsíce paní Lintonová prodělala a překonala nejhorší nápor nemoci – hlavničky, jak se,jí říká. Matka nemohla jedináčka ošetřovat obětavěji než pan Edgar svou ženu. Ve dne v noci nad ní bděl a trpělivě snášel všechna příkoří, která si na něj vymýšlel její otřesený rozum a popudlivý rozmar. Kenneth mu sice předpověděl, že žena, kterou vyrval hrobu, přinese mu za odměnu jenom další ustavičnou starost a úzkost že vlastně obětoval svou sílu a zdraví na záchranu pouhé lidské trosky, ale on nevěděl co počít radostí a vděčností, když Kateřina podle lékařského výroku byla mimo nebezpečí života. Hodinu za hodinou u ní vysedával, pozoroval její pomalé tělesné uzdravování a živil své překotné naděje šalebnou domněnkou, že i její mysl se vrátí do správné rovnováhy a Kateřina bude zase ve své kůži. Až teprve začátkem března dalšího roku mohla vyjít z pokoje. Ten den ráno jí pan Linton položil na polštář hrst zlatých šafránů. Hned při probuzení je zahlédla a na očích - však se už dlouho nezajiskřily radostí -ji bylo vidět, jak jí to těší, že může květy sevřít do dlaně. "To bývá první jarní kvítí u nás na Větrné hůrce," řekla. "Připomínají mi vlažný vítr při oblevě, hřejivé slunko a tající sníh. Edgare, to už vane jižní vítr a sníh je pryč ze strání?" Sníh tady dole už roztál, miláčku," těšil jí manžel, a na celém hřebenu vysočiny vidím jen dvě bílá místa. Nebe je modré, skřivánci zpívají, potoky a strouhy přetékají vodou. Loni na jaře v tenhle čas jsem si tolik přál, Kateřino, abych tě měl doma u sebe, a dnes bych tě zas rád měl tam vysoko v kopcích. Vzduch je tak příjemný, věřím, že by tě uzdravil !" "Tam nahoru pojedu už jen jednou," řekla nemocná, "ale ty se tam se mnou rozloučíš a já zůstanu navždy! Za rok na jaře budeš zas toužit, abys mě měl doma

u sebe, a vzpomeneš, oč jsi byl dnes šťastnější." Linton vyplýtval na ní nejněžnější polibky a snažil se jí povzbudit nejlaskavějšími slůvky, ale ona se jen nepřítomně dívala na květy a nechávala si netečně kapat slzy z řas a stékat po tvářích. Věděli jsme, že se její stav skutečně zlepšil, a usoudili ,jsme proto, že takovou sklíčenost působí dlouhé upoutání na jedno místo a že by se to dalo zlepšit změnou prostředí. Pán mi řekl, abych zatopila v salóně, opuštěném již řadu týdnů, a abych přistrčila lenošku k oknu na slunce. Pak snesl Kateřinu dolů a ona tu dlouhou dobu seděla v příjemném světle a teple. Jak jsme očekávali, skutečně pookřála mezi známými věcmi kolem sebe, které jí nepřipomínaly smutné prostředí její nemoci. K večeru už byla značně unavená, ale ničím se nedala přimět, aby se vrátila do postele. Musela jsem jí zatím ustlat na pohovce v pokoji, kde měla ležet, nežli jí přichystáme novou ložnici. Aby se jí ušetřila námaha stoupání do schodů, ubytovali jsme jí tam, kde vy teď spíte, protože to bylo v stejném poschodí se salónem. Brzy se tak sebrala, že mohla s Edgarovou pomocí přecházet z místnosti do místnosti. Však jsem si říkala, že by se měla uzdravit při takovém hýčkání ! Bylo si toho přát z dvojnásobného důvodu na jejím životě závisel i nový život. Těšili jsme se nadějí, že zakrátko narozením dědice srdce pana Lintona pookřeje a jeho statek ujde zálusku cizince. Měla bych dodat, že Isabela asi šest neděl po útěku poslala bratrovi stručné oznámení o svém sňatku s Heathcliffem. Bylo zdánlivě suché a chladné, ale pod ním byla tužkou připsána jakási omluva a prosba za vzpomínku a odpuštění, jestliže se ho její čin dotkl, - nemohla prý tehdy jednat jinak, a co se stalo, nelze teď odčinit. Pokud vím, Linton jí na to neodpověděl, a asi za čtrnáct dní jsem od ní dostala dlouhé psaní a bylo prapodivné na novomanželku, která sotva vyšla z líbánek. Přečtu vám je. Mám je dosud schované. Každá památka na mrtvéje nám vzácná, zvláště, když jsme je měli rádi zaživa. Milá Elleno (tak to začíná), včera jsem přijela na Větrnou hůrku a poprvé se doslechla, že Kateřina byla a stále je těžce nemocná. Asi se jí nedá psát a bratr je buď příliš rozhněván, nebo zarmoucen, aby odpověděl na můj předešlý dopis. Ale někomu se svěřit musím, a nikdo jiný mi nezbývá než Vy. Povězte Edgarovi, že bych dala celý svět za to, abych ho mohla zase spatřit, a že se moje srdce vrátilo do Drozdova hned druhý den potom, co jsem odtud odjela. Ano, moje srdce překypuje láskou k Edgarovi a Kateřině a je celé u Vás, ale osobně za ním přijít nemohu (tato slova byla podtržena) ! Ať mě tedy nečekají a vyloží si to, jak dovedou - jenom ať to mylně nepřičítají mé neochotě nebo vlažnému citu ! Další v tomto dopise je, Elleno, jenom pro Vás. Chci

se Vás zeptat na dvojí věc. První otázka je: jak se Vám podařilo zachovat si přirozený lidský cit za tu dobu, co jste žila na Větrné hůrce? Nevidím, že by ho tu se mnou někdo sdílel. Druhá otázka má pro mne velký význam, a je taková: je na panu Heathcliffovi vůbec něco lidského? jestliže ano, je to šílenec? A jestliže ne, je to běs? Nebudu vysvětlovat, proč se tak ptám, ale chtěla bych od Vás slyšet vysvětlení, koho jsem si to vlastně vzala - až se totiž někdy přijdete na mne podívat, a to musíte, Elleno, co nejdřív ! Nepište, ale přijďte a přineste mi vzkaz od Edgara ! A teď Vám povím, jak mě přivítali v novém domově, v takovém světle se musím dívat na Větrnou hůrku ! Nedostatek osobního pohodlí a podobné věci jsou mi jen rozptýlením neobtěžují mne vůbec, leda v té chvíli, kdy se mi vnucují. Radostí bych jásala a tančila, kdyby nepohodlí bylo všechno, co mě souží, a ostatní se ukázalo jen příšerným snem. Za Drozdovem zapadalo slunce, když jsme přijeli k slatinám, podle toho jsem odhadla, že je šest hodin. Pak se můj spolucestující ještě půlhodinku pozdržel, aby se vynadíval na sad, zahradu, a patrně i Drozdov sám co nejdůkladněji, takže bylo tma, když jsme konečně slézali s koní na dlážděném dvoře Větrné hůrky a Váš starý druh ve službě nás vyšel přivítat. Provedl to zdvořile, jak jen uměl. Nejdřív mi posvítil do obličeje. Zle zašilhal, ohrnul ret a ukázal mi záda. Pak odvedl oba koně do stáje a vrátil se, aby zamkl branku, jako bychom bydlili v nějakém starém hradě. Heathcliff se s ním pozdržel na kus řeči a já jsem vešla do kuchyně - nevzhledné špinavé díry! Jistě byste jí nepoznala, jak se změnila od té doby, co jste jí měla ve správě. U ohniště stál zanedbaný chlapec silných údů, ale v špinavých hadrech, ústy a očima připomínal Kateřinu. "Tohle je tedy Edgarův synovec," uvažovala jsem, "a podle toho i můj. Musím mu podat ruku, samozřejmě - musím ho i políbit. Není nad to, získat si dobrou vůli od samého začátku." Přistoupila jsem k němu a mínila ho vzít za buclatou pěstičku. Dobrý den, chlapče !" Odpověděl mi hatmatilkou, které jsem nerozuměla. Budeme spolu dobře vycházet, viď, Haretone !" byl můj další pokus o rozhovor. Odměnou za tu snahu jsem sklidila nadávky a hrozbu, že na mne pošle Rafa, jestli neodprejsknu" ! "Rafe, hopla !" zavolal ten lotřík a z pelechu v koutě přivolal nečistokrevného buldoka. "Tak co, zmizíte odtud?" ptal se velitelsky. Z obavy o život jsem musela uposlechnout. Couvla

jsem za dveře, abych vyčkala, než přijdou ostatní. Pana Heathcliffa nebylo nikde vidět, a když jsem šla za Josefem do stáje a požádala ho, aby mě doprovodil dovnitř, podíval se na mne, ohrnul nos, něco si pro sebe vrčel a pak odpověděl "Mi, mi, mi! Takové kňourání a hihňání, jak tomu má křesťanský člověk rozumět? Co mi to povídáte?" "Povídám, abyste mě uvedl do domu !" křičela jsem, domnívajíc se, že je hluchý, ale stejně rozezlena nad jeho hrubostí. "Co vás vede, já tu mám práci," odpověděl a dělal si svoje, jen přitom žvýkal svou hranatou čelistí a s opovržlivou povýšeností si měřil můj oblek a obličej (oblek se mu zdál asi příliš parádní, ale obličej jistě tak zkroušený, jak si jen mohl přát!). Šla jsem kolem domu a vrátky se dostala k jiným dveřím, na které jsem si dovolila zaklepat v naději, že se v nich objeví někdo zdvořilejší z čeledi. Po krátkém a napjatém očekávání mi otevřel vysoký, vyzáblý muž, bez nákrčníku a též jinak neupravený - skoro mu nebylo vidět do obličeje pro hřívu rozcuchaných vlasů, spadajících na ramena. I jeho oči mi připomínaly Kateřinu, ale jen jako stín podoby - všechna krása v nich byla zmařena. Co tu póhledáváte?" ptal se stroze. "Kdo jste?" "Jmenovala jsem se dřív Isabela Lintonová a nevidíme se poprvé, pane Earnshawe," odpověděla jsem. "Nedávno jsem se provdala za pana Heathcliffa a on mě sem přivedl doufám, že s vaším svolením." "On se vrátil, ano?" otázal se poustevník a cenil zuby jako hladový vlk. "Ano, právě jsme přijeli, ale nechal mě stát před dveřmi do kuchyně, a když jsem chtěla jít dál, byl tam na stráži váš chlapec a vypudil mě za pomoci buldoka." "Štěstí, že ten pekelný lotr stál v slově," zavrčel můj příští hostitel a zkoumavě se zahleděl do tmy za mnou v očekávání, že uzří Heathcliffa. Pak se zabral do samomluvy plné proklínání a hrozeb, co by byl udělal, kdyby ho ten ďábel" byl podvedl. Litovala jsem, že jsem se pokusila o vchod druhými dveřmi, a skoro jsem zamýšlela zmizet, než ho ten záchvat spílání přejde. Ale nemohla jsem svůj úmysl provést, protože mi náhle poručil, abych vešla, a přirazil i zamkl za mnou dveře. Velký pokoj uvnitř nebyl osvětlen, ale hořel tam pořádný oheň. Podlaha již úplně zešedla a cínové nádobí, kdysi lesklé, které tak vábilo můj zrak za dětských let, sdílelo s ostatním zařízením stejnou matnost špíny a prachu. Poprosila jsem, zdali bych mohla zavolat služebnou a dát se uvést do své ložnice. Pan Earnshaw to neráčil vzít na vědomí. Přecházel sem tam s rukama v kapsách a zřejmě na mne docela zapomněl. Byl tak duchem nepřítomen a v

Místo čtyř mil nás mohl právě tak dělit Atlantský oceán. ale pojednou mě zadržel a dodal podivným tónem: "Prosím vás. a můj společník stále chodil sem tam. Kde máte nějakou služebnou? Řekněte mi. abych nevyšel každou noc k jeho dveřím a nestiskl kliku. Ani jsem si neuvědomovala. až se Earnshaw znenadání přede mnou zastavil a překvapeně si mne začal prohlížet. najdete ho tam." řekla jsem. "ale ne abyste to řekla Edgarovi nebo Kateřině " před tím zoufalým vědomím. které mám ráda. ráda bych šla spát. že se nenajde nikdo. ne sice sama. je s ním konec ! Zkouším to noc jak noc. když jsem tak seděla u nehostinného krbu . že se mám sama uvěznit s Heathcliffem. a nepotřeboval se obávat jejich zasahování. a přitom jsem se poddávala bolestným výčitkám a hrozivým předtuchám. Elleno. Únava a zármutek mě tak sklíčily. pak devátou." Chtěla jsem Earnshawa uposlechnout. jak tu bez ostychu naříkám. a všecko moje trápení bledlo před tím jediným. třebaže si těsně předtím uvádím stovku . ke komu se uchýlit pro útěchu. kde jí mám hledat. že jsem se bála znovu ho na sebe upozornit. "Josef vám ukáže Heathcliffův pokoj. až na to. Dovedete si představit." řekl. "Poslužte si sama! " A kde tedy budu spát?` zaštkala jsem. "ale k čemu to?" Neradovala jsem se z pomyšlení. Jenže on znal lidi. že mi nebylo nijak radostně. Jestli jednou najdu odemknuto. která měla u hlavně přidělán sklápěcí nůž s ostřím na obou stranách. Dávala jsem pozor. že jsem přestala dbát o vlastní důstojnost. že tam aspoň nebudu bydlit s Heathcliffem sama. k nimž jsme se měli přistěhovat. "Hleďte." odpověděl. zamkněte se tam a zastrčte závoru ! nezapomeňte!" "Dobře. ale hůř než sama . s hlavou schýlenou na prsa a pohřížen v úplné mlčení. když ona nevyhledá mne?" Žádnou služku nemáme. bezútěšnou dobu hodiny odbíjely osmou. že sotva čtyři míle odtud leží můj milý domov a v něm jediní lidé na světě. že mu chvílemi unikl povzdech nebo trpký výkřik. zdali neuslyším v domě ženský hlas. "Není tohle velký pokušitel pro člověka na pokraji zoufalství? Nedovedu se ubránit.náladě tak málo lidumilné. Využila jsem jeho obnovené pozornosti a poprosila jsem : "Cesta mě tak unavila." odpověděl a vytáhl zpod vesty podivně vypracovanou pistoli. Seděla jsem tam v myšlenkách dlouhou. Skoro jsem se těšila na útulek na Větrné hůrce v domnění. kdo by chtěl nebo mohl mě ochránit před Heathcliffem. vzdálenost byla stejně nepřeklenutelná ! Uvažovala jsem. jež nakonec vybuchly nepotlačitelným vzlykotem a pláčem. "Otevřte tam ty dveře.a vzpomínala jsem.

Zavolala jsem na něj ostře : "Já tu kaši uvařím sama !" a odsunula jsem misku z jeho dosahu. sklapl nůž a zastrčil zbraň do původního úkrytu. to je načase dát výpověď! Kdepak jsem si mohl myslet. ale chtivost ! Žárlivě mi vytrhl pistoli z ruky. "Čím vám ublížil. aby to aspoň bylo k jídlu. Už asi víte od dřívějška.aspoň pozoruji.nikoli hrůzu. že se nedivíte nebezpečí. ale už to tak asi bude !" Nevšímala jsem si jeho protestů a pustila se hbitě do . a už abych měl nad sebou taky paničku? Tak to nic. vedle byla na lavici dřevěná miska s ovesnými vločkami. abych tam nechodil . které ho ohrožuje. bez naděje na odvetu? Má být z Haretona žebrák? Hrom a peklo ! všechno musím dostat zpátky ! a jeho peníze navíc ! a k tomu jeho krev ! A černé peklo ať pohltí jeho duši ! Bude pak desetkrát černější. to bych mohla hlady umřít !" "Propánaboha. kdybych měla něco takového! Vzala jsem mu jí z ruky a sáhla na ostří. Překvapilo ho. Elleno. chtěla jsem. že chystá večeři pro všecky. Je zřejmě na pomezí šílenství . "Zas už mi bude někdo nový poroučet? Jen jsem si zvykl na dva pány. že se budu jednou stěhovat ze starého domova . nebo jste vražednice! Mám přijít o všecko. aspoň se mi tak. že si zasloužil takovou děsnou nenávist? Nebylo by rozumnější ho vyhostit z domu?" "Ne.důvodů. to by byla jeho jistá smrt ! Nepřemlouvejte ho k odchodu. "Pan Earnshaw mi naznačil. Pán se vrátil k svému zasmušilému přecházení a já jsem zdvihla závoru a unikla do kuchyně. Běsovi se nedá vzdorovat věčně až přijde Heathcliffův čas. Obsah kotlíku právě začínal vřít a Josef sahal rukou do misky. jaký cit vyjadřovala moje tvář v tom kritickém okamžiku . Šílená myšlenka mě napadla : jakou moc by mi to dalo. Pak jsem začala odkládat klobouk a jezdecký převlek. poučila o zvycích svého bývalého pána. jako by nějaký běs chtěl zkřížit moji vůli a štvát mě k vraždě. "ať ho ani nenapadne utíkat ." ohlásila jsem Josefovi. abych se obsloužila sama. ani kůry andělské ho nezachrání!" Se zájmem jsem si tu zbraň prohlédla. Pro mne za mne mu to povězte !" řekl. a protože jsem měla hlad. "Můžete ho třeba varovat a střežit ho. čeho se dočkám . Josef se tam hrbil u ohně a hleděl do velkého kotlíku. "tak to udělám ! Nebudu mezi vámi vystupovat jako dáma. jevil včera večer! Třásla jsem se hrůzou v jeho blízkosti a proti němu se mi zdálo sluhovo hrubiánské mrzoutství ještě poměrně snesitelné. jaký vztahje mezi ním a mnou . visícího nad ohněm." zařval Earnshaw." Co vám Heathcliff udělal?" domlouvala jsem mu." zabublal stařík. Uhodla jsem. až uhostí takového návštěvníka !" Vy jste mě. usedl a začal si dlaněmi hladit nohy v hrubých punčochách od kolenou po kotníky.

cákněte tam se vším. "Nemáte tu místnost. že zdi nebyly tak obstaveny a v koutě stála velká nízká postel s modrou prošívanou pokrývkou. nebude chutnat večeře. máte tu pána. a čím bolestněji se mi vtíralo do mysli." odvětila jsem. Jestli vás to mrzí u nás.stály tam čtyři. buďte u nás!" "Půjdu tedy nahoru. Začal z něho pít. "Ne. Drásalo mě vědomí zašlého štěstí. cák. A jestli vás to mrzí u pána. kdy taková činnost mi bývala jen zábavou. budeš mít v kaši knedlíky jako bachory! No. prostřete si přes něj kapesník. silně páchnoucí sladem a zrním. "Ukažte mi můj pokoj !" Položila jsem si misku na podnos a šla jsem si sama nalít trochu mléka. Zotvíral na chodbě několik dveří. ať je to hotovo! Cák. už zas ! Že už to tam nehodíte všecko i s miskou ! Jen do toho. které jsme míjeli. jehož se hned zmocnil Hareton. Josef pozoroval můj kuchařský styl s rostoucím pohoršením.práce." ohlásila jsem. až mu mléko přetékalo z roztažených úst. tady se přece nedá spát!" obrátila jsem se na něho hněvivě. Nechtěla jsem to trpět a žádala jsem." řekl konečně a rozevřel zkroucenou prkennou veřej. Vystoupili jsme do podkroví. ať se vám neumaže ta hedvábná paráda!" Pokoj" byla jakási komora. "Jiné lóžnice už tu nejsou tamhle je moje!" ukázal do druhé komory. tím čileji kroužila má měchačka a rychleji se sypaly hrsti vloček do vody. které se říká jídelna?" "Jídelna?" opakoval po mně jako ozvěna. ale jestli se tam bojíte sednout. když jsem jí rozdělovala do misek . "No jo. Ze spíže přinesli džbánek čerstvého mléka. člověče. slintal do džbánu a drze se na mne uškleboval. o jídelně bych nevěděl. že "to dítě není ani o chlup horší" než já a že je "zdravé jako řípa" ! Nemohl pochopit. "Budu večeřet. jak si někdo může počínat tak přemrštěně. "Tady máte dost pohodlí na snědení trošky kaše. Zatím ten malý nevycválanec srkal dál. "Prosím vás. "Tady máte pokoj. já že po něm znečištěný nápoj pít nebudu! Cynický stařík se ráčil nesmírně pohoršit nad takovou štítivostí a nepřestal mě ujišťovat. Haretone." pokřikoval. . ale raději jsem tu vzpomínku rychle zaplašila. "dneska ti. že kaše byla dost tuhá. ať máme škodu !" Připouštím. proražte kotlík. Kolem dokola stály narovnány plné pytle a uprostřed byl rozsáhlý prázdný prostor. "Doveďte mě k mé ložnici !" "Lóžnici?" protahoval posměšně. aby se mu odlilo do hrnku. která se lišila od první jenom tím. S povzdechem jsem si připomněla doby. Tamhleten pytel v koutě je celkem čistý. Děda povstal s náramným huhláním a šel přede mnou po schodech. a nakukoval dovnitř.

zřejmě ale utrpěly hrubým zacházením ." neubránila jsem se poznámce." odsekla jsem. slušný. pospěšte si a uveďte mě někam!" Na tu prosbu mi nedal odpověď. "Pomoz pámbu ! Pámbu nás netrestej ! Hrom do všeho. to bude kravál. opřela hlavu do dlaní a rozplakala jsem se."Do vaší mi nic není. slečinko ! Jeje. "To jste mohla říct hned. Zůstala jsem potmě. kdy jsem s nimi spojila svůj život." Večeře mi zatím vychladla. ech !" zahekal Josef. Podle jeho gesta a podle lepšího zařízení jsem usoudila. Josefe. aby mi okamžitě našel místnost k obývání a lůžko ke spaní. některé značně. až se pán natáhne přes ty střepy. vy protivná. že pan Heathcliff bydlí v podstřeší?" "Jo tak. obruby vytrhané z kroužků splývaly dolů v obloucích a železná tyč. Co vás čerti berou?" zanaříkal pobožný kmet. Poručila jsem mu. "Nebudete mi povídat. Ale o to teď nejde místností je tu víc! Prosím vás. když tu můj bláznivý průvodce ohlásil : "Tendle je pánův. jako by ho to bylo teprve napadlo. že vám bude Heathcliff takové panské způsoby trpět? Jen až vás nachytá. jaké na světě existuje. I židle byly poškozeny. co tu je." Tak mě to popudilo. kdybyste tu měla řádit moc dlouho ! Myslíte. Krb byl ověšen prostřihovaným papírem. "a milé lidi v něm ! Toho dne. že je to jejich nejlepší. na níž teď jen částečně visely. On se tam zamyká. potlačit hněv a přičinit se . "Ech. propadla jsem asi nejvyššímu stupni šílenství. a v dřevěném vykládání stěn zely hluboké rýhy. kam už byste nechtěla vlézt. a jiného dovnitř nepustí!" "Máte tu pěkný dům. jen zarputile dupal dolů po dřevěných schodech a zastavil se u jednoho pokoje . byla na jedné straně prohnuta dolů. že jsem mrštila podnosem i večeří na podlahu. vy chcete pokoj pana Heathcliffa?" vyhrkl. "To se vám povedlo. chuť k jídlu zmizela a trpělivost přešla. Sbírala jsem odvahu. usedla jsem na schod. Ozdobná dubová postel měla bohaté nachové závěsy z dosti drahé látky a s moderním řešením. odnesl i svíčku. Po svém pošetilém výbuchu jsem začala uvažovat a brzy jsem pochopila. takže se závěs vláčel po zemi.to by vás naučilo pohazovat ze vzteku boží dary ! Ale to bych se divil. ale vzorek úplně zašel nánosem prachu. který se rozpadal. jen Haretonovu komůrku ne! V celém domě už není ani jeden kumbál na lehnutí. to něco uslyšíte ! Vy splašená hříšnice. Byl tam koberec. abych se odhodlala vejít a usídlit se tam. a já si mohl ušetřit práci a říct vám rovnou. vy byste zasloužila nedostat jíst ode dneška do vánoc . to budete koukat ! To budete koukat !" A s dalším vzteklým hubováním zalezl opět dolů do svého brlohu. ukňouraná fifleno? Už jste proslídila všecko. že musím spolknout svou hrdost. že se tam nesmí.

ve kterémjsem teď rozeznala potomka našeho starého Reka. že můj není a nikdy nebude a že on by radši . uložit ho ke spaní. že jeho sestra přijela na Větrnou hůrku a poslala mi dopis vyjadřující zármutek nad stavem paní Lintonové. až to otupuje můj strach.poznala jsem to podle hluku těla padajícího ze schodů a dlouhého žalostného kňučení. budeteji mít pro sebe. Sliboval přitom. Já jsem zatím sbírala po hmatu schod od schodu rozházené střepy a otírala jsem kapesníkem zábradlí postříkané mlékem. Odpuštění?" podivil se Linton. Vzbudil mě pan Heathcliff. Pověděl mi o Kateřinině nemoci a obvinil bratra. aby se pánovi vyhnul . Někdy nad ním tolik žasnu. Nenávidím ho .Ale nebudu opakovat jeho výrazy ani popisovat jeho hrubiánství. Je tam prázdno. Tuším. co tam dělám. zaslechla jsem zdola z chodby Earnshawovy kroky. byla Haretonova komůrka. že budu trpět místo Edgara. i se Satanášem . Hned nato přišel Josef s Haretonem.nezklamte mě! Isabela KAPITOLA ČTRNÁCTÁ Jen jsem si to psaní přeříkala. Skrýš. Můj spánek byl hluboký a sladký. byl jako štěně u nás na Drozdově a můj otec ho daroval panu Hindleymu. "Nemám jí co odpouštět. že ani tygr nebo jedovatá zmije by ve mně nemohly vzbudit větší hrůzu než on.jaký jsem to byla blázen! Ale nikomu na Drozdově o tom ani slova! Čekám Vás denně . že on je toho příčinou. vešel do pokoje a zavřel za sebou. vroucí přání vidět bratra a také žádost. dokud se nevymstí na něm. Minul mne. a sotva jsem sklesla do lenošky u krbu. letěla jsem k pánovi a hlásila mu. přišel domů a svým vlídným způsobem se mne otázal. a dědek řekl. je důmyslný a vynalézavý ve snaze. Začal klít. bohužel však příliš krátký. do třetice všeho zlého!" Ráda jsem poslechla jeho vybídnutí. Pes neměl to štěstí. že mě poznal .protože mi odnesl klíč od našeho pokoje v kapse. a přece věřte. To slovo náš ho urazilo do krve. jak by se mi zhnusil. již se mi zavřely oči a usnula jsem. proč tak pozdě vysedávám . aby jí po mně zaslal co nejdřív nějaký náznak svého odpuštění. Mně se vedlo lépe.o odstranění jeho následků. Vysvětlila jsem mu. Neočekávaná pomoc se mi dostavila v podobě Rafa. do které jsem se uchýlila. když mě tam našel: "Teď se můžete uvelebit i se svou pýchou dole v jizbě. já jsem se ukryla do nejbližších dveří. Sotva jsme s tou prací byli hotovi. Můj pomocník stáhl ocas a přikrčil se ke zdi. .jsem mučednice .aspoň mi vrazil čenichem do obličeje na pozdrav a pak se hned pustil do kaše.

on by byl na každého cizího působil dojmem rozeného pána. "Ne. ale přistoupila se mnou k truhle. abych šel za ní – rozešli jsme se navždy. Jako by si byli po tom všem vyměnili svá postavení . Ještě jsem neviděla něco tak trapně zpustlého. On ze všeho jediný tam vypadal slušně . Vešla jsem bez zaklepání. aby teď od něho nečekala dopis ani návštěvu. To kdybych já byla na místě mladé paní. aby se vystěhoval z Anglie. Zavrtěla jsem hlavou. Když jsem přicházela chodníčkem v zahradě. Nechtěla tomu rozumět. ale ona ucouvla. že se nehněvám. ostatní měla nedbale stočené kolem hlavy. že jsem jí ztratil zvláště když vím. ale rmoutím. byla bych aspoň zametla u krbu a otřela stoly. pěkně pozdravovat. a jak šetrně vysvětlím jeho neochotu napsat Isabele aspoň pár řádek pro útěchu. viďte? "klidně jí to dejte ! Nemusíte s tím dělat tajnosti. " v čem jste ho zarmoutila. ale domnívá se. protože by to k ničemu dobrému nevedlo. že tím by měly přestat všechny další styky mezi jeho rodinou a zdejší. jako by se bála. a vyřiďte sestře. Je ovšem vyloučeno. že se změnil k nepoznání. docela vlídně se zeptal. Můžete odpoledne zajít na Větrnou hůrku. my mezi sebou tajnosti nemáme. Tvářičky měla pobledlé a povadlé. jak se mi vede. která vládla kolem ní. kam jsem si šla odložit klobouk. Ale ona už taky podlehla nakažlivé zanedbanosti." ." odpověděla jsem. a nabídl mi židli. Dává vás. U stolu seděl pan Heathcliff a probíral se nějakými papíry ze své tobolky." "Jenže já nic nenesu. co jsem jí přinesla. kdežto jeho manželka vypadala jako obyčejná coura. až je budu opakovat.Elleno. Radostně mě přivítala a natahovala ruku po vytouženém dopise. milostpaní." odpověděl. Hindley tam nebyl.řekla bych. jako byl pohled na jizbu kdysi tak útulnou. Moje styky s Heathcliffovou rodinou i jeho s mou se omezí na nejmenší míru." "A nenapíšete jí ani kratičký vzkaz?" prosila jsem ho úpěnlivě. chcete-li. abych jí bez průtahů předala. raději jsem vyklopila pravdu hned. Šaty vypadaly.patrně ano. že šťastna nebude. vlasy nezkadeřené . "Pán vzkazuje sestře. spatřila jsem jí vyhlížet za oknem a zamávala jsem na ní. přeje vám všeho štěstí a odpouští vám. ale když jsem vešla. Jestliže mi chce skutečně prokázat nějakou laskavost. ať přemluví svého ničemného manžela. že jí někdo přistihne. vstal. a šeptem mi domlouvala.několik pramenů jí splihle viselo. "to je zbytečné. jako by v nich byla spala. Heathcliff tušil smysl jejího počínání a řekl : "Jestli něco Isabele nesete ." Chladnost pana Edgara mě velmi sklíčila a celou cestu z Drozdova jsem si lámala hlavu. Isabela mě jistě čekala už od rána. Prostě nebudou. jak trochu zaobalím jeho slova.

jak k tomu onemocnění došlo. kdy by se ho nabažila. Paní Lintonové je už trochu líp. že mi život zhořkl jako žluč. udrží si náklonnost k ní.s vaším souhlasem nebo bez něho. Vy tomu nevěříte. co? Já bych jí nezbraňoval přátelit se s ním. Tady vidíte rozdíl mezi jeho city a mými! Kdyby on byl na mém místě a já na jeho." Tomu se dá s vaší pomocí zabránit. Vzhledem se náramně změnila a ještě víc povahou. pak mě neznáte . jaká byla dřív a když bude mít dost útrpnosti a smyslu pro povinnost. jen když si bude připomínat.asi tak jako já se nepodobám vaší mladé paní.kdyby jí měl sebemíň ztrpčovat život -. vyrval bych mu srdce z těla a vysál krev! Ale do té chvíle . "ale kdyby k tomu přece jen mělo dojít . a vy jí chcete uvrhnout do nových zmatků . "A nebude s mou pomocí nikdy! Ještě jedna taková srážka mezi vámi a pánem by jí úplně zabila. pane Heathcliffe. kolik jsem uznala za vhodné. Po zásluze jsem na Kateřinu zahubovala. že vašeho pána k ní poutá jen útrpnost a smysl pro povinnost." vedl svou. pak bych neváhal jít do krajnosti ! Škoda. jen abyste se k ní znovu vetřel a pletl jí hlavu ! Ona už na vás šťastně zapomněla. A vy si představujete. že se pan Heathcliff zachová po příkladu pana Lintona a nadobro se přestane vměšovat do jeho rodinných věcí. že mi s ní zprostředku jete schůzku. Mluvit s ní budu ." "To je docela možné." přerušila jsem ho. "Docela možné. na mou věru. že mi upřímně nepovíte.třebaže ho tak nenávidím. ruku bych na něho nevztáhl ." poznamenal Heathcliff s nuceným klidem." řekla jsem mu. ale on ze mne podrobným výslechem vymámil skoro všechno. Pověděla jsem mu o jejím stavu. zdali by Kateřina nad jeho ztrátou skutečně truchlila jedině tahle obava mě ještě zdržuje. než abych mu zkřivil jediný vlas !" "A přece byste se neostýchal zničit všechny naděje na její uzdravení. že já nechám Kateřinu na pospas jeho útrpnosti a smyslu pro povinnost? A chcete srovnávat jeho cit ke Kateřině s mým? Než vás pustím odtud.do té chvíle bych radši umíral v ustavičných mukách. a jestli mi nevěříte. že dnešní Kateřina Lintonová se už vůbec nepodobá vaší bývalé přítelkyni Kateřině Earnshawové . dokud by o jeho přátelství stála." prohlásila jsem. šla si sednout znovu k oknu. nechoďte jí víckrát do cesty! Měl byste se vůbec z Anglie vystěhovat! A abyste toho nějak neželel. jak bývala. a nakonec jsem vyslovila naději.Paní Heathcliffové se trochu zachvěl ret. Její manžel si stoupl před krbem vedle mne a počal se vyptávat na Kateřinu. "ale už nikdy nebude tak zdráva. musím od vás dostat slib. A kdo k ní teď zůstal trvale připoután. a jestli jí máte jen trošku rád. Sotva vyvázla životem. Tak co?" Nesmí to být. V tu chvíli. řeknu vám. že si to všechno zavinila sama.

a na to už dohlédnu. A přece jsem býval tak bláhový a nějakou dobu jsem si namlouval. Hádala bych kdo. viď?" prohodil Heathcliff pohrdlivě. jinak by nebyla opustila . které. abych té hrozné pochybnosti znovu podlehl. že chce domů." "Já bych hádal. že za každou myšlenku na Lintona jich připadá tisíc na mne. tady líp zdomácní. ale teď bych to musel slyšet z jejích vlastních úst." řekl Heathcliff. Celý můj další život by se vešel do dvou slov " smrt a peklo ! Kdybych jí ztratil. Nelly. co chcete. aby o ní pečovali a obsluhovali jí . Jen v nejbídnějších chvílích života jsem o tom zapochyboval. Kde by se v něm vzalo to. psa nebo koně. že láska Edgara Lintona jí je dražší než moje. A Kateřina má srdce tak hluboké jako já spíše se dobře vejde do koňského žlabu." odpověděla." "A pak už nic?" Nic. a já se neozvu !" "Tebe tvůj bratr taky úžasně miluje. ale o jeho sestře nelze pochybovat. aby mi nelajdala venku a nedělala ostudu. co Kateřina miluje ve mně? Ona ho nemůže milovat. Věřte tomu nebo ne. I kdyby ji to vyžle milovalo celou bytostí. "považte. co musím trpět." vykřikla Isabela. "Zvrhla se " vyklubala se z ní coura. Úžasně brzy jí přešla touha se mi zalíbit. než by stačil on pro sebe zabrat všechnu její schopnost lásky. že vaše choť je zvyklá. jak umíš !" "On nemá tušení. O panu Edgarovi si říkejte. že má vřelé srdce." "Ale pane Heathcliffe. a musíte se k ní pěkně chovat. co jí na očích viděl. je mi život peklem. že na mne šťastně zapomněla?" řekl." "Tak něco jsi mu přece prozradila ! Psala jsi mu !" "Jenom oznámení sňatku . "Je vidět.a nesvárů." "Myslíte. že budeš bratra urážet. "To jsem mu neprozradila. byla přece vychována jako jediná dcera." domlouvala jsem mu. ani všechny moje někdejší sny. ale radši to neřeknu. Musíte jí zjednat služebnou. "Nikdo ať si nedovoluje o nich takhle mluvit! Nečekej. Ještě když jsem se loni vracel do těchhle míst. "S náramně lehkým srdcem tě nechal protloukat se světem. každý dělal. jako by náhle oživla. strašilo mi to v hlavě.jako já za den. ani Hindley. když v něm nic není !" "Kateřina a Edgar se milují." podotkla jsem. že ona. "Nezapomněla. jak jen se dva lidé mohou milovat. A pak by Linton nic neznamenal. Ale to nic. když na sebe nebude moc držet. Nesmysl ! Má ho ráda o něco víc než svého . za osmdesát let by nemohlo procítit tolik ." Mladá paní se opravdu žalostně změnila.tos viděl. však vy to dobře víte ! Vy víte tak jako já. aby jí udržovala věci v pořádku. už ráno po svatbě se rozbrečela. že v tomhle manželství někdo neoplývá citem.

že bych jí já mohl milovat? Nelly. Ale žádná surovost jí nemohla odpudit má k ní asi vrozený obdiv. protože si tak zarputile vytvářela fantastickou představu o mé povaze a jednala podle nesprávných dojmů. já jí nebráním nechuť k její přítomnosti mi docela vyváží všechen požitek. Ale pořád ještě jí to nepřešlo do krve . co u mě viděla udělat. Elleno. na kterých lpěla. nicotná čubička vezme do hlavy.pohodlí a blahobyt a přátele z domova a nezahrabala se s vámi v takové divočině. bylo. že mě nenávidíš? Když tě nechám půl dne samotnou." "Pane Heathcliffe. abych jí nedal nejmenší záminku k žádosti o rozvod. Jen abych ti mohl věřit. že pravda vyšla najevo! Ale jen ať se to ví. abych si před vámi hrál na zamilovaného . "Vykreslila si mě jako reka z románu a čekala od mého rytířského zbožňování.představte si tu ránu pro její ješitnost. co ode mne slyšela. Vaše . Skoro se na ní nemohu dívat jako na tvora se zdravym rozumem. že mě ještě nepoznala. nepřilezeš za mnou s nářky a mazlením? Víte. Jen jsme vyšli z Drozdova. že se mi konečně podařilo vzbudit u ní nenávist.ji nemiluju. než když si taková žalostná. že mě konečně začíná poznávat. Už na mne přestala špulit pusu. kromě jediné výjimky . že . jen když se její vzácné osůbce nic nestane. první." povídám mu. Dalo jí to práci. Isabelo ! Je to zaručené. že jí to dokážu vtlouct do hlavy. že jsem oběsil jejího pejsánka. To tedy byla herkulovská práce. věřte mi ! To bych si oddechl. aby se jeho bratrské a soudcovské srdce neplašilo já se přísně držím v mezích zákona! Dávám si dobrý pozor. když jí trápím. který mám. otrocká.nejspíš tu výjimku vztahovala na sebe. Ovšem taky mu povězte. Ale tuším. už jí přešly ty hloupoučké úsměvy. že všechno zamilování bylo na její straně. už docela na pomezí duševní poruchy ." odpověděl. co všechno snese. vždyť mi dnes ráno začala vykládat jako převratný objev. že s ní budu mít bezmeznou trpělivost. může být propastnější hloupost . že bych jí byl klamal sebemenší vlídností. jako je ona! Samotným Lintonům dělá ostudu ! Někdy si na ní už nic nového nedokážu vymyslet a musím přestat zkoušet. první.j á jsem jí nikdy nic nenamlouval. Vždyť ona by se ani neprosila. No řekněte. i ta pošetilá neschopnost brát mě vážně. aby nakonec přecejen hanebně přilezla po kolenou. kdyby se mi skutečně povedla. Nemůže mi vyčíst. pochopit. když jí říkám po lopatě. A když za něj prosila. co si o ní myslím a jak je zaslepená." Opustila domov ze zaslepenosti. ona by chtěla. Neuvěřitelná bystrost! Už jsem málem přestával věřit. aby nás někdo rozdvojoval ! Kdyby ovšem chtěla jít. bylo. které mě dřív tak dopalovaly. vyřiďte pánovi. "vy mluvíte nepříčetně. že jsem jakživ nepoznal něco tak ubožáckého. že bych nejradši oběsil každého z jejího okruhu lidí.

Přísahám. že se manželovi dokonale podařilo vzbudit u ní odpor. že nemám nic špatného v úmyslu. Ale když jste jí teď řekl. "Ještě nejdete. jen tu prosbu. Chci mluvit s Kateřinou. že se mám k odchodu. povídám! Tudyhle se chodí nahoru. nejradši bych z vás vymačkal vnitřnosti ! Cit? To je. je umřít nebo se dožít jeho smrti. že jste šílenec. Nejvyšší štěstí. bezpochyby použije vašeho dovolení. Dnes večer tam půjdu zas. Jistěže vás tak neočaroval." "Máte vy vůbec ponětí. Elleno. jak se jí daří a proč se rozstonala. červi. Vrátil se s tlumeným sykotem : "Jen žádný soucit. jeho cílem je doštvat Edgara k zoufalství prý si mne vzal úmyslně. že nebudete opakovat ani slůvko z jeho ohavných řečí bratrovi nebo Kateřině! Ať se tváří. kdyby vás volali za svědkyni k soudu.čím víc to bolí.není už daleko toho stavu. který se mi docela hodí. a jenom proto vás ještě snáší. až se mi podaří vniknout dovnitř. pamatujte si. Zkusila jsem to jednou. paní Heathcliffová. A tak tam budu číhat noc co noc a den co den. aby jednou zapomněl na svou ďábelskou opatrnost a zabil mne. Nelly. Jestli mě zastihne . ani dráždit nebo urážet pana Lintona. Minulou noc jsem byl v Drozdově a čekal tam na zahradě šest hodin. co je to cit?" povídám mu a honem si nasazuju klobouk. abyste u něho zůstávala z vlastní vůle!" "Nedejte si nic namluvit. Nehodlám tropit výtržnosti. "Nelly. když viděl." "Tak už je toho dost!" zarazil jí Heathcliff. co tu povídala! A dobře si všimněte.. aby ho dostal do své moci ale nedostane ! dřív umřu! Já mám jen tu naději. .paní určitě musí myslet. "Měl jste kdy pro někoho špetku citu ?" Sundejte to!" poručil mi. jak chce. Chci jen slyšet z jejích úst. děťátko !" Chytil jí a vyrazil jí z pokoje. ty jsi teď neschopna být svéprávná. "Nedávejte víru jedinému jeho slovu! Je to pekelný lhář! Zrůda. Slibte mi jen. tím víc na něj koušu. že smím odejít. Elleno!`` řekla Isabela a v očích jí hněvivě blýsklo při jejím výrazu se nedalo pochybovat. ale víckrát to už neudělám. jaké si dovedu představit. jen žádný soucit! Svíjejte se. Jdi nahoru. a to bez průtahů. jaké dělá obličeje . ne člověk ! Neříká mi poprvé. a zeptám se jí. a já jako tvůj zákonitý ochránce si tě musím podržet v opatrování. i když se mi taková povinnost příčí. Isabelo. ať po dobrém nebo po zlém. že může jít. Zkrátka. potřebuji něco říci Elleně mezi čtyřma očima! Kam to jdeš? Nahoru. zdali bych pro ní mohl něco udělat. jako když se prořezává zub . Tak se podívejte. musíte mi pomoci v mém plánu.

" Zaříkala jsem se. Už to její mlčení ukazuje líp než slova. dokud neodejdu. kdybych se s nimi ani s pánem utkat nemusel? " "To byste lehko mohla zařídit. Zaručeně by to překvapení nesnesla. až. ženská!" křikl Heathcliff . chce-li připravovat paní Lintonovou o duševní rovnováhu jen pro své uspokojení. že mu vyroste. Svědomí budete mít čisté zabráníte neštěstí. Udělala jsem dobře či špatně? Bohužel asi špatně. že se neproviním v domě svého zaměstnavatele takovými zrádnými úklady. Prosím vás. každý nerv v ní jen hraje. ale nakonec mě přece donutil povolit. to si dovedu představit. až se pan Linton příště vzdálí z domu. až bude paní sama. Nebylo by výhodnější. k čertu. bez rozmýšlení ho srazím k zemi . co na vás žádám? Rozhodněte se. pane Lockwoode.jakpak ne. a vyčítala jsem mu krutost a sobeckost. a kdyby svolila. Být mezi vámi je pro ní peklo. zastraším je těmihle pistolemi. jak jí asi je ! Prý je často neklidná a úzkostlivá tomu říkáte duševní rovnováha? A že se jí rozum zamlžuje . Slíbila jsem mu. že z mělké hlíny jeho péče se dá načerpat síla k životu. A polekat jí přece nechci musíte jí na to připravit ! zeptáte se jí. Dám vám znamení. nebo musím pánovi povědět. k čemu se chystáte a on už bude vědět. jak umí já doma už budu a ostatní služebnictvo se také odklidí. že ani nevysloví moje jméno a nikdo je před ní nevyslovuje? A před kým by o mně mluvila. " chcete tu zůstat a mám si já probojovat cestu ke Kateřině proti Lintonovi i jeho lokajům? Anebo mi chcete být přítelkyní jako dosud a uděláte. protože nemá smysl. v takovém strašném osamocení? A ten vyšeptalý nekňuba ji ošetřuje z povinnosti a útrpnosti ! Ze soucitu a milosrdenství ! Spíše by mohl zasadit doubek do květináče a myslet. pokud tam budu. a hlídat. ale co jiného mi zbývalo? Myslila jsem. že by to mohlo přivodit šťastný obrat v Kateřinině duševní . jestli mi dovolí přijít. přijdu. dám mu zprávu. abych vyčkával jedinou minutu. že takhle svou povolností aspoň předejdu nové srážce. že všechno donášíte jejímu manželovi. Říkáte. Pak že Heathcliff může přijít a dostat se dovnitř. že od něho donesu pro paní dopis. "Nejvšednější příhoda jí bolestně rozruší. vymlouvala jsem mu to a naříkala. Vyřiďme si to hned.` že by to Kateřina nesnesla.Edgar Linton. než očekávat. "Do zítřka ráno z Větrné hůrky neodejdete ! To jsou řeči. Postaví-li se mi do cesty sluhové. a vy mi můžete nepozorovaně otevřít.dostane svoje. jak zajistit svůj dům a rodinu před takovou opovážlivou dotěrností!" "Tak tedy si já zajistím vás. padesátkrát jsem mu to naprosto odmítla. kdybyste zůstala tak zarputile neochotná !" To víte. už toho nechte. když já jsem zakázaný postrach v domě? Myslí si o vás. a taky jsem doufala. aby se ani nehnul.

aby mi pomáhal hlídat dům. Věděla jsem.a ne právě toho rázu. jak bude ta zpráva účinkovat. Ale tak jako tak byla moje zpáteční cesta smutnější než cesta tam a moc pochybností mi projelo hlavou. a vystačí vás zabavit ještě na další dlouhé dopoledne. že pan Heathcliff číhá někde nablízku . Mezitím jsem už vyslechl celý příběh o svém sousedu. Už jsem se rozhodla. dokud pán někam neodjede .chorobě . a ještě jsem si vzpomněla.dopis paní Lintonové. Proto uplynuly tři dny a psaní jsem ještě nedoručila. Moje povídání je na dlouhé lokte. ať pro ně dojde do vesnice . Byl bych to v pěkné bryndě. nemohla jsem přece tušit. že paní by ráda pomeranče. Ona celkem umí hezky vypravovat. jaký by odpovídal mým představám vyražení. Měla bílé volné šaty a lehkou šálu přes . a řekla jsem proto sluhovi. Ale budiž jí to přáno! Z trpkých bylinek paní Deanové si aspoň vyvařím užitečný lektvar především ochranu před kouzly. že dcera je opakováním matky! KAPITOLA PATNÁCTÁ Zase prchl týden . kdybych té osůbce věnoval srdce a pak se ukázalo. ovšem na několikrát.zrovna jako bych ho viděla na vlastní oči. že Kateřině dřív psaní nedám.. bude dočista poslední. že tahle zrada důvěry. než jsem se odhodlala dát ten . když si hospodyně právě našla chvilku volna od důležitějšího zaměstnání. a já šla nahoru. jestli se to vůbec dá tak přísně brát. když ta dobrá žena odešla přivítat lékaře . kdo určitě přijde. Čtvrtý den byla neděle. jak se u nás říká. ale ten den bylo venku tak teplo a příjemně. jenže zhuštěně." Na dlouhé lokte a na jedno brdo. jak si pan Edgar přísně zakázal každé donášení a tak jsem si vymlouvala všechny svoje starosti a dušovala jsem se zas a zas. jak se vám ulevilo. která vyzařují z jasných očí Kateřiny Heathcliffové. zítra že zaplatíme! Odběhl. abych mohla splnit slib.ten večer po návštěvě na Větrné hůrce jsem měla jistotu. ani já bych to nedokázal lépe! Ten večer . členové domácnosti jeli do kostela a já nesla paní dopis do pokoje. že jsem nechala vrata dokořán. zauvažoval jsem. Povím to dál jejími slovy. protože jsem měla jeho dopis ještě v kapse a nechtělo se mi zakusit nový nátlak a vyhrožování. "Ale už je tu Kenneth ! Sejdu dolů a povím mu.o sedm dní jsem se přiblížil jaru a zdraví. Paní Lintonová seděla jako obvykle ve výklenku otevřeného okna. Střežila jsem se vyjít z domu. Sice tu nechali se mnou sluhu.tak pokračovala . a obyčejně jsme zamykali vrata po čas pobožnosti.

když se stromoví pokrylo listím. Byla to milá náhrada za šumící letní listí. aby ženu přivábil k nějaké čínnosti. že by vnímala pozemské věci zrakem nebo sluchem. Otevřela jsem psaní . který prozrazoval její duševní stav i chorobnou příčinu jejího utrpení a budil tím větší účast a dojetí." odpověděla s pohledem stále upřeným do prázdna. prosím? Je to od pana Heathcliffa. někdo čeká na odpověď! Mám rozlomit pečeť?" "Ano. jak jsem o tom mluvila. ale někam dál. jak jí to zbytečně unavuje. ale měl podivný výraz. Ale na Větrné hůrce jej bývalo slyšet vždy jen po velké oblevě nebo po době vytrvalých dešťů za klidného počasí. přehlušilo kolem Drozdova zvuk vody.kamsi do jiného světa ! A pak ten bledý obličej. aspoň já ne. jako by se už ani nedívala na své okolí. mnohem dál . "Prosím. jak jsem řekla Heathcliffovi. máte tu psaní. ale ona se nehýbala. že všechny příznaky jejího uzdravování jsou jen zdánlivé a že její případ je beznadějný. jako když čte. ten už sice nebyl tak vpadlý. nanejvýš dávala najevo občasným přitlumeným povzdechem. nebo ho i vztekle odstrčila a on se varoval jí obtěžovat. "Přečtěte si je hned. Místo žáru měla teď v očích takový něžný. Dlouhé husté vlasy jí přistřihli. když zase trochu zesílila. kdo jí spatřil. Nemohli jsme se ubránit tušení . V gimmertonské kapli ještě vyzváněli a z údolí sem konejšivě zaléhalo veselé zurčení potůčku. Já ale ." Viděla jsem zachvění. a teď je nosila prostě sčesané a přirozeně zvlněné podél spánků až na ramena. dodávala jí ta změna nadpozemské krásy. Na vzhled se změnila. nejistý záblesk vzpomínky a snahu srovnat si to všechno v hlavě. povzdechla si. když se rozstonala. která jí dřív těšívala. co slyšela nebo myslila. protože ona se vůbec nezabavovala četbou ani jiným zaměstnáním. ale když se takhle zklidnila. Zdvihla jsem je a položila jí je do klína. "Paní Lintonová. Jindy sejen mrzutě otočila a skryla tvář do dlaní. které teprve mělo vypučet . Dívala se tím neurčitým. a snad žádný. a on vynaložil leckdy celé hodiny. nakonec povídám : "Mám vám to přečíst. Nezdálo se. čtěte!" vybídla jsem jí. Když došla k podpisu. až sejí zlíbí pohledět dolů. Odtáhla ruku a psaní spadlo. a nakonec manžela odradila přesmutným úsměvem a polibkem. Vzala psaní a dělala. Kateřina pozorovala jeho snahu a v jasnějších chvílích jí snášela klidně." řekla jsem a vtiskla jí je do ruky svěšené v klín. a když jsem se toho nemohla dočkat. Asi jí tam připravil Linton. bylo kratičké. blouznivý stesk. roztržitým pohledem. a na Větrnou hůrku Kateřina asi při tom zvuku myslila ačli vůbec . protože to zřejmě nebylo k ničemu.ramena. Na okenní římse měla před sebou rozevřenou knihu a lehounký vítr občas zašelestil v listech. Pak jsem čekala.

protože jsem se jí ptala. Heathcliffe! Kolik let ještě hodláš žít. vztyčuje uši. Já vás litovat nebudu. Zapomeneš na mne? Budeš šťastný.moje děti jsou mi dražší než ona. ale to už je pryč. Ať si trpíš. "Je právě v zahradě a netrpělivě čeká. co já. to ne ! Ubili jste mě. Nejspíš myslel. Otevřený dům byl přílišným pokušením . "Ano. tuším. Ale oči jen žehly bolestí.jakou mu přinesu odpověď.jako byste vy byli k politování. že se mi nechce splnit slib. Teď se pokoušel vstát. až jsem čekala. "Bylo by mi jedno. Od té doby jsem miloval leckterou jinou . Paní Lintonová se naklonila kupředu a poslouchala se zatajeným dechem." Při těch slovech vidím. A zahleděl se na ní tak úzkostně. Oddálila se od něho a odpověděla na jeho pohled zamračením : její nálada se točila v proměnlivých rozmarech jako větrná korouhvička. jak ten velký pes. až tu nebudu?" Heathcliff klečel na koleně. ale ona mu vjela rukou do vlasů a přidržela ho u sebe. a raději se odhodlal spolehnout na vlastní smělost. co se povaloval pod oknem na sluníčku v trávě. A teď ke mně chodíte proto naříkat. když jí objímal. "Usoužili jste mě. neroztály: "A co má být?" nato Kateřina. že není naděje na vyléčení . Jak jsi statný. že nechápe smysl. a nijak vás to neotřáslo. Heathcliff nemohl hned najít pravé dveře a ona mi pokynula.Heathcliff neodolal a vstoupil. kolik snad nerozdal za celý dřívější život. "Katko moje ! Ty můj živote ! Jak to mám snášet?" vyhrkl tónem netajeného zoufalství. ještě než jsem došla ke dveřím. jak odpoví. a na smrtelné posteli se nebudu radovat. a ona jen ukázala na to jméno a zahleděla se na mne zasmušile a zvědavě. a skokem byl u Kateřiny a sevřel jí v objetí. abych ho přivedla. Heathcliffe." pravila trpce. bude mi líto. Kateřina se napjatě a toužebně dívala ke vchodu z chodby. Kdysi jsem jí miloval a její ztráta mě bolela. "Kdybych tě tak pořád mohla držet. který mu není cizí. dokud oba neumřeme. že jdu k ní . jako by chtěl zaštěkat. Za tu chvíli jí zahrnul tolika polibky. V příští minutě se ozvaly kroky dole v síni. že má smrt vepsanou ve tváři. Několik minut nepromluvil a nepustil jí. Na první pohled poznal totéž. že je musím opustit ! Řekneš ." vyložila jsem jí to protože zřejmě potřebovala tlumočníka. ale on zatím našel cestu. až budu pod drnem? Řekneš si za dvacet let: "To je hrob Kateřiny Earnshawové. ale zas je klopí a vrtí ocasem na uvítanou člověku. ty a Edgar. rád by si s vámi promluvil. jak trpíš. že mu ten pohled vžene slzy do očí. Ale má paní ho políbila první a nemohla jsem nevidět. že on pro strašnou trýzeň jí sotva může hledět do očí. proč bys netrpěl? Nemusím jen já.přece poznala.

Nebylo divu. že když její paži pustil. A kdyby ses chtěl hněvat. ale ne tak blízko. že se Kateřině mohlo zdát nebe vyhnanstvím. odstoupil ke krbu a zůstal tam mlčky stát zády k nám. Po chvíli si ho tak prohlížela a pak mě oslovila tónem milostného zklamání. že se mnou takhle mluvíš. každý jeho pohyb v ní vzbuzoval nějaké nové vzrušení. než jakou mám sama. Vyprostil si hlavu a skřípal zuby. když se zvedal opřen o jednu ruku. Heathcliffe?" "Netrap mě. že dokud žiju. když říkáš. "Jako by tě ďábel posedl. nezměkne ani na chviličku. Chci . že se mi tvá slova vpálí do paměti a budou se propalovat stále hlouběji. nepravidelné bušení srdce. "Tak vidíte. zsinalé bolestí.mám ho v duši. Nelly. sevřel jí druhou rukou paži . které jí bilo v návalu vzrušení až viditelně slyšitelné. Paní Lintonová se za ním dívala podezíravě. a v zaťatých prstech ještě svírala vytrženou hrst vlasů. když už máš smrt před očima!" obořil se na ní vztekle. a taky víš dobře. Toužím jen po tom." zalkala Kateřína. Rovněž její druh. A kdyby tě snad něco z mých řečí ve vzpomínce trápilo. On to nesnesl. Pootočila se. za něž ho prve držela. nebo se zblázním jako ty!" rozkřikl se. i kdyby mě to mohlo zachránit před smrtí. Heathcliffe. jí znovu připomnělo. ďábelský sobče. Toho svého nepřestanu milovat a vezmu si ho s sebou . a pro lásku ke mně mi odpusť ! Pojď sem a klekni si zas u mne ! Tys mi jakživ neublížil. které byl schopen. Prudké. pojď!" Heathcliff k ní přistoupil zezadu a naklonil se přes její opěradlo. Vždyť nejvíc ze všeho mě vlastně mrzí to moje sešlé vězení ! Už mě unavilo být v něm zavřená.si to tak. aby mu mohla vidět do tváře. jak je tělesně vyčerpaná. zůstaly na bezbarvé kůži čtyři otisky modřin. myslím víc na tebe než na sebe. v zbledlé líci. až mi odejdeš? Vědomě lžeš. Taková je ta jeho láska ! A co na tom? Tohle není můj Heathcliff. že jsem tě zabil. Pojď sem zas ke mně. aby na něho viděla. Nestačí ti. "Nechápeš. bezkrevných rtech a sršících zracích byla divoká pomstychtivost. V jejím výrazu. pokud by se smrtelným tělem neodvrhla i svou povahu. že se tu budu svíjet v pekelných mukách. abychom se už nikdy nerozloučili. pomysli. Nezúčastněnému pozorovateli skýtali ti dva zvláštní a hrůznou podívanou. že já stejně trpím pod zemí. bude to pro mne horší vzpomínka než moje zlá slova pro tebe. až ty budeš odpočívat v pokoji a" "Já nebudu odpočívat v pokoji. dokud záchvat nepřestal. a tak nepřiměřená její útlosti byla všechna něžnost. a pak pokračovala mírněji : "Nepřeji ti větší trýzeň. Chvíli se odmlčela.

zlá a falešná! Proč jsi mě zavrhla? Proč jsi.nejenom ho matně vídat clonou slz a toužit po něm za zdmi bolavého srdce. I ty odpusť mně !" Těžko odpouštět. ale žít v něm a s ním. A tak jsem celá zmatená ustoupila a mlčela. je všechno zdání. zdali neomdlela. Brzy se to změní a pak budu litovat já vás! Budu nezměrně vysoko a daleko od vás všech. on jí zachytil a semkli se v tak drtivém objetí." odpověděl. to ti odpustím. vůbec mi nerozuměl. když se divám na ty oči. "Líbej mě. aby ho objala kolem krku a přitáhla mu hlavu k sobě. . až jsem myslila. Kateřina se vymrštila. a když jsem chvatně přikročila se podívat. nic by nás bylo nerozloučilo. nech mě !" vzlykala Kateřina. Vypadalo to. Ty sama ses zabila.jako bych v něm ani neviděla lidského tvora když jsem na něho mluvila. Vztáhla ruku. A tys to udělala sama.jakým právem jsi mě opustila? Jakým právem odpověz ! Snad pro tu mizernou slabůstku pro Lintona? Vždyť ani bída. ale to. svírám ty vyhublé paže. hruď se křečovitě vzdouvala." šeptala si pro sebe. nádherného světa. proto mě litujete . "Ted jsem poznal. ale neukazuj mi oči ! Cos udělala mně. "Snad jsem chybila. do jiného. Za chvíli se mi ulevilo. Všechno si zasluhuješ.proč tedy. co by na nás mohl seslat bůh či ďábel. proč on nechce být u mne. teď se mi nesmíš mračit ! Pojď ke mně. že jste silnější a šťastnější než já . Na její dychtivou výzvu se k ní obrátil s výrazem krajního zoufalství. tvář k tváři. vynuť ze mne polibky a slzy co z nich budeš mít? Smutek a zmar! Milovala jsi mne . On jí tiskl a oplátkou jí zasypával zběsilými polibky. Drahý.odtud. že paní z toho nevyvázne životem. přebývat v něm věčně . Nelly. Vrhl se s ní do nejbližšího křesla.nic. jak se dostali k sobě . Heathcliffe !" Ve svém vzrušení vstala a opírala se o křeslo. hanba. copak chci žít? Jaký to bude život. chtěla ty bys žít a mít duši pohřbenou v hrobě?" "Nech mě. Okamžik tak stáli od sebe a pak jsem ani nepostřehla. V zamžených očích mu vášnivě zablesklo.jste zdravá a statná. Jen si mě líbej a plač." vyčítal jí. žes to sám chtěl. "jak jsi . až ty . Katko. z vlastní vůle. a já ti to nevyčítám. Svou vražednici míluju. ale za to umírám. zavrčel a cenil na mne zuby jako vzteklý pes a žárlivě jí tiskl k sobě. sama ses utýrala a tím jsi utýrala i mne ! Že jsem statný? Tím hůř pro mne. Já jsem tě netrýznil. Bylo mi. Nestačí to? Tys mě také opustil. Vy si myslíte. že je v bezvědomí.bože. Jen to je mi divné. Odpouštím ti. když se Kateřina pohnula. zradila vlastní srdce? Nic tě nebudu těšit. Heathcliffe. smrt . "Já myslila.

Nehnu se dál než na pár kroků od tvého okna. abych tě ještě jednou neuviděl." Lomila jsem rukama a hořekovala. Ať si mě třeba zastřelí. Pan Linton šel kousek za nimi. Aní na minutu !" "Ale když musím ! Línton tu bude v okamžení. tiše. "Už je tady!" zvolala jsem. "Tiše. co mluví ! Chcete jí zničit. co jste spáchal. vyhrnul se z portálu gimmertonské kaple proud lidí. "Pobožnost skončila." prosíl ji úpěnlivě. "Ne !" sípala. Co jí posloucháte. V tváři se jí zračilo šílené odhodlání. Kateřino.utíkejte! Tohle je ďábelské dílo . jsme ztraceni . Heathcliffe. Já už zatím byla jako na trní. dokud nebude ve dveřích !" "Katko. Aspoň myslím. ale ona se ho držela pevně jako klíště a lapala po dechu." A Heathcliff se pokoušel vyváznout z jejího náručí. Chtěl vstát." naléhal znepokojený vetřelec. Teď je po všem. "Ale jen smrt mi zabrání." "Nesmíš!" odpověděla a svírala ho. Pan Linton zrychlil . se vrátil z pochůzky.jak se blíží skupina služebnictva cestou ke kuchyňskému křídlu. už je tu !" vzkřikl Heathcliff a sklesl nazpět do křesla. vždyť blouzní !" křičela jsem rozzlobeně. co dělá? Vstaňte honem ! Ještě je čas . aby jí donutil rozevřít semknuté prsty.slyšíš !" "Na hodinku. Umřu. Rychle ven a schovejte se za stromy. Slyšela jsem pána stoupat po schodech a po čele mi stékal chladný pot. a pokud se dalo vidět v záři zapadajícího slunce nad údolím.v těsném objetí skrývali tváře před vlastními pohledy a smáčeli je vzájemnými slzami. než půjdeš spát.ale tvou? Jak bych mohl?" Odmlčeli se . Zanedlouho jsem viděla. "Neví. Byla jsem bez sebe. aspoň vydechnu duši s požehnáním na rtech !" A už se zas tiskli k sobě. "Proboha. musím jít. "Nikam nepůjdeš . miláčku ! Tiše. paní i já. které dýchalo teplem jako v létě. sluha. že pláč byl oboustranný: v tak velké chvíli sám Heathcliff dovedl plakat. protože z toho nemá rozum." Heathcliff zoufale zaklel a přitiskl si Kateřinu těsněji ona se ani nehnula. umřu !" Hrom do chlapa. co jí síly stačily. pospěšte si! Na hlavních schodech nikoho nepotkáte. nechoď ! Je to naposled ! Edgar nám neublíží.pán." ohlásila jsem. "Nechoď. kterého jsem odeslala. "Do půl hodinky tu bude pán.nejhorší ze všeho. Sám si otevřel vrátka a zvolna si vykračoval k nám .patrně se těšil z krásného odpoledne. zůstanu u tebe. Odpoledne pokročilo.

že statek zajistil vlastní dceři . lépe a že mu ráno vzkážu. Eleno. mírným jasem. Edgar Linton měl hlavu položenou na polštáři a oči zavřené. že Kateřina spustila bezvládně paže a svěsila hlavu. Později jsme jí to zanedbání vynahrazovali. kterou jste poznal na Větrné hůrce. Jeho mladé . Nezapomeňte ! Nebo vás přijdu znovu navštívit. Nevzpírám se jít z domu. "Mdloby nebo smrt. ačkoli to bylo docela pochopitelné . zbledlý úžasem a zlostí. Nenabyla už jasného vědomí . dokázali jsme jí přivést k sobě.takže se nedostane dceři synově. ale Heathcliff ho nečekaně zarazil tím.jako asi bude na konci. "Dobře tak! Ať je radši po ní. až když jsme vyčerpali všemožné prostředky. aby odešel. jak hluboko se mu ten žal vryl do duše. když jsem se skláněla nad slaboučkou sirotou. vzdychala. Při nejbližší příležitosti jsem vyšla za ním a snažně ho prosila. sedmiměsíční nedonošeňátko. a když se přesvědčil o pravdivosti mých zpráv. jak . "ale zůstanu v zahradě. Manžel nesl svojí ztrátu těžko. Podle mého názoru mu ještě dodalo. Však to ubožátko bylo nevítaný přírůstek! V prvních hodinách po narození se mohla k smrti uplakat. Sama jsem toho želela.přestála noc. V tom rozčilení mě aspoň potěšilo." pomyslela jsem si. Zato já ne. a dvě hodiny nato zemřela její matka. Ujistila jsem ho. "Hleďte. že mu vložil to zdánlivě neživé tělo do náručí. Druhý den se venku rozesmálo slunce. Ranní světlo dopadalo ztlumeně okenicemi do tichého pokoje a ozářilo lůžko zesnulé jemným. Edgar v úzkosti o ní zapomněl na jejího nenáviděného přítele. ať tu Linton je nebo ne !" Vyslal rychlý pohled do pootevřených" dveří pokoje. á vy. že zůstal bez dědice. nesháněla se po Heathcliffovi a nepoznávala Edgara. a nikdo si jí nevšímal. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ Tu noc kolem dvanácti se narodila Kateřina." odpověděl.krok. ale na počátku života byla zhola opuštěná. a v duchu jsem lála starému Lintonovi. Nevím." řekl. zbavil konečně dům své neblahé přítomnosti. sténala a nikoho nepoznávala. ať zítra stojíte v slově ! Budu tamhle pod modříny. to se nedá vyprávět ! Teprve později se ukázalo. než aby živořila jako břemeno a trápení pro nás všechny!` Edgar se vrhl na nezvaného hosta. když slyšel můj křik. Pan Linton si mě přibral na pomoc a s velkou námahou. že Kateřině je už. ujměte se nejdřív jí ! Pak mluvte se mnou !" Odešel vedle do salónu a posadil se tam. co by byl udělal. Jenže byla jako proměněná. "máte-li trochu svědomí.

ležícího vedle. říkala jsem si. vlasy mu promočila rosa sražená na pučících haluzích a odkapávající všude kolem něho. který nemůže porušit země ani peklo. dosáhla stejného klidu. ledaže snad zaslechl koňský cval. . než když jsem hleděla na ten nezkalený obraz božského míru. ale málokdy mi bývá tak krásně. láska odezvu a radost naplnění. neměla jsem tušení. když se vypravil posel do Gimmertonu. jejím dokonalém míru.sličné rysy byly skoro stejně smrtelně bledé jako tvář těla.nesmí ovšem tu povinnost se mnou sdílet nějaký rozervaný nebo zdrcený pozůstalý. Opíral se o starý jasan. klobouk neměl. mohlo se pochybovat. Ale to ponechme jejímu stvořiteli ! . . Hledala jsem ho a bála jsem se ho najít. v kterém tu ležela. když tolik želí Katčina blaženého vysvobození.skoro stejně strnulé. Ona pokračovala Když se rozpomeneme na dřívější život Kateřiny Lintonové. Pán asi spal. Pak vidím před sebou mír. nikoli v sousedství její tělesné schránky. Pravda. I já jsem pocítila ten nekonečný klid. na rtech skoro úsměv anděl z nebe nemohl být krásnější než ona. nemohl postřehnout ten poplach na Drozdově. ale už abych to měla za sebou ! Jak to provedu. Bezděky jsem si opakovala slova.! Ať je duchem ještě na zemi nebo už v nebi. který mi připadal jako záruka. Jistě tu stál dlouho bez hnutí. která vyřkla ještě před několika hodinami : "Tak nezměrně vysoko a daleko od nás všech . Tehdy jsem pochopila. pane Lockwoode. Z té vyzařoval pokojný mír. Tam najde život bezmezné trvání. Kdyby byl stál blíže. a cítím jistotu nekonečného a nezkaleného přežití ve věčnosti. mohlo mu prozradit přebíhání se světly a otvírání i zavírání domovních dveří. Jestli se tam skrýval mezi modříny celou noc. jako když bdím u zesnulého. víčka zavřená. nikdy mi nebylo v duši posvátněji. Čeleď myslila. Čelo měla hladké. co v ní přebývala. že i ta duše. že se v domě něco stalo. že jsem šla setřást ospalost po nočním bdění. kolik sobectví je i v lásce pana Lintona. kdybych znala odpověď!" Nemínil jsem odpovědět na otázku paní Deanové. která se mi zdála trochu kacířská. přebývá u boha !" Snad je to nějaké moje podivínství. stěží nás to opravňuje věřit v její posmrtné štěstí. protože sotva tři kroky . přijít jen po chladné úvaze. Jeho klid však svědčil o zmučeném vyčerpání. Skutečně tam byl -jen o pár kroků hlouběji v sadě. "Myslíte. zdali si nakonec zasloužila to útočiště míru po životě plném rozmarů a vznětlivosti. a tak jsem se brzy po východu slunce vyplížila z pokoje a vyšla na čistý svěží vzduch. ale ve skutečnosti jsem chtěla mluvit s panem Heathcliffem. že takoví lidé dojdou na onom světě štěstí? Co bych za to dala. Ale taková pochybnost mohla. kam zesnulý vstoupil. Tu strašnou zprávu se dovědět musí.

Kéž se probudí stejně šťastně na onom světě !" "Kéž se probudí v mukách !" křičel Heathcliff strašným hlasem. dokud z tebe nevykřeše volání pokory. Teď se krásně usmívá. vaše slzy jí k ničemu nejsou !" Plakala jsem pro ní i pro něho.v nebi také ne zaníknout nemohla . Můj soucit odmítal neúchylným. "Nešťastníku. Dál už nic. které nemají cit ani k sobě. neodpočívej v pokoji ! Řeklas. "Zesnula jako světice? No tak. dokud mi jazyk neztuhne Kateřino. "Jak zemřela?" vynutil konečně ze sebe .a budu ji opakovat. jako v hrůze před odpovědí. jestli si vezmeme ponaučení a přejdeme z cest zlých na cesty dobré. protáhla se jako dítě.po mně nevolala?" ptal se váhavě. dupal nohama a chroptěl v náhlém výbuchu nezvládnutelného vzteku. jak tam leží ." pomyslila jsem si.a přes všechnu svojí otrlost nepohrdl oporou stromu. kterou by nesnesl slyšet. "Už nebyla vůbec při smyslech a nikoho nepoznávala. Někdy tak cítíme s povahami. "Ta lhářka. když se probouzí." odpověděla jsem. dokud já žiju.tak mě straš ! . ale nedokázal to. že se pokořil v srdci a modlí se. protože upíral zrak na zem a rty se mu pohybovaly. Stiskl rty a mlčky zápasil s trýzní svého nitra." Nahlas jsem odpověděla: "Tichounce jako jehňátko. že jsem tě zabil . jak to bylo ! Jak ?" Pokoušel se vyslovit její jméno. aby tě drtil ranami. jak jí srdce slabounce zabušilo. Jen ho vyzýváš. lhářka až do posledního dechu ! Kde je teď? Tam ne . protože po tom duševním boji se ještě bezděčně třásl po celém těle. Život jí skončil krásným snem. Dejte pryč ten kapesník ! neskuhrejte mi tu ! Hrom do vás všech. "Ano. ty jsi říkala. Kateřino. vím to stejně. Odešla do nebe. Snad se tam s ní jednou setkáme. Heathcliff se na mne podíval a promluvil : "Je mrtva! Nemusíte mi nic říkat. zuřivým pohledem." "A . mrtvá. ani k jiným.od něho poskakoval sem tam párek kosů.tak kde? Ty. a znovu se ponořila do spánku. Už při prvním pohledu na jeho obličej jsem tušila." "Ona si taky vzala ponaučení?" pokusil se Heathcliif o úšklebek. její poslední myšlenky se zatoulaly do bezstarostných dnů dětství. když jste odešel. doufám. Když jsem se přiblížila. ale tu mě napadla bláhová myšlenka. uletěli. kteří si horlivě stavěli hnízdo a nevšímali si ho víc než kusu dřeva. Ještě pět minut poté jsem nahmátla. potlačila pláč a osušila tváře. vyložte mi. že je ti lhostejné moje utrpení! Tak já se zas modlím jedinou modlitbu . Povzdychla si. že o tom neštěstí ví . "vždyť ty máš touhy a city jako každý jiný! Proč je tak úzkostlivě skrýváš? Vzdorem nezaslepíš boha.

ale to nevěděl nikdo než já . odešla mi duše !" Udeřil týlem do sukovitého kmene. ani nepřišel. Pohřeb paní Líntonové byl určen na pátek po jejím úmrtí a do toho dne zůstalajejí rakev vystavena ve velkém salóně. bude-li možno. Nebyla jsem s ním ve spojení. Sama bych byla nepoznala. když úplné vyčerpání přimělo pána na pár hodin usnout. Vykopali jí hrob na zeleném svahu v koutě hřbitova. aby doprovodil ostatky své sestry ke hrobu. nebýt toho. že vlasy byly vyňaty z medailónku. takže průvod truchlících se kromě manžela skládal jedině z nájemců a služebnictva. Bylo nad mou sílu ho potěšit nebo jen uklidnit. ale nemohla jsem netušit jeho záměr. kde tě nemohu najít ! Ach bože. který jsem tu zastala.zůstával aspoň celé noci Heathcliff. vyhodil. že tam vnikl. Neomluvil se. který měla Kateřina na hrdle na řetízku. že jí rašelinová prsť skoro zanesla a ze slatiny jí porostlo borůvčí s vřesem.tak obezřele že se neprozradil nejmenším šramotem. také ruce i čelo měl rozedřené . Heathcliffova vytrvalost mě pohnula. Svinulajsem obě kadeře a vložila je do medailónku zpět. patrně ten výjev. že přijde dovnitř. Ani to ve mně nebudilo soucit. pozdvihl zrak a zavyl. Viděla jsem na kůře stromu různé krvavé skvrny. Využil té příležitosti opatrně a kratičce . a nahradil to pramenem svých černých vlasů. že byl poodhrnut závoj z mrtvé tváře a že jsem našla na podlaze pramének světlých vlasů. Ale když se natolik probral. Heathcliff jej otevřel. ale jako divá šelma. Oba rovy značí prostý náhrobek v hlavách a hrubý šedý kámen v nohou. ani oka nezamhouřil. Isabela pozvána nebyla. spíše odpor. už po soumraku. Pan Earnshaw byl ovšem zván. . odešel mi život ! Nemohu žít. ne už jako člověk. svázaný stříbrnou nití. Dnes na tom místě odpočívá i její manžel. ale přece jsem ho nechtěla jen tak zhola opustit. obsypána květinami a vonným listím. co tam bylo skryto. otevřena. abych šla. Nemohu žít. zatímco venku .Zavražděný přece strašívá vraha ! Duchové přece obcházeli po zemi ! Buď se mnou navždycky ! vezmi na sebe jakou chceš podobu ! dožeň mě k šílenství ! Jenom mě nenechávej v téhle propasti. stejně neschopen spánku. abych mu poskytla příležitost dát poslední sbohem tělesné schránce zbožňované ženy. kde je zeď tak nízká. V úterý večer. K úžasu vesničanů nepohřbili Kateřinu v kapli pod tesanou náhrobní deskou Lintonů ani venku vedle hrobek jejího příbuzenstva. šla jsem tam otevřít okno. to se nedá vypovědět slovy. Zde trávil dny i noci na stráži Linton. Při bližším prohlédnutí jsem poznala. k smrti rozlícená ranami tesáků a oštěpů. byl jen pokračováním dřívějších nočních křečí. zahřměl. jak tu čekám. aby si mne všiml. A já šla.

petrklíče a krokusy zmizely pod sněhovými návějemi. kolikrát jsem se natáhla. jak mi krev teče za krk? V teple to bolí.byly vystřižené a s krátkými rukávy. pak plískanici se sněhem. A teď navečer nikam do Gimmertonu nepojedete." Nenechala na sebe ani sáhnout. Sedím tam s plačícím robátkem.au. bezútěšně. tělo klesající únavou . K tomu si představte tržnou ránu pod uchem. Nazítří nebylo stopy po tom.a pochopíte. že jsem se po prvním leknutí nijak neuklidnila. "ani se nehnu a nic nebudu poslouchat. že jsme tu měli tři týdny letní teplo . Myslila jsem. bledý obličej celý poškrábaný a pohmožděný. ať mi ze skříně vyloží trochu šatstva!" Ten vetřelec byla paní Heathcliffová. nohy jí kryly jen tenké střevíčky. Do smíchu jí věru být nemuselo. Den se vlekl zachmuřeně. Sníh a vodají promáčely vlasy spadlé na ramena. A . "Mladá paní. když jsem si jí důkladněji prohlédla. a to byste nespočítala. Lapala po dechu a tiskla si rukou bok. jak tiché vločky přilétají s větrem a pomalu zalepují nekryté okn a tu se za mnou otevřely dveře a vběhla nějaká osoba! Prudce oddychovala a smála se nahlas." odvětil mi známý hlas. rozpuklé lístečky na stromech pomrzly a zčernaly. "Místy jsem až letěla. Pán se zavřel v pracovně a já jsem se ujala opuštěného salónku a upravila si jej na dětský pokoj." začala po chvíli. "ale Edgar už jistě leží. kterou jen chlad uchránil před hojným krvácením. ať mě odvezou kočárem zas dál do Gimmertonu ! A řekněte služebné. a já jinak nemohu. jak to bylo. méně již k jejímu stavu . houpám je na klíně a dívám se přitom. V tu chvíli mě to víc dopálilo. zbytečně by se zapřahalo !" "A pojedu!" odpověděla. Utíkám celou cestu od Větrné hůrky. než udivilo. "Nebo půjdu pěšky. mrazivě.KAPITOLA SEDMNÁCTÁ Od toho pátku nebyl už do konce měsíce jediný pěkný den. které se ještě tak hodily k jejímu věku. Teď jenom buďte tak hodná a dejte zapřahat." povídám jí. o nic větším než panenka. až budu trochu schopná slova. Na hlavě a na krku nic ! Promoklé šaty byly z tenkého hedvábí a lepily se jí na tělo. Ale ráda se pořádně obléknu. vidíte. vítr se od jihu stočil na severovýchod a přinesl nám nejprve déšť. Všechno mě bolí ! Vysvětlím vám. a křikla jsem na ní : "Ticho ! Co blázníte? Aby vás tak slyšel pan Linton !" Nezlobte se. Oblečena byla do někdejších dívčích šatů. skřivánci utichli. Ještě večer se počasí obrátilo." S těmi slovy postoupila ke krbu. dokud jsem nevyplnila . že je to některá služebná. dokud se úplně nepřevléknete do suchého.

jen když z dosahu toho proklatce. že se mu rysy obličeje bezděčně sešklebí nenávistí. A vlastně ani Edgar nebyl zvlášť vlídný. Bojím se tu zůstat. že já se tu pěkně zotavuju na těle i na duchu? Stačilo by mu pomyšlení." To je určitě pravda. a vašemu stavu taky nesluší. vyžádala si od vás. "Rozbiju ho na kusy. do žhavého uhlí. když mě jen vidí nebo slyší pozoruji. ohřála se. ano. a rána vám začne znova krvácet! Vypijte si čaj. "nebo si strhnete šátek." podotkla. že se mu Earnshaw nevyrovná silou. aspoň tohle potěšení mám. Byl by schopen přijít si pro mne. víc než leckdo z těch.To je jedno kam. protože jsem se tak bláznivě chechtala.jak jsem mu protivná. on by mě tu nenechal! Jakpak on by snesl. kdo mají příčinu pro ní truchlit. Jinak bych byla jen zaběhla do kuchyně. A pak ho spálím !" a vzala pošramocený kroužek a hodila jej. "A teď. nejprve se musel vyburcovat kočí a služebná poslat k balení nutného šatstva. "Prosím! Jestli si mě odvede zpátky. a zase bych odešla . "přisedněte ke mně a uložte někam Kateřinino děťátko ! je na ně smutný pohled ! Nemyslete si. toho vtěleného běsa! Ó jé." a s dětinským vzdorem třískala do prstenu." přerušila jsem jí. protože takové darebáctví by ho snadno mohlo napadnout. já bych zůstat chtěla . abych potěšila Edgara a starala se mu o děťátko. Ne. soucit nemám. nechci mu působit další starosti. když jsem přišla! Však jsem se pro ní dost naplakala ." Zazvonila jsem a svěřila jsem dítě služebné. když jsem skončila a posadila ji do křesla u ohně s šálkem čaje v ruce. že vím. oddychněte si a přestaňte se smát ! Smích v tomhle domě není na místě. co myslíte? Radši ho nebudu prosit o přispění. s tím surovcem. "Jen si poslechněte to dítě. co jí dohnalo k útěku z Větrné hůrky v takový nečas a kam hodlá jít. Ale věřte. Jenže se mu to nepovedlo. že mu nepřijdu do cesty. ." řekla. až Heathcliffa rozmlátí. omyla si obličej. Rozešly jsme se v nevůli. naštěstí vím." "Ne tak zhurta. A konečně Drozdov je můj opravdový domov. že netruchlím pro Kateřinu. Strašně ho dráždí. Dejte je někam z doslechu aspoň na hodinku. "Což o to. co tu od něho mám . co potřebuju. Elleno. Už jen kvůli tomu. jak víte. a to si nikdy neodpustím. to bych nebyla utíkala a počkala bych. mladá paní. ustavičně vám tu pláče. Pak jsem se začala vyptávat. Podejte mi pohrabáč ! Tohle je poslední věc.i měla. než mi Isabela dovolila obvázat ránu a pomáhat s převlékáním. když nechce zůstat u nás. že se nám dobře daří a už by nám to hleděl otrávit. déle se tu stejně nezdržím." a stáhla si s prstu zlatý prsten a hodila jej na podlahu. Zato s ním. Jen z nouze tu hledám přístřeší. musí mi koupit nový.její příkazy. jen aby pohněval Edgara. ten zuřil ! Kdyby mě tak byl chytil! Škoda. co jsem vám uvázala.

mlčte. dokostela ho to netáhlo o nic víc než k muzice. Sedl si tedy místo toho ke krbu a lil do sebe borovičku či brandy po sklenicích. co nejdál. aby snad někdo nezatoužil po jeho společnosti. protože se mi podařilo vybičovat jeho vztek.jak se mu jen přiblížím. necítím už nic. a já jsem se osvobodila ! Ať už se mi pomstí jak chce. Ustavičně se tam modlil jako nějaký sektář. vhodné tak pro sebevraha. a když mi srdce roztříštil. Heathcliff . co mě konečně dohnalo k útěku? Nezbývalo mi nic jiného. nějak divně si ho pletl se svým černým zploditelem. že by mě vůbec nestíhal po Anglii. že jsem ho dokázala tak rozzuřit! Tím pocitem rozkoše oživl ve mně pud sebezáchovy.ještě si trochu umím představit. měl jít pan Earnshaw na pohřeb.se nedal vidět v domě od minulé neděle. To byla rozkoš. "a nezaslouží si nejmenší cit. kdyby ale ne. a rovnou do svého pokoje ! Tam se zamkl . Proto musím daleko. že zapomněl na svou proslulou ďábelskou obezřetnost a div nespáchal násilnou vraždu. Kateřina měla příšerně zvrácený vkus. jak bych ho mohla milovat. že já mu zaslouženě splácím stejnou záští. Přišel vždy domů za svítání. a pokud se obracel k bohu. City jdou ze srdce. kdy chodil spát nepříčetný v šest ráno a vstával opilý ve dvanáct. Už jsem se vyléčila z dřívějšího přání. jestli ho živili andělé a nebo jeho podsvětní příbuzenstvo. Ty netvore. utýral je a hodil mi je zpátky. kdyby se mi podařilo někam uniknout a skrýt se. Elleno. když ho tak dobře znala. aspoň mám klid! Ještě si vzpomenu. jak víte. jeho ďábelská povaha by přece jen někde prokoukla. na mou duši !" A tu se Isabela sama dala do pláče. kdyby tak bylo možno tě vyhladit z vesmíru i z mé paměti !" "Mlčte. ale okamžitě si vytřela vláhu z očí a mluvila dál : "Ptáte se.ať se radši zabije sám ! Mou lásku úplně zahubil. aby mě zabil . on je vzal. Následkem toho se ráno probudil v mizerné náladě. ale napínat mu pomaličku nervy na skřipec. Dala jsem mu srdce. "Mějte cit. že zdaleka přesáhl jeho obvyklou škodolibost víte. Sotva skončil . ono je snadné praštit člověka přes hlavu. jsou ještě horší muži !" "Není to člověk. Ten jeho původní odpor ještě posiluje vědomí. ne jako obvykle. Proto se držel. jak jsem ho milovala . vždyť je to přece člověk!" kárala jsem ji. Ne a ne. aby zůstal střízlivý " střízlivý na své poměry . Nevím. i kdyby celý život pronaříkal a nadosmrti ronil krvavé slzy pro Kateřinu. jestli mu ještě někdy padnu do rukou ! Včera. ale u nás nejedl už málem týden. A podle toho usuzuji." odvětila.nechce se mi to jméno hnusem ani vyslovit . ne ! I kdyby mě zbožňoval. Nelituji ho. že ho tolik vyvyšovala. jenže místo božstva vzýval jenom prach a popel. to vyžaduje velkou chladnokrevnost ! Rozzuřil se na mne tolik.

jak se baví pan Earnshaw. Přestal pít. a dvě tři hodiny se už nepohnul ani nepromluvil. ale když on s Haretonem jsou odporní společníci! To už je lépe sedat s Hindleym a poslouchat jeho ztřeštěné řeči než být s . Já sama jsem sice truchlila pro Kateřinu. To zaujalo mého společníka. Ovšem. Josef tvrdí. Bála jsem se pozdvihnout zrak od stránek knihy. slabounký praskot žhavého uhlí a občasné skřípnutí klíštěk.možná že přemítal o stejné věci. že mám jít spát. Smutno mi bylo. tak smutno. než býval. dokud mu zbývalo trochu rozumu. přímo do Drozdova. "Nechám ho tam chvíli mrznout. Co říkáte?"` "Pro mne za mne ho tam nechte třeba do rána. Dveře byly zavřeny a slyšeli jsme ho obcházet dům. že se pán přerodil " prý mu bůh sežehl srdce a spasil ho . že Edgar nezavolal strážníka a nedal ho sebrat. přistrčím si židličku a stůl stranou k ohništi a vůbec si nevšímám. že všechno potěšení zmizelo ze světa a nikdy se nevrátí. co je mi do toho? Včera jsem seděla večer ve svém koutku a četla si starých knížkách až skoro do půlnoci. pokud ho někdo nerozčilí je zasmušilejší a skleslejší. V celém domě se ozývalo jen skučení vichřice. už zase pádil pryč. protože se mi zdálo. jako v tomhle týdnu. Heathcliff se vracel ze své hlídky dříve než jindy. Je mi divné. méně vzteklý.tu rouhavou pobožnost . ostatně. který se dosud díval ke dveřím. Teď je klidnější.trvala obvykle. nechci-li trčet o hladu někde ve vlhkém pustém pokoji. že jsem dovedla bez pláče poslouchat Josefovo věčné kázání a neplížila se po domě jako bázlivý zloděj podle svého dřívějšího zvyku. když jsem ustřihla na svíčce dlouhý knot. ale nemohla jsem si pomoci takové chvíle oddechu od hanebné poroby se mi zdály úplnými svátky. ale teď se obrátil a vzhlédl ke mně. že mě žvásty takového Josefa mohly dohnat k slzám. když je Heathcliff doma. aby se mi nevtírala místo nich ta smutná představa. Bolestné ticho pojednou přetrhlo vrznutí kuchyňské závory. je mi záhadné. co mi prošlo hlavou.mladým pánem` a tím nechutným dědkem. Hindley seděl proti mně a opíral si hlavu o dlaně . a já při čtení vzdychala. jeho věrným nohsledem.` navrhl. často mi nezbývá než vyhledat jejich společnost v kuchyni. dokud neochraptěl a hlas mu neuvízl v krku . a on zas mi nemluví do toho. Bylo mi teskno. asi že vypukla ta vánice. Asi se divíte.Z čeho Josef soudí na pánovu změnu k lepšímu. co dělám já. Už jsem se tak uklidnila. jako by plamenem. aby vešel předním vchodem. Ale když Heathcliff odchází z domu. která chvíli co chvíli zalomcovala okny.` přisvědčila . Vstala jsem a ze rtů mi unikl nestřežený výraz toho. Hareton a Josef asi tvrdě spali. když venku fičí divoká vánice a myšlenky mi stále utíkají na hřbitov k tomu čerstvému rovu.

najde-li v nich pochopení pro palčivou nenávist.` prohlásila jsem. aby se odvážil těchto slov : "My dva si potřebujeme s tím člověkem. Pak si přitáhl židli naproti mně ke stolu. jako by tu byl už pánem ! Slibte mi. jestli sem mermomocí polezeš. sálající z jeho zraku. a udělám to. jako váš bratr? Chcete všechno snášet až do konce bez jediného pokusu o odplatu?` "Toho snášení už mám dost.` řekla jsem.` S těmi slovy jsem zabouchla okno a vrátila se na své sedátko u krbu. jaký osud jí čeká. a Haretonovi zjednám právo. je za tři minuty jedna . protože vypadal a patrně i cítil vražednicky. A zbytečně nepřemýšlejte. která by mi ještě nepřitížila. ale vítala bych jen takovou odplatu. pořeže víc sebe než nepřítele. Zrada a násilí jsou dvousečné zbraně . bůh je mi svědkem!` křičel ten zoufalec. ať chcete. "` zvolal Hindley.jste svobodný člověk!` Vytáhl z náprsní kapsy tu zvláštní zbraň. a chtěl sfouknout svíčku. "Já se do toho plést nebudu.` "A ty mi radši otevři dveře. jenom tu seďte."Ani se ho nedotknete! Nechte dveře zavřené a uklidňěte se !` "Nic takového! Pevně jsem se rozhodl. "Nebudu zticha. pojď dál a dej se zastřelit! Já tě varovala. i kdybych se na místě podřezal. že zůstanete zticha. vyrovnat velký účet.jestli ho nepřelstíte a mne zničí ! Hrom do chlapa. a než začnou odbíjet hodiny . je mrtvá! Nikomu nezpůsobím bolest. ale postřehl toho dost. "Zrada a násilí jsou spravedlivý trest za zradu a násilí. Zbývalo mi jen běžet k oknu a varovat jeho vyhlédnutou oběť. ani se nehýbejte. . nic na vás nechci. Ale já mu ji vytrhla a chytila jsem ho za loket.jsem. co je venku.` odsekla jsem. aby se to už jednou tomu lotrovi zatrhlo. mohli bychom se k tomu spojit. kterou jsem vám v dopise popsala. "Beze všeho! Zamkněte na klíč a zastrčte závory!"` Earnshaw to vykonal. Kateřina. ty -` odpověděl mi jemným oslovením. ještě než se jeho spolubydlící dostal k hlavnímu vchodu. Paní "Heathcliffová. "Radši si dnes hledej nocleh jinde!` zavolala jsem takřka vítězně. Jste takový slaboch. "Pan Earnshaw má sto chutí tě zastřelit. Kdybychom nebyli zbabělci. "Vám prokážu službu. nikomu hanbu. ani nemukejte! Uděláte mi to kvůli? Máte přece stejný· zájem jako já. jeden jako druhý. Vždyť vás sám odpraví. naklonil se přes stůl ke mně a hleděl mi pátravě do očí. Plné pochopení najít nemohl. Je čas všemu udělat konec!` Bývalo by stejně marné potýkat se s medvědem nebo rozumovat s šílencem.kdo k nim sáhne. Neplýtvala jsem přetvářkou. které ani nebudu opakovat. on si tu mlátí do dveří. či nechcete. abych nějak . jak mě chránit před zákonem! K čemu. "Když se ti chce.

které mu hrozilo. Prach vybuchl. "Otevři mi. "Pan Hindley tu obchází s nožem a nabitou pistolí. Heathcliffe. kdyby on Heathcliffa poslal na pravé místo. abych nemohla běžet pro Josefa. rozbil příčku mezi dvěma okny a skočil dovnitř. Vlasy i šaty měl samý sníh a ze tmy blýskal ostrými lidožroutskými zuby. "Ostatně. Tak jsem se tu obírala podobnými úvahami. protože prý toho lotra stále miluji. Teď si o mně pomyslíte. a zastrčil zkrvavenou zbraň do kapsy. takže přitom proťal ještě další maso.celé křídlo okna vyrazil ten vetřelec na podlahu a vstrčil hrozivě dovnitř ten smolný obličej. že jsem před ním bezpečná. nebo uvidíš!` řádil " jak to o něm říkal Josef. "To bych zavinila vraždu.jaké by to bylo vysvobození pro něho. jako v létě. Elleno. jak velká je ta tvoje láska. Isabelo. a já se smála v domnění. A já zas uvažovala v skrytu srdce . aby Hindleyho neodpravil docela. "Otevři mi z kuchyně!` "Hindley tam bude dřív než ty". Nechápu.` "Aha. tady je.` odpovídám. ani kdyby šlo o jeho život. ale nesuďte mě. ale jen trochu zafičí a vrátí se mráz. co jsem všecko prožila! Za nic na světě bych nechtěla být činnou spoluvinicí při pokusu vraždy. Jednou rukou mě přitom držel. Heathcliff mu nůž vší silou vytrhl. Pak vzal kámen. nechával jsi nás klidně spát. tak nač žiješ? Vyložil jsi mi zřetelně. Teď už tě přece nemůže těšit svět. Jeho nepřítel klesl v bezvědomí pro strašnou bolest a ztrátu krve. pošlapal a několikrát mu udeřil hlavou o dlaždice. nevíte.` zařval Hindley a hnal se k otvoru v okně.předstírala velkou obavu z nebezpečí. která mu stříkala z žil proudem. když mu došel dech. že jsem opravdu špatná. takže se rameny již neprotáhl. protože Heathcliff skočil po Earnshawově zbrani a vykroutil mu jí z ruky. bych se schoulila u jejího hrobu a zdechla tam jako věrný pes. musím ho trefit. které cenil vztekem a z pocitu mrazu. " Jestli prostrčím ruku ven. kdyby ho Heathcliff zbavil všeho trápení. Ale v duchu jsem si nemohla nepřát jeho smrt ! Byla jsem tedy strašně zklamaná a všechna hrůza z následků mých vyzývavých řečí mě mučila zcela zbytečně. proč bys jí chtěl přežít. Surový útočník ho zkopal. nůž sklapl a zasekl se vlastníkovi do zápěstí. a nijak mě proto nehryzlo svědomí . Konečně ustal. a jaké by to bylo vysvobození pro mne. a nadával mi nejhoršími jmény za mou otrockou povahu. když nevydržíš trochu vánice? Dokud pěkně svítil měsíček. Asi ho to stálo nadlidské přemáhání. Mříže byly dost těsně u sebe. že Kateřina byla jediné tvoje potěšení na zemi. už se běžíš schovat ! Na tvém místě. a odvlekl tělo málem už bezduché na . a vtom rána ! .` odvětila jsem. Earnshaw mě vztekle proklínal.

Nechtěl si to dát vymluvit. Dnes po ránu jsem sešla dolů. dám ho zavřít do blázince. Když mu konečně došel do hlavy smysl mého chvatného vypravování. co se tu událo. abych vlastními ústy zopakovala všechno. Pan Earnshaw seděl u ohně zsinalý. prohlásil. až mi zuby cvakaly. Byla jsem v takové náladě. já po něm poklízet nebudu! Tu krev tady umej . když jsem svědčila neochotným odpovídáním na jeho otázky. že jsem tak lehko vyvázla.a pozor. Brzy ho však přesvědčil pan Earnshaw sám. Že pan Linton je sudí. A hrome. "A. jehož působením hospodář nabyl zase vědomí a schopnosti pohybu. jako předtím svou oběť kopal. jako . a jestli brzo nepojde. Stál nade mnou a nenávist z něho jen sršela. žádné huhlání ! Sem pojď. "Tvůj pán se zbláznil. k mé velké radosti. ty bezzubý hafane. jak bral schody po dvou: Co z toho bude? Co z toho bude?`" "Abys věděl. "Ty to uklidíš. rozběhl se dolů a sípal. tohle je povinen vyšetřit. budeš se s ním spolčovat proti mně? Tady si to odpracuj !` Zatřásl mnou. Po této blahosklonné radě se vzdálil. Já se tak octla na svobodě a bez odkladu jsem spěchala pro starého sluhu. na tebe jsem zapomněl. zvláště když jsem nechala každou odpověď ze sebe tahat. ať ti nechytne od svíčky. měla jsem šibeniční humor. že jde rovnou do Drozdova. "A to se podívejme! Jak to může Pánbůh -` Heathcliff ho srazil na kolena doprostřed krve a hodil mu utěrku. a když jí doříkal. když byl v mdlobách. Dalo velkou práci přesvědčit starce. vynadal mu tedy bláznivých opilců. takže Heathcliff považoval za potřebné mě přinutit. co z toho bude!` zahřměl Heathcliff.že mu zatím promine jeho hanebné chování. že ještě žije. je prosáklá kořalkou !` "Jo tak vy jste ho tu vraždil!` zanaříkal Josef a pozdvihl oči i dlaně hrůzou k nebi.lavici. Heathcliff poznal. a Hindley se uložil na dlaždicích před krbem. bylo asi půl hodinky před polednem. Klekni ! Ty zmije. a mrštil mnou vedle Josefa. že už mnou nic nehnulo . že jsem se neudržela smíchem. co že jsi mi zamkl před nosem? Nevrč tam. že jeho protivník nemá tušení. jak se s ním jednalo. a kdyby mu žena třeba padesátkrát umřela. a poradil mu. prohlásil můj tyran. Ten se nedal rušit v modlitbě. aby si šel lehnout. Já odešla do svého pokoje celá udivená. Tam utrhl Earnshawovi rukáv od kabátu a s bezohlednou hrubostí mu obvázal ránu. Josef ho pospíšil léčit dávkou alkoholu. povstal a hlásil. že Heathcliff nebyl prvním útočníkem. klel a odplivoval si při tom ošetření stejně prudce. Ale Josef se neměl k vytírání a místo toho začal se sepjatýma rukama pronášet modlitbu plnou tak podivných rčení.

Baziliščí oči měl skoro vyhaslé od nevyspání. "Jako byste byla v životě nečetla bibli ! Když pánbůh navštěvuje soužením vaše nepřátele. Ještě že mrtví skutečně nevstávají z hrobu. Elleno. zakryla bych si zrak před pohledem na takový smutek.jeho slabá chvíle mi dávala jedinečnou příležitost. Po jídle jsem si dovolila neobvyklou smělost. abych ho ještě nepopíchla . stál proti němu a opíral se o krb. ale tentokrát jsem neodolala. zrovna tak příšerně ztrhaný. ať první prosí o slitování.` "A není divu. ale pak jsem se dala do oběda sama. Ale že to byl on. aby Kateřinu nepohněvala. Nic mi nebralo zdravou chuť a neubránila jsem se pocitu uspokojení a povýšenosti. "ale jaký trest na Heathclifa by mě mohl uspokojit. jinak mohl její duch včera něco pěkného vidět ! Nemáte pohmožděniny a rány na prsou a na rukou?" . Za každou způsobenou bolest ať trpí stejnou bolestí.by už měl smrt na jazyku. ať klesne tak hluboko jako já! On první ubližoval.." přisvědčila. jako bych se byl rval s houfem ďasů. Být to někdo jiný. Jen pod jednou podmínkou bych mu snad odpustila . měl jakoby zastíněno hustým mrakem. mladá paní. "Mizerně. když jsem občas po očku pohlédla na své zamlklé společníky a uvědomila si. zub za zub.` odpověděl. hanba. Čelo. že určitá osoba se neopovážila na vás sáhnout. Elleno. budu maličko milosrdná. prohlašovala. možná i od pláče. "Dokud žila Kateřina. že já mám svědomí čisté. jen kdybych já mu to způsobila a on to věděl! Má u mne velký dluh. vysmívat se padlému nepříteli. to by vám mohlo stačit. Rty bez obvyklého divošského úšklebku nesly pečeť nevýslovného žalu. usadila jsem se u ohniště ! Obešla jsem Earnshawovo křeslo a přiklekla jsem v koutě vedle něho. To mělo znamenat. Já čekala.kdyby mi splatil oko za oko. Neměli se k jídlu." kárala jsem jí. že pomsta na něm je nemožná. Heathclif na mne ani nepohlédl. radši bych pošel. jako by byl z kamene.pak snad. a ten jeho zloduch. já mu podala sklenici vody a ptala se ho. méně. a proto nemohu ani odpustit. "Nemluvim ani o ruce. měla jsem jen radost ! Je to sice nehezké.` podotkla jsem. až na stole všechno vystydlo. kdy jsem mu mohla s rozkoší odplatit zlým za zlé. jak mu je. které jsem kdysi považovala za tak mužné a teď se mi jeví tak ďábelské. že vás ochrání před ublížením na těle. Já se na něho dívala zdola a nenuceně si prohlížela jeho rysy. kdybych já přitom zůstala stranou? Kéž by radši trpěl." ta "Hanba. Ale vidím. Jen zloba a zpupnost by chtěla k božím trestům přidávat lidské!" "V zásadě bych s vámi souhlasila. No a Hindley měl žízeň. protože řasy mu ještě vlhly. a pak . ale každý kousek těla mě bolí.

které mu ochotně poskytnu.ví každý" že nebýt pana Heathclifla. o zem. že připravil o život jednoho z vašeho rodu.` šeptala jsem. jak jsme byli šťastni . ženská pitomá. Sklesl však zoufale nazpět s vědomím. protože jsem viděla."Ani nevím. než aby vás miloval. že něco takového řekl. když je mrtvá. No promiň !` odsekla jsem. on má úplně její oči. Nesnažil se tedy po mě drapnout. odporné a nechutné pojmenování paní Heathclifová. Vstaň a jdi mi z očí !` promluvil ten bolestín. "A tekly mu sliny z úst. že jsem se odvážila zavzdorovat mu novým úšklebkem. že na takový útok mu nestačí síly.` Heathcliff si pravděpodobně uvědomoval jen pravdu toho. A také má její -` "Pryč. jinak učiněný ďábel!` Pan Earnshaw sledoval můj pohled a zadíval se do tváře našemu společnému nepříteli. jak mu začaly kapat slzy do popela a dech se mu těžce dral z prsou. "Proč? Snad se neopovážil mě uhodit. "kdyby ti Kateřina byla věřila a vyměnila svoje příjmení za to směšné. a s radostí půjdu do pekla!` naříkal vztekloun Hindley a křečovitě se snažil povstat. ale ďábelský duch. když vás nenávidí. Ale koneckonců máte to lepší. jak byla šťastná Kateřina. ale chytil ze stolu . Podívala jsem se mu rovnou do očí a výsměšně se zachechtala. abych ho ještě v poslední chvíli života zaškrtil. ačkoliv ho bylo sotva slyšet. "Už je dost na tom. když jsem padl?` Uhodit? Šlapal po vás a kopal vás a mlátil vás. jak jsi mu je chtěl vydloubat.` odpověděl. co si o tobě myslí!` Dělilo mě od něho opěradlo lavice a tělo pana Hindleyho. Když si vzpomenu. Čím déle tak strnule stál. to bys mohl vidět sám. byl tak zamlžený a zarosený. takže jsem honem couvla. méně již zášti mluvčího. který odtud obvykle vyhlížel.` řekla jsem nahlas. který byl tak pohroužen do svého smutku. Teď. než on se objevil. co bylo řečeno. "ale já jsem taky měla ráda Kateřinu a její bratr potřebuje ošetření. "Ale což o to. vaše sestra mohla dnes žít. Jenže ona by nebyla tak schlíple snášela tvé sprosté jednání ta by ti náležitě vysvětlila. než tě rozdupu ! zařval a pokročil ke mně. "V Drozdově . snad ani zpola ne . "Kéž mi dá pánbůh sílu. že si ničeho kolem sebe nevšímal. byl bys jí za chvíli podobně zmaloval. tím černější výraz se mu jevil na obličeji. Snad to k němu aspoň trochu proniklo. V těch jeho začazených pekelných škvírách to na okamžik šlehlo plamenem. kdybys mu byl na nich nenadělal modřiny. proklínala bych ten Osudný den. Vždyť je to jen zpola člověk. vidím jí v Hindleyovi .` dráždila jsem ho dál. jak se do vás chtěl zakousnout. připravena k útěku. "Aspoň se mi zdálo.

že se radši dám odsoudit na věčnost do horoucích pekel. když se poplach utišil. kterého nenáviděl tak silně. že je mu to celkem jedno. že bylo napodiv. kdesi u Londýna. ale vystoupla na židli. Přesto jí neobtěžoval a za tu shovívavost asi vděčila tomu. porazila jsem ve dveřích Haretona. On nato. dověděl se od někoho jiného z čeledi. kde se to v jeho mírné povaze bralo. Zasáhl mě pod uchem a přerušil mě vprostřed řeči. když Lintonu Heathcliffovi bylo málo přes dvanáct. Neřekla jsem mu to." Nic nezapomenu. zkrátka jsem se hnala k spásnému majáku. že sestra odešla od muže. jak psala. než abych prožila jedinou další noc pod krovem Větrné hůrky. dojdu si pro něj. "Až budu chtít. aby běžel pánovi na pomoc. Na to se spolehněte!" Ale než se tak stalo. matka bohudík umřela . už se do našeho kraje nevrátila! Ale s panem Lintonem si později pravidelně dopisovala. Hned od počátku. abyste na něj vůbec zapomněl. Našla si tuším nový útulek na jihu. která divoce hafala radostí. kde je a že má dítě. Nechtěla ani slyšet.jak se vyřítil za mnou." řekl. Když mi konečně dopřál sluchu. aby si ještě hodinku odpočinula. Druhý den po Isabelině neočekávané návštěvě jsem neměla možnost s pánem mluvit vyhýbal se hovoru a nic ho nezajímalo. byl nevrlý a stonavý. Ještě jsem zahlédla. který zkoušel oběsit na lenochu židle všechna čerstvě narozená štěňata. abych jí nasadila klobouk a ovinula kolem krku teplou šálu. Když mě viděl.jí měl vzít zas k sobě. a on se jen kysele usmál a řekl : "To asi chtějí. políbila Edgarovu a Kateřininu podobiznu. Já mu prvně řekla chlapcovo jméno. že má zase svou paní. Pak vstala a požádala mě. abych ho taky nenáviděl !" "Asi by chtěli. stejným způsobem se rozžehnala se mnou a seběhla ke kočáru. skákala a letěla srázem dolů. Měl k Heathcliffovi odpor skutečně hluboký . Pan Heathcliff mě jednou potkal ve vsi a vyzvídal. Vytrhla jsem nůž. padala jsem přes hráze a brodila se močálem. k světlům na Drozdově. která ho doufám ranila hlouběji než jeho nůž mne. i kdyby si ." Isabela skončila a dopila čaj. ale Hindley mu podrazil nohy a oba se v křížku svalili před krbem. a šťastna jako duše vysvobozená z očistce jsem pádila. Cesta mi byla příliš křivolaká a já si to namířila rovnou přes slatiny. doprovázena Fifinkou. Ačkoliv jsem mu nic neprozradila. Kočár se rozjel a my viděli Isabelu naposled. že jí nesnášel. velmi ho potěšilo.u toho že by ji nenechal. ale jen ať prý si dá pozor a nevrátí se k bratrovi . leckdy se poptával po dítěti. kde Isabela žije. Na útěku přes kuchyň jsem zavolala na Josefa. Tam se jí několik měsíců po útěku narodil syn a dostal při křtu jméno Linton. A věřte. kterou jsem sehnala.asi třináct let po úmrtí Kateřiny. skočila ke dveřím a křikla jsem ještě větu.jídelní nůž a hodil jím po mně.

Pan Kenneth to přišel ohlásit našemu pánovi. a ne a ne pochopit.jak to. že kratší tvar si oblíbil Heathcliff. navíc k jeho smutku. Dostalo jméno Kateřina. již bylo neomezeným vládcem v jeho srdci. My na Drozdově jsme neměli valné tušení. propadla nekázni a zmatku. leda když se samotářsky toulal po ladech nebo navštěvoval hrob své choti. vy z toho umíte vyvodit lepší poučení než já . sami si zvolili svůj úděl a musili v něm pak setrvat. jak se dalo čekat. kdežto paní Kateřině nikdy jméno nezkracoval. kam se podle něho zajisté odebrala. takže to vyjde nastejno. že se nedali stejnou cestou. takový byl nad nimi spravedlivý soud ! Ale vy už se nějak ošíváte při mém kázáníčku. pane Lockwoode. . vesnici se vyhýbal zásadně a trávil život v naprosté odloučenosti uvnitř svého parku a domovních pozemků. když už mě zvali na pohřeb. Jeden jako druhý byl přece zamilovaný manžel a milující otec . ani ne za půl roku. aby ho obcházel Kateřinin duch ! Čas mu přinesl pocit smíření a zádumčivost. No a s panem Earnshawem to skončilo. Umřel zanedlouho po sestře. Měl i pozemskou útěchu a radost. Tohle. vroucí láskou a s nadějí na posmrtné shledání v lepším světě. proč se vyvinuli za podobných okolností tak odlišně. a nežli se robátko naučilo zabroukat jediné slůvko nebo zavrávorat jediným krůčkem. ať už lepší či zlou? Ovšem Hindley tak jsem si to vysvětlovala . On se nemodlil za to. Měl Katku rád ani ne proto.a nesmiřitelný. radši ani nechodil nikam. Naopak Linton osvědčil nezlomnou pevnost věrné a čestné duše . ale i to zpravidla večer a časně ráno. že byla jeho dcerou. přestal i chodit do kostela. ale ten jeho chlad roztál brzy jako dubnový sníh. oddal se do vůle boží a bůh ho potěšil. a ubohá loď měla odzvoněno.i se svou lepší hlavou se ukázal horším a slabším člověkem. Byl však příliš dobrý člověk. Jak jsem říkala. Pro pana Lintona byla holčička vždy jen Katkou : tím se mu odlišovala od matky a zároveň jí připomínala. kdy nepotkával jiné chodce. druhý doufal . že to s ním jde tak rychle z kopce. která byla bohatší než radost průměrných smrtelníků. ale proto. kapitán opustil své místo a posádka se pak už nesnažila nic zachraňovat.nebo si to aspoň o sobě myslíte. že byla dcerou Kateřininou. asi proto. několik dní si málem ani nevšímal drobounkého potomka zesnulé choti. Já vím. aby vydržel být trvale nešťastný. Vzpomínal na ženu s něžnou. Srovnávala jsem si ho s Hindleyem Earnshawem. Když jeho loď uvízla na skále. Jeden zoufal. ale on nikdy neoslovil dítě plným jménem . kde by ho mohl potkat nebo slyšet o něm mluvit. Vzdal se soudcovského úřadu. ho proměnilo v dokonalého poustevníka. První a jedíná zpráva o tom se mi donesla.

"Jděte ! Pro toho byste plakala?" divil se doktor. že osiřelý Hareton je synovec jeho ženy a nemá žádného bližšího příbuzného . "A začněte žmoulat cípek zástěry."No tak. ale poručil mi. že mi to dalo větší ránu než smrt paní Lintonové . já to věděl.váš věk. Člověk musí želet starého kamaráda." lovičku." vyptávala jsem se netrpělivě. tak u toho jsem se zastavila v Gimmertonu a požádala ho. Začíná tloustnout. pane Kennethe. že jste se narodili v stejném roce !" Přiznám se. Měli s Earnshawem stejného advokáta. takže ve mně hned hrklo strachem z nějaké zlé zprávy . On zavrtěl hlavou a radil nechat Heathcliffa na pokoji." "Tak kdo je to. Po pravdě řečeno. Nemohla jsem se ubránit otázce : "Sešel přirozenou smrtí?" Dělej co dělej. proto by mu pan Linton měl být poručníkem a je vůbec povinen vyšetřit."budeme oba nosit smutek. Slezl s koně a uvázal otěž na hák u dveří. a nakonec mě přece pustil na Hůrku. "Inu. až jsem si umínila požádat o dovolení. aby se dal uvést k pánovi jinou služebnou. i když s ním šili všichni čerti . "Hádejte!" řekl. kolik z majetku ještě zbylo a co má na Hůrce nadále pohledávat švagr Heathcliff. je prý na tom Hareton hůř než žebrák. Hindley Earnshaw! Hindley. co ztratil lepší po. Pana Kennetha jsem poprosila. Nelly. abych si promluvila s jeho právním zástupcem." vykládal mi.jak si jen mohl přát . "na statku je hypotéka. Nelly! Kdo by to řekl. váš vrstevník z dětství a můj darebný kumpán. a přímému dědici nezbývá nic a musí být hezky . umřel. Taky jsem mu připomněla. Ale utěšte se. že budeme cedit vodu. Sedla jsem na schůdky u verandy a plakala jako pro vlastního bratra. Heathcliff je tuhý pořízek. "Kdepak. a že můj bývalý pán a kamarád z dětství má přední nárok na moje služby." povídá mi . zlitý pod obraz ! Chudák. abych mohla jít na Větrnou hůrku a pomáhat při poslední službě mrtvému. Kdo myslíte.dávné vzpomínky mi vyvstaly v paměti. že se nám zas odporoučel?" Kdo?" ptám se celá polekaná. ale já mu horlivě domlouvala.provedl mi všelijakou lumpárnu ! Bylo mu sotva sedmadvacet . ačkoliv poslední dobou se z něho stal náramný divoch i na můj vkus! No prosím . Pan. bude mi chybět. tahle myšlenka se mi ustavičně vtírala a nedala se odbýt. Linton byl tenkrát úplně neschopen něco takového zařizovat. aby si představil. budete ho potřebovat na slzičky!" "Snad ne pan Heathcliff?" zvolala jsem. jen kypí zdravím . jak je tam zesnulý opuštěn. Pan Linton se velmi vzpěčoval dát mi svolení. Otec se prodlužil. aby šel se mnou. teď jdu od něho.vjel na koni do dvora a bylo příliš časně ráno.

když ho bude ohýbat stejný vítr!" Nic netušícího chlapce bavila taková řeč a začal hravě tahat Heathcliffa za vousy a popleskávat ho po tváři. Pan Heathcliff řekl. a našli jsme ho bez vlády tady na lavici. Skutečně jsem jednou zahlédla v jeho tváři cosi jako vítězný pohled. musí mi vrátit mého syna. abych i to zařídila podle svého a jen abych pamatovala. studený a ztuhlý. že chci dohlédnout. Byl už mrtvý. aby s ním věřitel měl trošku slitování. protože jsme ho tu slyšeli chroptět jako zvíře. jestli i tenhle strůmek poroste křivě. že výlohy jdou z jeho kapsy. zopakovala jsem Edgaru Lintonovi hlavní body naší rozmluvy. vypadalo to jako otrlá spokojenost z úspěšně vykonaného obtížného díla. Pan Heathcliff řekl.pokorný. Vy na něj nemáte vůbec žádný nárok. když vynášeli rakev z domu." povídal. to hovado zatím zdechlo. Včera odpoledne jsem od něho jen na moment poodešel. Kdyby z něho tahali kůži na řemeny. že pustím Haretona jen tak lehko. že musí mít důstojný pohřeb. ale než přišel. nebyl by se probudil ! Poslal jsem pro Kennetha. Dalo-li se z toho na něco usuzovat." "O to se hádat nebudeme. ať teda zůstanu a chystám pohřeb. "Tak jest . ale zaskuhral k tomu : "Že on nešel radši pro doktora sám ! Já bych byl pána uměl líp vzkřísit. ale když už jsem přišla. Ten ještě nebyl mrtvý moc mu k tomu chybělo!" Trvala jsem na tom. mě rád přivítal. a už přede mnou zatarasil oboje dveře ve světnici a přes noc se svévolně upil k smrti. Uznáte. to bylo." "To říká Linton?" ptal se. chlapec půjde se mnou do Drozdova. ale toho druhého dostanu. nač bych tu byla." řekl ten mizera. Vyřiďte proto pánovi. Ale já uhodla smysl a řekla jsem ostře : "Dovolte. "Ale zrovna by mě těšilo vzít do ruky výchovu nějakého mláděte. že se víc nedalo dělat. On už měl předem o Haretona malý zájem a teď teprve se nepokoušel zakročit. který nesvědčil ani o radosti.poručil mi." Šla jsem na Větrnou hůrku a vysvětlila. lhostejný vzhled. Neříkám. Josef. "Správně by měli toho blázna zahrabat na křižovatce. Ráno jsme vyrazili dveře. abych ho přivedla. Když jsem se vrátila. kdybyste se stavěli na hlavu ! Jen mu to hezky vyřiďte !" Taková výhrůžka nám stačila svázat ruce. chlapečku ! Uvidíme. ale než se připojil s Haretonem k smutečnímu průvodu. vyzdvihl si nešťastné dítě na stůl a zašeptal se zvláštní jízlivostí : "Teď jsi můj." Starý sluha to sice celkem potvrdil. A i kdyby se byl . aby se všechno řádně připravilo k pohřbu. že kdyby mi chtěl brát tohohle kluka. že nevidí. "a to bez velkých cavyků. Zachovával tvrdý. ani o smutku. Přitom se pokrytecky tvářil jako zarmoucený pozůstalý. který vypadal dost zarmouceně.

že jí pan Linton vzal s sebou na nějakou míli cesty ven. patřilo k nejšťastnějším v mém životě . mírnilo jí laskavé srdíčko. když naše slečinka bývala nemocná. Živá nálada v ní jen hrála. když se rozhlížela . Ovšem je třeba uznat.chtěl o něho brát. měla hezké tmavé oči Earnshawů. Uvázal se v držení a dokázal advokátovi a ten to zas dokázal panu Lintonovi. beztak by to bylo k ničemu nevedlo. k tomu zlaté kadeřavé vlásky. až přespříliš citlivé. Heathcliff. ale jinak se jí povahou nepodobala . Gimmerton jí byl prázdným jménem a kromě domovského dvora byla kaple jedinou budovou. který měl být prvním statkářem v kraji. mohlojí to srdce utrhnout. protože nemá jediného zastánce a netuší ani.jí nesvěřoval. a že on. hlavně sklon k prostořekosti a vzdorovitosti. jak silně dovedla přilnout k lidem. Naštěstí byla pro svou zvídavost a bystrost dobrou žačkou. Hareton. že měla i chyby jako protiváhu dobrých vlastností. tomu neujdou děti chudých ani bohatých. Bylo to roztomilé děvčátko. to hned bylo : "Já to povím tatíčkovi!" A když jí otec napomenul třeba jen pohledem. že Earnshaw zadlužil svůj statek hypotékou do poslední pídě půdy. Když jí někdo ze služebnictva popudil. uměla běhat a po svém způsobu žvatlat. byla tichá a jemná jako holubička. v lásce nebouřila. který je častý u zhýčkaných dětí. kolem které šla nebo do které vkročila. a než dvakráte rozkvetl vřes nad hrobem paní Lintonové. ale nikomu . jako sluníčko v našem šerém domě ! I v obličeji byla kráska. Matku mi připominala tím. Jen tak občas. Málokdy se stalo. ale nebyla divoch. Nemůže si zjednat právo. ať hodných či zlostných. Až do třinácti let nevyšla sama mimo park. aby získal peníze pro svou hráčskou vášeň. KAPITOLA OSMNÁCTÁ Dvanáct let. Jinak po slabých začátcích prvního půlroku se nám začala dařit. Větrná hůrka s panem Heathcliffem pro ní neexistovala. a přitom jí sotva řekl křivé slovo ! Vzal si její výchovu plně na starost a proměnil učení v zábavu. je věřitelem. pokračovala paní Deanová ve vyprávění a jediné větší starosti jsem měla. Tím se stal dřívější host pánem na Větrné hůrce. upadl takto do naprosté závislosti na úhlavním nepříteli svého otce a žije dnes ve vlastním domě jako neplacený pacholek. co prošlo po té smutné době. ale milovala hluboce a něžně. měla zvonivý hlásek a snivý pohled. Vyrůstala z ní úplná poustevnice a zdánlivě ji to nijak netížilo. v hněvu se nevztekala. ale světlou pleť a drobné rysy Lintonů. jaká se mu stala křivda. Učila se horlivě a rychle a dělala svému učiteli čest.

Zná to tam i tatínek?" "Tatínek by vám řekl. než mráz dojde k nám. že jí ten výlet dovolí.z okna dětské komůrky do širokého kraje. když u nás je už tma?" "Protože jsou mnohem výš položené než zdejší kopečky.jednou se tam rozjedu na Mince !" Minka byl její poník. jako zůstával u ní. až pak to jde rychle ke konci. že jsou to holé útesy kamene." odpovídala jsem. Psala bratrovi. jeho otec tak si aspoň . tak vy už jste tam byla?" zvolala radostně. může-li. "To já tam taky vylezu. že to nestojí za tu dlouhou cestu." odrazovala jsem jí. Nedala jinak. "Zdejší lada jsou mnohem hezčí na procházky a náš parkje nejhezčí místo na světě. když na jejich vrcholky zářilo zapadající slunce a ostatní krajina tonula ve stínu. A to Edgara tak odpuzovalo. srdíčko. jíž by se vyživilo pár zakrslých stromků. než že se jí to přání musí splnit. aby k ní přijel. Že by s ním ráda různé věci domluvila.začne to mírnými horečkami a dlouho se s tím marně zápolí. "stejné kopce a zase kopce. kam to s ní spěje. že neustále odpovídal : "Ještě ne. Lintonovi vůbec mívali křehkou tělesnou schránku. že byste na ně nevylezla. kde i v trhlinách se uchytí sotva trochu země. přesně nevím. a Edgar i jeho sestra se zdaleka netěšili tomu robustnímu zdraví. až bude starší. nic jinšího !" "A ty skály tam jsou jako ze zlata! Jaké to je. ještě ne !" Jak jsem vám povídala. Pan Linton od ní neměl chvíli pokoj a musel. jaké vídáte u zdejších lidí. a to jí docela popletlo hlavu. Má prý naději. paní Heathcliffová žila ještě dvanáct let po svém útěku od manžela. když člověk stojí docela u nich?" Příkrý sráz Penistonských skal jí obzvláště vábil . Ale slečna Kateřina si počítala věk na měsíce a každou chvíli se vyptávala : "Už jsem dost velká. říkávala: "Jak dlouho si ještě počkám. a hory neznám." broukala pro sebe. chtěla by mu dát poslední sbohem a svěřit mu osobně malého Lintona." "Jé. že po čtyřměsíční nemoci tuší.moře?" "Ba ne. Jedna služka prořekla něco o Jeskyni skřítků." "Jenže park už znám. ale hádala bych. slečno Katko. a ještě v plném létě jsem tam viděla sníh v černé kotlině na severovýchodním svahu. až budu velká. abych mohla na Penistonské skály?" Ovšem cesta k nim vedla kolem Větrné hůrky. Vysvětlila jsem jí." spěšně jsem jí krotila. "A proč se tak dlouho lesknou. jí slíbit. že umřeli oba na stejné úbytě . že Linton zůstane nerušeně u Edgara. než si budu smět udělat výlet na tamhlety vrchy? Copak je asi vidět za nimi na druhé straně . slečno. Nač vlastně stonala. Jsou tak vysoké a příkré. "Na zimu vždycky zbělí mrazem dřív. Elleno. a úpěnlivě ho prosila. nejvíc. "A jak by mě těšilo rozhlédnout se z té nejvyšší špičky .

jak by se zabavila sama. Svěřil mi Kateřinu zvláště na starost po dobu své nepřítomnosti a znovu a znovu mi kladl na srdce. Na rozhraní našeho panství potkám dělníka. protože branky byly zpravidla zavřeny. večery jí potom sotva stačily na vyprávění báječných příhod. Jinak se nerad hnul z domova. "Ráno jsem jí viděl. oním směrem. Ani ve snu ho nenapadlo. tam. "Dala si ode mne uříznout lískový prut a pak hnala poníka skokem přes plot. Ale Katka. poník a křepeláci nebyli k nalezení. "Jestli se jí něco stane !" vykřikla jsem. že se často zdržovala pod širým nebem od snídaně až po svačinu. Prvních pár dní moje svěřenka vysedávala v koutě knihovny a byla tak skleslá. Zabalila jsem jí plno dobrot do košíku a přivázala jej po straně k sedlu. který jí chránil-před červencovým sluncem.starý lovecký pes. Léto se rozzářilo v plné kráse a Katce se tolik zalíbily samotářské potulky. že se samotná neodváží dál. abych pořád běhala zdola nahoru jí bavit . ale nic. jak mi bylo. že by si mohla vyrazit bez doprovodu ! Zdržel se na cestě tři neděle. a konečně jsem se vydala hledat sama. ať ho zval kdo chtěl. Jednou ráno k osmé hodině ke mně Katka přišla a hlásila." povídá mi. spoléhala jsem. že dnes bude dělat arabského kupce a pocestuje s karavanou přes poušť. aby nehnala poníka tryskem a moc dlouho se nezdržela. Posílala jsem jí na vycházky a na vyjížďky v hranicích naší obory a po návratu jsem vždycky trpělivě vyslechla. zdali neviděl naší slečnu. když zeširoka líčila svoje skutečná i vymyšlená dobrodružství. jak si přála. a ona vesele nasedla. Posílala jsem lidi vyhlížet je tím směrem. který už měl rád svůj klid. abych s ní nechodila mimo park. Vypadala jako šotek v tom širokém klobouku a průhledném závoji. totiž koně a tři velbloudy (jejich roli museli hrát jeden velký ohař a párek křepeláků). Pan Edgar ani na okamžik neváhal a rozjel se za ní. Prolezla jsem dírou . Nebála jsem se. a i kdyby byly bývaly dokořán. Já měla příliš práce. Ptám se ho. spravoval tam plot. Jeden člen výpravy se vrátil .určitě nebude mít zájem o hocha. ale tentokrát letěl jako na křídlech. a náš nezvedenec tu ještě nebyl. taky už jsem měla svoje léta . který by mu působil jen výdaje za stravu a vychování. Bohužel má důvěřivost nebyla na místě. Přišla doba svačiny. Odklusala s rozjařeným smíchem a mávnutím ruky odbyla mou opatrnou radu. a cvalem pryč !" Pomyslíte si. že by mohla překročit hranice. Ale tohle období pak vystřídala netrpělivost a podrážděný rozmar.a vymyslela jsem si tedy plán. když jsem to slyšela! Hned mi svitlo. V takové trpné náladě mi nedělala valné starosti. co je trochu nižší.namlouvala . že jí nebylo do čtení ani do hraní. že se rozjela k Penistonským skalám. Ať prý jí dám s sebou hodně zásob pro ní i pro zvířata.

darebo darebná !" "A jejej.to byl ten náš divočejší křepelák! Ano. tím nic nespravíte. že jste to vy. "Co jsem udělala?" spustila nářek: "Tatínek mi nic nezakazoval. až konečně ze zatáčky jsem dohlédla na Větrnou hůrku. "mohla se zabít nebo si něco zlámat !" Byla jsem strachem bez sebe.v plotě. a domů !" poručila jsem. Pádila jsem. Buďte klidná.daleko široko ani stopy po ní ! A ty skály jsou jistě asi půl druhé míle za dvorem pana Heathcliffa. tohle je váš poslední výlet. kterou ten muž spravoval. "To vám toho budu večer povídat ! A jak to. jako by mě štvali. že jste mě našla? Už jste tu někdy byla?" "Klobouk na hlavu. to dělá aspoň čtyři míle od Drozdova. jaká jste lstivá a falešná . když byla malá. "Moc se na vás zlobím.a vy mi takhle upláchnete ! To ukazuje. se pořád vadíte. Rozběhla jsem se k Hůrce. jak mě pan Linton varoval. Co jsem se vás po kraji nahledala! Když si pomyslím. "No ne.moje známá z Gimmertonu byla tu ve službě od smrti pana Hindleyho. Zaplať pánbů za to. Víckrát vás nepustím z domu. Elleno. "Pojďte sem. Klobouk si pověsila na věšák a udělala si tu pohodlí jako doma.po tomhle vám nikdo nebude chtít věřit!" Hned obrátila. V nejlepší náladě se tu smála a žvatlala s Haretonem. Přišla mi otevřít taková ženská .zajásala Katka. On mě hubovat nebude. "A co jestli někam lezla a spadla. Pojďte dál a odpočiňte si chvilku !" Vstoupila jsem a našla ve světnici tu svou zbloudilou ovečku. i s Josefem. slečno Katko. míle ubíhala za mílí. je pryč. "I to to. že padne soumrak. a zamířila jsem k silnici. "vy si jdete pro slečinku. běžím ke dveřím a buším na ně jako vzteklá.a teď na ní mohl oči nechat zvědavostí a údivem."." povídá. ale má opuchlou hlavu a do krve rozdrásané ucho ! Vrazím do vrátek. Ellena.pod oknem si tam hoví Kája . Ten vyrostl v statného osmnáctiletého mladíka . "Aha. a ne hospodář !" Pan Heathcliff není doma?" ptám se celá bez dechu z toho leknutí a chvatu." lekám se. jak jí pusa jela v jednom kuse a co měla otázek a řečí. nic se jí nestalo. to jenom vy. z kterých pochopil sotva polovičku. Popadl mě strach. Hned tak brzy tu nebudou. Vyskočila a běžela ke mně. na které sedávala její matka. Zatvářila jsem se hrozivě. abych vás nikam nepouštěla . ale Kateřina nikde . Zbytečně ohrnujete nos a natahujete moldánky. než tam dojdu. To jste provedla něco ošklivého. abych skryla svou radost. dokud se nevrátí tatínek. uvážu vám . a to mně vám spadl kámen ze srdce . slečna je tady! No počkejte. Kolébala se před krbem v houpací židličce." "Honem domů !" opakuju.

tentokrát zlostí. zahučel něco vzteklého a obrátil se k nám zády. že budete mít starost. uklouzla mi jako myška za nábytkem a prolézala pod ním. "Ale paní Deanová. a budeš mi povídat o těch skřetech. Ale Katka viděla. proč mi neříká slečno? To se přece patří. jak chcete !" "Poník je na dvoře. jako by to byl nějaký čeledín ze stájí na Drozdově." Tohle plísnění na sebe přivolala Katka tím. Ukážeš mi. A komu teda? Tvému pánu?" Zarděl se ještě víc do ruda. . protože mě dopálilo." pletla se do toho služebná. abych jí ho nasadila. až jsem tou marnou honbou byla pro smích. Koukal se zarytě do země a stydlivě se začervenal. Byla čím dál drzejší. "Kdo je tu pán?" vyzvídala na mně všetečka. "Můžeš mě doprovodit. "Ne. slečno? A kde je váš Fénix? Jestli si nepospíšíte. ačkoliv právě oči měli oba velmi podobné. že jí vyprovodí. a najednou prý to nepatří jeho tatínkovi ! Když tu slouží. nechám vás tady. kde se rojí bludičky nad močálem. Když jsem jí pronásledovala. cesta přes kopce nestojí za nic. "A ty mi přiveď poníka !" nařídila svému nepoznanému bratranci. a chováte se jako malé dítě. čí je to dům. To my jsme ji tu zdrželi. Kde máte poníka. a začala mi znovu uhýbat a hopkovat po světnici. abych na ní nedosáhla. Je pokousaný a Kája taky." odpověděla. Nevydržel se jí dívat do očí." Za těch řečí tu Hareton okouněl s rukama v kapsách a nevěděl rozpaky co mluvit. ona se u nás nechtěla stavět. Hareton i služebná se chechtali a Katka s nimi. Všechno jsem vám chtěla vypovědět. jak ta služebná do toho mluví. "Jak dlouho budu čekat?" houkla jsem. co by vám nohy stačily !" "Jak to. "nemusíte na děvenku tak hartusit. Dělejte. jako by ho můj příchod netěšil. Hareton se nabídl. Ale hni sebou ! Co tu trčíš? Přiveď .klobouk. bála se. "a Fénix je zavřený za dveřmi. slečno Katko. ne?" Při těch dětinských výkladech se Hareton zachmuřil I jako bouřkový mrak. Tak jen žádné vzdory ! Styďte se ! Je vám třináct." Zdvihla jsem klobouk a přikročila k ní. jak jim říkáš. a já mu to schvalovala . ale vy jste nabručená a není s vámi řeč. copak nepatří tvému otci?" zeptala se Haretona. "On pořád říkal náš dům a naši." odpověděl. Za pár minut bude tma jako v pytli. až jsem na ní křikla. že si strhla klobouk z hlavy a uhnula. dopálena na nejvyšší míru: "Kdybyste věděla. Bez řečí jsem žvanilkou jak se patří zacloumala a konečně se mi podařilo jí vypravit k odchodu. pospíchala byste z něho. že tamější lidi jsou při ní. Ale tvářil se.

Abys věděl !" Hareton se toho zřejmě nelekl." "Tohleto.poníka.on nemůže být můj bratranec. ať už jsme odtud pryč!" "Ale Elleno." Ale on není . se bude týkat jejího příbuzenství s tím nevychovancem.a mně za to nikdo neplatí. slečno Katko. on že prý to tak zle nemyslil. ale aspoň je váš bratranec . "a hned mi pusťte ven psa!" "Pomalinku. Tamhle pan Hareton není sice zrovna syn našeho pána. Zatím už Haretona přešla zlost nad tím.snad ho dojal dívčin zármutek. "Zdvořilost vás nic nestojí. můj bratranec je mladý pán. ať mi neříkají takové hlouposti !" utíkala se ke mně v nejistotě. "Člověk může mít bratranců hromadu. a spustila nanovo. kterou začne Katka na otci vyzvídat po jeho návratu. že byl pokládán za čeledína. Musila jsem se pousmát tomu." odvětila oslovená. a můj bratranec?" zasmála se nafoukaně Katka. já to na tebe povím tatínkovi. Neodpovídejte mu. neschopná pohybu. Katka zastavila svoje lamento. slečno. o kterém se dověděla od služebné.jakou jste si našla pěknou společnost!" musela jsem zakročit. Když jsou protivní a nevychovaní. Čím dál víc ji to pomyšlení rozčilovalo a utekla se před ním do mé náruče." obrátila se na služebnou. vzhledný v obličeji. abych vám sloužila. že první otázka. "Tatíček mi přiveze bratrance z Londýna. "Elleno. ohlédla se zděšeně a vyjeveně po chlapci. Velmi mě mrzely ty Kateřininy důvěrnosti se služebnou. K tomú jí řekl. slečno Katko. "Jistě že. ať nebulí. jak se jí chudák ošklivil ! Byl to přece statný a urostlý mládenec. ukecaná jezinko !" "Vidíte.jak to odpovídalo . A to jí tak pohoršilo. vyhledáme si Minku samy. že služebná prozradí panu Heathcliffovi. až jí slzy vyhrkly z očí. Sám jí přivedl poníka až ke dveřím a sáhl do boudy pro pěkné štěňátko teriéra a vložil jí je do dlaně. prosím vás ! A pojďte. co jí Katka svěřila o příchodu mladého Lintona. Ale tenhle -" nedořekla a rozplakala se hrůzou při pouhé myšlence. A stejně jsem tušila. "Vy mi přivedete poníka. silák kypící zdravím! Oblečený byl ovšem tak. a nic mu to nemusí vadit. "Nakašlu ti. Nepochybovala jsem. Tak jen ticho!" konejšila jsem jí. a všelijakých. když poručím? Ty ošklivý." odseklají karatelka." lkala Katka. počkej. povídám !" Tobě mám sloužit? Nakašlu ti!" zavrčel mládenec. nemusí se s nimi přátelit. "Ten umí krásně mluvit s dámou. že by měla mít takového klacka v příbuzenstvu. že on se nestydí mi nadávat?" zvolala ustrnulá zděšením. . Cože uděláš?" žasla Kateřina. "Copak mě nemusí poslouchat.

Jenom strach zabránil starému sluhovi. co se dalo ulovit. Ti se přicourali se svěšenou hlavou. že z jeho výrazu bylo lze vyčíst lepší nadání. že si to za něj odnese Heathcliff . ztrácelo se to v přebujelém pleveli. sama jsem zahlédla jen sem tam něco. nikdy chlapce nepobídl k jedinému krůčku na cestě ctnosti. Nepředstírám. když mu v dětství ve všem nadržoval. ale uvnitř v domě bylo znát zase bývalou úpravnost a péči ženské ruky. a takovým Hareton v jeho očích nebyl. kdo ho připravil o majetek. leda takový. řekla bych. Haretonova zkáza padne na jeho hlavu. lichotil mu a rozmazloval ho. byl na obtíž. mu tělesně neubližoval. ale toť se ví. Hospodář byl příliš mrzutý.mluvím podle doslechu. ale konejšil se tím.za sebou.denní robotě na poli a večerním toulkám po ladech. Heathcliffovi. Nehlučely tu již výtržnosti. ať dobrou či špatnou a takový je dodnes ! No ale. Slečna Katka odmítla přijmout štěně na usmířenou a chtěla svoje psy. který by jemu. trochu jsem uvázla s vypravováním. a proto omezoval svoje výlevy na šeptané narážky a nejasná proroctví trestů shůry. Heathcliffa těšilo spíše trýznit bázlivce a slabochy. ať se choval sebedarebněji. že je hoch na šikmé ploše a jeho duše propadá věčnému zatracení. Josefa totiž zjevně těšilo. když ho viděl tropit nejhorší nepřístojnosti . že svou "nevycválaností" (jak tomu říkal) rozčilují pána do nepříčetnosti a nutí ho hledat útěchu v opilství. aby nepopouzel chlapce k odporu proti nynějšímu majiteli Větrné hůrky. Vesničané tvrdili. Přesto se mi zdálo. v tom byla velká útěcha ! Josef vštípil Haretonovi pýchu na vlastní jméno a rod. I tak se dalo soudit na žírnou půdu. Jako kdysi obviňoval nedospělou Kateřinu Earnshawovou a Heathcliffa. aby stál o nějakou kamarádskou společnost. strach z majitele se u něho stupňoval až k pověrečnému děsu. protože chlapec svou nebojácností ho asi nedráždil k surovostem takového rázu. že pan Heathcliff je ras a krutě ždíme své nájemce. Spíše projevoval Heathcliff svou zlovolnost tím. že jsem byla dobře obeznámena s poměry na Větrné hůrce . uznával. Pan Heathcliff. než jaké míval jeho otec. která by za příznivějších podmínek mohla skýtat hojnou úrodu. které tu bývaly běžné za Hindleyova panování. A říkalo se. Fénixe a Káju. a tak jsme se všichni vydali na zpáteční . ani ho nevaroval jediným napomenutím před neřestmi. protože v něm viděl hlavu staré rodiny. Když chlapec klel. V chlapcově duši bylo všelicos dobře rostlého. kde číhal na králíky a všechno ostatní.nedal ho učit číst a psát : nikdy ho nekáral pro žádný špatný návyk. tak nyní zas přičítal všechnu vinu za Haretonovy nedostatky tomu. že ho značně taky zkazil Josef. ba ani jindy. že chlapce nechal zpustnout . nohy táhli . Josef ho neokřikl .

abych dcerušce pořídila smutek a jeho mladému synovci přichystala pokoj se vším potřebným. co všechno zajímavého tam spatřila. strašně by se rozhněval a snad mě i propustil.ale protože jsem upadla v nemilost. On jí zasvětil do tajemství Jeskyně skřítků a spousty jiných záhadných míst . že zas uvítá tatínka. Stěží jsem ze slečinky vytáhla. dočkala se potupné urážky od cizího člověka ! Nemohla to pochopit.mě ustavičně trápila. jak nepříznivě hledí na všechny členy domácnosti z Větrné hůrky a jak by ho mrzelo. aby jí doprovodil. "drahouškem". nebylo mi dopřáno zvědět. Také jeho mluva se jí bolestně dotkla ona. A teď mi ho přiveze .cestu. byla to moc hodná děvenka. že dobrá shoda mezi ní a průvodcem se porušila teprve tehdy. kdy jsme je měli čekat. tak došlo k seznámení. Cíl její cesty byly Penistonské skály a dojela bez únavy až ke vrátkům dvora na Hůrce. Ale hlavně jsem jí kladla na srdce. má je světlejší než já. že bych toho chlapečka ráda viděla.hlouběji se jí smutek za zemřelou tetu nedotkl. Nastala pěkná rvačka. Vysvětlila jsem jí. kdyby se dověděl. než jsem jí přiměla ke slibu. Odtamtud vyrazil Hareton se psí družinou. Slíbila mi. když ho urážlivě oslovila jako sluhu a Heathcliffova hospodyně jí urážlivě označila za Haretonovu sestřenici. abychom jim šly spolu naproti naší oborou. že tam byla. Kateřina vypověděla Haretonovi všechno o tom. že kdyby otci prozradila. "princezničkou" a "andílkem". dala si od něho ukázat cestu a nakonec na něm vyloudila. než se vlastníkům podařilo psy od sebe odtrhnout. Když to vezmete kolem a kolem. a stála v slově. "To bude zábava. jak strávila den . jako len. kdo je a kam jede." švitořila. mít s kým si hrát ! Teta Isabela poslala tatíčkovi kadeř jeho vlásků . která byla pro každého na Drozdově "miláčkem". Od časného rána Katka pořád něco kutila a potom naparáděna v nových černých šatech . jak málo jsem dbala jeho příkazů. že nebude žalovat tatínkovi. která se vrhla na Katčin doprovod. a oddávala se nejnadšenějším úvahám o nesčetných přednostech. co jsem chtěla. Isabela umřela a pán psal. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ Psaní s černou ořízkou nám ohlásilo den pánova návratu. každý jinak ztrápený. "Linton je zrovna o šest měsíců mladší než já. Vyrozuměla jsem jenom. často si říkám. když jsme se pomalu loudaly ve stínu stromů přes kopečky a dolíky v mechovém pažitě. Kateřina se plašila radostí.většinu toho jsem se mohla domyslet sama. děvenky malé . a stejně jemné jako já! Schovávám si je ve skleněné krabičce. a stálo mě to dost práce. Přišel večer. Toho se Katka zalekla kvůli mně. jež bude mít její "opravdový" bratránek.

poběžíme !" Rozběhla se a vrátila se. ale kdepak by ona dovedla trpělivě čekat ! Nemožnost chvilku nevydržela na místě.podal mi ruku a řekl mi.už jedou? Nejedou. a znovu se rozběhla to se tolikrát opakovalo. Zatímco se mazlili. abys jí nezarmoutil! Zkus se trochu utěšit. "Ještě jí také rozpláčeš . "No tak. cesta ho unavila. Elleno." Ze stojícího vozu strýc vynesl a postavil chlapce. a hezkou chvíli to trvalo. že by ho mohli považovat zajeho mladšího bratříčka. skoro stejně rozradostněn jako ona. no tak. kousíček. abych připravila na jejich příchod služebnictvo. Pamatuj." "Rád bych si lehl. a tak se podobal strýci. na silnici se zvedá prach . "Lintone. "Má tě už ráda. buď hodný chlapeček!" zašeptala jsem mu do ucha a vedla ho dovnitř. než jí moje odměřené kroky dohonily u vrátek. než si povšimli někoho jiného kromě sebe. Vystoupil. že si s tebou hned bude hrát a probíhat se ! A neobtěžuj ho spoustou řečí aspoň dnes večer mu přej trochu klidu. že mu teprve nedávno umřela maminka.tatínek. "Těm to trvá!" stěžovala si. Šli parkem a já jsem běžela napřed. když vůz zastavil u schodů před domovními dveřmi. Tam se usadila na travnatý svah u pěšiny. ano?" "Ano. nahlédla jsem do vozu. zabalený do kožichu. útlý chlapeček. "Podívej se. nic klukovského na něm. jak se na chlapce dívám . a nečekej proto. ale otec jí vyzval. Spal tam v koutě." řekl chlapec a ucouvl před Katčiným uvítáním. a on pořád nechce vykouknout. "ale ráda bych si ho prohlédla." řekl a spojil jim ručky. tak se snaž neplakat. "Ten půl míle. ano? Řekněte ano! Tam k těm břízám u zatáčky!" Rázně jsem řekla ne ! Až konečně měla po trápení přijížděl kočár. Elleno. ovšem. což ovšem o Edgaru Lintonovi neplatilo. tady máš sestřenku Katku. jak vypadá. Ale v obličeji vypadal mrzutě a chorobně. "Ale podívejte. aby šla s ním. který se tím probudil. aby setřel nové slzičky. jakou jí děláš lítost!" . "tvůj bratránek není tak silný a veselý jako ty. Kdy už přijedou? A pojďme jim kousek naproti. cesta je u konce a teď můžeš odpočívat a bavit se. abych zavřela dveře kočáru a nechala hocha spát. Katka zavýskla a počala horlivě mávat.vidíš. Katka by se byla ráda na bratránka aspoň podívala. můj zlatý milý tatínek ! Já jsem tak šťastná pojďte. Ten mě zahlédl. miláčku !" řekl pan Linton Katce. tatínku. Sáhl si prsty do očí." odpovídala Katka. jak ti libo. našemu pánovi. abych uvítala Lintona. jako bychom byli uprostřed zimy ! Bledý. jakmile se v okně objevila hlava jejího otce.

neduživým svěřencem. co chce. Jen si sedl. "Tak si sedni na pohovku. Katka si k němu přinesla stoličku a šálek s čajem. Dovedla jsem si představit. hned se dal zas do pláče." Sotva jsem domluvila. Měl na sobě nedělní šaty a nejsvátečnější . jestli nám tu zůstane. vyrušovat lidi. co mu je. "Bude to dobré. Linton se odploužil k pohovce a lehl si na ní. výraz v kyselém obličeji. . "Dobrý večer. že Heathcliffův sluha Josef je u dveří a chce mluvit s pánem ! Nejdřív se ho zeptám. Josefe. a Ellena ti tam čaj přinese. Všichni tři vešli do domu a po schodech do knihovny. těšila se na bratrance jako na novou hračku a nedala si to vzít. a začal si otírat boty o rohožku. protože byl opravdu rozmazlený jako děťátko utřel si oči a chabě se usmál. "docela dobré. Elleno. To se mu líbilo. a s vůlí přijde i síla!" "Hm. že stejně odmítne moje zprostředkování. Začala ho hladit po vláscích.Ať už to bylo z lítosti nebo ne. Josef už vlezl do kuchyně a přišel za námi do síně. ale jestli nám zůstane!" dumala jsem pro sebe a zmocnila se mne obava." řekl mi pán." prohlásila jsem. Jen jsem po svačině odvedla děti do jejich pokojíků a uložila Lintona spát. co se po cestě natrápil s tím rozmarným. když je chvíli pozoroval. "Židle mě tlačí." povídám chladně. Viděla jsem. ale dlouho to nevydržela . nepustil mě dřív od sebe a pak jsem se ještě vrátila dolů a rozsvěcela svíčku pro pana Edgara do ložnice. v levici klobouk. "Copak nám nesete tak pozdě k večeru?" "Jdu k panu Lintonovi. leda jestli máte vyřídit něco důležitého. Bude mít nové zájmy. že na to není velká naděje. kde bylo prostřeno ke svačině. a už tu byla služka z kuchyně a hlásila mi. Chvíli byla zticha. "Pan Linton už jde spát a nemá kdy vás poslouchat. Katka se zakabonila stejně jako on a chytla se za ruku tatínka.." naříkal. "Jen se tu posaďte a povězte to mně!" "Kudy se k němu jde?" trval na svém a začal se pátravě dívat po řadě zavřených dveří." konejšil ho strýc trpělivě. "To je nápad. A co bude potom. líbat ho na tvářinku a dávala mu srkat čaj z talířku jako děťátku. v pravici hůl. zrovna když se vrátí z dlouhé cesty! Pán ho určitě nepřijme. jak ten slabý drobeček vydrží na Větrné hůrce? To bude výchova a život mezi otcem a Haretonem ! A nebyli jsme dlouho v nejistotě přišlo to dřív. než jsme mohli tušit. Pán se ptal." povídám celá vyděšená." nafoukl se a nade mnou jen mávl rukou. Ve společnosti dítěte stejného věku z něho bude docela jiný hoch. Odebrala jsem Lintonovi čepici a kožíšek a posadila jsem ho na židli ke stolu.

aby zůstal v mém poručnictví !" "To zas ne. o kterou se opíral. aby odkázal Josefa . ohlásila jsem nevítanou návštěvu a radila jsem. jestli jeho zkusíte vyhodit!" KAPITOLA DVACÁTÁ Pan Linton se chtěl vyhnout nebezpečí. odpor : "Heathcliff mě posílá pro syna. K tomu dodal: "Jeho osud. aby se ho ujal. co chce klukova máma a co chcete vy. její prosby. na zítřek. a dost! A já mám kluka přívést. otec by ho požadoval ještě důtklivěji. že hoch má otřesené zdraví a že jeho matka si přála. že se ta hrozba splní.jak by chlapce ochránil. Proto nic Kateřině neříkejte. že si ho otec najednou vyžádal a že jsme ho tedy nemohli zdržovat !" Linton velmi nerad vstával z postele v pět hodin a bylo mu divné. kam zmizel ! Přátelit se s ním stejně nemůže. bez něho mu nesmím na oči !" Edgar Linton nebyl chvíli mocen slova a obličej se mu zastřel nevýslovným smutkem. a nařídil mi. vyveďte ho ven ! Jděte !" Popostrčíl prskajícího dědka ke dveřím. "Seberte se a ven ! Vyřiďte pánovi. ať dobrý či zlý. sevřelo se mu srdce bolestí. "to ne. a uvidíme. abyste jako věděl !" "Dnes už ne!" odpověděl Linton ostře. protože Josef se vecpal do místnosti v patách za mnou. Po cestě spí a je tak unavený.a tak jsem neochotně vyšla nahoru do knihovny. že by tam nedošel." pronesl suše. že se musí znovu vydat na cestu. Vyřiďte pánovi také. Nezbývalo než ho oželet. Ale pan Linton už mi to nestačil schválit. Zmateně uvažoval. "Řekněte panu Heathcliffovi." houkl Josef pánovitě a bouchl koncem hole do podlahy. Jakmile by ukázal o chlapce zájem. vyrazil ho z pokoje a zavřel dveře. abych časně ráno posadila hocha na Kateřinina poníka a dovedla ho na Větrnou hůrku. sevřel v obou dlaních rukojeť hole. on chce mít svého kluka. její úzkost o synáčka. No počkejte!" hulákal Josef na pomalém ústupu. co jsem vám řekl ! Elleno. Ale aspoň ze spánku ho vyrušit nechtěl. se nám napříště vymyká z rukou. že bydlí v sousedství jinak by jí to nedalo a chtěla by ho zas vidět na Větrné hůrce ! Řekněte jí zkrátka. ale když si nadto připamatoval Isabeliny naděje a strachy. ale žádné východisko. "Počkejte zítra! On si na vás došlápne sám. jako by předvídal. a rozkřikl se. "že mu pošlu syna na Větrnou hůrku zítra. ať tedy radši neví. na to my nedáme ! Heathcliff se neptá. Aby to . Bylo mu líto chlapce už jen pro něho samého. postavil se sedícímu pánovi před stůl.

Kde bydlí? Já chci být u strýčka. abychom ho nějak vylákali z postele. že půjde na čas k svému otci. "a vaše maminka zase kvůli zdraví bydlela na jihu. aby si po včerejší jízdě ještě trochu odpočinul." odpověděla jsem. že je ošklivé. Ale teď s chutí vstávat. jasné slunečné pohody a mírného Minčina klusu. když nechce k tatínkovi. . Konečně jsme ho ubožáčka vypravili s různým klamným ujišťováním. Doprovodím vás já. "Kdoví kam byste mě zavezla !" Rozmlouvala jsem mu to. panu Heathcliffovi. jako jste měl rád maminku. stejně neoprávněných. že mám tatínka." "Bydlí jen kousek cesty od nás. "Až se trochu seberete. "Proč nebydlel s maminkou jako jiní rodiče?" Musel hospodařit u nás na severu. "No Hůrka je menší než Drozdov a není tak zarostlá stromovím. a mnoho podobných slibů. "Maminka nic neříkala. když se mu to rozleželo. "Já bez strýčka nepojedu. odkud stoupal lehký opar mlhy a houstl do obláčků na modrém obzoru. až jsem musila zavolat na pomoc pána. Ale hoch se tvrdošíjně vzpouzel. je suchý a svěží. který se už na něho tolik těší. ráno je tak hezky! Lepší je hodinku si zajezdit než to prospat. že se maminka o něm slovem nezmínila? Často mi povídala o strýčkovi." Linton si znova lehl na polštář a zamračil se. a pak se mu taky zalíbíte !" "Ale proč mi o něm nikdo nepověděl?" divil se Linton. abych ho oblékla. co jsem jí včera viděl?" "Dnes ne. K otci?" tázal se ve velkém zmatku. Jak můžu mít rád tatínka? Vždyť ho neznám !" No přece všechny děti mají rády rodiče. zrovna tamhle za kopci. "Je na Větrné hůrce stejně hezky jako v Drozdově?" ptal se a naposled se ohlédl po údolí. toho jsem si už dávno zamiloval z vyprávění." vykřikl. bude to pro vás maličkost udělat si k nám výlet." domlouvala jsem mu. vyložila jsem mu." chlácholila jsem ho. že ho ani nechce nechat. ale máte z ní krásnou vyhlídku do kraje. které jsem si vymyslila a po celou cestu chvíli co chvíli opakovala. že můžete domů a uvidíte tatínka! Hezky ho mějte rád.lépe snesl. že ho pan Edgar s Katkou navštíví. že by se vám po něm stýskalo." "A jak to. A buďte rád. "A co strýček?" "Taky ne." odpověděla jsem. Začal se s živým zájmem vyptávat na svůj nový domov a jeho obyvatele. Ponenáhlu se jeho sklíčenost rozptylovala vlivem čistého vzduchu vonícího vřesem. "Vaše maminka si třeba myslila. kdyby o něm povídala." "Ona taky pojede s námi ? Ta holčička. Vzduch vám tam bude líp svědčit. že si pro něho brzy dojdeme.

Vážně a pozorně si prohlížel tesané ozdoby portálu. zvenčí se mu jeho nový domov vůbec nezdál ! Byl ale rozumný a nestěžoval si předem řeba se uvnitř mohlo čekat něco lepšího. "To po něm nemám ! Tak mu asi nejsem podobný !" "Moc ne. Byla jsem zvědavá. a pak zavrtěl hlavou. "a deset let se vám zdá věčnost. co s tím !" .to už je takový jeho způsob." A jaký je můj tatínek?" ptal se hoch. až bylo pozdě. Bylo půl sedmé. a tedy vzdáleně i váš ten vám ukáže všechna útulná zákoutí a vy se tam můžete třeba uvelebit s knížkou někde v zelené dolině. tři sta mil je už pořádná dálka " zamlouvala jsem to. ale nikdy mu to nevyšlo. jenom byste ho podráždil!" Na zbytek cesty se hošík ponořil do vlastních úvah. že mi nezbude. stísněná okna s mřížovými tabulemi. Hareton se chystal na seno. "Už jsem si myslel. a v duchu si říkám : "Ani za mák !" Soucitně jsem se zahleděla na jeho útlou postavičku. Pan Heathcliff se možná rok co rok chystal. aby slezl z koně. Zatímco se neměl k tomu. ale dospělým to rychle uběhne. Josef stál u pánovy židle a něco mu vykládal o zchromeném koni. a on vás bude mít samo sebou radši než deset strýčků. Máte to s sebou? Ukažte. Ale řeknu vám. co mi patří. druhé nejlepší v kraji. ale má vlasy i oči černé a dívá se přísněji. Na vřesovištích jsou nádherné procházky. "Viděl mě vůbec? Jestli ano. rozlezlé angreštové keře a přihrbené borovice. dokud jsme nezastavili před zahradními vrátky Větrné hůrky. domácí se právě nasnidali. Vůbec je větší a hřmotnější. které měl po mamince bez sebemenší jiskřičky její živosti. a jindy vás zase vezme tatínek na procházku . "Ale je to zvláštní.on si rád vyrazí výše do kopců. služka sklízela a utírala stůl. leda když mu v nich blýsklo chorobnou nedůtklivostí. chovejte se k němu srdečně a upřímně. Hareton Earnshaw – to jejiný bratranec slečny Katky. že se ještě nikdy nepřijel podívat na mne a na maminku!" řekl tiše. vždyť jste jeho vlastní dítě !" "Vlasy i oči černé?" přemítal Linton. než abych si k vám došel sám a vyzvedl si. z jiné strany. když mě spatřil. podíváme se. mladý pane. ale je to solidní stavení. šla jsem napřed otevřít. Snad se vám ze začátku nebude zdát tak hodný a vlídný . jaký na to bude dělat obličej. "Také tak mladý a hezký jako strýček?" "Mladý asi stejně." povídám." "Hleďte.Možná že zprvu se vám bude dům zdát starý a tmavý. bílou pleť a velké unylé oči. "Tak jen dál. že k vám v létě zajede. už se na něho nepamatuju. to jsem musel být hodně maličký. Nelly !" řekl Heathcliff. Radši to nerozmazávejte zbytečnými otázkami.

jakého máš tátu. se opovržlivě rozchechtal. jak si to všechno zařídíme.ba ještě si nechtěl ani připustit myšlenku. a basta! Tvá máma byla potvora. On ani zplna nerozuměl. a cože se červenáš a No aspoň je znát. jinak vám dlouho nevydrží. jestli jste unavená. "Co mu to dávali jíst. co tu vidíte a slyšíte. který upřeným pohledem uvedl syna do zimničného rozechvění. a když se Heathcliff usadil a vyzval ho "pojď ke mně !". že budete na chlapce hodný. Pak ho vzal za bradu a nadzdvihl mu hlavu. ráda byste tomu nekňubovi na Drozdově vyžvanila všechno. že ti zatajila." řekl Linton s vytřeštěným pohledem. že spolu vyjdeme. a dost ví. "Ne. Moc se mi tu neošívej.jmenuješ se Linton. stejně se nedočkáte. Nelly." Heathcliff. ano?" "Ne. Lintone . Hareton a Josef se zvědavě hrnuli za ním." "A co má být." opakoval hoch. "Ty mě neznáš?" zeptal se Heathcliff." zachechtal se Heathcliff. aby sesedl a šel dovnitř. jiného si už sotva pořídíte. "No teda. co otec říká a jestli vůbec mluví o něm . Držel se mne jako klíště a třásl se na celém těle. "Tak jen žádné hlouposti! Nikdo ti nic nedělá. "Ale. "Že ne? To je ale ostuda. ale. Buď hodný kluk. sedněte si u nás. zabořil mi do rukávu obličej a rozplakal se. vztáhl ruku a nešetrným smýknutím si ho přitáhl mezi kolena. Ale zbytečně byste na nás zevlovala. když se přesvědčil. že hoch má ruce i nohy stejně vychrtlé a chabé. než jsem čekal . že ten hrubý a uštěpačný člověk je skutečně jeho otec. Jak vás znám. hospodáři.jen se nebojte. pane Heathcliffe?" povídám. " Vyzvala jsem rozechvělého a ulekaného chlapce. "Panečku. "Doufejme. "Ale nikomu jinému nestrpím." pronesl Josef. shrnul mu dozadu hustě plavé kučery." Budu na něho až moc hodný. aby si ho ." řekl Heathcliff.Vstal a vykročil ze dveří. můžete jít domů. že je to na širém světě jediný z vašeho rodu . Chudinka Linton se po nich ustrašeně rozhlédl. že máš trochu krve v těle. vypadá to hůř. a uvidíš. Ztrápený si teď prohlížel svého tyrana. "Ale slyšels už o mně. Nelly? Plže a kysela? No to aby mě čert vzal. že ti máma nevštípila synovskou úctu ke mně! Tak abys věděl. "ten drozdovský vás napálil. že jsem si moc nesliboval. když skončil zevrubnou prohlídku. ano? Celá maminka ! Co vlastně máš po mně. " a jestli ne. ty nedomrlé kuře ?" Shodil chlapci čepici. a posílá vám místo kluka holčičku. ohmatal mu slabounké paže a prstíky a Linton přitom přestal plakat a upřel na něho velké modré oči. Pamatujte. jsi můj syn. to je krasavec! To je milý droboučký tvoreček!" zvolal.

až na to. že si své city musí nechávat pro sebe . Věděla jsem. Ale to pomyšlení rozhoduje! Nemá se u mne čeho bát. co hoch sám bude chtít. Jeho máma byla zrovna taková ta nechtěla ani kousnout do našeho chleba. sám o sobě se mi protiví. "můj syn je příští dědic toho vašeho Drozdova. "Dyť jsem mladého pana Haretona živil od malička jen takovou kaší.a tohle ukňourané vyžle s tvarohovou pletí mě zle zklamalo. Zkrátka jsem zařídil všecko. Obstaral jsem učitele . Však se to dalo čekat. aby pán neslyšel. "Je na té bryndě něco špatného?" řekl a strčil kaši Heathcliffovi až pod nos. a konec řečí! Co se mu dává k snídani. že prý jsme zaseli žito špinavýma rukama !" "Nemluvte mi o jeho matce!" rozhněval se pán. Heathcliff zřejmě rozhodl. ty tele jedno pitomé. hybaj do práce ! Tak tak. a já už čekám na to potěšení. až můj potomek bude panovat na jejich statku můj syn bude najímat jejich děti." odsekl Linton. Smutná věc je. A abych s tou laskavostí začal.předcházel. sám váš pán se nedokáže líp starat o svoje dítě. nenávidím ho pro vzpomínky. které ve mně budí. a proto mi nesmí umřít nebo aspoň potuď ne.třikrát týdně sem bude dojíždět dvacet mil. aby ho učil. "Když to nejí. aby tu v něm každý viděl mladého pána a svého nadřízeného. Dal jsem mu krásně zařídit pokoj v patře. Nelly. že starý sluha pánovi mnoho nezadá v opovržení k tomu chlapci. "Nedá jíst?" opakoval Josef. "Odneste to!" Nakvašený Josef popadl misku a běžel nám jí ukázat. že po něm dědim Drozdov já! A vůbec. měl to být můj syn chtěl jsem být na něho zaslouženě pyšný . Udiveně se podíval na Lintona a ztlumil hlas k úplnému šepotu. aby za mzdu pracovaly na půdě vlastních předků. Haretonovi jsem poručil. Josefe. Jestli jsem si přál. Ten se v tom nevábném pokrmu chvíli nimral. "No tak. a hospodyně ." dodal. leť a přines mu něco k snídani! Haretone. že se podřízení budou chovat k jeho synovi se vší úctou. on je můj." řekl Josef. že kluk dohromady nestojí za ty všecky okolky. "Co by bylo?" divil se Heathcliff. dejte mu něco jiného. že se to nedá jíst. dokud nemám zaručeno. a jak mu chutnala ! Tak co by nechutnala vám?" "Já to jíst nebudu. pak se znechuceně odvrátil a prohlásil. že to nejí. budu ho chovat jako v bavlnce. a musím jí mít celou pro sebe. aby ho ve všem poslouchal. Žárlím na jeho přízeň. když Josef s Haretonem odešli. aby se mi něco na světě vydařilo. To jediné pomyšlení mi pomáhá snášet toho spratka . Nelly?" Navrhla jsem svařené mléko nebo čaj." Při téhle řeči se vrátil Josef s miskou mléka a ovesné kaše a postavil jí před Lintona. "a náš princ povídá.

právě když Linton bázlivě odrážel neomalené pokusy ovčáckého psa o spřátelení.ale než se s ním znovu setkala.věčně mlíko ! Že my ostatní ho dostáváme v zimě po kapičkách. že je hošík slaboučký a že se s ním musí opatrně.asi ho zadrželi." uvažovala jsem. Nepřestala se co chvíli otce vyptávat. aby to donesla. ujímání nebojiný neduh. "A jak se o sebe bojí! To vám je řečí. KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ Ten den bylo s Katkou těžké pořízení . A pořád musí dostávat cukroví a lahůdky. kterému se teď říká salónek. i kdyby vprostřed léta bylo! A Josefovo kouření je pravý jed. Při nákupech v Gimmertonu jsem potkávala hospodyni z Větrné hůrky a vždycky jsem se jí ptávala. Nasedla jsem na Minku a pobídla ji do klusu. abych ho neošidila. Slib Katku jakž takž upokojil. a vyplížila jsem se ze dveří. "otcovo sobectví ještě půjde chlapci k duhu. žil stejně samotářsky jako Kateřina. jeho rysy jí tak vybledly v paměti. A ustavičně mlíko . Nikdy ho totiž nebylo vidět. to bylo pláče a nářku! Edgar sám se musel do toho vložit a konejšit ji. já tady nebudu !" Pak se závora zdvihla a zase zaklapla . Prý je panu Heathcliffovi čím dál protivnější. "Zkrátka je to tichošlápek k pohledání.Linton se přes den učí a večer vysedává v malém pokojíku. topinky musí mít pořád čerstvé. ale větší útěchou byl čas. Heathcliff poznal." Teď jsem už neměla další záminku. jaký rozmar zase Heathcliffa posedl. Ale měl se stále na pozoru. ale když jí řekli. dodal však výhradu : "Jestli to půjde !" A na to byly skrovné vyhlídky.dostala příkaz. protože má každou chvíli kašel. Pan Edgar rád uslyší. Vůbec mají spolu málo řečí . Tak skončilo mé krátké opatrovnictví. a nějaký ten odvar nebo šťávu si přihřívá v hrníčku. protože když jsem přivírala dveře. "No vida. kdy se Linton vrátí . proč se tu zdržovat. že prý by z nočního chladu mohl mít smrt ! A hned se mu musí topit. že chlapec ustavičně churaví a je obtížný pacient. jak se daří mladému pánovi. že bratrance přivede zpátky. zaslechla jsem zoufalý křik a opakované volání : "Nenechávejte mě tu ! Já tady nebudu. ačkoliv ten se celkem snaží nedávat mu to najevo. a nebo tam leží celý den v posteli. když večer někdy zapomenu dovřít okno . to je panáčkovi jedno. Z odpovědí jsem vyrozuměla. Obzvláště nesnáší zvuk chlapcova hlasu a nevydrží s ním být delší dobu pohromadě v jedné místnosti.probudila se v báječné náladě a hned se sháněla po bratranci. aby si měl čeho líznout ! A když ho přijde Hareton . aby neběžel za mnou. Tak se vám tam povaluje v křesle u krbu. rýmu. že ho nepoznala." dodala ta žena. že odjel.

z dobráctví trochu pobavit , on Hareton není zlý, jen trochu klackovitý . věřte, že za chvíli se dají do sebe, jeden kleje a druhý brečí. Leckdy si tak říkám, že by pán měl vlastně radost, kdyby Earnshaw zmaloval kluka namodro , ale ovšem nemůže dát na syna dopustit. Ostatně to pán o něm ani neví, jak se pořád hýčká a pořád z něčeho kurýruje, jinak by ho snad vztekem vyrazil ze dveří. Ale pán se radši nechce zlobit, teď už ani do salónku nevkročí, a když náhodou začne Linton otravovat v jizbě a pán je při tom, hned ho žene pryč do poschodí." Dovedla jsem si podle takových řečí představit, že v necitelném prostředí se vyvinul z mladého Heathcliffa nezřízený sobec, ačli takový nebýval od dřívějška. Není divu, že jsem se o něho přestala zajímat, ale přece jsem neztrácela soucit sjeho osudem a litovala jsem, že nemohl zůstat u nás. Pan Edgar si i nadále vyžadoval o něm zprávy, asi na něho hodně vzpomínal. Byl by ho taky rád viděl, i kdyby to mělo vést k mrzutostem, a jednou chtěl, abych vyzvěděla na hospodyni,jestli hoch někdy přijde do vesnice. Pověděla mi, že tam přijel na koni jenom dvakrát, s otcem, a pokaždé že prý ho to porazilo na několik dní. Ta hospodyně pak dala výpověď, jestli se nemýlím, asi dvě léta potom, co přišel na Větrnou hůrku, a vzali si nějakou jinou, kterou neznám - ta je tam dodnes. Nám na Drozdově plynul čas nerušeně jako dřív, až bylo Kateřině šestnáct. Její narozeniny se nikdy neslavily, protože to byl současně úmrtní den zesnulé paní. Pan Linton se vždycky na celý ten den zahrabal do knihovny a vyšel až za soumraku na gimmertonský hřbitov, odkud se leckdy vracíval po půlnoci. Kateřina se musila zabavit, jak uměla. Tenkrát bylo na dvacátého března krásné jarní počasí ajakmile se otec vytratil, naše slečna sešla dolů vystrojená na procházku a řekla, že má dovoleno jít se mnou až na pomezí slatin - pan Linton že nic nenamítá, nezajdeme-li daleko a vrátíme-li se do hodiny. "Tak si pospěšte, Elleno," vybízela mne, "já vím, kam mám namířeno. Najednom místě se usadilo hejno tetřívků, musím se podívat, jestli tam hnízdí." "No to asi bude hodně daleko," zapochybovala jsem, ti přece nehnízdí jen tak na kraji slatin!" "Není to daleko," odporovala. "Viděla jsem je s tatínkem, byli jsme jen kousíček od nich." Dáljsem si s tím nelámala hlavu; nasadila jsem klobouk a šla. Katka poskakovala přede mnou, vracela se ke mně a zas vybíhala kupředujako mladý chrt. Takéjájsem byla plna radosti - slyšela jsem skřivánky zpívat zblízka zdaleka, těšilajsem se z teplého slunéčka, a hlavně jsem se dívala na ní, svého mazlíčka a miláčka, jak se jí čechrají zlaté kadeře, jak se jí zardívají tvářičky do ruměnce hebkého

a jemného jako květ divoké růžičky a oči jí svítí nezkalenou slastí. Bylo to tenkrát šťastné děvčátko, pravý anděl ! Její neštěstí, že byla tak všetečná. Takjak, slečno?" povídám. "Kde máte ty své tetřívky? " Už bychom měly být u nich, nechaly jsme plot obory daleko za sebou." "Ještě trochu dál - jen o kousíček dál, Elleno," pobízela mě opět a opět. "Vylezte tady na ten svah, přelezte ten kopeček, a než budete na druhé straně, už něco vyplaším !" Ale bylo tu tolik svahů a kopečků k vylézání a přelézání, že mě to konečně unavilo, a já prohlásila, že je načase obrátit a zamířit nazpět. Musila jsem na ní křičet, protože mě o hodně předběhla. Ale buď neslyšela, nebo nedbala. zkrátka běžela pořád dál a mně nezbývalo než se plahočit za ní. Pojednou mi zmizela v dolíku, a než jsem ji dostihla, to už jsme byli o dvě míle blíže Větrné hůrce než domovu. Zahlédla jsem, jak jí zastavili dva muži . v jednom jsem poznávala Heathcliffa. Přistihli Katku, když vybírala hnízdo, a ne-li to, tedy aspoň plašila ptactvo. Okolí Hůrky patřilo k Heathcliffovým pozemkům a on jí obvinil z pytlačení. "Vždyť jsem nic nebrala - ani tu vajíčka nejsou," bránila se Katka a na dotvrzení ukazovala prázdné dlaně; spěchalajsemjí na pomoc. "Nicjsem nechtěla vzít,jenom se podívat na vajíčka. Tatínek říkal, že jich bude v hnízdech plno !" Heathcliff na mne mrkl se škodolibým úsměvem, aby mi dal najevo, že nás zná, a proto s námi nemá žádné dobré úmysly. Zeptal se Katky, kdože je ten tatínek? "Pan Linton z Drozdova," odpověděla. "Hned jsem věděla, že mě neznáte, jinak byste se mnou tak nemluvil !" "Aha, vy myslíte, že před vaším tatínkem se tu všechno klaní, co?" A kdopak jste vy?" prohlížela si zvědavě mluvčího. " "Tamtoho druhéhojsem už viděla. Je to váš syn?" Ukázala na druhého muže - byl to Hareton, silnější a urostlejší, nikoli však půvabnější nebo ušlechtilejší. "Slečno Katko," přerušila jsem je, "už to budou tři hodiny, co jsme venku. Nejvyšší čas jít domů !" Ne ten chlap není můj syn," vyřadil mě Heathcliff " z hovoru. "Ale mám syna, a toho už taky znáte. Vaše chůva sice spěchá, ale já myslím, že by vám oběma jen prospělo, kdybyste si chvilku odpočinuly. Nechcete se stavit u mne doma? Stačí jen obejít ten vršek a jsme tam. Dojdete dřív domů, když budete odpočaté, a my vás srdečně uvítáme u nás." Pošeptala jsem Kateřině, aby to kvůli mně nepřijímala,

že je to naprosto nevhodné. "A proč?" odpověděla mi nahlas, "nohy mě bolí, jak jsem běžela, a tráva je plná rosy - tady si sednout nemohu. Pojďme, Elleno! Vždyť říká, že se známe s jeho synem! Nejspíš se mýlí, ale já už tuším, kde asi bydlí - v tom dvoře, kdejsem se zastavila na zpáteční cestě z Penistonských skal. Je to tak?" "Správně," vpadljí do řeči Heathclifl. "Nelly, nemluvte nám do toho ! Slečnu to pobaví, když se k nám na chvilku podívá. Haretone, jdi se slečnou napřed ! Vy půjdete se mnou, Nelly!" "Ne, nikam se nepůjde!" křičela jsem a hleděla se mu vyškubnout, protože mě chytil za ruku. Ale Kateřina se už tryskem rozběhla kolem kopečku a blížila se k brance. Společník, kterého jí Heathcliff přidělil, se nijak nesnažil ji dohonit - uhnul do úvozu a zmizel. "Pane Heathcliffe, to jste neměl dělat," protestovala jsem. "Však vy víte, že z toho nevzejde nic dobrého! Ona tam uvidí Lintona a všechno poví otci, jen co se vrátíme. Já si to pak odnesu." To právě chci, aby viděla Lintona," odpověděl. "Teprve posledních pár dní vypadá trochu k světu . málokdy stojí za podívanou. A slečnu brzo přemluvíme, aby držela jazyk za zuby. Nikomu to nebude na škodu." "To si dovedu představit! Její otec mi nikdy neodpustí, že jsem jí nechala vkročit do vašeho domu. A já mám sama tušení, že máte něco zlého v úmyslu, když jí zvete." "Já mám jen poctivé úmysly a všechny vám je povím. Aby se totiž bratranec a sestřenice do sebe zamilovali a vzali se! Vidíte, jak jsem šlechetný k vašemu pánu. Jeho žába nemá naději na dědictví, a kdyby vyhověla mému přání, má budoucnost zajištěnou - bude dědičkou společně s Lintonem." Nač to?" odpověděla jsem. "Kdyby Linton umřel " a jeho život je stejně na vážkách - Kateřina by dědila tak jako tak." "To zas ne," řekl. "V poslední vůli není žádná doložka v její prospěch. Jeho majetek by nakonec připadl mně. Ale abych předešel všechny spory, přeji si jejich sňatek a jsem pevně rozhodnut, že ho uskutečním." "A já jsem zas pevně rozhodnutá, že víckrát se s ní k vašemu domu nepřiblížím," odsekla jsem mu. Došli jsme právě k brance, kde na nás Katka čekala. Heathcliff mi řekl, abych byla zticha, šel cestičkou napřed a spěšně nám odemkl dveře. Naše slečna si ho několikrát změřila pohledem, jako by se ještě řádně nerozmyslela, jak ho posuzovat. Ale on se na ní usmál, když se jejich pohledy setkaly, a vlídně jí oslovil - a já hlupák jsem se domnívala, že vzpomínka na její matku ho snad obměkčí, aby jí neubližoval. Před krbem stál

/221/ Linton. Právě se vrátil z procházky v polích, protože měl ještě na hlavě čepici a volal na Josefa, aby mu přinesl suché boty. Hodně se vytáhl na svůj věk - teprve mu mělo být za pár měsíců šestnáct. V obličeji byl pořád hezký, barvu měl lepší a oči jiskrnější, než jak jsem si ho pamatovala jenže to bylo přechodné zdání, vykouzlené chvílí na zdravém vzduchu a pěkném sluníčku. No kdopak to asi je?" obrátil se Heathcliff ke Katce. " Poznáte ho?" " Váš syn?" řekla pochybovačně a střídavě si je prohlí" žela. Tak tak!" ujistil jí. "Ale neviděla jste ho už dřív? " Vzpomeňte si! Ach, vy máte krátkou paměť! Lintone, nepamatuješ se na sestřenku, co jsi jí pořád chtěl vidět? Nedal a nedal jsi nám pokoj kvůli ní." "Ale ne, tohle že je Linton?" zvolala Katka a celá vzplála radostným překvapením. "Ten malý Linton? A teď už je větší než já ! Ty jsi Linton?" Hoch to potvrdil. Přistoupili k sobě a Katka ho vřele políbila. S údivem hleděli oba na změnu, kterou v jejich vzhledu způsobil čas. Kateřina dorostla dnešní výšky, měla postavu pěkně vyplněnou, ale štíhlou, pružnou jako ocelové pero, a celá jen zářila zdravím a energií. Linton měl křehký vzhled a unavené pohyby a v těle byl neobyčejně slabý, ale jakýsi půvab dával zapomenout na jeho nedostatky a získával mu sympatie. Když mnohokrát zpečetili polibky oboustrannou radost, jeho sestřenka se obrátila k Heathcliffovi, který stál u dveří a dělil svou pozornost mezi podívanou dovnitř a výhledem navenek, předstíral totiž, že se dívá ven, a stranou pozoroval, co se děje uvnitř. Tak vyjste můj strýček !" zvolala a natáhla se na špičky, " aby ho příbuzensky pozdravila. "Hned mě něco k vám táhlo, i kdyžjste se zprvu tak zlobil. Proč k nám nechodíte s Lintonem na návštěvu? To je zvláštní, bydlíme tolik let v blízkém sousedství a ani se u nás na Drozdově nezastavíte! Pročpakjste takový?" "Než jste se narodila, užil jsem Drozdova až dost. Ale no tak - ! Dejte s tím pokoj ! Jestli už musíte rozdávat hubičky, pamatujte na Lintona pro mne je jich škoda." "Darebná Elleno, zlá Elleno," žalovala Kateřina a vrhla se zas na mne s hloupými polibky. "Pročpak jste mě sem nechtěla pustit? Ale od nynějška chodím na Hůrku každé dopoledne . dovolíte, strýčku? A někdy s sebou vezmu tatínka. Že nás rád uvítáte!"

on si tu suší boty a na ní se vůbec nepodívá! " Lintone!" "Co je. "Čtyři míle cesty? To by mě strhalo! Ne. "A teď se vás něco zeptám já.měl co dělat. že mým synem není Hareton. že jsem si jí přece vzal proti jeho vůli." odpověděl. Ale mně a Lintonovi do vašich sporů nic není. strýčku. Nelly. ať k nám slečna Lintonová zajde někdy sama! Každý den to být nemusí. tati?" ozval se hoch. Pan Linton má na mne spadeno. ale pohled. "Skoro mám strach. Odhadujeme. že jste tu dnes byla. to je nemehlo." odpověděla. "Jen ještě něco. aby zakryl hlubokou nechuť k oběma hlášeným návštěvníkům. ale řeknu to radši rovnou. jak jí nazývá ten nekňuba . než se přezuješ . . Jedenkrátejsme se nekřesťansky v hněvu pohádali . že by se v něm slečna zhlídla." ušklíbl se strýček . že tu vydrží tak do osmnácti .je to sice dávno. mohl jsem ho mít docela rád. který vrhla ke dveřím. že se mu nechce ani hnout. přišlo jí na mysl. přece jen sázím na Haretona proti němu. vyšel do kuchyně a odtud do dvora a volal po Haretonovi. když chcete. jasně svědčil. a ještě si přisedl k ohni. že by se radši probíhala. ale jestli mu prozradíte. Slečna Lintonová . Proto mu nesmíte o tom nic říkat. "Nechce se mi do toho."Samo sebou. Mladý muž se právě umyl. ale ať on chodí do Drozdova !" "Takovou dálku?" zahučel bratranec. sakra. ten by se k ní měl jinak! Víte. ledaže byste neměla zájem o bratrance a nechtěla ho už vidět. i když je tak zaostalý? Kdyby byl z jiné rodiny. bylo to vidět podle tváří vydrhnutých doruda a mokrých vlasů." vzpomněla si Kateřina . Nebudu sem tedy chodit. a vezmi jí do stáje. ho brzy prokoukne a pošle ho k vodě. že stokrát denně lituju. jednou mu to povím. Ale jestli se to moje vyžle nebude mít k světu. "a mrzelo ho. To ho ťalo do živého. Takhle není nebezpečí. "Nemáš. Ten se odněkud ozval a za chvíli tu byli oba. je pyšný! Nikdy mi to neodpustí !" "To není správné. Linton však zůstal dřepět. Chodit k nám můžete. ale tak jednou dvakrát týdně !" Otec vrhl na syna zlostný a opovržlivý pohled. překazí vám další návštěvy dočista. ale doma ani slovo!" "Proč jste se nepohodli?" vyptávala se Kateřina. Hareton. Heathcliff vstal. že má snaha vyjde naprázdno." poznamenal na adresu dívčinu. Z jeho tónu bylo zřejmé. ať vidí tvého koně!" "A nechtěla by slečna radši posedět tady?" zakňoural Linton. "Ani nevím. co slyšela od hospodyně. "Nebyl jsem mu dost bohatý na ženicha jeho sestry. než je. co bys tu kolem sestřence ukázal? Třeba králíky nebo lasičí noru ? Proveď jí zahradou." mínila Katka.

co jsem od něho čekal. Jenže je rozdíl mezi těmi dvěma kluky jeden je zablácené zlato. To jsem mu zašil hubu !" liboval si Heathcliff. Earnshaw hleděl na opačnou stranu než Kateřina a prohlížel si známé okolí. hůř.a toje teprve na začátku. ale bez valného obdivu. Jenom zvířecká stránka na člověku mu imponuje. nedrmol a nestrkej ruce do kapes ! Běž a bav jí.jakpak to bylo? No něco moc pochvalného ! Heleď. jako mám ! Ale on nebyl tupý .umím si dokonale představit. po kterém se šlape jako po dlažebním kameni." "Dělá mi radost."Tenhle přece není můj bratranec. jak nejlíp umíš !" Ohlédl se po dvojici mladých lidí. kdyby ho teď mohl vidět? Skoro jako já na toho svého. tak přitrouble. všimla jsem si.vlastně o něco mladší. onjeještě pyšný na svoje hulvátství. jaký jsem býval vjeho věku . "synovec vaší matky. "Splňuje všechno. Kdyby byl tupý od narození. když to někdo vidí! A když se na tebe dívá. Nelly." přisvědčil Heathcliff." uvažoval Heathcliff nahlas. rozumíš? Žádná sprostá slova . aby nahradila chybějící hovor. náš Hareton ještě u slečny vyhraje! Ona říká. druhý je vyleštěný cín. co trpí . "Teď " se neodváží ani ceknout. " Ta prostořeká žába si stoupla na špičky a pošeptala cosi panu Heathcliffovi do ucha. ty jí doprovodíš po hospodářství.jak muje. protožejsem to prožíval sám na sobě. Pak si sama hledala něco k zabavení. Vzpomínáte si. Například teď vím přesně. když přešli pod oknem. nežjeho mizerný táta držel mne! Výsledekje tady. nastrčený . Vesele hopkovala a prozpěvovala si. Ten se dal do smíchu a Hareton zrudl do krvava . jako by mu bylo nové a cizí." podotklajsem. "protože navíc ještě zlomyslně. nebyl by i Hindley pyšný na syna. a k tomu jsem ho vychovaljá ! Co říkáte. ještě toho zkusí víc ! Jakživ se nevymotá ze své žalostné zaostalosti a nevědomosti! Držím ho v ní pevně. neměl bych z jeho zblbnutí poloviční potěšení. nečum a koukej radši jinam! Když s ní mluvíš. Švarný mládenec přece !" domlouval jí Heathcliff. A chovej sejako lepší člověk. či poručník. přesně řečeno? Ani já jsem nemohl vypadat tak hloupě . že prý jsi . Ale jeho pán. Vám se nelíbí?" Kateřina se ošklíbla. jak říkává Josef!" "Ještě hůřjste vypadal. nepodřekni se! Ne abys jí okukoval. Kateřina za ním občas po očku mrkla. že?" "Ale ano. ho usmířil slovy : "Podívejme se. tím ostatním pohrdá jako hloupou slabostí. že je náramně citlivý. ve všem podezírá nějaký posměch a určitě má tušení o své méněcennosti.

"Nevynechává mu to? Dvakrát jsem se ho na něco ptala. že Hareton je takový pitomec a má mě rád. Hareton se koukl nahoru a podrbal se na hlavě jako opravdický venkovský balík. dopálený sirotek by ho hnal zpátky. já to přečtu! Ptám se jenom. Earnshawe !" popichoval ho. proč to tamje? Linton se k tomu zahihňal . co značí nápis nade dveřmi. když kašleš na čtení a kníhy. a jsou k ničemu . ať se neopovažuje urážet jeho jediného dobrodince na světě !" Heathcliff se pekelně řehtal při té myšlence. jak se ptá svého dosavadního. viď. že křivdím sirotkovi. moulu. Otec zpozoroval. To máš z toho. zaslechla jsem Katku. "Asi ňáké povídání. Kateřino.dočista zmařené ! Já nemám čeho želet. a když hoch vycházel ven. Zatím náš mladistvý společník." vysvětloval sestřence. Kdyby ten lotr chtěl vstát z mrtvých a proklínat mě. "Vždyť je to anglicky. že v tomhle jsem Hindleyho trumfl. "To se nedá číst. "On nezná písmenka. "Vstaň. Všimla jste si. který jsme od něho slyšeli. Neodpovídala jsem ." prohlásil. že žádnou odpověď nečeká. málo společenského průvodce. "Běž za nimi. co se mluví. A největší zábava je. jak chlapec neklidně bloudí pohledem k oknu a rukou nerozhodně sahá po čepici. Okno bylo pootevřeno. kůže líná!" pobídl ho jakoby dobrosrdečně. a přece to se svým náskokem dotáhne daleko. Ten jeho syn měl výborné vlastnosti. Nad čím on by splakal. na . jako by byl mdlého rozumu. že ze strachu před troškou námahy si odepřel potěšení z Katčiny společnosti. "Sestřenka myslí. Já aspoň stěží rozumím." "Jakpak se nedá číst?" pohoršila se Kateřina. "Ale nic mu neschází. jenom je líný. se začal netrpělivě vrtět .bylo jasné. který seděl daleko od nás a neslyšel. Musí se uznat. jakou má hroznou horáckou výslovnost?" /226/ Na co sem k čertu pleteš kníhy?" zavrčel Hareton. že může být na světě takový obrovský ťulpas?" "Má to tady všechno v pořádku?" zajímala se slečna Katuška docela vážně.patrně ho mrzelo. který opravdu v tu chvíli vypadal. to vím na světě já jediný. "Věřila byste." Linton sebral síly a odlepil se od teplého krbu. postrčím.první projev veselí. když on mluví.jako padělek panského stříbra! Ten můj nemá nejmenší vlastní hodnotu. dohoníš je na rohu u včelína. že jsi slabomyslný. jak jim říkáš. až kam ho. a pokaždé civěl. jako by mi nerozuměl." Linton se znovu pochechtával a dělal výsměšné posuňky na Haretona. " který se tolik neostýchal když odpovidal druhovi.

ale Katka s Lintonem vypukli v hlučné veselí. ale hned nato se podíval s obzvláštní nechutí na tu prostořekou dvojici. že nemáš mluvit sprostě? A ty jen otevřeš hubu. "Já vím. abyste věděla. "hádej. . kdežto Kateřina zas potřebovala slyšet dobré důvody. když vykládal o Haretonových nedostatcích a vzpomínal na jeho různé ostudy. jak se proti nim bránit. chovej se jako lepší člověk!" "Tvoje štěstí. dívku zas bavilo jeho škodolibé špičkování a neuvážila." zvolala. Elleno. že ten těžký úkol. Ale ona si vzala do hlavy. než uznala. protože se s panem Lintonem už neviděli. Pocítila jsem k Lintonovi spíše odpor než soustrast a začala poněkud omlouvat jeho otce. a už ti z ní vyletí nějaká sprosťárna ! Chovej se přece způsobně jako já. ale nakonec jsem se utěšila. že vám to zatím odpustím. ale mám takovou radost. Chtěl se asi o tom více rozpovídat. Bohužel se neměl k tomu. to je vidět. že nejsi pořádný kluk. který ho tak nízko cenil. Pan Heathcliff také slyšel jejich řeči a usmál se. jináč bych tebou praštil o zem v tu ránu. až jsem zanechala všech pokusů. sotva ho ráno pozdravila. Obličej mu hořel vztekem a hanbou. "Co sem do toho pleteš čerta?" vysmíval se Linton. když Haretona vypudili. Jen mí nesmíte nic mluvit proti strýčkovi ." A tak jí pusa jela. koho jsem včera potkala na procházce po ladech? Vidíš . Jste zaujatá. /227/ abych jí ten omyl vymluvila. která štěbetala ve dveřích.kterého byl zvyklý. velkou radost jsem z toho neměla. ale nevěděl. "Tatíčku. jinak byste mě nebyla celá léta šidila pohádkou. již na ústupu. vy jste zkrátka při tatínkovi. poučit a varovat Katku. ty vyžle!" mstil se slovně ten rozhněvaný neotesanec. "Copak ti tatínek neříkal. protože těžce snášel urážky. že si může z Haretonovy zvláštní mluvy učinit terč zábavy. Cestou domů jsem se snažila Katce vysvětlit. Pozdržely jsme se do odpoledne. že by se její rozmazlenosti mohly klást nějaké meze. ale naštěstí pán nevyšel z pokoje a nepovšiml si naší dlouhé nepřítomnosti.je to můj strýček. Linton docela jinak oživl. aby jí přesvědčivě vyložil. moje splašená slečinka byla ráda. jsi slabší než holka. dřív jsem nemohla Katku z Hůrky dostat. že mám proti nim samé předsudky. proč nechce. rozumíte? A tatínkovi vyhubuju. že Linton žije daleko od nás. Druhý den to všechno vyšlo najevo. aby se stýkala s lidmi z Větrné hůrky. se mu přece podaří lépe než mně. mezi jaké lidi zapadla. Ten večer se o své návštěvě nezmínila. že prozrazuje nepěknou povahu. že s ním není zadobře. Moc se na vás zlobím. no.

že dceři nestačí jeho pouhé slovo. kdy se jich dopustila. jak ses lekl ! To máš asi špatné svědomí. a co z toho vzešlo.je to ďábelský potměšilec. protože nemáš rád pana Heathcliffa. o něčem podobném jakživa neslyšela a nečtla. hněvívost . která mohla tajně celá léta osnovat pomstu a vypočítavě strojit úklady bezjediné výčitky svědomí. že ona přece nezná důvod. viď? Potkala jsem . kterou v nitru cítil k dávnému nepříteli již od smrti paní Lintonové. Hodlal jsem ti to jednou vysvětlit. Slečna Katka se ovšem v životě nesetkala se špatností . neuměla si to dosud aní představit ! Pan Edgar . "jenom prý ti to nemám vyzradit. nijak nepřesvědčená. dokud neskončila . jsem to zařídil. že opravdu nechceš odpustit . protože je zavinila jen horká krev a bezmyšlenkovitost. Můj pán mlčel. že víc dbám na sebe než na tebe?" řekl vyčítavě. že jsem to odkládal. a dobře věděla. jsem tedy takový. naskytne-li se mu příležitost.i těch několik slov oživílo v něm všechnu tu hrůzu a zášť. že nemůžeš udržovat známost s bratrancem a vyhnout se přitom styku s panem Heathcliffem .se do toho nedaly počítat. Takový nový pohled do hlubin lidské zkaženosti jí hluboce pohoršil a poděsil . který s rozkoší přivede do neštěstí a zkázy každého. koho nenávidí. abyste se s Líntonem nesešli. a lituji. a pořád marně. aby uvěřila v strýcovu zlou povahu. až budeš starší. abychom se přátelili s Lintonem. že si vzal tetu Isabelu. že nemám rád Heathcliffa.ale poslouchej to po pořádku. Věděl jsem. zaujatost. proč jí tajil Lintonův pobyt v blízkém sousedství ! Copak si myslí. že by jí otec mohl odepřít nějakou radost.vina je na tvé straně! On aspoň nás nechá se přátelit. A vidím. protože ses s ním pohádal a nemůžeš mu odpustit. neposlušnost. pan Heathcliff se choval docela přátel/228/ sky. a pro nic jiného. vypověděl jí tedy stručně. Katko. "Podle tebe.její vlastní chyby.jen se na mne občas vyčítavě podíval." "Ale tatíčku. Užasla proto nad černou duší. kdy se mi vrátí Linton !" Podala věrnou zprávu o naší procházce. Nedovedl se o tom šířit . "Mohla žít ." odvětila. A tak pro tvoje dobro. Pak si jí přitáhl k sobě a káravě jí řekl. pokud byjí nebyla ke škodě? "Ano. důvod není ten. Říkal. jako když mě lituje. kdy budu chtít. jak jsem na tvou faleš přišla ! I ta Ellena držela s tebou a nestyděla se přitom dělat. a ty ne !" Pán poznal. že je smím navštívit." namítala Kateřina. ale naopak. "Ne.nebýt jeho!" taková byla jeho trpká úvaha a v jeho očích byl Heathcliff vrah. Heathcliff nenávidí mne ? .tatínku. že kvůli mně bude proti tobě nepřátelsky zaujatý. jak se pořád těším. abys věděl. jak se Heathcliff choval k Isabele a zmocnil se Větrné hůrky. "A on neměl nic proti tomu. a Katku mrzely ještě týž den.věděl jsem také.

kterou honem provinile schovává. a vida! Slečinka místo v posteli je u stolu. v ruce tužku.jak to u nás dopadá. a už na to nemysli!" Katka políbila otce a podle denního pořádku zasedla na pár hodin k učení. Ne. že se nestydíte plakat jako dítě !" pokárala jsem jí." odpověděla. Elleno?" Nesmíte ! Naprosto ne !" odmítla jsem rozhodně." "A nemohla bych mu poslat aspoň lístek. co jsem mu slíbila půjčit: On nemá zdaleka tolik pěkných knih jako já a moc se na ně těšil. že ho zítra navštívím. ale už na schodech mě to přešlo. a bude čekat marně. pokaždé na kousek odpůldne ! Linton si domyslí. aby se tak stalo!" Přece takové malé psaníčko -" škemrala s prosebným " pohledem. "Nebudeme si nic začínat " s psaníčky. aby ses vyhýbala tomu domu a rodině. "Přitom bych mu poslala ty knížky. "On " by vám zas odepsal a jakživo by to nebralo konce.soudil. Elleno.nemusíte bažit po jiných !" "Vždyť já nepláču pro sebe. Pak ho doprovázela po oboře a celý den plynul jako obvykle. Teď si zas jdi po práci nebo zábavě. "Hanba. dceruško. Zlobila jsem se na ní. které máte . proč chci. Tatínek si to přeje. když jsem mu vykládala. To bude zklamání!" "Hlouposti. jak je to zajímavé čtení. že vás má plnou hlavu jako vy jeho? Copak tam nemá pro vyražení Haretona? Anijeden člověk ze sta by nebrečel pro ztraceného příbuzného. před sebou prázdný papír. Nehlučně jsem se vrátila. našla jsem jí uplakanou klečet u postele. že je zbytečné to dále rozvádět. Vlezte do postele !" Změřila mě jizlivým pohledem. ajá dohlédnu. že se mi nechtělo jí dát pusu na dobrou noc. a vy zůstala sama na světě -jak by vám pak bylo? Srovnejte si dnešní zklamání s nějakým skutečným neštěstím. slečno Katko ! Představte si na okamžik. Dodal jen : "Napříště pochopíš. "ale pro něho ! Těšil se. kterého viděl sotva dvakrát. Ale když se večer odebrala do své ložnice a já jí šla posloužit při svlékání. a buďte vděčna za ty drahé lidi. že bychom vám oba umřeli. tak darebným. nestálo by vám za to cedit slzičky kvůli malé mrzutosti ! Na vás ještě nepadl ani stín vážné bolesti. když vejdu do pokoje! . Přikryla jsem jí a zavřela u ní dveře. Tiše!" zakřikla jsem jí. Smím. myslíte. "Kdyby vás někdy potkal opravdický zármutek. že nemůžu přijít a proč?" řekla a povstala. a pustí vás z hlavy. slečno Katko. tu známost musíte úplně přerušit. /229/ já i pán.

nemám zdání. že se na tyjejí záhadné poklady podívám. /231/ Podle svého zvyku slečna časně ráno vstala a běžela dolů do kuchyně. vždy ji pečlívě zamkla a klíč vytáhla. "on vám nikdo to psaní nedoručí. Zatímco mu děvečka nalévala . jistěže pošetilá. která jí patřila v sekretáři. jakou už /230/ dávno neměla." povídám. četla tam. že jí z knihy vyčuhuje jiný papír. Kateřino. Prázdnou zásuvku jsem zamkla. Někdy jsem zahlédla. Pročetla jsem si jich pár na ukázku. jaký by slušel nanejvýš školáčkovi. Opustila jsem jí ve vzteklé a vzpurnné náladě. trhla sebou a zacláněla kníhu zřejmě aby ji přede mnou schovala. když přicházel jistý chlapec. odnesl jí ho na danou adresu mlékař z vesnice . Sice jsem to už dávno tušila. Míjely týdny a Katce se vrátila nálada. A teď se zhasíná !" Zamáčkla jsem plamen svíčky dusítkem a přitom od ní sklidila plesknutí přes ruku a mrzutou výčitku : "Vy nepřející !" Zabouchla za mnou dveře a zamkla se."Jen si pište. jako by na něco čekala. ale přec mě znovu překvapilo. jak při pisatelově mládí ani nijak nešlo. když byl vzduch čistý . umínila jsem si.teď je vystřídala spousta přeložených papírů.ale to jsem se doslechla až později. Taky teď měla ve zvyku časně ráno chodit do přízemku a lelkovat po kuchyni.psal jí skoro každý den a byly to zřejmě odpovědi na korespondenci od ní. Než odtamtud odešla. který se hodil do zámku v zásuvce. začínala s plamenným citem a končila slohem strojeně květnatým. Zvědavost a podezření mi nedaly pokoj. Ale na mne to dělalo dojem prázdného žvanění. Samozřejmě že dopis dokončila.pán se slečnou odešli už dávno nahoru probrala jsem všechny své klíče z domácnosti a snadno jsem mezi nimi našla jeden. V noci. které jako by pocházely z nějaké zkušenější hlavy! Některá psaní mě překvapila podivnou směsí horování a bezvýraznosti . a když jsem se k ní znenadání přiblížila. abych si ho v klidu prohlédla. Když se jednou probírala obsahem zásuvky. Ty podle data starší byly rozpačité a krátké. zvykla si však něco nového . jak zamířila ke dveřím. který sní o neskutečném mlhavém ideálú ženy.strašně ráda se skrývala v různých koutech o samotě. když jsem v té spoustě papíru zjistila samé dopisy od Lintona . Jestli tohle Katku uspokojovalo. vysypala její obsah do zástěry a odnesla s sebou do komůrky. pak jsem je zavázala do šátku a uložila stranou. Až donedávna tam bývaly její hračky a tretky . nakoukla jsem dovnitř. ale s občasnými projevy. Kromě toho trávila celé hodiny v knihovně nad zásuvkou. Viděla jsem. Otevřela jsem jí. ale ponenáhlu se rozvíjely v obšírná milostná vyznání .

není mi dobře !" Vyhověla jsem jejímu přání a doprovodila jí do jejího pokoje. miláčku. že budu chránit vaše směšné tajnosti. jestli nedá pokoj a nepospíší si domů. kde před chvílí zanechal plno cvrlikajících mláďat. to vy jste ho navedla. Bylo to prostší a dojemnější skládání než dopisy Lintonovy . že onjejí poklad nevyloupil. dosud tak šťastné ! Představte si ptáčka. tatíčku. ale nespouštěla jsem Kateřinu z očí. já už to víckrát neudělám ! Neříkejte to tatíčkovi! Neví to ještě? Elleno. "Elleno." obořila jsem se na ní. a já jsem si schválně vynašla práci na potrhaném lemu záclony u okna. Elleno. Když měla dost ranního učení. Nadešla jsem poslíčkovi zahradou a vypadla na něho ze zálohy. prosím. ale opravdu to už neudělám !" Zachovala jsem důstojnou vážnost a vyzvala jí. já ne -" vzlykala Katka usedavě.a máte slabou představu. Skryta za zdíjsem si pak přečetla Katčin citový výlev.jemu samému byjistě ani ve snu nenapadlo s tím začít !" "Já nezačala. aby vstala. můžete se stydět ! Moc hezký brak si " to čtete ve volných chvilích. až mu to předložím? Ještějsem mu nic neukázala. jakmile jsme se u ní zavřely. odveďte mě nahoru. jak jen to bylo možné. Co udělala? Řekla jen "Ach !" Ale ta změna v její tváři. slečno Kateřino. šla se tedy potěšit ke své zásuvce. "Elleno. vy je máte !" začala okamžitě. a najde je vypleněné! Představte si jeho nesmírné zoufalství. Její otec seděl u stolu a četl. který se vrátí do hnízda.mléko do konve. ale nečekejte. "Prosím vás. Udatně sice bránil svěřené poselství. co se děje. co vyjadřovalo to jediné "ach!" Pan Linton vzhlédl. stalo se ti něco?" Z pohledu i hlasu poznala.moc milé a moc pošetilé ! Vrtělajsem nad tím hlavou a vrátila se v zamyšlení do domu. "Zamilovat ! To jsou ale řeči ! To jako bych se já zamilovala do mlynáře. Hanba. Padla na kolena. to až on -" "Zamilovat!" pronesla jsem tak opovržlivě. vraťte mi je. "Copak je. slečna mu zastrčila něco do kapsy a něco z ní vytáhla. že jste nežalovala! Byla jsem strašně neposlušná. který k nám přijde jednou za rok odkoupit obilí ! Kdopak se kdy zamiloval do člověka. kterého . Pěkně vyvádíte. Ten den pršelo a Katka se nemohla zabavit potulkou v sadě. /232/ "Tak tak. jeho žalostný pokřik a třepetání křídly . aby začal psát takové ubohosti. ale já jsem zvítězila psaníčko jsem mu vyrvala a pohrozila mu vážnými následky. až jsme společně rozlili mléko. tisknout by se to mohlo ! Copak si pomyslí pán. "Já jsem se nechtěla zamilovat. viďte." vydechla. "Nic.

a konečnějsem se dala trochu obměkčit. a to bylo vždy. Pýcha u ní nabyla vrchu nad ostychem.jak zvedá ruku a otírá si tvář. Lísteček na památku po Lintonovi ! Elleno !" " /233/ Rozvázala jsem šátek a počala jsem z jednoho kraje listy vytahovat a házet je na oheň. Zeptalajsem sejí: "Když tedy všecko spálím. čím bych jí mohla rozptýlit. nemohla snést tu bolestnou oběť. dohromady na čtyři hodiny? Dětské povídačky! Hned tojdu hlásit pánovi do knihovny uvidíme. prosím vás pěkně!" Ale sotva jsem začala prohrabovat oharky v krbu. ale já je zdvihla vysoko nad hlavu. Katka kráčela zvolna a netečně .žádné ustřižené vlasy. setřásla ostatní listy zpět do uzlíku a zamířila znova ke dveřím. Kateřina hodila zčernalé papíry do ohně a pokynula mi. On to sice nedá/235/ val najevo. prstýnky. slečno !" usadila jsem jí.viděl dvakrát v životě." plakala a zadržela mě za sukni. co řekne tatínek vašemu zamilování !" Skočila po svých drahocenných dopisech. "Jen je hoďte do ohně. slíbíte mi na svou duši. ať dokončím zápalnou oběť. kde se nejistě uchytily lískové keře a zakrslé duby s vyčnívajícími kořeny. kdykoli se panu Edgarovi přitížilo. Po jedné straně cesty stoupal rozervaný sráz. aby si směla aspoň jedno dvě psaní ponechat. V popálených prstech držela pár ohořelých lístků. Prohrábla jsem u obyčejně volila. Elleno. aby se rozhořely. Snažně prosila. hračky?" "My si neposíláme hračky !" zvolala Kateřína. Plamen vyšlehl do komína. když mívala skleslou náladu . že už si s ním nevyměníte žádné dopisy. ačkoliv mrazivý vítr pobádal k rychlejšímu pohybu. protože jsem v tom všem viděla jen dívčíješitnost. žádné pobíhání a hopkování jako jindy . Rozhlédla jsem se kolem.abych s nimi udělala cokoliv . "Výborně . Prsť se tam stále sesouvala a duby se prudkými vichřicemi zohýbaly skorem do ležata. nebo jdu !" "Slibuji. Mně bylo víc do smíchu než do přísnosti. žádné knihy protože jste mu posílala i knihy . abych je radši spálila . Tu začala zoufale a ztřeštěně prosit. V létě . že byl zamlklejší a v tváři zachmuřenější. Dívalajsem se na ní po očku a chvílemi postřehla. Stalo se. "To mi slíbíte.aspoň budu mít co ukázat pánovi !" prohlásilajsem. vy zlobo zlá!" zaječela a sáhla " do plamenů. "Zkrátka už vůbec nic. Aspoňjeden si nechám.jen abych je neukazovala. ale Katka i já jsme to poznaly podle toho.

"Kateřino. jestli vy neumřete dřív?" zakřikla jsem jí. co myslíte. V duchujsem se těšívala zjejí svižnosti a dětinské veselé nálady . a jaká byla řečná až do konce! Kdyby pan Linton vydržel do šedesáti. sotva pětačtyřicet ! Moje máma se dočkala osmdesátky. Vidíte tamten kvíteček? Vydržel nám tu poslední ze spousty zvonečků. půl v zasnění. nebo se dívat. "Snad byste se netrápila. "A co si počnu. Tak se tam vznášívala se zavřenýma očima. kolébaném svěžími vánky. pán je mladý a já jsem v nejlepším věku.si slečna Kateřina zvláště oblíbila šplhání po těch zkroucených kmenech : sedávala a houpala se ve větvích hezky vysoko nad cestou. Dovedla si tak hovět třeba od oběda do svačiny v hnízdečku z větví. když jste tak usoužená !" "Ne. jen si prozpěvovat písničky. že vám stačím. vezmeme se za ruce a trochu se proběhneme ! Uvidíte. půl v zamyšlení. až mě opustíte vy i tatínek a já tu zůstanu sama? NIkdy nezapomenu. "Určitě to je něco horšího. Nemáte v tvářích kapku krve. že uteče mnoho " let. chvějící se i v tom závětří dolíku. Podívejte se." odmítala mě a ploužila se dál sama. Vzlykání jí přerývalo dech. a konečně se přiměla k odpovědi: "Ne. jak jste mi to jednou řekla. kdykoliv jsem jí tak vysoko přistihla. Elleno?" "To ano. Jak se můj život změní." naříkala. "aje celý uvadlý a zkřehlý jako vy. " Nemáte předpovídat neštěstí ! Doufejme. že má tatínek kašel? Jen když to není nic horšího!" Nepotlačovala již slzy. Elleno . ustavičně mi to zní v uších. proč pláčete?" Přistoupilajsem k ní a objalají rukou kolem ramenou. jak uhnízdění ptáci krmí mláďata a učí je poletovat. zlatíčko. nechci mu zkracovat život. ale zas ne tolik. že musí slézt dolů. než někdo z nás sejde ze světa . slečno!" upozornila jsem jí na jamku " pod kořeny jednoho sukovitého stromu. nevýslovně šťastna. Že vypadá teskně." poznamenalajsem. Občas se zastavila a zadupala nad polštářkem mechu nebo cho/236/ máčem zežloutlé trávy nebo skupinou hub. "Zima dá na sebe ještě čekat. a přece v červnu pokrývaly všechny svahy jako fialová mlha! Nechcete si tam vylézt a utrhnout ho pro tatínka?" Katka dlouho pohlížela na osamělý kvítek. a nedělat nic. aby si myslela. Pojďte. ovšem považovalajsem za svou povinnost vždycky jí vyplísnit. Přitom se tváří odvracela a znovu a znovu si k ní tiskla ruku. jak bude svět pustý. ne. tak má před sebou více let . vystrkujících jasně oranžové hlavičky mezi nánosy hnědého listí. které jsem jí v dětství naučila. až tatínek umře a vy umřete !" Kdopak ví.

ale nahoru se k nim mohli dostat jen ptáci. rudě zářících na nejvyšších větvích divokého keře převyšujícího zíďku ze silniční strany. spadl jí klobouk. Jak se po nich nahýbala. jak ho mám ráda. už zas rozjasněná jako sluníčko vylezla na zeď a usadila se na ní. podle čeho to pozná Každou noc se modlím. jinak bych těžko obcházela až ke vrátnici." upokojila jsem jí. Když ne." odpověděla dívka. dokud jsem neslyšela její rozesmátý hlas: "Elleno. že si pro klobouk sleze. Miluju /237/ ho víc než sebe. "Všechno na světě je mi vedlejší kromě tatínka." odpověděla jsem.života. Mně hloupé to dřív nenapadlo. A hlavně. Až se uzdraví. Nesmíte tatínkovi ukazovat. To mi dokazuje. Va rovala jsem jí. ." "Zůstaňte. než kolik čítáte vy. co by ho zabolelo. ale ona již mrštně seskočila na druhou stranu. slečno ! Není to pošetilé. že jí i to nějak vymluvím. "Teta Isabela neměla k obsluze vás a mne. "mám v kapse svazek klíčů. nesmíte ho ničím trápit! Řeknu vám bez obalu. než aby byl on.no. nikdy neudělám a neřeknu nic. který by tatínka nejraději viděl v hrobě. ledaže by si člověk stoupl jako Katka na zeď. abych ho přežila. že vás nějak trápí rozchod. který vám nařídil podle svého nejlepšího přesvědčení. kde jste. "ale musíte to " dosvědčit i skutkem. Branka byla . "A neměla zdaleka tak šťastný život jako pán " neměla z čeho se těšit jako on. A víte. Z téhle strany jsou naše hradby nedobytné.abyste se o něj pěkně starala. A věřte. Tatínek potřebuje jen jedno . budete-li umíněná a potřeštěná a nepřestanete-li se bláznivě plašit po synovi člověka. spáry vyplněné maltou. aby nespadla. Jenže vylézt nazpět už nebylo tak snadné . dokud budu při smyslech. Natahovala se po hrsti šípků. že ho můžete zabít. snad se mi podaří odemknout. nezapomínejte na sliby pronesené ve chvílích úzkosti !" Při takovém hovorujsme došly ke dvířkám vedoucím k silnici a naše slečinka. bude i on veselý." "Mne nic netrápí než tatínkova nemoc. nikdy . Elleno. kameny byly hladké. V dolejších polohách už plody zmizely." namítala " Kateřina a vzhlížela ke mně v bojácné naději." Hezky to říkáte. oplakávat neštěstí dvacet let předem?" Ale teta Isabela byla mladší než tatínek. musíte mi doběhnout pro klíč. že nikdy. zamčena a Kateřina prohlásila. Když budete vy veselá. To protože chci být radši nešťastná a opuštěná já." připomněla jsem jí. Katko. růžový keř a ostružinové šlahouny neposkytovaly při šplhání oporu.

ajá zkoušela klíč po klíči. "Prosím vás. "Milá paní Deanová. že mládenci neumírají z lásky k dívkám. Znovu jsem tedy vyzvala Katku. jste mi je ještě dlužna. nebo je ukážu vašemu otci ! To si dovedu představit ." Kateřina si zatím krátila čas tím. Ne-° utíkejte mi. A vy zvlášť.milostná psaníčka. "mám vás rád. Jak vy můžete tak drze lhát. aby zůstala na místě. Jenže chudáka Lintona jste uvrhla do propasti zoufalství. ale zastavily mě zvuky ze silnice . které málem neznají !" "Aha. a chtěla jsem se co nejrychleji rozběhnout domů. prosím vás. slečna Lintonová!" pronesl hluboký zvučný hlas .jeďte dál ! Že se nestydíte vymýšlet si takové ubohé balamucení ! Slečno Katko . honem otevřete !" ozvala se polekaná Katka. že kvůli vám umírá! Vaše falešnost mu zlomila srdce .dojdu pro klíč." křikl nahlas. někdo poslouchá klíčovou dírkou. že ani ten se nehodí. cojste si pravidelně psala s Lintonem . Ano . že? vodila jste ho za nos. nemáte kus citu ! Jáje mám. ovšem. /238/ "Ale." bránila" se Katka." řekl Heathcliff . Konečně jsem zasunula poslední a viděla. ale doslova! Hareton se mu už kolik neděl v jednom kuse chechtá. pane Heathclíffe. že jste zlý čLověk a prý nenávi díte jeho i mne." "Jak můžete ubohému dítěti tak drze lhát?" zavolala jsem na něj přes zeď. že? Oba byste zasloužili pořádný výprask. všechna ta psaníčka . že nenávidím svého syna. bude do léta pod drnem. také šeptem. chci vás požádat o malé vysvětlení .ubohé dítě`? Proč vymýšlíte hrůzyplné povídačky. to bral doopravdy." "O to teď vůbec nejde.klusem přijížděl kůň. On . a právě kvůli němu vás prosím o pozornost. a jak se ukázalo.nedejte se hanebně šidit! Musíte sama uznat. já sám jsem přikročil k ráznějšímu opatření a snažím se ho z té pitomosti vyléčit zastrašováním. že tančila kolem dokola přede dveřmi. nebudu mluvit." "Já s vámi." ušklíbl se přistižený lotr.právem se červenáte ! Je to sotva pár měsíců. zamiloval se na smrt ! Na mou duši. protože jste starší. Kdo to jede?" ptala jsem se šeptem. "tatínek říká. ale všechno marné .ten jezdec ! "To je šťastná náhoda. že prý nenávidím to . ne nějak obrazně. byl to on ! "Jistě o mně nikdo neřekne. abyste jí odstrašila od mého . I Kateřina zůstala stát. " "Elleno. nabažila jste se hry a udělala jí konec. hned vyrazím ten zámek kamenem . chřadne vůčihledě ze dne na den. že vás vidím. Jestli se nad ním nesmilujete. ale nelíbí se mi vaše falešnost.žádné odmlouvání. A Ellena mi to potvrzuje.

nebudu celý týden doma. že jsem se začtla a nevšímám si jí. Posvačily jsme tam spolu a ona si lehla na kobereček a řekla mi. Chytlajsem Katku za ruku a málem jsem jí vtáhla dovnitř násilím. nedá si vymluvit. abych si k ní přisedla v knihovně. a Lintona místo sebe ! Co vy byste řekla lhostejnému milenci. "Slečno Kateřino. Kateřina k němu nahlédla." Práskla jsem dvířky a vzepřela je kamenem. která tajila prolhanost pod maskou přísné výčitky. To už teď asi byla její oblíbená zábava. jinak nikdo!" Zámek povolil a já se vyřítila na silnici. že se přitom už nedalo hovořit. dobré slůvko od vás ho vyléčí lépe než medicína. že se na něj hněváte. že chudák zapadl do drsného prostředí. "Přísahám vám. za svatou pravdu. že byla k nepoznání . že je chlapec jednou nohou v hrobě a jenom vy ho můžete zachránit. Spěchaly jsme tak." opakoval Heathcliff a pevně se mi díval do očí. když nechcete pustit slečnu ! Já se do týdne nevrátím . Chvíli jsem jí nechala. že je unavená. Heathcliff popohnal koně ještě blíž a shýbl se ke Katce. Katka váhala a nemohla odtrhnout znepokojený pohled od tváře. Já sáhla po knize a tvářila se. přísahám vám. Měla jsem ale tušení. ale on již spal. a Josef nebo Hareton už vůbec žádnou. jděte se přesvědčit sama. který by se ani nehnul. /241/ Pán už se odebral do ložnice. co jí Heathclif napovídal. aby vás potěšil. chtěla se ho zeptat. když rozviklaný zámek nedržel. abychom se déle nezdržovaly a zamířily přímo domů. Zajděte k nám a přesvědčte se. necitelnou paní Deanovou ! Ukažte trochu soucitu a navštivte mého hocha ! Myslí na vás ve dne v noci. kdyby sestřenka šla navštívit bratrance. Měla tak strhané rysy. a když mu nepíšete ani k němu nepřijdete. když jsme přišly. Přiznávám. Žízní po vlídnosti a lásce .samo vaše jméno mě /240/ hřeje .prahu? Kateřino Lintonová . že Kateřina je teď dvojnásob sklíčená. řeknu vám upřímně. že ani váš pán by nic nenamítal.ale pak jsem si jí . i kdyby ho váš otec o to prosil? Na mou duši. abych na ní nemluvila. a znovu se tiše rozplakala. že nemám s Lintonem valnou trpělivost. podívejte se. jako když čtu. Neposlouchejte tu opatrnickou. zdali jsem mluvil pravdu . děvenko zlatá. Roztáhla jsem deštník a přidržela pod ním i svou svěřenku. Nelly. "Smutek a zklamání urychlí jeho konec. že Linton umírá. Déšť už pronikal šlehajícími větvemi a to bylo znamení. určitě považovala všechno. Vrátila se tedy a požádala mě. jak mu je. ať si toho užije . buďte tak moc hodná! Představte si jen svého otce na mém místě .a myslím. Katka myslila." "Jdeme !" křiklajsem.

A Lintonovi musím povědět. co Heathcliff vykládal o synovi. ona šla patrně po nákupech a on po práci. abychom nahlédly. že všechny ty báchorky o něm jsou vymyšlené. Poznalyjsme hlas Lintonův a šlyjsme za ním.půl mžilo. odkadjste přišly!" "Josefe. zdali je pán doma. a právě to on předvídal. že sama pozná podle toho. Odpověď tak dlouho nepřicházela. protože na jeho ujišťování jsem moc nedala. až jsem si pomyslila. "ale nebudu mít klid. půl mrzlo . "kolikrát vás mám volat? Z ohně mi zbylo už jen pár oharků. kdy člověka všechno dráždí. nedala se zviklat v té hloupé lehkověrnosti. "Nééé!" zavrčel. Kateřina se běžela ohřát ke krbu. Bohužel jsem neuměla být dál přesvědčivá." Všechno rozčilování a hubování bylo marné." ozval se současně rozmrzelý hlas z vnitřní místnosti. Sestřenka se rozběhla k němu. Vedle praskajícího ohně seděl Josef.a přes cestu se nám řinuly ze svahů nové a nové potůčky. zdali pan Heathcliff skutečně odešel. Měla jsem botky úplně promočené. "Nééé. Do dvora na Hůrce jsme vešly kuchyňskými dveřmi. dokud se nepřesvědčím. všechno. jen zasjděte. Já se ptala. zmučeně. jak vypadala pobledle. abych rozptýlila hluboký dojem. že je to tak. a křiklajsem znovu hlasitěji. Hospodyni ani Haretona nebylo nikde vidět. okamžitě sem!" Prudké zabafání a nehnutě upřený pohled do plamínků svědčily o tom. a to mě rozmrzelo. až sám jednou budete stonat v komoře na půdě! Kéž tam pojdete hlady!" řekl hoch. že ona se k tomu také připojí. že dědek ohluchl. Mohlo mi to srdce utrhnout. jsem strhala a zesměšnila. uplakaně. když nepíšu.vypůjčila . ale druhý den ráno jsem už klusala cestou na Větrnou hůrku po boku naší umíněné slečny. Elleno. zmýlil si nás s netečným sluhou. která jela na poníku. že Josef na tohle slyšet nemíní. a ujistím ho. v ústech dýmčičku. "Možná.na stole měl džbánek piva a hromádku opečených ovesných placek. chladnému ránu . Ten večer jsme se rozešly v nevůli. který v ní zanechalo Heathcliffovo sdělení . . že to není mou vinou. jak to bylo. že já se nezměním. "Počkejte. Josefe. jak nás Linton přijme. Poznal svůj omyl a zarazil se. a přivedlo do skleslé nálady. či spíše zatroubil nosem." odpověděla mi. když jsme vcházely . KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ Deštivá noc byla úvodem k sychravému. uvelebený jako v ráji . Ustoupila jsem jí v slabé naději. jako by bylo samozřejmé.

trochu se uklidnil a poděkoval Katce za laskavost. Pokynul jí. abych navázala řeč. zatímco Katka odstoupla` a zatvářila se kajícně. že neslyší." "A co tatínek.ti odporní tvorové mi nechtějí přinést uhlí na přiložení. prosím . Zilla odskočí každou chvíli do Gimmertonu.nelíbejte mě ! Nemohu pak vydechnout. naplnila sklenici vodou a přinesla mu jí. slečno Lintonová. aby /244/ z láhve na stole přilila kapku vína. že mě vidíš?" opakovala svou předešlou otázku a zaradovala se. za tu předešlou službu jsem dostala pěkné poděkování. jen Josef. "Smím-li prosit. že prý jsem nekňuba. Viděla na příborníku džbán. když se trochu zotavil po Katčině bouřlivém objetí . že mě vidíš? Mohu tě nějak potěšit?" "Proč jste už dávno nepřišla?" stěžoval si. ošklivý kašel a zřejmě horečku. loudal a budižkničemu ." "Chci se napít. a ti ." mluvil dál. Upil ze sklenky. "Co je tatínek pryč.když jsem u sebe v patře. a vůbec už nic! Kdepak je ta Zilla? Podívejte se mi po ní do kuchyně!" Přitom hleděl na mne ! No. že na něho práším. "Ale hněval jsem se." zašeptala Kateřina. Já tomu nemohu věřit . Byl bych s vámi radši mluvil.on na mém místě že by už víc poroučel v Drozdově než váš otec. Linton zahuboval. "Měla jste přijít. když se mu krabaté čelo vyjasnilo. že i ten trouba Hareton se mi směje? Nenávidím ho. Teď už nesnáším dobře ani mluvení ." zvolal mrzutě a odvrátil se ode mne. měl . ale ani jsem se proti jeho nevrlosti neohradila . "No tak. zavřete někdo  dveře! Nechaly jste otevřeno. A tatínek huboval. "nejsi rád. a že prý se na mne díváte svrchu . To je bída ! Musím se zdržovat tady dole . a ne psát! Hrozně mě unavilo psát pro vás takové dlouhé odpovědi. to jste vy. tatínek měl pravdu. "Ne. všecky je nenávidím. a podruhé se mi už nechtělo lítat sem tam najeho pokyn. Taková zima !" Prohrábla jsem mu popel a sama donesla kbelík uhlí. to je něco tak nového pro mne !" ujišťoval jí. že nejdete. schválně dělají. aby mi věnovali trochu víc pozornosti ! Mizerové ! Věřila byste. Lintone. jsou to sprosťáci !" Katka se sháněla po vodě. mladý pane?" tázala jsem se. že přijdete. protože Kateřinu takové přijetí odradilo. Tak vida. "Jakpak ne ! Slyšet váš hlas. slečno Lintonová?" řekl a vzpřímilse na velké lenošce./243/ "Ach. kde si hověl. aspoň proháníje. že mnou . "Nejsi rád.viďte. "Ten a pozornost? No. nevěnuje vám pozornost. vypadal tak nemocně. Odpověděla jsem suše: "Nikdo tam není. žejsem si to zavinil sám . když na jeho tváři zpozorovala slabounký náznak úsměvu.

"ale když teď začala " lovecká sezóna.ten manželku. že by manželé kdy nenáviděli manželky." Linton nesouhlasil. ta zas manžela . "Milovala." uvažovala Katka a hladila ho po dlouhých hebkých vlasech.ale mezi bratrem a sestrou tohle není." odpověděl Linton. já zas nenávidím tebe. "nikdy bych nikoho nemilovala víc než tatínka." křičel Linton`." zasípěla a zrudla. "jen kdyby mi to tatínek chtěl dovolit! O půl svého času bych se s tebou rozdělila. A jak /245/ už byla v ráži. Viď. "tykej mi a oslovuj " mě Kateřino nebo Katko ! Proč bych tebou opovrhovala Po tatínkovi a po Elleně tě mám nejradši ze všech lidí na světě. "A můj tatínek nemůže tvého ani vidět.škoda. že nejsi můj bratr !" "Měla bys mě pak stejně ráda jako tatínka?" mluvil už ve veselejší náladě. že prý ano. Mohla bys ke mně vždycky na hodinku zaskočit. Snažila jsem se zabrzdit její nerozvážnou vyřídilku. Mladý Heathcliff podrážděně namítl." bránila se Kateřina. žeje hlupák a potměšilec." dodal. slečno . "Tatínek mi to řekl. když tu nebude. Lintone . že to není pravda. že kdybys byla má žena. "Tvá matka nenáviděla tvého tátu ! Abys věděla !" Kateřina jen vyjekla. až se vrátí. milovala !" pípal Linton. "a ty jsi ošklivý. a tatínek nelže." přerušila ho slečna." "Ten tvůj je zlý člověk. milovala bys mě víc než vlastní rodinu a než všechno na světě. že ano ! Myslím. Vztekem nebyla mocna slova." odpověděla vážně. hněvem. to by bylo hezké !" "Ano.co věděla. Bude ještě dlouho na cestách Dlouho ne. že Lintonův otec nenáviděl její tetu.a nehádej se !" "A utekla. Jsi hezký.neopovrhujete. A pana Heathcliffa nemám ráda a bála bych se k tobě přijít. že mi tu opakuješ jeho pomluvy. "Ale otec říká. často se stává. ale nešlo to. bydlil bys u nás a tatínek by tě měl stejně rád jako mne. Ty bys mě nezlobila a vždycky bys mi ochotně posloužila. Kdybys byl můj bratr." Linton nato. když teta Isabela u něho nevydržela a utekla !" "Neutekla . že se lidi nenávidí . uvedla za příklad. chodívá často do slatin. A víš. "Ty lháři." odsekla nafoukaně. kdybych tě tu častěji měl. a utekla !" zazpívala Kateřina. dokud nevypovídala všechno." Prosím tě. zlý. ale Katka trvala na svém. "Tak teď já ti zase něco povím. že bych se odnaučil mrzutosti. "A mého tatínka milovala. "Říká o něm. To bych si tak přál !" "Ba ne. Zabořil se do . Jak musil být.

"Milovala. kašel mi nedá! Ty jsi zdravá. že jsem ti ublížila. viď! Nechtěj. surová ! Ani ten Hareton by mě neuhodil ! Jakživ na mne ruku nevztáhl. mladý pane?" odvážila jsem se zeptat po delší chvíli. Byla zděšena tím.křesla a pootočil hlavu. "Odpusť. Lintonova sestřenka se rozplakala. A mně už bylo dnes trochu líp." řekla konečně. ty mě posíláš pryč?" "Teď už nenapravíš. copak ty víš. Stejně byste nespal. že i já jsem se polekala. jak jsem mohla tušit." odpověděl rozmrzele a odvrátil se od ní. a byl konec vítězného jásotu. jestli mi nedáš pokoj. "ale já bych takové šťouchnutí ani necítila . sedla si proti němu a zamyšleně se dívala do ohně. Teď nebudu celou noc spát." šeptal. protože kdykoli od ní zaslechl potlačovaný vzlyk. Lintone. co jsi všechno zavinila. když se odporoučíme. I Kateřina se uklidnila. Já nevím. Tohle všechno vám stejně jen otec namluvil. hned nasadil dojemnější a bolestnější tón.nikoho nepřivolám." "Co vy víte? Nepleťte se do toho !" řekl drze. ale ani néhlesla. co ty bys dělala. mluv se mnou trochu !" "Nemohu s tebou mluvit. když se dusím? V noci si budeš hovět a já tu budu trpět smrtelné bolesti. Sklonila se nad hochem. aby znova nepropukla v pláč. /246/ "Kdyby jí tak bylo jako mně !" zanaříkal. když nemohla to mučení dál snášet. "jestli je vám tak zle každou noc. zatřásla silně opěradlem křesla. Katko. jenže po tomhle -" Hlas se mu lítostivě zajíkl. Záchvat trval tak dlouho. zlostí málem bez sebe. která stála za ním. aby se mu kašel utišil. třeba se spíš uklidníte." napomenulajsem ho. "Ani nevíš. Linton vzdychal a sténal jako těžký trpitel a nepřestal s tím plnou čtvrthodinu." podotkla jsem." . že ti to něco udělá? Snad to nebude tak zlé. že jsem ti uškodila! Odpověz. "Jak je vám teď.jak mi je. kdyby ti bylo každou noc tak zle jako mně!" A ze samé lítosti nad sebou začal hlasitě kvílet. "Copak jsem tě uhodila?" reptala Kateřina a kousala se do rtů. Ale pro jistotu vás už nebudeme obtěžovat . ať k vám dnes přišla nebo ne. "Ta je zlá. docela sám ." "Musím jít?" zesmutněla Katka. ajá z toho dostanu horečku. co jsi způsobila. až Linton narazil hlavou na postranní polštářek. abych se vracela domů s pomyšlením. Dělal to ovšem schválně. "Lintone. "Vidíte. "Ještě to víc pokazíš. aby se pásl pohledem na rozpacích Kateřiny. Držela jsem chlapce v náručí. "Dejte s tím pokoj. mladý pane. On mě pak odstrčil a mlčky svěsil hlavu. co provedla. Okamžitě ho popadl dusivý kašel. milovala!" Kateřina. ošklivá. aby sestřenku potýral. nezavinila to slečna.

až přestal . když jsi mi ublížila . když jsi přišla. Slečna vám už věnovala moc času. jak chce. abys mě vyléčila. Narovnala jsem polštář. a že jeho nemoc nemá co dělat." stěžoval si. s láskou." prosila Kateřina. že má návštěva mu ublížila. Nemáme kdy ho tu hlídat. když jsem u tebe?" . Ale když Linton nemluvil a ani se neohlédl. abych rozmazlence chtěla chlácholit. klekla u něho." Stále okolkovala a nedbala na moje domluvy. nemůžeme tu otálet ani chvilku." a přitiskl se k ní. ne snad z lítosti. "spokojíte se s polštá" řem. Ale Katka ne ! Rozběhla se k němu celá zděšená. nebyla jsem tak hloupá. A ty bys mě vážně rád viděl? Těší tě to. Až nebude mít komu předvádět to svoje divadýlko. no ne?" /248/ "Ale to sis přivodil sám. konejšila ho. že jí tak trápí. Trvalo to trapně dlouho. kdybych si měla myslet. Lintone! Vážně sem nesmím chodit. domlouvala mu. "Tak jak to vlastně chceš?" ptala se už zoufale."Vážně tedy musím jít?" opakovala. Linton se svez z křesla na dlaždice a svíjel se tam v předstíraných křečích jako vzdorovité dítě . aby už radši šla." odbyl jí. "Moje vina to není. "Uložím ho na pohovku. Zpola u něho klečela a on si posloužil jejím ramenem místo podušky. "tam sebou může mlátit." bránila se. to uznáváš sama! Byl jsem přece mnohem zdravější. protože mu došel dech. slečno Katko. to bychom měli ! Můžeme jít." Kateřina spěchala pro druhý polštář. než jsem teď. strašně ublížila. zamířila konečně ke dveřím a já /247/ za ní. Děsný křik nás přivolal nazpět. "Mám hlavu nízko. jestli jsem ti uškodíla?" "Musíš sem chodit. Tohle nepůjde. Ale teď jsme zase zadobře. mladý pane. Teď zas moc vysoko." odpověděl. "To je mi málo. Vodu odmítl a na polštáři se vrtěl. že vaše společnost mu nijak neslouží ke zdraví . Tak. že mi bude v noci hůř nežjemu. aby to měl pohodlnější. Snad už vám svitlo. chtěl nás co nejvíce potrápit a vystrašit! Viděla jsem mu do duše. plakala. jak jsi plakal a zuřil. "Aspoň na mne nemluv. "On je už hodný a trpělivý! Začíná chápat. jako by to byl kámen nebo pařez." "Ale můžeme." rozsoudilajsem. ještě si rád v klidu poleží." Podstrčila jsem mu polštář pod hlavu a dávala mu napít vody. " "Takhle. "nesnáším tvoje řeči." řekla jsem." bručel protiva. To bych sem pak víckrát nemohla přijít ! Řekni mi pravdu . "Je to tvá povinnost.

Říkáte. proč taky? No řekněte! Vám se nelíbí. a tak to trvalo. "Ať vás to ani nenapadne !" Usmála se. sobecký vztekloun? Chcípáček takový. "Sedni si tu na pohovku. že by se Linton rychle uzdravil. Dobře.jestli se dožijejara. že mluvím tak bezohledně o jeho smrti. že se . to mi nevymluvíte. někdy celé odpoledne.jakou znala." mluvilajsem dál. ale já ne. a také bude. že si ho otec vzal k sobě Čím líp se s ním zachází. Anebo mi přednášej hezkou dlouhou básničku. že mě takovou naučíš. Kateřino budeš tu zítra?" ptal se mladý Heathcliff a zadržel jí za sukni. to si pamatujte!" kázala jsem jí.jsem dospělý člověk! A já věřím. "Nevidíte sama. slečno. a měl by proto žít déle . "Hleďte. zrovna takový jako má tatínek. Elleno?" Líbí nelíbí!" odsekla jsem. Chvíli mlčky uvažovala a pak řekla: "On je mladší než já. "Nikam zítra nejdete. Elleno. a bude mě na slovo poslouchat.jak bych si ho ochočila. Jeho čelo se totiž íhned vyjasnilo." odpověděla jsem za ní. až hodiny odbily dvanáct a ze dvora bylo slyšet Haretona.tak říkej !" Kateřina odříkala nejdelší. jaký je " to zhýčkaný. když je hodný. kdybych mu byla nablízku a ošetřovala ho. Dotklo se jí. Linton si vyžádal ještě jednu. kdyby byl můj ! Až si na sebe zvykneme. Seď tiše a nemluv! Ale můžeš zpívat. A bylo pro nás velké štěstí." "A co když přelezu přes zeď?" . když se nad ním skláněla. a pak ještě jednu. "Ten rozbitý zámek dám spravit a jinudy mi nevyklouznete. že to není ženich pro vás. že ano!" odpověděl mrzutě. jen co jsme vyšly z domu. Uvidíte. nebo povídej pohádku ! Ale básnička bude lepší . Drozdov není vězení a vy nejste žalářník. on je trochu ještě dětský. Velká ztráta pro rodinu to nebude. musí aspoň tak dlouhojakojá! Není o nic slabší. ať si položím hlavu k tobě do klína ! Tak jsme odpočívali s maminkou. Zlobí ho jen kašel . jestli umíš. vůbec se nebudem hádat . "Nebude. Oba to náramně zaujalo. když nerada vstávala. až zajde . "A co zítra."Už jsem ti říkal. jak mu předvídá pan Heathcliff. jsem starší a rozumnější. ačkoliv jsem pořád hubovala. něco se zajímavým dějem . "a pozítří taky ne !" Ona však mu asi pošeptala do ucha jinou odpověď. No ale. Pochybuju vůbec. on se dvacítky nedočká. Spočítejte si. Stačí to s ním umět. Je to roztomilý chlapec. že je mi skoro sedmnáct . slečno !" Má svěřenka se při těch slovech zachmuřila.smála se. tím je protivnější a náročnější. že vůbec vyrostl. "Já si na vás dám pozor. já se /249/ divím. než když k nám poprvé přijel na sever. který se vracel domů na oběd.slibovala jsi.

hlásím to panu Lintonovi." odsekla a pobídla poníka do trysku. Taková pracovitá. tak proč ne on?" "Dobrá. že tu barvu má od projížděk po studených ladech. Nepomyslilajsem na to. se mnou nebo beze mne. pán už odešel spát. Přišly jsme domů ještě před obědem . leda když to pán dovolí. leckdy jsem si povšimla. Zanedbávala jídlo. nebylo nad ní hodnější sestřičky. Když mi chodívala dát dobrou noc. jak asi chudák tráví čas po svačině. kde jsme byly. Sáhla po jedné ze svých oblíbených a trpělivě se namáhala aspoň hodinu. ale ty dlouhé hodiny strávené v promočených botách na Větrrné hůrce už vykonaly svoje dílo. že jí nebaví knihy podle mého vkusu. že jí zbylo tolik vlídnosti pro mne. KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ Přešly tři týdny a já konečně mohla vyjít ze své komůrky a chodit po domě. Jen Kateřina odešla od pana Lintona. . Nechala mě plahočit se vzadu. ale přičítala jsem to žáru krbu v knihovně .pán myslil. Vykládala jsem si to tak. Nějak se mi zdálo. hru. Dělila všechen /250/ svůj denní čas mezi nás. Pak se přerušovala četnými otázkami. když stůně. učení. Byly jsme v knihovně. neposedná osoba jako já by mohla z kůže vyletět. protože ta nemoc mě hrozně skličovala. ani minutku nám neutrhla pro nějakou zábavu. Tak mě to sebralo jako nikdy předtím. protože já vám slibuju a taky to splním . slečno.tatínek uzdraví. aby vybrala něco ze své vlastní četby. povídám. "To se uvidí. protože mi zeslábly oči.chodila mě ošetřovat a potěšovat v mé samotě. "Tak nesmějí pokračovat. Jistě měla vřelé srdce. a navrhla jsem jí. netušila jsem. že má tváře jako růžičky. že nám věnovala celý svůj den. když tak milovala otce. Řekla jsem. i prsty zčervenalé." broukla vzdorovitě. a neptal se. takže Katka měla večery pro sebe." řekla jsem jí na to. že jestli se ještě jednou vypravíte na Větrnou hůrku. Spěchala jsem si vzít suché střevíce i punčochy. dobrá. už se objevila u mé postele. ani bohudík nikdy potom Slečinka se chovala jako anděl z nebe . že jí má prosba příliš netěší. ale tentokrát jsem opravdu neměla nač si stěžovat. dala jsem si od Katky něco předčítat. že jsme se toulaly parkem. Když jsem si prvně mohla večer posedět. "to nás teď vůbec nemusí trápit. ale pán chodil brzy spát a já jsem obvykle po šesté hodině nic nepotřebovala. Druhý den ráno jsem zůstala ležet a tři neděle jsem nebyla schopná služby. Tyhle důvěrnosti s bratrancem se nesmějí navazovat !" "Už se navázaly.

jak byla na mne hodná. Služebné hlásily.a já najednou vstala a překvapila jí! Ztuhla leknutím. nejsem unavená. zdali se to nelepší. a když jsem tak chvíli seděla bez ní. Skutečně jsem zahlédla nějakou postavu. Jasně zářil měsíc. Zůstal tam stát hezkou dobu a vyhlížel do aleje před parkem. Muž kradmo odvedl zvíře trávníkem ke stáji. že tropíte něco nepravého . Druhý den večer byla ještě netrpělivější. postěžovala si na bolení hlavy a nechala mě o samotě. Slečna se objevila také .jak se dalo soudit podle mrzutého znaveného výrazu a neustálého protírání očí. napadlo mě. Nastalo zívání. Katka vstoupila skleněnými dveřmi do salónu a po špičkách se tichounce kradla tam."Elleno. že jí to zaměstnání netěší." povídám . ani /252/ nahoře. mluvte !" "Dole v parku. já už toho mám dost!" "Tak toho nechte. ale nebyla to naše slečna ." vykoktala. a nevědouc o mé tajné přítomnosti. aby si raději lehla dole na pohovku než nahoře potmě. zula si boty s našlapaným sněhem.když stín vystoupil na světlo. kde jsem jí očekávala. a budeme si povídat!" odvětilajsem. Kateřino!" posteskla jsem si. "Elleno. jak se plíží podél plotu v parku. Když viděla.nic se neozývalo. když budete ponocovat !" "Ale ne. Nejasný výkřik se jí Stála tu jako zkamenělá. že se mnou nehne. půdu pokrýval sněhový poprašek ajá uvažovala. "A nic vám nevěším na nos. Ještě hůř! Poposedla a vzdychala a dívala se na hodinky." odpovídala jsem stále. Konečně v osm odešla do svého pokojíku přemožena ospalostí . "Vy víte. ještě jsem živě vzpomínala. Neslyšně za sebou zavřela dveře ložnice. Poslouchala jsem u dveří pana Lintona ." zahučela.jinak byste se nenutila říkat . a nechtělo se mi jí rovnou hubovat . poznala jsem mladého čeledína od koní. odkládala plášť . zkusila ukazovat jinak. neunavuje vás to? Neměla byste si lehnout? Elleno. vy se mi rozstůněte. že jí nepotkaly. že se jí půjdu zeptat. Její chování mě udivilo. zlatíčko. a za chvíli se vrátil a vedl slečnu na poníka. zhasilajsem svíčku a sedla si k oknu. protahování. jako by něco spatřil. právě sesedla a teď kráčela vedle poníka. že Katku třeba napadlo projít se po zahradě a nádýchat se vzduchu. Pak se rozběhl. a vyzvu ji. "kdepak to jezdíte v tuhle noční dobu? A proč mi věšíte na nos vymyšlené povídačky? Kde jste byla. Jenže Kateřinu jsem už nenašla ani dole." "Jinde jste nebyla?" "Ne. "Milá slečno Kateřino. "Kateřino. A když jsme spolu zasedly potřetí. Vrátila jsem se dojejí ložnice.

poklidila v pokoji a důkladně zatopila. Jen jednu chvíli jsme se div nepohádali. To vám nebudu opakovat. že se budete zlobit !" řekla. a z toho mělještě větší radost. Nerada něco tajím. Radši bych tři celé měsíce stonala. co stůněte. když jste ležela. zabavilajsem mu klíč a vyložila mu. a tak jsem měla nesnáze s vámi ušetřeny. včeličky tam jednotvárně bzučí a poletují mezi kvítky.jsem na Hůrku o půl sedmé a zůstávala tam asi do půl deváté. když mu budu půjčovat knížky z knihovny. "Slibte mi. Ale ten druhý den jste už zůstala ležet. Přinesla mi svařené víno a perník. Když jsem byla na Hůrce podruhé. Zilla . co chci.nasmáli jsme se a nažertovali a pořád jsme si měli co povídat. že druhý den přijdu zas. jak víte." /253/ Sedly jsme si do okenního výklenku. snad tak jednou za týden. bude se ženit. protože je nemocný a nemůže přijet do Drozdova sám. nad hlavou zpívají skřivánci. když jste vstala. vůbec byla náramně přející. Těšili jsme se. ať mi svěří cokoliv . On povídal. Chtěl by od nás brzy odejít. Seděli jsme u krbu. že bratranec čeká na moji návštěvu. protože Josef šel na modlení a Hareton Earnshaw si vyrazil se psy . že nejpříjemněji se dá strávit parný červencový den. Michal rád čte. A ona začala: "Elleno. Ale já jsem mu radši darovala ze svých. "Když Elleno.leckdy to bylo utrpení ! Občas nám přišla šťastná chvilka .mi nepravdy. jsem se tak bála. že mi dá velkou práci vás přemluvit. nahoře září modré . kam si vyjedeme a co budeme dělat v létě.  Řekla. Vynechala jsem jen třikrát.to je jejich hospodyně . a dvakrát teď. než od vás slyšela vyloženou lež. Zprvu jsem se bála.jakjsem se pak doslechla. Ne že bych tam jezdila pro zábavu . že se nebudete zlobit. že mi udělá. aby mi vždycky večer osedlal Minku a potomji zavedl zpět do stáje .jeho taky nesmíte hubovat. a pak ujížděla domů. abyste mi dovolila dodržet Lintonovi slib. a uslyšíte pravdu pravdoucí. Přitom jsem si s ním vyjednala obsluhu poníka. prosím! Přijížděla. pro vás jsou to hlouposti. když /254/ člověk od rána do večera leží někde na vřesovém svahu v ladech." Vrhla se ke mně. Michalovi jsem dávala knížky a obrázky. Zaručila jsem jí. ovšemže jsem její tajemství uhádla. Slíbil. že nebudu hubovat. Při naší společné návštěvějsem mu slíbila. že máme dům pro sebe. objala mě kolem krku a vypukla v pláč. byla jsem na Větrné hůrce a jezdím tam denně. A když odpoledne Michal spravoval zámek u dveří parku. a tatínek by zas nechtěl pustit mne.krást nám bažanty z obory. Linton byl v živější náladě. To mě opravdu zarmucuje. Linton v křesle a já na malé houpací židličce .

drozdů. a tu mě potkal ten kluk Earnshaw. že v jeho bych usnula. že prý to není žádná zábava. pálky a kdeco.jako kdysi vy. káči.a Ráno mi bylo smutno. kukaček. Elleno! A když jsem se chystala k odchodu. Vyhrávala jsem nad ním ustavičně a tu se znova rozmrzel.ať na Minku nesahá. kdybychom odtáhli stůl stranou. Našli jsme dva míčky v kredenci mezi starým haraburdím . Poplácal Minku po šíji. protože to mohlo značit Kateřinu. Seděli jsme tak v klidu asi hodinku a já se rozhlédla po tom velkém pokoji s holou podlahou bez koberce a napadlo mě. že tatínek nevěděl o mých výletech a neschvaloval by je. a Heathcliff mohl mít svoje začáteční písmeno H. že ho kopne! Podíval se jí na nohy a řekl tím svým hrubým hlasem : "Ta by mi toho udělala !` A přitom se protivně usmíval. zadržel koně za uzdu a zval mě. Moje zas byla dát se houpat v zelené koruně stromu. byly tam hračky. Užjsem chtěla . že jeho nebe by jen skomíralo. ale i kosů. Polibili jsme se a byli opět zadobře. Elleno. myslilajsem si. tolik prosil a škemral. že je to hezký poníček. Na jednom míčku stálo napsáno K a na druhém H . Nakonec jsme se dohodli. Já. a vůbec se chtěl se mnou dát do řeči. obruče. když vane západní vítr a listí šelestí a po obloze táhnou zářivé bílé mraky a ze všech stran je slyšet nejen zpěv skřivánků. konopek. lesy šumí a vody zurčí a celý svět blázní radostí. kde vysoký porost se čeří jako vlny ve větru.já zas. aby všechnojásalo a tančilo v bouřlivé vřavě. milém bratranci.nebe bez mráčků a žhavé sluníčko. To byla jeho představa dokonalé nebeské blaženosti. ČekáĆ mě zas jeden radostný večer. ale neměl nic proti tomu. a začal být jízlivý. Ale ještě ten večer se zase udobřil. ale což o mne! Hlavní věc. až přijde vhodné počasí. však je mám od vás. Já mu jen odsekla. a v dáli vidět slatiny zbrázděné chladnými. aby všechno strnulo v sladkém klidu. a já mu to slíbila. ať prý jdu hlavními dveřmi. stinnými údolíčky a zblízka travnaté kopce. začal kašlat a šel si sednout. jak by se tu hezky dalo na něco si hrát. Zato večer po svačině vysvitl krásně měsíc a cestou se má sklíčenost rozptýlila. Požádala jsem Lintona.jednak že vyjste stonala ajednak. povídal. On. aby nám zavolal Zillu na pomoc. On chtěl. on. že by v mém nemohl popadnout dech.já jsem chtěla ten s K. . abych přišla nazítří zas. že moje by opile třeštilo. že zkusime obojí. zaházet si míčem. že si zahrajeme na slepou bábu a ona nás bude chytat . že bude mít radost můj milý Linton! Projížděla jsem jejich zahradou ° a zatáčela kolem rohu k zadnímu vchodu. pamatujete se? On nechtěl. Minka se mnou pádila domů s větrem o závod ajájsem celou /255/ noc snila o Větrné hůrce a o drahém. Já řekla. zalíbilo se mu pár mých písniček . Jenže z toho H se začaly sypat piliny a Lintona to rušilo.

` .jestli se učil abecedu. ať mu ukáže. a než odejdeš.ještě se usmíval.` postěžoval si. je skutečný nezpůsob. že už od dřívějška se kvůli vám stydí za svou zaostalost . když nemohl dál. Já ovšem myslila to druhé a nenechalajsem ho na pochybách. aby se mi zalíbil. svítil měsíc.já to tam přečtu!` "Úžasné!` chválila jsem ho. a uslyšíte. a ne za ním ! Zrudl . že dnes je z něho ošlapek. Zůstal celý vyjevený . "Miloučká Kateřino. Asi se domýšlel.dohromady to vyznělo hloupě : "Slečno Kateřino. že jsem přišla za Lintonem. že mi budeš stát v slově. jak jste s ním jednala. oč byste byla vzdělanější? V dětství byl stejně bystrý a vnímavý jako vy. a mne to rmoutí.Minku pobídnout. že se zítra vrátíš. chtěl to napravit. tak jsem to dobře viděla . co umí." "Elleno. má-li se urazit nebo rozesmát se mnou . abyste se nechovala nepřístojně. Zaujalajsem vážný postoj a požádalajsem ho.pustil kliku a odplížil sejako zmoklá slepice. aby se vám zalíbil. aby laskavě odstoupil stranou. Měla jste si vzpomenout. žeje to od něho chvályhodná snaha. že to na mne neudělalo dojem!" /256/ "Slečno Kateřino. vykládal si to jako žertovnou důvěrnost nebo výraz opovržení. "No a co ty číslice?` povzbuzovala jsem ho. ajestli si zaslouží. půl nadšeně . Uznejte. dnes mi není dobře. ale on vykročil napřed a šel mi otevřít. protože ničema Heathcliff mu tak ukřivdil. ale to vážně není hezké. prosím vás. a už to vás mohlo poučit. že Hareton je váš bratránek stejně jako mladý Heathcliff. "nechci vás plísnit. Linton tam ležel na pohovce a jen se maličko pozvedl. surovec jeden. a nech mě jen poslouchat ! Pojď blíž a sedni si ke mně ! Spoléhal jsem se. zvedl oči vzhůru k tomu nápisu nade dveřmi a řekl půl rozpačitě. neučí se z pouhé vychloubačnosti ! Je mi docela jasné. abych s ním jednala v rukavičkách. když dokáže přeslabikovat svéjméno . Posmívat se mu. "Ty ještě neznám!` přiznal se. "Vy jste ale ťululum !` musila jsem se srdečně smát jeho ostudě. "Počkejte. ještě se tu nad ním rozpláčete !" zvolala v údivu nad mým rozhorlením. "Obstarej všechno povídání sama. aby mě přivítal. že je už vzděláním roven Líntonovi. Kdyby vás tak byli vychovali jako jeho. když se pokouší dohonit Lintona ve vzdělání . zlatíčko. ten byl zpražený. když to ještě zcela neumí. jděte mi. Vešla jsem dovnitř do jizby. "Jen se pochlubte! Jak vy jste najednou chytrý!` Protahovaně slabikoval jméno Hareton Earnshaw." skočila jsem jí do řeči. ale čelo se mu začínalo chmuřit. A když bral za kliku. jako by nevěděl. musíš slíbit.

Uvědomilajsem si, že ho nesmím rozčilovat, když je nemocný. Mluvila jsem něžně, na nic jsem se neptala, chránila jsem se ho nějak podráždit. Přinesla jsem mu pár svých nejmilejších knížek; požádal mě, abych mu z některé něco přečetla. Zrovna jsem chtěla začít, ale najednou vletěl Earnshaw do dveří . teprv mu to došlo a kypěl vztekem. Řítil se rovnou k nám, popadl Lintona za paži a strhl ho z pohovky. "Jdi si do svého pokoje!` řval skoro nesrozumitelně, div si nepřekousl jazyk zlostí, v obličeji rozšklebený k nepoznání. " Jdi a vem si jí s sebou, když za tebou chodí ! Tady budujá, nedám se vystrkovat! Koukejte oba, ať jste pryč!` Klel a nepustil Lintona k odpovědi, jen jím smýkl do /257/ kuchyně. Já běžela za ním a Hareton zdvihl pěst, jako by měl sto chutí mě uhodit. Na okamžik jsem se lekla a upustila jednu knihu, on ji vykopl za mnou a přibouchl nám dveře. Od ohniště se ozval škodolibý nakřáplý smích, ohlédla jsem se a viděla toho odporného Josefa, jak stojí u krbu, mne si ruce a celý se natřásá. Ten vám dal co proto ! To je sekáč ! Ten má pro strach , uděláno! On ví - jo, jo, on ví, víme oba, kdo tu má být pánem ! Che, che che ! Ten vás hnal, cheche cheche ! ` Kam teď půjdeme?` ptala jsem se bratrance. Dědkův , posměch jsem nebrala na vědomí. Linton byl zsinalý a chvěl se na celém těle. V tu chvíli nebyl hezký, Elleno, to ne ! Vypadal strašně. Ten úzký obličej a vytřeštěné oči byly obraz nepříčetné, bezmocné zběsilosti. Chytil za kliku u dveří a zalomcoval jí . zevnitř bylo zamčeno. "Otevři, nebo tě zabiju! Jak neotevřeš, tak tě zabiju!` Křičel nelidsky. "Ty zvíře, já tě zabiju, já tě zabiju!` Josef znova zaskuhral smíchy. "Hele, to má po tátovi ! Po tátovi ! Nezapře tatínka ! Nech ho zuřit, Haretone - neboj se, chlapče - on na tebe nemůže!` Vzala jsem Lintona za ruce a snažila se ho odtáhnout ode dveří, ale křičel tak děsně, že jsem ucouvla, pak jeho výkřiky zdusil velký záchvat kašle. Dostal chrlení krve a padl na zem. Leknutímjsem div neomdlela, ale vyběhla jsem přece na dvůr a z plna hrdla volala Zillu. Hned mě uslyšela , dojila krávy v chlévě za stodolou. Odskočila od práce a ptala se, co se děje. Selhal mi dech . bez řečí jsem jí vtáhla do domu a hledala Lintona. Zatím se už Earnshaw vyšel podívat, co způsobil, a odváděl ubožáka nahoru. Já a Zilla jsme šly za ním, ale zastoupil nám na schodech cestu . a že prý za Lintonem nesmím, ať prý

jdu domů! Volala jsem, že Lintona zabil a že k němu musím ! Josef nato zahradil dveře a prohlásil; že mě tu nemohou potřebovat a že mám v hlavě taky o kolečko víc. Stála jsem tam neústupně a plakala, až konečně se znova vynořila ze dveří hospodyně. Ta mě ujistila, že Linton /258/ se z toho vykřeše, ale ten kravál a rámus není nic pro něj - vzala mě za ruku a odtáhla mě dolů do jizby. Elleno, div jsem si nevyrvala všechny vlasy z hlavy! Mohla jsem si oči vyplakat, ale ten hulvát, co ho litujete, si stoupl ke mně a neostýchal se chvíli co chvíli mě napomínat ,pst a drze lhát, že on za nic nemůže ! Ale pak se lekl, když jsem mu hrozila, že to povím tatínkovi soudci a ten že ho dá zavřít a oběsit. Začal popotahovat sám a utekl ven, aby nebylo znát,jak se bojí , sketa! A věříte, že mi aní pak nedal pokoj ? Když mě vystrnadili z domu a sotvajsem ujela kousek cesty za Hůrku, vyskočil ze stínu, zastavil Minku a chytíl mě za ruku. "Slečno Kateřino, moc mě to mrzí,` koktal" ale když já -` V prvním okamžiku jsem myslela, že mě snad chce zavraždit, a šlehla jsem ho bičem. Pustil mě, zařval děsnou kletbu, a já tryskem uháněla domů, jako pominutá strachem. Ten večer jsem vám nešla dát dobrou noc a druhý den jsem nejela na Větrnou hůrku. Velmi jsem sice toužila se tam podívat, ale drželo mě podivné rozechvění . bála jsem se, jestli Linton neumřel, a taky jsem měla hrozný strach, abych nepotkala Haretona. Třetí den jsem si dodala odvahy . nesnášela jsem už tu nejistotu - a opět jsem se vyplížila z domu. Vyrazila jsem v pět hodin a šla pěšky. Představovala jsem si, že se na Hůrce nepozorovaně vloudím do jizby a odtud nahoru do Lintonova pokoje. Ale psi mě ohlásili. Zilla mě uvítala . prý ,chlapec se už hezky sbírá.` a vedla mě do úhledného pokojíku s pěkným zařízenim a koberci, kde jsem k své nevýslovné radosti spatřila Lintona, jak leží na pohovce a čte si v jedné z mých knížek. Ale představte si, Elleno, hodinu trvalo, než na mne ráčil promluvit ! Ani se na mne nepodíval, takovou má prchlivou povahu ! A co mě nejvíc drtilo - když konečně otevřel pusu, pronesl lež, že prý jsem já ztropila tu výtržnost a Hareton je v tom docela nevinně! Na to jsem nemohla nic odpovědět, abych se nerozčílila. Vstala jsem a odešla z pokoje. Ještě za mnou /259/ hlesl: "Ale Kateřino!` s takovou odpovědí nepočítal! Já však už se nechtěla za nic vracet a druhý den jsem zůstala doma, málem rozhodnuta, že ho víckrát nechci vidět. Ale bylo mi tak zoufale, když nastal večer a po něm ráno ajá o něm nic nevěděla . až se moje odhodlání rozplynulo ještě dřív, nežjsem sije řádně ujasnila. Dřív jsem myslila,

že jednám nesprávně, když jedu . teď se mi zdálo hříchem nejezdit ! Michal se přišel zeptat, má-li osedlat Minku. Řekla jsem ,ano`, a když mě Minka nesla přes kopce, měla jsem jistotu, že konám jen povinnost. Nemusila jsem tajit svůj příchod, stejně mě bylo vidět z oken průčelí, když jsem vcházela do dvora. "Mladý pán je v jizbě,` ohlašovala Zilla, když mě zahlédla jít do salónku. Vešla jsem do světnice , byl tam také Hareton, ale ihned se vzdálil. Linton seděl ve velké lenošce u ohně a podřimoval. Přistoupila jsem blíže a začala vážně mluvit, ačkoliv jsem to nemyslíla doslova : "Lintone, to už je jasné, ty myslíš, že sem chodím jenom tě trápit, a pro nic jiného ! Když to tak je, nemá smysl se ještě scházet, dnes to bylo naposled. Dejme si sbohem a vysvětli panu Heathcliffovi, že si nepřeješ mě vídat a ať on o tom nerozšiřuje žádné další výmysly!` "Posaď se, Kateřino, a odlož klobouk!` řekl on nato. "Tys mnohem šťastnější než já, buď taky hodnější ! Tatínek mi toho umí napovídat o mých vadách a tolik se mi naposmívá, že se nediv, když o sobě pochybuju ! Začínám věřit, že jsem opravdu nekňuba, jak mi často říká, a pak zuřím a trpím a nenávidím kdekoho. Přeješ-li si, můžeme se rozloučit, zbavíš se aspoň přítěže ! Jen jedno uznej, prosím tě, Kateřino ! Věř, že bych rád byl stejně milý a hodný a vlídný jako ty - kdybych mohl ! To bych si přál ještě víc než být šťastný a zdravý jako ty. A věř, že pro tvou shovívavost tě miluju hlouběji, než kdybych byljiný a zasluhoval si tě. Nemůžu se přemoct, abych se ti neprojevoval podle své povahy . v tom se už nezměním , ale lituju toho a bolí mě to. A nepřestane mě to bolet do smrti!` Cítíla jsem pravdu v těch slovech a tušila, že mu musím odpustit. Smířili jsme se, ale slzeli jsme oba po celý čas mé /260/ návštěvy. A nebyly to jen nešťastné slzy , ačkoliv mě mrzelo, že Linton má tak pokřivenou povahu. Vždycky bude trápit své přátele, a vždycky bude sám trpět. Od toho večerajsem za ním chodila dojeho pokojíku, protože jeho otec se nazítří vrátil. Jen asi třikrátjsme byli tak veselí a bez starosti o budoucnostjako tehdy ten první večer. Ostatní mé návštěvy byly neveselé a rozjitřené . jednou pro jeho sobectví a zatrpklost, jindy zas vinou jeho nemoci - ale už jsem se naučila snášet to všechno bez roztrpčení. Pan Heathcliff se mi schválně vyhýbá, sotvakdy ho potkávám. Sice se stalo minulou neděli, že jsem přijela o něco dřív než obvykle a slyšela ho hrubě spílat Lintonovi za to,jak si vedl předešlý večer. Je mi záhadou, jak o tom věděl, snad poslouchal za dveřmi. Linton byl ovšem nemožně protivný, ale to se konečně týkalo jen mne, co bylo komu do toho? Hned jsem to řekla panu Heathcliffovi . vtrhla jsem dovnitř a

přerušila mu jeho kázání. On se jen rozchechtal a odešel se slovy, žeje potěšitelné,jak se na to dívám. Radila jsem Lintonovi, aby příště mluvil šeptem, až si bude chtít vylévat žluč. Tak teď, Elleno, víte všechno. Můžete mi překazit návštěvy na Větrné hůrce, ale když to uděláte, budou dva lidé nešťastní. Stačí, abyste tatínkovi nic neříkala a moje výlety nikoho nevyruší z klidu. Viďte, že nebudete na mne žalovat ! Přece byste nebyla tak strašně bezcitná !" "To si musím ještě do zítřka rozvážit, slečno Katko," odpověděla jsem. "Dá to trochu přemýšlení. Zatím vás pošlu spát a budu si s tím lámat hlavu." To sem taky dělala, jenže v pánově přítomnosti a nahlas! Šla jsem totiž z jejího pokoje rovnou k němu a všechno mu to vyklopila . jen jsem vynechala její hovory s bratrancem a každou zmínku o Haretonovi. Pana Lintona to polekalo a rozrušilo víc, než mi dal najevo. Ráno se Kateřina dověděla, jak jsem zradila její důvěru, a také vyslechla, že její tajné toulky musí přestat. Marně plakala a bouřila se proti ortelu, marně zapřísahala otce, aby se slitoval nad Lintonem . jedinou útě/261/ chou jí byl slib, že mu otec napíše a dovolí mu navště-` vovat Drozdov podle libosti. Pan Linton však mu současně hodlal oznámit, že na Větrné hůrce Kateřinu víckrát neuvidí! Možná že kdyby byl znal synovcovu povahu a zdravotní stav, byl by škrtl i tu slabou útěchu. KAPITOLA DVAcÁTÁ PÁTÁ "To všechno, pane Lockwoode, se seběhlo minulou zimu," vykládala paní Deanová, "A dvanáct měsíců uteče jako nic. Však jsem si loni nepomyslíla, že než se rok s rokem sejde, budu to vypravovat pro ukrácení chvíle někomu cizímu, kdo není z rodiny. Ale kdopak ví, jestli nám dlouho zůstanete cizí. Jste ještě mladý, aby vás těšilo pořád žít mládenecky, a mám takové tušení, že není možné vidět Kateřinu Lintonovou a nezamilovat se do ní. Což, vy se tomu smějete , ale proč hned zbystříte zrak a natahujete uši, když o ní začnu mluvit, a proč jste si dal její obrázek pověsit na zeď, a proč -" "Počkat, milá přítelkyně," povídám já. "O tom by se dalo uvažovat, že bych se do ní zamiloval, ale mohla by ona milovat mne? Lze o tom vážně pochybovat, proto nehodlám dávat v sázku svůj klid a nebudu pokoušet osud. Koneckonců, nejsem tu domovem ! Patřím rušnému světu velkoměsta a ten mě volá zpět do svého objetí. Nechť vyprávění pokračuje! Co dál? Zachovávala Kateřina otcovy příkazy?" Hospodyně přisvědčila : "Vždyť Katka měla otce nejradši ze

že je docela jiný než jeho táta. "a kdybyste nás opustil. Mé drahé dítě . že na mne Heathcliff vyzrál a oloupil mě o mé poslední štěstí. až dospěje?" "Je hodně chatrný.ledaže by ho přespříliš bláhově rozmazlovala. pane Lintone. Věděl. "ale teď se toho začínám bát a nechce se mi tam. zklamat tu dušičku stvořenou pro radost. to je škoda. co mne nemine. mohla by s ním vyjít . co ve mně ztrácí. když jsem tamtím údolím jel na vlastní svatbu. Za dlouhých červencových večerů jsem léhal na zeleném rovu její matky a toužil." pravila paní Deanová. až umřu.nedám mu ji ! Bude to bolestné. jestli se k ní hodí. odkud bylo vidět gimmertonský kostelík." řekl zpola pro sebe. Elleno. ale to mě nesmí odradit. "o několik dní později -" "Elleno. naopak. co o něm soudíte . ale únorové slunce matně prosvítalo a na hřbitově se rýsovaly stíny dvou smrků a pár rozptýlených náhrobků. až mě tam přikryjí hlínou. že synovec nepíše a nejde nás navštívit. dychtil po té chvíli. nedej pánbu. že brzy ." povídám na to. že jí nemůže odkázat jinou pomoc než vzpomínku na svoje rady. ne-li týdnů . aneboje aspoň vyhlídka na zlepšení. aby už přišlo. Ale jestli v Lintonovi samém nic není . kdyby jí uměl nahradit. Slečna Kateřina je . Ale jak zabezpečit Katku? Čemu jí tu zanechám? Neohlížel bych se na to. má aspoň ve mně přítelkyni a rádkyni do posledního dechu. "Častojsem se modlíval.mě tudy odvezou a uloží v osamělém zátiší. že je Linton syn Heathcliffův a že mi jí chce odloudit. "a sotva se dočká mužných let. A kdyby už se stalo to neštěstí a slečna Kateřina si ho vzala. došlo /263/ k nějakému zlepšení vjeho stavu.až se s ním blíž seznámíte. Ať ji tu mám smutnou. Řekl mi. Bylo mlhavé odpoledne. byl jsem šťastný s malou Katuškou. dokud žiju. Povězte mi upřímně.radši jí svěřím bohu a pochovám jí do země dřív. své dítě. Pak by mi bylo jedno." odpověděla jsem. než tam přijdu sám !" /264/ "Svěřte jí bohu tak jako tak. ale to mu přiznám. Ale na tohle všechno.jestli je to jen povolný nástroj svého otce . Ale stejně rád jsem prodléval sám na svahu pod kostelíkem mezi náhrobky. v zimním šeru i letním jasu jsem jí měl po boku jako živý příslib naděje. a zůstavitje tu bezbranné mezi úklady a nepřáteli. a nechám jí tu opuštěnou. ale šťastnější býval donedávna pocit." Edgar Linton si povzdechl a přistoupil k oknu. řeknete sám. domlouval jí jako hluboce otřesený muž. za několik měsíců. který má opustit svéjediné štěstí.všeho na světě. Vzpomínám na šťastnou hodinu. Zatím má ještě dobrá čtyři léta do plnoletosti. je plno času . a on s ní nemluvil v hněvu .

ale ona je omlouvá a kvůli ní byste je měl také omluvit. že by se mohli vidět snad až v létě. aby před ním neuzavíral sestřenku tak přísně a tak dlouho. že mu tklivou prosbu za setkání s Kateřinou může klidně přenechat. abych jezdil k vám.je lepší než dříve. /265/ mám své chyby. "ale takhle jí nikdy neuvídím. ale nemohl jeho přání vyhovět. a protože znal jeho těžké postavení na Hůrce.hodné dítě a nic špatného neudělá. Tato poslední část dopisu byla prostá. ať mezitím někdy napíše. že se otec uzdraví. Takto dal asi pokyn a hoch podle něho odepsal. aby Kateřinu doprovázel. nepochybně by mu byl otec nebránil. že se snad někdy potkají na procházce venku. Doporučil mu. kteří na mne nevraží. Poděkoval však strýčkovi za laskavost a vyjádřil naději. pro které bych si Kateřinu nezasloužil. a já jsem poznamenala: Dnes přece do toho nepůjdete. Drahý strýčku. jak mohu být veselý a zdravý?" Edgarovi bylo chlapce líto. Kdyby na tom churavý hoch býval lépe. dočká se nakonec odměny. Kdyby bývalo pojeho. Linton se podvolil. Její nezkušený zrak v tom viděl znamení dobrého obratu . Pravda. Heathcliff asi věděl. jistě poznáte. patrně z vlastní hlavy. že mám docela jinou povahu než otec . pane Lintone !" " Odpověděl : "Ne. Pro svou osobu mohl jen prosit. Ptáte se po mém zdraví . aby nás tu směla navštěvovat. "Nevymáhám. Vzkázal tedy. ale pánovi se síly nevracely doopravdy. že pan Heathcliff mu nedovolí navštívit Drozdov. to užje řád světa!" Blížilo se jaro. ale dokud jsem zbaven veškeré naděje a odsouzen žít samotářsky nebo mezi lidmi. Pršelo. už to jí dávalo jistotu. ačkoliv zas mohl chodit na procházky s dcerou po parku a oboře. když mi otec zakazuje. pošlete mi zítra vlídnou odpověď a dovolte mi. protože sám neměl dost sil. abych se k vám připojil někde mimo Drozdov! Až si spolu promluvíme. a prohodit pár slov za vašeho dozoru? Ničím jsme se neprovinili a nezasloužíme si takové odloučení. až někdy zamíříte k Hůrce. Na její sedmnácté narozeniny se nevydal na hřbitov. jak sám laskavě uznáváte. ujistil ho. pokudje to písemně možno. že mu rád poskytne všechnu potřebnou útěchu a radu. on prohlašuje. Na mne osobně se nemáte proč hněvat. žejsem spíše váš synovec nežjeho syn. že by ho velmi rád viděl. byl by si . vždyť pán míval zčervenalé tváře a rozzářené oči. letos to může počkat !" Dopsal znovu Lintonovi." psal. a vy zas jí zakazujete jezdit k nám! Proč tedy bychom se nemohli potkat na vyjížďce. to se můžeme spolehnout ! A kdo koná svou povinnost.

jak teď vypadá. nemohl si nepřát. V Katce měl u nás velkého zastánce a konečně spojenými silami pána pohnuli. takže déšť nehrozil. ale obloha nebyla zatažená. který ho vzdaluje od přítelkyně a lásky. aby měl pro dceru nějaké jmění.nebo aby jej časem mohla získat. která mělajít na adresu mého pána. kterými se v duchu ustavičně zabýval. aby jim alespoň jednou týdně dovolil společně se procházet nebo projíždět po vřesovišti blízko Drozdova. abyjí zůstal i rodinný dům . až ho potkáme. že by jim pan Linton měl povolit brzkou schůzku. aby nám pověděl. který měl pro nás vzkaz "Mladý pán čeká tamhle na Hůrce . že s Lintonem to jde stejně rychle z kopce jako s ním. Mělo to být pod mým dozorem. Mimo Hůrku to nikdo nevěděl. jinak by se nápadník musel domnívat. ale zato se soustřeďoval na krutý osud. Já sama pomalu začínala věřit. kterému měl dům po jeho smrti připadnout . jestli byste nezajely o kousek dál." "To nevadí. když neustále píše o vyjížďkách a procházkách a tak neodbytně je vymáhá. že by otec mohl tak hanebně tyransky zacházet s umírajícím dítětem. "Jsme už skoro na nich. Jedinou možnost toho viděl v sňatku s bratrancem. Byl dusný. že je záměrně klamán planými sliby. A tak se Linton nesměl šířit o svých osobních starostech a bolestech. když se pan Edgar dal konečně pohnout k souhlasu a my s Kateřinou se vydaly na první vyjížďku za bratránkem. Našly jsme tam ale jen chlapce pasáčka.asi všechno zkazil sám . Ani ve snu jsem netušila. netušil chudák.že vás moc prosí. co si pan Linton vymínil na prvním místě .že nepřekročíme hranice Drozdova." poznamenala jsem. hned se otočíme a projedeme se . protože červen už nadešel a pán chřadl víc a víc. slunce se schovalo. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ Léto se pomalu chýlilo ke konci." "Tak mladý pán už zapomněl. protože doktora nevolali a z cizích nikdo nezahlédl mladého Heathcliffa ani z dálky. jen zamlžená závojem beránků. všechna ta zdánlivá milostná nedočkavost byla vynucena a Heathclifův nátlak na chlapce se stupňoval tím bezohledněji. žejsem se zmýlila ve svých předtuchách a že chlapec se snad skutečně uzdra/266/ vuje. Linton nás měl čekat u kamene na rozcestí. čím více byly jeho zištné a pomstychtivé plány ohroženy blížící se synovou smrtí. Ačkoliv si ročně ukládal část své renty. Ale otec nad ním přísně bděl a samozřejmě dozíral i na každou řádku. a jemně naznačoval.jeho dopisy by byly oplývaly nářkem a bědováním. jako HeathclifFjednal s vlastním synem . parný den.

jako by potřeboval oporu . Sotva pletl nohama a byl tak strašně bledý. ale píše sobeckému mrzutému neduživci. a jak se ani nesnaží povědět jí něco sám . a strávíme jeden den v tvém a jeden v mém. zajedem do drozdovské obory a zkusíme. až my k němu dojdeme. vždyť vy se dnes nemůžete nikam vydávat! Podívejte se. "Vzpomínáš si? Dohodli jsme se. že moc rychle rostu. co nechce slyšet žádnou útěchu a každou veselejší pohodu kolem sebe bere jako urážku. ale trestem. Až to bilo do očí. Dřívější nedůtklivost. "Podívej se.musely jsme sesednout a nechat poníky pást." Katku to zřejmě nepřesvědčilo. že jsem rovnou zvolala : "Ale pane Heathcliffe. . že vyzkoušíme. když jsme byly docela blízko. čekal. "Ale muselo ti být hůř v poslední době. I Kateřina si všimla. otupěla v úplnou netečnost. než jaká měla původně na jazyku . aby ho nějak rozveselila. které schválně zlobí a dopaluje. Ležel ve vřesu. Rozkle/268/ pal se a nepouštěl se její ruky. ale ty beránky jsou zato tak hebké a něžné . tak vyzíraly skoro divoce. ale vyptávala se znepokojeně. "jistě hůř než tenkrát naposledy." a přitom si jí bázlivě prohlížel . tatínek říká. že by se pamatoval. Byl úplně změněný . jestli se mu skutečně tak přitížilo. o čem to Katka mluví. " Jsem jenom unavený" skočil jí rychle do řeči. nezajímá. jestli ti bude líp. jak se ti bude líbit u mne v nebi. a také první slova byla jiná. než kdyby zářilo sluníčko. o čem Katka začne. modré oči." rozhodla Kateřina. Nepodobal se už tak rozmazlenému děcku. aby si vynutilo laskání. pár kroků od domu. je to takhle ještě hezčí.je to lepší -je to lepší !" řekl s námahou." Linton nedal najevo." začala. že se tváří trpitelsky.cestou zpátky. jak ho nic z toho. až na to. pojď se posadit! Dopoledne mi obyčejně bývá slabo . jako by mu naše společnost nebyla potěšením. neřekla nic o šťastném shledání. "Na procházku je moc horko. vzhledem i chováním. měl teď hluboko zapadlé. "Ne . a bez koně . Jenomže jsme ho potkaly až skoro nahoře. a bylo mu zřejmě zatěžko účastnit se rozhovoru o čemkoliv. která se mazlením dala uchlácholit. No a tohle je určitě to tvoje ." nedala se Kateřina odbýt. takovému. které bývaly široce rozevřené a unylé. že je dnes zamračeno . Příští týden. tohle je vlastně to tvoje nebe. a na Katce taky bylo vidět stěží utajované zklamání. Vykřikla leknutím místo radosti. v kterém je to krásnější.jakjste na tom špatně!" Kateřina si ho prohlížela s bolestným překvapením. Usedla do vřesu a on se natáhl vedle ní. a zvedl se teprve.

takhle zklamaně a pohřebně .že mu ze srdce děkuji.jako že se mnou nebyla řeč a že jsem se k ničemu neměl ! Takhle se před ním netvař . Do Lintona jako když píchne . "Strýčkovi za mne poděkuj. a on se tě třeba na mne ptal. že on o žádné pozornosti nestojí. prosím tě. když spí." "Teď ho tu nemůžeme jen tak nechat. Katka u něho ještě nějakou chvíli seděla . Nešlo jí do hlavy. strýčkovi hezky pověz. To víš. na mne je to moc. "Kateřino. že je čas na návrat. že už jsem dost v pořádku !" "Že to o sobě říkáš. prosím tě. "Neměl bysjít ale radši domů?" řekla mu Katka. proč jí chce o tom tak mermomocí přesvědčit. mladý pane?" optalajsem se. Bude to už půlhodina. Nějak jsi za ten půlrok zmoudřel ." prohlásila moje děvenka. nemysli si. že bych neodcházela. Ohlédl se ustrašeně k Hůrce a prosil. unavilo a podráždilo. že jsem nějak vážně nemocný.Zanechala ohledů a prohlásila. a taky to nikomu neříkej ! To dělá to horko a dusno . "Nač tu vlastně čekáme? Ten tu spí. A takyjsem dost chodil. aby s ním aspoň půlhodinku ještě zůstala. Počkejte.a pak se šla odškodnit hledáním borůvek. že by se zlobil na ní. "Ale mně!" řekl bratránek a zachvěl se. "Tady ti to nesvědčí. to ano ! Za sebe bych to potvrdit nemohla. co by ho proti mně popudilo! Onje moc přísný!" Tak onjde na vás zostra. " do ucha. "A ve čtvrtek sem zase přijeď!" pokračoval a vyhýbal se jejímu nechápavému pohledu. domnívala se. že by ho to jen víc. " "Už ho omrzela shovívavost? Už se svou nenávistí netají?" Linton se na mne podíval. nezapomeň. vyčerpáním nebo snad bolestí . Rozdělila se se mnou o kořist. rozumíš . tak už tě to nezajímá. Kateřino. Elleno?" pošeptala mi nakonec." odpověděljí. /271/ viděla. Kateřino ! A . ale jemu ani nenabídla . než jsi přišla. kdybych viděla.probudil se ze své neteč/270/ nosti a podivně zneklidněl. až se vzbudí. že ti dovolil přijet . a moje společnost tě dnes stejně nebaví. že ti k něčemujsem. teď to musíte vydržet.on zatím svěsil ospale hlavu a dále nemluvil. "A poslouchej. když to zjevně není pravda. tak ne aby si to mohl vykládat. mně na tom přece nesejde!" ujišťovala " ho Katka . To bylo ." "Tak si tu aspoň odpočiň.když ti vypravuju a zpívám. neříkej nic. Lintone. Tak.a kdybys třeba potkala tatínka. to by se zlobil !" Ať se zlobí .jsem z toho malátný. jen potichu sténal. ale neřekl nic. a tatíček nás pomalu bude vyhlížet.

že jsi zas ochabl v něčem jiném . slečno Katko. a Kateřina zjihla. nemáš mě už tak rád. "Víš jistě." "Tak vám se zdá. aby si nerozhněval otce. a najednou ho máte chudáka dost !" "Proč ale jemu na tom tak záleželo." "Tak já.nespouštěl oči z místa. odkud se blížil otec.jako pejsek. že ta schůzka je pro něho jen nějaká nepříjemná povinnost . že přišel ze strachu. "to se ti něco zdálo. Lintone. že se mu polepšilo?" "Ano . Proč ten ho vůbec nutí. viď?" Lintonovi vyhrkly slzy z očí. Nikomu jinému to ale nepovím. prosím tě? Hned po ránu. jak to vzkazuje tatíčkovi. "Raději se rozejdeme . a zneklidňovaly jí dohady.pro dnešek.Katka se zvedla. že tu nikdo nemluvil?" "No na mou duši. že bych si z pana Heathcliffa něco dělala !" "Tiše !"zašeptal Linton. "Honem." řekla mu sestřenka. jestli ho někdo volal. bych zase řekla pravý opak . jak . aniž dobře věděla proč. a ptal se ustrašeně." zakoktal a ohlédl se k zamračenému temeni kopce za námi." Linton se vytrhl z dřímoty. byl celý zmatený. že jsem si to shledání takhle nepředstavovala. jako by chtěl mermomocí vypátrat toho.že odjíždíme. Říkám ti otevřeně. Ta ale. abyste už už byli spolu. Ještě jsme nedojely domů. Jak jsi mohl usnout. Zahvízdla a Minka k ní přiběhla poslušně. aby tu semnou seděljako z trestu? Toje mi jedno . Ale trochu líp na tom asi bude. a venku k tomu !" "Jako by volal tatínek. i když mě nejvíc trápil. abych přišla? To mi byl milejší dřív. "Ne. " Ve čtvrtek sem zase přijdu ! Sbohem !" zavolala. Na mne to dělá dojem.Místo roztrpčení cítila teď s Lintonem spíš soucit a lítost. Vidím ale bohužel. že se bratránkovi zdraví polepšilo. než v téhle podivné náladě. proboha !Už jde !" Pověsil se Kateřině na ruku a chtěl jí násilím zadržet.dříve si přece pořád na něco stěžoval. jak to slyšela. když byla v sedle. jsi opravdu silnější než tenkrát v zimě? Jestli je to pravda. Ne proto. Docela v pořádku ovšem není. mám !" /272/ a přitom stále těkal pohledem kolem. rychle se mu vytrhla.nějakého spěchu.kdo tu mluvil. podle mého je to s ním mnohem horší.jak je to vlastně s tvým zdravím. "Ale mám. že s ním není žádná řeč a že už mě nemá tak rád. "Jen my s Ellenou jsme tu rozprávěly .pro radost panu Heathcliffovi sem chodit nebudu ! Jsem ráda. tak ale musíš přiznat. "Mlč. Elleno !" Ani skoro nevnímal." řekla Kateřina.

kdy nemohla sedět v hlavách jeho postele nebo u jeho křesla v knihovně. ale o ostatním se vyjadřovala opatrně. protože se chce dnes pozdržetjen krátce. byla to chyba. která zrála postupem času vjistotu. kdy pozapomněla na svou starost ! Z dálky jsme viděly. a pan Linton se těšil. Já jsem měla taky svá podezření. nevěděla jsem si totiž rady. překrásné srpnové odpoledne ! Z kopců to dýchalo takovou životodárnou silou. ale ona jí při své bystrosti uhodla sama. že to pro ní bude blahodárná změna prostředí a společnosti. abych Katku vyhnala na čerstvý vzduch . Bylo jí líto každé chvilky. Na tojsem ale nepřistoupila. jak jsem vyrozuměla z toho. To jak jí srdíčko vyčítalo každou chvíli. bála jsem se pustit svěřenku z očí. Hodiny teď vykonávaly větší dílo zkázy než dříve dlouhé měsíce. Ani z mé výpovědi nebyl moc moudrý . aby se o tom prozatím moc nešířila. A já jsem pánovi ten omyl nijak nevyvracela .je to vlastně s jeho zdravotním stavem a jak s ním tam na Hůrce zacházejí. Slečna seskočila a řekla mi. Utěšoval se teď nadějí. ale jistě odpustitelná . jak to všechno bylo. Když nadešel čtvrtek. nač mu přece ztrpčovat poslední chvíle. neodvážila se ani otci připomenout smluvenou vyjížďku. /274/ hned stín. Tváře jí pobledly žalem a únavou. že jí tu nezanechá tak zcela samotinkou. Řekla jsem mu to sama a dostala svolení. když o Lintonovi mluvíval . Spoléhal totiž na svou utkvělou představu . a tak jsme šly nahoru k vřesovišti obě. abych raději zůstala v sedle a hlídalají poníka. Mladý pan Heathclifl nás uvítal s větším . Kateřině jsme chtěli pravdu stále tajit. až na nepatrné výjimky. že synovec zdědil nejen jeho podobu. jeho povahové nedostatky. kde denně pobýval jen nakrátko.ale stíny se na něm držely déle a sluneční jas mizel rychleji. poslední dobou žila v uzavřeném světě otcovy ložnice a knihovny. co se mu má zatajit a co ne. ale i povahu. ale radila jsem jí. Pan Linton si vyžádal hlášení. jak nás Linton vyhlíží na tom místě. KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ Sedm dní uteklo jako voda a stav pana Lintona se každým dnem kvapem měnil k horšímu. Potají se rozdírala strašlivou předtuchou. hned sluníčko . Lintonovy dopisy neodkrývaly. pokud ještě vydržel mimo lůžko. po druhé návštěvě že budeme moudřejší. že snad i umírající musel po takovém vdechnutí ožít! Katčin obličej byl jako ta krajina . které si vybral minule.Slečna Katka mu doslovně vyřídila od bratránka díky. když už neměl sílu ani možnost nějak zasáhnout? Odložily jsme vyjížďku na odpoledne .

Vypadal jako pominutý hrůzou.ano. vytáhnout /275/ tě z tepla u krbu až sem. když jsi doufal. Jdi ode mne ! Jájedu domů. Kateřino. kdybys . Cítila . aby ses na mne zlobila. nebo dokonce radost. řekněte mu taky. tak . "a já jsem od něho kvůli tobě odešla! Proč jsi mi nevzkázal. "Jakou komedií? Kateřino. Nehraj si se mnou na schovávanou . Hněvat se můžeš na tatínka. proč nejsi upřímný?" vyhrkla Kateřina namísto pozdravu. že mě neopustíš ! Kateřino. že k tomu i sama svolíš . jakou si dělá ostudu ! Vstaň honem a neponižuj se . "Proč neřekneš rovnou. a pomáhala mu vstát. "Ano. abys tady sehrál . když tě mám ještě za to litovat. A nic ti nemůžu říct. drahoušku. pro" boha tě prosim. tak je po mně veta ! Kateřino. Vždyť to je bláznovství. s tím můžeš počítat i bez prošení. že mě máš ráda. srdíčko ! A viď.anebo vlastně jen proto. ty sketo? A jak jsi hrůzou celý vyjevený! Elleno. Ale sestřenka měla záhadného chování už dost. " "Ten hlupák se zbláznil ! Prosím . já jsem ke všemu ještě zrádce. že ho nesplním? Tak mluv ! Žádám tě o vysvětlení. Lintone? Už podruhé jsi mě sem vylákal pro nic za nic . na mne se nezlob ! Opovrhovat mnou můžeš .on se třese. "Je hodně pozdě !" vyrazil krátce a s námahou. že o mne nestojíš? Jak tomu mám rozumět.já na tvoje bolestínství nemám kdy!" Komedií!" zašeptal. já jsem strašný zbabělec a ubožák ! Zasloužím si jen a jen pohrdání. Katinko drahá. tatíček stůně velmi těžce. Probudil se v ní dřívější láskyplný soucit. abys nás potýral !" Linton se roztřásl a podíval se na ní prosebně i provinile zároveň.zájmem než minule . já se bojím ! Ale jestli odejdeš. Vždyť jsi říkala. vypadalo to spíš jako strach. to by mě pak nechal umřít u tebe !" Má děvenka se k němu sama sklonila.ne že by měl lepší náladu. jako bych mu chtěla něco udělat ! O to opovržení si nemusíš schválně říkat. že tu fňukáš. můj život je v tvých rukou.viď.na co si to vlastně hrajem? Pusť tu sukni! Není ti hanba. Lintone. miláčku.vypadáš jako odporný plaz . pro to teď nemám smysl ! A s tou komedií přestaň . že na mém slibu netrváš.tak co by ti to udělalo. a ten převládl nad nechutí. "Není se strýčkem zle? Už jsem tě nečekal !" "Prosím tě. "Já už to nevydržím. Kateřino.přestaň !" Linton totiž padl bezvládně na zem s uplakaným a zmučeným obličejem. ale nestojím za to. "Ne !" vzlykal. když slyšela tu zoufalou úzkost." řekla mu. pro mne je i toho škoda!" Co to blábolí?" rozzlobila se Kateřina doopravdy.

abys dovedl zradit mne . Já jsem si lámala hlavu. je to tak. žejsi zbabělec. Línton se neodvažoval pohnout ani vzhlédnout. "nech si to tajemství pro sebe ! Já zbabělec nejsem ! Zachraň sebe .jen dojetí a úlek. " Ale ale ! Jak se to chováš? To vyžle už zase kňourá? Vždyť jsem mu dal předem řádnou lekci. s nikým než se mnou takovým tónem nehovořil. "K čemu mám svolit?" ptala se." blekotal chlapec a sepjal křečovitě vyzáblé ruce. "a já se ho bojím jde z něho hrůza! Já ti to nemůžu říct!" "Prosím. Šel rovnou ke mně a bodře mě oslovil . a Kateřina se proto taky hýbat nemohla : "ten kluk si umínil. na to se nevzmohl. že mi všecko zkazí. jen pro něho to bude vysvobození. Na ty dva se ani nepodíval. nesmí nikdo Kateřinu šidit. "že Edgar Linton je na smrt nemocný. aby to nedělal! Jestlipak je hezky čiperný. viď! A taky bys nemohl přihlížet. že pokud je na mně. Ale tak zbabělý přece nejsi. ale já jsem vždycky měla dojem. Lintone. a pan Heathcliff stojí skoro u nás . co říkáš ! Nelekej mě zbytečně ! Hezky se uklidni a svěř mi upřímně a bez okolků. Potřeboval bych. co za /276/ tím tajnůstkářstvím může vězet.já se ničeho nebojím!" Tahle velkodušnost ho znova rozplakala. když jde o tebe. že za tím vězí nějaká faleš.ale aby vyšel s pravdou ven. "Jen se na něho podívejte! Podle mého se nemá co toulat po kopcích s děvčetem ! ten potřebuje postel . Tak zlé to snad není. " "Tojá nevím. a nebránit mu v tom! Já vím. "Tamhle můj kluk -" upřel zraky na ty dva mladé a oni strnuli na místě jako přimrazení . "Že tě tu nenechám? Zdržím se tedy. jak ho podpírala . ohlédnu se." odpověděla jsem. "No že se taky jednou ukážete." dodal tišeji. a umiňovala jsem si. svou nejlepší přítelkyni !" "Ale když tatínek mi strašně pohrozil. líbal jí ruce. že mi někdo ubližuje.celý utrápený!" odpověděla jsem. náš pán umírá. aby si strýček pospíšil a předešel ho. jak Linton vzlyká. třebaže musel slyšet. Hlasitě štkal. když ho přijde slečna Lintonová navštívit?" "Čiperný? Kdepak . jak dlouho ještě vydrží?" ptal se. ať už kvůli němu nebo komukoliv na světě ! Ve vřesu zašustilo. o čem to vlastně mluvíš ! To si přece odporuje. "To bude těžká rána pro všechny . znělo to nadmíru srdečně. ale vysvětli mi." "A co myslíte. Nelly! Co dělají v Drozdově? Tady se proslýchá." řekla mu Kateřina se soucitným opovržením. co tě tak tíží! Ty bys mi přece neublížil. co?" "Ba.přišel z Hůrky.

Došli jsme na práh. "Já se tam nesmím vrátit bez tebe. "Lintone. hrdino! Spokojíš se mým doprovodem?" Znovu se k němu přiblížil. jakjsi chtěl." zabručel Heathclíff. posadil ho a opřel o travnatý svah. "Tojá vím vy mě donutíte. prosím tě. doveďte ho domů. "Co se plazíš? Vstaň ! Bude to?" Linton znovu klesl obličejem k zemi. Párkrát se ještě pokusil uposlechnout. jinak se to trapné chování nedalo vysvětlit. Kateřina . /278/ a byl by se dočista pomátl. dotíral na ní jako šílenec. " copak? Tak tady máš její ruku. zase by se roztřásl." "Ticho !" okřikl ho otec." "A dobře uděláte. no . slečno Lintonová. Pan Heath/277/ cliff šel k němu. ale bylo zřejmě marné chtít mu ho vymlouvat . proč se ho tak bojíš?" "Já bych se tam nemohl vrátit. "já nemůžu jít až na Větrnou hůrku. abych se starala o vašeho syna. na mou duši! Zeptej se Kateřiny. když budím takovou hrůzu. jinak se nad ním nesmilujete. tatíček mi to zakázal.a doktora !" "Taky na to dojde. "Jen na mne nesahej.a dívej se na ní! Málem byste uvěřila." řekla jsem. Nedovedly jsme si ničím vysvětlit ten zoufalý strach. doveďte ho tam vy. Vždyť on ti nic neudělá . "Nebudeme Kateřinu přece nutit k neposlušnosti! Nelly. abych to holátko ubohé štípl. "jen co .Lintone. který ho posedl. jak mi radíte. ale už vyčerpal poslední trošek síly . zas jakoby ochromený hrůzou . tatínku. Mně se to nelíbilo." vydechl chlapec. chudáčku malý. já bych omdlel! Já jsem udělal všechno.jak jsem jí bavil ! Ano. vstávat ! Vzhůru !" křikl na chlapce.hromské dílo ! Vstaneš?" "Hned. co? Buďte tak hodná. nejsem tu proto. a já pošlu okamžitě pro doktora. "začínáš mě zlobit.jakjsem jak jsem . buď u mne. dokud nepípne. Tak pojď. aby ho dovedla domů sama . "Jenže já musím zůstat u slečny. jako by chtěl toho křehkého tvora uchvátit. nejspíš se tak bál otcova pohledu." procedil s potlačovanou zuřivostí. Ale Linton ucouvl. ono to ani nešlo." "Lintone. nechybělo mnoho." zašeptala mu Kateřina. Kateřino ! Podej mi ruku !" Opři se o moji !" pravil otec. kterému se musí vyhovět. Ovládni svou malomyslnost a . abych se vzepřela." "Vyjste ale neoblomná!" řekl Heathcliff. že jsem vtělený ďábel." odpověděl. po každém nadzvednutí se s úpěním zhroutil. držel se sestřenky jako klíště a úpěnlivě jí prosil. Já na něho nesmím sáhnout. ale nemohla jsem proti tomu nic dělat . "A teď se postav ! Copak.

a já zavřu dveře. než půjdete domů. "Vy vrahu. uhodil pěstí do stolu a ulevil si : "Pekelně se mi oba hnusí !" "Já z vás nemám strach !" zvolala Kateřina . Kateřina uchopila klíč a málem mu ho vytáhla z povolené pěsti . že má někdo přede mnou strach. Kdybych se byl narodil vjiné zemi. Posaďte se. chytil jí tou rukou. když mi sem zavítá. celý večer bych ty dva zaživa pitval. zavrávorala jsem. kdybych hlady umírala !" Heathcliff držel klíč v ruce opřené o stůl. "vy vrahu !" Umlčel mě rýpnutím do prsou. že byjedna stačila jí povalit. dovolte !" Zavřel je a zamkl. černé oči jí blýskaly hněvem a odhodláním. Ta otvírá oči! Nevím. aby uvolnil železné sevření. "Jsem tu sám. posaďte se k němu! Vezměte zavděk tím. že mi prasknou plíce nebo mě raní mrtvice. a paní Deanová se z toho zblázní !" Nedala najeho výstrahu a znovu se mu vrhla na zaťatou pěst. Vzhlédl k ní. Celý . Heathcliff na /279/ mne vrhl takový pohled. ten dar vám sice k ničemu nebude. co mám . Hareton šel s kravami a Zilla s Josefemjsou na výletě. neodolal bych asi pokušení . po které je zdědila. Chtěla jsem jí bránit před tím nelidským surovcem a zuřivě jsem se na něj vrhla." dodal. byly to takové rány. a ještě k tomu ten vztek . prosím. ani pít . Slečno Lintonová.vešla dovnitř a já jsem čekala. čím to je . žejsem leknutím na chvíli zkame něla. kdyby byla stála. když vidím. To víte." řvala jsem. "Dostanete svačinu. až se svalíte . ale nepohrdnu tak zajímavou společností. Než ale měla čas klíč sebrat. Ale pan Heathcliff mě popostrčil se slovy : "Můj dům není nakažený morem. Popošla až k němu. nebo mu možná její hlas i pohled připomněl tu. zmocní se mě zuřivost. jsem při těle a dech mi neslouží . "Ouha. Mluvím o Lintonovi. ale jiný vám nabídnout nemohu. Když nepomohly nehty. Znenadání otevřel dlaň a kořist jí vydal. trochu překvapen její smělostí . hlava mi šla kolem." Zatajil dech. strhl jí k sobě na klín a druhou rukou jí strašně zpohlavkoval . zakousla se mu vší silou do ruky. nebo vám jich pár vrazím. vtom se ale vzpamatoval a včas jí ho zase vzal. zkrátka jsem myslela. neslyšela poslední slova. Nelly ! Dnes se mi zachtělo být pohostinný. až usadí nemocného do lenošky a vyjde ven. "Dejte sem ten klíč! Sem s ním ! Nic tu jíst nebudu. Kateřina si hleděla jen ruky. slečno Lintonová ! Dále ode mne. na obličej se nedívala. Jsem sice zvyklý být sám. Vyskočila jsem. "My tu nebudeme !" opakovala a všemožně se snažila ho donutit. kde nevládne útlocit a přísné zákony.

" připojila se Kateřina. Třásla se jako osika. co má váš darebácký táta za lubem. "a poslužte svému nezvedenému mazánkovi i tomu mému ! Není to otrávené. jestli se to odloží. Tak máme mít oddavky zítra ráno. přitiskla ruce ke spánkům. abychom se s Katkou vzali. Pan Heathcliff viděl. Dopalovalo mě. "Teď jdi k Lintonovi. Lintone. který ti v krátké době zbude . které nám předváděl na ladech. ubožátko! Musela se opřít o stůl. kapou ti slzy do mého šálku. a ty tu máš přes noc zůstat. "Paní Deanová. to bys byl podlý a nevděčný. jakmile vešel pod střechu Větrné hůrky." zaútočila jsem na Lintona.byla úzká i pro tak štíhlou postavu. Zkoušely jsme kuchyňské dveře. nejsi slaboch." řekl. a vyplač se dosyta! Od zítřka jsem tvůj otec . Prohlédly jsme okna . a povíte nám to. proto vstal a vlastnoručně zavařil čaj. a všecko vám povím. Ty mučednické výstupy. jako by zkoušela. že se mu vyhrožovalo strašným návalem otcovského hněvu. jak byla zdeptaná.ten výstup netrval ani minutku.jako se to stalo vaší sestřence !" "Ano." odpověděl. můžeš se . jak umím trestat děti!" prohlásil ten lotr neurvale a shýbl se po klíči. jestli se mu nepodaří nás přilákat. i když jsem to vařil sám. Kateřina. klekla a schovala mi hořící líce do klína a nahlas se rozplakala. nemyslely jsme na nic. jakou měla Kateřina. "Abys viděla. když si trochu svlažíl rty nápojem. Když poslechneš.a zmaluju tě takhle každý den !" Katka běžela ke mně místo k Lintonovi. okamžitě ustaly. jděte dál. Její bratranec se schoulil do kouta lavice a ani necekl.budeš i toho mít až dost ! Ty něco sneseš. jak jsem ti poručil. že jsme doopravdy ve vězení. jestli jí ne urazil uši. a kdybys nám to chtěl zamlčet. "Zapijte zlost. asi byl rád. třeba se na mne jen vztekle podívej ." ohlásil. Nalil čaj a podal mi šálek. když se nemusí o sebe bát.nalejte mi čaj. který spadl na zem. Šálky a talířky už byly přichystány. když jsem /280/ poznala." Jen odešel. Zkus toještějednou. a bojí se. nemám to rád. že by nám tvůj tatínek teď svatbu nedovolil. všechny strachy na čas ustaly. že zatím umřu. "Přišla jsem přece kvůli tobě. já to pít nebudu. Nalej mi jiný!" Kateřina mu přistrčila jiný čaj a otřela si oči. že teď s námi nic není. než jak se dostat odtud. "On ví. když nade mnou stojíte ! Kateřino. když jí pustil. nebo vás zpohlavkuju stejně. "Tatínek chce. Tušila jsem.jediný otec. ale byly zamčeny zvenčí. Jdu vám dohlídnout na poníka. "Mladý pane. jak je ten lotřík zpupný. musíš nám to povědět. A když se to podařilo. že výprask dostal někdo jiný než on. "vy určitě víte." "Mám žízeň .

Objal Kateřinu vyhublými pažemi a zaplakal: "Copak ty si mě nechceš vzít? Nechceš mě zachránit? " "a mít mě u sebe na Drozdově? Nejdražší Kateřino . Zůstat přes noc!" zvolala a rozhlížela se. aby mohl projít. vy žalostný vrtichvoste?" zvolala jsem. co se tě natýrala. jako jste vy? Snad si nelichotíte. musíš se odstrojovat sám.jinak ti ukážu. "a . že tahle krásná mladá slečna. Musíš poslouchat mého tatínka musíš!" "Já musím poslouchat svého tatíčka. ona si tě vezme ! Alou do postele ! Zilla tu dnes není. Ticho. Všechno ostatní ti zařídím.copak zasje. ale ven se dostanu !" A byla by rovnou přistoupila k uskutečnění své hrozby. Rozbiju vám to tady nebo zapálim. Tak se spolu dohadovali a zatím se náš žalářník vrátil. Kateřina byla rozervána. že musí domů.zítra vrátit domů a vzít si mě s sebou. že jste nás sem přilákal zbabělým darebáckým podvodem. aby ho v nich člověk zlomyslně nepřiskřípl. a pak jí pádnou pěstí oplatíš.anebo myslí. Teď zase ona přišla s prosíkem a vymlouvala mu jeho sobeckou ustrašenost. obdařil ho znovu výmluvností zbabělce. že mám tatínka radši než tebe !" Smrtelný strach.ty přece nesmíš odejít. statné děvče. tam budeš mít pokoj. ale trvala na svém. jen to a nic víc ! Buď klidný. přestaň s tím řevem ! Do tvé ložnice nevkročím. ale hned z toho dostal kašel a uchýlil se k obvyklému útočišti . a nedělejte hloupého. natož slečna Kateřina Lintonová. "Nikdy! " /281/ Elleno. Přes noc ! Co by si pomyslil? Už teď má plno starostí. neboj se ! Náhodou jsi dnes obstál." Domluvil a otevřel synovi dveře. Vaše herky utekly. ale nestav se mi do cesty. takové zdravé. nech toho a lehni si! Za měsíc za dva budeš zdráv jako buk. vás chtěla za manžela? Zasloužíte si výprask. Lintone? " Už zas brečíš? Co ti udělala? Jdijdi. A zapadl za ním zámek ! ." odpověděla.a Kateřina mě za to pokárala. Lintone ." řekl.kňučel a brečel . který se bojí. ale Linton se hned vyplašil strachem o svou drahocennou osůbku. si uváže na krk nedomrlého skrčka." "Vás si vzít s sebou. který měl chlapec z pana Heathcliffa. že by vůbec nějaká dívka. "Vy a ženít se? Ten tvor se zbláznil . Vy si představujete.jájim tu třeba podpálím dveře. že přeskočilo nám. mám sto chutí vám vytřepat z hlavy tu zrádnou faleš a pitomou domýšlivost !" Lehce jsem jím zatřásla. Co ti chybí? Hoříš touhou po čisté lásce. Ten jimi proklouzl hbitě jako pes. Ty mlč ! Nechci ti ublížit. "Čeká na vysvobození z kruté nejistoty.

Konečně k němu vzhlédla a bezděky si zakryla rukou tvář . já už se postarám. aby byl laskavý na jeho zlatíčko . A jak snesu pomyšlení. kdyby to byl můj vlastní syn! Bez církevního obřadu je to zločin!" "Držte hubu !" pravil ten padouch. Proč taky? Breč. Ani dnes v noci oko nezamhouřím. A není to přirozené v tvém věku. "teď ano. A ohledně slibu. pak že se mne nebojíte! Kdepak je ta kuráž? Dobře ukrytá.když . on si pomyslí. "Nedělejte mi tu kravál ! Nikdo s vámi nemluví. když tvůj život začal." prohlásil. že se provdáš za Lintona. že bude trpět mou vinou.to je otcovská představa . Co si počneme?" "Kdepak. že jsi přišla na svět? Já aspoň ano! A neodpovídalo by tomu. že jsme zabloudily. nehneš se odtud !" "Aspoň pošlete Ellenu. breč ! Bude to napříště tvé hlavní rozptýlení. V posledním psaní doporučoval mému zlatíčku.Heathcliff přistoupil ke krbu. abych tu radost vychutnal. aby tě proklínal i tehdy. až bude ze světa odcházet? Já bych mu přizvukoval ! Nemám tě rád. že tě omrzelo věčně ho ošetřovat a že sis odskočila za zábavou. abys ho splnila . jaké to bude mít následky. kde jsme zůstaly se slečnou beze slova stát.pane Heathcliffe. "Nezapřeš." odpověděla. Proč mám být nucena násilim k něčemu. Nikomu jinému by nenapadlo přikládat tomu dětinskému gestu nějakou váhu. protože tatíček bude nešťastný. že tvůj otec bude trpět. on třeba myslí. aby tatíček věděl. Kateřino. "Zaplať pámbu. že jsi k nám přišla do domu z vlastní vůle a proti jeho příkazu. když tu zůstanu. že si Lintona vezmu . i když je to otec? Štěstí jeho života zašlo. uvidíte. aby o ní hezky pečoval. ale on se hned zamračil a řekl jí přidušeným hlasem : /282/ "Aha. že máš pořádný· strach !" "Mám strach. co? Aspoň to vypadá. jeho blízkost v ní oživila všechny bolestné pocity. toužíš-li se malinko povyrazit a unavuje-li tě obsluhovat nemocného. že se mi nic nestalo !" prosila Kateřina s usedavým pláčem. Ty /283/ otcovské rady a útěchy v dopisech mě báječně pobavily. to vědomí. mi bude nesmírným potěšením. Nemohla sis líp zajistit moje pohostinství na příštích čtyřiadvacet hodin než touhle zprávou. co udělám dobrovolně?" "Jen ať si někdo vzpomene nějaké násilí!" křičela jsem. tatíček to schvaluje a já ho mám ráda. pusťte mě domů! Slibuju vám. "Nebo mě provdejte hned ! Ubohý tatíček ! Elleno. Zdalipak tě neproklínal. co jsi ztratila . když . i v našem Zapadákově! Takovéhojá udám. až jí bude mít! Laskavý a pečlivý . a dokud se to nestane. ledaže ti Linton nahradí všecko. ještě u nás platí zákony. aspoň si to ten tvůj prozíravý rodič tak představuje.

ale my ne ! Chvíli bylo slyšet hovor a pak se vrátil sám. co bude !" "Já slib nezruším. než si vezme takové dráče !" "Teď už to tolik nevadí. Mohu vás tu zadržet.zetě ! Jenže Linton vynaloží všechnu laskavost a péči na sebe ! Linton dovede dělat tyránka ! Ten ti utýrá kolik koček chceš . Ale vsadím se. Copak on. neodvracejte se ! Pohleďte přece na mne ! Neuvidíte nic." řekla Kateřina. ale musíte mně pak dovolit do Drozdova. Myslíte. že tu musí zůstat !" . "jen jí ukažte. ke mně se lísat ! Jsi mi odporná !" Ošíval se v ramenou. Měla jste otevřít okno a zavolat na ně. ale nejste přece ďábel ! Snad mě neuděláte nadosmrti nešťastnou z pouhé zlomyslnosti ! Kdyby si tatíček myslel. který mě zaslechl. vlastně se celý otřásal jakoby ošklivostí a ucouvl před ní i s židlí.jak bych potom mohla žít? Nebudu už plakat. že je to vaší žábě milejší. že ne? Zkuste jí poradit.nesmilovat se nade mnou !" "Nesahej na mne těmi mločími prsty ! A dál ode mne nebo tě kopnu !" vykřikl Heathcliff a surově jí odstrčil. Já vstala a otvírala ústa. aby zrušila slib. Pane Heathcliffe. že jsem mu odešla schválně. než se vrátím. Strýčku. až se na mne podíváte. /284/ abych ho smetla přívalem spílání." řekl Heathcliff." řekla jsem Kateřině. co by vás pohněvalo. že jste mě bil.nebo zůstane zavřená a vy s ní. on měl smysly pohromadě. že mě zamkne samotnou bez Katky. Nemám k vám nenávist.jakou povahu má váš syn! Slečna Kateřina si to dvakrát rozmyslí. dokud váš pán neumře." odpověděl. "Radši bych měl kolem sebe ovinutého hada ! Toje nápad. a ani pes po vás neštěkne. a uvidíte. "protože ona si ho vzít musí ať je jaký chce . "Provdám se za něho třeba hned. jen jim musíš napřed vytrhat zoubky a ostříhat drápky ! Až se vrátíš domů. a kdyby mi umřel. snad by se nás zastal. prohlásil. jestli jen hlesnu ! Stmívalo se . u zahradních vrátek bylo slyšet hlasy. ale on mi uťal řeč po prvních slovech .že jste nevolala !Určitě jí to těší. Náš hostitel odkvapil ven. Nehněvám se." přiťakala jsem. když mluvím ojeho roztomilých vlastnostech. "Myslela jsem. ale kleknu si vám tu u nohou a nespustím vás z očí. že je to váš bratranec Hareton. že mě nemůžete nelitovat . "Byli to tři sluhové z Drozdova a hledali vás. budeš mít příležitost vykládatjeho strýčkovi pěkné zprávy ojeho laskavosti. "Škoda že nejde ! Kdoví. vy jste krutý člověk. Ne. copak jste jakživ nikoho nemiloval? Nikoho ? Jediný pohled ! Jsem tak nešťastná. to ti řeknu !" "Správně." "Ale ne.

"Počkejte okamžik!" začala jsem mluvit." řekl a zmizel bez ohledu na to. I ten Heathcliff. vstoupila do pokoje. aby zkusila přece jen usnout. měl na tom méně viny než já. Heathcliff nás nechal bědovat asi do devíti. a přísnějsem si vytýkala. kolikrátjsem zanedbala svou povinnost! Připadlo mi najednou.vlastně už spíše odpoledne . snad že se dostaneme oknem ven. Běžela hned ke dveřím a volala. Kdepak. /285/ Kateřina se ptala. a my zase ve vězení ! Žádná jsme si nelehly. a odešel s Kateřinou. urputný a němý ! A měl hluché uši ke každé mé snaze. Křičela jsem. Ale okno tam bylo stejně úzké jako okna v přízemí. když jsem jí mnohokrát prosila. "Nate !" řekl a vrazil mi tác do rukou. houpala se sem tam. odemkl a vytáhl jí ven. Byla to Zilla se svou červenou šálou. proč mám být ještě zavřená. aby mě pustil. jak se mi zdálo. černým hedvábným kloboukem na hlavě . Tentokrát osoba. ale on už zamkl. aby poslechla . abych ho zadržela. Nesl na podnosu naloženo vjídel. jestli je slečna už vzhůru. Byl to vzorný žalářník. a ještě. Pak nás poslal kuchyní nahoru do Zilliny komůrky a já Kateřině šeptem radila. "Jen trpělivost!" řekl. byl zamčený. nikoli Heathcliffovy ! "Přinesl jsem vám jíst !" pravil hlas. Odpovídala jen hlubokými vzdechy. lehčí a rychlejší. "Můžete otvírat !". Kateřina si stoupla k oknu a s úzkostí čekala na ráno.Když jsme slyšely. A poklop na půdu nám teprve vzdoroval. V sedm hodin se přišel zeptat. Vyskočila jsem a chtěla za ní. abych v něm vzbudila smysl pro spravedlivost a soucit. že ano. a ještě ! Pět nocí a čtyři dny jsem tam byla všeho všudy. už jsme se nezdržely a naplno jsme vylévaly svůj žal. Překotně jsem poslechla a uzřela Haretona. a to vždy jen ráno. Snášelajsem to snad tři hodiny.se přiblížily jiné kroky. A tak mě tam nechali zavřenou celý den a celé další ráno. nebo na půdu a odtamtud vikýřem." Bouchala jsem na dveře a vztekle lomcovala klikou. že by mi to stačilo na den. že za ním vo" lám a prosím. nikoho neviděla než Haretona. která přišla.že kvůli mně vzešlo mému panstvu všechno to neštěstí. až konečně bylo slyšet kroky . Já zase usedla do křesla. jaká příležitost nám ušla. ať prý toještě hodinku vydržím. Já tedy vím. ale tenkrát v té zlé noci jsem to tak viděla. "Za chvilku vám pošlu snídani. "Tak pojď!" řekl jí. Odpověděl. KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ Pátý den k poledni . že to doopravdy kvůli mně nebylo.

"Co se o vás všechno nepovídá v Gimmertonu ! Já už myslela.jakbysmet!` A on na mne vyvalil oči. Váhala jsem." křikla jsem. my jí .že prý jste zapadly do bažiny ! Já tu přijdu domů a povídám panu Earnshawovi: "No co všechno neslyší člověk.potkala jsem ho na silnici a ptala jsem se ho. "On nic nešíří . byla by v horečce letěla domů jako divá. Domů nesmí. Až půjdete nahoru. ať vypadne zdeje klíč. a hned mu to všechno vykládám. V jizbějsem se rozhlížela po někom. Doufala jsem. jen se posaďte.a proutěným košíkem zavěšeným na předloktí. že ho zastraším a něco z něho vymámím. než se jí to trochu srovná. V tuhle chvíli máme Nelly Deanovou ležet ve vaší komůrce. tak jsem jí tu /287/ zadržel. maličko se usměje a povídá : "To možná. že vás našli a on že vám dal přístřeší u nás ! No tohle ! A to jste se zachránily někde na pevném ostrůvku? Jak dlouho jste vězely v bahně? To vás zachránil náš pán? Ale vy jste ani moc nezhubla.to říkají lidé ve vsi . jestli ji nohy ponesou." Neměla jsem pomyšlení na to. přeškoda Katušky. žejste na dně močálu i se slečinkou. mám-li utíkat pryč nebo se pozdržet a vypátrat slečnu. V ústech převaloval kandysový souček. jen vytáhne paty z domu ! Škoda. kdo by mi dal zprávu o Kateřině. Cucal dáljako nemluvňátko: "Šla domů?" vyptávala jsem se. abych si sedla. paničko!" chlácholila mne. " "Ne. můžetejí vzkázat. ale nikde človíčka. Na pohovce tam ležel Linton a lhostejným pohledem sledoval každý můj krok. že?" "Váš pán je hotový lotr. A ode mne ať vyřídí. až teprv pán mi pověděl. a tu mě od krbu upozornilo slabé zakašlání. paní Deanová . paní Deanová !" spráskla ruce. "No ne. že byly v bažině. "Ach Zillo. co se povídá. ať se stěhuje domů na Drozdov." ráčil odpovědět. když jsem ho překvapila o samotě. taková pěkná děvenka to byla ! A Nelly Deanová. pánovi na pohřeb!` " "Snad pan Edgar neumřel?" vyjekla jsem. žeještě nejste ve své kůži. "Je nahoře. fortelná ženská.moc vás to nevzalo. Pán poslouchá. Spolykaná kalná vodají pomátla hlavu. "Je vidět. že tak asi den ještě vydrží . když byla cesta volná. Řekněte jí. Neumřel! Pan doktor Kenneth myslí. ale už tam nejsou. že slečna přijde včas za ní. Dveře tam byly dokořán. že tu ještě o ničem nevědí. Popadla jsem plášť a klobouk a letěla dolů. "Tohle si odnese! A ať o nás nešíří zbytečné klepy ! pravda stejně vyjde najevo !" "Jak to myslíte?" divila se Zilla. tak vidím. velký pokoj prozařovalo slunce. Zillo !" "Ale ne. "Kde je slečna Kateřina?" spustila jsem na něj zhurta.

a že se nestydí chtít mi utíkat ! Tatínek o ní říká. "Je na dvoře. jestli jí tu budete hledat !" odsekl. jak chce!" Strčil opět kandys do úst a zavřel oči. když o vás nikdo nedbá. mladý pane Heathcliffe vidíte mě. už spustila nanovo? Takhle naříká a kňučí celé noci . Sám jste poznal na vlastní kůži. ale ona nic nedostane a nikam nepůjde. A víte. "to už jste zapomněl. já stará ženská a obyčejná služka .už není její. "Mladý pane. opuštěnou v cizím domě. "Mluví s doktorem Kennethem o strýčkovi . . Pochopila jsem. protože jste se pak na ní marně těšil. Pořád pláče. "Okamžitě mi ukažte." odpověděl. jako byste nevěděl." "Vy že jí nepustíte. Kateřina vždycky říkala Drozdovu náš dům . kdyby trpěla sebevětší duševní muka. kdyby vás nenáviděla?" domlouvala jsem mu dál. kam jste jí zavřeli.vy si střádáte slzy pro sebe a spokojeně se tu povalujete.já bych vztekem z kůže vyletěl.a vy. "Rozvažte si to přece. To je mi pěkná vděčnost ?" Linton pootevřel ústa a vyndal cukrový souček z úst. že stůně . a dnes věříte všemu. a vy jste tenkrát dobře věděl. Jděte. jestli nějaké budete mít! Říkáte. vy moulo?" houkla jsem. Jednoujsem ho skutečně zavolal a onjíjen řekl. mít jí u sebe. "To prý nejde. že vás nemůže oba ani vidět ! Spřáhl jste se s ním proti ní. jako by si chtěl zdřímnout. protože po něm budu pánem na Drozdově. že jí uškrtí. ať byl vítr nebo sníh ! Oplakala každý večer. že ten malý zmetek nedovede mít špetku soucitu s ubohou. jaké to je. a ona s vámi měla soucit .ten prý už opravdu umře. že si jí zdaleka nezasloužíte .jste sobec bez srdce!" "Ale když já u ní nevydržím.necháte jí stonat. Já pro ní pláču.nepustíme. a ona vám nosila knížky a zpívala /288/ písničky a mnohokrát za vámi jezdila." huboval. aby shrábla moje peníze. Sebe jste uměl litovat. ale vy jí nepolitujete. co vám otec pověsí na nos. Kateřinu rozmazlovat ! Je to moje žena. že sotva odešel z pokoje. kdopak to má poslouchat? A nepřestane a nepřestane. že mi nedá spát!" "Je pan Heathcliff doma?" vyzvídala jsem. nebo vás naučím zpívat jinou !" "Jen aby tatínek nenaučil vás zpívat jinou. když jste trpěl. i když jí pohrozím tatínkem. "Je to trápení. protože byste jí měl zbožňovat na kolenou . jak jí máte rád." mluvila jsem do něho. jak se vám Katuška v zimě věnovala? Vy jste jí říkal. že mě nenávidí a přeje mi smrt. když nebude zticha. který musila vynechat. "Proč by byla chodila na Větrnou hůrku. Já jsem jen rád. Nikam ! Může si tu brečet a stonat. A jaké vaše peníze má shrábnout? Vždyť ani neví. který jste měl plno řečí o lásce. a právem.

"Vždycky zavírám oči. ale dalo se mu hádat . že není vhodné čekat na Heathcliffa." odpověděl. a já mu žaloval. I ty její krásné knížky jsou moje. že jí potrestal.toho se ona vždycky lekne. A když /290/ slyšeli. když ji bije? Máte radost?" Chtěla jsem z něho něco vytáhnout. že všecko. a čekaljen na smrt. strčila do mne. "Já zavírám oči. když. že mi je nabízela. i svoje hezké ptáčky v kleci a poníka Minku. To bylo včera . když tatínek bije psa nebo koně. on bije vší silou ! Ale celkem jsem byl rád. kdybyste k ní chtěljít?" "Ano. " zasloužila si to.je můj ! Tatínek říká. a tak jsem ho měla k řeči. že i ten medailónekje můj. co bylojejí. jak jí zuby roztrhly tvář. maminky. Víte. Já mám takový dojem. až z níjde strach!" "A máte přístup ke klíči. ale tam bych teď nedošel. Ale já si tohle ohlášení vyhradila pro sebe. Můj tatínek se ptal co tu provádíme. až to bolelo. smířen s osudem. najedné straně měla maminku a na druhé tatínka. když jsem doběhla domů i jejich radost. Vzal mi tu mojí půlku a poručil Katce. vám to budu povídat !" zvolal. když do mne strká ! No a pak tatínek odešel a ona mě zavolala blíž ke světlu a ukázala mi krvavou ránu vevnitř v ústech. hnedjich několik chtělo běžet k pánovi a zavolat dobrou zprávu skrze dveře. Nechtěla. to všecko že je moje ! Všecko ! Ona se rozbrečela a vzala z krku medailónek a řekla. Nikdo to nesmí vědět. Slyšela. patří teď mně. tu druhou si chtěla schovat. a on on jí uhodil pěstí. Usoudila jsem. že asi nemůže mluvit bolestí . byli mladí. jděte pryč !" Podepřel si tvář rukou a opět zavřel oči. A ta drzá opice mi ho nechtěla dát.kvůli vám ! Jděte pryč. ani Hareton a Zilla! A mně je mdlo . lépe bude přivolat slečně pomoc z Drozdova. že jde tatínek. že nemá co /289/ rozdávat. že ani slečně se nic nestalo." "A copak vy děláte. je nahoře. a chtěljsemjí ho vytrhnout. až se skácela. aby tu svou vydala mně. Já začal křičet . Bylo mu vlastně devětatřicet. mého strýčka.a to pomyšlení mě dost trápí. jestli jí najdu klíč od pokoje a pustím jí ven. Ale když je taková protiva a ustavičně pláče! A kouká se tak divoce a je bledá jako stěna. Vypadal úžasně mladě. A posbírala kousky obrázku a pak si sedla a otočila se ke zdi a od té doby na mne nemluví.ajájí nato. "To je naše tajemství. A já jí zpražil." "Který je to pokoj ?" "To tak. že aspoň ten nedostanu byly to dva obrázky v zlatém pouzdře. tak rozlomila pouzdro na dvě půlky a dala mi podobiznu . že mě zas vidí živou a zdravou. Jak jsem ho našla změněného za těch pár dní ! Ležel tam jako vtělený smutek. Bylo by těžko vylíčit udivení služebnictva. Utrhl jí ten obrázek od řetízku a rozdupal ho botou.

a že na něj musel dvě hodiny čekat. že synovec i strýc jsou oba nepříliš daleko odchodu ze světa. proč Heathcliff nevyčká jeho smrti.vyřídili /291/ poselství. dychtivě se rozhlédl pokojem a sklesl nazpět v mdlobách. že mě Heathcliff přinutil vejít. Dal mi příslušné rozkazy. a potom pan Green vzkázal. Také čtyři čeledíni se vrátili s nepořízenou . což nebylo docela pravda. ale klepání se opakovalo . že pan advokát Green nebyl doma. Otec jí musí vidět před smrtí . Pan Heathcliff prý je k ní vůbec nepustil. když ho hledal. Vzpomínal jistě na Kateřinu . ne hlasitě. Řekla jsem.ať třeba ten zloduch Heathcliff zahyne na vlastním prahu. až by Linton zemřel. Zpola se vztyčil.to jsem si přísahala opět a opět . Ve tři hodiny ráno jsem si šla pro vodu do džbánku. kdyby nám nevydali uvězněnou dobrovolně. ale . "určitě " Green!" A šla jsen dál. Pohladila jsem mu lehce ruku a zašeptala : "Milý pane." vzpomněla jsem si. slyšela jsem slabé zaťukání na dveře. ale mátlo ho. že jsem byla ušetřena cesty i obtíží. ale pánovi jsem nic neřekla. vypravovala jsem mu o naší nucené návštěvě a věznění na Hůrce. že má ještě jakési řízení ve vsi a na Drozdov přijede až časně ráno. že nepřítelovým úmyslem bylo zajistit si všechen majetek po něm i drozdovský statek pro syna. Nenasazovala jsem mnoho na Lintona. že se tak dali napálit. nechtěla jsem zbytečně přilévat hořkosti dojeho kalichu. To bude ten Green. ani jsem nevylíčila všechny Heathcliffovy surovosti . Netušil ovšem. Místo aby zůstavil všechno jmění Kateřině k volnému nakládání. Obě výpravy se vrátily se zpožděním až večer. a já podle nich vypravila jednoho sluhu pro advokáta a čtyři dobře ozbrojené muže na Větrnou hůrku. aby mu otevřel. kdyby nám v tom chtěl bránit. jak to na něho zapůsobilo. aby je spravovali pro ní doživotně a pak i pro její děti. který už beztak přetékal. Kateřina se vám vrátí. Dopadlo to tak. Vyčinila jsem hlupákům. že Kateřina je těžce nemocná a nemůže se proto hnout z lůžka. Nic se jí nestalo a do večera snad jí tu máme !" Až jsem se lekla. Když zas přišel k sobě. a když jsem se vracela předsíní. bude-li nějaké mít. První přišel samotný sluha a ohlásil. Tak by nemohl majetek připadnout Heathcliffovi. Mínila jsem s celou tlupou táhnout na Větrnou hůrku za dne a doslova ji vzít útokem. Chtěla jsem někoho poslat. rozhodl se svěřitje poručníkům. Pán uhodl. že by měl změnit poslední vůli. Přesto usoudil. šeptal její jméno. aby vyprostili naší slečnu z moci věznitele.aspoň o deset let míň. či spíše pro sebe.

že si stěžovat nebude. Pak jsem řekla. až teprve s velkým odhodláním jsem se přiblížila k loži nemocného. co se mu vrátila dcera. a prohlásila. Postavila jsem džbánek na zábradlí a spěchala jsem otevřít sama. proč jí radím ke lži. a byla by seděla nehnutě u umrlčího lože bez přestání. Na štěstí pro klid své duše pán neměl pomyšlení na světské věci od té chvíle. stalo se to úplně bez zápasu. že jste zas doma !" Tak bez dechu. Pan Green hned vzal do rukou správu všech věcí i lidí v celém domě.naléhavě. ano . Seděla tak se suchýma očima až do východu slunce. a on se v ní jen zhlížel s výrazem blaženého vytržení. "Elleno. Ale uvnitř vládlo naprosté ticho . abyjí pláč ulevil.Katčino zoufalství bylo stejně mlčenlivé jako otcova radost. jak přiběhla. Elleno. Pohřeb se odbyl s velkým spěchem. žije tatínek?" "Ano. aby nepochovávali pana Lintona vedle jeho ženy na hřbitově. chtěla utíkat nahoru k panu Lintonovi. a velice jsem jí prosila. na pohled zcela klidná. zářivým pohledem. dala jsem jí napít a omyla jsem jí tvářičky a třela je zástěrou. Chtěl svoji plnou moc hnát do takové krajnosti. seděla do hodin poledních. protože v době oběda se dostavil advokát. To se ovšem příčilo ustanovením poslední vůle a já jsem strhla velký pokřik a zabránila hrubému porušení práva. /292/ Umřel šťastně. že bude s mladým Heathcliffem šťastná. Nebylo možné určit přesný okamžik smrti. aby trochu dostaly barvu. měla povoleno . aby vstala a šla si trochu odpočinout. žije. S výjimkou mne. že jí musím napřed ohlásit. Kateřina. Kateřina ho podpírala. až se mu tep nepozorovaně zastavil a duše odletěla. dal výpověď všemu služebnictvu. napříště choť pana Lintona. aby tatínkovi říkala. pane Lockwoode.šťastně ! Políbil ji na tvář a zašeptal : "Jdu k ní . Jen se tak na ní díval tím uchváceným. Sama moje drahá. který si nejprve došel pro pokyny na Větrnou hůrku. přijdeš za námi !" A pak se už nepohnul ani nepromluvil. Zaprodal se panu Heathcliffovi z toho důvodu se den předtím omeškal a nepřišel na pánovo zavolání. Vytřeštila na mne oči. miloučká velitelka mi padla kolem krku s hlasitým pláčem. Ale já jsem jí posadila na židli. ale brzy pochopila. že nařizoval. Nesnesla jsem být při tom. "ano. Nebyl to advokát. Aspoň čtvrt hodiny jsem stála venku přede dveřmi. když se otec s dcerou setkali. můj andílku. Kateřina snad už vyplakala všechny slzy anebo měla příliš velkou bolest. mé drahé děťátko. ale místo toho v kostelíku v hrobce jeho předků.a ty. Bohudíky." plakala jsem taky. Dobře že se mi podařilo jí odvést. ale já jí přiměla.

Heathcliff postoupil k ohništi. alespoň po dobu Lintonova života. kde snadno sešplhala po větvích borovice. jaká nás čeká chmurná budoucnost. Vysvětlila mi. ještě než se vrátil otec. co se ještě neodstěhovali . KApITOLA DVAcÁTÁ DEVÁTÁ Večer po pohřbu jsme seděly s mladou paní v knihovněstřídavě jsme vzpomínaly se smutkem na ztrátu. Naštěstí sejí to zdařilo v pokojijejí matky. zdali by nevylezla oknem. Když pak měl jít spát. že sem jde "ten ďábel Heathcliff" a je už na dvoře. aby směla i nadále bydlit na Drozdově. že přinejlepším by mohla Kateřina dosáhnout povolení. mu ukázal cestu do knihovny. Kateřina se pak /293/ vyplížila z pokoje ještě před úsvitem. kudy chtěl. Ještě nebylo rozsvíceno. Neodvažovala se utéci dveřmi. do kterého jej uvedli před osmnácti lety jako hosta. Ani on se časem na vzhled nezměnil. a on by se k ní přistěhoval a já u nich zůstala jako hospodyně. i kdyby nás bylo něco tak pošetilého napadlo. že jí pomáhal k útěku . Vstoupil. Byla to stejná mužná /295/ . vždyť tu byl pánem a jako pán měl právo chodit. který s námi mluvil. které dosahují až k oknu. a přece jsme tou nadějí trochu pookřály a já se začala těšit.jeho chatrná lest nic neutajila. Hlas sluhy. Shodly jsme se na tom. a dohadovaly se. která aspoň pro jednu z nás byla tragická.nedal se ohlásit. Vstoupil bez okolků . že si lehne u Haretona. že dveře k ní odemkl. domov. a pak je zase zamkl nedovřené. pokynem ho odeslal pryč a zavřel dveře. ani nezaklepal .a hlásil. Stejný měsíc zářil dovnitř a stejná podzimní krajina se prostírala za okny. Brzo po mém odchodu dovedli nahoru do salónku Lintona. ale v pokoji bylo všechno dobře vidět. Její spoluviník si těžce odnesl. že jí došel pro klíč. jak jí dole u dveří vymáhají drozdovští čeledíni. Měl lstivý nápad. i ty podobizny na zdi nádherná hlava paní Lintonové a milá tvář jejího manžela. Jenže takové příznivé uspořádání se sotva dalo čekat . Slyšela.zůstat v Drozdově. Byl to týž pokoj. a pochopila smysl Heathcliffovy odpovědi. nežli odtud odvezou tělo jejího otce. a jestli se mu nemají zavřít dveře před nosem? Nebylo kdy to provést. Pro jednou mu to bylo povoleno. Byla málem bez sebe. který byl tak vyděšen. Nahlížela do prázdných místností. i drahá milovaná paní. vymínil si. aby psi nestrhli poplach. Vtom najednou vrazil do knihovny čeledín . bez uvedení. že mi zůstane zaměstnání.jeden z těch propuštěných. že se Linton nakonec ustrnul nad její mukou a odvážil seji osvobodit.

ale až ho uvidíš. ale to nikdy nedokážete. Napříště buď poslušná snacha a nepopouzej mi syna ke vzpurnosti! Nevěděl jsem. A panička si musí přece odpracovat. náhradou za sílu. co jste mohl." "Vím. "Jeho už nechám na pokoji. vyskočila a její první myšlenkou bylo dát se na útěk." řekla Kateřina. a čím je slabší. nechte Kateřinu. Vy. až tu Linton nebude ! Ty dělej a stroj se na cestu. kdeje. co mi zbývá na světě drahého. Ať nečeká. Slyšel jsem ho. nedám mu ubližovat a sáma se zastrašovat od vás taky nedám !" "Ty se nějak naparuješ." "Prosím vás. musíš za ním. jinak jsem na něj nesáhl. posadil ho do křesla. já nad ním udělal kříž a odkazuju ho tobě. a dovedu mu odpustit. "Utíkat nebudeš! " Kam bys taky šla? Jdu tě odvést domů. ať se ti mužíček líbí nebo nelíbí. dokud to vydržíš. Nedá se nic dělat." odpověděl. ale na tebe mám spadeno a všechno trápení teď poneseš za dva. co by ti všechno udělal." řekla Kateřina. "Beztak je oba nemáte rád. jak ho potrestat. v obličeji sebevědomější a méně svěží. jak Zille vykládá sladkou představu. že si to vyřídíme mezi čtyřma očima. Stát!" poručil a zadržel jí za ruku. Za dvě hodiny potom ho musel Josef odnést do postele a od té chvíle by kluk radši viděl strašidlo než mne .jinak žádný rozdíl. pane . když jsem objevil jeho spoluvinu na tvém povedeném kousku. Máš ho teď na starosti. "Lintonje tojediné. že má zlou povahu. statečná ochránkyně!" odpověděl Heathcliff. a mne zas jemu. Je jako pápěrka. a pošlete mladého pána sem k nám!" přimlouvala jsem se. ale poslal jsem Haretona pryč. abych tě nemusel popohnat !" "Jdu. abyste mi ho zprotivil. že prý se v noci budí a vříská celé hodiny a volá tebe na pomoc proti mně. "a děti " samozřejmě chci mít u sebe. Už teď jedovatě žehrá na to. žes utekla a co mu z toho vzešlo. Jakmile ho Kateřina spatřila. Vím. že jí živím. nebudou vám chybět. poznáš na první pohled. Katovské sklony by měl. a proto ho mám ráda i já. Cit pro rodinu se u vás nenajde. zbytečně by vás den jak den rozčilovali !" Drozdov potřebuju pronajmout.postava . že ti Lintona zprotivím já . "vždyť je to váš syn! Naštěstíjá mám lepší. že mě má rád. kdyby měl tu sílu co já. Až budu u něho.jeho /296/ roztomilá povaha to obstará sama. Dělal jste. tím víc zbystří důmysl. A nemysli si. že dostal svoje ! Předevčírem jsem si ho přivedl dolů. jen v těle o něco mohutnější a těžší. abychom se nenáviděli. že si jí budu piplat v zahálce a přepychu. Žádné díky za svou ušlechtilou oddanost nesklidíš.nervy má nadranc ! Aspoň Hareton o něm tvrdí. fouknutí by ho porazilo .

Tam jsem si přával u ní ležet věčně. nikdo po vás nezapláče. vylomil jsem postranní prkno u její rakve a jenom je zas lehce přisadil . "co jsem dělal včera. kdo by vás měl rád.až do včerejška! A včera v noci jsem zas poprvé klidně usnul. ale nechtěl o tom ani slyšet. nemáte nikoho. Ne že bych jí potřeboval . Ale než jsem zavřel víko. hrobníka jsem uplatil.nemohl mě hrobník dostat od ní pryč. jestliže okamžitě nevypadneš. a pak se teprve porozhlédl prvně místností a zadíval se na obrazy. víme.neboještě . V její nepřítomnosti jsem ho začala prosit o místo hospodyně na Hůrce a nabízela jsem. A já si dám už předem u rakve dělat sklápěcí postranici. a seber svoje krámy !" Odešla pohrdlivě z pokoje. jezinko.nemilosrdně . když kopal hrob pro Lintona. Dohodl jsem se s hrobníkem." pokračoval. Nelly." zvolala jsem. že si zdejší úkol vyměním se Zíllou. "Mrskni sebou. ve dne v noci. aby to prkno odklopil. Když jsem znovu spatřil její obličej . pane Heathcliffe. a sebe jsem trochu uklidnil. dávno se náš prach smísí a on nás nerozezná jednoho od druhého!" " To je hříšné počínání. prokletý chlap ! Že ho nedali do olova ! Ale nevadí.i závistivý jako on ! . až teprve když řekl. posledním spánkem." "A kdyby byla zatím v zemi zpráchnivěla . bez ustání celých osmnáct let . Můžete nás mučitjak chcete. Nebojíte se rušit mrtvé?" " Nikoho jsem nerušil. A pak. Zdálo se mi. Rušit mrtvou? Ne. a až budu pod zemí. srdce ztuhlá a tvářemi přimrzlí k sobě. než bude ležet Linton. "Budu teď mít nesrovnatelně větší pokoj na zemi.ještě se nezměnil ! . Odsunul jsem víko. až umřete. jak tomu líp říkat? "Já vám povím. Řekl mi.jedinou pomstu nám vzít nemůžete . Vy jste nešťastný k nevypsání! Sám a sám. než se Linton na nás dostane. a dal jsem odkopat hlínu i z její rakve.Nikdo vás nemiluje. rád tam zůstanu." Prudce se otočil ke krbu a mluvil dál s úsměvem : "nevím. až tam budou z oné strany jednou pohřbívat mne. jako Satan . ona rušila mne. že vaše krutost pochází z toho. Dlouho zíral na podobiznu paní Lintonové a prohodil: "Tuhle si vezmu s sebou domů. že by se na vzduchu hned zkazila." odpověděl. že tam spíme spolu." řekl jí tchán. že jste nešťastnější než my. abych drželajazyk za zuby.ovšem z druhé /297/ strany. tu hrobníkjen otevře.Heathcliffe. Nechtěla bych být vámi !" Kateřina mluvila vjakémsi ponurém vytržení -jako by se už přizpůsobovala své příští rodině a radovala se z muk svých nepřátel ! "Nechtěl bych být tebou.

Její bytost byla u mne! Zůstala se mnou. Věřím pevně v duchy. ale pojednou slyším. Vzpomínám. Byly zamčeny. kdy ji pohřbili. Pamatujete se. že doma se mi ukáže i viditelně.jak ten prokletý Earnshaw a moje žena mě nechtěli pustit dovnitř.něco horšího na pohled . ale jak poznáte. Fičelo mrazivě jako v zimě. a už jsem se řítil nahoru do svého pokoje . abych ho zkopal. Nechal jsem té vražedné dřiny a odešel jsem s vědomím útěchy. až dřevo u šroubů jen praštělo. úpěnlivě jsem jí prosil. Večerjsem zašel na hřbitov. jak jsem se pak zastavil jen na tu chvilku. provázela mne domů. Když bude studená. kdysi jejího ! Rozhlížím se nedočkavě . pomyslím si. když jsem zvedal víko. že se k vám ve tmě blíží hmotné tělo . Nečekal jsem.a přece jí nevidím ! Byl bych cedil krev pro tu mučivou touhu. a řekl jsem si : "Ještě jednou jí obejmu v náručí. aby se mi zjevila jako duch. když umřela. Kdyžjsme došli na Hůrku. že jsem ještě mohl rozeznat její podobu. a nikdo jiný tam neměl co dělat. kolem ani živá duše. že mě to mrazí severák a když se nepohne.ne dole v zemi. že je tu Katka . skloněný nade mnou. že jedinou přehradu mezi námi tvoří dva metry sypké hlíny. Věděl jsem. že u ní začne až společně se mnou. ale věřil jsem. a hovořil jsem s níjako s živou. A také je dobře. chcete-li. že tu není živý tvor. že tu jsou ! Ten den. jinak by mě byla ta má divná posedlost neopustila! Začalo to zvláštním způsobem. i kdyžjsem zaházel hrob. že spí ! ` Vzal jsem z márnice rýč a ryl vší silou. Jen ještě tohle ať rozbiju. div jsem z něho poslední dech nevyrazil. aby se mi na jediný pohled zjevila . napadalo sněhu.ale ani na ten jediný ne ! Kolikrát mě zaživa napínala ďábelsky na skřipec . Smějte se. A vzpomínám. Takovou jistotu jsem měl. mám jistotu.jaké štěstí !" odpověděl. ale milejší je mi. rozběhljsem se nedočkavě ke dveřím. že mohou dlít mezi námi. Už se mi to dařilo. "Myslíte. jako by někdo povzdechl nahoře na pokraji hrobu.cítím jí vedle sebe skoro jí vidím . až zaskřípěl o rakev. věděl jsem. Ústavičně " od svítání do svítání jsem se modlíval. a po . nevýslovné útěchy. Nový vzdech se mi ozval těsně u ucha a já cítil teplý závan místo sněhové vichřice. podobně jsem poznal. že se bojím posmrtného rozkladu? Vždyť jsem takovou změnu čekal. pomyslím si. i když je nemůžete vidět. svého. že jde se mnou. Byl jsem sám. že by se její ubožácký manžel zatoulal do údolí tak pozdě. pak nás tu třeba zaházejte oba hlínou ! Tohle si říkám a ještě urputněji páčím dřevo.co by se vám potom bylo zdálo?" "Že práchnivím s ní . ale nahoře nad zemí ! Pocit úlevy se mi rozlil ze srdce do všech údů. Pak jsem trhal /298/ rakev holýma rukama.jak jsem šílel.

poměrně! Ale měla to zvláštní způsob. Mluvil jen zpola ke mně. Elleno. takže už nevypadal tak urputně jako jindy. Spíše mu to dávalo zvláštní vzhled člověka znepokojeného a hloubavě. otvírat oči .smrti znova ! Od té chvíle jsem jí nepřestal být hříčkou. obrátil se " ke Kateřině a dodal: "Obejdeš se bez poníka. sundal jí ze zdi a opřel o pohovku. Vyhlížela jsem za nimi z okna. aby si jí líp mohl prohlédnout. ať si ten starý lotr Josef jistě myslel. a poslechla. že musí obcházet Hůrkou! A když jsem spával v jejím pokoji. Musel jsem . Nerada jsem slyšela. Elleno.jen jsem zavřel oči.myslel jsem. Jestli tě pro něco pošlu. oči měl upřeny na rudé uhlíky v krbu. nakonec mě to vyštvalo." zašeptala mi má drahá. někdy míň. Dnes. otvírala dveře. že je hotova a může jet. mám zase klid ." prohlásil Kateřinin nový otec. studily její rty jako led. trýznila mě nesnesitelně. ale jenom o vlásek. /299/ už přišla venku za okno nebo uvnitř odsunovala přepážku. půjdeš po svých ! Jdeme !" "Sbohem. dávno by mi byly povolily a mohl jsem být stejná třtina jako Linton. že jsou pevné jako struny. Když mě políbila. Zítra mi to pošlete !" řekl Heathcliff ke mně. že jí najdu čekat doma! Nerad jsem z domu vycházel a vždy jsem spěchal nazpět.chtěl-li jsem jí vidět. obočí se mu nestahovalo zamračené. přijdu na Drozdov sám. já zachovávala mlčení.vždycky marně! To mě tak drásalo ajá ` někdy křičel nahlas. že mám příšerné výčitky svědomí. co říkal. Heathcliff .na stejné místo jako v dětství. Nedalo se tam spočinout . nebo si dokonce pokládala hlavičku u mne` na polštář . nezapomeňte!" "Varujte se něčeho takového. až bolestně zaujatého jedinou myšlenkou. paní Deanová. který mě bodl do srdce. "Přijďte se na mne podívat. "Až budu chtít s vámi mluvit. jenom co jí osedlají poníka. když jsem jí konečně viděl. aby šla napřed. že stačí jen vyjít ven. zdávalo se mi. jak mě rdousit . ale v mé domácnosti slídit nebudete!" Pokynul Kateříně. ne po mílimetrech. Stokrát za noc jsem je otvíral a zavíral . Pekelná muka ! Měl jsem nervy ustavičně napnuté k prasknutí nebýt toho. Večer se hezky jde pěšky a na Větrné hůrce ho už nebudeš potřebovat. jak šli zahradou. Po chvíli se opět pozastavil nad podobiznou. o stín vlásku! Osmnáct let mě pokoušela přízrakem naděje!" Pan Heathcliff umlkl a otíral si čelo.přitahovala smyčku ne po centimetrech. zlatá paní. věřil jsem. Když jsem sedával v jizbě s Haretonem. a potkám jí! A když jsem chodil po slatinách. někdy víc. Ona mi ještě věnovala poslední pohled. ale klenulo se vysoko k spánkům. Mezitím přišla Kateřina ohlásit. Zpocené vlasy se mu na ně lepily.

` "Ale já nevím. tedy krátce předtím. ale pan Heathcliff Zille nařídíl.jak to s ním dopadne Když máš o něj zájem. že ten protiva se nás už naobtěžoval. ne? Lintona má ona na starosti. Řekl. Někdy k nám přišla do kuchyně. Zilla mi trochu napověděla. jak měla oči zapadlé` a obličej bílý jako stěna. všakje to malicherná. moc se nevyspala. abych ošetřování nechala na ní.a takhle mi to vypravovala : "Jen paní Lintonová přišla na Hůrku. a ráno hospodář s Earnshawem sedají k snídani.dobrý večer`.` povídá ona.` povídá hospodář. a prý aby volali doktora. ať se snacha obslouží sama. já bych za jeho život nedal groš a taky na něj groš nevydám. ve dne v noci naříkal. Zilla ráda té práce nechala. ajájí povídám. ona vletí do jizby celá vyjevená. umře!` /301/ "Vypadni odtud. ačkoliv se zřejmě vzpírala. tak ho ošetřuj. co s ním počít. a pádila nahoru do poschodí a zamkla se u Lintona v pokoji a už nevykoukla ven. to bylo z řeči vidět. natož Josefovi. Poptávala jsem se po ní. jestli jsou živí nebo mrtví. co mi to vyprávěla. do rána. než kdyby jí byla nevím jak ublížila. a tím si tu klepnu. "To my dávno víme. Nedal chvilku pokoj. zamkni ho a nech ho tam!` Tak začala dorážet na mne. Stačilo se jen kouknout.` celá vyplašená. kde je stín stromů pohltil. ale Josef přidržel dveře a nepustil mě dovnitř. "a ať už o něm slovo neslyším! Námje to všem fuk. že má bratranec na kahánku.` povídá jí hospodář. Znova jsem si s ní hezkou chvíli popovídala. neráčila mně říct ani . aby si hleděla svého. KAPITOLA TŘICÁTÁ Zašla jsem přece jen na Hůrku. No. to bylo . to jako nevím. to bylo vidět. když ne. sobecká ženská ! Kateřina se zas dětinsky urazila nad tou neochotou a splácela to Zille přezíráním. že paní Lintonová je "v jednom kole" a pán není doma. znepřátelila ještě hůř. jak to u nich chodí. když jsme se potkaly na ladech . kdy se odstěhovala z domova. než jste přijel .a že jí Zilla nesnáší. když se tam zařizovala. Prý je Kateřina pyšná . ale Kateřinu jsem už nezahlédla ode dne.vzal Kateřinu pevně pod paží. jinak bych byla ani nevěděla.je to sotva šest týdnů. jestli mu někdo nepřivoláte pomoc. Moje mladá paní od ní žádala nějakou službu. a kvapnými kroky jí vedl k aleji. ta vypadala ! Chtěla prosit o zastání. tak co? Jak se spolu snášeli. pan Heathcliff mi poručil. a přece máme každý svou práci.

probudilo je to zvonění a dupání. Josef byl asi rád. je to pro mne vysvobození. "Měla bych si oddychnout. no ne? A najednou potom v noci ona přijde až ke mně do komůrky jakoby nic. nebo bude zle ! /302/ Vyřídila jsem mu. a paní . Jistě ho to zas přešlo. Za chvíli vyšel se svíčkou. než truchlíl po Lintonovi. to zasjá se do ničeho nepletu. podívá se na něj. ale copak člověk chce přijít o místo? To se nedá nic dělat. že mu syn umírá. já přece nebudu něco radit nebo kritizovat. na co bouřit lidi? A znova usínám. aby odnesl zesnulého do jeho pokoje. že mě znova probudili ze spaní! Takové zvonění jako na poplach .a to máme v domě jediný zvonek. zase k nim do pokoje. všecko šlo spát a já náhodou vykouknu z komůrky a ona sedí na schodech a pláče. "ale vy jste mě nechal tak dlouho samotnou zápolit se smrtí.jak říkala. že ho tu nepotřebujeme. tak šli dovnitř. a slyšeli nás mluvit v pokoji.jasné. já se lekla. Hospodář na něj křikl. ať jde zas na kutě.v domě ticho ! A to ona si to plete. "On má klid a já jsem volná!` Takhle mu to řekla. že mladý to vzal zkrátka. jak se chodilo. Představte si. "co tomu říkáš?` Jako němá ! " "Co tomu říkáš?` ptá se znova. že jsem jí litovala. málo chybělo a ve mně se hnulo osrdí a běžela jsem jí potěšit. Já honem zalezla a zabouchla dveře. Nikde nic ani nešustlo . mně řekl. řekněte ` sama. tentokrát to vím jistě. Už to jde ke konci. Haretona to trochu dojalo. paní Deanová. On nadával.` povídá. Kateřino. A pán volal. ale jen tak tiše skrze zuby. Pak nařídil Josefovi. schválně ho tam dali pro něj. šlak mě mohl trefit. Teď přišli taky Hareton a Josef. a ona povídá : "Řekněte panu Heathcliffovi. co je to za kravál. Tchán přijde k ní. že vidím a tuším všude jenom smrt. Dalajsemjí pro posilu trochu vína. I ve mně je smrt!` No a vypadala. posvítí si Lintonovi do obličeje. Já ležím dál takovou čtvrthodinku. Okamžitě vstaňte a povězte mu to ! Takhle to řekne a jde zas pryč. celá se klepu. A já za ním ! Paní Heathcliffová seděla vedle postele. ale -` nedalo jí to. Pak jí osloví: "Tak co. říkám sobě. co povídala Kateřina. To se ví. já bych se moc bála neposlechnout! Možná že měli volat doktora. ať se to neopakuje. neříkám že ne. Stalo se párkrát večer. no ale víc okouněl kolem Kateřiny. sáhne na něj. ať si jdu zas lehnout k sobě. no ale já přece musím poslouchat pána. Linton ho tam má vedle postele. aby si trochu nevylila žluč . ruce zkřížené v klíně.

Ráno mě poslal. tak mi řekněte!` " Podle toho.Heathcliffová. Mládí je mládí. když jsem jí nesla nahoru oběd. aby se zachovávalo přikázání . že pán pojede do Drozdova a budeme tu jen Earnshaw a já. ale její pokusy o sblížení se dočkaly okamžitého příkrého odmítnutí. které sektě patří a té se tu říká kaple). o to nic! Tak já kladla Haretonovi na srdce. že bude slušnější. než bude pohřeb! Vraťte se nahoru a ptejte se. čistit flintu nebo něco ! On se jen červenal jako růžička a celý nešťastný si prohlížel. když zůstanu doma. co má špíny po šatech i na prstech. musí se to hlídat. ale ona byla svlečená a teprve si šla lehnout. tak co by se nešla dolů ohřát ! Jen bylo slyšet cvaknout podkovy. no ale na hladko je učesat přece nedokázala. Alespoň Kateřina. Křikla na mne. a může se člověk dívit? Hlásím to panu Heathcliffovi a on : "Zatím jí nechte. Jednou zašel nahoru Heathcliff. Jako nezletilý neměl nárok na drozdovské pozemky. ale chovat se neumí. potřebují nad sebou někoho staršího. Hospodyně k ní chodila dvakrát denně a teď by se byla ráda víc přátelila.Pomni. a tak se chodí do modlitebny těch metodistů či baptistů . " Prvně sešla dolů do jizby v neděli odpoledne. Odkázal otci všechno své jmění. "Tak Josef šel " pravila Zilla." vypravovala dál Zilla.sama nevěděla. tojako když pán odjížděl.v tom týdnu. že farní kostel v Gimmertonu nemá právě faráře. Jen to řeknu. Pravda. nejspíš právem. že prý jí není dobře. jak on to dělá. V neděli chodíváme s Josefem do kaple.ať ho tedy ani nenapadne něco kutit. no . hned smetl olej a střelný prach do šuplete. a po ní svého. co Zilla vypravovala. kdy jí umřel otec. jestli něco nepotřebuje! Až jí bude dobře. abys den sváteční světil!` . zůstala Katka ležet asi dva týdny. co dříve náleželo Kateřině. Ubožák byl k tomu přemluven /304/ nebo donucen v její nepřítomnosti . a já jí nato. i to. že prý už tam u sebe nemůže zimou vydržet. že sestřenka si k nám přijde dolů sednout do teplíčka a je zvyklá na to. hned se nesla dolů celá v černém a ty blond kudrny měla shrnuté za uši jako nějaká pobožnůstkářka. aby jí ukázal Lintonovu závěť." řekla mi Zilla (sem vložila paní Deanová vysvětlení. Kromě té jedné návštěvy. "ale já usoudila. " nikdo se k ní nepřiblížil než já a nikdo se po ní neptal. která byla bez peněz a bez přátel. nemohla proti tomu vystoupit. že může zůstat sama. ale ty už pevně držel Heathcliffz dědického nároku své zemřelé manželky. Hareton je " stydlivka. když dlouho nešla. abych jí zavolala k snídani.

kadeřavé .do obličeje jí neviděl.tojsem vám ještě neviděla. ale já se přiznám: "nic bych se nezlobila. jak mu přišly pod ruku. až se zaškaredil a začal klít. ale hřálo ho u srdce. než sebral kuráž a šel jí pomoct. A tak natáhl ruku a začal jí hladit . hned vyskočí a natahuje se po nich. ona nastavila sukni a on jí hodil do klína pár knížek. a on se díval na ty její vlasy .možná taky. když si v knížce listovala. aby se vyšvihl Tak a podobně jsem vtipkovala. že z jejích názorů nemám velkou radost. a povídám Haretonovi. Jé. to bylo vyznamenání pro mládence ! Sice mu nepoděkovala. jaká byla vzdělaná a nafoukaná a co teď z toho má? Nic. za zdvořilost jsem měla jen pošklebek.` odpověděla mu svrchu. hedvábné. nos nahoru jako princezna. Já mohla prasknout smíchem. že se neodradil ani potom. jak uměla nejpyšněji. že si od něho nechala posloužit. protože vy máte našetřeno svoje. a já si taky skládám na hromádku !" Dopadlo to tak. Ale kdež. Když přišla Kateřina. Bratranec na to chvíli koukal. je chudá jako vy nebo já. až ho přivedla do lepší nálady. stoupl si za ní.takové husté. on si na ní chtěl taky máknout. jo. co je měl moc rád. začala se rozhlížet. že bych mu pomohla. žejen hledala. že jako vaše mladá paní je moc nóbl pro pana Haretona. "Paní přišla k nám dolů. já vidím co si myslíte. Zkrátka se strojil. Máte možná docela pravdu. třeba o tom ani sám /306/ nevěděl. byly ale moc vysoko. jako když se dítě zakouká na rozsvícenou svíčku. když je pán doma. ono jináč u nás moc do smíchu není. kdyby z té pýchy musela trochu slevit. "chladná jako rampouch. to se muještě víc líbilo! Ona četla a četla . paní Deanová. Nabídla jsem jí svoje místo v křesle. jak se začal šlechtit. A sedla si na židli co nejdál od nás. co by jí bavilo číst ." /305/ Zilla si povšimla. Věříte. Když trochu roztála. když mu ucukla knihu zpod prstu? Jen couvl o krok a koukal teď na ní místo do knížky. žejí bude dělat společníka. to máte. jestli na to potřebuje komornou. a jestli prý nemá hlad? "Hladovím už přes měsíc. ono mu zkrátka už nestačilo se dívat. a on si troufl. ona jemu taky ne! No. a tam nahoře na kredenci vidí řádku knih. a bránila se: "No no. že je to blíž k ohni." vypravovala. že Hareton si nechal od Zilly posloužit při svém krášlení a ona mu dělala takové poklony. zpola zapomněl na její dřívější jízlivosti a snažil se být příjemný aspoň jak mi to Zilla vylíčíla. A ještě chudší. a ještě se k ní naklonil přes rameno a ukazoval jí tyhlety staré obrázky. Řekněte sama. Earnshaw taky vstal a zval jí na lavici.

jí poslechl. aby nám něco přečetla! Já bych se tady nudou ukousal. "Tvoji účast jsem vůbec nepostrádala. Rád by si vás poslechl .hm. přišoural se ke mně a šeptal mi do ucha : "Heleďte.jednu tu lokýnku.dělejte. že přitom nedržel jazyk za zuby. ať jde třeba do horoucích pekel.` povídám. Neprozraďte.ani se s vámi bavit!` "Co jsem mohl dělat?` úpěl Hareton. Dál ode mne.že si můžete ne. kterou mi pokrytecky vnucujete.že pěkně prosí!` Zamračila se. a ona se na vás osopí. Hareton zavrčel. aby mi dovolil tě vystřídat. při ošetřování. však si to nezasluhuje. nebojdu zas nahoru!` Pan Hareton jenom odskočil a vyvalil oči tak hloupě. . že jste to neviděli ! Celý schlíplý se odklidil na lavici a ona zas převracela listy v knížkách dobrou půlhodinu. vždyť řekněte jí slůvko. "pan Hareton říká. No. u tebe dělám výjimku. abyste nám něco přečetla. ` "Copak ty. já pyšná ! Nemá u nás přítelíčka ani milovníčka. než aby mi tu trhal uši tvůj nepříjemný hlas!` řekla paní. že se Potřebuješ vyspat . a když to dlouho trvalo. radši půjdu na mráz.Mladá paní. "Já za nic nemůžu. Zillo. ona pyšná. a třeba za jediný pohled na lidskou tvář. docela rád bych si . tak zlehýnka. že si o to říkám . ne vás bavit . Ještě nedávno bych byla dala život za jediné vlídné slovo. Ale co to bylo platné. žejí za to nějakou vrazí ! Jsou lidi.jako nějakého malinkatého ptáčíčka. a za chvíli se milostpaní ráčila odebrat do své komnaty. "Co tu vůbec lelkuješ? Nemůžu tě ani vidět.jako byste to chtěla sama!` To bylo něco pro mne. aby šlapala po mém dobrém srdci . copak má z někoho respekt? Na samého pána si dovoluje a nebojí se.` chat svou falešnou laskavost.` "A to nevíš. že jsem ti kolikrát chtěl pomoct?` začal Se rozčilovat nad její jízlivostí. kdyby jí byl píchl nožem do týla. A tak strašně rád . přišly mrazy.` odsekla mu paní HEathcliffová.a to platí pro vás všecky. nemohla by víc vyletět! Ruce pryč ! Okamžitě ! Neopovažuj se na mne sahat ! ` " vyjela na něj jako saň. zdvihla oči od knihy a takhle odpověděla: "Pan Hareton ať laskavě vezme na vědomí . Pohrdám vámi a nemám s vámi co mluvit. . Sundal pušku z věšáku a už se nedal zdržovat od oblíbené ne dělní práce. /307/ "Ticho. ale to jste se mne všichni stranili! A co bych si vám stěžovala? Přišla jsem se ohřát. a čím dál víc musela brát zavděk naší skromnou společností. No ale víckrát jsem jí nedala příležitost. jak jste tady . To se rozumí. "Pořád jsem říkal Heathliffovi. řekněte jí.

už za den za dva hodlám se vyšvihnout do sedla a harcovat na Větrnou hůrku.jako hlídací pes než jako hostitel. ajá svolil.který jsem slyšel od paNí Deanové. Vyjel jsem na Hůrku. Doktor se mi ukázal špatným prorokem. "Krasavice je. jako nedovolí HaretonoWI. "Ukliď si to sám !" odsekla a odstrčila od sebe . to ano. aby uklidila tu patlaninu do /309/ kuchyně. hned jsem si umínila. ale vrátí se do oběda.nedbala zkrátka nejzákladnějších příkazů zdvořilosti. rychle se zotavuji. Ani od práce nevzhlédla a nevšimla si mne . že příští půlrok strávím v Londýně. když jsem se uklonil a pozdravil. odmotal řetěz a pustil mě dovnitř. na to jsem krátká. Vypadala vzdorovitěji a zasmušileji než posledně." pomyslil jsem. ale nehostinná vrátka byla zatarasena jako při mé předešlé návštěvě. Zdejší zimy mám zrovna dost ! KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ Včera bylo jasné a mrazivé bezvětří. A tak dodnes Katce není rady ani pomoci. ale zdaleka ne anděl !" Earnshawjí nevrle poručil. abych mladé paní odevzdal od ní psaníčko. Bylo teprve jedenáct. Odpověděl. A to byl konec příběhu. aby se zařídil pro sebe. zas jako posledně! Neráčila ani kývnout hlavou. že dám z místa výpověď. aby své přednosti neuplatnil. a jestli si přeje. Načež Hareton ihned hodil motyku na zem a doprovázel mě spíše. ale dělá.že čím víc je řežeš. jak jsem to měl v úmyslu. a třebaže je teprve druhý týden v lednu. Ptal jsem se ho. Oznámím panu domácímu. protože ta dobrá žena nemínila svou žádostí nic společensky závadného.tentokrát jsem si ho prohlédl mnOhem pozorněji . Domovní dveře na Hůrce zely dokořán. Zabouchaljsem na ně a přivolal Earnshawa. Hbitě se tam otáčela Kateřina chystala nějakou zeleninu k brzkému stolování.jak by mi to chtěla paní Deanová namlouvat. Moje hospodyně mě velmi prosila. Vešli jsme spolu do příbytku. najmu si malý domek a odvedu si Kateřinu k sobě Ale pan Heathcliff nedovolil. ledaže by se znova vdala. k pohledání . "Nezdá se mi tak milá. nechť si hledá nového nájemce po mně do října. a to už jí nedokážu zařídit. Tenhle venkovan je švarný jinoch. že míním vejít do domu a vyčkat pánova příchodu. že ne. co může. tím jsou nabroušenější !" Když jsem tohle od Zilly slyšela (vypravuje paní Dea nová). který se hrabal ve svých záhoncích. Ohlásil jsem. zdali je Heathcliff domA.

že odmítla mou vlídnou službu. Haretone !" A opřela si krásnou hlavičku o okenní rám. Ale ona řekla nahlas: "Co to má být?" a smetla je na zem." pravila. hospodyně na Drozdově. "že bych jí ráda odpověděla. Nato se od nás Kateřina mlčky odvrátila. jak můžete žít bez čtení. Mrzelo mě. Skočil po papíru. zpola zívla únavou a upadla do roztržité zádumčivosti. Ale nemám psací potřeby. Její bratranec vedl chvíli VNitřní boj. protože zrovna skončila práci. Zpola vzdychla. že ho musí napřed číst pan Heathcliff. jenže Hareton jí předešel." odpověděl jsem podrážděně." odpověděl jsem v rozpacích. začala vyřezávat figurky ptáčků a zvířátek. " Paní HeathclifFová. totiž mermomocí o vás hovoří dlouhé hodiny . dokud jsem měla své knihy.dokonce důvěrně. Zeptala se: /310/ A to vás má Ellena tak ráda?" "Nejspíš asi. . zastrčil ho do kapsy a prohlásil. ale i s ní je mi leckdy na Drozdově nudno .ani to nepozorovala. že jste dostala psaní a nic neřekla. Kateřina ho sebrala a dychtivě pročetla. a obratným (podle mého názoru) pohybem jsem jí upustil do klína psaníčko od paní Deanové. Sedla si pak na stoličku k oknu a z odřezků řípy." Něco se jí na té řeči zdálo divné. abych a ní aspoň vytrhla list !" "Ani knížku?" zvolal jsem. paní Deanová. že já vás dobře znám . a přitiskla si jej k očím. Ale to už není pro mne ! Jsem tu nadosmrti v kleci. až se vrátím a nepřinesu žádné zprávy o vás ani od vás . zda se na ní díváme . když jsem tak chvíli seděl jako němý. a já bych si tu zoufal !" "Také jsem si stále čítala. "Vyřiďte jí tedy. aby si snad nemyslela. aby si toho Hareton nevšiml. Přiblížil jsem se k ní. když to slyšela.samou chválu ovšem! Ta bude zklamaná. aby potlačil své lepší city. které si donesla v klíně. jako bych chtěl vyhlédnout ven do zahrady. Bylo jí jedno.nanejvýš to. A ráda bych si vyjela i nahoru ke skalám. smím-li se ptát? Já mám rozsáhlou knihovnu.zbytky. že je lísteček ode mne. a pak vytáhl dopis a hodil jí ho nezdvořile pod nohy. " Dopis od vaší staré známé. Teď by ho byla ráda zvedla. když se mnou nechcete mluvit ! Má hospodyně. Pak se mne začala vyptávat na lidské i ostatní obyvatelstvo svého dřívějšího domova a s pohledem upřeným na kopce na obzoru šeptala si jako sama pro sebe : "Ráda bych si k vám zajela dolů na Mince. a jímal mě ostych. takže se mi to zdá až divné. vezměte Mi knihy. "vy asi netušíte. nenápadně vytáhla kapesníček. "prosím vás." vyrušil jsem jí. Nemám jedinou knihu.

a koktal jakési námitky proti jejímu obvinění.a jednou. Za pár let z něho bude vzdělanec!" "A já ať zatím zblbnu !" ušklíbla se Kateřina. "ale ať mi neohmatává moje knihy a ať mi je nezesměšňuje hloupými chybami a špatnou výslovností! Ty knížky příběhů a veršů mají pro mne cenu památek. "Což o to. v níž byl pohřížen.i s tím. Aby mě oloupil o mé poklady? Však já je mám zapsané v mozku a vtisknuté do srdce. haretone. Kdyby se nám byli učitelé posmívali. jak Sis hledal ve slovníku neznámá slůvka a klel jsi. jsou posvěceny vzpomínkami. jako straka krade stříbrné LžIčky. jako by to dělal navzdor ! Zlomyslný člověk !" Hareton chvíli nemohl slovo vyrazit. o ty mě nepřipravíš !" Earnshaw se zarděl do ruda. Vzpomněljsem si. . a to jsou vám nesmysly! Měl bys Nám tu opakovat. slýchám ho často. že dříve sklízel po/311/ směch pro nevědomost.ten Se zlobil ! ." přispěl jsem mu na pomoc. když mi je čtením komolí a mrzačí ! A zvláště si k tomu vybírá má nejoblíbenější místa. místo pomáhali. jak je mi to nechutné. ovládal sejen s velkým úsilím. když ty z nich nic nemáš. jsou to samí moji Dobří známí ! Ty jsem si k vám přinesla . To byla zábava! Bylo tě slyšet dodaleka . že mě O ně připraví. I mne se to dotklo. abych mládenci nepřitěžoval v jeho rozpacích. protože sI Nerozuměl vysvětlivkám. Prsa se mu prudce vzdouvala vědomím těžké křivdy. Už týdny jsem neměla čtení v ruce. "Nemíní s vámi souPeřit. Kochal jsem se odtud pohledem na krajinu .jak mi paní Deanová vyprávěla o jeho prvních krůčcích z temnoty. Vstal jsem a vyšel na práh.luští si písmenka pro Sebe. jsem přišla na skrýši v tvém pokoji ." odpověděla. ať tedy nikdo! Možná že ty jsi ze závisti poradil panu Heathcliffovi." Mladý muž se oprávněně urazil.Ale pan Heathcliff nikdy nečte a vzal si do hlavy. jak sis včera přednášel tu skotskou baladu.máš tam plno latinských a řeckých spisů. Jen Jednou jsem prohlížela Josefovy pobožné tiskoviny . Haretone." "Copak já ho nechci omezovat v přičinlivosti. a teď znovu pro touhu po vědění.vedl mě k tomu společenský ohled. jak si čte . když sestřenka veřejně odhalila jeho knižní sbírky. Kromě toho i pOvídky a sbírky básní. nýbrž jen s vámi soutěžit v kultuře ducha. k osvětě. klopýtali bychom dodnes. a podotkl jsem: " Ale paní Heathcliffová. ze zlodějského puDu ! Tobě přece k ničemu nejsou ! Anebo jsi mi je schoval Ze zlomyslnosti .pObral jsi mi Je. "Pan Hareton snad jen touží prohlubovat svoje vzdělání. každý jsme musili jednou začínat a klopýtali jsme o práh brány moudrosti. Chápejte.

Také byl trochu pohublý. Vyřítil se ze dveří. Začala odříkávat sloku staré balady podobným přednesem. že jsem mu to neměl za zlé. Ten ho zadržel za rameno a oslovil . K vyšším cílům ho podnítilo až zahanbení zjejích úštěpků a naděje najejí pochvalu. "Já sejednou neudržím -" zabručel nevěda. kterou mu způsobila. jaký popud ho hnal k tajnému vzdělávání. Bylo hlasitě slyšet. a zpěvavě z ní slabikovala jako školáček. zřejmě hodně čtenou. kam se ženeš?" "Nikam. Hněvivým pohledem se dívala na dílo zkázy.jak trpěl. Ale na stupních u vchodu vletěl do pana Heathcliffa. "Budou mi připomínat tebe ! Hnusí se mi !" Otevřela jednu. byl zcela spokojený s vezdejší dřinou a s hrubými živočišnými požitky. když přinášel hněvu takovou oběť. nalézám stále víc její vzhled. byť nevytříbené úsilí . Nežli mu zkřížila cestu Kateřina. hochu.Hareton si mě vzal za vzor a vyšel z pokoje." vyškubl se mu jinoch a odkvapil. Tak zuříl. "Ticho.měla výsledek právě opačný. který přicházel chodníčkem. Heathcliff se za ním zadíval a povzdechl si. . "Ale co je to platné. že stojím za ním." odrazila ho. Hořely plamenem . kolik potěšení mu už daly a jakou příští radost. Jeho snacha ho přeDtím zahlédla z okna a ihned prchla do kuchyně. Proč tak roste dojejí podoby? Nemohu ho málem ani vidět!" Sklopil oči k zemi a nevrle vešel dovnitř. když jednou začala snižovat bratrancovo ušlechtilé. Za chvíli se však vrátil s náručí plnou knih. když mu hledám v obličeji rysy po otci. Ale jeho snaha ho neuchránila ani posměchu. jaký dřív u něho nebylo vidět. Kampak. Pak posbíral knihy a naházel /312/ je do ohně. Nedovedl snést takovou pohanu své ješitnosti.a tělesný trest byl jediný způsob. ani mu chválu nevynesla . ani slovo !" zařval na ní vztekle. jakým si mohl zjednat zadostiučinění a oplatit jí bolest. Dalo se mu číst v obličeji. nic lepšího s nimi nesvedeš. musil jsem se uhnout a nechat ho prOjít. že už nebyl schopen slova. takžE jsme tu zůstali v jIzbě spolu. Hodilje Kateřině do klína a křikl: "Nech si je! Nechci o nich slyšet! Nechci je číst! Ani po nich nevzdechnu !" "Já je taky nechci. Ta darebnice neznala mezí. a můžu říct. jakým pohybem umlčel její drzý jazyk. "Aještě tohle si poslechněte!" vedlajedovatě svou. aby někde v skrytu dal průchod zármutku a hněvu. jaké vítězství si od nich sliboval ! Tušil jsem také. surovče !" křičela Kateřina a navlhčovala si poraněný ret. pak se ušklíbla a zahodila jí. V tváři měl neklidný a úzkostlivý výraz. "No ovšem.a já jsem si za něho představoval.

Kateřino. a když kolem projela kára s čerstvě posečeným . nesla příbory na podnosu. aby to krylo pohledávku." odvětil nedotčeně. "Ty se najez v kuchyni s Josefem. zájezdním hostinci mi podomek napájel koně z vědra VOdy. ale. co mi dluží!`` "Nepřišel jsem žádat o slevu. že ne/313/ pomýšlím prodloužit nájem Drozdova přes dvanáct měsíců. aby mi přivedl koně před portál. "Mám radost i ze sobeckých důvodů. Já neodpustím nikomu. by čekala vdovu po Lintonu Heathcliffovi. co vás sem zaneslo. zbytečnějste se k nám obtěžoval. s hluchoněmým Haretonem z druhé! Brzyjsem se poroučel." "Pouhý rozmar mě sem přivál. Ba myslím. "Přejete-li si. než tenhle odejde !" Poslechla ho na slovo . vyrovnáme se na místě!" A vytáhljsem z kapsy tobolku. kdybyste se nevrátil ! Nemám tak naspěch. Byl bych rád odešel vedlejším vchodem . snad ani nedovede ocenit člověka z lepších kruhů. "a zůstaň tam. a cestou k jeho sídlu jsem se neočeKávaně přiblížil na nějakých patnáct mil ke Gimmertonu." odpověděl mi na pozdrav." odpověděl jsem. když nějakého potká! Oběd byl neveselý . že zas chodíte. nebude návštěvu opakovat. pane Heathclíffe. tak vás už omrzelo žít daleko od světa?" řekl. Kolikrát jsem se podivil.už proto.s mračivým a urputným Heathcliffem z jedné strany. že vyklidím Drozdov už teď!" "Ale. na které jsem smluvně vázán. abych mu TROchu zpustošil revír. "Jak všedně plyne život v tom domě!" uvažoval jsem jízdou domů. kdyby to bylo dopadlo podle přání její dobré chůvy . a sám hostitel mě doprovázel na práh. "Však toho necháte dost po sobě." řekl jí stranou.jako byji nic nelákalo k přestoupení poslušnosti! Jestli někdo žije mezi chrapouny a Medvědy.kdyby byla pojala ke mně náklonnost a já k ní a kdyby odešla se mnou do vířivého reje velkoměsta!" KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ 1802 V září mě pozval přítel ze severu. prostři ! Kde vězíš?" Kateřina přišla. který zaručeně." urazil jsem se. "Není třeba. "Příští týden se vydám do Londýna a upozorňuji předem. "Ale jestli myslíte. A tak má touha nedošla splnění."To mě těší. abych naposled zahlédl Kateřinu a popíchl Josefa .ale Hareton dostal příkaz. a rozmar mě zase odvane. bohužel. protože nebudete domu používat. protože bych za vás těžko v téhle pustině získal náhradu. že vám slevím na nájmu. Sedněte si a poobědvejte u nás ! Všude si váží hosta. "Jaká budoucnost. romantičtější než pohádka.

Ale nikdo mě neslyšel. Tam mají žně VžDYCky až tři týdny po nás!" "Z Gimmertonu !" opakoval jsem. vlnovitě zbrázděná vřesoviště. "Tam to znám ! jAk je tam daleko odtud?" "Dobrých čtrnáct mil. uzavřená hřebeny kopců. to je vidět. Uklidnil jsem jí. Nebylo JEště poledne. aby se vyptal NA cestu do vesnice. Také by se mi hodilo. Viděl jsem ovce z vřesovisk. Šedivý KOstelík byl ještě šedivější a opuštěný hřbitůvek byl jako NA konci světa. Nechal jsem sluhu ve vsi a jel dále údolím sáM. Můj pobyt v onom SOusedství mi skoro vybledl v paměti. všude vlhko. Zjistil jsem. Dojel jsem do Drozdova před západem slunce a zabušiljsem na dveře. a já jsem usoudil." odpověděl. a mizernou cesTu. "Tak já jsem Lockwood. že situaci odhadla správně a nadto že pro můj nenadálý příchod jí div v hlavě nepřeskočilo. Byla to sice námaha pro naše oře. pán je tady? I kdopak pána čekal?" volala celá popletená. že se ještě pěkně projdu a ona ať mi zatím uchystá večeři a připraví koutek obývacího pokoje na spaní! . Náhlá touha mě pojala navštívit Drozdov. pO krátkém odpočinku jsem nařídil sluhovi. Bylo krásně teplo . ta je na Hůrce !" "Vy jste tu hospodyně?" zjišťoval jsem dále. Zabočil jsem tedy do dvora. přes kopečky. Můžete mi přichystat některý pokoj ? Rád bych tu přespal. že bych se vyrovnal s domácím pánem a ušetřil tím obtíže spojené se zvláštní cestou na Větrnou hůrku. Na verandě sedělo asi devítileté děvčátko a pletlo. abych /315/ tu pobyl aspoň měsíc. já tu hospodařím. patrně se obyvatelé uchýlili do zadních místností. když mám nedaleko vlastní postel. v létě nic nádhernějšího než zdejší údolí. jak jsem usoudil podle tenkého modrého Sloupku kouře. který se vznášel z kuchyňského komína. jistě bych se byl dal zlákat.až Příliš parno na cestování. ještě zeleným. Na schůdcích se usadila nějaká stařena a bafala zamyšleně z dýmky." "A jeje. zdejší pán. že nemusím nocovat V Hostinci. Ale žár slunce mi nebránil se Těšit z přírodních krás na horách i v dolinách." odpověděla. "Paní Deanová? A kdepak! Ta už tu není. holčička cupala za ní a já se hrnul za nimi. kam já vás uložím?" Odhodila dýmku a kolébala se do dveří. "Je paní Deanová doma?" zeptaljsem se babky. a ta hrbolatá. ať se neplaší. "Jo. ALe zmohli jsme tu vzdálenost asi za tři hodiny. poznamenal : "Tihle jsou z Gimmertonu. jak spásají nízkou travičku na hrobech. Kdyby býval počátek srpna.ovsem. "To jste měl vzkázat! Nikde není uklizeno ani vyvětráno. V zimě neznám nic smutnějšího.

povolila mi sama pod rukou! Tohleje tedy pokrok! řekljsem si. mohl jsem na ně vidět i slyšet je. . který seděl u stolu a měl před sebou kníhu.za sebou stále větší tmu. ne. před sebou jasnější a jasnější třpyt . jak hovoří. a obojí cit rostl. Nemusil jsem klepat u vrátek ani je přelézat. Něco mě napadlo a vrátil jsem se ze dvora a otázal se stařeny: "Jak je na Větrné hůrce? Všechno v pořádku?" "Jo. že se obyvatelé mohou uchýlit daleko od hřejícího krbu. Zůstal jsem tedy stát a díval se a poslouchal. A ještě další zkrášlení mi oznámil čich . proč paní Deanová opustila Droz/316/ dov. pouze důkladný oheň a suché ustlání. ještě než jsem vstoupil. ty bulíčku ! Nebudu to po čtvrté opakovat. před sebou jen záři vycházejícího měsíce . Řekni to pořádně. KontrasTování!" předčítal hlas zvučný jako stříbrný zvonek. Kráčel jsem pohodlně parkem . hezké rysy jeho obličeje se usmívaly a oči nedočkavě loudily od stránek knihy k malé bílé ručce. abych po návratu měl kde spočinout. že babka se už nějak postará. spočívající /317/ na jeho rameni. Byl bych rád věděl. hlu" boký. ale uvnítř z ohniště útulně šlehal rudý plamen . zbyl z denního světlajen matnýjantarový pruh na západě . i když začala prohrabávat oheň koštětem místo pohrabáčem a vůbec si v chvatu pletla různé pracovní náčiní. Vedla mě k tomu směsice zvědavosti i závisti. Ale obývací jizba na Větrné hůrce je tak prostorná. napřed mi přečteš celou větu bez jedíné chybičky !" Mužský hlas začal číst. ale zjemnělý. čím déle jsem prodléval.Nepotřebuji žádné zametání a smýčení.až jsem vyšel z parku a stoupal kamenitou pěšinou.prosím!" odpověděl druhý hlas. Cílem mé procházky měla být Větrná hůrka.ale v sršícím měsíčním jasu jsem rozeznal každý oblázek na cestě a každé stebélko trávy.vzduchem se nesla z ovocného sadu vůně zahradních květin ! Dveře i okenice v domě byly otevřeny. Vzdáliljsem se v pevné důvěře. A vskutku se teď obyvatelé usadIli blíže okna . Nežli jsem se přiblížil na dohled. která zkracovala cestu ke dvoru pana Heathcliffa. Měla zřejmě nejlepší vůli mi vyhovět. Vycházel z úst pěkně oděného JiNocha. jež ho občas upomenula rázným plesknutím. "Už po třetí tě to učím. a proto jsem vyklidil pole. ale nebylo možná vyrušovat hospodyní v této kritické chvíli. nebo tě vytahám za vlasy!"Kontrastování . které nabrala na pánev místo na lopatku.bývá zvykem v našich uhelných krajích zatápět i v mírném počasí . co by bylo?" A odkvapila se žhavými oharky.podívaná na ohníček odškodňuje lidi za tu trochu nadbytečného tepla. že to tak hezky umím !" "Ne.za sebou jsem měl červánky zapadajícího slunce. "A teď mI dej pusu.

že jí nevidí do obličeje. která stála za mužem. A cože vás přeložili z Drozdova. povídejte !" "Inu. a s velmi nehezkými a závistnými pocity jsem se odplížil za roh a hledal útočiště v kuchyni." zanaříkal děda. člověk tu nemůže číst ani Písmo svaté. už je s ním amen ! Náš kluk nešťastná. chtěl dát upálit na hranici?" krotila ho zpěvačka: "Dejte s tím pokoj. jinak by se byl sotva mohl soustředit. a pan Heathcliff si přál. Hned mě poznala a vyskočila. "No pozdravbůh. Ručka patřila dívce. a čtěte si /318/ v bibli jako řádný křesťan . a já jí zahodil ! Teď mi nezbývalo než dívat se na tu usměvavou krásu z dálky." upokojil jsem jí. paní Deanová. Usoudil jsem. "Hanba hanboucí. pronášené hlasem nikterak melodickým.Nanynka se VdáVala! To je panečku písnička . Pak přistoupili ke dveřím a zjejich hovoru jsem vyrozuměl. hned jak jste odjel do Londýna. když se k němu nakláněla. šila a zpívala si přitom písničku.kdykoli se provinil nepozorností. na procházku k slatinám. co nám sem Satan poslal na svět k naší zkáze ! Vy jste mi pěkná čarodějnice. tedy v duchu) do horoucích pekel. když je na vás světská spravedlnost krátká !" "Vy byste nás. Josefe. A ta její tvářička! Mládenec mohl být rád. Nezištněje všecky vrátil. pan Lockwood ! Copak že tak najednou? Drozdov máme zavřený. "Kdyby ta banda zpustlá klela od rána do večera. Ani na té straně nebyl vchod zabarikádován a před otevřenými dveřmi seděla má stará přítelkyně Nelly Deanová.v nohou to jen hraje !" Paní Deanová chtěla zahlaholit znovu. že by mě Hareton poslal (ne-li slovy. že se chystají ven. když jsem se přibLížil.aspoň bych to neposlouchal !" skuhral starousedlík z kuchyně. "ta holka mu udělala. ne bez dalších omylů. abyste ho přitom nesváděli hříšnými písničkami o lásce a podobných ohavnostech. ale žák vyžadoval odměnu a dostal dobře počítáno pět hubiček. nemohlo by to být horší . kdybych se v tu chvíli vynořiljako nepozvaný host. kam dal rozum. Její plavé zlatěskvoucí kadeře se chvílemi propletly sjeho hnědými vlasy. abyste mě poslouchal! Vždyť já si jen zpívala . "Zítra jedu dál.nikdo se vás neprosí. dědo. patrně jako repliku na nějaký výrok paní Deanové. kterou přerušovaly z kuchyně příkré výrazy mravokárného hněvu. a ta druhájak by smet! Chudák mládenec je mezi vámi ztracený. Zilla šla pryč. aspoň . to je nad slunce jasnější ! Však on vás Pánbůh potrestá. aby dohlédla na jeho studium. Mohl jsem z kůže vyletět! Takovou příležitost ke sblížení jsem měl. abych mu šla hospodařit. Úkol byl dočten. Měl jste nám dát vědět předem !" "už jsem si tam zařídil ubytování na noc.

" "Anebo rovnou mně ! Ona se ještě nevyzná ve správě majetku. jak se vyjádřila. "Teď zrovna šel na procházku a tak brzy se nevrátí. jak si teď budeme žít v poměrném přepychu ! Ale . že se do Pozdních hodin toulají venku.na tu dobu. Libovala jsem si.s dovolením. z kteRýCH mívala potěšení. Slyšel jsem Josefa žehrat. Asi dva týdny po vašem odjezdu (pravila paní Deanová) mě pan Heathcliffpovolal na Větrnou hůrku ajá radostně poslechla kvůli Kateřině. co myslíte?" "Jistě ne! Každý večer je musím hubovat.dřív mě tu nechtěl a teď zas chtěl . "Ach tak. poručil jsem sI večeři doma. Ale počkat večeřeljste?" "Děkuji." "Co byste mu chtěl?" ptala se Nelly a vedla mě do domu. Ale pojďte dál ! To jste se vypravil pěšky až z Gimmertonu." odpověděl jsem. jak to přišlo ! Mladí se stejně brzy Nevrátí. když jí zahlídne jednou dvakrát za den ! Tohle uspořádání se jí líbilo. Aspoň se napijte našeho uleželého piva.ale posaďte se . ale za minutku se vrátila se stříbrným korbelem. a tak pozdě večer?" "Jen z Drozdova.jiného na to nemá. že pan Heathcliff umřel?" pokračovala. rád bych se vyrovnal s hospodářem. to vás posílí. vypadáte zchváceně. jehož obsah jsem po zásluze ocenil. tak to za ní dělám já. "A než mi tam schystají nocleh." "Platit nájemné. Posaďte se taky ! To jsou mi nečekané zprávy ! Tak on je mrtev ! Povídejte. A pak mě pohostila dalším vyprávěním o Heathcliffových osudech. a já jsem jí tam propašovala spoustu knih a jiných věcí. že si ta žEnská ve svém věku ještě zve mužské do domu! A krade Si TU pivo hospodáři ze sklepa! Copak se to smí? To sejen tak nenechá! Nezastavila se ani. vy ještě nevíte.až jsem se lekla. kdy bych k vám opět zavítal. "Heathcliff umřel?" užasl jsem.všechno uslyšíte. odběhla pro pivo." Nežli jsem mohl odmítnout. že mě tu potřebuje a Kateřinu že nemůže vidět ! Ať prý si zařídím salónek jako svůj pokoj a držím si Kateřinu u sebe ! Jemu že stačí. aby si to s ním vyřídila. jestlipak prý to nevolá do nebes." poučila mě.jen mi řekl. Dopadlo to s ním "prapodivně". proč si to najednou rozmyslel . když byla na Drozdově. Moje první setkání s mladou paní bylo smutné . "A kdy?" "Budou to tři měsíce . než se vrátíte. nebudu jíst. ale oni si z toho moc ne/319/ dělají. protOže jinak nevím." A to musíte platit paní Heathcliffové. jak se změnila od našeho rozloučení ! Pan Heathcliff mi nic nevysvětlil." Vzhlédl jsem překvapeně. vezmu vám klobouk .

celý večer jen čučet do ohně a podřimovat! "Že připomíná psa. přijmešji ode mne? Uvidíme!" Dala mu do ruky knížku. jak je hloupý a líný.nic jiného jsem nemohla ráno hlásit. když pán chtěl mít pokoj pro sebe. kdybych ti teď dala knihu. Elleno? Jednou se sám chtěl učit číst.a to ji těžce mrzelo. Kateřina. Práskl knihou o zem a vyštěkl. "máš jí v zásuvce stolu. Bylo vidět. Elleno?" poznamenala jednou. Ten musí mít dutou hlavu! Jestlipak se mu aspoň něco zdá? Zdává se ti něco. dám jí tedy sem. "ale kdo mohl vědět. aby vás poslal nahoru.to sejí . Copak o to. když jsem v kuchyni. a jí bylo smutno. že si dává vinu zajeho zasmušilost a netečnost svědomíjí vyčítalo. Zpozorovala jsem. ale i zaťal pěst. že ho odradila od vzdělávání ." řekla. než sedala v míru nahoře ve své samovazbě. zanedlouho se počala ošívat a vztekat. zprvu spokojená. Ale on se ke stolu ani nepřiblížil . dobírala si ho. protože jsem měla na starosti domácnost. zato ona se časem v chování změnila a nenechala ho na pokoji. a já jdu spát !" Než odešla.můj sebeklam netrval dlouho. pošeptala mi. že musí být jako přivázaná na takovém kousíčku půdy. spálil knihy a nechal toho -jelimánek !" A nebylo to od vás ošklivé? Přiznejte!" " Snad bylo." rýpala do něho dál. Zeptejte se ho. Co říkáte. ale protože jsem se mu smála. "Anebo tažného koně ! Zná čistě jen práci. ať se hádali ! Jenže teď se často zdržoval v kuchyni i Hareton. že se mu budu smát. zvláště když bylo jaro. "Já vím. Zpočátku. jak může vést tak tupý život ." řekla. ale on nic. Radši se v kuchyni hádala s Josefem." řekla jindy. jak bude " kvůli tomu bláznit? Haretone. že teď se mu zrovna něco zdá. tak co? Ty neumíš mluvit !" Pak se na něho podívala. "Cuká sebou jako naše Juno. nebo že jí přerazí vaz ! "Prosím. A jednak také jsem jí musela nechávat samotnou. Haretone? Jestli ano. Elleno!" "Jestli se nebudete slušně chovat. když přišel. "Bojí se. Mluvila /320/ na něj. ani oči. třeba řekne pánovi. on teď už neotevřel ani ústa." varovala jsem jí. Jednak nesměla chodit mimo zahradu . sama odešla nebo mi mlčky pomáhala při práci. jako by se chystal jí udeřit. abych si všimla. jako by tu nebyl. že Hareton nejen škubl ramenem. jestli po knize sáhne. divila se. co myslíte. aby mu dala pokoj. proč Hareton vždycky mlčí. jídlo a spaní. kterou právě četla. k jejímu velkému zármutku. "Možná. On byl také nemluvný a nerudný.

slyšíš. pak zase zmlkla.jenže když jsem začala. šeptem zahubovala a vůbec nespokojeně a uraženě pokukovala po bratranci. ale za chvíli jsem jí slyšela. Moc jsem si nevšímala jejích manévrů. Mladá paní si krátila dlouhou chvíli tím. Poznamenala jsem. nežli se zase zotavil. Alespoň teď se jí horní pokojík protivil k nevypsání. Když byl Hareton /321/ při tom.já jsem ráda . abych jí něco povídala . "Haretone. Pan Heathcliff stále víc a víc odvykal lidem a skoro úplně vyhostil Earnshawa z jizby. Sedali tam proti sobě u ohništějako dřevění panáci. A ústavičně pro mne vymýšlela novou práci v kuchyni. která mu nedovolovala na nějaký čas vycházet mimo kuchyni. Když jsem žehlila nebo dělala jinou klidnou práci. U krbu seděl Earnshaw. jako by si ničeho nevšímal. Ztratil hodně krve. Bylo odpoledne. jak to napravit. o nichž četla. už letěla do ohně a byla . že ti něco říkám?" "Dej mi pokoj !" zabručel Hareton se zjevnou neochotou. že by mi nemusela lézt do světla. Haretone. vypravil se na lov a Kateřina zatím zívala. a mládenec se tvářil.no zkrátka mě to nevadí. utíkala mi na dvůr nebo do zahrady.jen kdybys nebyl tak neurvalý a hrubý!" /322/ Hareton neodpovídal. Tak to dělala často. ale on byl zatvrzelýjako mezek. O velikonoční pondělí vedl Josef na prodej pár kousků dobytka na gimmertonský trh. Když bylo večer hezky. když bylo deštivo. Haretone. vzdychala a trápila mě. a ona se ráda přestěhovala k ohništi. vybuchl mu prach v pušce a odštěpek kovu se mu zasekl do paže. Haretone. pokuřoval si s Josefem . žejsi můj bratránek. aby tam mohla být se mnou. a místo aby se dal zlákat návnadou. "Že ti tu dýmku vezmu !" smála se. Nežli se jí mohl zase zmocnit.to zvláště. občas si prozpěvovala úryvky písní. Já bych ráda . Když se jednou vypravil sám na kopce. že ho má nablízku. než doběhl domů.zdařilo dokonale ! Lámala si hlavu. který vytrvale kouřil z dýmky a zíral do plamenů. mrzutýjako vždycky. že malovala obrázky prstem po okně. Následkem toho byl upoután k domácímu krbu a nehybnému životu. Tomu se stala na začátku března nehoda. Kateřina nebyla proti tomu. Její poslední útočiště byly moldánky fňukala. jak začíná rozhovor: "Něco mě napadlo. přinášela nějaký hezký svazeček a čítala mi nahlas. obyčejně přestala v nejzajímavějším místě a nechala knihu někde ležet. lstivě chňapla rukou a vytáhla mu jí z úst. Děda byl naštěstí hodně hluchý a nerozuměl těm "hříšným nepravostem". že jí život omrzel a že nemá smysl. kterou nebylo možno dělat v našem pokojíku. já jsem v kuchyni chystala prádlo.

abych jí čistil boty i Ne. Haretone ! Jsi můj bratranec. Myslela." napomenula jsem ho. že tě podceňuju! Všímej si mne trochu. až měl na mne dopal? A ty ses mi zatím pošklebovala a odkopávala jsi /323/ mne a . "Bylajsem utrápená. který jen. ona se zarděla a pošeptala mi : "A cojsem měla dělat." zavolala. pobrukovala si rozpustilou písničku. šelmička. jestli nepřestaneš dotírat." bouřil Earnshaw. jen propuknout. že na vás byla hubatá! Vám by moc prospělo. že to nevidím.na kusy ! Zaklel a vzal si jinou. a aby potlačila pláč. že ho mám ráda. jestli se na tebe ještě někdy kouknu! Nechci tě vidět ani z dálky. že ses za mne přimlouval!" řekla a osušovala si oči.a vůbec. pane Haretone. abych žebral ojejí přízeň. On se zaškaredil a zachmuřil jako bouřlivý mrak a držel pěst pevně zaťatou. ty pyšná náno ! Mám si dát pořád líbit ty tvoje posměšky? Ať se na místě propadnu. Co můžu víc dělat?" Přiblížila se znovu k ohništi a upřímně mu podávala ruku. Já na ní káravě pokyvovala hlavou. "napřed poslechni. Nato si šla sednout k oknu jakoby nic. ani se na mne nepodívá . víckrát se tak nepokořím. protože chvilku zaváhala a pak se k němu sklonila a vdechla mu na tvář lehký polibek. jak lituje. Já nemyslím nic zlého. a ty mi schválně nechceš vyhovět.nějak jsem musela projevit. Nepokoušela se už zatajit svou žalost. "Proč teda jsem se za tebe stokrát u něho přimlouval. Stal by se z vás docela jiný člověk!" "Jaképak kamarádství?" vybuchl. abych tě rozpovídala. abys mi odpustil. co ti řeknu ! " Jakpak můžu mluvit. "Měl byste se smířit se sestřenkou. pohled upřený na zem. to neznamená. A že s ním chci být zadobře !" . a proto vzteklá na každého. a ještě hůř!" "Jsi lhářka prolhaná. žes mě vyštvala z kuchyně !" "Já nevěděla. Kateřina určitě nějakým pudem uhodla. a ne já tebe!" plakala Katka. "a nech mě být !" "A to zas ne ! Dělám. a musíš se ke mně hlásit!" "Já s tebou nechci nic mít. kdyby se stal ze mne třeba král! Podle ní se nehodím aní k tomu. ne ze zloby. a už aťjsi pryč!" Kateřina se zasmušila a ustoupila k sedátku pod oknem. "Ona mě nenávidí. Počkej. že se tak zarputile vzpírá z pouhé paličatosti. Ale ted ti za všecko děkuji a prosím. že jsi hloupý. co můžu. kdybyste se kamarádili. zmiz." křikl zuřivě. půjdu vedle a budu mu žalovat. když říkám. "Nenávidíš mě jako pan Heathcliff. Kousala se do rtů. když mi čudíš zrovna pod nos?" "Táhni k čertu." "To ty mne nenávidíš. "vždyť vidíte. Elleno? Ruku mi podat nechtěl.

byla plná nádherných obrázků .ta podívaná a vzájemná blízkost je stačila udržet na jednom místě. dala jsem mu tedy dárek na koleno. Dále už nebylo rozumět. aby se hnul z lavice. aby ten večer k tomu ještě něco podotkl." odpověděl.nedovedl se zprvu vzmužit a pronéstjedinou slabiku odpovědi najejí tázavý pohled a tichou prosbu. a on tu důvěrnost strpěl ! Takového pohoršení se Josef dočkal na svém oblíbenci ! Příliš ho to zdrtilo. viděla jsem nad stránkami darované knihy dva tak zářící obličeje. řekni. "Ne. "A budeme přátelé?" tázala se.výtěžek z prodeje na trhu. že půjdu do svého pokoje a víckrát ho obtěžovat nebudu. Musíme se žejbrovat jinam. a zůstaň u něho ! Jájdu nahoru k sobě! Tenhle brloh zpustlých nepravostí se pro nás muže nehodí. mládenče. Neshodil jej. "A řekněte mu. Hareton měl stále sevřené prsty. "A když to nepřijme." . Pustila jsem se zas do práce. Roztřásl se. aby dovedl hezky číst. až bylo slyšet šustit papír." Požádala mě. tím by to bylo horší. Posléze zavolal na Haretona. když si slavnostně rozevřel na stole velikánskou bibli a přepočítával na ní špinavé bankovky . až přišel domů Josef. A to bych se utrápil !" "Tak nebudeme přátelé?" usmála se medově sladce a přisedla těsně k němu. že nepochybně byla mírová smlouva stvrzena a z nepřátel byli nadále věrní spojenci." Odevzdala jsem dárek a opakovala vzkaz. co si šeptali. kam se ostychem dívat. zavázala stužkou a nadepsala adresu : Panu Haretonu Earnshawovi. obličej měl jako v ohni a všechna zloba a hrubá příkrost z něho spadla . "Čím líp bys mě znala. "Odevzdej tohle pánovi. že mi odpouštíš ! Řekni ! Jediné slovíčko nevíš.čekala. ale když jsem se po nich ohlédla. kterou prohlíželi. Má paní mě při tom bojácně pozorovala. Chudák se náramně zděsil pohledu na Kateřinu a Haretona spolu najediné lavici její ruka mu spočívala na rameni. že když to přijme. nevěděl." řekla.těžko říct ! Aspoň dlouho schovával obličej. Kateřina si položila ruce na stůl a opřela o ně hlavu . které vyrážel z prsou. Pak se tiše přikradla a posadila se vedle bratrance. a když ho ukázal.Snad ta pusa Haretona přesvědčila . abych jí " dělala vyslankyni a doručila dárek příjemci. co to pro mne znamená !" Zahučel cosi nesrozumitelného. za nic ! To by ses musela denně za mne stydět. /324/ "Haretone. Jak se zatím bavila Kateřina? Zabalila pěknou knížku do bílého papíru. jak Hareton rozbaloval dárek. Kniha. Jeho rozrušení se dalo jen tušit z hlučných povzdechů. pomohu mu s učením.

že zrovna na jejich místě musí mít květinové záhony. "A jeje ! Tohle bude Josef žalovat hospodáři. Earnshaw se nedal převychovat jen tak na požádání a mladá paní nebyla trpělivý filozofa vzor shovívavosti. že takhle se moje svěřenka nebude držet blízko mne.v celé Anglii nebude spokojenějšího tvora nade mne ! KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ Ani po velikonočním pondělku nemohl Earnshaw vykonávat běžné práce. "Já vám jí zabavím a dám pánovi . Ale v duchu směřovali k stejnému cíli . Když jsem vyšla a volala je k snídani. Seběhla ráno dolů už přede mnou. "musíme se taky žejbrovat! Mám dožehleno." huhlal Josef." . Jde se spát!" Vždyť je sotva osm. on miloval a toužil po úctě . protože tam viděla bratrance. Josef si náramně zakládal na keřích černého rybízu."Pojďte. "Haretone." "Jo jo. kam jste dal rozum. "ale já mu řeknu. jako to bývalo dosud.ona milovala a toužila i ctít. Ale dnes jsem ráda. a nakonec k cíli dospěli. a se zpě/326/ vem na rtech stoupala nahoru. leda snad za prvních návštěv u Lintona. Pohoda mezi nimi se rychle upevňovala. a zdržoval se proto kolem domu. O jejich svatbě nemusím nikomu závidět . Sňatek těch mladých lidíje to nejkrásnější. srdce paní Heathcliffové nebylo ztěžka přístupné. jen to uvidí ! Jakpak mu to vysvětlíte. Zděsila jsem se. konec! Tak si dejte pozor!" Katka hrozila. a ona si prosím zamanula. že jste se o ně neucházel. jen si ji tu nechávejte. co si mohu přát. a hned si to namířila do zahrady. že rybíz patří Josefovi. jak se zabývá nějakým lehčím úkolem. Usmála se na Haretona." povídám. že jí posloucháte a všechno kvůli ní vykácíte?" Na to jsem zapomněl. že to byl můj nápad. nechám ti tu knihu na krbu a zítra ti přinesu novou. víckrát jí neuvidíte." odpo" věděl Earnshaw rozpačitě. Věru že jí v tom domě nikdy nebylo tak lehko u srdce. viděla jsem. Brzyjsem poznala. že mu to oplatí na jeho knihovně. pane Lockwoode. jak tam budou pěstovat sazeničky z Drozdova. to si odnesete! Pane Haretone. jakou zkázu natropili za krátkou půlhodinku. když šla kolem něho. že si na zahradě děláte co chcete? Z toho čekám děsný rámus. Jak vidíte. že mu dala překopat pěkný kus půdy a vyházet z něho všechny angreštové a rybízové keře. byť s občasnými bouřkami." stěžovala si a neochotně vstá" vala. Zrovna se radili. slečno Kateřino.

"Říkáš něco?" podivil se pán. Brzy mi bylojasné. bál se na ní i po očku kouknout. a to ho vždycky dopalovalo. Ale pak se obrátila a tropila šprýmy nanovo. že na tebe nedosáhnu. "Ať mi dá hospodář na ruku. "Máš štěstí. člověk se nerad nechá vyhazovat od ." Smál jsem se já. nalévala čaj a rozdělovala porce. ať mají kuchyňi pro sebe. Už jsme byli skoro pojídle a mladí lidé si z opatrnosti daleko odsedli. jako kdysi s nepřátelstvím. protože spustil na ně . Katka chvilinku zvážněla a začala si Heathcliffa soustředěně prohlížet. /328/ Poslyšte. chtěl jsem si odnosit /329/ modlicí knížky a těch svých pár kousků nahoru na půdu. ale ona ho nepřestala škádlit.Jídali jsme vždy společně s panem Heathcliffem. ale vzdorovitě. Ale najednou vrazil do dveří Josef! Rty mu cukaly. oči sršely. a šel to po nich obhlédnout. bylo zkrátka vidět. že na mne ustavičně brejlíš? Hned sklopíš ty drzé oči ! Radši mě na sebe neupozorňuj ! Já myslel. ale za chvilinku už se zas vrtěla směrem k Haretonovi a sázela mu do kaše kvítky petrklíčů. že přišel na ten zločin spáchaný na jeho drahocenných keřích. takže jsem už nečekala žádnou výtržnost v tomhle shromáždění." zahučel Hareton. Bál se s ní mluvit. ale tentokrát si přisunula židli k Haretonovi. aspoň budu mít od nich pokoj ! To se ví. takže jsem byla při stole nepostradatelná." křikl. "Pana Heathclifa to určitě dopálí a bude vás to oba mrzet !" "Budu opatrná. však tu věrně sloužím dobrou šedesátku let. pak se zas věnoval snídani a přerušenému chodu myšlenek. Hareton hleděl do talíře a svoje doznání už neopakoval. Pan Heathcliff se na něho chvíli díval. a já jdu ! Chtěl jsem u vás zůstat nadosmrti. že jsem tě už dávno odnaučil smíchu. Patrně viděl Kateřinu a jejího bratrance. dobrá teda. až se jednou Hareton tlumeně uchechtl. že něco kutí na zahradě. Já se na ně zamračila a ona se honem podívala na pána. Katka opětovala jeho pohled neklidně. bylo mu ovšem těžko rozumět. Pan Heathcliff sebou trhl a změřil nás všechny bleskovým pohledem. Já zasedala na místě paní domu. že se neumí tajit s přátelstvím. Kateřina seděla vedle mne." odpověděla sice. než jsme vešli dovnitř. až tentokrát div nevybuchl smíchem. co mi patří. ale ten byl zřejmě duchem nepřítomný a vůbec si nás nevšímal. která žmoulá žvanec. "Copak tě ďas posedl. protože mu čelisti kroužily jako krávě. vy si bratrance moc nepředcházejte a nemluvte na něj !" varovala jsem jí šeptem.

abys tu na něco jen sáhla?" ptal se užaslý tchán. Nelly aspoň neloudí lidem duši z tělajako někdo! Nebyla nikdá fešanda. "Nelly mi ne" vadí. ta zná uhranout mládence. "řekněte to zkrátka! Co vás hryže? Já vaše hádky s Nelly rovnat nebudu. hrome. to je vaše věc! Ale já si to líbit nedám. co jsem mu prokázal . to přestává všechno ! Jestli vy se chcete od nich nechat vodit na provázku." řekla. když na něj mrká těma černýma očima a nakrucuje se před ním ." "A kdo ti. Neuhnula jeho zlostnému pohledu a klidně hryzala zbytek kůrky od snídaně. "Jen . dědo !" přerušil ho Heathcliff. "Panství . prr." obrátil se k Haretonovi." A pročjsije vykopal?" " Kateřina se chytře vmísila do hovoru. to by tak hrálo. Za to můžu jen já. dovolil. abys jí poslouchal. Zbledl a vyskočil . ale já si říkám. "Já mu je znova zasadím. prosím.na rukou jsem ho nosil -" teď už se nezdržel hlasitého nářku. děvko drzá ! Jakživ jsi žádné neměla !" křikl Heathcliff. jak ho rozlítostnilo to příkoří a Earnshawův nevděk . kvůli ní bych se nežejbroval. "Jestli mě uhodíte. "Já a Hareton jsme teď přátelé. /330/ "Nemusil byste mi vyčítat malý záhonek pro okrasu .dost. "A Haretonovi jeho statek a jeho peníze." bránil se Josef. Ten oněměl. Jeho sestřenka našla odpověď. Když jste mě okradl o celé panství !" "Panství. člověk by nad tím zaplakal ! Šel a vykopal řádku mých nejlepších rybízů v zahradě . já si živobytí vždycky najdu. aby to udělal. aby mladí starému nasazovali chomout .to je odměna za všecko. "A kdo poručil tobě." nedala se zastrašit. ono jí to nestačí. aťsi ! Jenže kdepak.i ten povážlivý osud mládence. ona musíještě mně brát mou zahrádku. vytřeštil na ní oči s výrazem vražedné nenávisti." odpověděl jinoch. " nadává ten blázen na tebe či na koho?" "Vykopal jsem mu pár keříčků. "Chtěli jsme tam sázet kytky. člověk se moh na ní kouknout a nelezly mu oči z důlků ! Ale tahleje to. kdybych měl roztloukat štěrk na silnici !" "Počkat. Hareton uhodí vás. ta holčice mladá nestydatá. Pro mne za mne vás může vystěhovat třeba do sklepa !" Já nemluvím o Nelly. všechno mu na vás povím !" Heathcliffa to na okamžik zmátlo docela. Zaplať pánbu.svého krbu. Nepřihnul si?" podivil se pan Heathcliff. "Haretone. řekla jsem Haretonovi.i peníze!" doplnila.

Ti dva noví přátelé se bez něho usadili vjizbě a já odtud slyšela do kuchyně. bála jsem se. Hareton šel s námi a pan Heathcliff měl místnost pro sebe až do oběda. aby mě bil?" zvolala. Heathcliffji držel.asi sbíral vůli. pojedljen maličko a hned zas odešel se slovy.a pak oslovil Kateřinu předstíraně lhostejně: "Nauč se už jednou mě nedráždit. "Budeš se mi " tu s ní domlouvat?" A přikročil vykonat svůj rozkaz. drž se jí a cvič svou drzost na ní ! A Haretona Earnshawa nech být ! Jestli vás spolu nachytám.ani se nebránila. "On vás neposlechne. Radila jsem Kateřině. pustil vlasy. ale pojednou mu /331/ pěst ochabla. poslal mě pro ní. nebo tě někdy skutečně zabiju ! Jdi s paní Deanovou. Na nikoho z nás nepromluvil. aby se najedla u sebe. ať si hledá chleba. pst !" zasykl mladý muž vyčítavě. že mu chtěla žalovat na Heathcliffovo chování k jeho otci. že nechce slyšet ani slovo v jeho neprospěch kdyby Heathcliff byl sám ďas. že Kateřinu doslova roztrhá. odveďte jí ! Jděte pryč." řekla Kateřina." "Pst. všichni ! Jděte !" Mladá paní se dala odvést . "Ty půjdeš sám !" poručil Earnshawovi. nedovolím ti takhle s ním mluvit !" "A dovolíš mu. ty bys ho chtěla štvát proti mně? Pryč odtud! Slyšíte mě všichni? Vyhoďte jí do kuchyně! Nelly Deanová. kde mu ho dají! Tvoje přízeň z něho udělá vyvrhele a žebráka. roznlátím ho já na kousky!" zahřměl Heathcliff. "Brzo vás bude nenávidět jako já. Heathcliffovi málem šlehal oheň z očí. Odtáhni jí za křídlo!" řval Heathcliff. "Tak už jdi !" naléhal šeptem. "Mrcha. Prohlásil. na tom nesejde . a už jsem se odhodlávala jí přispět na pomoc. "Zatracená fúrie. že se před večerem nevrátí. aby se mohl opanovat . . rozevřel prsty.Hareton mu jí chtěl vyrvat s nářkem prosil. Pak si přejel dlaní oči. že na to do smrti nezapomene !" Vjel jí rukou do vlasů . Nelly. bude mě rozčilovat. aby utíkala pryč. byla sama ráda. ať to stojí co stojí . jak Hareton sestřenici hubuje. vy hanebníku.on. aby jí aspoň tentokrát neubližoval. poletí z domu. "Buď zticha. že jí to tak prošlo. já vám jí zabiju . Místo toho jí vzal za paže a tázavě se jí zahleděl do obličeje. ale když viděl její sedadlo prázdné.seďte !" "Jestli tě Hareton na místě nevyrazí z pokoje. když to nejmíň potřebuju ! Já jí dám. chvíli stál jako strnulý . Bylo pozdě. ať mi víckrát nejde na oči !" Hareton jí šeptem prosil. schovejte jí.

bývalo by to skutečně ošklivé. ať se pustí radši do něho jako kdysi. že i on mi bude dělat stejnou radost. pobídlo ho to k novému přičinění. oni pracovali. a když ho Katka upřímně chválila. Dokonce mi vyslovila politování. že víckrát před bratrancem ani nehlesla proti svému utiskovateli. jak čas plyne. kterého jsem spatřila tenkrát. a hned nás zahlédl všechny tři. které pouhý rozum nemůže zpřetrhat. jak by jí bylo. která na něm narostla. Při své poctivé. než jsme se mohli otočit a postřehnout ho. U Haretona jde ta podoba ještě dál a je v každý čas . Takové řetězy ukuté zvykem by bylo kruté chtít uvolnit a Katka napříště ukázala dobrou vůli a vystříhala se všech nářků i projevů odporu k Heathcliffovi. protože nešel hlavním vchodem. jsou to oči Kateřiny Lintonové. Jinak se mladá Kateřina matce zvlášť nepodobá. na ní jsem byla odedávna hrdá. bude stát při něm. že si Earnshaw zakládá na pánově pověsti jako na vlastní a že je k němu poután silnými svazky. než aby se navážela do pana Heathcliffa ! Katku to rozzlobilo. považovala jsem je oba jaksi za své děti. Šla jsem si k nim přisednout po práci a pohled na ně mě tak povzbudíl a potěšil. No. že je to týž člověk. a jestli Katka už chce někoho trhat. Snad jste si povšiml. mladí lidé se opět smířili a horlivě se věnovali svému novému /332/ vztahu žáka a učitelky. srdečné a bystré povaze se rychle zbavoval skořápky nevědomosti a surovosti. Překvapil nás znenadání. že se pokoušela vzbudit nevoli mezi ním a Heathcliffem.Hareton. Pochopila tedy. zeptal se jí. kteří jsou střízliví a omrzelí a také tak vypadají. Když se mezi nimi uhladila ta malá neshoda. nanejvýš že má to široké čelo a určitou křivku nozder. a teď jsem začínala věřit. Pozdvihli společně oči a setkali se s jeho pohledem. To víte. Odraz plamenů krbu pohrával na těch roztomilých mladých hlavách a osvěcoval tváře oživené dětinským zájmem a pílí. že oba mají oči úplně stejné. Jemu bylo sice třiadvacet ají osmnáct. kdyby on mluvil nehezky o jejím otci. ale oběma to bylo něco tak nového to probuzení milostného citu spolu s touhou po vědění že jim byly cizí ty nálady dospělých. že jsem ani nepozorovala. Já se na ně s obdivem dívala. v jeho rysech se teď zračila čilost a vlídnost . ale Hareton jí dovedl zkrotit jazyk . když jsem přistihla na Větrné hůrce svou dívenku po výletu do Penistonských skal. podle mne by sotva kde našel příjemnější a nevinnější podívanou. která jí stále dává pyšný výraz. Domnívám se. pane Lockwoode. sotva jsem mohla věřit. Jasnější duch se projevil v jasnějším vzhledu. a zatím přišel soumrak a s ním náš pán. ať se to s nitrem shoduje nebo neshoduje. kdyby je za to plísnil.

jak ve mně probouzí a pro mne ztělesňuje tisíceré vzpomínky a představy z minulosti. že ta podoba odzbrojila pana Heathcliffa . jenom zvládl svůj neklid." pokusil se o úsměv. připravuju se na herkulovskou práci .kéž by byla neviditelná. ale naopak. abych jí mohl proměnit ve velkodušný čin milosti ! Sice to tak není čistě jsem jen ztratil škodolibou radost z jejich zkázy. ale v onu chvíli byla zvlášť výrazná. že k tomu nemám daleko. jen začít bourat. Mohl bych to udělat a nikdo by mě nezadržel! Ale k čemu to? Netěší mě udeřit . kterého byl svědkem. ale pán mě vyzval. Asi řeknete.ustupuju do stínu ! Zajímám se už tak málo o pozemský život. Snad byste řekla.a přece bych ho nejraději zahnal.jenže vy byste si pak mysleli. Ale vy to neroznesete . Vzal Haretonovi knihu z ruky.nestojí mi za to. abych zůstala sedět. co pro mne uchovává zřetelný vzhled a hmotnou skutečnost . "když vám povím. ale spíše vtělení svého mládí . že mne to láká vyzpovídat se někomu jinému. O tom děvčeti nebudu mluvit . ale rychle se uklidnil. Soudím. Její společník se dlouho za ní neomeškal ajá se chtěla taky uklidit. přejde mě chuť shodit jedinou tašku ze střechy! Moji staří nepřátelé mě nezdolali . že taková podoba mi navíc musí vzrušit obraznost . jenom posuňkem odeslal Kateřinu pryč. jako bych byl strojil pomstu jen proto.její přítomnost mě dohání k šílenství! Hoch na mne působí zas jinak . hnout rukou ! Teď to vypadá. "Dopadá to uboze. Protože co by mi . přelétl otevřenou stránku a beze slova jí vrátil . poutalo mě k němu tolik vztahů a pocitů.působí mi to až mučivou bolest. že se musím k jídlu a pití nutit. Teď před chviličkou jsem viděl v Haretonovi nikoli obyčejného cizího člověka. protože měl smysly ve střehu a všechny duševní schopnosti v něm jen hrály. děje se se mnou zvláštní proměna . co teď odešli. když pohleděl na mladého muže či abych /333/ to líp řekla.a já jsem tak nevyléčitelně uzavřený sám v sobě. nemyslíte?" podotkl.a nechci na ní myslit . jsou to poslední. přistoupil ke krbu celý rozechvělý. Ti dva. že jsem se dočista zbláznil. protože potlačit ho nedovedl.podivuhodná. že jsem /334/ nedokázal s ním mluvit běžně rozumným způsobem to mi byla holá nemožnost ! Předně mi svou podobou strašlivě připomínal Kateřinu. abych rozvrátil dva staré domy. když chvíli rozvažoval o výjevu. "Ostudný konec mého mocného snažení ! Já si tu chystám sochory a krumpáče.a když je všechno hotovo. to mě vzrušuje nejmíň ze všeho. aby mi nechodil na oči . Ničit pro nic za nic mne nudí ! Nelly. teď je vhodná chvíle ztrestat je v jejich potomcích.

A toužím po něm tak dlouho a tak neochvějně. Proč taky? Mám /335/ statné tělo. Celý svět je mi příšernou sbírkou upomínek na to.Kateřinu nepřipomínalo? Já si jí přec umím spojovat se vším . Nelly!" " Ani nemáte strach ze smrti?" " Strach? Co vás vede!" zasmál se. abych dýchal . živého tvora či mrtvé věci. liboval si v samých záhadách a výstředních představách. co mi patří. aby tlouklo. ale jeho společnost mi nijak neuleví .podívám se třeba na dlaždici v podlaze. že vám tohle vykládám! To jen abyste pochopila. ani naději. ani předtuchu. Ale jinak měl stejně bystrý rozum jakojá. že se mi jistě splní . mé povolání není nebezpečné měl bych vydržet a asi vydržím zde na zemi. co mi z ní mluví . Ale přece jen to nemůže se mnou tak zůstat. v každém stromě.jenom násilně se přiměju k nejmenšímu pohybu." "A nemáte podezření na nějakou nemoc?" Kdepak.vlastní srdce musím pobízet. pokud nesouvisí s mou jedinou základní představou ! Mám pouze jediné přání a celou bytostí. A z toho důvodu je mi taky skoro jedno. co čtu v Haretonově podobě. jako je to teď! Musím se nutit. pravda. Jak zbožňoval tu zesnulou. mé zuřivé touhy nepustit. a to brzy . V noci mi plyne ve vzduchu. ve dne se zrcadlí v každém předmětu . "Zatím se mi tojeví docela matně.takový zdravý a silný člověk ! V hlavě to měl sice trochu divné od malička.je to duch mé nesmrtelné lásky. pokud mě k němu nepudí ta jediná myšlenka . že se sblížil se sestřenicí ! Teď už na ně nemůžu plýtvat pozorností !" "Ale pane Heathcliffe.jenom s přinucením si všimnu čehokoliv. kterou trpím.všude mě obletuje! Číhá na mne v rysech kdekterého obličeje. a vyvstane mi odtudjejí podoba! Vidím jí v každém obláčku.jakjste to myslil s tou změnou?" ptalajsem se dost poplašenájeho chováním. že brzy umřu. ačkoliv podle mého mu nehrozila smrt ani pomatenost . až to přijde. vedu střídmý život. " To poznám. a výsměšně mě zavádí nedokonalou podobností. "Ani strach. Jako bych ohýbal nepoddajnou pružinu . mé pýchy. dokud mi hlava úplně nezbělí. ať muže či ženy. všemi schopnostmi toužím ho dosáhnout. že žila a že jsem jí ztratil. mého štěstí a hoře ! Ale já třeštím. to už byla skoro posedlost. Teď víte. mého ponížení. vždyť mě to ." odpověděl.naopakjen zesiluje ustavičnou trýzeň. v mých vlastních rysech. že mě sice mučí samota.

Zlákala též Haretona. Měli jsme už duben. že tohle všechno v něm ustavičně hárá . které se musely po Josefově stížnosti odstěhovat do kouta zahrady. abych si přinesla židli a usadila se s prací pod borovicemi za domem. počasí bylo příjemné a teplé. tráva nemohla být ani zelenější při takovém sluníčku a častých přeprškách a obě zakrnělé jabloně při jižní zdi bohatě rozkvétaly. když všichni v domě už šli spát. jinak stěží pochopitelné. aby seděli u stolu. o které mluvím. ale neslyšela pak.celého pohlcuje . ačkoliv přímo nezakázal Haretonovi a Katce. je to dlouhý boj . a hezky rychle!" odpověděla. až jsem začínala věřit s Josefem. slyšela jsem ho sejít dolů a vyjít z domu. " "Co říkal?" ptal se Hareton. konečně vy sám. KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ Od toho večera se nám pan Heathcliff při jídle vyhýbal. Po snídani mě Kateřina zvala. Ale věřte. Ach bože. A oslovil mě !" dodala celá zmatená. vypadal jako vždycky předtím. že jinak by to byla živá duše neuhodla z jeho vnějšího chování . když jste ho poznal! A v té době. že jsem strnula na místě a zůstala na něj koukat!" "Jak vypadal?" podívil se Hareton. nežiju vlastně jinak. jste nic podobného netušil. Uvažovala jsem. ani pohledem ne. "Skoro přívětivě a vesele ! Ale jaképak skoro ! Ohromně vzrušeně a rozjařeně . Protože nechtěl být otrokem své náladovosti. že přišel pan HeathclifF. pane Lockwoode. jenom byl víc samotářský a ve společnosti zamlklejší. Ačkoliv předtím jen málokdy něco prozradil ze své nálady. že by se vrátil zpět. že mu svědomí stvořilo v srdci peklo zaživa. abyjí zryl a upravil záhonky. V klidu jsem se radovala z jarní svěžesti všude kolem a z krásné.kéž skončí !" Začal přecházet po místnosti a šeptem si říkal strašné věci. konečně to do tvrdil on sám. docela jiný. jak to skončí. Tak jsem se vám vyzpovídal ! Ne že by mi to ulevilo! Ale snad vám to vysvětlí mé všelijaké nálady. a tu pojednou přiběhla mladá paní .radostně!" . měla přinést od branky nějaké sazeničky petrklíčů na záhon. jasně modré oblohy nade mnou. docela uzdraveného po nehodě. Abych mu šla z očí. nepochybovala jsem. že jíst jednou za čtyřiadvacet hodin mu k výživě postačí. ale vracela se s prázdnou ! Hlásila. Ráno byl ještě pryč. "Ale byl " tak změněný. Jednou večer.soudil. raději mezi nás chodil jen občas . než že čekám na splnění.

proč má takovou náladu." odpověděl bratranec." podotkla jsem jakoby žertem. měnilo to celýjeho výraz. Heathcliff stál u otevřených dveří. " když jste celou noc prochodil !" "Nemám hlad. Zpod černých brv svítila stále stejná nepřirozená radost .a jak rád ! Jen když mi dáte pokoj.věru byla nepřirozená . jak rychle oddychuje. Našla jsem si nějakou výmluvu a vešla k němu. jako by se odškodňoval za předchozí půst. Odvrátil hlavu a mluvil pohrdavým tónem. jako by tušil. "Musíte mít hlad. když se můžu bavit s tebou !" Dala jsem mu nahřát talíř k ohništi. proč neobědvá. jak přechází zahradou." připomněl mi ranní domluvu. vidět pána. byl bledý a chvěl se. když se vrátil. jestli vám to jde k duhu. "ale nehněvá se.však ji snesu. /338/ "Ne. . by byla věru nevšední podívaná. Položil příbor na stůl. snad že jsme ho něčím popudili? "Tak co. "Co to prováděl ?" V poledne se posadil s námi k obědu a dal si ode mne vrchovatě naložit talíř. Ve skutečnosti mě to ale překvapilo stejně jako jí." odpověděl. "Já nevím. slyšela jsem. místo abyste šel do postele !" povídám. pán se asi za dvě hodiny vrátil. "zato mám nehoráznou chuť k jídlu. zářilo mu v očích cosi divného a jásavého. Celou tu dobu. je-li na místě vyrukovat s dobrou radou. vstal a vyšel ven. Earnshaw se rozhodl. přijde?" volala Kateřina. když se touláte venku. Vypadal hezky spokojeně. Ještě si uženete nastuzení nebo zápal plic ! Kdoví jestli už nemáte horečku !" "A kdyby .nevědělajsem. bylo ho vidět. jak se tváří radostně. že jsem na něj promluvil dvakrát. Ale byla to pravda. Jděte a neobtěžujte mě !" Poslechla jsem. abych prý se vrátil. podíval se toužebně z okna. "V takovém vlhku se to nemusí vyplatit. Nic se na jeho náladě nezměnilo. Uvidíte.obličej měl stejně pobledlý a rty pootevřené vjakémsi divném úsměvu. Najednou jako by ho úplně přešla chuť. To mě zmátlo . jako kočka ! "Jistěže z toho bude nemoc !" soudila jsem./337/ "To je asi rozjařený z nočního flámu. "Nemám rýmu ani horečku. cože se s ním otravuju. že vyzvídám. jak to zmizí !" Vzal vidličku a nůž a chtěl se do toho pustit. a když se ostatní vyklidili. " . co jsme jedli. ale když jsem procházela kolem něho. a tak jsem si to chtěla ověřit . Nelly. Nebudete snídat?" ptala jsem se." odpověděl. Nato mi řekl. že půjde a zeptá se ho. Jen jsem ho trochu dohřál.

kde je.Chvěl se na celém těle . Vidím. když jsem ho tak bleskově zahlídla.ne jako se člověk třese zimou nebo slabostí. Pane Lockwoode. ta příšerná bledost ! V tu chvíli jsem myslela. otřela stůl a odešla do kuchyně. Heathcliff neodešel z jizby celé odpoledne a nikdo se do jeho samoty nevtíral. Oheň už dohořel na popel a do pokoje táhl vlahý vzduch pošmourného večera. až jsem došla k Heathcliffovi.každé jeho zazurčení přes oblázky nebo kolem velkých kamenů které nebyly pod vodou. a my byli potmě. ta narazila o zeď." "Oběd máte tady. žejíst už asi nebudu. i když nevolal. Až k osmé hodině jsem usoudila. Nelly. Ty černé oči ! Ten úsměv. ale nevyhlížel ven. Včera jsem došel na sám práh pekla. "Ano. A teď zas jděte! Nezjeví se vám nic strašidelného . proč jste takový divný? Kdejste byl v noci? Ne že bych se ptala z povrchní zvědavosti -" "Právě že se ptáte z povrchní zvědavosti." ozval se jeho povědomý hlas. Bylo takové ticho.chci tu mít svatý pokoj !" "Máte nějaký důvod vykazovat je od sebe?" naléhala jsem. co to s nímje. sotva tři pídě půdy mě od něho dělí." upozornila jsem ho. že k nám docela zřetelně doléhalo bublání gimmertonského potůčku . ještě zmatenější než prve. Dnes se přede mnou otevřelo nebe. alejako drnčí napjatý drát! Musím se ho zeptat. myslím si. jak jsem se lekla. byl obrácen do temného pokoje. že se sluší přinést mu večeři a svíčku. ale vypadá to tak. jak se opírá o okenní rám. ale nějaké zjevení ! V hrůze jsem svíčkou ucukla stranou. "Vy jste mi nějak rozechvělý. platí to jednou provždy. že to není náš hospodář. můžete zavřít. víckrát mi sem nepouštějte Haretona a tu osobu! Ať mě vjizbě nikdo neobtěžuje ." odmítl a spěšně dodal: "Počkám si na večeři. kdopakjiný by se měl o něj starat? A dala jsem se do toho. Když jsem viděla zšeřelé ohniště. A ještě něco. "Ale já vám přesto odpovím." přerušil mě s úsměvem. jen si posloužit !" " Teď ho nechci. Našla /339/ jsem ho. Světlo mu padalo do obličeje. nemohla jsem potlačit zahubování a počala jsem zavírat okna jedno po druhém. "Řekněte mi. ale nesmíte slídit!" Zametla jsem před krbem. abych ho vyrušila. "Ale jaká vy jste nešika ! Copak se svíčka drží nakloněná? Honem přinestejinou!" . pane Heathcliffe ! To vám přišla dobrá zpráva?" "Odkudpak by mi chodily dobré zprávy? Rozechvělý jsem z hladu. "Mám tady taky zavřít?" zeptala jsem se. když se nechtěl hnout. pane Heathcliffe. to se nedá říct.

Když jsem se vrátila do jizby. jako by si prohlížel jistý úsek sem . než pán sejde dolů. že jsem měla velké soužení s nápisem. pán se posadil na obvyklé místo a já před něho postavila misku kávy. dával mu přesné pokyny. Ale pak jsem uvážila. Jak už víte. "To asi zůstal doma. Oni si radši vzali jídlo ven pod stromy a já jsem jim tam prostřela na malém stolku. Rokóvala jsem o tom s hrobníkem. který mi bylo objednat na náhrobní kámen. zhrubajsem znala celý jeho život . že zas pomýšlí na noční toulky a nechce. je tam okno dost veliké. Z toho si pamatujijen tolik. až prý ráno. abyste mu tam rozsvítil a znova zatopil. abychom o tom věděli." Sama jsem se už k němu neodvážila. a hledala jsem. a nakonec mi vyvstaly představy ojeho smrti a pohřbu. můžete tam číst na kameni to jedno slovo a pak datum úmrtí. jestlipak to není hloupost. kterého se dobrý člověk ujal k svému neštěstí?" takovou otázku mi vnukala /340/ pověra. pan Heathcliff už tam byl. museli jsme se spokojit s jediným slovem "Heathcliff". nejsou-li pod oknem nějaké stopy. Zpola ve snu jsem si začala pro něj vymýšlet vhodný původ. opřel se loktem o stůl a zahleděl se na protější zeď. Podívejte se na hřbitov. "Je snad upír nebo vlkodlak?" napadlo mě. ale řeklajsem Haretonovi a Kateřině. Nevkročil ale do svého pokoje. aby se jím člověk protáhl.Vyběhla jsem poděšená jako blázen a řekla Josefovi: "Pán chce. Vstala jsem a šla do zahrady. Josef odešel. Četlajsem o takových vtělených příšerách. "vyspal se z toho a ve dne zas bude ve své kůži !" Uvařila jsem snídani pro celou domácnost jako každodenně. že pan Heathcliff šel spát a nechce nic jíst. ale nedalo se nic dělat . ale odkud se vzalo to černé cikáně. když jsem usínala a vědomí se již zamlžilo.jenže hrůzyplně zkreslený. byla při tom. když vyrůstal z hocha v muže. táhl přede mnou celýjeho život. zamířil do ložnice se zabedněným lůžkem. Vykládal Josefovi o něčem v hospodářství. Ráno se mi vrátila střízlivá rozvaha. ale mluvil rychle a ohlížel se ustavičně stranou a měl stejný vzrušený výraz v obličeji jen ještě nápadnější." říkám si. a uhodla jsem. Přitáhl si jí blíž.příjmení neměl. Nebyly. Hned se s ní ale vrátil a v druhé ruce nesl podnos s nedotčenou večeří. Ohlásil. jak a co. že jsem o něj pečovala od dětství. Pak jsme slyšeli pána stoupat po schodech. věk jsme neznali. Josef nabral na lopatku trochu hořícího uhlí a šel. takhle se bát strašáků? "Dobrá. ještě než se úplně rozednilo. To se pak i splnilo ve skutečnosti. protože si dnes přispí. aby si jí snědli. Vypadalo to. Zopakovala jsem si v spánku všechny své bdělé úvahy a vzpomínky.

Tak prosím.jako byste měl nadpozemské vidění!" "Vy mi tu. až mu těkavé oči jiskřily. Vedle bylo slyšet pana Heathcliffa přecházet. převracela jsem se a konečně se oblékla a šla dolů. Příště prý ho nemusím obskakovat . jakoby z hloubi duše. proč ho vlastně štvu a nenechám ho v klidu najíst. ptal se. aspoň jeho zmučený i nadšený výraz dával takovou představu. hlavou mi probíhaly tisíceré liché obavy. když postavím jídlo na stůl a vypadnu ! Jen to dořekl. Neměla jsem odvahu vstoupit k němu do pokoje. jako by to nebylo zcela jisté. Aťsi to tam bylo nebo ne. které ho posedlo. a on jí úzkostlivě zrakem sledoval. Jeho vidina nestála nehybně. jako by hovořil s někým přítomným . Těžce se vlekly hodiny a nastal zase večer. ale usmál se. působilo mu to zřejmě krajní rozkoš i bolest současně . Poslouchala jsem. že na mé prosby učinil pohyb rukou . stačí. hospodáři !" křičela jsem na něj. Dejme tomu. sevřely se mu prsty a znovu se opřel o stůl a na jídlo zapomněl. ale spátjsem stejně nemohla.a tam. vyšel z jizby.ale než ho dosáhl. aby si uvolnil výhled. Uložila jsem se ke spaní hodně pozdě. zvolna se ploužil chodníčkem zahrádky a zmizel za brankou." konejšila jsem ho. Opřel se o stůl a díval se tím pozorněji. jak dlouho už nejedl. jestli jsme sami !" "Jakpak ne. že se nedívá na stěnu.sáhl například po krajíci chleba . "Nehleďte. jako by dva metry před stěnou něco bylo. /341/ "Pane Heathcliffe. "Jezte a pijte. Znělo to. Pořádně jsem si ho okoukla . Seděla jsem vedle něho se svatou trpělivostí a zkoušela odvrátit jeho pozornost od hloubání. Milejší by mi bývalo skřípění zubů než takový úsměv. dokud je snídaně ohřátá. proboha. tiše /342/ a vemlouvavě. že snad na půl minuty zatajil dech. Věnoval se tomu s takovým zájmem. Až se konečně rozzlobil. kam se hnula. proboha. ale nějak jsem ho musela . zavřel se vjizbě dole. Mumlal i jednotlivá slova. Bez ustání měřil krokem podlahu a mnohokrát rušil ticho hlubokými vzdechy. Pán se vrátil k půlnoci a nešel nahoru. nejčastěji jsem z nich zaslechla jméno Kateřiny ve spojení s různými vášnivými projevy slasti nebo utrpení." upozornila jsem ho a přistrčila mu kus " chleba k ruce. neřvete! Rozhlídněte se kolem a povězte mi. "Docela sami!" Přesto jsem ho bezděčně poslechla. Nemohlajsem vydržet v posteli. Teď jsem si vlastně uvědomila.on zírá. čeká na vás hodinu !" Ani se na mne nepodíval. Marně jsem mu připomínala. které se podobaly sténání. Máchnutím ruky smetl nádobí se snídaní.

pošlu pro Greena. ale sama je neukojitelná !" "Vy že jste šťastný. a přece ne dost ! Slast duše mi zabíjí tělo. dala bych vám radu. odpočívat se může potom.to už je ráno? Přineste mi světlo !" "Odbily čtyři. že už tak od třinácti let vedete sobecký život nedůstojný křesťana. Heathcliffa to přivolalo dřív. Žádné jsem nespáchal a ničeho nelituju. pana Greena zatím odložíme. "Budete potřebovat do ložnice svíčku. aby sebou /343/ nemlátil! To nejde." povídám. "Moc divné štěstí ! Kdybyste mě chtěl vyslechnout a nerozzuřit se přitom. Ihned otevřel dveře a řekl: "Pojďte sem. jak dojít štěstí !" Radu?" podivil se." vyhrkla jsem." "Nemohu za to. Zatopte mi tady dole a pokliďte tu. a nebylo jich málo! Kdo by to byl řekl. pane Heathcliffe !" napo " menula jsem ho. jak to oboje potřebujete! Tváře máte vpadlé a oči podlité krví jako nešťastník umírající hlady a poloslepý z nevyspání.co provádíte poslední tři dny. Najezte se trochu a vyspěte se! Jen se podívejte do zrcadla. že měl sotva čas se nadýchnout." odpověděla jsem a chystala si židli a měch ke kuchyňskému ohni. Kéž bych ho mohl celý vyhladit z povrchu zemského !" Takhle bych nemluvila. budete žít dost dlouho. že vám jednou vypovědí nervy . když se topí ve vodě a je jen kousek od břehu. nejdřívje nutno dosáhnout břehu. které jste kdysi spáchal. Zatím bloudil sem a tam jizbou ve stavu blízkém nepříčetnosti. "Chci se s ním poradit v právních otázkách. než jsem čekala. jak naložit se svým majetkem." domlouvalajsem mu. Jsem nevýslovně šťastný. Ale toho litování křivd se nedočkáte. Nemám napsanou poslední vůli a nemohu se rozhodnout. Dobrá.máte je hezky pocuchané ! A vlastní vinou . Já se najím i vyspím. pane Heathcliffe. to by porazilo obra. "Za celou tu dobujstejistějednou neotevřel . dokud ještě mohu takové věci v klidu promyslet a zařídit. "Ale věřte. "Až se rozední. Nelly . abyste mohl napravit všecky křivdy. pak vám je tam přinesu do krbu. Ale stejně byste mohla hubovat někoho.`` řekl. Vyrážel tak rychle vzdech za vzdechem. že to není ze svévole. prohrabávala uhlíky a shrabovala popel. "Sem s ní !" "Víte dobře. že se mi nechcejíst ani spát !" odpověděl. hospodáři. "Zatím se nestarejte o závěť . co je třeba !" "Musím dřív rozdmýchat uhlíky do žhava. nepůjdu si už lehnout.jak to jen bude možné.odvést od toho blouznění ! Vrhla jsem se tedy hlučně na rozdělávání ohně. Zapalte si jí od ohně v kuchyni !" "Nepotřebuju.

Večer silně pršelo. nechte si to ! Mám ještě jinou. Jestli to neuděláte. že !" Pak se obrátil na Kateřinu. že jsem na prahu svého nebe. Žádného kněze nepotřebuju a nic se nemusí nade mnou řečnit." řekl. protože jste mi něco připomněla.nějakého duchovního. chtěla jsem ho ohlásit a marnějsem lomcovala dveřmi.i na mne! A to už je co říct!" Už se nikoho o nic neprosil. když Josef s Haretonem odešli po práci. Večer odešel do ložnice. liják trval až do svítání. abych mu dělala společnici. musíte mě dát tajně vykopat a přeložit. ještě poznáte. Co potom?" "To se nestane. a oslovil jí posměšně : "A co ty. chcete-li. andílku? Nešla bys ke mně? Nic ti neudělám. kdybyste pro někoho poslal . že nezuřím. jestli se před smrtí nenapravíte. uražena jeho lhostejností. A nebe těch ostatních mě neláká a nezajímá. pro tebe jsem vždycky horší než ďas ! No dobře. jak jste daleko zbloudil od přikázání Písma a že si nezasloužíte přijít do nebe. tak doktor zase odešel. abych si šla vedle /344/ k němu sednout. Celou noc a ještě ráno ho bylo slyšet vzdychat a něco pro sebe vykřikovat. že potřebuje mít někoho u sebe. co se nemá vyskytovat ve slušné domácnosti." řekl s příšerným úsměvem. kam patřím. vešel do kuchyně a s vytřeštěným pohledem mě zval. Bylo zamčeno." odpověděl.že prýje mu líp a chce mít pokoj . zavřel se do svého doupěte a dýchal volněji. Ale jedno vám zvlášť kladu na srdce . na vyznání nesejde . "a kdyby. Odmítla jsem a řekla rovnou. chtěl k němu jít. Ach bože. Nelly. ale já mu doporučila. Heathcliff námjen spílal . Vy a Hareton mě můžete doprovodit. že okno pánova pokoje . a pak vás nedovolí zakopat na hřbitově. aby šel pro doktora Kennetha. až z toho umřete? To bude sebevražda. ta se mne neštítí. co v knize stojí.jaký si přeju mít pohřeb." namítla jsem. jakáje přítulná ! Hrom do toho. Věřte mi.musíte dohlédnout na hrobníka. Na to že nemám chuť a nervy. Ale kdepak. naopaksem vděčný. abyste si to znova osvojil. Na ranní obchůzce kolem domu vidím." "Co když se budete zatvrzele postit dál. že mám strach z jeho divných řečí a bláznivého chování. Zato odpoledne. "Něco nepřístojného. ať ten se jde na něj podívat! Přišel. Haretonovi to nedalo. že mrtvého sejen tak nezbavíte!" Jakmile zaslechl ostatní členy domácnosti. "Jde o to. aby splnil moje příkazy ohledně těch dvou rakví. že jsem ďábel. a teď možná vám nezbude čas. na člověka z masa a kostíje toho moc .aby vám to vysvětlil a poučil vás. Co by vám to udělalo. která se při jeho příchodu schovala za mne. "Asi myslíte.bibli ! Asi jste zapomněl. Povezete mě na hřbitov až večer za soumraku." "Vidíte.

klesl na kolena a sepjal ruce . ať máme pokoj ! Ech. /346/ Zaháčkovala jsem okno. vzdával díky. že teď zákonitý dědic starého rodu dojde svého práva. že začne radostí skákat kolem postele. K tomu jsem věřila. Ale jaképak okolky. ten se teď zelená jako oba . Jak se okno průvanem otvíralo a zavíralo. bála jsem se nepříjemností. "promočilo by ho to " na kůži ! Jistě už chodí po pokoji nebo někde venku. hrobník a šest mužů.ložní prádlo jen jen ždímat! A on sám se nehýbal. Neodolatelně se mi vracely vzpomínky na staré časy a přinášely tíživý smutek. on se šklebí i na smrt!" A starý svatoušek se ošklíbl po něm. Uplakaný Hareton sám odkopal zelený drn a obložil jím hliněný rov . až jí hrobník zahází. kteří nesli rakev. Byla jsem z toho neštěstí jako omráčená. Přece neleží v posteli. když se naše pohledy střetly . kterému nejvíc ublížil. zkoušela jsem mu zatlačit oči . Zamlčela jsem okolnost. který přirozeně prýštil ze šlechetného srdce. že hladovka nebyla úmyslná. Ale opravdový truchlící byl chudák Hareton. od něhož každý jiný odvracel pohled. Byl chladný a ztuhlý. může si vzít i mrchu. tiskl mu ruku a celoval ten výsměšně urputný obličej. byť pevného jako kalená ocel.zakrýt. jak si přál. Celou noc proseděl v usedavém pláči u mrtvého. Běžela jsem k bednění a odsunula přepážku a nahlédla . ale na mrtvolu ani sáhnout ! "Čert odnesl duši. a když jsem na ruku sáhla. ten strašný neúmorný jásavý pohled. na jakou nemoc vlastně pán zemřel.jako by se smály mým marným pokusům. byl celý pohřební průvod. Těch šest hned odešlo. půjdu to směle vyšetřit !" Podařilo se mi vniknout dovnitř pomocí jiného klíče . možno-li. Oplakával pěstouna v hlubokém žalu. sčesala mrtvému dlouhé černé vlasy z čela. Málem jsem čekala. Pootevřené rty a vyceněné zuby se také pošklebovaly. ložnice byla prázdná. ale obličej i krk měl zaplavený vodou . Zmocnila se mne znovu hrůza a volalajsem Josefa. ech. že po čtyři dni nevzal do úst. Přišoural se a strhl povyk. ležel naznak ! Až jsem sebou cukla. když spustili rakev do hrobu . Z odřené kůže netekla krev.díval se tak ostře a pronikavě ! A ještě jako by se pousmál ! Bylo neuvěřitelné. přestala všechna pochybnost. hříšník jeden. ale pojednou se vzpamatoval. byl tojen následekjeho podivného neduhu. nikoli příčina! K pohoršení všeho sousedstva jsme ho pohřbili. rozdíralo mu ruku spočívající na římse. Doktor Kenneth z toho nebyl moutdrý. že nežije. Já a Earnshaw." říkám si.tříská volně ve větru a déšť se leje proudem dovnitř.na lůžku byl pan Heathcliff. když měl určit. my jsme zůstali. než ho spatří někdojiný. Nedaly se zavřít .

abych sejim znovu vyhnul." přisvědčila paní Deanová. jak přicházejí ke dveřím." blekotal. Zvykl si už na kuchyni ostatní se tu zavře. " ajá se bojímjít kolem. na bouřku. Vložil jsem paní Deanové do ruky něco na památku." " Nic jsem neviděla. ale těším se. "Věřím. Hrozně plakal. vedl ovci a dvě jehňátka.sousední hroby. To bude na Nový rok. A mně samé se stala před měsícem divná příhoda.či spíšejeden na druhého v měsíčním svitu." pokárala mě Nelly. človíčku?" ptám se. " Tamhle u skalkyje Heathcliff s tou ženskou. /347/ že každou deštivou noc od pohřbu. vidí ty dva obcházet venku. Třeba dostane k ruce nějakého chlapce. jsou schopni vám odpřísáhnout na bibli. a kéž tam zesnulý odpočívá v pokoji jako oni ! Ale zdejší venkované. a bez ohledu na její poprask. když chodil lesem po vřesovištích a vzpomínal na povídačky.mladí se vraceli z potulky. aby nebyl tak sám. Ale náš děda z kuchyně vykládá. aby měli kde obcházet !" podotkl jsem. ba i tady v domě ! Pověry řeknete ! Souhlasím. jen co se vezmou. Šla jsem večer do Drozdova. že mrtví odpočívají ve svatém pokoji. až jsem si myslela. ale není dobře o nich mluvit nevážně !" V tu chvíli klapla vrátka u zahrady . aby naposled /348/ pohlédli na měsíc . Oni budou bydlet v Drozdově?" "Ano. Jedni prý ho viděli u kostela. Nemůžu za to. "Společně by vzdorovali Satanu i všem mocnostem pekelným !" Zastavili se před prahem a obrátili se. pane Lockwoode. když se jich ptáte. že ho neposedná jehňata nechtějí poslouchat. Copak je ti. proč že tak nezdvořile ." prohodiljsem pro sebe a díval " se oknem. A zrovna na zatáčce u Hůrky stál chlapec." Někdo zůstane tady?" "Josef bude dělat hlídače. jiní na slatinách. když se v noci podívá z okna komůrky. které slýchal od rodičů a kamarádů." "A přenechá se duchům. Tí dva se nebojí ničeho. že straší. Neodolatelný popud mě přiměl. "A to ne. ale ovce se nechtěly hnout a kluk taky ne ! Poradila jsem mu. bylo zataženo. Ale ani já sama teď nechodím ráda venku potmě a nelíbí se mi samotné v tom nevlídném domě. Nejspíše si vyvolal ty přízraky z vlastní mysli. až se odstěhujeme na Drozdov. aby to obešel dolní cestou.

Graficky upravil Milan Albich. unikl jsem kuchyní. že hospodyně si vodí do domu pochybné návštěvy . jak se nad květy vřesu a zvonečků třepetají jepice. poslouchaljsem větřík šelestící v trávě .. 352 stran. že by někdo mohl věřit v neklidný spánek těch. 13-32. Odpovědná redaktorka Jana Mertinová.Heathcliffův po levici byl ještě holý. Ze sazby monofoto vytiskl ofsetem Tisk. KNIHY SRDCE SVAZEK 32 EMILY BRONTeOVÁ NA VĚTRNÉ HŮRcE Z anglického oríginálu Wutheríng Heights. Náklad 70 000 výtisků. AA 18.a nechápal jsem. 36. Prostřední byl omšelý a zpola zapadlý do vřesu . V roce 1978 vydalo Lidové nakladatelství.63 (text 17. Formát papíru 84/108. Díval jsem se.náhrobek Edgara Lintona po pravici teprve začínal obrůstat zdola travou a mechem . Prodloužil jsem si cestu domů zacházkou ke kostelíku. přeložila Květa Marysková. vydání. 26-050-78. kteří spočívají v téhle pokojné zemi. Václavské nám.43. abyje nastávající podzimní vichry postupně shazovaly. 1943. 26 Kčs naskenovala a opravila Mathauserová Ivanka Plzeň . vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství. Hledal jsem a snadno našel ty tři náhrobní kameny na svahu podle vřesoviště.prchám. Obálku s použitím kresby Karla Hrušky a vazbu navrhl Leo Novotny. Český Těšín. V Lidovém nakladatelství 2. knižní výroba. že jsem slušný pán. jako svou 1505/I. Ilustroval Karel Hruška. jak zchátral i za těch posledních sedm měsíců .tu a tam zely v oknech černé díry místo skla a na střeše se uvolňovaly břidlicové tašky.97. Brno.66). New York. když se k němu přikutálel s milým cinknutím zlatý peníz. publikaci. n. Pozastavil jsem se u nich pod tou vlídnou oblohou. VA 19. Stanul jsem pod jeho zdmi a povšiml si. závod 3.naštěstí Josef uznal. ilustrace 0. Cena váz. p. Můj ústup div neutvrdil Josefa v jeho podezření. vydaného nakladatelstvím Random House. Praha l. právě když otvírali domovní dveře.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful