P. 1
Na-větrné-hůrce-Emili-Bronteová

Na-větrné-hůrce-Emili-Bronteová

|Views: 43|Likes:
Publicado porJana Ďurinová

More info:

Published by: Jana Ďurinová on Nov 13, 2011
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as DOC, PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

11/13/2011

pdf

text

original

Sections

  • KAPITOLA PRVNÍ
  • KAPITOLA DRUHÁ
  • KAPITOLA TŘETÍ
  • KAPITOLA ČTVRTÁ
  • KAPITOLA ŠESTÁ
  • KAPITOLA SEDMÁ
  • KAPITOLA DEVÁTÁ
  • KAPITOLA DESÁTÁ
  • KAPITOLA JEDENÁCTÁ
  • KAPITOLA DVANÁCTÁ
  • KAPITOLA TŘINÁCTÁ
  • KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
  • KAPITOLA PATNÁCTÁ
  • KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
  • KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
  • KAPITOLA OSMNÁCTÁ
  • KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
  • KAPITOLA DVAcÁTÁ PÁTÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
  • KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
  • KApITOLA DVAcÁTÁ DEVÁTÁ
  • KAPITOLA TŘICÁTÁ
  • KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
  • KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
  • KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
  • KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

Emili Bronteová

...

Na větrné hůrce
KAPITOLA PRVNÍ 1801 Vracím se z návštěvy u svého domácího pána – jediného souseda, kterého tu budu mít na krku. Takovouhle končinu si dám líbit ! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenským ruchem. Pro mrzouta učiněný ráj - a v panu Heathcliffovi mám tak dokonalý protějšek, že se o tu pustinu můžeme klidně rozdělit. Báječný kolega v poustevničení! Netušil ovšem, jakou ve mně vzbudil náklonnost hned napoprvé, když tak podezíravě přimhouřil černé oči, sotva jsem dojel k plotu, a když nevraživě schoval pravici hlouběji do výstřihu vesty, sotva uslyšel, kdo,jsem. „Pan Heathcliff?" řekl jsem. Odpověděljen kývnutím. "Jsem Lockwood, váš nový nájemce. Kladu si za čest navštívit vás bez meškání po svém příjezdu a spěchám se ujistit, zda jsem se snad nějak nevtíral, když jsem tolik stál o pronájem Drozdova. Zaslechl jsem včera, že prý jste pomýšlel . . ." "Drozdov je můj, milý pane," přerušil mě nedůtklivě. "Kdyby se tam někdo proti mé vůli vtíral, zarazil bych mu to – vstupte!" To jeho "vstupte!", procezené skrze zuby, znělo jako zmizte odtud !" Ani ta branka, o kterou se opíral, nebrala vyřčené pozvání na vědomí, a právě to mě asi přimělo vzít ho za slovo. rostl ve mně zájem o člověka, který svou uzavřenost hnal ještě dál než já. Když viděl, že se můj kůň už málem tlačí do vrátek, vytáhl konečně pravici z vesty a otevřel závoru. Pak se zprudka otočil a vedl mě chodníčkem do dvora. Tam se rozkřikl : "Josefe, odveď panu Lockwoodovi koně a přines nám víno!" "To bude asi veškeré služebnictvo v jedné osobě," pomyslil jsem si při těch dvou příkazech. "Není divu, že tu bují tráva na dláždění a živý plot že jim tu zarovnávají jen krávy." Josef byl muž postarší, vlastně už starý – možná úplný stařec, třebaže vypadal zachovale a statně. "Pámbu s námi," brumlal si rozmrzele, když ode mne přejímal koně. Tvářil se přitom tak kysele, že jsem ho v duchu omlouval - snad ho trápí zažívání, že volá pánaboha na pomoc, a jeho zbožný povzdech se k mému nečekanému příchodu ani nevztahuje. Dvorci pana Heathclifla se říká Větrná hůrka. Už tento místní název výmluvně naznačuje, jak prudkým útokům povětří je dům za bouřlivého počasí vydán napospas svou polohou. Větrat se věru nemusí, čerstvého vzduchu v něm užijí ažaž; o síle, s jakou tam nahoře po hřebenech fičí severák, svědčí nepřirozený sklon hrstky zakrslých borovic za domem a živý plot z vyzáblého trní, jehož šikmé pruty trčí všechny stejným směrem, jako by žebraly od slunce almužnu. Stavitel byl naštěstí prozíravý a postaral se o bytelnost: úzká okna zasadil hluboko do zdi a na rozích zpevnil budovu zvlášť velkými, vyčnívajícími kameny. Před prahem jsem se zastavil a s obdivem se zadíval na groteskní tesané ozdoby, jimiž oplývalo průčelí domu a zvláště portál hlavního vchodu. Tam jsem vypátral mezi nezřetelnými pozůstatky zvětralých gryfů a nahatých klučíků letopočet "1500" a jméno "Hareton Earnshaw". Byl bych k tomu rád leccos podotkl a vyžádal si od nevlídného majitele stručný historický výklad o tomto sídle, ale jeho postoj u dveří mi zřejmě naznačoval, abych buď bez prodlení vešel, anebo se klidil, a já jsem už nemínil pokoušet jeho trpělivost, dokud nevniknu do jeho svatyně. Stačil krok - nebyla tam předsíň ani chodba - a octli jsme se v obytné místnosti, které se tu říká prostě "jizba". Obyčejně to bývá zároveň pokoj i kuchyň, ale na Větrné hůrce vystrnadili kuchyň zřejmě jinam. zaslechl jsem totiž odkudsi z hloubi domu někoho řečnit a řinčet nádobím. Také jsem na mohutném krbu nepostřehl žádné známky toho, že by se tu peklo nebo vařilo, a stěnám chyběl obvyklý třpyt měděných pánví a vydrhnutých cedníků. Jen v jednom koutě se hýřivě zrcadlilo světlo i žár ohně na řadách velikánských cínových talířů; promíšených stříbrnými poháry a džbánky. Byly narovnány na policích ohromného dubového příborníku, jenž sahal až k samému krovu. Místnost totiž neměla strop a zvědavec si mohl volně prohlédnout celou

obnaženou konstrukci střechy, ledaže jí místy zakrývaly plošiny z prken, obtěžkané zásobou hovězích a skopových kýt, šunky a ovesných placek. Nad krbem visela sbírka starých, hrozivě vyhlížejících pušek a pár jezdeckých pistolí. pro okrasu stály na krbové římse tři pestře malované plechovky. Podlaha byla z hladkých bílych dlaždic, židle zelené, hrubě sbité, s vysokými opěradly. ve stínu se rýsovaly nějaké černé lenošky. Ve výklenku pod příborníkem se válela ohromná hnědosrstá lovecká fena, obklopená hromádkou kničících štěňat. A v dalších koutech byli ještě jiní psi. Místnost i zařízení se celkem nijak nelišily od obydlí kteréhokoli rozšafného sedláka tady na severu – zarputilého chlapíka v krátkých kalhotách a kamaších, v nichž se jeho svalnaté údy vyjímají zvlášť mohutně. Tenhle typ tu najdete ve všech usedlostech, roztroušených po zdejší vrchovině vždy několik mil od sebe, nejlépe takhle po obědě, jak si hoví v lenošce s korbelem napěněného piva na kulatém stole před sebou. Zjev pana Heathcliffa ,je však v podivném rozporu s jeho obydlím i způsobem života. Pleť má snědou jako cikán, oblekem a vystupováním vypadá spíš na pána - asi tak lepšího statkáře. Na vnější vzhled mnoho nedbá, ale to se při jeho urostlé, vzpřímené postavě snadno přehlédne. Zkrátka asi morous. Leckdo si třeba pomyslí, žeje to obyčejný domýšlivec, ale toje naprostý omyl. Já ho chápu, tuším v něm spřízněnou duši. ta jeho upjatost pramení z toho, že nedovede stavět na odiv své pravé city, že se ostýchá projevů vzájemné náklonnosti. On miluje či nenávidí skrytě a pociťuje to málem jako vtíravost, když někdo jeho lásku či nenávist opětuje. Ale ne, dávám se příliš unášet, nesmím mu přisuzovat tolik ze sebe sama. Třeba má Heathcliff zcela jiné důvody než já, když nehodlá podat ruku příchozímu, který stojí o bližš seznámení. Já jsem asi případ sám pro sebe; však už nebožka matka říkávala, že mně se i rodinné štěstí vyhne, a taky ano - letos v létě jsem se sám o ně připravil. Prožíval jsem krásný slunečný měsíc u moře a seznámil se tam s báječnou krasavicí. Nejevila o mne zájem, a já k ní proto vzhlížel jako k bohyni. Ani slovem jsem jí "nevyjevil svou touhu", moje tvář však asi mluvila za mne, takže každý hlupák musel poznat, že jsem až po uši zamilován. Konečně dívka pochopila a také v její tvářince se zračil opětovaný cit - nepředstavitelně krásná podívaná ! A jak jsem se zachoval já? Stydím se to doznat - stáhl jsem se do sebe jako hlemýžď do ulity a napohled jsem rázem ochladl. Pozorovala u mne stále mrazivější odstup, až začala, chudinka, věřit, že to všechno bylo u ní jen šálení smyslů. To trapné nedorozumění jí tak zmátlo, že přemluvila matinku k okamžitému odjezdu. A tento zlomyslný kousek, kterým mne vytrestala vlastní povaha, mi vynesl pověst člověka veskrze bezcitného; jak málo zaslouženou, vím jen já sám. Usedl jsem zjedné strany krbu a můj domácí pán zamířil k protějšímu místu. Abych nějak překlenul chvíli mlčení, hodlal jsem zatím pohladit fenu, která opustila rodinku a za zády se mi chtivě plížila k lýtkům; cenila zuby a sliny se jí sbíhaly už předem. Na mé pohlazení odpověděla přidušeným, táhlým zavrčením. "Nechte čubu na pokoji," zavrčel i pan Heathcliff a zarazil jí kopancem, než mohla svou zuřivost stupňovat. "Není na mazlení zvyklá - na hraní jí tu nemáme." Pak přistoupil k postranním dveřím a znovu se rozkřikl: "Josefe!" Josef cosi zahuhlal dole ze sklepa, ale patrně se neměl k návratu. Jeho pán se tedy vydal za ním dolů a mne tu nechal samotného s tou hrubiánskou fenou a dvěma zavilými chundelatými ovčáky, kteří teď také byli ve střehu a hlídali každý můj pohyb. Seděl jsem tišejako pěna, netoužil jsem pochopitelně přijít do styku s jejich tesáky. Ale nedalo mi to a začal jsem se po nich alespoň všelijak ošklíbat a mžourat. - nenadál jsem se ovšem, že tomu porozumějí, když si je budu dobírat mlčky. Nějaký můj výraz milostpaničku tak dopálil, že se rozvzteklila a skočila mi na klín. Odrazil jsem jí a přitáhl honem před sebe stůl jako štít. Ten pohyb vyburcoval všechny ostatní psy: ze všech skrýší se na mne vyrojila smečka čtvernohých běsů rozličného věku a velikosti. Měli spadeno zejména na šosy mého kabátu a na paty : nezbývalo než se dát do křiku, aby někdo z domácích zakročil, a zatím jsem odháněl alespoň největší útočníky pohrabáčem, jak to šlo. Pan Heathcliff a ten jeho děda stoupali po schodech ze sklepa jako naschvál s bohorovným klidem. Snad ani trochu nepřidali do kroku, jako by se nic nedělo – jako by neslyšeli ohlušující vřavu u krbu, kde se to na mne všechno

sápalo a doráželo. Naštěstí je předešla rychlejší posila z kuchyně: přihnala se mohutná ženština s vykasanou sukní a vyhrnutými rukávy, celá rozpálená od plotny, vrhla se na psy a začala se mocně ohánět na všechny strany rendlíkem. Tato zbraň, doprovázená patřičnou výřečností, účinkovala jako kouzelný proutek. Bouře rázem utichla, a když se na bojiště dostavil pán domu, stála tam už jen má zachránkyně, s hrudí dmoucí se jako moře po přestálé smršti. "Co to tu tropíte za výtržnost, prosím vás?" zeptal se a ještě si mě přitom měřil takovým pohledem, že jsem si to po tak nehostinném jednání nehodlal dát líbit. "Já a výtržnost! To je dobré," odsekl jsem. "Promiňte, ale ani stádo divokých vepřů by tak neběsnilo jako tenhle váš posedlý zvěřinec. To už byste mohli hosty předhazovat tygrům." "Nikoho si ani nevšimnou, když tu na nic nesahá " prohlásil, postavil přede mne láhev vína a odtáhl stůl zpátky na místo. "To je v pořádku, že hlídají. Napijete se?" "Ne, děkuji. "Ale nepokousali vás ! ?" "To bych jim taky neradil! Do smrti by na to, bestie kousavé, nezapomněly!" Heathcliffův obličej roztál úsměvem. "No, no, pane Lockwoode, jen klid! Tu máte, zapijte to! My tu málokdy vídáme hosty, a tak je ani neumíme patřičně uvítat - mluvím za sebe i za psy. Na vaše zdraví !" Uklonil jsem se a připil jsem zas jemu. Uvědomil jsem si, že bych si zadal, kdybych kvůli jeho nevycválanému psinci dělal uraženého. Třeba bych se před ním i zesměšnil - vždyť ten chlap měl z mého nebezpečí vlastně povyražení. Zatím Heathcliff asi nahlédl, že není radno zahrávat si s tak dobrým nájemcem. Rozhovořil se - ne již tak úsečně a stroze - o námětu, který podle jeho názoru mi byl blízký : o přednostech i nedostatcích mého samotářského útulku. Zaujalo mne, jak bystře se o všem vyjadřuje, a tak jsem se přeď odchodem dokonce nabídl, že nazítří přijdu zas. Dal mi na srozuměnou, že o další návštěvu nestojí. Stejně tam půjdu. Vždyť já jsem proti němu vlastně docela společenský tvor.

KAPITOLA DRUHÁ Včerejší odpoledne bylo mlhavé a chladné. Měl jsem sto chutí prosedět je u ohně ve svém pokoji, místo abych se brodil vřesovisky a bažinami k Větrné hůrce. Jenže po obědě - abyste věděli, obědvá se tu mezi dvanáctou a jednou a moje hospodyně, rozšafná paní, kterou jsem převzal spolu` se zařízením, nedovede či nechce rozumět přání, aby se mi hlavní jídlo podávalo v pět - tedy po obědě, když jsem se s tímto lenošným úmyslem odebral nahoru a vkročil do pokoje, našel jsem tam služebnou uprostřed mračna zvířeného prachu. Klečela u krbu mezi smetáky a kbelíky a sypala do plamenů popel, aby je uhasila. Tohle mě ovšem vyhnalo. Vzal jsem klobouk a po čtyřech mílích pochodu jsem dorazil k Heathcliffově zahradě právě včas, abych se šel schovat před prvními prachovými vločkami vánice. Tady na nechráněném kopci byla země ztvrdlá holomrazem a na studeném větru mi křehly nohy i ruce. Nedokázal jsem ani otevřít závoru u vrátek, a tak jsem přeskočil plot a běžel k domu po dlážděném chodníčku, lemovaném rozlezlými angreštovými keři. U vchodu jsem však klepal marně, až mě z toho brněly klouby a psi se rozštěkali. Bídná čeládko!" spílal jsem v duchu. "Za takovou sprostou nehostinnost by vám patřilo, abyste už víckrát neuzřeli lidskou tvář ! Já bych aspoň ve dne nezamykal! Vlezte mi na záda! - Však já se tam dostanu, uvidíte!" V tomto odhodlání jsem vzal za kliku a prudce jí zalomcoval. Kulatým okénkem u stodoly vykoukl Josefův kyselý obličej. Co byste rád?" zahulákal. "Pán je vzadu v ovčinci. "Jděte okolo, jestli s ním chcete mluvit!" Nemůže mi nikdo z domu otevřít?" křičel jsem po jeho příkladu. Tam nikdo nejni než milostpaní, a ta vám neotevře, kdybyste dělal kravál do večera." "A proč? Tak jí přece oznamte, kdo přišel. No, Josefe!" "To tak! Já si kvůli vám prsty pálit nebudu," houkla hlava a zmizela. Sníh už hustě fičel. Chytil jsem za kliku a zkusil znovu zalomcovat, ale tu se za mnou na dvoře objevil mladík bez kabátu, s vídlemi přes rameno. Zavolal na mne, abych šel s ním. Prošli jsme prádelnou, pak dlážděným dvorkem, kde bylo skladiště uhlí, pumpa a holubník, až jsme posléze vkročili do téže rozlehlé, přívětivé, teplé jizby, kam jsem byl uveden již předešle. Rozkošně žhnula září náramného ohně ze směsice uhlí, rašeliny a dříví. A poblíž stolu, prostřeného k důkladné večeři, jsem s potěšením uzřel milostpaní" - osobu, o jejíž existenci jsem dříve neměl "

"Omlouvám se. že se netečnost služebnictva vymstila na vašich dveřích. až mi z toho bylo nepříjemně a trapně.tušení. Předtím seděla ve stínu. "Sedněte si." odpověděl jsem. promiňte." "Ó. ba snad i zoufalost. kdyby byly chtěly trošku vlídně. "Nebudete. milostivá. kde jsem zahlédl nějakou další havěť. Hleděl jsem na ní . kterému by šel někdo pomáhat při počítání zlaťáků. jež jí v prsténcích spadaly na půvabnou šíji." křikl hrubě mladík. A ty oči ! nebyl bych jim odolal. "Pravda. takže jsem si teprve teď mohl prohlédnout její postavu a obličej. "umím si je podat sama. Co jsem se nalomcoval klikou. prosím." zarazila mě. "Pěkní mazlíčkové." poznamenal jsem." odvětila ta přívětivá hostitelka. Byla útlá. "Přijde brzo. Znovu jsem si odkašlal. tak půvabnou tvářičku jsem snad dosud nespatřil . Vlastně jen lhostejně zírala. přisedl blíže k ohni a opakoval jsem poznámku o hrozném počasí. odkašlal jsem si a zavolal jsem na tu potvoru Juno. že?" nedal jsem se odradit a ukázal do kouta. "Tak proč chodíte ven?" odpověděla. uvázala si přes černé. že naší známost bere na vědómí. "Nestojím o vaší pomoc.věru. stěží na ně dosáhla." pronesla opovržlivě." omluvil jsem se spěšně. skoro ještě děvčátko. jemné tahy. abych se posadil. "Bude mi potěšením posvačit. pečlivě upravené šaty zástěru a zastavila se nad čajníkem s nabranou lžičkou čaje v ruce. jako bych tu ani nebyl. vstala a natáhla se pro dvě strakaté plechovky na římse u krbu. Pozval vás?" ptala se znovu. do zlatova hrajícími kadeřemi. až mě pozve. dávat pryč štěňátka?" Nejsou moje. opřena zády v křesle. rámované plavými. která u takového stvoření až zarážela. než mě uslyšeli !" Nepohnula ani rty." podotkl jsem dále. Hleděla na mne. nejspíše kočky. Sám " Heathcliff by mně byl neodsekl lépe. "Pozval vás na čaj?" zeptala se. Hrozné počasí. přiskočil jsem jí na pomoc.a ona na mne. která při tomto druhém setkání ráčila nepatrně pohnout konečkem ocasu na znamení. překrásné. bez hnutí a beze slova. "Krásné zvíře. Byla to bohužel hromádka zabitých králíků. Postava nádherná a obličej . Plechovky stály vysoko. Na štěstí však pro mé vznětlivé srdce vyjadřovaly jen znechucenost." Poslechl jsem. " paní Heathcliffová. Uklonil jsem se jí a čekal. . vaši mazlíčkové leží tamhle. Vyjela na mne jako lakomec.

pane Heathcliffe. Měl jsem za to. Mladík si zatím přehodil jakýsi nemožně utahaný kabát. Naštěstí mi v těchto trapných rozpacích ulevil trochu Heathcliff. "Bude to?" utrhl se na ní tak hrubě. Začínal jsem být na pochybách : patří vůbec k služebnictvu? V jeho hrubém oděvu a mluvě není ani stopy po oné nadřazenosti. jako by nás dělila nesplacená krevní msta. které nabírá k pláči." "Což kdyby mě někdo z vašich lidí doprovodil domů a zůstal přes noc u mne? Můžete některého postrádat?" Nemohu." nutím se do bodrého tónu. Když bylo jídlo na stole. že jeho podivné způsoby nevidím." Hm !" "Dočkáme se toho čaje?" ozval se ten v tom utahaném kabátě a přenesl svůj hrozivý pohled ze mne na mladou paní. přisedněte!" A my všichni i s tím neotesaným chasníkem jsme zasedli ke stolu. co se dá dělat." "Ale ale! No. kterou jsem pozoroval u manželů Heathcliffových. který vešel asi pět minut nato. Teď mě už přešla chuť vidět v něm báječného kolegu. kteří se v těch bažinách tady vyznají. aby paní domu obsluhoval. stoupl si zpříma před plápolající oheň a měřil si mě shora úkosem asi tak." pronesl jsem laškovně. "Jemu taky?" obrátila se tázavě na Heathcliffa. kam ho zařadit. než se ten nečas přežene . málem pánovitě. a vůbec se nemá k tomu. zavládlo chmurné mlčení. když nemám spolehlivé vodítko. že jsem to mračno vyvolal já a že bych se měl proto pokusitje rozfouknout. že byste mohl zapadnout do slatin? V takovéhle čině zabloudí i zdejší lidé. "Tak prosím. že jsem až strnul. o tom zatím nemůže být řeči." Půlhodinku?" opakoval a střásal si přitom sněhové " vločky s šatů. Jistě tu takhle nesedají . courat se po světě v nejhorší chumelenici! Nevíte. až vy mě pozvete. poskytnete-li mi tu na chvíli laskavě přístřeší. Že by se to přehnalo." "Nikoli.jakým to řekl." Hodila čaj i se lžičkou zpátky do plechovky a vztekle dosedla zas na své místo. slíbil jsem přijít a tu mě máte. "Čekám. Z tónu. promlouval veskrze zlý člověk. "Nějakou tu půlhodinku zde bohužel teď musím vyčkat. Žádné řeči se při jídle nevedly. musím se tedy spolehnout na vlastní orientační smysl. tváře celé zarostlé a ruce upracované jako obyčejný nádeník a přece si počíná nenuceně. "Že se vám chce. Husté kaštanové kučery má zanedbané a nečesané. pozval mě slovy: "Tak prosím. A tak jsem se raději tvářil. Krabatila čelo a ohrnula rudý spodní ret jako děcko.

" povídám tedy v přestávce mezi prvním a druhým šálkem čaje. aby své volby litovala! . Ale hned nato se ovládl a ulevil si jen šťavnatou nadávkou. Řekl jsem vám. "To je vám zvláštní.vždyť to nemehlo po mém boku.jako zařezaní den co den . .ta moje milá paní?" "Přece paní Heathcliffová. Škoda." "Ach tak! . že je vůbec možné žít šťastně v takovém odloučení od světa. "to je vám zvláštní. na rozdíl od jiných lidí. A dívka vypadá sotva na sedmnáct. ledaže mu snad svaly v obličeji. když to jde s námi z kopce." prohodil jsem k svému sousedu. kdežto o sobě vím z dobré zkušenosti. že jsou na světě lepší mládenci.`` podotkl můj hostitel. že by si je mladé děvče mohlo vzít z lásky. pan Heathcliff mladý. Mladík zrudl jako rak a zaťal pěst se zjevným úmyslem ublížit mi na těle. to přece ani není v lidské povaze. která patřila mně. Jenže já jí velkomyslně přeslechl.Vy naznačujete. i když tělo vzalo za své. co tu pije čaj z talířku a bere chleba do nemytých rukou. to je jasné ! Tak to vy jste šťastný vlastník naší dobrodějné víly. To je z toho. Najednou mi svitlo . Leckdo by si nedovedl představit. tu útěchu si dopřáváme až později.byl to pohled nenávistný.jsou sice morousové k pohledání. když se lidé zahrabou jako na hřbitově: ona se zahodí s takovým troupem. Mohlo mě přece hned napadnout. Její manžel už nežije. a to bývá u mužů doba duševní vyspělosti. že je to má snacha. . že se celkem líbím. vaše choť. ani já nemáme tu čest být šťastným vlastníkem té vaší dobrodějné víly.Tahle úvaha zní možná trochu domýšlivě. "A kde má být . Zde paní Heathcliffová je moje snacha. to tedy znamená. škoda . jak dovede zvyk působit na naše záliby a názory. tím hůř. milý pane. ale to by byl omyl ! Můj soused mi připadal až odpuzující. No ovšem. pane Heathcliffe. "Ach ovšem. kdy zřídka propadají sebeklamu. Ale já bych si dovolil tvrdit. Při těch slovech na ní vrhl zvláštní pohled . která vládne jako dobrý anděl ve vašem domě a srdci . "Hádáte špatně. že její duch se vznáší nad námi co strážný anděl a bdí nad osudy Větrné hůrky. jak tu tak vidím v kruhu rodinném vás a vaši milou paní. ale aby se pořád jen škaredili." potvrdil mi " Heathcliff mou domněnku. protože ani neví." "Moji milou paní?" přerušil mě s výsměchem takřka ďábelským. Tak jste to myslel?" Chtěl jsem svůj trapný omyl nějak napravit. že při tak velikém věkovém rozdílu to asi nebudou manželé ! Jemu je kolem čtyřiceti. že si vzala . Čím dál. to bude její manžel. zlomyslně zkreslovaly výraz skutečného duševního hnutí. "Ani on.nesmím jí dát příležitost.

jako tenkrát vaší mámu !" Měl jsem zprvu dojem. a paní Heathcliffovou. Rozhlédl jsem se a spatřil jsem Josefa. Odpovědi jsem se nedočkal. Zastavila mě však odpověď paní Heathcliffové. nebojíš se. "Ty pokrytče nestydatý. Když bylo jídlo odbyto a nikdo ani slůvkem nenavázal nějaký rozhovor. že bych se buď neudržel a dal mu políček." povídám na to a v duchu se směji důstojné póze.. skloněnou nad ohněm. jako by to byl nejapný žert. jestli zůstanou do rána venku v ohradě. vy se už nenapravíte. zažeň to ovčí stádečko do kolny ! Zasype je to. Teď. než se do třetice vydám pod tento krov. které jí spadly s police nad krbem. když tam vracela plechovku s čajem. anebo vyprskl smíchem. aby bylo jasné. Dohřálo mě to a už jsem se na toho drzého dědka chystal s úmyslem vykopnout ho ze dveří. vás si veme čert . přistoupil jsem k oknu obhlédnout počasí. Bavila se tím. že pálila hrstku sirek. A nezapomeň je zahradit prknem!" kázal Heathcliff. Obával jsem se. přinášejícího vědro ovesné kaše pro psy. přičítat mu otcovství tohoto medvěda.mého syna. s jakou to pronesl. "Cesty už jsou zaváté. Ta ponurá duševní pohoda pomalu vyvažovala. ale opravdu nedojdu domů bez průvodce. že se příště budu mít na pozoru. kritickým zrakem přehlédl místnost a zavřeštěl nakřáplým hlasem : A to je pořádek! Že se nestydíte tady lelkovat." "Není můj syn. když " ostatní jsou všichni venku ! Ale do vás je marné mluvit. Umiňuji si. "Jmenuju se Hareton Earnshaw. " Ale co bude se mnou?" naléhaljsem dopálen stále víc. Snášela se předčasně temná noc a obloha s pahorkatinou zmizely v jediném víru sněhové smršti. Josef postavil vědro na zem. a stejně bych neviděl ani na krok. vy darmožroute." "A zde ten mladý muž." zavrčel mladík. ba převážila hřejivou tělesnou pohodu mého okolí.. že si čert tebe odnese zaživa. On mě začal probodávat pohledem. a tak jsem raději odvrátil zrak sám." vyhrkl " jsem. Začínaljsem být nějak nesvůj v tomhle přívětivém kruhu rodinném. že je ten proslov určen mně. když ho máš pořád na jazyku? Jen si dej pozor . rozumíte?" "Vynasnažím se. Nepleťte si to." Heathcliff se přitom znovu pousmál. Vyhlídka byla chmurná." "Haretone.

Víš. nebo se přimluvím." " Aspoň vás to naučí. až půjdu domů. aby mi dal s sebou průvodce. " Paní Heathcliffová. že není radno vydávat se zbrkle . Váš spanilý obličej mi prozrazuje.a nedopaluj mě. Mne by nepustili ani na konec zahrady. jak už umím čarovat? To budeš koukat." "To si zařiďte s hospodářem! Mně do toho nic není. a tak. aby si tě vzal hned! Heleď.no. Josef a já. že vás obtěžuji. když jsem s ní osaměl. kudy mám jít ! Anebo se přimluvte u pana Heathcliffa. sahajíc po veliké černé knize na polici. Tak kdo by to měl být?" "Nemáte tu v hospodářství čeledíny?" "Ne .to ty půjdeš do pekla! A teď zmiz. kdo si dovolí mě rozzlobit. ďáblice !" Usoudil jsem." " A koho? Je tu jen on . zkusil jsem jí připomenout svou svízelnou situaci.a Earnshaw. ta kráva rezka nechcípla jen tak a to tvoje revma na tebe taky asi neseslal pámbu. hrůzostrašně se zatvářila a Josef se rozklepal upřímným zděšením. Josefe. kudy jste přišel !" řekla mi na to. Dal se na rychlý ústup s hlasitou modlitbou a výkřiky: Ďáblice. Poučte mě podle ` čeho se mám v krajině orientovat.nikoho tu už nemáme. "Nemusíte mi nic ukazovat." "Vy ovšem ne ! Vás bych se ani neopovažoval prosit." "Ty ďáblice ! Ty ďáblice !" chroptěl děda. Zilla. ale budeš koukat ! Běž. "nehněvejte se. prosím. toho . že určitě nemáte tvrdé srdce. zabořila se do křesla. Vždyť já neznám zdejší cesty o nic lépe než třeba vy cestu do Londýna. a prvního. přitáhla si svíčku a rozevřela před sebou tu velkou knihu. že tu musím zůstat. že mě našli mrtvého v močále nebo zmrzlého v příkopě. ale lepší vám dát neumím." řekl jsem naléhavě. "Ať nás pámbu chrání ode všeho zlého!" "Ticho. "Vraťte se. že tuto podivnou hru pěstuje asi pro vlastní vyražení. nebo s tebou bude zle! Já si vás tu všecky vyobrazím ve vosku a hlíně." "Z toho je jasné. jak tu pak se vším zatočím ! Už to dlouho trvat nebude. co mu udělám. podívej se. abyste kvůli mně vyšla na krok z domu v tak pozdní hodinu a do takové nepohody!" zvolal jsem. nebude vám svědomí vyčítat. starý hříšníku . "Je to skrovná rada. jenom mi povězte." "Dobrá. dívám se na tebe !" Malá čarodějka na něho upřela své krásné oči." řekla. nebudu ti povídat. Ale až vám řeknou. "Mám ti ukázat. že je to tak trochu i vaše vina?" "Pročpak? Já přece s vámi nemohu.

jak na vás svolává kletbu?" zasípal Josef. vrtěly ocasem a nemínily mě pohltit zaživa. abych se zvedl. že mu jí zítra pošlu. ať jste boháč nebo chudák! Po domě se mi nikdo roztahovat nebude. zívaly. nebo . musel byste leda spát na posteli s Haretonem nebo s Josefem. Bez okolků jsem jí popadl. Prudké rozčilení mi přivodilo silné krvácení z nosu. Někdo s ním jít musí. jak /22/ . Byla tak černá tma. My pokoje pro hosty nevedeme." obořil se na ní Hareton. a spěchal jsem k nejbližším vrátkům. Nestrpěly však. "Tebe poslouchat nebudu. "Vyprovodím ho až k parku. až se jejich škodolibým pánům uráčilo mě vysvobodit.bez klobouku a bez sebe vztekem . Při téhle urážce mi došla trpělivost. skočili mi po hrdle. aby mě pustili ven. Ve spěchu jsem tam vrazil do Earnshawa. jež nezbadatelnou šíří zloby připomínaly krále Leara. on nám krade lucernu !" zaječel " děda a rozběhl se. "A jestli tu chcete zůstat. aby mi překazil ústup. a tak jsem tam musel ležet. slyšíte jí." prohlásil ten nezdvořák. "Psi . Společný řehot Heathcliffův a Haretonův dovršil mou zlost a pokoření.do našich kopců. co?" "Lidský život snad stojí za to. hospodáři. ať si se mnou nezahrávají." zašeptla paní Heathcliffová uznaleji. "Slyšíte jí. aby koně pro jednou počkali." ohlásil. a Heathcliff. Ještě že se ty psí potvoryjen zálibně protahovaly. se pořád smál a já pořád spílal.a další nesouvislé pomstychtivé výhrůžky. jak pěkně se mezi sebou snášejí. zavolal jsem. Dal jsem své nevoli hlasitý průchod a proběhl jsem kolem něho na dvůr. "Jestli to s ním dobře myslíš." "Mohl bych se vyspat tady v křesle. Hospodáři. Já pak . "A kdo poklidí koně. drž ho !" Z pootevřených dveří se vyřítili dva huňatí netvoři.vyzývám ty bíďáky." zazněl Heathcliffův příkrý hlas od dveří ke kuchyni. když ho nemám na očích. radši mlč !" "Tak ať vás jeho duch straší! A Heathcliff ať už nesežene žádného nájemce a Drozdov se mu rozpadne v trosky!" odsekla mu. Když jsem tam tak bloudil. zaslechljsem další ukázku. Seděl totiž nedaleko a dojil krávy při svítilně. že jsem neviděl.na něj ! Rase ! Vlku ! Drž ho. že tu nezůstanu ani minutu. srazili mě k zemi a lucerna zhasla." "To tak! Cizí je cizí. Kdo ví. kudy ven. k němuž jsem právě mířil. než bych se byl nadál. Zprvu se mne chtěl ujmout ten mladík. "Vyprovoď ho ke všem čertům!" zakřikl ho jeho pán nebo kdo to vlastně byl.

"čeho se tu ještě nedočkám! To se u nás budou vraždit lidi přede dveřma? Vy jste mi čisté panstvo . Bylo mi strašně zle od žaludku. a jelikož si netroufala pustit se do svého pána. nebýt zákroku osoby rozvážnější než já a ohleduplnější než můj hostitel. nemusíte se tak zlobit! Pojďte sem. mohutná hospodyně. Ta nakonec vyšla ven podívat se. . div se neudáví! Tiše. že někdo z nich na mne vložil násilně ruku. a pak z kuchyně odešel. Pan Heathcliff šel za námi . Byla to Zilla. co se to strhlo. no. držte chvilku !" Při těch slovech mi znenadání vlila hrnek ledové vody za krk a pak mě vtáhla do kuchyně. a když splnila jeho příkaz.jen se na něj podívejte. jeho přechodná veselost ustoupila už zase obvyklé nerudnosti. já vás ošetřím . Řekl Zille. "A koukejme se na pana Earnshawa!" spustila.dlouho by to bylo trvalo. soustředila slovní palbu na toho mladšího lotra. čímž mě trochu vzkřísila. Musel jsem chtěj nechtěj přijmout nocleh pod Heathcliffovou střechou.no. Zilla mě politovala v mém utrpení. aby mi nalila sklenku brandy. Domnívala se. ukázala mi. na chudáka. všechno se se mnou točilo a šly na mne mdloby. kde mám přenocovat. tiše.

Lintonová. že mě tu nebude hledat ani Heathcliff. . skoro čtvrt století starý. abych zastínil svíčku a stoupal tiše. Vzchopil jsem se. Únava mě tak zmohla. okenní římsa sloužila za noční stolek. stěnu za sebou zasunul a cítiljsem se v bezpečí. do něhož mě ona chce uložit . Ty nápisy ale opakovaly různým písmem a v různých velikostech stále totéž . a další a ještě další. ani kdo jiný. tištěná tenounkými typy. Rozložil jsem si tu poškozenou knihu na kolenou. a ve stavu takového rozpadu. Byla to vybraná knihovnička. kam jsem svíčku postavil.jméno Kateřina Earnshauová. že jsem se také nad tím nepozastavil.je tu teprve přes rok a děje se tu tolik zvláštních věcí. Ptal jsem se proč. Na římse. Skoro u každé kapitoly byly perem připsány poznámky k textu . že dohořívající knot svíčky se naklání k deskám jednoho starobylého svazku a že mi už kabinet zavání pachem připálené teletiny.KAPITOLA TŘETÍ Cestou po schodech nahoru mi doporučila. na předsádce bylo napsáno: "Kniha Kateřiny Earnshawové" a pod tím letopočet. důmyslný nápad. Uhasil jsem ho a raději jsem se posadil. Odsunul jsem dřevěnou boční stěnu. až se mi sklížila víčka. Ona prý neví .Heathcliffová . Byl jsem tak zdeptaný. že jsem si opřel hlavu o okno a tupě pořád slabikoval Kateřina Earnshawová . Odpočinek trval jen pár minut. vešel se svíčkou dovnitř. jak pilně jí Kateřina používala. Shledal jsem. že je to prapodivné staromódní lůžko. byť ne vždycky k patřičným účelům. abych to vtíravé jméno zapudil. Vlastně to byl zvláštní kabinet. že bylo zřejmé. přistavený k oknu. a tu jsem zpozoroval.ve vzduchu se to hemžilo Kateřínami.samá bílá písmena . že nemá kdy se nad něčím pozastavovat. Z nábytku tu byla jen jedna židle. protože pán prý je podivně nedůtklivý ve věci toho pokoje.přespat by tam rozhodně nikomu nedovolil. Byla to bible. Přistoupil jsem k této konstrukci a nakoukl dovnitř. hrozňě páchnoucí plesnívinou. Ze tmy začaly náhle vyskakovat oslnivé přízraky . leželo v koutě několik zplesnivělých knih a lakované dřevo bylo celé poškrábané nápisy.alespoň na první pohled vypadaly jako glosy a místy vyplňovaly kdejaký nepotištěný kousíček stránky. celý zkřehlý a ztýraný trvající nevolností. Zastrčil jsem závoru a rozhlížel se po posteli. Sklapl jsem bibli a rozevřel další knihu. které se podobaly okénkům v kočáře. až jsem je prohlédl všechny. občas pro změnu i Kateřina Heathcliffová nebo I Kateřina Lintonová.jak umožnit každému členu rodiny samostatnou ložnici při úspoře místností. šatník a velká dubová ohrada s vyříznutými otvory nahoře.

ale my se s Heathcliffem vzbouříme . hubičkovat se a žvatlat jako malé děti . že musí být náhradní pobožnost na půdě.s Heathcliffem zachází hanebně . že bude naprostý klid a ticho. Nezlobte mě. den Páně ještě trvá. že dobrou knihu nemohu ani vidět. Teď by nás za každé zasmání nejraději postavil do kouta! "Mějte na paměti. Na jedné prázdné stránce (jaký to byl asi poklad pro milou Kateřinu. Takhle vydrželi sedět dobu. a tak si vzal Josef do hlavy.a my s Heathcliffem a chudákem čeledínem jsme museli vzít modlicí knížky a lézt po žebříku nahoru. kdo je tu hlava rodiny!` říká náš tyran. do kostela se nemohlo jít. ale neobyčejně výstižně. Hindley s manželkou se pěkně vyhřívali dole u ohně . naškrábaný neobratnou dětskou rukou. nebo bude zle ! Povídám.načrtnutou neuměle. dal mi pohlavek a skuhrá : "Hospodáře sotva pochovali. aby nám to kázání už kvůli sobě trochu zkrátil.Někde to byly jen jednotlivé věty. jak to šlo nejútulněji. jen když jsme při tom moc nehlučeli.člověk by se styděl za tak slabomyslné řeči.jak si luskl prsty. když jsme lezli dolů: "To už jste hotovi?` Dřív jsme se směli v neděli večer trochu pobavit.` Frantina ho za vlasy pořádně vykrákala a šla si sednout muži na klín. slovo boží vám zní ještě v uších. ty na něho dosáhneš ! Slyšel jsem. Josef nás tam posadil do řádky na pytle zrní a my cvakali zuby a vzdychali a jen jsme čekali. Heathcliff odkopl svoji knihu tam co já. a to se ještě bratr nestyděl zeptat. Kdo to zas byl.dnes jsme to prvně zkusili. ten kluk? Frantino. Strhl mé krásné dílo. Vzala jsem upatlanou knihu za hřbet a práskla jsem s ní do psího pelechu a křičela jsem. Sotva jsem svázala obě naše zástěry a zavěsila je před nás jako záclonku. "Kéž bychom tu ještě měli tatínka ! Hindley na jeho místě je nesnesitelný . a vy se tu budete slízat! Taková hanba ! Sedněte si pořádně. Zařídili jsme se ve výklenku příborníku. Celý den se jen lilo. které nám vstrčil do ruky. jinde tvořily záznamy souvislý deník. Ale kdepak ! Modlení trvalo celé tři hodiny. kdy taky Josefa rozklepe zima. To pak byl poprask! . aby nám padalo zdálky od ohně aspoň trochu světla na stránky tlustých špalků. když na ní přišla!) jsem v horním rohu poznal k svému velkému pobavení zdařilou karikaturu přítele Josefa . Já toho už měla dost. srdíčko. "Děsná neděle !" začínal odstavec pod tím. už tu byl Josef z pochůzky po stájích. děcka nezvedená ! Dobrých knížek máte plno. vykrákej ho za vlasy. že se na bibli ani nepodívali .vsadím se. tak si čtěte! Seďte jaksepatří a myslete na spásu duše!` A pak nás rozsadil. Neznámá Kateřina mě rázem zaujala a pustil jsem se proto do luštění jejích vybledlých hieroglyfů.

díl první ! To je ohavnost spuštění! Že jim to trpíte! Achjo. neboť další věta se už týkala něčeho jiného. a hrozí mu. Píšu už dobrou čtvrthodinku.větší zima a vlhko tam venku na dešti nebude. z čehož jsem vyrozuměl. že už ani ležet nemůžu. ani hrát prý si spolu nesmíme. že už je ráno a že jsem na zpáteční cestě domů. Ale běda.ani od té doby. kde je jeho místo. druhého za ruku a strčil nás oba do kuchyně vzadu . aby mi sem šlo trochu světla.Širokou cestu k věčnému zatracení. a pak už jsem se svalil na lůžko a usnul. že už nad tou vybledlou stránkou klímám. Pohled mi zbloudil z rukopisu na tištěnou stranu. Četl jsem ozdobný červený nadpis "Sedmdesátkrát sedm a první z násobku jedenasedmdesátky. a jak jsme se brodili závějemi. sem honem! Slečna Katka utrhla hřbet Přílbě spasení a Heathcliff poškodil . že je to hloupost ." Přistihl jsem se. ještě než jsem si přestal uvědomovat své okolí. že bych kdy byl něco takového zažil .Pane Hindley!` řval náš domácí velebníček. . S takovou vyhlídkou jsme zalezli každý do nejzazšího koutu a čekali. To je nápad! . Ještě jsem se trápil v polosnu hádankou.vydovádět se na vřesovišti. Docela svádí vinu na tatínka (ta opovážlivost!). co si mohl Jabes Branderham na takový námět vymyslet. Měl jsem dojem. a přece pláču dál. mořil mě můj průvodce ustavičnými výčitkami. Začalo se mi něco zdát. . Za průvodce jsem měl Josefa. Sám se přitom nápadně oháněl pořádným klackem. Zbožné kázání. než je tady. zakazuje mu sedat s námi a jíst s námi. pomyslí si třeba.že si tam pro nás přijde čert. ale můj spoluvězeň se tu nudí a navrhuje vypůjčit si plášť naší dojičky a pod jeho ochranou se vykrást ven .nač potřebuji ." Kateřina ten nápad asi uskutečnila. Byl to nářek. jež proslovil ctihodný pán Jabes Branderham v kapli obce Gimmerton Sough". "Pojďte . nevyplácí se pít špatný čaj a dávat průchod špatné náladě ! Čím bych jinak mohl vysvětlit tu ohavnou noc? Nevzpomínám si. dušoval se Josef. Sáhla jsem do police pro tuhle knihu a kalamář a pootevřela jsem dveře. že to asi má být dotyčný předmět. kdy jsem poznal. Silnice byla vysoko zasněžená. Zprvu jsem přemítal. "Kdo by to byl do Hindleyho řekl. že byl k Heathcliffovi příliš shovívavý. jestli nás spolu přistihne. proč nemám poutnickou hůl a že se bez ní. že se jednou kvůli němu tolik napláču ! Hlava mě bolí. co je to utrpení. on že prý mu ale ukáže. Ubožák Heathcliff! Hindley mu nadává tuláků.a až sem ten dědek nepřející přijde.ale ten je na pravdě boží !` Hindley vyletěl ze své rajské zahrady u krbu. že došlo najeho slova . že ho vyžene z domu.dovnitř nedostanu. popadl nás jednoho za límec. náš starý pán by je byl pěkně zmaloval .

" Důstojný pane. Měl na ten citát. ať je navždy vyhlazen z místa tohoto !" .je mi záhadou. Jde o citát z bible (Evangelium sv. podle něhož bratr musí nutně hřešit pokaždé jiným hříchem. nazíval. Avšak v mém snu měl Jabes plno napjatého posluchačstva a kázal . každý v délce normálního kázání.to už přestává všechno.stojí v údolíčku mezi dvěma kopci a to údolíčko se klene nad močálem. jehož rašelinová voda prý úplně nabalzamovala těch několik mrtvých. kolikrát zhřeší proti mně bratr můj.panebože. my přece putujeme poslechnout si kázání pověstného Jabese Branderhama na text "Sedmdesátkrát sedm" ! A zřejmě někdo z nás .spáchal ten "první z násobku jedenasedmdesátky" a bude za to veřejně odhalen a vyobcován. o jakých jsem dosud nevěděl." To vám byla nuda! To jsem se navrtěl. nadřímal. abych se dostal do vlastního příbytku? Ale pak mi svitla nová skutečnost: vždyť já vůbec nejdu domů. mučedníci. To vše vám odpouštím. co tu jsou pohřbeni. Byly to hříchy prapodivné. kdy už bude konec a bude to vůbec mít konec? Bylo mi souzeno vyslechnout všechno. a každý věnován rozboru jednoho určitého hříchu. V tu kritickou chvíli na mne sestoupilo náhlé vnuknutí : z vyššího pokynu jsem povstal a obvinil Jabesa Branderhama. Na svých procházkách jsem jí vskutku asi dvakrát zahlédl . 18. ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. "já už tu sedím jako ve vězení nevím jak dlouho a čtyřiadevadesát bodů vašeho kázání mám za sebou. Ale po čtyřistajedenadevadesáté .takovou zbraň.Josef nebo kazatel nebo já . Tedy přistoupiv k němu Petr. nechce se žádnému duchovnímu převzít pastýřský úkol. vstával a znovu sedal a šťouchal jsem do Josefa. než aby mu z vlastních kapes zvýšily plat o haléř. Kolegové. že by ho ovečky nechaly spíš umřít hladem. Dorazili jsme ke kapli. 21-22). Kde jich tolik nabral.sedmdesátkrát sedmkrát začínáte znova a já si musím zase sednout. výstřední přestupky. to bylo kázání ! Dělilo se na čtyři sta devadesát odstavců. na probouzel! Štípal jsem se. zvláště když se praví. Střecha ještě drží. a odpustím jemu? Do sedmi-likrát? I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát. svůj osobitý výklad. protíral si oči. že zhřešil hříchem. ale protože farářský plat činí pouhých dvacet liber ročně a fara má jen dva pokoje. Sedmdesátkrát sedmkrát už beru klobouk a chci odejít . Matouše. z kterých co nevidět zbude sotva jeden. řekl: Pane. Konečně dospěl k tomu "prvnímu z násobku jedenasedmdesátky". vzhůru na něho ! Srazte ho z kazatelny a roztlučte ho na prášek." povídám. který nelze žádnému křesťanu odpustit.

nyní se vyznamenejte !" Jen to dořekl. že ležím v dubovém kabinetu." zachvěl se hlásek (proč zrovna Lintonová. o hranu. člověk je hříšná nádoba . "Vždyť to nemohu. Hák byl k očku přiletován. Ale postava stále lkala "Pusť mě domů !" a držela mě jako ve svěráku. možno-li. To byla úleva ! Ale odkud se vzal ten dojem vřavy? Co to ve skutečnosti představovalo Jabesovu úlohu v té hlučné rvačce? Nic jiného než větev borovice. "Kateřina Lintonová. jsem . co to může být. že jsem se rozhodl je umlčet. Chtěl jsem stáhnout ruku zpět. ven. ale tak mě to rozčilovalo. zamávalo celé shromáždění poutnickými holemi a hrnulo se na mne.ještě nepříjemnějšího než předtím. Chvíli jsem napínal sluch. V tom davovém útoku narážely hole o sebe a údery. Toho jsem si všiml už před usnutím. Zanedlouho už duněly celou kaplí rány útočné i obranné. Když jsem se té postavě nemohl vyškubnout. "Sedmdesátkrát sedmkrát jsi mi tu nectně zazíval ." povídám konečně. Vstal . A už se mi zas něco zdálo . zabloudila jsem v bažinách. padaly na cizí lebky. "Dřív mě pusť ty. nechat to . Místo větve jsem sevřel ledové prstíky lidské ruky. Stáhl jsem ruku dovnitř kvapně jsem . Tentokrát jsem dobře věděl. rozbiju pěstí sklo a vystrčím ruku . přitáhl jsem jí zápěstí k roztříštěnému sklu a rozdíral je `. abych uchopil tu protivnou větev. obrátil jsem se a usnul. začal jsem se s ním tahat o jeho klacek. tak nemůžu!" říkám si. vykloniv se přes zábradlí. a protože Josef mi byl na dosah a ze všech nejzuřivěji na mne dorážel. když ti mám otevřít!" Prsty povolily.i tohle se mu dá ještě odpustit. pusť mě domů!" "Kdo jsi?" ptám se a cloumám rukou " abych se vyprostil.sedmasedmdesátkrát rozjímám v duši a pravím sobě: A i. co je příčinou toho zvuku. jeden mlátil do druhého. "Vracím se domů. div jsem hrůzou nezešílel.jak jsem se domníval . Bratří. ale ledová ručka mě nepouštěla a přesmutný hlásek zanaříkal : "Pusť mě domů . "Ať si. Ze strachu jsem udělal něco . Ani ten Branderham se nezdržel projevů svatého nadšení a tloukl aspoň do pažení s takovým hřmotem. která mi v závanech vichřice tloukla do okna a rachotila suchými šiškami o skleněné tabule. když jsem přece četl většinou jen jméno Earnshawová?). že mě to konečně probudilo. surového. až z ruky vyprýštila krev a potřísnila mi ložní prádlo.a pokoušel se otevřít okno. proveďte na něm ortel předpověděný v Písmu ! Svatí Páně. Neměl jsem se čím bránit. ale když jsem rozpoznal příčinu. ale zapomněl jsem na to. Také jsem slyšel neustálé ťukání borovicové větve a byl jsem si plně vědom. mířené na mne." Rozeznával jsem za oknem nejasně dívčí tvář hledící dovnitř. a zřetelně jsem slyšel hučení větru i pleskot chumelenice. Ale tys zhřešil prvním hříchem z jedenasedmdesátky. Padla na mne šílená hrůza.O tobě mluvím!" zvolal Jabes do chvíle napjatého ticha.

Posadil jsem se celý rozechvělý a otíral si zpocené čelo. dobře jí tak! Vždyť mě sem beztak strčila jen proto. A tak jsem natáhl ruku a odsunul stěnu. čtvercovými okénky prokmitá světlo.zabarikádoval díru v okně sloupcem knih a zacpal jsem si uši. pátral by třeba dál." kvílel hlas. Za nocleh v takovém kabinetu hrůzy by se vám každý pěkně poděkoval!" Neříkejte!" povídal Heathcliff. že uslyší odpověď. . vyskočil jsem z postele a chvatně se začal oblékat. že jí skoro nedokázal zvednout. jen jsem začal poslouchat . Plnou čtvrthodinu jsem si držel dlaně na uších. já vám v tom bránit nebudu. "To jsem prosím já. že by nebylo radno tajit svou přítomnost. pane Heathcliffe. "Nikam tě nepustím. proč sem nikoho nechcete vpustit. Měl na sobě jen košili a kalhoty. protože jí ani neudržel v ruce. když už jste tady ! Jen proboha už nevydávejte ty hrozné skřeky! Takhle vyvádět . Jak trapné! Někdo se kvapně blíží ke dveřím pokoje. Už chápu. "A co to děláte? Lehněte si zas a spěte. ajak! . bílý byl jako ta stěna za ním a svíčka mu kapala po ruce. zarývaje nehty do dlaní a zatínaje zuby.duchové a přízraky se tu odevšad jen rojí. Konečně se polohlasem zeptal: "Je tu někdo?" Nečekal zřejmě. abych mu uspořil další pokořující projevy zbabělosti. /30/ odstrkoval. vaše hospodyně. že tu skutečně straší. že křičím doopravdy. Promiňte. ale.smutné lkání tu bylo pořád: "Pryč!" křičím. měl jsem zlý sen." zahlaholil jsem. vyděsilo mě to. na to hned tak nezapomenu ! Heathclif stál zrovna u vchodu. otvírá je rázně. . kdybys dvacet let volala! "Ano. jako by jí někdo. Já jsem však usoudil. "Kdo vás to sem zavedl?" pokračoval. že to je Heathcliff. a tak jsem řval z plna hrdla. posedlý děsem. Poznal jsem po hlase. dvacet let už volám. abych už to žalostné škemrání neslyšel. "Jestli jí chcete za to vyhnat. Taky že straší. váš host." "Hrom do vás. nejen ve snu. Chtěl jsem vyskočit. "dvacet let ! Bloudím dvacet let !" Nato jsem zvenčí zaslechl šmátravý zvuk a barikáda z knih se pohnula. že jsem vás vyrušil. Jaký to mělo účinek.copak . Kdybych byl zticha. Vetřelec stál chvíli nerozhodně a něco si mumlal. Přitom jsem si náhle uvědomil." odpověděl jsem. ." promluvil konečně můj hostitel a odložil svíčku na židli. "Kdo to byl? Vyrazím ho okamžitě z domu !" "Byla to Zilla. a plně s vámi souhlasím. aby si na mně ověřila. jako by ho byl zasáhl blesk i Svíčka mu obloukem vyletěla z ruky na několik metrů a tak se roztřásl. Když vrzla dvířka kabinetu. "Nemilá věc . ale tělo jsem měl bezvládné. aby mu tak necvakaly. pane Lockwoode ! Já bych vás .křičel jsem ze spaní.

a pod mou střechou? . já jsem před usnutím pročítal. . že je povážlivě rozčilen. podíval se na hodinky a zahájil samomluvu o tom. že jsem se tak netaktně podřekl. Zastyděl jsem se. že zápasí s nějakým neobyčejně mocným pohnutím." "Jak to se mnou mluvíte?" zahřměl Heathcliff jako náhlá bouře.jak se vůbec opovažujete. "ty staré svazky tady". který jsem v nejasném obrysu zahlédl. ta Kateřina Lintonová nebo Earnshawová nebo která ." pokračoval. člověk nemůže usnout. a tak jsem se s nápadným hlukem dooblékal. a tak buď počítá. ten chlap se zbláznil!" A chytil se vztekle za čelo. "Jak . Pokračoval jsem tedy ve výkladu. podle nepravidelného a přerývaného dechu. a to mě obměkčilo. jak to bylo s těmi sny: že jsem jméno Kateřina Lintonová nikdy předtím neslyšel. Jednotvárná četba. Já už mám po spaní." ozval se hostitel. že tu bloudí už dvacet let. Chtěl jsem před ním milosrdně utajit. když si za ně odpykává tak zlý trest !" Ještě jsem nedořekl. jako by potlačoval vzlyk. "jděte do mého pokoje ! Dole byste takhle časnějen překážel..vypadlo mi to úplně z paměti. vy. ale i rukopisný obsah. Heathcliff za mého výkladu ustavičně přešlapoval směrem ke kabinetu. až si tam uvnitř sedl na postel. že znám nejen tištěný. pane Heathcliffe. ve čtyři se vstává.Dobrý bože. když jsem si je před usnutím tolikrát slabikoval. ale to víte.. a že se pak zosobnilo v mé obraznosti. s níž v té knize vystupovalo Heathcliffovo a Kateřinino jméno . že jeho boj s citem slyším. jak se ta noc vleče. takže jsem na něho už neviděl. nebo. když jsem se náhle rozpomněl na spojitost."Račte rozumět. Ale bylo na něm vidět. Co ta musela mít hříchů na svědomí.podstrčené dítě asi.to ale musela být černá duše ! Povídala. ale to bych se prozradil.. až teď se mi ta představa náhle vybavila. a tak jsem se včas opravil . "Ještě nejsou tři ! A já měl s určitostí za to. Nebo jsme šli spát už v osm?" "V zimě vždycky v devět.. ale rychle jsem přes to přešel a dodal. Tady se čas vůbec nehýbe.. že už je šest pryč. ale že mi přirozeně utkvělo v mysli." protestoval jsem. A podle pohybu ruky. Ale dobře jsem vytušil.já jsem pročítal nápisy na okenní římse. ovšem. "Já se tu nedám obtěžovat vašimi dotěrnými předky ! Nebyl ten ctihodný Jabes Branderham náhodou váš příbuzný z matčiny strany? A co teprve ta fúrie." Zase jsem se zarazil. Měl jsem na jazyku. mám-li se pro ta slova urazit či dokončit své vysvětlení. "Pane Lockwoode. což? . Okamžik jsem byl na vahách. na kterou jsem ve snu neměl vliv. si snad i utíral oči.vás někdo škrtí?" "Jen kdyby se ta můra byla tím oknem protáhla ! Tak by mě jistě byla mohla uškrtit. abych urážlivý dojem zahladil .

" Poslechl jsem a vyšel z pokoje. Já příjdu hned za vámi. Raději jsem šel odtamtud. "Pojď. "Prochodím zbytek noci po dvoře a pak půjdu. Vrhl se na postel.díky vašemu dětinskému poplachu. já vás už víckrát svou návštěvou obtěžovat nebudu ! Jsem nyní navždy vyléčen z bláhové snahy po lidské družnosti jak ve městě. Teď kvůli mně prožívá taková muka. který byl v podivném rozporu s jeho okázalou věcností.a mně zhasl svíčku. "Vezměte si svíčku a jděte si." "Já také. Když vyfoukl poslední obláček dýmu. Seštrachal se dolů po žebříku.mlčky dal dýmku do úst. vytrhl okenní hák a přitom propukl v nezadržitelný pláč..aspoň jednou se mi ukaž! Katko. Že jsem vůbec poslouchal ! A ten svůj hloupý sen jsem mu také nemusel vypovídat. A tak se stalo. Mou přítomnost ve své svatyni považoval zřejmě za nestoudnost příliš očividnou. Na dvůr ale nechoďte.Kateřinin přízrak se nezjevil. psi jsou odvázaní. až se rozední. neboť mě ten ztřeštěný výbuch žalu přesvědčil o tom. nevyznal jsem se v těch úzkých chodbách. A v jizbě zase hlídá Juno. pojď! Prosím tě . Při mém příchodu se zvedl a nespokojeně zamňoukal. Katko. Už jsme oba podřimovali. Zamračil se dotčeně na plamínek v krbu. Dopřál jsem mu nerušené vychutnání vzácného požitku. Odpouštěl. Byl to Josef. uvelebil se na jeho místě . Nebojte se. "Pojď přece domů ! Pojď ke mně !" vzlykal.pojď . jinam nemůžete ! No tak jděte ! Jen pár minut ." Strašidla. kde ještě žhnuly v krbu oharky shrabané na hromádku. to jsem nechápal." "Povedená společnost.. kterýjsem před chvílí rozdmýchal." odpověděl jsem. založil ruce křížem a bafal. ozvi se . zhluboka si vzdychl. Před krbem stály do polokruhu dvě lavice. a . že jsem bezděky přistihl svého hostitele při pověrčivém obřadu. kam chcete. když do našeho zátiší vnikl první rušitel. Ale proč tolik trpí. zvedl se a odešel s týmž . duše moje drahá. Zažehl jsem si od nich svíčku. prosím. že asi nějak hluboce trpí. Jen prudký nápor větru se sprškou sněhových vloček vtrhl náhle oknem dovnitř .patrně se tudy chodilo do Josefovy podkrovní komůrky. Natáhl jsem se na jednu a mourek vyskočil na druhou. aby ji bylo třeba odsuzovat ještě slovy .a jdu taky. jak známo. jsou nevypočitatelná . Ale za dveřmi jsem se zastavil. jen mourovaný kocour se vyhříval na popelu. Rozumný člověk se omezí na společnost vlastní. jsem v duchu Heathcliffovi jeho potrhlost. Nic se tam nehýbalo.aspoň tentokrát. tak na venkově. který ústil do poklopu ve stropě ." zasykl Heathcliff. shodil kocoura na zem.vytáhl kratičkou dýmku a soustředěně si jí pěchoval.procházejte se na schodech a na chodbě. Sestoupil jsem obezřetně po schodech do přízemku a rozhodl jsem se pro kuchyni vzadu.

bychom se měli pozdravit. Ve chvíli. Zvedl jsem se z tvrdého lůžka a vykročil za ním. s jakým přišel. jen co se mi zlíbí.slyšelas. aby odházel závěje před domem. nebo aby odehnala psa. Zilla rozdmychávala obrovským měchem oheň.mizerná. že tě tu musím mít do smrti na očích . Vida. schoval zaťaté pěsti do kapes.. aby si s hněvivým povzdechem otřela cípem zástěry oči. Příčilo se mi přihlížet zápasu těchto dvou šelem. kdy jsem vstupoval. protože vcházející Hareton Earnshaw odříkával sotto voce své ranní litanie . ty .přišel si totiž pro lopatu. můžete se třeba zalknout nadávkami já budu stejně dělat. Brzy nato jsem uslyšel lehčí kroky a už jsem otevíral ústa na "dobré jitro". ale zase jsem je zavřel a pozdrav ` jsem spolkl. aby vyplísnila hospodyni. Stínila si rukou oči před sálajícím žárem a podle všeho byla četbou zcela zaujata. odvrátil se od Zilly a osopil se na snachu. usoudil jsem. . Heathcliff. Stál u ohně zády ke mně a dával co proto nebohé Zille. aby se vyhnul pokušení. který se chvílemi s nemístnou přítulností pokoušel olíznout jí obličej. a proto jsem rázně vykročil ke krbu. když na ni dopadla sprška jisker. Hned se oba ovládli . to mu zřejmě ani na mysl nepřišlo docela jako by tu místo mne seděl ten kocour." použil totiž přídomku. oslovoval řadou bohapustých nadávek. z neartikulovaného zvuku. vy byste mi knihu stejně vzal. Nešťastnice musela každou chvilku nechat práce. který se mu připletl pod ruku. který je sám o sobě zcela nezávadný. děvko zatracená?" "Ale dám ten krám pryč. chci-li se z kuchyně hnout. On ale vrazil lopatou do jiných dveří . Octl jsem se v jizbě. Jen občas odtrhla oči od knihy." Heathcliff napřáhl ruku a děvče mrštně uskočilo z dosahu znalo asi dobře pádnost jeho pravice." odpověděla mladá paní.. asi jako husa nebo koza. že i já už mohu odejít. jako bych se chtěl především ohřát. "A ty. Obě ženy už byly vzhůru. "Ty se mi tu budeš jen válet? Tady si každý musí na chleba vydělat. paní Heathcliffová klečela před krbem a při světle plamenů četla. nevěda nic o tom. "Pracovat vám tu ovšem nebudu. tak nač se s vámi hádat.věděli aspoň.důležitým výrazem. že mám jít tudy. ale já jsem zastihl už konec bouřlivého výstupu. Nahlédl přes opěradlo mé lavice a pokrčil nosem : že . prohraboval se v koutě mezi nářadím a každý předmět. zavřela knihu a hodila jí na židli. kterým tento pohyb doprovodil. Heathcliff tam byl kupodivu také. že se Hareton chystá ven. co se sluší. jsem vyrozuměl. že jsem je vyrušil uprostřed hádky. z milosti tě živit nebudu ! Dáš ten krám pryč ! Pracovat budeš ! Já ti to spočítám.. nicméně v knihách bývá většinou vyjádřen pomlčkou.

Svah před námi byl teď jedno širé. Ani to teplo z plápolajícího ohně a horká káva. že mi srdce v těle tuhlo. Nepřijal jsem pozvání. mi nepomáhají. jako dnes. kde by asi měly pátrat po mých ostatcích měly totiž všechny za to. Od brány parku jsou to k domu dvě míle. . která vedla plání. Já jsem se u nich už dlouho neomeškával. věrná svému prohlášení.když jsem vcházel do domu. kdo na vlastní kůži něco podobného zažil. kdy pod vysokou sněhovou pokrývkou splyne. Dobře že se mnou šel.ta.. a sotva se začalo rozednívat. že mě doprovodí přes bažiny. Postavili je sem a obílili proto. U brány drozdovského parku se zastavil a řekl. uchýlila se do lenošky v nejzazším koutě a tam. míjel jsem na pokraji cesty. Moje rozšafná hospodyně . kterou jsem převzal s ostatním zařízením .i ty haldy kamení a štěrku z lomů. Sešel jsem z cesty. kterou mi služebná donesla na posilněnou. chodil dobrou půlhodinu po pokoji. abych na něho počkal. které mi ze včerejška utkvěly v paměti jako orientační body na mapě. Rozloučili jsme se jen krátkým úklonem a já vykročil rovnou kupředu. slabý jako moucha. než se mi trochu rozproudila krev. aby lidé nesešli z cesty .jednak potmě. rozvlněné moře. zrovna když jsem si myslel. že teď už zabloudit nemohu. když přece vidí. Co jsem při tom zakusil. nechť posoudí ten. Že prý mě už dočista oplakaly a že se už radily.a paní Heathcliffová našpulila ret. Jámy aspoň byly zcela zaváty . že si na tomto posledním úseku cesty poradím sám. a teď si odpočívám v pracovně. ale mrazivé jako průzračný led. bloudil mezi stromy a zapadal po krk do závějí. spoléhaje se. Byl jsem tak promrzlý. Co bych se o tom šířil . a dovlekl jsem se nahoru do patra. Okřikl jsem je. že jsem zas tady. jen tu a tam nějaká špinavá skvrnka na sněhu. použil jsem první vhodné chvíle a vyklouzl ven na čistý vzduch. že jsem ve včerejší sněhové bouři zahynul. abych s nimi posnídal. abych se držel víc doprava nebo doleva. zmizely beze stopy. ovzduší jasné. Když jsem docházel k zahradní brance. bělostné. aby s tím povykem přestaly. Převlékl jsem se do suchého šatstva. Můj průvodce mě musel co chvíli napomínat.se vyřítila s celou svou svitou a nastalo bouřlivé vítání. a jeho povrch se nekryl se skutečnou podobou terénu pod ním. pevná cesta s okolními bažinami v jedinou rovinu. Nebylo tu po nich ani památky. a také v zimě. zůstala. Když jsem včera stoupal na Větrnou hůrku. V domku vrátného totiž zatím nikdo nebydlí. že jdu přesně po zatáčkách cesty.já jsem ušel dobré čtyři. řadu patníků. zavolal na mne hostitel. Mnoho jsme už spolu nemluvili. odbíjelo dvanáct ! Cesta z Větrné hůrky si tedy vyžádala hodinu na každou míli. asi tak po osmi krocích od sebe. sedět až do mého odchodu jako socha. Venku byl klid.

Já se divím. Když mi paní Deanová přinesla večeři. "Vy zde žijete již dlouho. "I na to děvče. Kdepak. Moc by mě zajímalo. "Teď by se hodilo zavést řeč na domácího a jeho rodinu." řekl jsem si v duchu. jak tu zamyšleně seděla s dlaněmi na kolenou a stínem chmurného přemítání v růžolícím obličeji. když je na světě sám a sám." přiťakal jsem. ale to by zas nebavilo mne. ta paní Heathcliffová . že jsem konečně připadl na končinu. Po chvíli však. dělala jsem pánovi hospodyni. Naše paní si mě sem po svatbě vzala jako komornou. nebo ukolébá v dřímotu.já. že si ta osoba potrpí na kus řeči a buď mě svým hovorem rozjaří. tuším?" "Osmnáct už to bude." řekla mi na to. Doufal jsem pevně." "Neměl on syna?" "Měl. ale je to takový chamtivec škudlí. náhle vyhrkla: "Od té doby se hodně změnilo!" "Jak by ne. požádal jsem ji pod záminkou. a když umřela. že s ní chci projednat některé další problémy svého zabydlování.. "To nemá dost peněz." "A mladá paní." Aha. "Ten má peněz jako želez " a rok od roku se mu ještě množí. Například já. jsem po marném boji s dlouhou chvílí a pocitem opuštěnosti navečer kapituloval. že Heathcliff pronajímá Drozdov a sám se s rodinou uskrovňuje na té nehostinné samotě.a ten mu umřel. Snad se sem už i chtěl nastěhovat. škoda. na tu hezkou vdovičku. aby tohle sídlo udržoval?" zeptal jsem se. proč někdo tolik shání.. jednoho . A toho soužení. kde k tomu není takřka ani příležitost . "Vy jste těch změn jistě mnoho zažila. jak to. I to to!" zvolala hospodyně. aby mi dělala při jídle společnost. ještě tak o svých zájmech možná.to byla jeho žena?" Ano.KAPITOLA ČTVRTÁ Člověk je jako větrná korouhvička. aby shrábl dalších pár stovek. bídná třtina. Na řeči si tedy moc nepotrpí." A ticho. "Šestnáct let. nebo to bude spíše cizokrajná rostlina. který jsem hodlal žít vzdálen styků s lidmi a děkoval nebi. že?" zahájil jsem. nedal si ujít příležitost. co je vlastně zač." "A odkud je původem?" "Ale to je přece dcera nebožtíka milostpána: Za svobodna se . ale jen slyšel o dobrém nájemci." "Mnoho. ten by si mohl žít třeba v paláci. pochází odtud.. co toho má. kterou ti obhroublí domorodci mezi sebou nesnášejí?" A tak jsem tedy paní Deanové položil otázku.

A navíc mnou lomcovalo nervové a duševní rozechvění. paní Deanová." Sotva ta dobrá žena vyběhla ze dveří. pane Lockwoode. Po kratičké úvaze jsem si ovšem uvědomil.totiž z Lintonů. je to krásné " stvoření ! Řekl bych ale. jak si jen budete přát. vede?" "Paní Heathcliffové? Vypadá nádherně. prosím vás o to!" "Ale beze všeho. to se dalo čekat. jako bych měl přijít o rozum. jen ten chudák chlapec netuší. Je to nějaký starý rod?" "Ó. a její muž byl taky její bratranec. Stejně bych neusnul.jedině nevím.jmenovala Lintonová. kde se narodil. Já jí. Čelo jsem měl celé rozpálené a po těle mě mrazilo. Vyjste byl na Větrné hůrce? Odpusťte.Heathcliffsi vzal sestru pana Lintona tenhleje z matčiny. paní Deanová?" "Inu. aby se pan Heathcliff přestěhoval sem. To bychom zas byly pohromadě. a srdce z kamene. a Hareton je už jediný potomek. pane Lockwoode. aby mi z událostí dnešního a včerejšího dne nevzešly . ale budilo to vážné obavy (které dodnes trvají). Udělám vám odvar z ovesných vloček.. synovec nebožky paní Lintonové. Nebylo to zatím nic hrozného. prosím vás. to vám pomůže." "Ubožátko." "Je to tedy mladé paní bratranec?" "Ano. odchovala a tolik jsem toužila.. že tato Kateřina není totožná s mým přízrakem. kdybych si teď šel lehnout. znám ho od malička . "se tedy jmenoval Linton?" Ano. kdo byli jeho rodiče a jak vlastně přišel k penězům. že není zvláště šťastná. schoulil jsem se až k ohništi. Kateřina Lintonová. Jen si sem přinesu zašívání a pak tu s vámi posedím. vyprávějte mi trochu o těch mých sousedech ! Prokážete mi tím skutečnou laskavost. Co říkáte pánovi na Větrné hůrce?" "Poslyšte. Nic si s ním nezačínejte. co ho tak zatvrdilo. Poseďte ještě hodinku a povídejte. Hareton Earnshaw." "Jak? Kateřina Lintonová?" . Ten byl z otcovy strany . Ano. A Haretona. ale . oč ho připravili.vykřikl jsem překvapením. že jsem tak smělá. mládě z kukaččího vejce. Vyjste ale nachlazený! Celý se třesete." "A kdo je to ten Earnshaw. to neopeřené holátko. děvenku.jak se jí tam. to je pěkný hrubec! Neřekla byste?" "Věru hrubec." pokračoval jsem. který tam bydlí s panem Heathcliffem? Nějaký jeho příbuzný?" "Ne. vyhodí takhle z vlastního hnízda! Celý kraj to ví. Víte něco bližšího o jeho životě." "Hleďte. to vám radím!" "Patrně všelicos prožil. "Můj předchůdce v tomto domě. velmi starý. Paní Katka je zase poslední z našeho rodu ." "Jméno Earnshaw je také vyryto na Větrné hůrce nad portálem. paní Deanová.

matka posílala děti do postele. z něhož se kouřilo. byla jsem skoro pořád na Větrné hůrce. Hospodyně se ve chvilce vrátila s košíkem na šití a kotlíkem. Nakukovala jsem slečně Katce přes hlavu .ať prý ho necháme chvilku vydechnout.přestože vypadá spíš jako ďáblovo kvítko. ale jen něco menšího. co chceš. ale srdce měl dobré. jak je černý. Dopadl do nejbližšího křesla. pomáhala při senách.vážnější následky. že zrovna začínaly žně . On býval sice dost přísný. ale jezdila už na všech koních. a tak chtěla mít bič. Jednoho krásného rána . co byl pryč. Kotlík zavěsila nad plamen do krbu a přisedla si ke mně. cvakla tiše klika a náš pán stál na prahu. Řekl Josefovi. to je pořádný kus cesty. bylo už kolem jedenácté. Podle obličeje mohl být dokonce starší než Kateřina. rozloučil se s námi a šel. co jich bylo ve stáji. ten tvor na nás jen civěl a donekonečna něco nesrozumitelného blábolil. který nesl v náručí jako ranec." dodal a začal rozvinovat plášť. copak ti mám přinést z Liverpoolu? Vyber si. Než jsem přišla sem do Drozdova . zkrátka jsem na statku byla pořád při ruce a dělala ochotně. co se má ten den dělat. se nám zdály nekonečné a Katka se každou chvíli ptala. kdy už přijde.začala bez další pobídky své vyprávění -. Nesporně ji blažilo. otrhaný kluk. že jsem tak družný.s dětmi hrávala. pak se obrátil k nám seděla jsem s Hindleym a Katkou u jídla . ženo! Tohle mi dodalo. a konečně. Ale on nikde. co mi kdo uložil. a dětem se už ani nechtělo běhat pořád až k brance a vyhlížet ho. a já si tam." Shlukli jsme se kolem něho." Hindley si řekl o housle a pak přišla na řadu slečna Katka. musím jít pěšky šedesát mil tam a šedesát zpátky. špinavý.a oslovil svého synka: "Řekni. A jak . v životě jsem si větší tíhu nenaložil! Musíš to ale přijmout jako `dar od boha . Pak se setmělo. pamatuji se. Pak obě děti políbil. Já z něho měla strach a paní Earnshawová ho chtěla rovnou vyhodit. střídavě se smál a hekal . Moje matka byla chůvou u Earnshawů. šohaji. Paní Earnshawová ho čekala třetí den kvečeru. opatrovala malého pana Hindleyho. kdyby mu modré z nebe sliboval ! "A kdybyste věděli.bylo to v létě.přišel starý pan Earnshaw k snídani v cestovním. a odkládala proto večeři hodinu za hodinou. že je málem po něm a že už ho nikdo na takovou túru nedostane. Nebylo jí tenkrát ani šest.byl to černovlasý. aby směly zůstat vzhůru. Haretonova otce. Taky jsem chodila nakupovat. "Pojď se na to podívat. Slíbil. Ty tři dny. co mě nejvíc uštvalo. který měl už dávno běhat i mluvit. Na mne starý pán taky nezapomněl. děti ji uprošovaly. že mi přinese plnou kapsu jablek a hrušek. Ale když ho pan Earnshaw postavil na zem.

Katka vyváděla zas jinak . co se dalo nejhoršího! Já z toho tehdá neměla pojem. na to neměl. takže jsem z celého vyprávění pochytila jen tolik. protože prý to bylo ode mne zbabělé a nelidské. já taky ne. Že už neměl času ani peněz nazbyt. Nikdo to nevěděl. Vyplazovala na to nedochůdče jazyk a plivala po něm. abych řekla pravdu. raději je vzal rovnou s sebou. Když se rozruch utišil.dolezl na práh pánovy ložnice a ten ho tam ráno našel. a naše paní. abych toho otrhance umyla. zatajil jen dech a rozevřel doširoka oči. vyhladovělé a nebylo možná z něho dostat kloudné slovo. ani já z toho tenkrát neměla rozum. ale Hindley ho nemohl vystát – a. jak to bylo. On ale . Když. když ho Hindley zbil.Pan Earnshaw jí to chtěl všechno vysvětlit. nebo když.. jmenoval chlapeček. když se mu ubližovalo. "Heathcliff" se. a starý pán mě poslal domů že k nim za trest nesmím. Co my dva jsme se ho našidili a naprováděli mu.on totiž pan Earnshaw pro samou starost s tím nalezencem její bičík ztratil. že to dítě sebral v Liverpoolu někde na ulici. Myslela jsem. Tohle trpné chování popuzovalo starého Earnshawa tím víc proti . natož do postele. Choulilo se tam opuštěné. je to nespravedlivé. jednak mu paní stále skákala do řeči. Vyptával se lidí. a tomuhle přijatému to. nebo že zaslechl pana Earnshawa uvnitř mluvit . A žádný nechtěl ani slyšet.. až si vysloužila od otce pohlavek za ty nezpůsoby. protože ani nemrkl a nezaslzel. co jim slíbil. převlékla do čistého a dala spát k dětem. jako křestní jméno i příjmení zároveň.se do starého pána pustila! Co prý ho to napadlo přinést jí domů takové cikáně. který jim umřel. aby ho vzal k sobě do pokoje. Nakonec paní Earnshawová už ani nic neříkala a starý pán mi uložil. Bylo to takové zavile trpitelské dítě. Tak se dostal na Větrnou hůrku Heathcliff. začali otci prohledávat kapsy.jsem se tam za pár dní vrátila . jako by si to zavinil náhodou sám. No. ale rozbrečel se jako malý kluk z houslí zbyly v kapse jen třísky. kde prý jsou ty dárky.jsem se. Asi byl na ústrky zvyklý. Ale jednak už padal únavou. a aby je tam nějak zaopatřil. já jsem ho štípla. že třeba do rána nějak zmizí. ta se ho nikdy nezastala. Přiznala. Hindley byl už velký klacek.už mu tak říkali. Na ulici je v tom stavu nechat nechtěl. S Katkou byl Heathclif i teď tuze zadobře . Hindley s Katkou zatím jen koukali a poslouchali. jméno zůstalo už. jako by neměli už dost vlastních dětí na starosti ! A co že si s ním chce počít? Má vůbec zdravý rozum? . a tak jsem kluka nechala na schodišti. čtrnáct let. Byl z toho výslech.s tím vyhnanstvím to ovšem nemyslel pan Earnshaw vážně . jak. čí je.snad čirou náhodou.

Ale abych se v Heathcliffovi viděla. když se Heathcliff konečně vykřesal. že to dělám . Učiněný beránek. až se zatvrdil." Hindley na něho vyplázl jazyk a dal mu pár pohlavků. došlo to už tak daleko. pokud já vím. a ukážu mu. jsem to vidět jinak. jaká se mu děje křivda. ale choval se zkrátka. že mladý pán viděl ve vlastním otci spíš utlačovatele než přítele a v Heathcliffovi vetřelce. začala. Pamatuji se kupříkladu.jenže on toho Heathcliff namluvil celkem málo. to mě ještě víc obměkčilo. a tak přišel k Hindleymu a povídá: "Ty koně si vyměníme. Co řekl Heathcliff.vlastnímu synovi. ale měl takovou sílu všechno mlčky snášet. Dělalo mu dobře. Mně ho bylo ze začátku líto. nebo ještě řeknu. že ji těžko mohl mít někdo rád. To ani s Katkou se tak nemazlil jako s ním. který prý toho "ubohého sirotka". a povídal. Když paní Earnshawová umřela. ale Katka zas byla tak rozpustilá a vzpurná. Na té chvále jsem si moc zakládala. Kluk byl zarputilý a nikdy. tak na tebe tátovi povím. S Heathcliffem bylo zle. přecházela mě pomalu zaujatost proti němu. jak na něm starý pán lpí. Tuze si to bral. A jestli ne. ale stál přitom na svém : "Jen sem dej koně. sotva dva roky potom. bylo svaté a platilo v domě jako zákon. nedal svému dobrodinci jaksepatří najevo vděčnost za všechnu přízeň. tohle ti nepomůže ! Moc se nerozmýšlej. To se tenkrát děti roznemohly na spalničky a já je ošetřovala. to ne. a když. Heathcliff před ním prchal ven (bylo to ve stáji).jen z povinnosti. Když jsem ho srovnávala s ostatními dětmi. A tak už od samého začátku plodil Heathcliff v rodině nesvár. že je to hodně i moje zásluha. Na Heathcliffa pan Earnshaw vůbec až moc držel a ve všem mu věřil .nedovtípil se ani. Ne že by byl tak poddajný. že se mu tak věnuji . Heathcliff si vzal to hezčí. ale pak. mně se ten můj nezdá. jen týrá. Drzý nebyl. ale hříbě brzy zchromlo. to zas ne. takže Hindley nakonec přišel o svého posledního spojence. když. jsem musela zastávat nebožku paní Earnshawovou a jednat jako dospělá. Když už měl skoro na kahánku. jak mám ruku samou modřinu. a proto neobtěžoval. Ale co mě vám na tom překvapilo: byl to tak trpělivý pacient. jak pan Earnshaw koupil na trhu oběma chlapcům párek hříbat. a že mi k ní Heathcliff dopomohl. Katka s bratrem mě jenom proháněli. žes mi tenhle týden třikrát natloukl. ale tohle dítě si ani nepostěžovalo. chtěl mě mít pořád u sebe. jak mě tady pohlavkuješ! Táta ti to vrátí i s úroky!" "Táhneš. že by mi ho každá ošetřovatelka mohla závidět. jako by se to rozumělo samo sebou. a taky mi nešlo na rozum. A musel přece vědět. co pan Earnshaw na něm vlastně má. Doktor mě za ošetřování pochválil. pacholku !" . tak většinou pravdu. který mu uloupil otcovu lásku i synovská práva.

Teď už mu na výmluvě nezáleželo. jen co táta umře. "A zab se na něm Vem si ho. ať vidí. "Tak si to hříbě vem cikáne !" zasyčel mladý Earnshaw. dal říct. A on rovnou vyžene tebe. ale hned se zase zvedl .vzkřikl Hindley a zvedl výhružně těžké závaží od váhy na brambory a seno. a tak jsem říkala. aby se z toho úderu vzpamatoval.jen když dosáhl svého. vsaď se !" Hindley hodil. však k tomu taky dojdu. ty nestydatý obejdo ! Ober tátu o všecko. On si vůbec na ublížení málokdy stěžoval. rozraz mu palici !" Heathcliff zatím už hříbě odvázal a odváděl si je do svého stání a Hindley při těch posledních slovech srazil Heathcliffa hříběti pod kopyta a utekl rychle ze stáje Ani se neohlédl. že není ani za mák mstivý.Tu máš Zkopej ho. Já nad tou chladnokrevností žasla. Nebýt mne. zdali se jeho přání vyplnilo. A Heathcliff vám klidně vstal a dokončil. stačilo ukázat se. Nebyl by musel říkat ani slovo. byl bledý jak stěna a lapal po dechu. Bez dlouhého přemlouvání . co si umínil: vyměnil sedlo a postroje a pak se posadil na otýpku sena. . a já mu ještě řeknu. a byl by se Hindleymu pomstil dokonale. a udav se. jakého hada si tu nasadil! . "Hoď. šel v tu chvíli za starým pánem. Heathcliff to dostal do prsou. jak vypadá. To jsem se ale moc mýlila. než vejde do domu. skácel se na zem. jak ses vytahoval.sotva se držel na nohou. abychom všechny jeho modřiny svedli na koně. že mě poženeš z domu. "Hoď!" povídal Heathcliff a přestal utíkat.

a ta naše povolnost jen stupňovala Heathcliffovu nezkrotnou pýchu. co ustavičně leží v bibli.jeho slovo tolik neplatí.a určitě je pořád . tak nač ho posílat do světa. a to ho přivádělo k nepříčetnosti. že z Hindleyho beztak nic kloudného. že už . aby pamatoval na spásu. že tak kvapem chřadne a mrzoutí. jakživ nebude a že to nikam nepřivede. Všiml jste si tam Josefa. a byl tak nedůtklivý.od časného rána. že mu starý pán přeje. aby se uživil . Katka . licoměrné svatoušky. že je to hříšný vyvrhel. . Znáte ty nesnesitelné.jeho mazlíčka nebo ho v něčem neodstrkoval . aby nepřišel s nekonečnými žalobami na Heathcliffa a Kateřinu . Konečně náš kaplan (my tu měli jen kaplana. když ten měl takovou slabost pro Heathcliffa. co starý pán slábl. aby se nikdo nedíval svrchu na. a on to taky pořád říkal. povídal. viďte? To byl . na Katku toho vždycky svedl nejvíc. A mohli jsme si vskutku žít docela dobře. toho sluhy. Byl vždycky tak čilý a zdravý. Těžce nesl. když musel jen nečinně posedávat u krbu. pane Lockwoode. Stokrát za den nás všecky přiváděla z míry . Když to ale jinak nešlo ! Hindley se před otcem párkrát na Heathcliffa osopil a starý pán se tak rozkatil. a teď ho najednou síly opouštěly. Posiloval ho ještě. ale nedokázal jí ani uzvednout a vztekem se celý roztřásl. že se zlobil pro nic za nic. aby mladého pána poslal na univerzitu. aby starý pán takhle trpěl za dobrý skutek ! Já to připisovala jen těm domácím nesvárům. Pořád si myslel. Mořil ho bez přestání. Chlapci bylo tohle nadržování spíš na škodu.strašlivý farizej. Vždyť by to bylo kruté. protože se hleděl panu Earnshawovi zavděčit. Nejvíc byl citlivý na to. Heathcliffovi se nesmělo říct křivé slovo.na svém políčku sedlačil sám a ještě vyučoval děti Lintonových a Earnshawových) panu Earnshawovi poradil. a neminul den. Vzal si nejspíše do hlavy. jak vstala. Těšila jsem se. pro sebe si tam vybírají samé požehnání a tresty odkazují těm druhým? Pana Earnshawa se mu podařilo tím pobožnůstkářským řečňováním docela obalamutit a měl na něho větší a větší vliv. že všichni Heathcliffa nenávidí a nejraději by ho uštípali za to. nebýt těch dvou slečny Katky a Josefa. že jednou i popadl hůl a byl by mladého pána zmlátil. a tak jsme se ve všem řídili podle.pan Earnshaw prostě už mlel z posledního. My útlocitnější jsme nechtěli starého pána dráždit. že teď bude u nás klid. ale moc si od toho nesliboval.to byla prazvláštní povaha. v hněvu proti Hindleymu.KAPITOLA PÁTÁ Pan Earnshaw začal valem scházet. Ale nebylo to tak . a ten se měl co ohánět. duše a dětem aby vládl tvrdou rukou. Starý pán ho poslechl. jeho přání .

nemůžu tě mít takhle rád.a přitom za něho všecko nejvíc odnášela. neodolatelný úsměv a nožky – inu. smála se a dotírala na lidi. ale později se zatvrdila. ale večer se přicházela k otci lichotit. Slečně Katce ten den nebylo dobře. kterým zrovna do zpěvu a smíchu nebylo.až do chvíle. Byli jsme všichni uvnitř. jak jí starý pán. kdy šla zase spát. Dodnes si pamatuju. Celý den prováděla jen to nejhorší. aby si ho usmířila. a taky jsem jí to řekla. dítě. jsi ještě horší než Hindley. Až se pak naplnil čas a panu Earnshawovi skončily pozemské strasti. Byla ve svém živlu. poslechne na slovo. Já jsem ale nesnesla. jako srnka. Schválně ho dráždila. Šili s ní ustavičně všichni čerti a jazyk se jí na chvilku nezastavil: zpívala. kdežto jeho. Když jsme si hráli. a tak se výjimečně chovala tiše. ale nebyla velká zima. Největším trestem pro ní bylo. že si od ní nedám poroučet. když jsem jí posílala.měl takovou . když zlobila. Abychom jednou s maminkou nelitovali. a dokonce se mi smála. " Jdi se modlit. žába jedna rozjívená! Ale v celém okolí byste byl nenašel taková kukadla roztomilá. když jí pořád jen nevrle plísnil. jen když sám chce. Kateřině zase nešlo do hlavy. jednala před ním s Heathcliffem na oko bezohledně. proč by musel být churavý tatínek zlostnější než zdravý tatínek. že jí pořád jen odmítal. "Ne. Heathcliffa měla nad pomyšlení ráda. aby mě proháněla. mne si . že člověk musel nakonec přestat. že její vůle zmůže u chlapce víc než jeho dobrota a že jí Heathcliff. Katko. a pros Pánaboha za odpuštění. Bouřilo a fičelo to hrozivě. aby ho šla odprosit. s hlavou Katce na klíně. Já seděla s pletením dál od krbu a Josef četl u stolu bibli . aby se pan Earnshaw domníval. vyzývavým pohledem a pohotovou vyřídilkou: Josefa s jeho prorockými kletbami zesměšňovala. dala se sama do pláče a tak si to brala. aby mohl utišit jí. Jednoho říjnového večera zhasl tiše ve svém křesle u krbu. Jestli někdy někoho doopravdy rozplakala. tenkrát ještě služebnictvo obyčejně sedávalo po práci v jizbě. Seděla opřená otci o koleno a Heathcliff ležel na zemi. než usnul. jednal s dětmi vždycky jen vážně a přísně. Na Větrné hůrce řádil vichr a komínem se rozléhal strašný hukot.dobírala a otce zraňovala na nejcitlivějším místě ." říkával starý pán. když jsme jí nedovolili s ním být . co kde asi tropí. pohladil po vláskách . Pan Earnshaw nerozuměl žertům.jsme byli pořád jako na trní. že jsme tě vychovali !" Dříve po takových slovech vždycky plakávala. komandovala ostatní a rozdávala rány na všechny strany. A zle to nikdy nemyslela. když jsme se s ní vadili všichni najednou a ona nám vzdorovala se vzpurným. dělala strašně ráda velitelku.

a vykřikla: "Heathcliffe. Ale Josef zakročil. a žádný farář by nedovedl nebe vylíčit v té kráse. lijákem a vichrem. jak dlouho bychom tak byly seděly. že jsou pořád ještě vzhůru.že osiřela. aby vysvětlil. "Já musím dát tatínkovi dobrou noc. než bych jim byla dovedla dát já. a než jí někdo mohl zadržet. Měly dveře otevřené dokořán. nač je ještě potřebuje. který je už v nebi. když svíčku zase stavěl na místo. vzlykala. Nechápala jsem sice. tati?" Ale když viděla. zatoužila jsem. oč jde. Viděla jsem. co prý nás to napadá. Vyzval mě. ale šla jsem. aby šly spát a nedělaly po schodech rámus a aby se dnes projednou! pomodlily samy. Stála jsem tam. nařídil jim šeptem. a že ho musí vzbudit." prohlásila Kateřina. abych si vzala plášť a doběhla do Gimmertonu pro doktora a pro faráře. povídaly si o nebi. že je čas. Poznala to hned . že je jednou hodná! .. farář vzkázal. dala se do smíchu a zeptala se : "A proč ty nejsi pořád takhle milý. žalostný nářek. . aby se mu hezky usnulo. aby se on za ná pomodlil a šel do postele. Zpívala tichounce a starému pánovi brzy klesla hlava na prsa a prsty mu vyklouzly z její ručky. vzala otce kolem krku. abych je utěšovala. Přivedla jsem jen jednoho. Dobrou půlhodinku jsme ani nedutaly a kdo ví.a povídá: "Pročpak nejsi takhle milá pořád. nebylo asi něco v pořádku. Podle toho. Pošeptala jsem jí. Šel k němu oslovil ho a položil mu ruku na rameno. ačkoli už bylo po půlnoci.. že ho zas popudila. takhle povykovat pro světce. doktora.radost. políbila mu ruku a řekla. Katko?" Katka k němu vzhlédla. Ty dušinky si našly lepší útěchu. že by bylo škoda ho vzbudit. ubožátko . zvedl se a prohlásil. Vzal obě děti za ruce. a spěchala jsem za dětmi. a jak jsem je tak poslouchala. on že tu má ještě něco na práci. jenže Josef zatím dočetl kapitolu. aby přestala a nehýbala se. že přijde až ráno. Heathcliffe !" A oba propukli v srdcervoucí pláč. Nechala jsem na Josefovi. jak se tvářil. že se trochu uklidnily a nemají zapotřebí. jakou si představovala tahle nevinná děcka. Také já jsem spustila hlasitý. Ale pán se nehýbal a tak na něho Josef posvítil svíčkou. on umřel ! Umřel. že mu zazpívá. abychom se tam jednou všichni shledali.

to ano. co se vrátil. aby se s chlapcem nakládalo jako ` s kterýmkoli čeledínem. kde si zvykli sedat . Při pohřbu si počínala jako nerozumné děcko.hlavně ty bílé dlaždice.brebentila s ní a dováděla. Seděla tam celá roztřesená. Čí je a odkud. chvěla se a nakonec se dala do pláče. přidržoval ho k hrubé práci v hospodářství a postaral se. když jí tohle k pohodlí stačilo. Byla pořád vylekaná. velikánský roztopený krb. Vykázal Heathcliffa z rodiny mezi čeleď. jak jí tam všechno těší. Ptala jsem se. tváře jako růže. Zalíbila se jí taky rodina. a v Hindleym hned ožilo všechno dřívější záští k němu. Mladý Earnshaw se hodně změnil za ta tři léta. a ona. že se roztřese při každém nenadálém šramotu a někdy se ošklivě rozkašle. Ze začátku si Kateřinu předcházela . ale neměla jsem potuchy. My nejsme zvyklí otvírat náruč dokořán cizím lidem. Ale tenhle zápal brzy ochladl. hubičkovala jí a zahrnovala spoustou dárků. prostranná místnost. nedala jinak. ale mladé paní se tolik zalíbila dolejší. přestože jsem potřebovala oblékat děti. a oči jí žhnuly jako dva uhlíky. Jak vešla do domu.s manželkou! Koukali jsme na to celí zkoprnělí a po sousedství se hned začalo šuškat. co ty příznaky znamenají. co se tam děje až na ten pohřeb a smuteční vzezření pozůstalých. se sepjatýma rukama. co chtějí mít všechno po svém. aby se účastnil kaplanova vyučování. co je. cínové talíře. No. a tak mi ani nepřišlo. Paní Earnshawová začala . že se s Josefem máme od nynějška zdržovat jen v té menší kuchyni vzadu. a jen se každou chvíli ptala: "Už odešli?" Pak mi začala vysvětlovat. protože jizbu bude potřebovat pro sebe. ale že se tolik bojí smrti. co jsme ho neviděli. bledší a taky se jinak oblékal i mluvil. nám řekl. Chtěl sice zřídit obývací pokoj nahoře z té nepoužívané světničky.že toho zařizování nechal. že se do schodů celá zadýchá. hlavně že má Hindley sestru. nedovolil mu.KAPITOLA ŠESTÁ Pan Hindley přijel domů na pohřeb . Pozorovala jsem taky. Hned ten den.Katka . jinak by byl ten sňatek před otcem netajil. bylo na ní znát. Byla útlá. ale mladice. Asi to s jejím věnem a rodinou nebylo valné. Utekla do svého pokoje a já se nesměla od ní hnout. Byl teď hubenější. že jí Heathcliff není po chuti. že bych jí měla v tom stavu nějak utěšovat. vypadala na umření asi jako já. být nevrlá a z Hindleyho se vybarvoval tyran. Heathcliffovi to ponížení ze začátku tak moc nevadilo . leda když přijdou s otevřenou náručí sami. Stačilo pár slov. že neví. že nesnáší pohled na černý flór. příborník. i ten psí pelech . pane Lockwoode. Nebyla z těch paniček. každá jednotlivá věc a všechno. to jsme se od něho nedověděli.

co připadli na nějakou škaredou pomstu. jak jsou den ze dne otrlejší! A přitom jsem si netroufala něco říct. ve stájích . Vždyť kromě mne neměli na světě přítelíčka! Jednou v neděli večer je zase vyhnali z jizby. Otevřela jsem okno. nebyli k nalezení. aby chodili v neděli do kostela. aby mě pozvali.zákaz nezákaz. "Ty nedáš pokoj. jen když je neměl na očích. buď mu pomáhala. aby jen pamatoval. Mladému hospodáři bylo jedno. co dělají a jak se chovají . ale oni neměli tu slušnost. Byli oba na nejlepší cestě zpustnout a zdivočet. kolik kapitol z bible chtěl." povídá. řekli jsme si. abych neztratila tu trošku vlivu. jen já ne.chtěli jsme se proběhnout po svém. ty dostaneš!" povídám zase já. jestli přijdou . abych lépe slyšela. začal vypravovat. hledali jsme na dvoře.poděsilo mě. viď? A kde jste se. nebo si hráli. a ať se nikdo neopováží vpustit je na noc dovnitř. že je sám. Josef si mohl o Heathcliffa třeba ruku přerazit. "Snad se jí něco nestalo?" "V Drozdově. co jsem na ně ještě měla. aby nebouchali na dveře a nevzbudili pana Earnshawa. Prohledali jsme celý dům od sklepa až na půdu. co jí učil kaplan.nanejvýš v tu chvíli. Stál tam jen Heathcliff . a to Hindleymu připomnělo. v tu chvíli. když jsem viděla. prosím tě. že nesmíme probudit hospodáře. zůstali venku celý den a pranic si potom z trestů nedělali. Co já se potají naplakala. a venku byla pořád s ním. nařídil." Připomněla jsem mu. ale Josef a kaplan mu tu nedbalost pokaždé vytkli. Nelly. Nakonec Hindley. jestli Lintonovic děti taky musí . ale napřed si musím sundat ty mokré hadry. a přestože pršelo." "No počkej. Nebyl by dbal ani na to. Za nějakou chvíli jsem zaslechla na cestě kroky a hned nato se u vrátek zakmitlo světýlko z lucerny. Všichni šli spát. Ráno utekli z domova. "Z té prádelny jsme s Katkou utekli . nedalo mi to. Kaplan mohl uložit Kateřině nazpaměť. a když jsem je šla potom volat k večeři. Byla jsem rozhodnuta pustit je dovnitř. vzali až v Drozdově?" "Všechno vám povím. že se tam skočíme podívat. co byli zas spolu. celý rozvztekaný. vyklonila jsem se ven. dokud tě nadobro nevyženou. Přehodila jsem si rychle přes hlavu šálu a pádila dolů. Ale přesto se ti dva nejraději toulali po vřesovištích. když děti vynechaly pobožnost. "já bych tam byl taky.s ním všechno probírala. A když jsme zahlédli světlo z Drozdova.nikde nic. " Kde je slečna Kateřina?" vyhrkla jsem. všechno marné. abychom zamkli domovní dveře. abych mohla zhasnout svíčku. že má dát Heathcliffa seřezat a Kateřina že má jít spát bez večeře. Zatímco se převlékal a já čekala. na všechno zapomněli . že dělali rámus. nebo pro nějakou podobnou hloupost.

z toho.té je asi jedenáct. my jsme se smáli nahlas. třepal packou a ňafal . div nepřetrhli. že taky musejí číst jenom samá kázání a že jim sluha pořád vtlouká náboženství do hlavy a za trest jim dává naučit se z bible celé sloupce jmen nazpaměť. co tam ty vaše hodné dětičky dělaly? Isabela . odtud z Hůrky až k parku. jak se o něho tahali! To jsme se dověděli . s tímhle na mne nechoďte ! Vy víte moc dobře. bez zastávky .Katka to úplně projela. Vidíte je. Nelly. nebyli. A na stole mezi nimi. protože neměla boty. když něco nevědí?" "To asi ne. Podlezli jsme mezerou v živém plotu." usadil mě. a Edgar stál u krbu a fňukal. Napřed se porvou o hromádku . jsme stanoviště na květinovém záhonku pod oknem obývacího pokoje. jako když jí na nože bere. No. My začali vyluzovat putně mračí? Nebylo by radno čekat. Edgar se sestrou měli ten pokoj celý pro sebe ! Ti. zlatě orámovaný. A rodiče Lintonovi tam. tatí!` Tak nějak vám vřeštěli." "No. ale za nic na světě bych neměnil s Edgarem Lintonem na Drozdově . strop. chlupů a pak se dají do breku." řekla jsem mu na to. a hodují. "Ale ještě jsi mi nepověděl. div se neupečou. A ti Lintoni nás slyšeli a hnali se oba ke dveřím. Vy si to děláte sami.oni vám ho předtím . pitomce! Takhle se oni baví. Nelly?Myslíte." celý bílý. chtěla a já jí to nepřál a chtěl to mít sám? Nebo když jsme spolu. k tomu ječeli. Byli nám k smíchu. Mami. o rok míň než Katce .se válela v koutě na zemi a vřískala. proč tam Kateřina zůstala. Chvilku byli tiše a pak se dali do křiku . mami ! Tati ! Mamí. no. nahmatali jsme cestičku k domu a zaujali." "No. A jak jsme těmi ubožáky zhýčkanými pohrdali ! Dovedete si představit. to vám byla krása! Nádherný salón. na podlaze červený koberec.mrznout v neděli večer někde po koutech a rodiče si zatím hoví u ohně.co myslíte. "To jsou jistě hodné děti a nikdo je nemusí takhle trestat. že bychom trávili čas každý v jiném koutě a ještě . co? My bychom si tam připadali jako v nebi. pojd sem ! Tati. zpívají a jsou samý smích . by měli být šťastní. křesla a stolky taky potažené červeně. když pořád zlobíte. Svítilo se tam a okenice byly otevřené a záclony zatažené jen napůl. a nikdo jí nechce. a uprostřed na stříbrných řetězích takový obláček z křišťálových vloček a v něm se třepotaly plaménky svíčiček. Musíte se. Stoupli jsme si na podezdívku a přitiskli se k římse a tak jsme oba viděli dovnitř : "jé. až své zločinné sklony dokáže . Nelly zítra po nich podívat do močálu. že to jeden druhému vyčítal.ani kdybych za to směl shodit Josefa z toho nejvyššího štítu na střeše nebo natřít celé průčelí Hindleyho krví !" "Pst. a víte. seděl pudlík. pst !" okřikla jsem ho.. jak to je. že by Kateřina něco . bulili a váleli se po zemi? Nakládají tu se mnou jako se psem. "Dali jsme si běh.

"Však si Shielders na něho stěžoval (Shielders byl ten. jak mi ta cikánka chtěla hádat z ruky a pak mi ukradla ochočeného bažanta? Že měla s sebou zrovna takového kluka?` Co si mě tak prohlíželi. až se mu konečně rozbřesklo v hlavě. Když tohle slyšela. abych se spolehl. divous ! Zavři ho do sklepa. nezlobte se.jak jsem se tu zachoval. "Ty jejich děti . Skandál.. Krmila pudlíka i Reka . že to naše děti musely slyšet. ten nalezenec z přístavu ! Vždyť. Bez Katky jsem se nechtěl hnout. to dítě je ve smutku ! Na mou duši ! Snad jí ten pes nezmrzačil?` "To je trestuhodná nedbalost od jejího bratra. "ve slušné rodině nemůže obstát. kaplan. Katka je slečna. povídal. ale lokaj mě odvedl do . "Víte. když jí tam bylo tak veselo.ne. kroutila nad ní hlavou a nejspíš jí domlouvala.a tak "sem znovu číhal. "To je slečna Éarnshawová ! pošeptal matce do ucha. že jí zná. zahrady. aby mě odvedl. krvácí jí noha. "Podívej se. s tou zacházeli jinak než se mnou. Paní Lintonová jí sundala ten šedivý plášť. To víte.se taky zbaběle přišouraly a Isabela zakňourala . dala se do smíchu a Edgar Linton na ní zůstal koukat. Pak za mnou přirazil dveře.tomu vždycky stiskla . že jí nechá vyrůstat jako. Záclony byly naštěstí pořád ještě povytažené .` prohlásila stará paní.jinak bychom se ani neznali.` Já hned spustil nanovo . strčil mi do ruky lucernu. pane Lockwoode). co bude. Tak jsem tedy šel. víš.je neomylně vepsané na tváři v zájmu veřejného blaha by ho měli pověsit už teď!` Přitáhl mě ke světlu a paní Lintonová si nasadila brejle na nos a s hrůzou si rukama zakryla tvář.` "Ano. uličník je to. "Slečna Earnshawová by přece nechodila slídit lidem po zahradách .s cikánem ! Ale máš pravdu vždyť. co jsme si vypůjčili od dojičky. že se pan Earnshaw dozví. tati ! Edgare. Ale co ten kluk? Kde se tu s ní vzal? Počkat! Že to bude ten pochybný chráněnec nebožtíka souseda.má . chystal jsem se jim ty tabule rozmlátit na cimpr campr. jak sprostě mluví? je to. a abych prý pádil rovnou domů. Ale ona si tam klidně seděla na pohovce. Katka přišla k sobě. taky vypadá jako malý Španěl nebo Američan nebo podobný pronárod. oni nás někdy vídají v kostele.` "Slečna Earnshawová? Co tě napadá!` prohlásila panička. Nelly ! " a tak honem nařídili Robertovi. Pan Lintonjí připravil horké víno. Isabela jí podala plnou mísu dortů a Edgar. Pak jí vysušili vlasy a učesali jí že má krásné vlasy. to je.jak jí Rek pokousal.obuli jí veliké trepky a posadili ji do lenošky u krbu. co? . neznaboha.` rozčiloval se pan Linton a obrátil se ode mne ke Kateřině. Kdyby Kateřina chtěla domů a oni ji nechtěli pustit. Služka přinesla umyvadlo s teplou vodou a umyla jí nohy.Fuj.také činem . ten stál o kus dál a jen na ní čuměl. Všiml sis.

čumák, když žral. Lintonovi na ní mohli oči nechat víte, že je mají takové bledé, modré, jako voda, ale teď se vám v nich rozkřísla aspoň jiskra - to když se jim tam zrcadlila ta její kouzelná tvářička. Ti panáci na ní civěli s otevřenou pusou. Však ona taky stojí nebetyčně nad nimi, viďte, Nelly? A vůbec nade všemi lidmi na světě." "No, nemysli si, že tentokrát z toho vyvázneš jenom s výpraskem," řekla jsem, upravila mu přikrývku a zhasla svíčku. "Ty si nechceš dát říct, Heathcliffe. Uvidíš, že pan Hindley to jen tak nenechá, vzpomeň si na má slova!" Bohužel na moje slova došlo. To neblahé dobrodružství Earnshawa rozlítilo. Ještě ke všemu si k nám druhý den zašel pan Linton a promluvil mladému pánovi do duše - ,jak to vede rodinu. A Hindleyho to tak dojalo, že konečně zakročil. Nedal Heathcliffa zpráskat, ale oznámil mu, že půjde okamžitě z domu, promluví-li ode dneška se slečnou Kateřinou jen slovíčko. Paní Earnshawová si zase předsevzala, že bude na švagrovou náležitě dohlížet, až se z Drozdova vrátí, a že na ní bude působit lstí místo nátlakem. Nátlakem by s ní byla stejně nic nesvedla.

KAPITOLA SEDMÁ Katka zůstala na Drozdově pět neděl, až do vánoc Kotník se jí zatím úplně zahojil a nezpůsoby skoro vytratily. Mladá paní tam za ní často dojížděla a zahájila přitom svůj plán nápravy. Snažila se povzbudit její sebe úctu elegantním oblékáním a lichotkami, a Katka si dala říct. A když se jednoho dne vrátila, nebyla to už nespoutaná, prostovlasá divoška, nevrazila do domu jak vítr a nevrhla se nám kolem krku, jako by nás chtěla rozmačkat. Z pěkného černého poníka se snesla náramně , důstojná slečna v kloboučku s péry, který jí seděl na bohatém účesu ze samých zlatohnědých prstýnků, a v dlouhé jezdecké sukni, kterou musela oběma rukama přidržet, když vplouvala majestátně do dveří. Hindley jí pomoh , z poníka a zvolal se zalíbením: "No ne, Katko, z tebe je hotová krasavice ! Ani bych tě byl nepoznal, taková dáma!" Frantino, že se s ní Isabela Lintonová nemůže měřit?" "K Isabele byla příroda skoupější," řekla jeho žena. "Ale Katka, teď, musí dbát, aby zase nezdivočela. Elleno, pomozte slečně Kateřině odložit ! počkej, Katinko, ať si nepokazíš účes! - dovol, já ti ten klobouček odvážu." Svlékla jsem jí tu sukni a pod ní se zaskvěly nádhernékostkované hedvábné šaty; přitom vykoukly u kotníků. i bílé spodní kalhoty a naleštěné botky. A když se přihnali psi a bujně ji vítali, rozzářily se jí radostí oči, ale

úzkostlivě se jim přitom vyhýbala, jaký měla strach o tu svou parádu. Mně dala opatrnou pusu - zadělávala jsem právě na vánoční dort a byla jsem celá od mouky, takže nebylo radno mě objímat - a pak se začala rozhlížet, kde je Heathcliff. Earnshawovi čekali s napětím na to shledání. Chtěli posoudit, jak dalece asi mohou doufat, že se jim podaří to kamarádství rozloučit. Heathcliff se dlouho neukazoval. Co byla Kateřina pryč, pustl a zanedbával svůj zevnějšek daleko víc než předtím. Nikdo kromě mne mu neprokázal ani tu službu, aby nad ním ohrnul nos, že je takový špindíra, a jen já ho napomínala, aby se aspoň jednou za týden umyl. V jeho věku si děti obyčejně na vodu a mýdlo moc nepotrpí. a tak se mu obličej a ruce černaly až hanba. Vlasy si samozřejmě nečesal a šaty - jak mohly vypadat, když je tři měsíce ani nesvlékl a pracoval v samém prachu a blátě ! No, a teď vidí vcházet do domu takovou našlechtěnou slečinku, která se nese jako dáma, když očekával stejného divocha, jako byl sám. Tak zkrátka zalezl do kouta za lavici. "Heathcliff tu není?" ptala se Katka a stahovala si rukavičky. Jaké teď měla bílé ručky, když tak dlouho nic nedělala a nevytáhla z domu paty ! "Jen vylez, Heathcliffe," volal pan Hindley. Dělalo mu dobře, že je Heathcliff v úzkých, a taky se mu hodilo, že ho může Katce předvést v tak ostudně zpustlé podobě. "Pojď, pojď, služebnictvo smí také slečnu Kateřinu přivítat." Katka už kamaráda v jeho úkrytu zahlédla a rozběhla se k němu s otevřenou náručí. V okamžení mu zlíbala celý obličej, pak se zarazila, ucouvla a vyprskla smíchem. "Co se tak mračíš, ty mouřeníne? Na tebe je pohled ! Vždyť jsi směšný, když se tak škaredíš. To víš, já jsem teď měla na očích pořád jen Edgara a Isabelu. - No tak, Heathcliffe, snad jsi na mne nezapomněl?" Skoro to tak vypadalo. Heathcliff tu stál jako z kamene - teď se teprv zaškaredil, hanbou a z uražené pýchy. "Podej slečně ruku, Heathcliffe !" řekl pan Earnshaw blahosklonně. "No tak, když ti to výslovně dovoluji !" Konečně se Heathcliffovi rozvázal jazyk. "Ne," povídá. "Když jsem lidem pro smích, nemám tu co dělat." A chtěl zase zmizet, ale slečna Katka ho chytila za ruku: "Já jsem to tak nemyslela, Heathcliffe. Co na tom že jsem se zasmála? Proto mi nechceš ani ruku podat Proč se vztekáš? Vypadáš směšně, no. Ale to se dá přece spravit ! Jdi se umýt a učeš se ! Vždyť jsi špinavý až hrůza! Zahleděla se starostlivě na jeho umouněné prsty, které držela v ruce, a pak na své šaty. Znepokojila se, když , viděla tu špínu, s jakou přišla do styku. Heathcliff si toho pohledu všiml a vyškubl se jí. "Tak

na mne nesahej ! Ať jsem špinavý! Mně se to líbí, abys , věděla ! Já chci být špinavý, a zrovna !" A vyrazil z pokoje, jako střelený, za všeobecného smíchu. Jen Kateřina zůstala zaražená, protože pořád nemohla pochopit, proč se tolik rozčílil, když dohromady nic neřekla. Obsloužila jsem slečnu Katku ve své nové hodnosti jako její komorná, dala jsem vánoční pečivo do trouby rozdělala jsem v jizbě i v kuchyni pořádný oheň, aby to,` tam vypadalo útulně a slavnostně, a pak jsem seděla sama v kuchyni a zpívala si vánoční koledy . Josef sice tvrdil, že si vybírám jen samé veselé nápěvy, které podezřele, zavánějí světskými písničkami, ale na to jsem se neohlížela. Josef zalezl do své komůrky a tam se modlil, Earnshawovi byli se slečnou v jizbě a bavili ji výstavou všelijakých drobností, které jí nakoupili jako dárečky pro Lintonovy děti, aby jim mohla oplatit jejich pozornost. Lintonovi byli pozváni nazítří na návštěvu. Slíbili přijít, ale s jednou podmínkou - paní Lintonová snažně žádala, aby její dítka byla laskavě ušetřena styku s tím hubatým klackem". " Byla jsem tedy v kuchyni sama. Těšilo mě, jak to tam v teple krásně voní kořením, jak se pánve na stěnách třpytí, jak hezky jsem naleštila a ověnčila jmelím hodiny a nachystala na podnos stříbrné korbele na horké kořeněné pivo. A ze všeho nejvíc jsem si zakládala na vzorně vydrhnuté a umetené podlaze - to byla vždycky moje největší chlouba, aby zářila čistotou jako padlý sníh. A jak jsem si to všechno uznale prohlížela, vzpomněla jsem si najednou na starého pana Earnshawa, jak o vánocích vždycky přišel do kuchyně, když bylo takhle uklizeno, jak mě pochválil, že jsem čiperná holčice, a vtiskl mi pokaždé do ruky šilink jako dárek k vánocům. No a tohle mi zas připomnělo, jak měl rád Heathcliffa a jak se trápil obavami, aby jednou, až tady nebude, chlapce neodstrkovali. A hned mi samozřejmě vytanulo,jak tu s tím chudákem teď nakládají, a už mi najednou nebylo do zpěvu, ale do pláče. A pak mě zas napadlo, že pláčem nic nespravím, že bych se raději měla pokusit trochu mu ten těžký život ulehčit. Vyšla jsem tedy na dvůr, abych se po něm podívala. Nebyl daleko, našla jsem ho ve stáji. Hřebelcoval lesklou srst toho nového poníka a krmil ostatní koně, tak jako jindy. Pospěš si, Heathcliffe !" řekla jsem mu. "V kuchyni " je příjemně, Josef je nahoře. Pospěš si, ať tě mohu dát trochu do pořádku, než přijde slečna Katka ! Můžete si tam po večeři sednout ke krbu, nikdo tam nebude, celý večer budete mít pro sebe." Heathcliff si hleděl práce a ani se neohlédl.

No tak pojď už!" mluvila jsem do něho. "Mám tam pro vás pro každého celý dortík, aspoň něco, pojď, na obléknutí potřebuješ dobrou půlhodinku." Čekala jsem pět minut, a když jsem se nedočkala odpovědi, vrátila jsem se do kuchyně. Kateřina večeřela s bratrem a švagrovou a já s Josefem. Byla to neutěšená večeře, kořeněná z jedné strany samými výtkami a z druhé šťavnatou uštěpačností. Dort i sýr přichystaný pro Heathcliffa zůstal na stole celou noc skřítkům na pospas. Jako naschvál měl až do devíti hodin pořád co dělat a pak šel rovnou spát, beze slova, jako bubák. Katka byla dlouho vzhůru, dělala veliké přípravy na zítřek, aby důstojně přivítala nové kamarády - na toho starého si také vzpomněla, odskočila kvůli němu do kuchyně. Když ho tam nenašla, zeptala se jen, co to s ním je, a hned zase odběhla. Druhý den Heathcliff brzy vstal, a protože byl svátek, šel trucovat do vřesovišť. Vrátil se, až když všichni odešli do kostela. Půst a rozjímání ho patrně přivedly na lepší myšlenky. Chvíli okolkoval, a když přemohl rozpaky, vyhrkl na mne : "Nelly, dejte mě trochu do pořádku ! Já už se polepším !" "Vždyť je taky na čase, Heathcliffe`,` povídám mu. "Víš, že to Kateřinu bolí, jak ses k ní zachoval? Ta lituje, že se vrátila! To vypadá docela,jako bys jí záviděl že si jí teď všichni víc hledí." Že by měl Kateřině něco závidět, to Heathclif nechápal , ale zato pro výtku, že jí způsobil bolest, měl živé porozumění. "Ona vám řekla, že jí to bolí?" ptal se a tvářil se náramně vážně. "Vždyť se dala do pláče, když slyšela, že jsi dnes zase odešel." "Hm, já plakal včera. A měl jsem taky proč!" "Já vím. Jako bys měl proč jít spát s prázdným žaludkem a srdcem plným pýchy. Pýcha předchází pád. Že ti není hanba, být takhle nedůtklivý! To ti ale povídám, ať jí hezky odprosíš, až přijde! Jdi k ní, dej jí pěknou pusu a řekni - ale to ty už budeš vědět, co jí máš říct. Jenom se, prosím tě, chovej přirozeně a nekoukej na ní, jako kdyby, to byl najednou někdo jiný, když má lepší šaty. Já teď musím dodělávat oběd, ale to víš, že si najdu chvilku a dám tě do parády! Edgar Linton bude vedle tebe vypadat jako titěra - mezi námi. Ty jsi přece mladší než on a přitom určitě větší a v ramenou dvakrát tak široký, uvidíš Přepral bys ho jako nic. No řekni !" Heathcliffovi se obličej na chvilku rozjasnil, ale pak, se mu zachmuřil znova. Povzdechl si. "Coje to platné, Nelly! Kdybych ho třeba dvacetkrát přepral, pořád bude hezčí než já. Proč já nejsem tak světlovlasý a růžový a proč nemám takové elegantní šaty a způsoby a proč nikdy nebudu tak bohatý? To bych

Odskočila jsem do kuchyně pro svého chráněnce. chlapče.jak ti to sluší." řekl mi na to Heathcliff. . nejprve na cestě a pak na dvoře. kdo vlastně jsem. Já na tvém místě. já ti povím. zavedla je do jizby a posadila ke krbu a tam jim brzy bledé tváře zrůžověly. až bylo milo se na něho podívat.ale chtít nestačí !" "Stačí dobré srdce. A co ta dvě zlá běsovská světýlka? Proč ta černá kukadla mhouříš. není z tebe fešák? Tak vidíš. a schovávat se celý den doma. a on bezevšeho poslechl." "A to by ses chtěl taky pořád držet maminky za ruku a třást se. že bych musel být Edgarem. koupit každý den takovou Větrnou hůrku i s Drozdovem. Hindley je zrovna otvíral také. když jsi umytý a učesaný a když se nemračíš. já bych chtěl . kdyby chtěli.ať tam místo zlých světýlek. "Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc." Takhle jsem do něho mluvila a Heathcliffovi se přitom obličej vyjasňoval.jako bys číhal na samé nepřátele. A jak důstojně a mužně bych pak nesla ústrky takového ubohého zemánka. když vyhladíš z čela ty nevraživé vrásky ." pokračovala jsem. Heathcliff se rozběhl k oknu a já ke dveřím. že nepocházím z lecjakého rodu.co jestli byl tvůj táta čínský císař a matka nějaká indická královna? Ti by si mohli.nesmíš v nikom vidět nepřítele. Heathcliffe. "Cožpak o to." "Tak vidíte. No. místo podezřívání a pochybování září jen nevinnost a důvěra . člověče. Z kočáru právě slézaly obě Lintonovy děti. který ho zkopal.v zimě obyčejně do kostela jezdívali. a budeš krásný. než kdybys byl od přírody nehezký. když bych si připomněla. abych měl modré nevinné oči a hladké čelo. ale místo vyklenutých obloučků tam vidíš propadlou čáru.všecko chtěl. že jsem měla pravdu! Teď vypadáš skoro jako přestrojený princ. Vidíš ty dvě rýhy mezi očima? Podívej se na obočí ! Je krásně husté. Kateřina vzala děti za ruce. které už nic lepšího na světě nečeká než kopance a nenávidí za to všechny lidi. aby ti nenabili kluci z vesnice. co má Edgar? Stačí. Jenomže co čert nechtěl ! Když otvíral dveře do obývacího pokoje. kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. A vůbec kdoví . a bylo po besedě. aby šel honem ukázat. bych si usmyslila. A teď se na sebe podívej. proč to všechnoje.a oči pořádně otevři a dívej se zpříma . a Earnshawovi seskakovali z koní . dokud nemáš jistotu ! Vždyť ty se pomalu tváříš jako to zavilé psisko. zabalené až po uši do plášťů a kožešin. proč se bojíš rozevřít je a podívat se směle na svět? Načpak chceš mít všechno. Ale vtom se zvenčí ozvalo hrčení kol. když zaprší? Ale jdi. nebudeš přece zahazovat flintu do žita! Pojď sem k zrcadlu. nejenom člověka. že dovede být taky roztomilý. A zlotřilí námořníci tě v dětství unesli a zavezli do Anglie.

" rozvzlykal se chlapec. Pan Earnshaw se ihned pachatele zmocnil a dopravil ho nahoru do komůrky. že mu to-patří.zkrátka chlapce surově odstrčil . "Takové věci Heathcliff přece nedělá.on teď bude bit. ale Heathcliffpři své nezkrotné povaze nestrpěl od Edgara ani sebemenší jízlivost . a proto ho tak nenáviděl. že je Heathcliff jako ze škatulky a přívětivě se usmíval anebo mu snad obzvlášť záleželo na tom. . pane Hindley! Dopřejte mu ať taky. Na Edgarův nářek přiběhla do kuchyně Isabela. když mu ty žíně takhle padají do očí. " A teď ke stolu !" přihnal se Hindley bujaře. aby zchladil Heathcliffovu horkokrevnost. a celý den se mi tu neukazuj! Podívejme se." řekla mu Kateřina s opovržením. Proč jsi s ním mluvil.až moc důkladně ! . "To jsem si zacvičil s tím pacholkem. Nestačí ti. a nepouštěl ho do pokoje. aby vyhověl žádosti paní Lintonové . "Že je na hlavě unese! Vypadá jako hříbě. proč se do toho pletl.ale z druhé strany. protože se vrátil celý rudý a bez dechu. já jsem s ním vůbec nemluvil !" "A neřvi. dostane něco z těch vánočních dobrot !" "Dostane přes hlavu. Isabelo ! Stalo se tobě něco?" "Tak. abych se do toho nevmísila. a nařídil vztekle Josefovi. Edgare?" "Já jsem s ním nemluvil. a Katka tam stála zaražená a zrudlá hanbou . v kuchyni že zůstat nemůže. "Já jsem matince slíbil. to bychom měli. Hospodáře asi dopálilo . Jeho sestra začala fňukat. co jsi natropil? Ticho. jestli ho přistihnu tady dole!` rozkřikl se Hindley. s Kateřinou. první. "vždyť tě nezabil.." omočil si mladý pán Edgar. já ti ty kudrlinky natáhnu. abys je měl ještě delší !" "Vždyť je má stejně dost dlouhé. který nakukoval ve dveřích..za všechny. že tam jsou ovocné košíčky a on by se v nich rýpal. " mně to může srdce utrhnout. bratr se vrací ! Přestaň. ty pobudo. když ho bijou. co mu přišlo do ruky . Popadl mísu s horkým jablečným pyrém . že s ním slovo nepromluvím. Já jsem chytla utěrku na nádobí a ulevila jsem si tím. vyklouzl mi z rukou a dokončil očistný obřad sám batistovym kapesníčkem. Ať prý ho zavře přes oběd do své podkrovní komůrky . prosím tě. a tak se srazili.a řekla mu. "Marš odtud. aby si vzal toho kluka na starost.a vychrstl všechno Edgarovi do tváře a na krk." Nemyslel to nijak urážlivě. on si tu bude hrát na šviháka! Ale až já tě popadnu za frizúru. tenkrát v něm asi tušil soka. že je rozčilený. děti. Mně to nedalo. Zkazil jsi celou návštěvu ." vyčítala panu Edgarovi. že jsem Edgarovi důkladně vytřela obličej . že chce domů. jen by ho na chvilku pustili z dohledu. Nemohu ani obědvat.už. Bezpochyby tam nešetřil námahou. "když jsi viděl. "Ty jsi na něho neměl mluvit.

a zpěváky. ale on zatvrzele mlčel. jak jsem zjistila. pozoun. lesní rohy. a vyšla potmě nahoru.všechno marné a tanečníka jsem musela z nouze dělat já. V patře se ani nezastavila a stoupala dál až do podkroví k Heathcliffovu vězení. Dorozumívali se škvírou mezi prkny. číhala stále na vhodnou příležitost. Katka žadonila." pomyslila jsem si. Volala jménem. oči suché.ozvala se mi zevnitř ! Ona se vám ta potvůrka protáhla vikířem na střechu a potom se jiným vikýřem dostala k Heathcliffovi. abych jí na to upozornila. Dopřála jsem jim. tváře jí zčervenaly a z očí jí vytryskly slzy. "To dítě nemá kouska citu." Ale ona zvedla vidličku k ústům a zas ji položila. a tak zpěvu nebylo konce. když se dostavili muzikanti z Gimmertonu! Měli pěknou patnáctičlennou kapelu . nerušeně popovídali. fagoty. co tam bylo lidí. Vždyť to celé odpoledne se jí změnilo v očistec. Trvalo hezkou chvilku než ho pohnula k řeči.nikdo nás nepohřešil. V kole jsme se rozjařili a zapomněli na všechno . a tak se snadno upokojily . Paní Earnshawová byla milovnice hudby. violončello . aby neviděli její pohnutí. O vánocích chodí vyhrávat po lepších domech. a že prý ho mám vzít do kuchyně .Josefa totiž vypudily naše "pekelné orgie . vylezla jsem po žebříku za Kateřinou. Dotklo se mne. když přezpívali koledy.trubku. aby mohla uniknout do samoty. Teprve když se zpívání dole chýlilo ke konci a byl čas pomýšlet na občerstvení muzikantům. žádali jsme si ještě světské písničky. ale prohlásila. že je tak sobecká. "Na svého nešťastného kamaráda si už ani nevzpomene. aby si. hodně veselé. Byla jako na trní. Odvolala jsem v duchu předešlou domněnku. chudáci.uvidíš. hospodář ho totiž zamkl. Upustila vidličku na zem a rychle se shýbla pod ubrus. Pan Earnshaw nakládal každému mohutné porce a jeho paní bavila hosty veselym hovorem.až je mi z toho horko! Příště si to s ním. aby ho pustili. Dole v jizbě zavřeli dveře . že Isabela nemá tanečníka . že Kateřina s tak lhostejným klidem. vedla si Heathcliffa s sebou. a co teprve. Večer se u nás tančilo. Obsluhovala jsem u stolu a stála jsem za jejím křeslem. Byl pro nás vrcholný požitek. Vyhladověly po cestě. Nebyla bych to do ní řekla. Šla jsem za ní. popřípadě se dostat k Heathcliffovi ". klarinety. kde jim dobře zaplatí. Jenže ona tam už nebyla . Co mi to dalo práce vylákat jí odtamtud ! A když se konečně objevila. chlapče. Kateřina měla hudbu taky ráda.vždyť jim se konečně nic nestalo. když jsem mu chtěla podstrčit něco ze slavnostního oběda. jak ti pak bude chutnat oběd !" Při pohledu na vábné hody zapomněly děti brzy na všechen rozruch. rozdej sám . že lepší poslech je na schodišti v patře. okrajuje na talíři husí křídlo.

až trapně činný ! Jako já. pokračujte stejným způsobem až do konce! Skoro všechny postavy. více méně." odpověděl." No ale . "Poseďte ještě chvíli ! To je právě dobře. snad . paní Deanová! Už vidím. jak je osamělému člověku. My přece máme odpouštět našim viníkům. ale on pro slabost ani nemohl jíst. "Nevstávejte. a zrovna teď.aspoň to hlavní. paní Deanová. a na spánek ani pomyšlení. odpověděl vážným hlasem : "Jak to Hindleymu jednou všecko oplatím. například." "Do desíti byste neměl vyspávat. Ranní ptáče dál doskáče . které jste uvedla do svého příběhu.to nevíte?" "Nu." "Musíme doufat v nejlepší. a vzala ho s sebou dolů. Po celou tu dobu se paní Earnshawová. "Od toho je Pánbůh. to ne. Když jsem se ho optala. Mám dost času . Heathcliffe!" zděsila jsem se.s lokty na kolenou a bradu v dlaních.Pánbůh by z toho neměl ten požitek jako já. A milá hospodyně vstala a začala se se svým šitím sbírat k odchodu. vlastně od včerejšího odpoledne! Tak jsem zkrátka pak tentokrát zamhouřila oko. proč nesmíte nic . že nemohu takové úskoky podporovat.tohle vás přece nemůže bavit.někam do sousedství. a tak moje snaha přišla nazmar. pane Lockwoode ! Jak jsem se tak mohla zapomenout ! Já tu tlachám a odvar zatím vystydl a vy už skoro spíte. A aby mi zatím neumřel !" "To je hanba. že jste zvolila široký tok vyprávění." "Kdepak . Vždyť jsem to o Heathcliffovi mohla vypovědět několika slovy . Já jsem však neměl sílu hnout se od krbu." zvolal jsem. Bránila jsem se. Tak tedy . vzbudily můj zájem. To vám uteče ta nejlepší část dne. ale když on Heathcliff držel půst. Seděl zamlklý a zahloubaný. když nevstávám před desátou. ať si to promyslím ! Při tom mě přejde všechna bolest. na co myslí. "Jenom přijít na to pravé ! Nechte mě. že se mi dnešní noc protáhne přes poledne. Chápete tedy.přeskočím asi tak tři roky.nechodívám spát před půlnocí. pane Lockwoode.ale teď se ještě posaďte. " "Počkejte. Prostřela jsem mu u křesla samé dobroty. Dost času v jednu nebo ve dvě. že pana Hindleyho takle podvádí. aby trestal lidi za jejich hříchy. kdyby kočka vynechala jedno ouško!" "Pěkně líný člověk !" "Ale kdež.hlavně aby se to podařilo.. Z toho nachlazení se vyvine přinejmenším silná rýma." "Vždyť už je jedenáct hodin!" "To nic . nic takového! Dovedete si představit. která mu leží na koberci u nohou a olizuje pečlivě kotěti srst? Ten se do té práce tak vžije. že by ho vážně přivedlo z míry.prosím. pozorujícímu z dlouhé chvíle kočku. právě naopak. To je můj styl .

žije vskutku bytostněiším.vynechávat. možná.nenalézám ve vašich projevech nic z toho. se stejným pocitem uspokojení . Lze však rozdíl v poutavosti obou pavouků přičítat toliko zornému úhlu pozorovatele? Nikoli! Zdejší lid." "Jak to? My tu jsme přece docela normální lidé.to jest z hlediska příslušných obyvatel. "Dovolte. Nebudeme tedy přeskakovat ty tři roky. tak jako pavouk ve vězeňské kobce oproti pavouku ve vile . svéráznějším životem. co odedávna považuji za charakteristické vlastnosti nižších společenských tříd." Paní Deanová se zasmála. Postavte před něho jediný pokrm a on se do něho pustí s veškerou chutí a bude vědět. než bývá u služebnictva zvykem. Vy si určitě všelicos víc promýšlíte. prostřené lahůdkami francouzské kuchyně." . Až na to. Na ty přihrádky s řeckými a latinskými autory se nedívejte! ani na ty francouzské knihy!. od malička jen samé sebezapření. tak snad abych pokračovala. která je která. že mám kolem sebe rok co rok stejné tváře a stejné zvyky! Já prošla přísnou školou.od léta 1778. prosím. a to pak člověk zmoudří.já. co všechno. viďte? A víte proč? Protože zdejší kraj vám neposkytl možnost rozptylovat se rozmanitými. A kromě toho jsem hodně četla. kterou jsem neměla v ruce a z každé jsem taky něco získala. nají se.ty jsem ovšem nečetla. ani od toho. nicotnými povrchnostmi. ani byste neřekl. pestrém a malicherném vnějšku. "vy sama jste přesvědčivým dokladem. ale když si přejete. "V něčem máte pravdu . že se najedl. Posadíte-li ho však k bohaté tabuli. jak jsem se přesvědčil.jenže každý jednotlivý chod zanechá vjeho žaludku i ve vzpomínce jen nepatrnou stopu. Ale to není od těch kopců. jen až nás poznáte !" namítla paní Deanová. Začnu od následujícího léta . Vyjádřil bych to takto : představte si milujícího v obou případech jako hladového člověka. prosím. který vaše tvrzení vyvrací. že se ve vaší mluvě občas vyskytují jadrné lidové obraty . V téhle knihovně byste nenašel knihu. jež mému vykladu naslouchala s jistým podivem. že se tu naskýtá i možnost lásky na celý život . jenž nikdy nevěřil. milá přítelkyně. nelpí na konvenčním. na co jsem přišel? Lidé v tomhle kraji se jeví oku pozorovatele ve srovnání s lidmi ve městech významněji. jsem taková rozvážná a rozšafná. abych vám příběh na Větrné hůrce vypověděla po sousedsku důkladně. a to je snad dost na dceru chudého podruha. pane Lockwoode. před třiadvaceti roky. Ale aspoň rozeznám. není nijak závažný . Jsem skoro ochoten připustit. Promiňte.ale tento nedostatek. Víte. že by člověk vydržel milovat celý rok." odpověděl jsem jí.

"Už asi ano. že paní nevydrží . no vždyť je to cvalík k pomilování! Já na jejím místě bych neumírala. "To víte. ačkoli Hindleyho mi přitom bylo moc líto. Earnshawe. stál Hindley ve dveřích. Já vám tak závidím ! Budete mít chlapečka docela pro sebe. Jdete k ní nahoru? Řekněte jí. jako by se měla dočkat. a hned bych se uzdravila. A dnes vás musím varovat. že nebude dlouho žít. Musíte honem domů." odpovědělo děvče. Ale doktor říká. Když jsme doběhly na Větrnou hůrku." a znovu se o něm nadšeně rozpovídala. abych si v té radosti také přišla na své. sebe a svou ženu. Je celá pryč radostí. Jen žádné scény. že jí zima asi usmrtí. hned mi bylo jasné.má prý už dlouho souchotě. Ke mně a už skuhrá : . že zas přijdu. Už zdaleka na mne po cestě volala. . Povídal to panu Hidleymu. "ale nedává na sobě nic znát a mluví tak.Bohudík vám paní vydržela. "A jak je paní?" osmělila jsem se. Sklízeli jsme právě seno na vzdálené louce a děvečka. poslední potomek starobylého rodu Earnshawů. ale ať slíbí. že nebude pořád mluvit! Musel jsem odejít. navzdor doktorovi ! Ten vám mě tak dopálil ! Bába Archerová přinesla toho andílka pánovi dolů do jizby a pán se celý rozzářil . protože nechtěla být . ptala jsem se po děťátku.` " A co na to řekl pán?" vyzvídala jsem. "Doktor prý povídal . abych viděla děťátko." "Že by na tom byla tak špatně?" divila jsem se. druhou navíc zbožňoval. jak tu ztrátu snese. "Máme děťátko ! Takové krásné ! Je to kluk jako buk. Neuměla jsem si představit. Obě hýčkal. dávat mu slazené mléko a opatrovat je ve dne v noci." odpověděl a pokusil se o veselý úsměv. "Frantině je dobře a do týdne bude úplně zdravá.KAPITOLA OSMÁ Jednoho krásného červnového dne se zrána narodil můj první malý svěřenec. Když jste si jí přivezl. div že už neběhá. Měl jste si to ostatně rozvážit. než jste si vzal takovou útlou ženušku. Měl v srdci místo jen pro dvě modly. hrnula jsem se. Já byla stejně splašená jako ona a letěla jsem domů celá divá. až z chlapce bude mládenec. která nám nosívala svačinu." "Dejte pokoj s doktorem!" skočil mi do řeči a zrudl. teď že už jí nemá co držet při životě a že zhasne do zimy. Nelly! Máte tomu nemluvňátku dělat chůvu. . ale já ho moc neposlouchala. přiběhla o hodinu dříve než jindy. stačilo by mi podívat se na kluka. neberte si to tolik k srdci ! Není jí pomoci. Pustila jsem hrábě a začala si uvazovat klobouk. "Je čilé. ale vtom přijde ten sejček. aby vám dala synáčka. až tu paní nebude. nectně mu spílal.

Elleno. to dávalo nepěkný příklad Heathcliffovi a Kateřině. svévolné počínání. Sám propadl zoufalství jeho žal nebyl takový. a často jsem si jí popudila. slibuju .s výjimkou Edgara Lintona. vyrostla jsem s pánem v rodině skoro jako sestra a dovedla jsem mu odpouštět víc než kdo cizí. S rozkoší pozoroval. aby mu nářek ulevil. a jeho to vůbec vždycky táhlo tam. že přestanu mluvit. I ten kaplan k nám přestal docházet a každý slušný člověk se už bál nás navštěvovat . ale pán odsekl: "Já vím. a to nejde! Povězte jí.zticha. Děvečka to prorokovala. že by to ze světce udělalo ďábla. Služebnictvo dlouho nesneslo takové surové. ba vztekle prohlašoval.on jí vzal do náručí." Ženě vykládal totéž a ona mu snad věřila. jaké to bylo u nás pekelné hnízdo. že se jí den ke dni vrací zdraví. Měla jen horečku. když se mu opírala o rameno a zrovna mu říkala. teď už má tep pomalý a tváře tak chladné jako já. to ne ! Byla úžasně věrná lidem. opustit svěřence. které měla od malička ráda. . že pan Kenneth nařídil. a víte. A jak vám byla pyšná a umíněná! Přiznám se. kde mohl kárat nepravosti." Chudáček ! Do posledního týdne před smrtí zůstala takhle veselá a její manžel zatvrzele. Ta byla v rozjařené náladě a odpověděla mi se smíchem: "Vždyť jsem tak moc neřekla. že jsem krotila její zpupnost. že na druhý den už vstane a bude chodit. A přitom Heathcliff byl den ode dne surovější a zavilejší. Neplakal. Panu Earnshawovi stačilo. Já neměla to srdce. a jak víte. Ale aby na mne zanevřela.nepotřebuje vaše návštěvy. že ten chlapec má v sobě cosi běsovského. a nakonec jsme mu zbyli jen já a Josef. Jakživa neměla souchotě. jen lál a rouhal se : proklínal boha i lidi a oddával se bezuzdnému hýření. že budu mít malého Haretona úplně na krku. Stěží bych vám vylíčila. V patnácti letech byla královničkou celého okolí. nijak velký . že se mu přestanu smát. obličej se jí proměnil a byla mrtva. že v tomhle stadiu nemoci nejsou už léky k ničemu a lékařské návštěvy že mu jen zbytečně tahají peníze z kapsy. bez naděje na záchranu. Josef zůstal proto. Ale jednou večer. S Heathcliffem jednal tak. tu přestála. ona ho objala kolem krku. když byl synek zdráv a neobtěžoval ho pláčem.ale ať si nemyslí. přemohl jí kašel. že se mohl naparovat před nájemci a podruhy. že je to zbytečné – žena je zdráva . nemodlil se. jak Hindley zabředá do bahna stále hlouběji. že se mi tu dvakrát rozplakal a utekl? No tak mu vyřiďte. který chodil za slečnou Katkou. když dospěla. aby se šetřila a nemluvila !" Donesla jsem ten vzkaz paní Earnshawové. žádná se jí krásou nevyrovnala. že jsem jí pak už neměla moc v lásce. Jak se pán choval a s kým se přátelil. Kenneth ho sice upozorňoval. A vskutku to tenkrát vypadalo.

že tyhle návštěvy se příčily Kateřině. aby se choval přívětivě. Zato jsem se divil. aby se nechovala jako on. asi dávala dobrý pozor. všechno na něm až příliš úhledné. co Kateřina strávila těch pět neděl u Lintonových. proto nepříjemné. Spíše bych řekla. A tak se stalo. a když se nedovedl přimět.i ten Heathcliff si udržel její přízeň nezmenšenou. že Kateřina Earnshawová mohla pro takového muže zapomenout na svého starého přítele. takže mladý Linton při všech svých přednostech neměl moc naděje. vyhýbal se mu na sto honů. jinak byste mohl vidět. aby ukazovala horší stránky své povahy. Byl na něj líbezný pohled. proč k nim mladý pan Linton chodí.tady má viset podo biznu nad krbem. když se její dva přátelé u ní potkávali." přisvědčil jsem hospodyni. Dřív měl vedle sebe obrázek své paní. nebyla v něm žádná jiskra.tohle je jeho obvyklý výraz. " Hezoučký obrázek. Ale doma se jí do zdvořilosti nechtělo." odpověděla. Jestliže například Heathcliff ohrnoval nos nad Lintonem v jeho přítomnosti.mohl nalézt zalíbení v Kateřině Earnshawové. jak jen to u nás šlo . jakou měla podobu. a dovedla si uvědomit. mu naháněla strach. Pan Edgar málokdy sebral tolik odvahy. že on . a taky nekladla žádné meze své zvůli . že nevědomky oklamala starého pána i paní svou nelíčenou vřelostí. která šla o Earnshawovi. i když záměrně nikoho šálit nechtěla. když jí přijímali s tak vybranou zdvořilostí. neuměla si hrát na koketku. V Drozdově. sám hospodář se střežil nějak se ho dotknout. Pověst. byli by se jí jen smáli. a bylo jí. Vidíte na něj dobře? Paní Deanová posvítila svíčkou a já rozeznal obličej jemných rysů. A když zase Linton . nemohla se k němu připojit. Nebyla prohnaná. jak to dělávala v Lintonově nepřítomnosti. aspoň se moc neukazoval. aby navštěvoval rodinu na Větrné hůrce. Nijak jsem se nedivil. že hrubost není na místě. i když byl vždycky vítán tak zdvořile. a k tomu si získala obdiv Isabelin a srdce i duši jejího bratra.ačli se jeho vzhled a jeho nitro shodovaly . a svedly jí k určité obojakosti. velmi podobný mladé paní na Hůrce. Vždyť věděl. který je "horší než němá tvář". když trochu oživl . kde slýchala mluvit o Heathcliffovi jako o "sprostém klackovi". Tyhle úspěchy jí od počátku lichotily. jak se jevila mně. že na ní dokáže udělat hlubší dojem. protože byla nesmírně ctižádostivá. "Věrná podoba?" "Ano. udržovala s nimi známost. ale zamyšlenější a přívětivější. Ale přece se pak stal mým pánem .tam by za to byla nesklidila chválu ani uznání. Dlouhé světlé vlasy se lehce kadeřily na spáncích.už nežije . ale ten už tu není. oči byly velké a vážné. V jejich přítomnosti jí nic neponoukalo. "ale on byl ještě hezčí." Od té doby.

že bude mít jizbu pro sebe. Jednou odpoledne pan Hindley odešel z domova a Heathcliff se na to spolehl a dopřál si volno." " Tak proč si bereš ty hedvábné šaty?" vyzvidal. že na něho zbytečně plýtvá takovými důkazy přízně. Když viděl. který v něm od dětství pěstoval svou přízní starý pan Earnshaw. Ztratil i ten pocit nadřazenosti. že Heathcliffa napadne zahálet. ale on jí už neprojevoval svou náklonnost slovy. Kateřina s ním pořád ještě trávila všechny jeho volné chvíle po práci. ale taky neměla živou duši. když v něm přece nemůže nalézt opravdové zalíbení. Snad ho to dokonce ďábelsky těšilo. Půjdeš někam?" " Kam bych chodila? Prší. Pomáhala jsem zrovna slečně Kateřině při oblékání . i když na sobě nedal nic znát . že tu bratr nebude. navykl si klátivou chůzi a drzý pohled. jako by se jí to netýkalo. co budeš dělat odpoledne?" ptal se Heathcliff. ale když ona byla tak ješitná. nevěděla kudy kam a přitom chtěla přede mnou ten zmatek utajit. ale to se pak vzdal jednou provždy. že ani nebylo možné jí litovat v takových nesnázích. že si udělá volno od práce. "Má " . a představovala si. ale i povahu . ustavičná těžká práce od rána do noci v něm umořila někdejší touhu po vědění a lásku ke knihám a učení. A tomu duševnímu úpadku odpovídal i jeho vnější vzhled . bylo mu to ukrutně líto. vždyť. Vrozenou uzavřenost tak přeháněl. jí přišel oznámit.zacházel štítivě s Heathcliffem. aby udělal jediný krůček kupředu. já vím . "Katko. aby se v mých očích nezesměšnila. Nevypadal zle. dokud jí trápení trochu nezkrotilo. a chystala se právě svého ctitele přivítat. Marně se namáhal vyrovnat se Kateřině v učení a nakonec se vzdal . nemohla se k tomu stavět lhostejně. nedal se ničím přimět.že byste to dnes do něho neřekl. Tohle je škodolibost. A taky zlostně a nedůtklivě uhýbal před jejími dětskými mazlivými důvěrnostmi. a taky nebyl hloupý. ona totiž nepočítala s tím. že u té hrstky blízkých lidí budí jen ošklivost místo úcty. To potom spolkla pýchu a přicházela se mi zpovídat a svěřovat . když jejího kamaráda někdo snižuje. Za prvé ztratil tou dobou už všechny stopy své dobré výchovy z dětství . jako by si říkal. Bylo mu tehdy asi šestnáct. ale jako naschvál se ukazoval v tak odpuzující podobě nemyslím jen zevnějšek. že se to zvrhlo až v chorobnou nerudnost. Mně to bývalo tak k smíchu. Asi nějak poslala vzkaz panu Edgarovi. s kterou by se mohla poradit. když zřejmě . No a tenkrát odpoledne. že musí zůstat pozadu. jak jsem řekla.

"Nevyháněj mě kvůli takovým přítelíčkům. jako když se " přejde z neladné uhelné pahorkatiny do krásného zeleného údolí. Byl to asi takový protiklad. Taková hloupost ! Myslíš. vždyť jsou to nekňubové. už mě nechte ! Na co si chceš. Po nesmělém zaklepání vešel mladý Linton.viděla. Kdybych si na ně měl stěžovat . vyslovoval tak trochu jako vy. že ho musí na nemilou situaci nějak připravit. "to jsem od tebe ještě neslyšel. už jsem skoro chtěl." osopila se zas na mne a vytrhla mi hlavu zpod rukou.` "Vidím. Ne zhurta. Linton měl lahodný. Radši běž !" "Josef nakládá vápno na druhé straně Penistonské skály. Ovšem možná že přece přijdou. "Spočítej si ty křížky. ale radši to neřeknu." prohlásil chlapec. "Nač to děláš?" "Abys viděla. Totiž Edgar a Isabela Lintonovi něco říkali. Heathclif vstal. A ty tečky ukazují." Přiloudal se ke krbu a usadil se tam.s nemotorou a nemluvou!" dodala tišeji. ale vypadala přitom rozpačitě. ani je nečekám." Ale Josef to na tebe poví. "Co bych z toho měla? O čem ty dovedeš mluvit? S němým by byla lepší zábava ! Nebo s nemluvnětem !" "Katko. "Jděte. Haecliffe. Kateřina svraštila čelo . myslela jsem. vzkaž jim po Elleně.i hlasem a chováním se nápadně lišili. "Ale co že ty nejsi na poli. jak mluvím. Zdrží se tam do noci a nebude nic vědět. Nelly." zakoktala se milá slečinka. . mou společnost !" "Jakápak společnost . to jsou tvoje večery s Lintonovými. když jeden vcházel a druhý odcházel.někdo přijít?" "Nevím. že by mohli dnes odpoledne přijít." Ten mizera Hindley tu není." "Katko. Vidíš to? Znamenám si to pravidelně. že jsi pryč." zvolal zdrcený Heathcliff. "Do práce mě dnes už nikdo nedostane. protože v tu chvíli zazvučely na dláždění koňské podkovy. Zůstanu u tebe. Heathcliffe? Máme už hodinu po obědě. že mně na tom záleží !" řekl Heathclif "Copak musím vysedávat ustavičně s tebou?" rozčilila se. nemám tušení. že mi na tom záleží?` odsekla mrzutě Kateřina. A nejen vzhledem . a pak by tě to tu nebavilo a ještě bys třeba dostal zbytečně vynadáno. Kateřina si nemohla nevšimnout rozdílu mezi oběma svými přáteli." prohodila po chvíli mlčení. "vždyť mi rozčesáváte lokýnky ! Dost. že nemáš kdy!" naléhal. že ti to nestačí. kolikrát jsi byla se mnou." "Cože neřekneš?" vyjela na něho Kateřina. všecek rozjařený z nenadálého pozvání. jako my tu mluvíme. klidný způsob řeči. a že nemáš ráda. ale neměl možnost se k tomu vyjádřit. "Ale když prší. a to je vzácná příležitost. stěžovat?" "Na co? Podívej se tamhle na kalendář!" a ukázal na zarámovaný list na zdi u okna.

abych jí usvědčila. "Kateřino ! Ale miláčku. neměla jsem jí ráda a dělalo mi dobře. Když uviděl moje slzy. Nedovedla utajovat vztek. když je pán pryč. "Zmizte odtud." odpověděla jsem. třepala jím. osobo prolhaná !" křičela Katka. co to tam děláte?" Svou práci. a vytrhla mi utěrku z ruky." "Já taky nemám ráda. abych vždycky dělala třetího. Přistoupila ke mně a zezadu mi hněvivě šeptala do ucha: "Koukejte s tím hadrem zmizet! Kdyžje tu návštěva. chvíli nevěděla. když pan Linton přijde na soukromou návštěvu. když jsem mohla někdy zpražit její domýšlivost . slečno. vyskočím a začnu ječet: "No ne. že mi vhrkly slzy do očí.jemněji. Elleno !" opakovala a třásla se na celém těle. slečno. Popadla ho za ramena. a v prstech jí to hrálo . Pan Edgar promine. "Ani ne. Já začala leštit nádobí a uklízet zásuvky vzadu v příborníku. Tak na sebe chudák přivolal její hněv. uši celé rudé.lží a krutostí . kterých sejeho bohyně dopustila. tak jí přivedl z míry ten výstup z Heathcliffem. A kde se vzalo tohle?" nedala jsem se a vystavila na odiv modřinu na paži. a taky to pořádně bolelo. "Nelly. "Nemá rád." Víc už jsem neřekla a jen jsem se horlivě věnovala práci. Nepustila hosta ani ke slovu. tak se v pokoji neuklízí a necídí. až úplně zesinal. když se tu rozháníte v mé přítomnosti. Kateřino !" konejšil jí Linton. Jak jsem vám už řekla . Podupávala nožkou." rozkřikla se slečna. Ona myslela. Jak tam tak klečím u příborníku. když se tu rozháním v jeho přítomnosti. "Snad nejdu příliš brzy?" zeptal se a podíval se úkosem na mne. Ona hned vytrhla z . aby caparta ochránil. a pak se dala strhnout vnitřní zlobou a uhodila mě do tváře tak prudce. že se nestydíte mě týrat! Co mě štípáte? To si nedám líbit !" "Ani jsem na vás nesáhla. "Nezlobte se na mne." odpověděla Kateřina. užaslý nad oběma hříchy . neměla toho ještě dost. Pan Hindley " mi totiž nařídil. rozbrečel se tam a se vzlykotem počal hubovat na "zlou tetu Katku". co počít. rozumíte? Služky se tu nemají co plést!" Mně se ale hodí pracovat. Štípla mě do paže. vždycky se v obličeji celá rozhořela. ale důkladně a nenávistně . zaryla mi nehty do masa a stiskla. že na ní Edgar nevidí. Edgar jí neprozřetelně chytil za ruce. Malý Hareton se batolil všude za mnou a seděl tam u mne na podlaze." odpověděla jsem nahlas. slečno Kateřino.

tebe už nic nezachrání. protože jsem byla zvědavá. byl bledý a rty se mu chvěly. Jen jeďte domů.na zlost !" Ten slaboch se podíval po očku do okna. mladý pane. Zpráva o příchodu pana Hindleyho ihned vypudila Lintona ven a na koně.Edgarova sevření pravici a překvapený mládenec ucítil na tváři takový políček. "Ty jsi to zavinila.slyšíš! A budu z toho mít nemoc! Sklesla na kolena. Poznala jsem na první pohled. že Earnshaw se vrátil domů zpitý pod obraz a hrozí udělat z celého stavení kůlničku na dříví . že se tě bojím a stydím se za tebe. "Svéhlavá jako rozmazlené dítě. pokračoval." "Kam jdeš?" vyslýchala ho Kateřina a zastoupila mu cestu ke dveřím. když jsi mě uhodila?" odmítal ji Linton. pomyslela jsem si. "Dobře ti tak. "Vezmi si z toho ponaučení a kliď se ! Máš štěstí. vběhl zas do domu a zavřel za sebou dveře. že ti na chviličku ukázal svou pravou povahu. Kdepak by se mu bylo chtělo odejít .asi tolik jako kočce od přizabité myšky nebo nepohlceného ptáčka. "Nemohu jinak. nebo se nám tu schválně rozstůně ." křikla pánovitě. Zděšeně ucouvl. Já jsem zdvihla Haretona do náručí a odnesla do kuchyně. kde odložil klobouk . Uražený host zamířil k místu. Kateřinu nahoru do pokojíku. Kateřina na to ani nehlesla. "Víckrát sem nepřijdu. "Nechoď!" naléhala a držela kliku. posaď se na chvíli. "Slečnaje hrozně náladová.prolomila ohradu mladistvé ostýchavosti. pak se začal rozmýšlet." řekl smutně. opřela se o křeslo. to byla jeho obvyklá nálada v takovém stavu. a pro tebe se trápit ." dodal. To není pravda!" bránila se a vrátila se jí řeč: " "Tak to nebylo ! A ty si jdi. Dveře jsem za sebou nechala otevřené. jak se ti dva srovnají. Znenadání se obrátil. že hádka je jen více sblížila ." říkala jsem si v duchu. Já zase šla schovat malého Haretona a odstranit náboj . Chtěla jsem ho posílit. pomohla jim odhodit masku strojeného přátelství a přiznat se k lásce. Budu plakat .to nechci!" "Jak bych mohl zůstat. Uhnul a pokoušel se projít. "A lhala jsi. Za chvíli jsem jim šla ohlásit. "Ještě nechoď Edgare. Edgarovi vytrvala jeho odhodlanost jenom do dvora. Marná sláva. když chceš ." zavolala jsem na něj. neujdeš osudu. přece mě v takovém rozrušení neopustíš ! Trápila bych se celou noc. že jej ani při nejlepší vůli nemohl pokládat za žert." Oči se jí začaly lesknout a víčka zachvívat. a rozplakala se usedavě. A splnilo se to. "Nikam nepůjdeš. sám si ho strojíš. běž ! Mně je do pláče.

Chudák radši ani necekl. ale já se . a tady je samá ohavnost spuštění. z jeho divošských projevů lásky i z jeho šílených výbuchů. anebo jím mrští do ohně či třískne o zeď.jako by si pro něj přišel bubák. vy jste se tu všichni spikli. Otevřte hubu!" ` Držel nůž v ruce a špičku mi strkal mezi zuby. že nůž páchne a že ho polykat nebudu. jsem s ním slanečky. ať jsem ho schovávala kam chtěla: "Aha.pošlu vás k čertu. tiše. vezme. laskavě mi prominete ! Protože kdyby to byl Hareton." smála jsem se. kdyby došlo k nejhoršímu a střílelo se. synu nehodný. jak sám budu chtít. že mi to děťátko zavraždíte ! Teďto začínám chápat. že ho otec buď k smrti umačká a udusí polibky. že neběží vítat tatínka. dej mi pusu ! Co. Nelly. to bude fešák! A vždyť je to pitomost. poslouchat.jednoho či dva. zhrzeného otce? Nelly. protože mu hrozilo. nemohl byste mě radši zastřelit?" "Mohl nemohl. a já nemám rád krotké . přistup blíže! Tak ty. nechávat si uši . Haretone ! Setsakra. že bude dobře pušku předem zneškodnit. Usoudila jsem. to byl omyl. už jsem vám na to přišel !" zahřměl Hindley a chňapl mě za kůži na šíji jako psa. budeš klamat milujícího. před chvílí jsem shodil Kennetha po hlavě do bažiny . KAPITOLA DEVÁTÁ Vešel s takovým klením a hulákáním. že to není Hareton. zplodil jsem netvora! Na mou duši. ty nechceš ! Hned mi dáš pusu. "Pěkně vás prosím. když jsem cpala jeho synka do kredence. Člověk je už tak dost hodný osel. "Vlastně teď vidím. "Blesky boží. jinak nebude pokoj !" "Ale pane Hindley. neslušelo by klukovi. krájela°." bouřil. Odplivla jsem si a stála na svém. vzteku.z pánovy brokovnice. já tomu spratkovi přerazím vaz!" Ubohý Hareton ječel a kopal vší silou v otcově náručí . drzost je to. za to vám dám spolknout tenhle nůž! "To není nic k smíchu. "No když myslíte. když řádil. kdopak by plakal? Pojď sem. ten nůž není dobrý na chuť. kdo ho popudil nebo i jen na sebe upozornil. já chci pusu ! Panebože. On zatím ječí. Mládě nevděčné. děťátko . nikdy moc nebála.dejte sem nůžky to bude vztekloun. to mi nic neudělá! ` Někoho tady musím zabít. že to byla hrůza. zasloužil by nasekat přes zadek. Ať mě čert. srdíčko. co říkáte. Hareton si už vypěstoval oprávněný strach. a ještě uši k tomu ! Tiše. kdybych mu přistřihl uši? Pes je po tom divočejší. Nelly. Přistihl mě právě. "Podle zákona smí přece pán trestat nepořádek v domě. no. ale nějaký škaredý uličník ." řekl a pustil mě. proč ho jakživ nevidím. protože v takovém nepříčetně zběsilém stavu si s ní rád pohrával a ohrožoval na životě každého.

"Nesahejte na něj !" bouřila jsem dál. že si sám překazil vytouženou pomstu. Stát se to někde potmě. ale sotva na něho otec jen prstem sáhl. že z toho dítě dostane psotník. Obličej mluvil za něho . Nelly. že se radši nemá k tomu připlést. kam to dopracuju. daleko jste to dopracoval !" "To ještě uvidíte. vystřízlivěl a styděl se. a běžela jsem mu na pomoc. věřím. "Zatím se kliďte i s tím klukem ! A ty. ať tě tu nevidím ! Dneska ti ještě daruju život . Já jsem podle chůze poznala Heathcliffa a rovněž jsem se naklonila." odpověděl. Hindley zaslechl zdola nějaký hřmot a naklonil se přes zábradlí. Ale takhle jsme všichni byli svědky. když ho Hindley vynesl po schodech a zdvihl nad zábradlí. bezděky ho zachytil a postavil na nohy.jak se vyděsí. "Tak tohle ne. spustil nanovo a hůř. že něco drží v ruce. "Měla jste ho přede mnou schovat. "Jestli si neublížil!" vzkřikla jsem dopáleně. jak s nim zacházíte ! Jste horší než pohan . ledaže bych to tu podpálil . kdo tu nehodu zavinil. Jen nás zamrazilo děsným leknutím. měla jste mi ho vzít ! Neublížil si. když nad sebou spatřil stát pana Earnshawa. Tím jsem na vteřinu pustila Haretona z očí. Elleno. Křičela jsem.jen co je pravda! Máte pěknou domácnost. "Moh se zabít ! Může z toho ještě zblbnout ! Já vím. když už nedbáte na sebe. Chlapec sebou škubl. že mu zachránil život. a vy s ním takhle !" Zkoušel hocha pohladit. protože slyšel čísi kroky dole u schodiště. už se zas zatvrdil.a dvojnásob se rozeřval. poslouchej. že by byl zkusil svůj omyl napravit a rozbil by Haretonovi hlavu o schody. Než jsem k nim doběhla. Už málem zapomněl. jako by ho chytaly křeče. který za pět šilinků prodá svůj výherní lístek a druhý den pozná. a spadl.nejinak se tvářil Heathcliff. že na tom prodělal pět tisíc liber . a už jsme viděli." zachechtal se ten pobloudilec . "Stejně je to vaše vina. Heathcliffe. ty koukej zmizet. V pravou chvíli se totiž Heathcliff octl přímo pod ním. že se jeho matka v hrobě obrací. do sklenice. až jak se mi bude chtít." řekl. Představte si lakomce. "On vás nenávidí všichni vás nenávidíme ." Při těch slovech vzal z příborníku láhev brandy a nalil si. Hindley šel za mnou pomaleji. "Pane Hindley. Pak se podíval nahoru. který ho kloudně nedržel. abych mu dala znamení. "Kdo to jde?" zavolal. .jak je zoufalý. Chlapec se tulil ke mně a vyplakával se z nepřestálého leknutí . vyklouzl otci." prosila jsem ho. dejte si říct! Mějte ohled aspoň na to nešťastné dítě. a já už seběhla dolů a přitiskla drahého chráněnce k srdci." "Každý jiný mu poslouží líp než já. že se chudáku klukovi nic nestalo. řval a škubal sebou.no. aby zjistil. je to vaše krev.

"Srdečně se napijem na to věčné zatracení. "já jsem tak nešťastná. že pouze obešel mou lavici a natáhl se na pryčnu ve vzdáleném koutě a tiše tam ležel. a ještě dodal jakoby ozvěnou pár nadávek. "Škoda.všimla jsem si. ale tělo se nedá.myslila jsem. Jenže pak se ukázalo. že ten chlap přežije kde koho z gimmertonské strany a uloží se do hrobu až jako zpustlý dědek . Nelly?" "Ano." odpověděla jsem. matka je pod drnem slyšela." řekl Heathcliff.. Že by se styděla za své ošklivé chování? To by skutečně bylo něco nového. která začíná: Byl pozdní večer. Ale kdepak ona ! Té bylo všechno jedno. Máte tolik přátel.s náramným potěšením. Slyšela ovšem ten rámus před chvílí až do svého pokoje. ale místo slov jí unikl jen povzdech. plakala děcka.ještě jsem jí neodpustila. "Asi šel po své práci. nabrala dechu. "On by to rád dokázal. jako by chtěla promluvit. starosti skoro žádné." chechtal se rouhač." posteskla si konečně. do stáje. Svůj rozkaz doprovázel tak bohapustým spíláním. a tu slečna Katka nahlédla do dveří. Dala jsem se znovu do zpěvu . mohu vám svěřit tajemství?" Klekla si ke mně a podívala se na mne těma čarovnýma očima. že jde do chléva. Vypadala rozrušeně a stísněně. Heathcliff prošel kuchyní .já jí pomáhat nebudu. když za námi zapadly dveře." Obrátil do sebe sklenici a nevrle nás hnal pryč. Pootevřela rty. abych zkonejšila to své jehňátko ke spánku. Uměla /83/ . že se nemůže na smrt uchlastat. slečinko."Tak mějte ohled na vlastní duši. že na to ani vzpomínat nechci. Pan Kenneth by na to svou kobylu vsadil. Následovalo nové dlouhé mlčení . Zeptala se šeptem: "Jste tu sama. co mi chce. možná že dřímal." To je smutné.pánubohu na vztek." "Nelly. ať se k tomu vyjádří sama. "Ach bože.. "Vám je vůbec " těžko vyhovět. Ohlédla jsem se zvědavě. Kolébala jsem Haretona v náručí na klíně a zpívala mu písničku.ledaže ho postihne něco nepředvídaného." volám úpěnlivě a zkouším mu vytrhnout sklenici z ruky. starala se jen o sebe." poznamenala jsem. "I co vás nemá ! Naopak ." Vešla a přistoupila ke krbu." Zašla jsem do kuchyně a usedla. říkala jsem si . a ještě vám to není vhod. nu. že Kateřině ukáplo pár slziček z lící na dlaždičky. A on mě neopravil. ji pošlu do pekla . jak se ke mně prve zachovala. "Kde je Heathcliff?" přerušila mě.

" Zase chyba. po které kráčí. už se nic nedovíte " broukla rozmrzele. od hlavy k patě. Mnula si nervózně ruce a kabonila se. a všechno." podotkla jsem. jako z katechismu . a budu pyšná na takového muže." "A bude bohatý. nebo střelený. až se stanu největší dámou v celém kraji. a to se nedá jen tak vzít zpátky. jaká byla.udělat takový kukuč. a každé slovo.tak musí být buď zabedněný. zdali jsem nechybila !" "Vy jste mu řekla ano? Tak co se dál ptáte? Dala jste mu slovo. Protože je mladý a příjemný." řekla jsem jí na to. "Podle toho. "jakpak. co mám dělat ! Edgar Linton mě požádal o ruku. který dýchá. a vzduch. líbí se mi on celý. A co dál . Nedá mi to pokoje. ale povězte mi. které řekne. nežvaňte hlouposti." "Vůbec nestačí. a proč?" . Líbí se mi. "Na to není lehká odpověď. jak ho máte ráda !" "Jak? No jak se lidé mají rádi ." "No. bych já to mohla vědět? Uvážíme-li teda." " Ani to není zvláštní důvod. slečno Kateřino. slečno?" "To jsou mi otázky. Musíte mi vyložit proč." "Nejhorší chyba." Chyba. povězte mi." " A protože on mě má taky rád. "Za prvé a především: máte pana Edgara ráda?" "Kdo by ho neměl rád? Samozřejmě že ano!" A tu jsem jí začala zkoušet." "No dobře. Honem. "Řekla jsem mu ano. musí to ven`. na dvaadvacetiletou dívku jsem nebyla nerozumná. teď mi řekněte. bylo by určitě moudřejší ho odmítnout .jaké je. a to stačí. že člověka hned přešla zlost. že je hezký a je s ním zábava. Nabídku vám udělal až potom .jak jste vyváděla. když tu dnes byl." "Hleďte. Nelly !" "Žádné hlouposti . i když se zlobil plným právem. a já mu dala odpověď: Než uslyšíte. ať to vím !" zvolala podrážděně. "Hned vám to povím.` musíte mi poradit. Prosím !" "Dobře. jaká měla být.zbožňuju půdu.. napřed se musí uvážit moc věcí. Mám.jen odpovídejte!" "Abyste věděla . a mne to bude těšit. co jsem měla udělat." povídám. jak vypadá a co dělá. "Proč ho máte ráda. Řekněte mi. čeho se dotkne. Nelly." "Jestli se vám chce takhle mluvit." zatvářila jsem se důležitě.

ale nesmíte se mi posmívat.ale žádný úsměv. jednala jste naprosto správně. a sepjaté ruce sejí chvěly. Tenhle váš poslední důvod ovšem nepadá na váhu. A tady nikdo takový není. protože je hezký. jen Edgar. nemluvte hloupě !" "No. "zdají se vám někdy divné sny?" "No .je to tak správně?" "Správně. zpustlý domov za elegantní a spořádaný. Ovládají mé myšlenky. že ho máte ráda. Nelly. Když myslíte jen na přítomnost. co mám duši." "Časem třeba přijde. Když přitom nechcete myslet na budoucnost. bohatý. co je mi po budoucnosti? Podívejte se. Vysvětlím vám to. Vy pana Edgara milujete a on vás má taky rád." "Toje právě to tajemství. dokonce ještě hezčích a bohatších. nevidím nikde závadu."Vy už si ze mne děláte legraci. Jako tenhle sen ." Usadila se zas u mne. zachmuřila se a odvrátila se k ohni. zbarvují je po svém." "Ale takových hezkých. proč jste nešťastná. Vyměníte neutěšený. Mívám někdy takové sny. smutně. ale když vám naznačím. mladých a bohatých pánů je na světě víc . Tak kde to tedy vězí ?" "Tady! " a tady!" odpověděla Kateřina. jednoduše si ho vezmu a dost! Vy jste mi ale neodpověděla .` "Já se vás o dovolení neprosím . "Tam někde. slečno. "Říkáte. kterých se pak už nemohu zbavit. tak si pro mne za mne vezměte pana Lintona. tolik možností !" "To by ale museli být tady. Já to nemyslím žertem. A teď mi laskavě povězte. A pan Edgar taky nebude věčně hezký a mladý .budu vám ho vypravovat . rozlévají se a mísí s nimi jako víno s vodou. to je jiná." řekla slečna. kdyby vás nevím jak miloval. ale bez těch ostatních předností sotva . "Já teprve ne. a to není od vás hezké. kdyby byl nehezký a neobratný. zábavný a protože vás miluje. a přitom si položila jednu ruku na čelo a druhou na prsa. co cítím. to vám povídám !" . Nelly. "Nelly. Duše a srdce mi říkají. můžete si to aspoň představit." "Samozřejmě. Bez jeho lásky byste se klidně obešla. slečno Kateřino. Neumím to vypovědět. Nanejvýš bych k němu cítila soucit možná odpor. mladý. Váš pan bratr to přece uvítá a Edgarovi páni rodiče proti tomu jistě nebudou.necítila byste s ním. to je divné. a co kdyby jednou ani bohatý nebyl?" "Teď ale je . Tomu nerozumím. Vypadala teď docela jinak." odpověděla jsem." "Hm. vážně. že nejednám správně. Všechno je na nejlepší cestě. Do všech se můžete zamilovat ." odpověděla jsem. "Mně taky.tak občas." zeptala se z ničeho nic po krátkém zamyšlení.

že to taky býval takovýhle cvalík a vypadal jako nevinný andílek? "Nic naplat. Když jsem se tam probudila. Vyslechl všechno až do té chvíle. Neměla tušení. že tam byl. jak se mi stýskalo po zemi." uklidňovala mě. ale jsou z jednoho kusu. "Tenhle je docela nevinný. "Člověku je už dost úzko z toho. Kateřina seděla na zemi. Ale jak to teď je. že by se znemožnila. Kdežto Linton a já . Nelly. Za chvilku začala znovu . Pamatujete se na něho. bála jsem se. kdyby se za něho provdala. slečno Kateřino!" přerušila jsem jí rázně. takže pro lenoch lavice na Heathcliffa neviděla. slečno Kateřino. tomu snu neujdete." odpověděla jsem: "Hříšné duše nemají v nebi co dělat . Ale ona se zasmála a nedovolila mi vstát. Nebude to dlouhé. jak ho miluji. jak tu žijem . A Katčina zádumčivost nevěstila nic dobrého . že o snech nechci nic vědět ! Dobrou noc !" zakřikla jsem jí znova. To mu stačilo . když se za námi něco tiše pohnulo. mně by se těžko žilo v nebi. ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Andělé se tak urazili. A do veselosti bych se dnes marně nutila."Nechte toho. smutek vám nesluší ! Podívejte se. Naše duše. že by se jim tam zle vedlo. "Víte. že je tam Heathcliff s námi.z jiného konce." "To není proto.to dá rozum. jak vstal z lavice a neslyšně se vykradl ven. co v ňich je . Heathclifa si vzít nemohu . ." "Já vím. že jsem se tam necítila doma." "Vždyť vy se tam taky nedostanete. vůbec bych na Edgara ani nepomyslela. Ohlédla jsem se. Toho netrápí zlé sny. Vždyť se tak roztomile usmívá ze spaní. Mně se už jednou zdálo. Ne že je tak krásný. ještě teď na ně dám." "Nechci nic slyšet! Nechci nic slyšet!" skočila jsem jí do řeči. ale přestala s tím. prosím vás. rozumíte už.to je jako měsíční paprsek proti blesku. mráz proti ohni !" Už chvíli předtím jsem zjistila. A tak se nikdy nedozví.jak Hareton hezky spinká. aby nepřivolala nějakou děsnou pohromu. To je to celé moje tajemství . že jsem v nebi. "Chtěla jsem vám jenom říct." "Slyšela jste přece. Mohla jsem si oči vyplakat. Nelly . Kdyby ten bíďák Hindley nebyl z Heathcliffa udělal takového sprostého nádeníka. a zahlédla jsem ho. Nebylo jí to po chuti.těžko říct. rozplakala jsem se samým štěstím. Nelly. proč jsem tak nešťastná? Nebe pro mne není . to bych se znemožnila. dál už nechtěl nic slyšet. a také nepostřehla. máme se ještě děsit všelijakými přízraky a přeludy? Vzpamatujte se. Měla jsem ze snů pověrčivý strach . a jeho táta roztomile kleje ve svém brlohu. kdy Kateřina prohlásila.a Edgar Linton taky ne. že mě odtamtud shodili doprostřed vřesoviště nahoře nad Větrnou hůrkou.

" "Tak? A pročpak . že tohle je nejhorší ze všech těch důvodů. budu mít možnost Heathcliffovi pomáhat. zůstane pro mne vždycky vším. "Heathcliff sem asi přijde s ním." odporovala. a abych udělala Edgarovi radost. aby nebyl vydán bratrovi na milost a nemilost a aby to někam přivedl. Neumím to vyjádřit` ale přece každý máme nějakou představu. jak snesete rozloučení a jak bude jemu. aby byla zticha. Elleno ! " pro nikoho na světě. Já vám už rozumím. jak mi na něm záleží. kdybych si Heathcliffa vzala? Zato když se provdám za Lintona. Ale tenhle důvod je v zájmu toho. Něco takového mi ani na mysl nepřišlo . To se všichni Lintonové světa dřív propadnou do vlastní nicoty. Proč?" ptala se a nejistě se rozhlédla kolem.tak si to vůbec nepředstavuji. ale řekla bych. celou. že Heathcliff o tom všem nemá ani zdání. zkrátka o všechno ! Myslíte vůbec na to. čím byl odjakživa. dokud se neujistím. Až ostatní přijdou. Jděte připravit večeři.já vám zatím Haretona podržím. až pozná. a já budu večeřet s vámi." "Za dveřmi nemohl nic slyšet. a to i s mou slabostí pro Edgara. Já jsem ale sebou trhla a zarazila jí. Nelly. alespoň trpět ho bude. že by z nás byli žebráci. Neměla bych klid." jako na zavolanou k nám zvenčí do lehlo drkotání Josefovy káry po cestě. "Rozloučení . že jsem jen prachobyčejný sobec.když odcházel. A on si dá říct. Ale moc bych se divila . Skoro jako bych ho byla zaslechla za dveřmi. Nic se mezi námi nezmění. . A to vás nenapadlo." "Za peníze vašeho manžela." "Naopak. jaké by to pro něho bylo neštěstí ? Jakmile z vás bude paní Lintonová. nežli se já dobrovolně zřeknu Heathcliffa. "co myslíte? Ten přece ani neví. slečno Kateřino . "Co když on miluje vás? Dovedete si představit. abych mohla uspokojit své záliby .jako by nás někdo mohl rozloučit ! Dopadlo by to s ním jako s Milonem. proč chcete být ženou mladého Lintona. kdo ve své bytosti obsáhne i mně. až ho opustíte a on zůstane na světě sám a sám? Totiž abyste věděla. kterého na světě miluje . Ty ostatní důvody slouží jen k tomu. " "Josef už je tu. slečno Kateřino? A co když v tomhle manžel nebude tak poddajný? Abyste se nepřepočítala! Já sice nemám právo posuzovat vaše jednání. a na hlase jí bylo znát pobouření.když vy to víte?" odpověděla jsem. Heathcliff přijde o jediného přítele. co živa budu. Ne. že náš život . Za tu cenu by přece nestálo za to být paní Lintonovou. "to je ten nejlepší. Nelly. pozvete mě. Edgar musí překonat odpor k němu. co je to láska. " "Já že opustím Heathcliffa? Co to povídáte?" vzkřikla. od Heathcliffa se neodloučím. Vy si myslíte.

" Zmlkla a zabořila obličej do záhybů mé sukně. když si stěžovala. ale podklad života. že bych mlčela.nikdo si totiž netroufal chodit mu na oči po takových záchvatech samotářství. podstatou života je mi on. co z něho její bratr udělal. " "Já nic neslibuju. Byla by ještě naléhala. že by se mi tolik líbil. zmar. Kateřina se odklidila do kouta a vzala si Haretona na klín. že by to ani nešlo. to vím. A než jsme to rozřešili. kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl.. nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. ne proto. Nelly! Stále. nesvěřujte mi už žádné tajemství ! " není o co stát . Když se . ale Josefův příchod nám další řeč překazil." opakovala jsem. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem . vždyť . žila bych i já. "A ten lajdák je ještě na poli? Coje to zas za rošťárnu? Kde se ulejvá?" ptal se Josef.čas jí zeslabí. K čemu bych byla stvořena. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal. zatímco já jsem vařila. že počkáme. že asi nemáte ponětí o povinnostech manželky . Takové blouznění mě už dopálilo: "Slečno! Jestli vaše řečnění dává vůbec nějaký smysl. "Bude nejspíš ve stodole." Vyšla jsem ven. že on bohužel vyslechl hodně z toho. když Heathcliffa nikde kolem neviděl.. a neslibuju. Tak jsem se vrátila do kuchyně a pošeptala Kateřině. když trvaly delší dobu. tak to tedy jenom dokazuje. Vymrštila se leknutím. bych tu co dělat. až si řekne sám . Heathcliff. tak jako zima ochudí stromy. svět by se mi proměnil v úplnou cizotu . hodila Haretona na lavici a běžela hledat svého přítele sama . a že jsem ho zahlédla odcházet zrovna v tu chvíli.. ale já jsem se rázně odtáhla. Tak jsme se shodli na tom.přerůstá. volala. jídlo vystydlo. kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka. dostali jsme se s Josefem do sporu. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese .anebo že nemáte kouska cti a studu v těle.." řekla jsem. znala jsem je a prožívala je s ním od malička ." Tohle si ale necháte pro sebe?" zeptala se poplašeně. co mi tu povídala. ale odnikud se mi neozýval. stále je v duchu se mnou . "Já pro něho dojdu. ne oku pro radost. neměla ani čas si uvědomit. kdo jí donese panu Hindleymu. neměla. kterými trpěl Heathcliff . Prosím vás. proč jí to tak vyděsilo a jak se mohla její zpověď Heathcliffa dotknout. Když jsem měla večeři hotovou. ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto ` víckrát o našem rozloučení ! Vidíte.já se ani sama sobě často nelíbím .

Když viděl. vy byste ho samými daremnostmi skorem připravili o rozum. aby honem běžel cestou dolů. s tím hnízdem nepravostí tady . Hospodář mu to zejtra spočítá. A že není divu. no. ale nahnáno jsem měla sama dost. No počkejte . tím hůř. když ho stejně zažene pod střechu déšť. co zlého jsem řekla ." okřikla jsem jí." spustil už ve dveřích. narazil si s mrzutým huhláním na hlavu klobouk a šel. to je nějakého rámusu pro nic za nic. a pak se " těšte . povězte mi. která trvala zpravidla čtvrt hodiny. a Josef se taky vrátil s nepořízenou. Navrhla jsem.ale copak Heathcliff přiběhne na moje zapískání? Vám by se třeba spíš ozval. "Ten kluk vyvádí čím dál. jak jsem vám nařídila?" "Koně jsem měl radši hledat. abychom s jídlem nečekali." Josef začal protestovat. "Stojí to vůbe za řeč? Copak je zapotřebí dělat hned poplach.všichni.z mraků jen. A tak přidal tentokrát pro jejich blaho ještě zvláštní modlitbu před obvyklou prosbou za požehnání. Nelly? Já si teď na nic nevzpomínám. ale s ní nebyly žerty. "Branku nechal dokořán. však už je načase ! On má ještě svatou trpělivost .svatou trpělivost povídám. těm dvěma je prý vždycky moc dlouhá. ani koně. "Hledal jste ho. "Potřebuji s ním nutně mluvit. že jsem ho odpoledne tak mrzutě odbyla? No tak.chtějí se vyhnout modlitbě. užitečnější. rozdupal obilí a pak utek až na louku. jak tu jste ! Dyť to volá do nebe . jen zahřmít. když taková "banda hříšná nemá žádné móresy". "to by bylo.kde jenom může být! Co jsem to všechno říkala." Josef na to. ale skončilo to zklamáním. aby ho ihned přivedl zpět. ale vpadla mu do toho slečna s udýchaným rozkazem." Na letní dobu to byl neobyčejně temný večer .však já ho tam vyslídím!` Šla jsem znovu všechno prohledat." "Našel jste Heathcliffa. ať radši zůstaneme všichni sedět doma. že s odmluvami nepochodí. a až vypátrá.dyť je tam tma jako v pytli ! Leda pískat . až spustí. Josef byl pro to.dlouho nevracela. "Branka je otevřená a on bůhvíkde . rozumíte?" povídala. Jenže ono nešlo hledat nic. kam se Heathcliff zatoulal. a po jídle chtěl obdobně protáhnout i díkůvzdání. ještě teď večer. ale odnikud se mi neozýval. Že prý je prokoukl . slečnin poník vyběh. byla jsem nahoře u ovčince a křičela jsem co jsem mohla na všechny strany. vy ťulpase?" zakřikla ho Kateřina. Kateřina zatím přecházela po kuchyni a mluvila rozčileně : "Kde může být . ani člověka . když Heathcliff vyjde při měsíčku na vřesoviště? A co jestli je zalezlý někde na seníku a nechce s námi nic mít? Už to tak bude. Jenže ona mu taky jednou dojde. Ale Kateřina si nedala . nač se za ním pachtit. Nebo se ho dotklo. čím jsem mu ublížila? Jen ať přijde! Jen ať probůh přijde!` "No.

Přecházela sem tam od branky ke dveřím. a ne jako kozel po levici . v takovém napětí. a zůstala tam přes všechny moje domluvy. že mezi nás uhodilo . Chvála bohu.a buď vítr. Zaběhl nejspíš do Gimmertonu a teď tam zůstane přes noc. Copak je to.jen když je člověk vyvolený jako beránek po pravici. ten nedošel do Gimmertonu.já na vašem místě. Podle mého zdání ten potrestaný Jonáš by mohl být pan Earnshaw. protože tvrdošíjně odmítala schovat se a stála v tom největším lijáku bez klobouku a bez šálu. že náš děda zahalekal z plných plic. Ale hřmění polevilo v čtvrthodince a nikomu se nic nestalo. "vy si chcete uhnat smrt? Víte.přečtěte si o tom v Písmě svatém !" A začal odříkávat různé texty s udáním kapitoly a verše.svůj strach rozmluvit. My mysleli. všechno zléje pro něco dobré. Konečně zašla dovnitř a celá promáčená si lehla na lavici. abychom je lépe našli. a to takovými slovy. zdali je naživu. jako buk. aby vstala a převlékla si mokré šatstvo. kolik je hodin? Půl jedné. aby si dal otvírat dům od hospodáře.leda pan Hindley . k cestě. Tak jen honem do postele ! Dnes už se toho bláznivého kluka nedočkáte. jenom Katka promokla na kůži. "Už to jináč není. obrátila se tváří k opěradlu a zakryla si obličej dlaněmi.`` prorokoval Josef. Chvílemi volala. Ještě o půlnoci jsme se neodvážili jít spát a bouře se nad Větrnou hůrkou rozběsnila v plné síle. nebo blesk rozštíply strom na rohu stavení.Josef padl na kolena a vzýval Pánaboha. . abych zjistila. Tohle dopuštění nepřišlo jen tak zbůhdarma . a tak jsem zacloumala klikou u jeho pokoje. že takhle pozdě nebude u nás už nikdo vzhůru ." "Co vás vede. slečinko. na straně obrácené. ať si jen Pánbůh nesplete ctnostné lidi jako on s hříšníky jako hospodář. než že zapadl v močále do díry a je po něm. Bylo marné prosit tu svéhlavou holku. když jí to chytlo. že neměla nikde stání. Já měla taky takovou předtuchu. bych si teď dal moc a moc pozor. že je to na nás boží soud. slečno?" řekla jsem a poklepala jí na ra meno. ačkoliv hrom už burácel a velké kapky deště začaly dopadat kolem ní. třeba jste vy na řadě. aby jako za časů patriarchů Noema a Lota ušetřil nevinných a pomlátil jen bezbožníky. Nakonec zaujala trvalé stanoviště na zíďce. Klučík už dávno tvrdě spal. Žádné dítě. až jí z vlasů a šatů crčelo. silná větev narazila na střechu a urazila kus komína z východní strany. Jistě má za to. ani Hareton.a to si určitě rozmyslí. Do ohniště v kuchyni se zřítila lavina z kamení a sazí. Vichřice závodila s hromem . Tak jsem jí tam nechala drkotat zuby a Josefa kázat a šla jsem uložit malého Haretona a sama si lehnout. pak zas naslouchala. Dal se slyšet hezky nahlas. si s ní nezadalo v brekotu.. až se nakonec rozplakala.

ale. aby pana Earnshawa popíchl svým jedovatým jazykem. hospodář už skoro vystřízlivěl. Kuchyň se hned naplnila vůní květin ze zahrady. jen zacvakaly podkovy pánova koně na cestě. "Já na vašem místě. hospodáři. že slečna Kateřina sedí dosud u krbu. když jí sáhl na zápěstí. dědku slídivá !" okřikla ho Kateřina. "To bude nemoc. Cos to dělala. "Ty." "Tak dost." Nechtělo se nám žádné prozrazovat. Elleno! Já umírám hlady. A pak si De zas milostslečna na frej. A slečna Nelly . Katko?" ptal se. Světlo sem šlo otevřenými dveřmi z jizby. vypadáš! "jako utopené kotě.všechno marné ! Nehnula se z místa. že nám nebylo do řeči. děvče. běhala v dešti?" "Za klukama. a tak jsem otevřela okno dokořán." zaskuhral Josef. Řekla jsem tedy. Hindley se už vynořil ze své samoty a stál teď u ohniště. kde byly okenice zavřené. že tu Heathcliff není. že nevím. pak jsem zaslechla. to se náramně pletete! Já ho viděl.taky pěkná ochechule ! . Obličej měl ztrhaný a nevyspalý. jak jste to hnala dovnitř jako splašená. "vy couro jedna kuplířská. jak pomalu šourá do své komůrky po žebříku. já bych jim všem přibouch dveře před nosem. Pan Earnshaw na nás zůstal koukat. Co jsem se do ní namluvila . jako obyčejně. Ráno jsem přišla do kuchyně o něco později než jindy a při paprscích světla. když jsem viděla. už se sem plíží Linton jako kocour. "Co ti je." prohlásil Hindley. a Linton ze dveří. co jí to napadlo . Co tomu říkáte. že na dálku nevidím.ta hlídá v kuchyni. dokud to nevyjde samo najevo. Kateřina mě zlostně okřikla : "Zavřete to okno. Ráno bylo svěží. panstvo nepanstvo ! Jak vytáhnete paty. až pudete domů . "Proto se jí asi nechtělo jít spát." žalovala jsem. že jo? I kdepak. a ona neříkala nic. že jsi tak bledá a celá mokrá?" "Zmokla jsem. a už jsem nevěděla o ničem. "Včera v tom lijáku pro mokla na kůži a pak tu seděla takhle až do rána. Využil toho. jsem viděla. Ještě jsem chvilku slyšela Josefa předčítat z bible." Zuby jí cvakaly a choulila se ještě blíž k dohasínajícímu ohni. že se vám sestřička toulá po půlnoci v polích s tím parchantem mizerným cikánským heathcliffským? Vy jste si myslely. chladné. "a je mi zima nic víc. "Na . jak sem zapad a pak rychle vypad." "Neposlucha je to." odpověděla na půl úst. a taky vás jsem viděl" (to platilo mně). když jsem vcházela. které dopadalo škvírami v okenicích.všechno kolem klidně odpočívalo.vy do dveří. Lintona. "Až do rána A proč si nešla lehnout? Copak se bojí bouřky? Vždyť už je dávno po ní. To nám byl čert dlužen ! Já už žádnou nemoc v domě nechci ! Proč jsi prosím tě.

vynahradím si to na vás. Pustil jí žilou a mně řekl. Katko. A pryč jsem ho poslala já . Pak zas šel. že by ses mu nerad ukazoval. když jsi byl v takovém stavu. A když Kateřina byla z nejhoršího venku. hned prohlásil. Chudák stará paní ! . že mi lžeš.jen se na ní pan Kenneth podíval. jsem jí neprozřetelně vyčetla. Hindley ztropil děsnou bouři.ona také dobře věděla. odvezla si jí do Drozdova . a s naší pacientkou bylo těžké pořízení." "Vždyťjsem Heathcliffa večer ani neviděla.mne s takovou nechoďte ! To byla čirá náhoda.prosila jsem Josefa.byla jsi v noci s Heathcliffem? Mluv! Mluv pravdu! Neboj se. když mě obzvlášť dopálila." rozeštkala se Kateřina. na to hned tak nezapomenu." "Hm .možná že už je pryč. hned se ujala velení . Ale k tomu možná ani nedojde . Se starým pánem se oba od Kateřiny nakazili a zemřeli několik dní po sobě. ať se okamžitě klidí do svého pokoje. ale nakonec z toho přece jen vyvázla. útočnější a pánovitější. Jak ale vyváděla. za to jsme jí byli moc vděčni a všichni jsme si oddechli. ale něco dobrého pro mne udělal. Raději ho pošlu z domu. "A jestli ho vyženeš z domu. že jí dál nebylo nic rozumět. počastoval jí spoustou opovržlivých nadávek a pak jí pohrozil. že se tu Edgar včera stavil. aby poslechla. Jednou. Od té doby na mne několik měsíců nepromluvila.brzy měla proč téhle laskavosti litovat. "a ještě k tomu hloupě. kdo to zavinil." promluvil Hindley. hned teď . aby běžel pro doktora. Stará paní Lintonová k nám ovšem přijela několikrát.v téhle farnosti je to od domku k domku dobré tři míle. Tak se naše milostslečna zase vrátila a byla od té doby ještě nezkrotnější. to vám povídám. protože měl co dělat. Neříkám. O Heathcliffovi jsme od toho bouřlivého večera neslyšeli. že má zimnici. žeje to s ní vážné. odejdu s ním.já vím. aby neskočila ze schodů nebo z okna. nebo že bude mít proč brečet! Přiměla jsem jí. Dostala jsem strach. a tak už mi svědomí nedá. Ale o Lintona teď nejde . No. v nešťastném okamžiku. v ničem si nechtěla dáti říct. že se jí nesmí dávat nic než syrovátka a odvar z ovesných vloček a že jí mám hlídat. že jsem byla zvlášť něžná ošetřovatelka. aby obešel své nemocné . abych se náhodou nezapomněl. když jsme tam přišly. a Josef s hospodářem taky moc okolků nenadělali. a pak se potvrdilo. Hindleyi. Pak se ale mějte všichni na pozoru." Srdcelomný pláč jí tak přemohl. že opravdu fantazíruje . že mu tím uškodíš. věděla jsem. Ne že bych ho přestal nenávidět. když tu nebudu mít Heathcliffa. že Heathcliffovo zmizení má na svědomí sama . abych mu zlámal vaz.s každým se vadila a proháněla nás. kromě běžných . že se snad zbláznila .

Hlavu i údy mám bolestně malátné. co si zamanula. Manžel mi nabídl velkolepý plat. a začal jí číst levity jako malé holce. abych se klidila. Haretona že si beztak vezme do parády kaplan.musela jsem do Drozdova s ní. a když poznala. Ona se ale pokládala za dospělou a za naší velitelku. aby se jeho rodina povznesla sňatkem s potomkem Lintonů. co si o ní myslí. ne z bratrské lásky . kdy jí znamenal celý svět a ona jemu.považoval se za nejšťastnějšího člověka pod sluncem toho dne. a proto nechal sestře úplnou volnost. Hověl až moc shovívavě jejím rozmarům.jen když on měl od ní svatý pokoj ! Edgar Linton nebyl první ani poslední oběť zaslepené lásky . že tam žádnou ženskou nechce mít. že se mnou nic nesvede. Když jsem prohlásila. Josefa stihla podobná kletba . kdo je Ellena Deanová. Ani já. Bylo to smutné loučení. Panu Earnshawovi a jeho kumpánům se vyhýbala.vyklopil jí beze všeho. že chce asi urychlit svou zkázu. Zlíbala jsem Haretona a dala sbohem. Já jsem pak také odešla z Větrné hůrky . které často hrozily skutečným záchvatem. jako na vraha.nesmírně záleželo. že po tak vážné nemoci čekala ode všech samé ohledy. co jí vedl do gimmertonského kostelíku. tři roky potom. nehledíc k tomu. jsem nebyl proti tomu. kdo si nechtěl dát všechno líbit a odmlouval. aby si z nás nadělala otroky . Šla se oddat odpočinku a já jsem skoro dvě hodiny ještě rozjímal. když je dům teď bez paní. zastrašený Kennethovými výstrahami a jejími vzteklými výbuchy.proti své vůli. když vyhání posledního slušného člověka z domu. že minutová ručička ukazuje půl druhé. Haretonovi šlo už na pátý rok a zrovna jsem ho začala učit první písmenka.rozkazů. spustila nářek před manželem a před bratrem. Co jiného mi zbývalo než poslechnout? Jen jsem panu Hindleymu řekla. Těžko si zvykám na to pomyšlení. abychom jí raději neodporovali a hleděli jí ve všem vyhovět. . ale nedali jinak . povoloval jí teď ve všem. ale slzy paní Kateřiny zmohly víc než naše. Při těchto slovech zavadila má hospodyně pohledem o hodiny nad krbem a užasla. jen aby nedráždil její prchlivost. abych se zvedl a následoval jejího příkladu. Nedala se už zdržet ani o vteřinu déle. co jeho otec zemřel. Jenže bratr. a tak se dívala na každého. a že byly doby.pýcha v tom byla! Jemu na tom. Od té doby jsme se neznali. Teď však musím sebrat veškerou odvahu. aby se pokračování příběhu odložilo na jindy. po pravdě řečeno. ten druhý mi poručil. Doktor nás totiž varoval. že dnes ani neví. že zůstanu.

aby mi dopovídala svůj příběh? Mám docela v paměti hlavní události. kde jste posledně přestala. že mě najde v tak přívětivé společenské náladě. až kam dospěla. Mizera jeden. ale toužil bych po nějakém zajímavém vyražení. i na jeho sestru se jen rozplývala.. Což si zavolat paní Deanovou. stonání. Pana Lintona měla na pohled až příliš ráda. ta chmurná severní oblaka. že nevím. Pan Heathclif mě před nedávnem laskavě navštívil. Ano. jsou prý letos poslední. vystudoval v Evropě a vrátil se jako pán? Nebo dostal kolejní stipendium někde v Anglii. A ty truchlivé vichřice. jakým způsobem se zbavil té divošské nevědomosti. než jsem se odvažovala čekat. Paní Deanóvá přišla. taková nouze o pohled na nějakou lidskou tvář ." prohlásila. Jenže jak bych se mohl pustit do člověka. když se tam chovala mnohem líp. Už prve jsem vám řekla. Je to asi týden. jak přišel k penězům.KAPITOLA DESÁTÁ Báječný úvod do poustevnického života. od toho bodu. ti neochotní venkovští lékaři ! A běda. div že jsem mu to nevyčetl. že její hrdina utekl a tři léta se o něm nevědělo . a teď mi dopovídejte všecko o panu Heathcliffovi . co mi poslal pár tetřívků . pane Lockwoode. Zazvoním . vzpomínám. v které byl vychován. "Chtěl bych radši. že si na hodinku sedl ke mně u postele a vybral si za předmět hovoru něco jiného než prášky a pilulky a náplasti a pijavice? Teď zas je mi na chvíli snesitelně. Je vám už líp?" Mnohem. povídal doktor!" "Výborně ! A pusťte mě ke slovu ! Pěkně se tu posaďte ! Nerovnejte mi tady to procesí odporných lahviček.tak je to dobře . abych se netěšil. že dělal od všeho trochu. převracení v posteli.. "Ještě není čas na užívání . Ale když dovolíte.až za dvacet minut. který mi prokázal to dobrodiní. a co horšího." "Prášky? Ty už se brát nebudou. Vytáhněte si pletení z kapsy . ty nesjízdné cesty. A taky nemám ponětí.paní bude mít radost. "To nic. Na čtení jsem ještě dost slabý. Čtyři týdny utrpení." To ráda slyším . jestli vás to ovšem baví a neunavuje. ale tvrdit bych to nemohla. . Ovšem oba si jí náramně předcházeli.hrdinka se vdala za jiného. není tak docela bez viny na mém ochuravění. až do dneška! Tak co. Ne že by se . že bych mohl před jarem vstát a chodit. vyprávěla bych dál podle svého . nebo utekl do Ameriky a proslavil se vykořisťováním své nové vlasti? A nebo se vzmohl rychleji jako loupežník doma?" "Možná. " "Přestěhovala jsem paní Kateřinu i sebe do Drozdova a byla jsem příjemně překvapena." odpověděl jsem. ten zdrcující Kennethův náznak.

Postavila jsem si náklad u kuchyňských dveří na schůdky a chvilku jsem odpočívala. s těžkým košíkem načesaných jablek. jenže uznalejší. Nelly?" Byl to hluboký hlas. ale když vyslovil moje jméno. ale jak jsem si dovolila jí trochu ostřeji odseknout nebo jak se někdo ze služebnictva zamračil při jejím pánovitém rozkazu. s tmavým obličejem i vlasy. že našli tajemství trvalého a rostoucího štěstí. a uzřela tam vysokého muže v tmavých šatech. a nikoho jsem u nich neviděla. protože dřív jí takové záchvaty sklíčenosti netrápily . Žádné vzájemné ústupky nebyly. ale manžel se k nim stavěl šetrně a s tichým soucitem.trn shýbl k úponkům. abych pookřála v tom příjemném vlahém vzduchu. Dělali na mne dojem. a to přec kvůli sobě nikdy nedělal. "Celou tu dobu je tu ticho jako v hrobě.. Ani bodnutí nožem by ho prý tak nebolelo jako vidět. popošla jsem blíž . když jsem přicházela ke . bylo v tom přece jen cosi povědomého. mně cizí.přísně svraštil brvy. Abych hodného pána netrápila. Opíral se o sloup dveří a sahal po závoře. Vždyť dveře byly zavřené . Vykládal si je zesláblým tělesným stavem po nebezpečné nemoci. Jen u ní vysvitlo slunéčko. Už byla tma měsíc se díval do dvora přes vysokou zeď a v koutě různých přístavků domu se míhaly nejasné stíny. ona stála nehnutě a ti druzí povolili. hodní a přející lidé jsou také jen sobci. Mnohokrát mě káral za mou hubatost. Tak tam stojím obrácena zády ke vchodu. a tu najednou slyším za sebou hlas: "Jste to vy.byl takový pěkný večer v září . "Pan Earnshaw? To ne. jako by si sám chtěl otevřít. A jak by byla mohla projevovat zlobu a prchlivost. Na verandě se něco hnulo. Ale to přešlo." řekl ten člověk a já si ho nepřestala prohlížet. A když okolnosti ukázaly.líce měl snědé a zarostlé černým . že se pan Edgar z hloubi duše bojí jí rozčilit. ale úponky se přivinuly k trnu. a dívám se na měsíček. A tak asi půl roku se výbušné látky chovaly neškodně jako písek . Plná strachu se ohlédnu. přišel konec. vždyť mě znáte !" Postoupil k světlu . přemáhala jsem nedůtklivost. Vy jste na mne zapomněla?` Podívejte se přece.neměly poblíž plamen. Konečně člověk se nemůže věčně přemáhat. schůdkům. "Kdo by to byl?" uvažuju°. hned bylo na pánovi vidět znepokojení . kdo to mluví. že zájem jednoho ne na prvním místě v myšlenkách druhého. Jednou se vracím ze zahrady ." "Už hodinu tu čekám. Kateřina mívala časem chvíle zasmušilosti a nemluvnosti. když se nesetkávala s odporem ani lhostejností? Povšimla jsem si. Netroufal jsem si vejít. aby je přivedl k výbuchu. ten má docela jiný hlas. Neukazoval to sice před ní. že se paní hněvá. a rozzářil se vděčně i on.

" domlouvala jsem mu.ten chasník?" zvolal. ale starý dům nebylo vidět . na kterou se dívali. kde seděl pan Linton s paní. ten pokoj. kdo to je "Člověk. nemohla jsem se odhodlat. zamračené čelo. jenom pár slov. "Co si počne? Vždyť i já jsem z toho celá pryč . Jděte. že za kaplí se vlévá pramének ze slatin do potoka. Shrňte záclony a přineste čaj ! Hned se vrátím. oči zvláštní. sedí trochu níž na opačném svahu. vy nemáte radost? Neplašte se tak! Je tady? Mluvte! Musím si promluvit s vaší paní.Nechtělo se mi vyřizovat vzkaz a málem bych jej byla zamlčela. ten cikán . Pan Edgar se lhostejně zeptal."jistě jste si všiml. Okenice byly rozevřeny podél postranních zdí a tak se jim otvíral výhled přes koruny zahradních stromů a rozlehlý přírodní park na gimmertonské údolí. někdo z Gimmertonu chce s vámi mluvit. kde se dlouhý točitý pruh mlhy zvedal skoro až po hřebeny . Až když mě napadla výmluva. která třpytivě odrážela měsíční pablesky. vyjste se vrátil? Jste to vážně vy? Vážně?" "Ano. kdyby vás tak slyšela . ta krajina. já! Heathcliff!" odpověděl a vzhlédl ode mne vzhůru k oknům. že s ní chce mluvit někdo z Gimmertonu !" "Jak to na ní bude působit?" zvolala jsem. jestli se na něho ráčíte pamatovat . ale neukazovala žádné světlo zevnitř." Nadzdvihl mi závoru a já vešla. teprve jsem otevřela dveře. když jsem se poptávala na to světlo. Nevěděla jsem. kterého paní jistě nečekala." Vyšla z pokoje." "Cože. "Proč jste to nehlásila Kateřině?" "Tiše. že se zeptám. "Já se ho neptala. Ale pak se mi to zdálo trochu hloupé. "No ne !" vykřikla jsem a spráskla ruce úžasem.býval u pana Earnshawa. co jsem řekl!" přerušil mě netrpělivě. vrátila jsem se a zahučela: "Milostpaní. Byl to úžasně poklidný obraz." povídám. Heathcliff zase u nás ! Ale tak změněný ! Mně to nejde do hlavy. pane. "Ten Heathcliff. nesmíte mu tak spílat. Ty oči jsem znala. Seděli spolu v okenním výklenku." "No dobře. "Paní by to moc mrzelo. "Ať už mám to peklo za sebou. Ale když jsem stála přede dveřmi salónku. Nelly." "Co chce?" tázala se paní Lintonová. abych vstoupila. neporoučejí-li rozsvítit svíčky. Nad stříbřitou párou vyvstávala Větrná hůrka.plnovousem. a ten se klikatí celou délkou údolí. ti lidé v něm. "Je někdo doma? A kde je ona? Nelly. mám-li ho pokládat za zjevení z tohoto světa. hluboko vpadlé. Byl jste na vojně?" "Jděte a vyřiďte. "No ne. řekněte jí. ona se zblázní.

že bude pozván dovnitř. je tady!" Tiskla ho. . vzala ho za ruce a vedla ho k Lintonovi." okřikl jí manžel podrážděně. "Edgare. V obličeji vypadal mnohem starší než pan . Držel se zpříma. že vítáš zběhlého pohůnka jako bratra. "a ty.jeden pro pána a slečnu Isabelu. Pak uchopila upjatého Lintona za ruku a vtiskla jí Heathcliffovi do dlaně. zjevně se spoléhal. podle toho se dalo usuzovat." usoudila po chvíli. zpola v posměchu nad jeho nedůtklivostí. "Vy ho jděte pozvat dál. Rozběhla se k němu." odpověděla a ztlumila výbuch své prudké radosti. Šel za mnou bez zbytečných řečí a já jsem ho uvedla k pánovi a paní . "a proto mě musíš škrtit? Nikdy jsem v něm neviděl něco tak vzácného. Mne především udivila změna. Smím ho pozvat nahoru?" "Sem?" podivil se. a druhý pro mne a Heathcliffa. "Ale kvůli mně se s ním shodneš. že jsi ho nikdy neměl rád. no. když tenkrát zmizel ! Uvidíte. zkus projevovat svou radost v mezích slušnosti ! Nemusí celá domácnost vědět. náš pán vedle něho vypadal jako útlý mladíček. že se mi to snad jen zdá !" Chtěla zas odkvapit." zvolala přerývaně a objala ho. drahoušku? Nebo ti mám dát zatopit jinde? Jestli ano. vydej zatím rozkaz ! Já běžím pro hosta.spíše se podle jejího vzhledu mohlo soudit" na nějaké strašné neštěstí. Edgare. jestli je to někdo známý!" Za chviličku jsem slyšela klapnout závoru a Kateřina divoce vyběhla po schodech. "já v kuchyni sedět nemohu. "No.Vždyť jí to div srdce neutrhlo. mohla jsem si ho jaksepatří prohlédnout ve světle ohně a svíček. Byl to teď statný. ať je panstvo zvlášť. Kateřino. Stačí ti to tak." Pan Linton šel k oknu do dvora na druhé straně pokoje. Elleno. Otevřel je a vyklonil se ven. Ale panina líčka zahořela docela jiným citem. drahoušku ! Pozvi toho pána dovnitř. která se s Heathcliffem udála . div ho neumačkala. podle zardělých tváří byli asi po vzrušené debatě. kolem krku. Edgare. Neplaš se hned pro nic za nic !" "Já vím. To je tak úžasná radost. že Heathcliff by patřil spíš do kuchyně. protože jsme z nižšího rodu. Paní Lintonová na něho uštěpačně pohlédla. Byla příliš rozrušená. doufám. ale Edgar jí zadržel. urostlý muž . prostřete tu dva stoly . až se s ním shledá. neboť zavolal netrpělivě : "Nestůj tam. že to pro ní bude svátek. že byl asi na vojně. Spatřil asi oba dole. "Ach. celá udýchaná. miláčku ! Heathcliff se vrátil. když její přítel vstoupil do dveří. "Ne. vysoký." řekl mi. "Do salónu?" Kam jinam?" Zatvářil se pohoršeně a podotkl. zpola v hněvu. než aby dala najevo radost." Seběhla jsem dolů a Heathcliff už stál u hlavního vchodu.

kterého právě nazval pohůnkem. občasný." "Já také. "Zítra si budu myslet. popadla ho znovu za ruce a rozesmála se jako ztřeštěná. stačil . co udělám : aspoň jednou tě zahlédnout.já bojoval o tebe!" "Kateřino. letmý pohled mu . "zvláště když to něco zahrnuje mou přítomnost. ale opovaž se hledět na vše. až se mu uráčí promluvit. pojď si sednout. Náš pán nebyl překvapený o nic míň než já . Konečně se pán odhodlal. Těžce jsem se rval s životem od té chvíle. teď už se mne nezbavíš! Tak tebe to opravdu mrzelo. kterou pil z jejích očí. Po tvém uvítání se všechny tyhle úmysly zhroutily. Ale nesmíš mi to mít za zlé . kolem mne jinak. prosím. pranic už hrubě. že jsem tě zas viděla. ty ukrutníku. abych vás srdečně přivítal. uvidět ti v očích údiv a v obličeji snad zdvořilé potěšení . která vyvrcholila. jak oslovit toho člověka. kam jde " a já mám žízeň. On k ní vzhlédl jen málokdy .dokonce inteligentní. kdyby pohlédla jinam. Paní Lintonová se rozpomněla na staré časy a přimluvila se.Linton a měl zralejší i výraznější rysy . jako by se bála. Heathcliff pustil jeho drobnou ruku a měřil si ho chladným pohledem. a nevzkázal jsi . která z něho nespouštěla zrak. ani sis na mne nevzpomněl !" "Jistě častěji než ty na mne. "Teprve . Já jí samozřejmě kdykoliv milerád vyhovím. chvilku byl na vahách. tohle přivítání si nezasloužíš ! Tři roky jsi byl pryč . až přijdu podruhé ! Ne. ten zbledl čirou zlostí. "Posaďte se. rozhodl jsem se. dotýkala se tě a mluvila s tebou ! Jdi. když jeho choť vstala. po někdejší zaostalosti nebylo ani památky.a v tom se pokaždé zračila furiantská a nezastíraná radost. proč. Jinak bylo panu Edgarovi. Jen na urputném čele a v blýskavých černých očích se ještě zračila neúplně civilizovaná divokost. Čekal." Posadil se naproti Kateřině. Rád se tu nějakou hodinku pozdržím. nedávno jsem slyšel. že zmizí. Když jsem tu čekal dole na dvoře. že se mi to jen zdálo!" zvolala. přistoupila k Heathcliffovi. Katko. byl příliš drsný. pak se vypořádat s Hindleym ." řekl polohlasem." odpověděl Heathcliff. že jsem odešel? Však bylo. než nám vystydne čaj ! přerušil ho Linton . čím ji potěším. co jsme se rozešli. a pak předejít zákon a sám se odpravit. . "Pan Heathcliff má jistě dalekou cestu `za noclehem " nevím. ovšem do elegance mu cosi chybělo. " Ani nebudu věřit. nutil se do lhostejného tónu a náležité zdvořilosti. prosím. ale uměl jí držet na uzdě. že ses vdala. A choval se vlastně důstojně. Rozpaky je netrápily oddávali se oba jen společné radosti ze shledání. je-li to něco.

" odpověděl. Host se tenkrát nezdržel déle než hodinu. Vklouzla ke mně do komůrky. Seděli u svačiny sotva deset minut. když jsme spolu zadobře. a když. Vždyť i vy.Kateřina zaujala své místo u čajové konvice a zazvonění přivolalo slečnu Isabelu. ledaže byste je chtěla zjevně znepřátelit!" "Ale není to právě důkaz jeho slabosti?" trvala na svém. Edgar si rozlil čaj na talířek a stěží polkl sousto. Tak jsem vstala a šla pryč. a já hned ustoupím jako nějaká pošetilá matka.nedovedou být stejně tvrdohlaví jako vy. aby tu skrytě osnoval nějaký úklad? V hloubi srdce mi něco říkalo. a pak se ukáže. že je mi do řeči. a on se div nerozplakal . Ptala jsem se ho. co je mu cizí. protože mám radost z něčeho. Já jsem jim přisunula židle a odešla z pokoje. na čem bude vám i jim záležet stejně. když oni myslí jenom na to. když odešel. . Elleno. "Už od dětství se neměli rádi a Heathcliff by taky nesnesl. jak mu něco není vhod! Já jsem jen řekla pár pochvalných slov o Heathcliffovi. aby všechno bylo po vašem. když on by tak spal a je churavý. " Nechce se mi spát. kdyby slyšel vychvalovat jeho . Jenže oni jsou oba stejní. mazlím se s ní a uchlácholím jí do lepší nálady. nemohla jíst ani pít." řekla na omluvu." On navštívil pana Earnshawa! A pan Earnshaw ho pozval ! Tohle mi dlouho nedalo spát. myslí si. "Ne. tak jenom k malicherným a hloupým poznámkám. Prý jsem bezohledná a sobecká. jestli ti slaboši a rozmazlenci podle vás . Bratříčka to těší. "Pan Earnshaw mě pozval. vyhovět jejich drobným zálibám. když se někdy neshodneme. To by byl jinačí poprask! Vás to nic nestojí. když byl na odchodu. Kateřina si čaj vůbec nenalila. že svět je tu pro jejich pohodlí. Nevnucujte ho panu Lintonovi. má-li namířeno do Gimmertonu. Ale jednou se třeba neshodnete pro něco. stojíte hned při ní." "A nač vy před ním chválíte Heathcliffa?" namítla jsem. "Oni ustupují vám. aby mě vyburcovala. mne to nebolí. "a potřebuji se z toho štěstí někomu vypovídat. tuším. kdyby je jednou někdo řádně vytrestal !" "Nevěřte tomu. On je hned churavý. že Isabela má zářivě plavé vlasy a bílou pleť a jemný vkus a že se v ní celá rodina shlíží. na Větrnou hůrku. posadila se mi na postel a zatahala mě za vlasy..to je přece lidské. Já jim stále ustupuji. . že k nám neměl chodit. Nelly.ústa neotevře. a to zas těší mne." povídám jí. buď ho rozbolela hlava. nebo žárlí. "To já zas nejsem závistivá . Kolem půlnoci mě paní Lintonová vytrhla z prvního spánku. Edgar se mračí. ale neškodilo by jim. Vyklube se z něho ještě pokrytec? Vrátil se domů jen proto. paní Lintonová. když jsem ho dopoledne navštívil. jako rozmazlené děti.

tak ať to spolkne ochotně! To Heathcliff se choval skvěle. a nakonec ho pozval do domu. "Také si ho vážím. "Bylo mi to divné stejně . Byl odjakživa na peníze jako čert. že se tu budeme vídat častěji. nedovede si vybírat své známé s rozvahou . Přilnul prý k tomu domu. že si Heathcliff teď zaslouží úctu každého. že by měl nedůvěřovat člověku." odpověděla. nenapadne ho. jak by se byl mohl na Edgara zlobit. aby se mu ublížilo na těle."To se asi popereme na smrt. paní Lintonová. a šel se k vám poptat na mne. co mě sžírala. že jich má Heathcliff plno. Rozbrečí se mi. aby toužil po vysvobození stejně horoucně jako já. styděl by se reptat pro nic za nic. nebránil by se. když uvážíme. "Ne. Nelly! Kdyby ten můj člověk věděl. a největší pán by si mohl pokládat za čest být jeho přítelem ! Mohl na to přijít sám a radostně Heathcliffa přivítat. že tam ještě bydlíte. Několik lidí tam hrálo karty. a bratr je tak lakomý. Ale Heathcliff ujišťuje. Za ubytování na Větrné hůrce hodlá štědře platit. že navázal styky se svým bývalým tyranem jen proto. jenže mu vždycky proklouznou mezi prsty. strašně jsem zkusila. "ale nemusel kňourat pro hlouposti." To mi vysvětlil. a začal na něm vyzvídat. já naprosto spoléhám na Lintonovu oddanost . bylo by ho to přimělo. kde jsme spolu bydlívali. On prý myslel. kde byl a co dělal." "Jak se na to díváte. " jako vám. kdybych ho chtěla zabít. kterému těžce ublížil. kdybych byla vykřikovala tu bolest. a pozval ho navečer zas a Heathcliff přijal." Pěkné prostředí pro mladého člověka!" řekla jsem. než kdyby se usídlil v Gimmertonu. ale tomu už nemůže nic uškodit na duchu a já nedovolím. aby se mohl ubytovat nedaleko Drozdova. Spíš bych se bála o Hindleyho. když. viďte. Hindley je moc ukvapený. Nelly?" zasmála" se. Heathcliff se připojil a vyhrál na bratrovi něco peněz. co z toho vzejde?" "Nic zlého pro mého přítele. mu povídám. ten viděl. že šel spát na Větrnou hůrku?` zeptala jsem se. to je dětinské. z ohledu ke mně ! Zvyknout si na něho musí. že tu nabídku jistě přijme." Radila jsem jí. a také doufá." odpověděla. "Ten už si dovede poradit. "Patrně se v každém směru polepšil a jak pravý křesťan podává ruku na usmířenou. Josef to ohlásil Hindleymu a ten vyšel ven. kdejakému nepříteli. když moje trápení přestalo. Vždyť já jsem reptala proti prozřetelnosti . kdyby mu hrozilo nebezpečí. aby si ho pro takovou oddanost tím " vážila. Ale co na tom." odpověděla. jak strašně. strašně.Vždyť jenom z laskavosti k němu jsem se snažila snášet to sama. ne. "Nebojíte se. už to přešlo . Po dnešním večeru jsem smířena s bohem i lidmi.

Už sám sňatek s člověkem beze jména by byl ostudný. že jsem ho k tomu vydráždila. tvář . Heathcliff . citlivá a tak vznětlivá. A ona mu to splácela tak líbeznou a láskyplnou něhou. že vyčerpá její nevalnou trpělivost. když odpoledne vzala s sebou Isabelu na Větrnou hůrku. že bude moudřejší mírnit se v projevech radosti. Kateřina také nahlédla. kdyby pán zemřel bez potomků ! Ale hlavně uměl pan Edgar prohlédnout Heathcliffovu pravou. natož pak možnost. Byla stále mrzutější a pro-` tivnější. kdyby byl tušil. nerušené pohodě se slunilo nejen panstvo. úžasné sebevlády. že by tomu chlapíkovi spadl do klína rodinný majetek. a tak si Heathcliff ponenáhlu získal výsadu pravidelného hosta. Pánův nepokoj na čas polevil. jako by odhadoval.v té zářivé. kterou se vyznačoval jako chlapec. že nebudí žádný ohlas v srdci toho člověka .měla bych mu teď říkat pan Heathcliff . jsem pravý anděl !" V této samolibé náladě odešla a své předsevzetí zřejmě úspěšně splnila. já mu nastavím druhou. když jí něco podráždilo. A to nitro ho děsilo.chytrá. po téhle zkoušce jsem už ochotna snášet všechno. ale jeho nitro že se nezměnilo a změnit nemohlo. a proto se téhle nemožné náklonnosti zhrozil. Trochu jsme jí omlouvali ze . trpěný návštěvník vzbudil náhlý a bouřlivý zájem v Isabele Lintonové. bez přestání si Kateřinu dobírala a vztekle jí . osmnáctiletá. ale to bylo pro něco jiného. měl teď do Drozdova volný přístup. ač se přitom vydávala v nebezpečí. když ho vítala. a ještě ho odprosím. že její láska vznikla bez podnětu z druhé strany. ba dokonce si netroufal něco namítat. později sice propukl znova. co o ní zvěděl. ačkoliv se pořád nedovedl přizpůsobit Katčině překypujícímu veselí . předem se bránil pomyšlení. ale zpočátku si počínal opatrně. Zůstalo mu hodně z tzv.věděl.pan Linton jí totiž od první chvíle. Všichni jsme už hezkou dobu pozorovali. Pan Linton se zřekl své rozmrzelosti . že u nás bylo několik dní jako v ráji . přičítal mylně Heathcliffově záludnosti. Byl by se hrozil ještě víc. Dobrou noc. a ta mu pomohla držet na uzdě jakýkoli nevhodný projev citu. Nejposlednější tvor na světě mě smí uhodit do tváře. že by měl takovému člověku Isabelu svěřit. Byla to taková roztomilá slečinka. že slečnu Lintonovou něco trápí a hryže. Bylo to vidět hned ráno. Tím novým zdrojem starostí byla pohroma.a já se mu za tu poctu mstít nechci . které se nenadál . Bratr si na ní nějak zakládal. Na důkaz toho sejdu okamžitě smířit s Edgarem. v jakém asi rozsahu hodlá pán domu jeho nevítané návštěvy snášet. odpuzovalo. že se změnil jen vzhledem. ale i služebnictvo. odsekávala. chování měla ještě trochu dětinské. ale jinak byla až dost vyvinutá .

důkladně jí vyčinila a hrozila.a nedám se pořád odhánět !" rozkřikla se " Isabela podrážděně.jako pávice. že má zdraví v pořádku a že jenom Katčina nevlídnost jí tak rozrušuje. co by tě na něm bylo okouzlilo !" Mně nezáleží na hovoru !" odpověděla Isabela. Při zmínce o Kennethovi začala hned Isabela protestovat. "Hleď. ještě malichernějších obvinění. kdybys mu nebránila. však " jsi dobře věděla. To už jí paní Lintonová přísně nařídila. že bys nám překážela. " Miluji ho víc než ty Edgara. že jí paní nenechá v domě na nic sáhnout. a vynašla si kopu jiných. "chtěla ses mne zbavit. a on by mě snad taky miloval. " "To nemělo znamenat. Isabelo. každý se musí kořit jen tobě!" "Ty jedna potvůrko opovážlivá!" zvolala překvapeně paní Lintonová. zaražená tím nerozumným obviněním." Kdepak." Takhle ty si vykládáš nevlídnost?" smála se Kateřina. pozorujíc. že se nastydla z průvanu. "Ty jsi nějaká pomatená. že jí. že jí Edgar zanedbává. Katko. že Heathcliffovy řeči tě nemohou bavit. Byla tenkrát obzvlášť plná rozmarů. nemůžeš v něm vidět milého člověka! Jistě jsem ti dobře nerozuměla. Myslela jsem jen. když jsme jí navzdory nechali schválně vyhasnout v salóně oheň. aby si šla lehnout." "Pak bych nechtěla být na tvém místě za nic !" prohlásila . že se jí nechce " dokončit větu. mluv !" "Včera. a sama ses bavila s panem Heathcliffem. chřadla a usychala nám před očima." vzlykala Isabela. že chci být u vás !" Má zdravý rozum?" obrátila se paní Lintonová ke " mně. zopakuji ti náš hovor slovo za slovem a ty mi pak řekni. ať prý si chodím kde chci. S ním . že pošle pro doktora. "Kdy to bylo?" "Když jsme se procházeli po slatinách. nám bylo jedno. nechtěla snídat." Včera?" divila se švagrová. "Chtě" la jsem jít " Tak dál !" vybídlaji Kateřina. služebnictvo neposlouchá. jdeš-li s námi nebo ne. "Co tě to napadlo." stálo na svém to zaslepené děvče." I dobře jsi rozuměla. Přece nemůžeš chtít. "a teď zase. "Takové bláznovství nebudu brát vážně. aby se ti Heathcliff kořil. "Ty jsi.zdravotních důvodů . Poslalas mě pryč. hubovala. ty blázínku rozmazlený? Já že jsem nevlídná?" zvolala paní." plakala slečna. Až to jednoho dne vyšlo na světlo. Kdy že jsem byla nevlídná.

"Myslíš. co je Heathcliff u něho. suchopár z kamení a bodláků.žádná perla v hrubé mušli! Surovec je to. Paní Lintonová mluvila bez obalu. protože mně se to nelíbí!` Tebe.a přece by byl schopen vzít si tě pro peníze a nárok na dědictví. Počestní lidé nepotřebují své skutky tajit." " A tohle sobectví já musím snášet. že? Pan Heathcliff přece není běs . "Nelly. "Nikdo se mne tu nezastane. když paní Lintonová vyšla z pokoje. držela bych možná jazyk za zuby a nechala tě. Isabelo by rozmáčkl jako vrabčí vajíčko. nevychovaný. prosím tě." vzlykala Isabela. slečno !" povídám jí. /110/ . Takhle tedy vypadá . Takové blouznění se ti mohlo v hlavě vylíhnout jen proto." Slečna Lintonová hleděla na švagrovou pohoršeně. Z čeho žil? Jak přišel k penězům? Proč bydlí na Větrné hůrce. že ze mne mluví nízké sobectví?" " Co jiného?" odseklají Isabela. a věrný proč by byl jinak na ní vzpomínal? " Pusťte to z hlavy.Kateřina důrazně. že nemůže mít v lásce nikoho z Lintonů . v domě člověka. "Přesvědč se sama. ať se nachytáš. že kdyby tě vážně chtěl ulovit. ukrutné ! Říkám. Věř . dej na má slova. zaostalec a divoch. než jaký je. když. bezednou dobrotu a laskavost ! To není žádný nebroušený démant . nedáš jinak! Už mlčím. jaký Heathcliff je. taková přítelkyně. že pod drsným vzhledem tají. který je mu solí v očích? S panem Hindleym to prý jde z kopce. " Styď se ! Styď se !" vykřikovala zlostně.A Nepředstavuj si. že bohužel neznáš jeho pravou povahu. "To je mi milejší dvacet nepřátel než taková jedovatá přítelkyně. "Nevězí v něm nic dobrého. Ona do něho vidí hlouběji než já a každý jiný. protože by to bylo nehezké." " Prosím !" zvolala Kateřina. Neubližuj jim. Ale to byly samé pomluvy. a to ještě mluvím jako jeho přítelkyně . nelítostný vlk Nikdy mu neříkám . ty dětino. to není mládenec pro vás. ale popřít se to nedá. To bych zrovna tak mohla v zimě vyhodit tohohle kanárka z okna jako ti doporučit. a nevykreslila by ho hůř. abys věnovala srdce Heathcliffovi. a ona mi teď vzala jedinou útěchu." " Tak ty mi nevěříš?" řekla Kateřina. "Jde z tebe hrůza. Začíná povážlivě propadat hrabivosti. nevzdělaný. pomozte mi vymluvit jí tuhle bláhovost! Vyložte jí.Neubližuj tomu či onomu nepříteli. Myslela to asi vážně. s takovou drzou domýšlivostí se nedá debatovat. kdybys ho omrzela.je to čestný člověk.

slečno Lintonová Josef je starý lotr. máme to u nás doma zvěřinec. chlast. ale lhář to není. "Nám dvěma není do řeči a potřebujeme třetího. dokud se neotevřely dveře. jak si u nás žije? To máte tak. jestli by jí ten rozmar byl přešel. Pak se ten náš blázen uklidí do postele s klením a křikem. potkala jsem ho v Gimmertonu . Když oknem viděla přicházet Heathcliffa. ten se povedl ! Ten je s čertem jedna ruka! Nevykládá vám. A ten druhý. Isabela byla za brána do svých myšlenek nebo snad do knihy a zůstala sedět. kdyby jí byli nechali na pokoji. aby ho nepodřízli jako tele. přece byste takového člověka nechtěla za manžela? Ani by vás to nenapadlo!" "Vy jste s nimi spolčena. Smála se sice její opovážlivosti. "Jen pojď dál. že na něho nestačí ! A ten mládenec Heathcliff. a kdyby na soudné stolici seděli třeba Petr s Pavlem a Jan s Matoušem . . kdyby to bývalo možné . snídá se večer. Isabelu mrzela vlastní neopatrnost. která je do tebe blázen ještě víc než já.ale bylo už pozdě. povídá mi: "Nelly. A jestli mluví o Heathcliffově chování pravdu. když přijde na návštěvu do Drozdova. když se bránil. bavit se s jeho ženou. že zlato jejího táty se hrne chlapovi do kapsy a syn jejího táty že ujíždí širokou cestou do pekel a Heathcliff si to žene před ním. na mou duši. shrábne jeho peníze. ale byla pevně rozhodnuta. když mi chcete namluvit. s potěšením ti představuji osobu. Ty jsi zrovna ten pravý. a potom přijdou na řadu karty. Jestli pak tuší paní Kateřina. "Nebudu poslouchat vaše klevety. Jaká ve vás musí být zloba. nemluvily spolu. aby mu zotvíral šraňky?` Tak prosím. dostavil se o něco dříve než obvykle. jsme tady !" zvolala paní vesele a přistrčila mu křeslo k ohni. Heathcliffe. Kateřina s Isabelou seděly v knihovně . že v chvilkovém záchvatu hněvu prozradila své tajné city. ten lump. Protože pan Heathcliff počítal s jeho nepřítomností. usmála se. ten se ani hrdelního soudu nebojí. . Prý by jim ukázal. jak jsem slyšela sotva před týdnem. nají se a vyspí a pak hurá k sousedovi. Elleno. že jí to nedaruje." odpověděla.on na ně kašle. nebo jestli by si ho byla pěstovala trvale. při svíčkách a zavřených okenicích až druhý den do poledne.neměla čas na rozmyšlenou. že si slušný člověk musí studem uši zacpat. To máš radost. Náš pán. Kateřina se po zralé úvaze na švagrovou doopravdy rozhněvala. Hindley si půjčuje peníze na pozemky a ustavičně jen karbaní a pije. co. Jednomu chlapovi div neusekli prsty. že na světě není štěstí !" Kdo ví. Zametala jsem zrovna u krbu a ten zlomyslný úsměv mi neušel. Řekl mi to Josef . Dalšího dne bylo v sousedním místě shromáždění soudců a můj pán byl povinen se zúčastnit. Pak by byla ráda unikla.hněvaly se.Vysedávají spolu po nocích. aby mezi námi prolomil led.

aby na ně lépe viděl. posadil se s lhostejným výrazem." To si špatně vykládáš. na tu se nedívej ! Tady moje chudinka švagrová nyje touhou. už jí paži sevřel druhý. "Teď aspoň po mé společnosti netouží. ona tebe.ukazovat mu." řekl Heathcliff a přesunul křeslo. Zůstaneš tady.překonala mě v projevech obdivu a oddanosti k tobě. které uraženo povstalo. Dala mi na srozuměnou. tebe to radostné překvapení nevzrušuje? Isabela by odpřísáhla. "Ale kdež. proboha. a konec ! Heathcliffe." "Kateřino!" pravila Isabela. svou přítelkyni.Kdepak. "Ty dračice!" zvolala paní Lintonová. odporného živočicha . Co si o tobě pomyslí? Jen se podívej. ale sotva odtrhla jeden Kateřinin prst. ať tě nevidím ! To je ale hloupost . a co baví jí. jaké máš drápy. "Já si nedám podruhé říkat pyšná pávice. aby tě mohla zasáhnout šípem lásky rovnou do srdce. "Málem jsme si kvůli tobě vjely do vlasů. a můžeš se k Edgarovi přiženit. která se důstojně ovládla. Nelly ta to není. aby mě pustila ! Ona si neuvědomuje. "Buď tak laskava." Host neodpovídal. že bych měla mít tolik slušnosti a ustoupit své sokyni . jakou v něm budí. Něco takového tu prohlašovala. že se pro ní nehodí. drž se pravdy a nepomlouvej mě ani žertem ! Pane Heathcliffe. Tím by si tě navždy podmanila a můj obraz by ti úplně vymizel z paměti. a všechny najednou nezmohla. požádejte prosím. A od předvčerejší procházky se postí ze zármutku a vzteku. nikam neutečeš !" a s předstíranou škádlivostí zadržela zmatené děvče. že jsem jí připravila o tvou společnost pod záminkou. Ellena mi to může dosvědčit. a nesnížila se k tomu. abys řekl slůvko. že Edgar mě zdaleka nezbožňuje tolik jako.jak ji dojala tvá tělesná a duševní krása. že my dva nejsme staří známí. .například indickou stonožku. mně je nevýslovně trapné. na ty dravčí spáry ! Musíš si dát pozor na oči !" .. aby se pokoušela vytáhnout z jejího pevného sevření. Isabelo. pustila jí a bolestí potřepávala rukou. ale nestačila jsem jí . to má jako být ona ! " z cesty. Použila tedy nehtů a Kateřině se ve chvilce objevil na ruce náramek z rudých půlměsíčků. aby jí nebránila odejít. "Obrátila se tedy k své mučitelce a snažně jí šeptem žádala. Heathcliffe. které vzbudil. kterou si člověk zvědavě prohlédne přes ošklivost. Vší silou svých drobných prstíků se snažila uvolnit z pevného sevření." smála se paní Lintonová. Nic. Heathcliffe. Ubohá dívka to nemohla snést střídavě bledla a rudla a řasy se jí orosily slzami. Stačí. v nejmenším nezajímaly." A zahleděl se pevně na předmět hovoru jako na podivného. jako by ho city. "Jdi už.

že bych jí čas od času zmaloval bílou kůži všemi duhovými barvami a k modrým očím přidělal černé podlitiny . Toužila jsem po nějaké události.Kateřina snad i myšlenek. On však si to během večera ještě několikrát připomněl. abych to její zbožňování trochu zchladila. že ne. Ona se už tolik týdnů může pro tebe usoužit. "leda snad po způsobu lidožroutů. takže jsem moc nevěřila jejím pohnutkám a ještě méně schvalovala její city. která jen vyčkává času. . "Ale co tě to napadlo. má je odporně podobné očím toho Lintona. Ještě dnes ráno po tobě šílela a na mne vychrlila salvu urážek. Rozhodla jsem se. nic víc ! Mám jí příliš ráda. že budu střežit každý jeho pohyb." poznamenala Kateřina. tuším?" otázal se Heathclifl po krátkém zamyšlení. "Holubičí očička andělská očička. Měla jsem obavu. že jsi tu holku tak trápila? Přece jsi nemluvila pravdu?!" "Na mou duši. protože jsem jí vylíčila tvé špatné stránky v pravém světle. kdyby mě jen škrábla. abych to zkoušel. která by odvedla pana Heathcliffa daleko od Větrné hůrky i Drozdova a nám vrátila tu pohodu." odvětila jeho přítelkyně. že se to nedá vypovědět. že ano. "Aspoň půl tuctu synovců jí předejde. byl by stejně tvůj !" řekl Heathcliff." Roztomile podobné. důvěřivý a čestný. kdykoliv paní Lintonová vyšla z pokoje. Pamatuj. Ale dál si toho už nevšímej. když se za ní zavřely dveře. Moje srdce vždycky stranilo spíše pánovi než Kateřině . Mohla bych na to přísahat. protože jsem ho viděla.nu. v jaké jsme žili před jeho příchodem. že Bůh zanechal naší zbloudilou ovečku jejím hříšným toulkám a že před ovčincem jí zastoupila cestu zlá šelma." "Já zas ji mám příliš nerad."Já bych jí je vytrhal z prstů. a to právem. Katko. abych ti ji nechala polapit a pozřít. Jeho návštěvy mě děsily jako můra a pána asi také." "Bude po bratrovi dědit. nedalo by se říci. jak se pro sebe usmívá " nebo spíše ušklíbá " a jak se zlověstně zadumá. aby se na ní vrhla a zadávila jí. nechme podobných řečí !" Zanechali podobných řečí . chtěla jsem jí vytrestat za domýšlivost." řekl. milý Heathcliffe. "A Isabela je snad hloupá. Heathcliffův pobyt na Hůrce mě tížil tak. Doufejme." odpověděl surově. že byla jeho pravý opak. To bys o nás slyšela pěkné věci. protože on byl vlídný. ale takový blázen přece jen není. Máš pravdu. kdybych měl žít společně s takovou unylou bledulí! Nejběžnější zábava by byla. ale na nikoho a na nic se neohlížela. že statek tohohle bližního patří taky mně !" "Kdyby patřil mně. dá-li pánbůh! Zatím si takové myšlenky nepřipouštěj . doufám. kdežto ona .jsi velmi pohotový šilhat po statku svých bližních.

Říkala jsem si v duchu. S Hindleym jsme tu měli před dvaceti lety své oblíbené místečko. H.stál tam a díval se na mne brankou. Což jestli umřel . na východní G. kde ze silnice odbočuje cesta vlevo k slatinám. a slouží za ukazatele k Větrné hůrce. "Já jsem Nelly. Takový byl aspoň můj první dojem. které jsme si tam rádi schovávali s jinými.KAPITOLA JEDENÁCTÁ Když jsem tak o tom sama pro sebe přemýšlela. k vesnici a k Drozdovu. Čím blíž jsem přicházela k statku. Haretone . stále ještě plná hlemýždích skořápek a kamínků. sklání tmavovlasou hranatou hlavu a kouskem břidlice vyhrabuje hlínu. Jednou jsem dospěla až k zahradní brance. jak to na starém statku dopadá. Pověrčivá předtucha mi našeptávala. ale najednou mi srdce přetékalo polozapomenutými dojmy z dětství. posedl mě občas náhlý strach a já si nasadila klobouk a vyšla se podívat. tím jsem byla neklidnější. o které zrovna vyprávím.jak je ve své zhýralosti zatvrzelý. Bylo mrazivé sluneční odpoledne. že to musí být Hareton. a jak by mě s takovým poselstvím asi přijal. abych se tomu popudu nevzpírala.jsem si uvědomíla. těle. ale mne najednou zachvátila neodolatelná touha! Si pospíšit k Větrné hůrce.. a když jsem zahlédla dům. Pak jsem si ale připomněla. miláčku !" zavolala jsem a ihned zapomněla na své bláhové strachy.nebo umírá? Snad je to předzvěst smrti. Sluneční odlesk na šedinách starého sloupu mi připomínal léto. jaké řeči o něm kolují. ten hrubý sloupek z pískovce tam má vytesáno na severní straně V. A tu jsem si představila živě jako ve skutečnosti kamaráda svých dětských let. méně odolnými hračkami. že bych měla znovu vstoupit do toho smutného domu. jak sedí na uschlé trávě. byla v něm při zemi jamka. že bych mu mohla prospět. "Požehnej pánbůh. nemnoho změněný od té doby. Přišla jsem ke kamennému mezníku. Pak . roztřásla jsem se na celém . Stalo se to asi v té době. Couvla jsem před pomyšlením. V mžiku to zase zmizelo. pomyslila jsem si . . když jsem spatřila kučeravého hnědookého chlapce. můj malý Hareton. že je to má povinnost upozornit ho. zaskočila jsem si tam na cestě do Gimmertonu. silnice do sucha ztvrdlá. dítě se ohlédlo a podívalo se mi do očí. Přelud mě předešel . Lekla jsem se. a zas jsem se vzdala naděje. a na jihozápadní D. a když jsem se sklonila a podívala se dolů. země byla holá. Nevím proč. Dlouho jsem hleděla na ten omšelý kámen. co jsem ho tu před deseti měsíci zanechala. který se tiskl opá-` lenou tvářičkou k laťkoví dvířek. "Chudáček Hindley!" zvolala jsem bezděčně. Na chvilku mě oklamal zrak a já měla přelud.

to ne. a dostaneš pomeranč. Chtěla jsem. že mě v duchu nespojuje s tou Nelly. chlapečku?" vyptávala jsem se. ale to ho nezadrželo . Chňapl po pomeranči. Zastavila jsem se až u kamene na rozcestí. Haretone. a do tebe taky ! Dej to sem !" odpověděl. protože mu nadávám. kdo tě to učí. ale na prahu se místo Hindleyho objevil Heathcliff. že nějaká Nelly Deanová by s ním chtěla mluvit a čeká u zahradních vrátek. "Ne. "Kdo tě to učí takhle pěkně mluvit. Z jeho chování jsem usoudila. že mě to víc zarmoutilo než rozhněvalo . proč ho má rád." A to tě bubák učí tátovi nadávat?" "No . abych zůstala . tvá chůva!" Ustoupil. ale tak. Chlapec odešel chodníčkem a vstoupil do domu. aby mi řekl. aby hodil. Když mi táta vynadá. má-li pana Heathcliffa rád. zdvihla jsem ruku výš. ovládal je plynně a vyslovoval je s náležitým důrazem. "Řekni mi.Nelly. jaký je táta na mě. ale vytáhla jsem z něho jen tolik : "A já nevím. bylo mi do pláče." prohlásil. Vytáhla jsem z kapsy pomeranč a podávala mu ho na usmířenou. Rozpřáhl se. Ukázala jsem mu ještě jeden. "Jo. Já se otočila a vzala nohy na ramena. že ho chci jen navnadit a pak se mu vysmát. Současně spustil hošík překotný proud nadávek . aby na něj nedosáhl. tak on vynadá tátovi. Chápete. Dětské rysy se mu přitom zkřivily ohyzdnou zlobou." "A kaplan tě neučí číst a psát?" zeptala jsem se ještě. jako by se bál. "Kdopak je tvůj učitel?" Táta bubák !" "A co tě učí táta?" vyptávala jsem se znova. Protože oplácí tátovi. Táta má na mě vztek.kámen mě uhodil do klobouku. aby se mohl rozpřáhnout. "A kdo tedy. Tohle se celkem netýká slečny Isabely. "Co se učíš od táty?" "Nic. Zaváhal a pak mi jej vytrhl z ruky. a zdvihl veliký oblázek.ať už znal jejich význam nebo ne. Nechodit mu na oči. vyčerpaná. na kterou snad ještě vzpomíná . ledaže mě to pobídlo. "Pan kaplan?" "Hrom do kaplana." zajíkl se. Začala jsem ho konejšit vlídnými slovy. že můžu dělat. ačli nezapomněl. Heathcliff. co chci." Ptala jsem se ho. "Přišla jsem na návštěvu k tatínkovi." Vložila jsem mu pomeranč do ruky a vzkázala jsem po něm tatínkovi." povídám." dodala jsem. Heathcliff by mu vyrazil všechny zuby.jako by mě honili všichni čerti. Říká. kaplan k nám nesmí ani páchnout.

vzal jí za ruku. když prý ji nemůže ani vystát tak vám to aspoň povídal. říkala jsem si." Paní Lintonová zahlédla. Nemohla jsem se udržet a trošičku jsem dala průchod svému rozhořčení. už nás zpozoroval . "Nezlob mě! Proč neposlechneš. "Vy si tu dovolujete. Heathcliff neměl ve zvyku věnovat slečně Lintonové jedinou zbytečnou pozornost to mi bylo známo. ale taky se už neozývaly její mrzuté nářky a to byla pro nás velká úleva.asi se jí na něco ptal a jí se nechtělo odpovědět. už jde sem. že tu tropíš takové pohoršení? Už jsem ti řekla. Zanedlouho vstoupil Heathcliff do dveří. Tři dni už se švagrovou nemluvila. že jsem si jejího příchodu nevšimla. Heathcliffe. "Co bych jí nedal hubičku. On jí zadržel . toho úlisného darebáka? No. "Dejž mu pánbůh. Když přišel Heathcliff na další návštěvu. jak se mu Isabela vytrhla a prchala do zahrady. A co ty. že k nám smíš chodit. Znovu se hbitě ohlédl po domě a myslel.bděle na stráži a za žádnou cenu nedopustila. rozhlédl se z opatrnosti nejprve po všech oknech. ty na mne žárlit nemusíš." odpověděla paní. To jsem zvědavá. ale kvůli tobě. naše slečna sypala právě na dvoře holubům. i kdyby z toho měla být nevím jaká bouřka. opovážím-li se do toho drze mluvit. Musím paní Lintonové za každou cenu tohle potěšení zatrhnout. že se miliskuje se slečnou." "Tiše !" zasykla Kateřina a přirazila kuchyňské dveře. . ale ustoupila jsem z dohledu. Já jsem stála u okna v kuchyni. jak se z toho zodpoví. Nelly?" ozval se těsně vedle mne hlas paní Kateřiny tak jsem se zakoukala na ty dva venku. v tu chvíli jsem ho mohla zabít. aby jeho zhoubný vliv pronikl i do Drozdova. když se jí to líbí? A co ty máš do toho co mluvit? Nejsem tvůj manžel. abys dal Isabele pokoj ! Vezmi si to napříště k srdci ! A nebo tě mrzí. když jí uviděl. když ti řeknu? Vlezla ti do cesty schválně?" "Do toho ti nic není. "Potřebujete trochu zkrotnout. chraň ho pánbůh !" odpověděl ten mizera. ať je pořád mírný a trpělivý ! Den co den mám větší chuť ho poslat do nebíčka. "Vídíte ho tam. ona se zatvářila rozpačitě a byla by nejraději utekla." "Nežárlím na tebe. že mě pošle pryč z kuchyně. aby Linton před tebou zamykal?" "Jen ať to zkusí. zamířil přes dvůr k ní a něco jí řekl. ale Kateřina mě hněvivě zakřikla a hrozila. jako byste byla paní vy!" křičela. Odvrátila obličej . "Ty jsi mi pěkný pokrytec ! Podvodníku jeden !" "Komu to říkáte. a chceš. opovážil se jí obejmout ! "I ty proradný Jidáši !" vyletělo mi z úst. On pak. Ale tentokrát. že ho nikdo nevídí lotr." zabručel. "Pěkného máte přítele!" dopálila jsem se.

"Já že jsem se k tobě chovala ďábelsky? A . nechceš odpovídat. kterou dával najevo. řekl rád pár slůvek do duše."No. "já bych se bez jeho svolení obešel. Zbořila jsi mi můj zámek.ale vydržíš ty nechat nás v klidu? Nedá ti to. "nevíte. "Podívejme se. A jestli si představuješ. Zloduch. to by bylo jako nabízet dušičku satanovi. že budu trpět a nebudu se mstít." řekla paní pevně. nedovedla ho ovládnout ani zažehnat.dovol mi jen. Ale máš jí vážně rád? Řekni pravdu.ďábelsky.jak ďábelsky ses ke mně zachovala . Postavil se u krbu se založenýma rukama. jak se mi pomstít. že z něho vytěžím. zahloubán do zlých myšlenek. celá zardělá. "Elleno. "Nemusel by se obtěžovat. Tyran smí deptat otroka. Heathcliffe ! Prosím. a to brzy! Zatím vřelé díky. Tak jí tedy rád nemáš !" "A to by pan Linton dovolil. co Kateřinu tak dlouho zdržuje dole. Katko. že jsem to všechno neprohlédl. tak mi aspoň nenabízej barabiznu a nechvástej se svou dobročinností. můžeš se hádat s Edgarem a svádět jeho sestru . který už byl zvědav. Edgar se už vyléčil z mrzutosti. na mne se přece nebudeš mračit ! Jestli máš Isabelu rád. když už jsme u toho. že tě blaží působit lidem utrpení. jsi blázen. podruhé ti jí nebudu nabízet za ženu ." odpověděl Heathcliff již méně divoce. když jsem vešla. V tom jsi mu podobný. a já jsem našla i trochu klidu a míru . že na mne platí medové řeči.pokud to dovedeš. abych se trochu povyrazil stejným způsobem ! A přestaň se chovat urážlivě . že mi ji doporučuješ k nastěhování ! Kdybych věřil. "Mám jiný plán. abys nevyvolával různice. skutky to dokazují.může jen drtit ty pod sebou." zvolala Kateřina. a zamračená. Můžeš mě třeba pro svou zábavu umučit k smrti. jsi hloupá. A ty se nám do toho nemíchej !" "Co je zas tohle za novou stránku tvé povahy?" užasla paní Lintonová. žes mi prozradila tajemství své švagrové ručím ti za to. podřízl bych si krk." Zmlkli. sotva najdeš.a ty že se budeš mstít? Jak se budeš mstít. když se ti zlíbí ." zeptal se. Tvojě. slyšíš? A jestli si namlouváš. "Pan Linton by dovolil. Heathcliffe. Prosím. Paní Lintonová se posadila k ohni. no. aby si jeho sestra vzala toho pána?" vložila jsem se do toho. který jí sloužíval." pravil Heathcliff. že já dobře vím. nevděčný hrubče? Co ďábelského jsem ti udělala?" "Tobě se mstít nebudu. A jestli myslíš. ukážu ti. lepší způsob. můžeš si jí vzít. jak se mýlíš. Uvědom si. že mě opravdu chceš oženit s Isabelou. že na něho nežárlím. kde je " paní?" . co budu umět. "No. on se zlobí. se ukázal neposlušným. Takto jsem je zanechala a šla za pánem. Ale tobě bych. ale otrok se nesmí protivit . když jsi k nám začal chodit.

ale říkal jsem si. propána. abychom se s vámi stýkali jako dobří známí. Už zjeho prvních slov bylo znát. "Byl jsem k vám doposud shovívavý. bláhově jsem k tomu přivolil. Opozdíte-li se o pouhé tři minuty. "Aby si. zavolejte mi dva muže z čeledníku ! Nestrpím. aby se Kateřina s tím hulvátem ještě hádala dost dlouho jsem hověl jejím rozmarům!" Sešel dolů a nařídil sluhům. Zdařilo se mu to. pane Lintone. ten tvůj beránek pouští hrůzu jako nějaký býk. abych si na ně zvykal i já!" To jsi poslouchal za dveřmi. nerozbil o mou pěst hlavu ! Je mi nesmírně líto. a kam to potom vede?" Teď jsem mu vypověděla. aby se dal hněvem unést. "Katko. jaký má na tom všem jeho žena podíl. Heathcliff. že on ani jinak mluvit neumí . bídnou povahu. ale Edgar mu nemínil udělat tu radost. Jenže vy šíříte kolem sebe mravní zhoubu. Myslela jsem. To přestává všechno!" vyhrkl.lhostejně a pohrdavě zároveň. i toho nejpočestnějšího dovedete poskvrnit. "To je skandál. v kuchyni. že to není jen vaše vina . Uviděl pána první a spěšně jí naznačil." odpověděla jsem."Vím. se svěšenou hlavou. pane Heathcliffe. Pak vstoupil do kuchyně a já za ním.asi schválně. že tím paní Lintonové nijak zvlášť neuškodím jestli se pak hosta zastane.když ale ty jsi na jeho hrubosti už zvyklá. nechtěj. prosím." Heathcliff si ho výsměšně změřil od hlavy až k patě. pokud bylo radno. ale vy mi nestojíte za to. aby odvedl pánovu pozornost k sobě.to jest paní Lintonová dorážela prudčeji než předtím a Heathcliff teď stál u okna. zarazila se uprostřed řeči.a když si Kateřina přála. a z toho důvodu ." řekl. jakoby celý zkroušený tím přívalem výčitek. Edgare?" otázala se paní vyzývavým tónem ." . bude to odchod nedobrovolný a potupný. myslím. když si ten darebák dovolil mluvit s tebou takovým tónem ! Trpíš mu to asi proto. co se zběhlo na dvoře a jaká z toho vzešla hádka. že dobře ví. jak se tu chová pan Heathcliff . abych s vámi vymetl podlahu. že se k němu chová jako k příteli a vnucuje mi jeho společnost! Elleno. "Hrozně ji pohoršilo. aby se mu takovéhle návštěvy zatrhly. že je načase. aby počkali na chodbě. "Přece se nesluší abys tu zůstávala. se při této otázce uštěpačně zasmál . abyste odtud okamžitě odešel." řekl klidně. aby zmlkla. "Ne že bych snad neznal vaši podlou. Všeho moc škodí. aspoň v hlavních rysech. Edgar Linton mě stěží vyslechl až do konce.a abych předešel horším následkům . když pochopila důvod jeho varování. Copak je to?" oslovil jí Linton. Ti dva tam už zase byli v sobě . přitíží si ovšem sama. a já si vážně taky .vám napříště zakazuji vstup do tohoto domu a žádám vás. který při slovech pana Lintona zvedl hlavu.

dokud můžeš.pospěš! Radši vidím v úzkých Edgara než tebe. "Tak to je konec tvých návštěv. Ale teď jdi . a strčil do ní. když mně krk pálí od jeho rány?" zahřměl Heathcliff. to ne ! Napřed mu zmáčknu žebra.a co za to sklízím? Od obou jen`. To mám za to. nato pana Edgara roztřásl nervový záchvat a tváře mu smrtelně `. "Všechna čest tvému vkusu ! A tomuhle ukoptěnému třasořitkovi jsi dala přednost přede mnou? Pěstí bych na něho nešel. Heathcliffe. odešel pan Linton zadními dveřmi na dvůr a odtamtud k hlavnímu vchodu." zvolala Kateřina. nebo si nech nařezat ! To tě naučí abys ze sebe nedělal většího hrdinu. Než jsem na ně mohla zavolat. k vám oběma byla tak laskavá . než jsi. nic se ti nestane ! Kdepak beránek . nehodlal se s ním osobně pustit do křížku. Jen poctivou hru !" řekla v odpověď na manželův překvapený a hněvivý pohled. abych došla pro sluhy. "Teď zmiz. Katko.ustavičně shovívavá. Nic. ten klíč raději spolknu. "Nemáš-li odvahu pustit se do něho sám. pán se náhle vzpřímil a udeřil ho pěstí do hrdla takovou silou. Měl se radši držet v patřičné vzdálenosti . aby tě Heathcliff zmlátil až do bezvědomí. "U všech ďasů. jako shnilý oříšek. nikdy ti nepromine.. Jestli nás opravdu vyslechl za dveřmi. když se opovažuješ ` tak nízce mě podezírat. "Jsme poraženi ! Poraženi ! Heathcliff se tě ani nedotkne – který pak král potáhne s armádou proti myšímu hnízdu? Neboj se. "Panečku . Za chvíli ho tu budeš mít s párem pistolí a celým hloučkem pomocníků. nebo omdlévá strachy?" Přistoupil k židli. Chtěla jsem příkaz provést. že slabšího muže by byl porazil. zbledly. Žádným úsilím nedovedl ovládnout přílišné vzrušení žal a pokoření ho dočista zdolaly." Odejít. Opřel se o lenoch židle a skryl obličej do dlaní. že jsem.. Heathcliff zůstal na chvíli jako omráčený a zatímco lapal po dechu.za starých časů by sis takovou statečností vysloužil rytířské ostruhy !" zvolala paní Lintonová. slepou." Nebylo třeba ani výprasku." podotkl její přítel. ale paní Lintonová něco vytušila a šla za mnou. Špatně jsi mi to vyvedl. k neuvěření hloupou nevděčnost! Zač? Že jsem hájila tebe a tvou rodinu. Edgare ! Teď bych si přála. o kterou se pan Linton opíral. než bych ti ho dala. vtáhla mě zpátky. To tam pláče. jinak odtud nejdu. přirazila dveře a zamkla je. Zkoušel vykroutit Kateřině klíč z ruky. ale s náramným potěšením bych ho nakopl. a ona jej raději hodila do největšího žáru v krbu. k slabošství i zlobě . Když si to . aby se žádaný účinek na pána dostavil.ty bys měl mít ve znaku zaječí mimino !" "Tos to chytla se svým ubrečeným rytířem.Pán se ohlédl po dveřích do chodby a pokynul mi. omluv se.

bál se mne rozzlobit. jako by byli posedlí i nebýt toho. nežli se kroky přiblížily. Dosud byl pokorný. že se nebude pouštět do rvačky s třemi sloužícími . A Nelly. Chcete se od nich dát vyhodit na silnici? Všichni mají klacky a pán bude podle všeho dohlížet shora. ale já bych mu byla Isabelu brzy rozmluvila. Prosím vás.tím. díky tomu pošetilci. "Venku jsou dva zahradníci s kočím. nedívejte se tak unuděně! Nemůžete dát najevo trochu víc starostlivosti o mne?" Netečnost. s kterou jsem tyto vzkazy poslouchala. Co ho to chytlo. jestli ho ještě večer uvidíte. abych šla za ní nahoru. Heathcliff si to rozvážil a rozhodl se. Vážně. byla jistě protivná. div jsem neochraptěla bylo mi už málem jedno. vmísila jsem se do řeči a trochu jsem si zalhala. když jste odešla. ať se přede mnou neukazuje stejně je všechen ten rámus kvůli ní ! Jestli mě ona či někdo jiný ještě víc rozčilí. má zlatá Nellly. pak se neznám. že za tohle všechnojá vůbec nemohu. že chtěl mermomocí o sobě slyšet nepěkné řeči .s ním nerozdám teď.a já přece kvůli němu Heathcliffa tak rozebrala. Kéž by to tak byla pravda! Hrozně mě zarmoutil a vylekal.jak vykonají rozkaz. že utrápím sebe. ale Linton šel s nimi. chopil se pohrabáče. Mířili už dvorem k nám. některým lidem to nedá. neručím za to. mě vyzvala. Věděla jsem předem. tak ho jednou zabiju ! Jestli chceš. Aspoň se to všechno rychle" skoncuje.já se z toho zblázním!" křičela a zhroutila se na pohovku. já jej. pusť mě na něj !" Tady ho nečekejte. mohlo všechno dobře dopadnout. když nesmím mít Heathcliffa za přítele. Neměla tušení o mém podílu na celé té výtržnosti. že každá změna v jeho chování by byla nebezpečná. ať ten kravál dopadne jak chce. Dobrá. že nás to všechny sobě odcizí. že začal vyzvídat za dveřmi? Heathcliff sice mluvil nehezky. utrápím . vyrazil zámek u kuchyňských dveří a unikl. . jak. co provedu. prosím vás! Víte přece. Ale teď ho postraším zas já! Jinak by mohl přijít s novými nářky a hubováním já bych se jistě pustila do něho a bůh suď." Zahradníci a kočí tam vskutku byli. Paní Lintonová. když chce být Edgar protivný a žárlivý. Připomeňte mu mou vznětlivou povahu " když jsem rozrušená. Nelly. aby zůstal naživu. Teď je ale po všem. To si ale schová ! jako východisko ze zoufalství a Lintona na to raději předem připravím. "Jako by mi v hlavě tlouklo tisíc kovářských kladiv! Vyřiďte Isabele. jestli mě doženou k nejhoršímu. co si ti dva udělají. když se na mne tak nespravedlivě osopil . Řekněte mu to. Musíte mu vyložit. hrozně rozčilená. že z toho asi těžce onemocním. by to skončilo. řekněte Edgarovi. bůhví na jak dlouho. a já jí to ovšem neprozradila. a na ostatním nezáleží. protože paní je mínila docela upřímně.

co je horečka." šeptla jsem. "Nevstávej." přerušila ho paní a zadupala. nemluvme už o tom ! Ty máš chladnou krev a nevíš. ale dovolila jsem si zůstat za dveřmi." řekl rozechvěle. Po chvilce se Kateřina natáhla. Pán mě poslal za ní . nastříkala jsem jí vodu do obličeje. jen mi odpověz!" naléhal pan Linton. která už předem vypočítavě hledí využít svých záchvatů zlosti. a já tě žádám o odpověď. že jsem skoro bez sebe? Edgare." vykřikla Kateřina vztekle. že ještě před jeho příchodem mi vykládala.já . třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až šel strach. pro smilování. a když nechtěla pít. když chceš. a přidávat mu starosti jen proto. Nechtěla jsem. abych slyšela. hodláš udržovat svůj blízký vztah k tomu . abys mi dal pokoj. A prozradila jsem mu. jak se právě vyslovila. ale sama jsem měla nahnáno.jenom smutek a malomyslnost. "Nebudu tě dlouho obtěžovat. až zvonek ochraptěl. Nejdu se přít ani usmiřovat. mohla by je stejným . V hlase mu nezněl hněv. Však by i svatému došla trpělivost s takovým neodpovědným. koho si vybereš. Bezkrevně zsinalé tváře nabyly mrtvolného vzhledu. odporným vzteklounem. Poznal jsem. abys držela současně s ním i se mnou.postrašit`. že to přinejmenším odnesu zpřeráženými kostmi. ale ona mě jen bodla pronikavym pohledem a vyřítila se z místnosti. vlasy se jí rozpustily po ramenou. když jsem ho viděla přicházet k salónku. Nepospíchala jsem s příchodem. a tvoje rozčilení mě neodradí. To je toho!" odsekla jsem. když na ní přijdou. chci jen vědět. ale ve mně se krev jen vaří a tvůj chlad mě dopaluje !" "Hned se mne zbavíš. Ty máš v žilách led. Vůbec nic jí není. abych posloužila jejímu sobectví. Už jsem počítala. zdali potom. Kateřino. Vyskočila. anebo se rozejdeš se mnou? Není možné. Donesla jsem plnou sklenici. že se umíš s naprostým klidem ovládat. div že si je nerozdrtila na střepiny. Neřekla jsem tedy pánovi nic. úsilím vůle trošku ovládnout. Pan Linton se na ní díval celý zkroušený a polekaný. Bezděky jsem to vyřkla nahlas a ona mne slyšela. "Trvám na tom. Poslal mě pro vodu. oči jí blýskaly. šlachy na krku a na pažích jí nepřirozeně vyvstaly. aby povolil.jdi pryč !" Zazvonila. Linton se vyděsil. zdali začne hádka nanovo Pan Linton promluvil první. odejdi ." "Ach. že osoba. strnula a oči se jí obrátily v sloup. "pro smilování. jak sehraje záchvat zuřivosti. Ležela na pohovce.Ale já zas měla za to. "Bude to? Nevidíš. Má na rtech krev. co se dnes stalo." "A já tě žádám." řekl. Ona ze sebe nemohla vypravit ani slovo. Rozejdeš se navždy s Heathcliffem. Tak jsem nehodlala jejího manžela .

aby nespěchal vrhnout se jí k nohám. ať si dělají. řekla si o čerstvou a o trochu odvaru z ovesných vloček. jak šeptá : "A zrovna neumřu . že s ní ruší všechny příbuzenské styky. že se trápil nejasnou touhou. Měl s Isabelou asi hodinový rozhovor. jen co je pravda. a protože už spotřebovala všechnu vodu v karafě i ve džbánu. Stejnou otázku jsem opakovala při obědě a večeři a znovu druhý den ráno. ale z jejích vyhýbavých odpovědí si nemohl nic vybrat a tak svůj výslech s nepořízenou ukončil. . Dál mě nepustila.to tak. přepjaté chování. "Umřu. začala zatínat pěsti a naříkat. a to jsem já. mám-li jí něco donést. S chutí se do toho pustila. nedala jsem valně ani na to.toužil slyšet o své choti aspoň zmínku. Chtěl od ní patrně slyšet nějaký projev odporu k Heathcliffovým námluvám. kdyby byla tak šílená a chtěla toho ničemného nápadníka povzbuzovat. pak se svalila na podušku. že prý je jí na umření. To měl být asi nepřímý vzkaz pro Edgara já tomu ani za mák nevěřila. že se Edgarovi steskem po ní svírá při každém jídle hrdlo a jen hrdost ho zdržuje. aby Kateřina projevila lítost nad svým jednáním a přišla ho dobrovolně odprosit a usmířit se ona zas vytrvale hladověla a nejspíš si myslela. Slavnostně však sestru varoval. co dělá paní. Její bratr se uzavřel mezi knihami. nechala jsem si to pro sebe a donesla jí nemaštěnou topinku s čajem. proč jsem vůbec jedla?" Pak za dlouhou chvíli bylo slyšet. prosím?" ptala jsem se a navenek jsem pořád zachovávala klid přes všechen její utrápený vzhled a podivné. ale nakonec jsem se přece jen zaradovala. Protože druhý den ráno neráčila sejít k snídani. vyšla jsem se jí zeptat. nikdo mě nepolituje. a dostala jsem stejnou odpověď. Třetí den totiž paní Lintonová odemkla dveře. pořád zamlklá a skoro pořád uslzená. Pan Linton zase trávil čas v knihovně a neptal se. ještě by měl radost on mě nemiluj ani by mne nepostrádal. když tak dlouho nezaslechl její hlas. Nesnažila jsem se utěšovat slečnu nebo nějak domlouvat své paní. do kterých se aní nepodíval .řekla bych. že se pán souží a vzdychá ." odpověděla příkře. Schválně jsem je nechala. KAPITOLA DVANÁCTÁ Slečna Lintonová bloudila parkem a zahradou. co umějí .šla. "Nic.však oni se umoudří? Trvalo jim to. že snad začínají přicházet k rozumu aspoň to tak ze začátku vypadalo. zamkla za sebou. jak by se bylo patřilo. "Máte nějaké přání. že z celého Drozdova má jen jediný tvor všech pět pohromadě. Já si hleděla své práce a bylo mi jasné. ale jen k jejím dveřím.

co udělám -jen co se dozvij jak si to vlastně představuje! Rozhodnu se mezi dvěma možnostmi: buď se rovnou umořím hladem . jenom mne musí mít každý rád! A stačí chvilka . on má srdce jako kámen a nebo se seberu a odejdu z kraje. kterou jsem jí nasadila do hlavy. paní Lintonová. copak neví. myslila jsem. jak vy to vidíte . "jestli mluvíte o panu Lintonovi. kdy už bude konec. Ustavičně leží v knihách. Hrozně těžko by se umíralo. že ho to zabije.jenže to by ho nevytrestalo. abych žila?" Ale mladá paní." skočila mi do řeči. že mě to strhlo?" Vytřeštila oči na svůj obraz v zrcadle na protější zdi. pak se posadila celá rozpálená a chtěla.řekněte. "A já tady umírám! Já tu napůl v hrobě! Propánaboha. že je vám to jedno. kdybych byla tušila. jestli už není pozdě. Měli . Házela sebou. vidět kolem sebe ty ledové tváře! Isabela. jen se mi zdá. jak to s ní doopravdy je.a vrátí se ke svým knihám! Co si potřebuje číst v knihách. že se jen tak zlobím snad že to hraju! Nemůže mu vysvětlit. "Leží v knihách!" vykřikla celá divá. a docela s chutí ! Uvidíte. bojí se přijít bylo by to nepříjemné. že vy jste tu všichni na sebe zlí a protivní. Natrhla zuby polštář. A určitě ho ani nenapadlo." odpověděla jsem." povídám. když já tu umírám? Nemá špetku slitování?" Nemohla snést představu." Nebyla bych takhle mluvila. pak vznese děkovnou modlitbu k nebi za návrat klidu a míru do domu . že se pan Linton nedává vyrušit z filozofického klidu.a ta hrůza. Řekněte mi o něm pravdu! Rozmyslete si to! Vážně na tom nemá nejmenší zájem. abych na ní otevřela okno. Má se celkem dobře. "Má spavou nemoc nebo umřel?" "Nic takového." Že ne? Tak mu povězte. "pán přece nemá tušení. jak vám zítra bude líp !" "Kdybych jen věděla. že byste se chtěla mořit hladem. uvidíte. jak si to berete do hlavy. že to udělám !" "No ale nezapomeňte. vidět Kateřinu zesnout! A Edgar stojí slavnostně u lůžka a čeká. že svou nemoc značně přehání. ti zdejší ! To mi nevymluvíte. "Tohleto je Kateřina Lintonová! A on myslí. Toje zvláštní.Co dělá ten necita?" povídala a odhrnula husté pocuchané vlasy z vyhublého obličeje. až si vystupňovala horečné blouznění do nepříčetnosti. Nelly – viděla jsem přízraky! Ale tak se mi zdá. Tři děsné noci jsem ani oko nezamhouřila . když nemá jinou společnost. že jste dnes trochu pojedla. poděšená a znechucená. že čte víc než je zdrávo. " "předložte mu to ! Řekněte mu to. Já měla pořád za to. vy určitě věříte. že je to pro mne věc života a smrti? Nelly. "na místě se usmrtím. že ano!" odsekla mi.všichni kolem jsou nepřátelé ! Oni.

" zahubovala jsem na ní. mám v polštáři holubí peří. jako by to byly útržky vlny. abyste nám uřkla dobytek. že mi střílel moje čejky ! Že jsou na peří stopy krve ! To se musí zjistit. Jenže se tváříte. že jste scvrklá čarodějka a já že jsem skutečně pod Penistonskou skálou. Tušil. jen si nemyslete ! To bych doopravdy věřila. Začala jsem pírka posbírávat. že se dívá na vlastní obraz v zrcadle. A tohle je z bahenní slípky. "a tohle z divoké kachny. od severozápadu silně foukalo. protože z něj tahala peří. Tohle peříčko museli sebrat na vřesovisku. Ale teď ne. tak proto jsem nemohla umřít! Nesmím zapomenout shodit je na zem. "Tohle je z krůty. "Vy ten obličej nevidíte?" ptala se a upřeně hleděla do zrcadla. Ještě před chvilkou se vztekala. Našli v zimě jeho hnízdo plné malých kostřiček . a řadila si je na pokrývce podle jejich původu. vždyť blábolíte! Pěkně jste to tu zřídila! Létá tu peří jako sněhu. Aha. Opřela se o loket a s dětinský·m potěšením vybírala peříčka z trhlin." "Jaká černá truhla? Kdepak je?" ptala jsem se. nemohla jsem jí to vysvětlit. Ale." odpověděla. jako starou babici. Hrozně mě znepokojilo.je v ní vidět obličej !" "Žádná truhla tu není. abych mohla na Kateřinu lépe vidět. co jí ruce stačily. "Ale něco je na ní divného . žeje déšť na spadnutí. "Ležte a spěte. Sedla jsem si zas a poodhrnula záclonu. Marné řeči. Nelly.jak se jí rychle měnil výraz v obličeji a střídala nálada. teď zase ani nepostřehla mou neposlušnost. "Máte bělavé vlasy a ramena už shrbená." hovořila dál. jakoby ve snu. vyškubla jí polštář a obrátila ho trhlinami dospod. takj sem jí to vymlouvala. které nadělala v polštáři." Moje postel je sluj trpaslíků pod Penistonskou skálou a vy tu sbíráte jejich kouzelné šípy. Vynutila jsem pak z něho slib.poznala bych je mezi tisíci – to je z čejky. vzpomněla jsem si na předešlou nemoc a lékařův příkaz. Krásný pták . že je večer.vždycky nad námi poletoval. a tohle . aby se jí neodporovalo. protože se na vás dívám. mraky se hnaly už po kopcích. Mysl se jí zatoulala už zase jinam.já vím. mám jich tu víc ! Nelly.jako vždycky. tak jsem vstala a zakryla je . že už nikdy nezastřelí čejku. a on poslechl. nikdá v tomhle pokoji nebyla. "Tak vás vidím. že teď ještě ne! Já neblábolím. než si zas lehnu.jsme tu vrcholnou zimu. že jsme tady a máme na stole hořet dvě svíčky a ty se odrážejí na černé truhle. U stěny je. když jsme se procházeli u slatin. protože ptáčka nestřelili. Heathcliff nad ním nalíčil osidla a staří se báli přiblížit. Asi spěchal domů k hnízdečku." šeptala si pro sebe." "Nehrajte si jako dítě. K takovým koncům to s vámi dojde za padesát let já vím. a tohle je holubí.

Sotva jsem zasunula závoru." "Kdybych jen byla ve vlastní posteli v našem starém domě !" naříkala a spínala ruce. mně se to zdálo věčnost. "No." domlouvala jsem jí.a vedle vás jsem já !" Všecka rozechvělá a popletená se mne držela jako klíště. Určitě to bude déle ! Vzpomínám. vy sama! Přece se poznáte?" "Já sama?" vyhrkla. Ležela teď tichounce. "A teď se hýbe.ať se ho aspoň nadýchnu !" Abych jí ukonejšila. že jsem doma. ale zůstaňte u mne ! bojím se usnout. "A hodiny zrovna bijí půlnoc! Tak je to přece pravda ! Hrůza !" Zaťala prsty do pokrývky a přetáhla si jí přes oči. abych přivolala jejího manžela. Chtěla jsem se vyplížit ze dveří.šátek sklouzl ze zrcadla. Chci pocítit jeho dech na sobě . "Vítr tam šumí v borovicích za okny. bát se ! Probuďte se. copak je to?" křikla jsem na ní." odpověděla jsem jí. Nikomu nic neříkejte. "To jste." povzdychla si." odpověděla jsem. ale zděšení jí pozvolna vymizelo z obličeje. Bojím se tu sama. ale ječivý výkřik mě přivolal zpět . s tváří celou mokrou od slz. "a teď je noc ze čtvrtka. . Studený poryv zasvištěl dovnitř. Schovává se tam pořád !" nedala pokoj. Edgar byl tak protivně nesnesitelný. paní Lintonová ! To je přece zrcadlo a vidíte v něm sebe . pootevřela jsem na okamžik okno. vlastně už pátek ráno. Zatmělo se mi v hlavě. "Ach. žít jen o studené vodě a zlosti !" poznamenala jsem. že jsem tak slabá. "Že se nestydíte. straší mne sny!" Pořádný spánek by vás postavil na nohy. fičí sem rovnou ze slatin . ani týden ne?" zvolala. až mě tu necháte samotnou? Nelly. tady straší. Bledost vystřídal ruměnec zahanbení." "Cože. zatmělo se mi před očima a skácela jsem se na podlahu. Přibouchla jsem okno a vrátila se ke Kateřině. paní Lintonová. Zdálo se mi. Náhle trochu oživla a zeptala se : "Jak už je to dlouho. že ležím ve své komůrce na Větrné hůrce. protože jí roztřásly křečovité záchvaty a pořád jen zírala na to zrcadlo.šátkem." spustila pochybovačně. Čí to asi je? Snad nevykoukne. "a snad si z té nevolnosti vezmete ponaučení. jak jsme po té hádce byli v salónku. abyste se víckrát nemořila hladem. a nevědomky jsem vykřikla." Vzala jsem jí za ruku a chlácholila jí. Tělesné zhroucení jí vyčerpalo úplně i na duchu. co se tu zavírám?" Od pondělka večer. "Jen tak kratičce?" "To je až dost dlouho. a já myslila. "No tak. a naše prudká Kateřina byla zesláblá jako dítě po záchvatu pláče. a já celá zoufalá jsem utekla sem. "Nikdo tam není.

u srdce. ale jemu se to nedalo vyložit. myslila jsem.a místo ní jsem nahmátla desku stolu.divočit. co mě napadlo a vracelo se pořád a pořád. jiný důvod by to stěží vysvětlil. abych utekla a nemusela slyšet jeho hlas. že se cítím jako dvanáctiletá . Na nic jsem si nemohla vzpomenout -jako by to nebylo! Byla jsem malá holčička. který mi byl nade všecko na světě. a ten můj smutek byl z toho. že to vyhlížím ze své postele doma v dubovém přístěnku. mozek taky ne. Jak tu ležím .a jenom slabě zrakem rozeznávám okno jako světlejší obdélník. Sáhla jsem dolů a dotkla se koberce. a když jsem procitla z pozdní dřímoty po proplakané noci. tak to je!" řekla zarputile.a najednou shledám.hlavou u nohy stolu .jak je mi bídně zbývalo mi jen tolik. aby mě nerozčiloval. ale nemohla jsem si už v tom probuzení vzpomenout jaký ! Přemítám a soužím se. a než jsem jí mohla zadržet. jestli mě Edgar nepřestane trápit. Nelly. Nelly. Tu se mi vrátila paměť ! Nedávná úzkost se propadla do šíleného zoufalství. Ach. kde byl můj jediný domov! To vám dá slabou představu propasti. a Edgar snad neměl ponětí. tatínka mi zrovna pochovali. Vrťte si hlavou. celá hořím ! Musím na vzduch ! Kdybych se tak mohla vrátit do dětství . zdvihla jsem ruku a chtěla odstrčit přepážku . volná smát se bolestem a křivdám .Určitě jsem věděla. jak chcete. Měla jste Edgarovi domluvit ! ano. kdybych si mohla vyběhnout do kopců na vřesoviště! Otevřte okno dokořán . vrávoravě přeběhla pokojem. měla . vládkyni na Drozdově a manželku cizího člověka na věčné časy vypuzenou. jistě to způsobila přechodná nepříčetnost. v které jsem se svíjela. rozevřela okno a vyklonila se ven. co by to jen mohlo být. vy taky jste pomáhala přivést mě z míry. Měla jsem velký žal.vzepřete je. abyste kvůli mně umřela na zápal plic !" Nepřejete mi život. Neumím ani povědět. ať zas nezaklapne ! Rychle ! hněte sebou !" "To tak. až jsem se bála. Jazyk už mě neposlouchal.a ne nad nimi zuřit! Proč jsem se tak změnila? Proč se mi zpění krev do šíleného varu pro pár slovíček? Jistě bych se zotavila. ale věřte nevěřte. že jsem odloučena od Větrné hůrky a všech dětských zvyklostí a od Heathcliffa. proč jsem byla tak děsně nešťastná. Ale když si představíte. a bylo mi teskno. že mi Hindley zakázal stýkat se s Heathcliffem. začalo se rozednívat. Než se mi zas vrátil zrak i sluch. Mrazivý vzduch jí fičel kolem ramenou jako svištění . a rázem se proměním v paní Lintonovou. být otužilá. vyštvanou z místa. Poprvé mě uložili spát samotnou. "Ale já ještě nejsem bezvládná ! Otevřu si sama. posledních sedm let života mě úplně vypadlo z paměti. že dostanu záchvat nebo se zblázním. sebevlády. že mi přeskočilo." Vyklouzla z postele. a poslyšte.

Ale brzy jsem poznala.tak jsme vám nemohli hlásit. Zvědavost nebo obava ho přivedly. A kdyby mě pohřbili na sáhy hluboko a navršili nade mnou zříceniny kostela. "Ona se tu trápila. aby po mně zamkl vrátka. který mu unikl ze rtů leknutím z toho výjevu a mrazivého ovzduší pokoje. "skoro nic nejedla. Heathcliffe. aby si šla lehnout! Už se na ní nehněvejte . že její síla v tom blouznivém stavu je větší než moje ." vysvětlovala jsem. a pak jsem jí zkoušela násilím odvléci. Kolikrát jsme tam spolu vzdorovali duchům -jeden druhého jsme pokoušeli. že oněměl a jen zíral střídavě na ní a na mne ve strnulém úžasu. že je tam vidí se třpytit. Ani světélko nezablikalo z žádného domu široko daleko. Vytřeštěný obličej paní Lintonové ho tak poděsíl. "Zavřete okno." zavolala jsem na něj a přerušila tak výkřik. aby toho nechala. Tu jsem k svému zděšení uslyšela cvaknout kliku a vešel pan Linton. neudrží mě tam. prosím. a hmatala jsem kolem sebe.byl to opravdový záchvat blouznění. a přemluvte jí. abych přes ní přehodila něco teplého a nemusila ji přitom pouštět z objetí . aby se podíval. "Prosím vás. co mluvila a dělala ! Měsíc nesvítil a všechno pod námi bylo zatopeno temnou mlhou.nože. půjdu s tebou. Sami jsme to nevěděli. ale ona přece tvrdila. Pojďte. Elleno ! Co se to -" Nedořekl. až teprve dnes večer .nedá si poradit. pane. Nestačím jí sama uklidnit. že bych jí marně vymlouvala ty blouznivé představy. šel bys? Jestli ano. ale nic to nebude !" . žes vždycky chodil za mnou !" Uznala jsem. musí být po jejím!" "Kateřina je nemocná?" vyhrkl a pospíšil k nám. "to je můj pokoj. Tu druhou svíčku má v komůrce Josef. To si ještě počká! Cesta je zlá a s těžkým srdcem se nejde dobře a musíme jít kolem gimmertonského kostela. až se vrátím domů. ale pak mě veď jinou cestou. co se v tak pozdní hodinu děje. kdybych se teď s tebou vsadila. aby se zjevili ! Jakpak.neodvažovala jsem se nechat jí volně stát u otevřeného okna. Teprve teď odcházel spát a cestou z knihovny zaslechl naše hlasy. Bez tebe nikdy!" Odmlčela se a pak řekla s významným úsměvem : "On si to rozvažuje .větve ji ted zastínily. Nechci tam ležet samotná. ale ona nedbala. kdo se nebude bát jít na hřbitov a zavolat na mrtvé. "Hleďte. jak jí je." křičela vzrušeně. a světla z Větrné hůrky nebylo už vůbec možné od nás zahlédnout. abych nemusila na hřbitov ! Nemáš naspěch? Jen to nech na mně víš. ale nestěžovala si.radši prý mám přijít za ním! No dobře. dokud nebudeš se mnou. Ten ale bdí pozdě do noci. o tom už nebylo pochyby podle toho. "ubohá paní je nemocná a nic na mne nedá. Nikoho z nás nepouštěla dovnitř . jak tam svítí svíčka. . Prosila jsem jí. že? Čeká.

zas jí to přejde. když je tě nejmíň zapotřebí. že v nich máš útěchu u mne jí nenajdeš !" "Ona jen blouzní. Ale když jí necháme v klidu a budem jí pěkně ošetřovat. že mám přimhouřit oko nad panem Heathcliffem." "Nechte si svoje rady!" odsekl pan Linton.Tušila sem. "Aha. A cože jste mě ani neupozornila. paní Deanová. "Ty už vůbec nemyslíš na mne? Miluješ snad toho lotra Heathcliffa?" "Mlč !" vykřikla paní Lintonová. jsi pryč ! To zas bude plno nářků . Elleno !" pravil ostře. "Znáte povahu mé paní. dát si vyhubovat za cizí vzteklost a umíněnost! "Já přece věděla. co to mluvíš?`` polekal se pán. jak se jí vede poslední tři dny? Nemáte trochu citu ! Podivejte se na ní .jako by byl jejímu pomatenému zraku neviditelný." A vzal svou paní do náručí a úzkostlivě si jí prohlížel. Nechci tě už. Napříště si musíme dát pozor. Vrať se ke svým knížkám ! Dobře. a ještě jste mě proti ní popouzela." bručela jsem. "ale kdo mohl tušit. ty jsi přišel. ale k ničemu ti to není.a takové odměny se dočkám za věrnou službu ! Ale příště si dám pozor na ústa. Edgare . Shánějte si zprávy sám!" "Příště." promluvila jsem do toho. Lintone?" řekla. proč jste mi všechno tajila. "Už ani slovo ! Ještě jednou řekni to jméno. u kamenného pomníčku. odejdu ti domů tam do té úzké skrýše do místa odpočinku. protože to už přestávalo všechno. "Ale ale. " Říkáte. a rázem udělám všemu konec. . které mě čeká. pane Lintone?" bránila jsem se.ani několik měsíců nemoci by jí nemohlo takhle změnit!" Začala jsem se bránit. Odtrhla zrak od výhledu do noční tmy. Zprvu se tvářila. pane. že to nic nebude. Jako věrná služebnice jsem konala povinnost a všechno vám pověděla . viďte. tak vy byste radši o ničem nic nevěděl. už tě slyším předem ! Ale tím si mě neudržíš.ne mezi Lintonovými pod kostelní klenbou. poletíte ze služby. Víš. "Celý večer mluví beze smyslu. ponenáhlu soustředila pozornost k němu a uvědomila si. "Ještě se mi podrobněji zodpovíte. skočím z okna! Teď mě držíš. ale když tu máš být. moje duše se bude vznášet nad vysočinou. Ale to blouznění nebylo trvalé. "Heathcliff má vaše svolení. že moje vysvětlení zní uboze. A ty si můžeš vybrat. ale pod širým nebem. kdo jí to drží. ihned oživena zlostí. až začnete donášet." řekl. "Ty se mi tu ustavičně pleteš. že ho nepoznává . chceš-li k nim nebo ke mně !" "Kateřino. že chcete její zlobu ještě podporovat? Nevěděla jsem. abych se jí zalíbila. Pán se zamračil. že paní Líntonová je prudká a pánovitá. aby se chodil dvořit vaší paničce a navštěvoval jí. než přejde jaro. Než na mne sáhneš podruhé.to už je za mnou. abychom jí nerozčilovali. kde to je .

spatřila jsem. protože když jí to popadlo. a paní Lintonová. ačkoliv to byly nezvyklé zvuky v těch místech . Rychle jsem chudinku odvázala a zdvihla jí přes zeď do zahrady. zdálo se mi. když jsem poznala " spíše hmatem nežli zrakem ". kde je ve zdi hák na přivazování koní. cválajících v značné vzdálenosti. plné života. Statné děvče. Jak jí to začalo?" Pán vám to poví. Vůbec by neměla stonat takoví lidé. a prchla jsem z pokoje. Byla skoro v posledním tažení. aby se mi později nezahnízdila v mysli představa. že to není z nějaké obyčejné příčiny. Vždyť jsem jí večer viděla běžet za slečnou do ložnice . ledaže by se víc řídila jeho příkazy než doposud. "ale vy dobře víte. se nerozstůně pro nic za nic. že to začalo hádkou.jak jen vytáhnete paty z domu. když pak dostanou horečku nebo něco podobného. "mám takový dojem. Rozhodla jsem se na vlastní odpovědnost přivolat lékařskou pomoc.aspoň to tak sama vykládá. Velké bylo moje překvapení a zmatek. aby hned šel se mnou. až bude skučet a prosit o smilování!" Šílená zuřivostjí vyšlehla z očí. Ač jsem měla naspěch. že jsem opětovně zaslechla dupot koňských kopyt. Byl to prostý. že to visí na kapesníku Fifinka. "Paní Deanová. než kdyby se to houpalo větrem." řekl mi. Co se to děje u vás na Drozdově? Divné věci tu slýcháme. že Kateřina druhý podobný záchvat nepřežije." odpověděla jsem. "Nelly je má tajná nepřítelkyně ! Vy čarodějnice ! Tak vy přece sbíráte kouzelné šípy. já jí dám. ta je všecky strčí do kapsy! Řeknu vám jen tolik. Lidi kolem sebe poznává. až se jí to podaří. když jsem zabočila do jeho ulice. abyste nám ublížila ! Pusť mě. Ale tolik starostí mi vířilo v hlavě.docela jinak. Nemínila jsem čekat. tak Nelly je ta zrádkyně!" rozkřikla se divoce. a štval jí proti vám!" Kateřina byla sice pomatená. jak se jen mohla dostat sem ven a který zlomyslný člověk jí mohl tohle udělat? Když jsem odvazovala uzel od háku. lovecká fenka slečny Isabely. že tam sebou nepravidelně škube cosi bílého . Zoufale se chtěla vyrvat Lintonovi z náručí. ale hlavu má . Z velkého rozčilení dostala takový záchvat . "Aha. utekla a zamkla se v pokoji. že jsem si to sotva uvědomila. těžko se z toho dostávají. Od té doby nic nechtěla jíst a teď chvílemi třeští a chvílemi je jako omámená. zastavila jsem se. Když jsem procházela zahradou k silnici a šla podle místa. abych to vyšetřila už proto.a ve dvě hodiny v noci ! Pan Kenneth naštěstí právě vycházel z domu na návštěvu k nemocnému ve vsi. jakou mají Earnshawové vzteklou povahu. ale dovedla nám hbitě skočit do hovoru. a moje líčení nemoci paní Lintonové ho přimělo. že jsem viděla zjevení z onoho světa. neomalený člověk a netajil se přesvědčením.

"To věřím. Teď se skláněl nad jejím polštářem a sledoval každé hnutí a změnu v jejích bolestně stažených rysech. Lékař prohlédl nemocnou a utěšil pána. "a teď musí nést následky. aby byl opatrný. "Nechává si všechno pro sebe. že všechno ." Pan Linton bude truchlit?" podotkl Kenneth tázavě. Slyšel jsem zaručenou zprávu. ne že by pán stál o jeho společnost. Vždyť byl celý rozrušený už jednou pohromou a neměl sílu snést ještě nový zármutek. protože mě netěšilo o tom mluvit. Byl by utekl na silnici. Nepřátelil se poslední dobou s tím Heathcliffem?" Heathcliff často chodil do Drozdova.plnou všelijakých divných výmyslů a šálení. že přichystá všechno k útěku na nejbližší další schůzku. aby dobře hlídal. a bála jsem se vzbouřit lidi a způsobit poplach v celé domácnosti. že ho už víckrát u nás nepřijmou. Kdybych byla přišla o několik hodin dříve. Předběhla jsem Kennetha a většinu cesty domů jsem utíkala. Psík stále ještě kňučel v zahradě. Moje podezření se potvrdilo byl prázdný." odpověděla jsem. není známo. kdyby okamžitě vyrazil. ale uprchla s ním na koni." řekl a zavrtěl hlavou." odpověděla jsem zkrátka. pobíhal sem tam a čenichal v trávě. ona je tajnůstkářka. že ho paní zná už od dětství.však to byl krásný večer . jak to ohlásit pánovi." Ta zpráva ve mně vzbudila novou hrůzu. Kdy to má být. kdyby se něco stalo." A slečně Lintonové je lhostejný?" dotazoval se lékař. Nejhorší bylo. aby se už nevracela. A ještě něco jsem slyšel od svého zpravodaje . že si drze myslí na slečnu Lintonovou. vyšlo totiž najevo. Nepoplašte ho zbytečně !" Varoval jsem ho. Ale nemá kouska rozumu. Co se dalo jiného počít než držet jazyk za zuby a nechat to všechno být. Ale co se teď dalo dělat? Snad by je mohl ještě někdo dohonit. Kateřina ležela v neklidném spánku manželovi se podařilo zkonejšit její třeštění. Otevřela jsem mu vrátka. snad by jí byla před tím neuváženým krokem zastavila nemoc paní Lintonové. Truchlit? Ten by se žalem zbláznil. že včera večer . ale měla byste upozornit pana Lintona. "ale spíše proto.Heathcliff se nedal jinak odbýt a slečna mu musela dát čestné slovo." řekl lékař. Ale já to být nemohla. Vystoupila jsem nahoru a nahlédla do Isabelina pokoje. Myslím. ale já ho chytila a odnesla dovnitř.chodila s Heathcliffem přes dvě hodiny v parku za domem a on do ní mluvil. Mně se slečna nesvěřuje. ať se děje co děje? Zatím se dostavil Kenneth a já se násilně přinutila do klidnějšího výrazu a šla ho ohlásit. ale místo aby se rozběhl k domovním dveřím. že nedal na moje výstrahy. Od nynějška si může uspořit námahu dalších návštěv .

zdali vstala. tak on viděl. Nemohl se jí dočkat a mrzelo ho.to byl jasně Heathclff. kterou poslali časně ráno pro něco do Gimmertonu. jaký má tvrdý spánek. že paní stůně. poznala je oba. kdo to je. Všichni byli na nohou. "Teď jsem na silnici potkala hocha. Viděla.jejda! Tojsou věci! Pane. Mary ! co se děje?" ptal se pan Linton. a kdo jel za nima?` Já na něj vyvalila oči. tak povídám. se vrátila uštvaná. co říkala služebná. Stalo se něco slečně?" "Je pryč. pane. že jí tak málo záleží na nemocné švagrové. naše slečna . jestli je u nás na Drozdově poprask. Heathcliff držel oboje otěže a uháněli tryskem. a jak pila. jak ten mužský .dal tátovi do ruky zlaťák za práci. bezmyšlenkovitá dívka. Já myslela. odkud má tu zprávu. co jste si to vzpomněla? Paní Deanová. dopálena její" mi hlučnými způsoby. do Isabelina pokoje a potvrdíla. To není pravda !" zvolal Linton a vyskočil v rozrušení. že jo ! A on povídá : "No. ale zůstala jsem ušetřena trapné úlohy. "Mluvte tišeji. jak to jen po rozblácené silnici šlo. jako spíše z trvalého zatemnění rozumu. že nic nevím. Pan Linton se znovu posadil k lůžku a po mém návratu jen zvedl hlavu . je pryč ! Ten Heathcliff ji unesl !" lapalo děvče po dechu. "a ten se mne ptá." koktala. když jeden druhého potkal při práci.nemožnost !" Odvedl služebnou za dveře a znovu jí vyslýchal. ale chtěla se napít vody. jen slečna Isabela ne. tak vstala a šla se na ně podívat . zachováme-li kolem ní naprostý a nerušený klid.jsem se podívat. jen tak na oko. u toho není možná mýlka . co od nás vozí mlíko. chodilo domem po špičkách a šeptalo si spolu. Tu noc jsem oko nezamhouřila. Třásla jsem se strachem." Běžela . že to má být jako kvůli tomu. Holka tátovi nic neřekla. kapuce jí spadla a holka jí dobře viděla. No a kovářovic holka byla zvědavá. Ani jsme si nešli lehnout a ostatní služebnictvo bylo vzhůru dávno před obvyklou hodinou. že není taková obava ze smrti. že ňáký pán s dámou se zastavili u kovárny dvě míle za Gimmertonem. "To není možné. ale ráno to roznášela po celém Gimmertonu." Nedělej kravál !" okřikla jsem jí spěšně. a začali si o ní vyměňovat poznámky. něco po půlnoci. Její bratr se též poptával. Dáma měla do obličeje kapuci. Mně pak naznačil. s otevřenými ústy a vyběhla nahoru do pokoje s pokřikem : "Jejda. Pak jeli dál od vesnice. jděte jí vyhledat ! To je neuvěřitelné . a pan Linton rovněž ne. Jedna ze služebných.dobře dopadne. abych přišla první se zprávou o jejím útěku. aby mě pro ní neposlal. a vyložil mi. a dali přibít jednomu koni podkovu.

a vyčetl pravdu z mého sklíčeného výrazu. Sklopil zas oči bez jediného příkazu, ba bez jediného slůvka. "Nedá se něco dělat - pronásledovat je a přivést je zpátky?" zeptala.jsem se. "Co si máme počít?" Opustila nás, protože sama chtěla," odpověděl pán. "Měla plnou volnost odejít, kamkoliv se jí zlíbí. Nemluvte mi již o ní ! Napříště je mi sestrou jen podle jména ! ne že bych se jí zřekl, ale ona se zřekla mne." Víc se o tom nemluvilo. Nepoptával se po ní, nevyslovil její, jméno jedině mi poručil, abych za ní poslala všechno, co bylo v domě jejího, do nového příbytku, až se dovím, kde to,je. KAPITOLA TŘINÁCTÁ Dva měsíce byli uprchlíci nezvěstní a za ty dva měsíce paní Lintonová prodělala a překonala nejhorší nápor nemoci – hlavničky, jak se,jí říká. Matka nemohla jedináčka ošetřovat obětavěji než pan Edgar svou ženu. Ve dne v noci nad ní bděl a trpělivě snášel všechna příkoří, která si na něj vymýšlel její otřesený rozum a popudlivý rozmar. Kenneth mu sice předpověděl, že žena, kterou vyrval hrobu, přinese mu za odměnu jenom další ustavičnou starost a úzkost že vlastně obětoval svou sílu a zdraví na záchranu pouhé lidské trosky, ale on nevěděl co počít radostí a vděčností, když Kateřina podle lékařského výroku byla mimo nebezpečí života. Hodinu za hodinou u ní vysedával, pozoroval její pomalé tělesné uzdravování a živil své překotné naděje šalebnou domněnkou, že i její mysl se vrátí do správné rovnováhy a Kateřina bude zase ve své kůži. Až teprve začátkem března dalšího roku mohla vyjít z pokoje. Ten den ráno jí pan Linton položil na polštář hrst zlatých šafránů. Hned při probuzení je zahlédla a na očích - však se už dlouho nezajiskřily radostí -ji bylo vidět, jak jí to těší, že může květy sevřít do dlaně. "To bývá první jarní kvítí u nás na Větrné hůrce," řekla. "Připomínají mi vlažný vítr při oblevě, hřejivé slunko a tající sníh. Edgare, to už vane jižní vítr a sníh je pryč ze strání?" Sníh tady dole už roztál, miláčku," těšil jí manžel, a na celém hřebenu vysočiny vidím jen dvě bílá místa. Nebe je modré, skřivánci zpívají, potoky a strouhy přetékají vodou. Loni na jaře v tenhle čas jsem si tolik přál, Kateřino, abych tě měl doma u sebe, a dnes bych tě zas rád měl tam vysoko v kopcích. Vzduch je tak příjemný, věřím, že by tě uzdravil !" "Tam nahoru pojedu už jen jednou," řekla nemocná, "ale ty se tam se mnou rozloučíš a já zůstanu navždy! Za rok na jaře budeš zas toužit, abys mě měl doma

u sebe, a vzpomeneš, oč jsi byl dnes šťastnější." Linton vyplýtval na ní nejněžnější polibky a snažil se jí povzbudit nejlaskavějšími slůvky, ale ona se jen nepřítomně dívala na květy a nechávala si netečně kapat slzy z řas a stékat po tvářích. Věděli jsme, že se její stav skutečně zlepšil, a usoudili ,jsme proto, že takovou sklíčenost působí dlouhé upoutání na jedno místo a že by se to dalo zlepšit změnou prostředí. Pán mi řekl, abych zatopila v salóně, opuštěném již řadu týdnů, a abych přistrčila lenošku k oknu na slunce. Pak snesl Kateřinu dolů a ona tu dlouhou dobu seděla v příjemném světle a teple. Jak jsme očekávali, skutečně pookřála mezi známými věcmi kolem sebe, které jí nepřipomínaly smutné prostředí její nemoci. K večeru už byla značně unavená, ale ničím se nedala přimět, aby se vrátila do postele. Musela jsem jí zatím ustlat na pohovce v pokoji, kde měla ležet, nežli jí přichystáme novou ložnici. Aby se jí ušetřila námaha stoupání do schodů, ubytovali jsme jí tam, kde vy teď spíte, protože to bylo v stejném poschodí se salónem. Brzy se tak sebrala, že mohla s Edgarovou pomocí přecházet z místnosti do místnosti. Však jsem si říkala, že by se měla uzdravit při takovém hýčkání ! Bylo si toho přát z dvojnásobného důvodu na jejím životě závisel i nový život. Těšili jsme se nadějí, že zakrátko narozením dědice srdce pana Lintona pookřeje a jeho statek ujde zálusku cizince. Měla bych dodat, že Isabela asi šest neděl po útěku poslala bratrovi stručné oznámení o svém sňatku s Heathcliffem. Bylo zdánlivě suché a chladné, ale pod ním byla tužkou připsána jakási omluva a prosba za vzpomínku a odpuštění, jestliže se ho její čin dotkl, - nemohla prý tehdy jednat jinak, a co se stalo, nelze teď odčinit. Pokud vím, Linton jí na to neodpověděl, a asi za čtrnáct dní jsem od ní dostala dlouhé psaní a bylo prapodivné na novomanželku, která sotva vyšla z líbánek. Přečtu vám je. Mám je dosud schované. Každá památka na mrtvéje nám vzácná, zvláště, když jsme je měli rádi zaživa. Milá Elleno (tak to začíná), včera jsem přijela na Větrnou hůrku a poprvé se doslechla, že Kateřina byla a stále je těžce nemocná. Asi se jí nedá psát a bratr je buď příliš rozhněván, nebo zarmoucen, aby odpověděl na můj předešlý dopis. Ale někomu se svěřit musím, a nikdo jiný mi nezbývá než Vy. Povězte Edgarovi, že bych dala celý svět za to, abych ho mohla zase spatřit, a že se moje srdce vrátilo do Drozdova hned druhý den potom, co jsem odtud odjela. Ano, moje srdce překypuje láskou k Edgarovi a Kateřině a je celé u Vás, ale osobně za ním přijít nemohu (tato slova byla podtržena) ! Ať mě tedy nečekají a vyloží si to, jak dovedou - jenom ať to mylně nepřičítají mé neochotě nebo vlažnému citu ! Další v tomto dopise je, Elleno, jenom pro Vás. Chci

se Vás zeptat na dvojí věc. První otázka je: jak se Vám podařilo zachovat si přirozený lidský cit za tu dobu, co jste žila na Větrné hůrce? Nevidím, že by ho tu se mnou někdo sdílel. Druhá otázka má pro mne velký význam, a je taková: je na panu Heathcliffovi vůbec něco lidského? jestliže ano, je to šílenec? A jestliže ne, je to běs? Nebudu vysvětlovat, proč se tak ptám, ale chtěla bych od Vás slyšet vysvětlení, koho jsem si to vlastně vzala - až se totiž někdy přijdete na mne podívat, a to musíte, Elleno, co nejdřív ! Nepište, ale přijďte a přineste mi vzkaz od Edgara ! A teď Vám povím, jak mě přivítali v novém domově, v takovém světle se musím dívat na Větrnou hůrku ! Nedostatek osobního pohodlí a podobné věci jsou mi jen rozptýlením neobtěžují mne vůbec, leda v té chvíli, kdy se mi vnucují. Radostí bych jásala a tančila, kdyby nepohodlí bylo všechno, co mě souží, a ostatní se ukázalo jen příšerným snem. Za Drozdovem zapadalo slunce, když jsme přijeli k slatinám, podle toho jsem odhadla, že je šest hodin. Pak se můj spolucestující ještě půlhodinku pozdržel, aby se vynadíval na sad, zahradu, a patrně i Drozdov sám co nejdůkladněji, takže bylo tma, když jsme konečně slézali s koní na dlážděném dvoře Větrné hůrky a Váš starý druh ve službě nás vyšel přivítat. Provedl to zdvořile, jak jen uměl. Nejdřív mi posvítil do obličeje. Zle zašilhal, ohrnul ret a ukázal mi záda. Pak odvedl oba koně do stáje a vrátil se, aby zamkl branku, jako bychom bydlili v nějakém starém hradě. Heathcliff se s ním pozdržel na kus řeči a já jsem vešla do kuchyně - nevzhledné špinavé díry! Jistě byste jí nepoznala, jak se změnila od té doby, co jste jí měla ve správě. U ohniště stál zanedbaný chlapec silných údů, ale v špinavých hadrech, ústy a očima připomínal Kateřinu. "Tohle je tedy Edgarův synovec," uvažovala jsem, "a podle toho i můj. Musím mu podat ruku, samozřejmě - musím ho i políbit. Není nad to, získat si dobrou vůli od samého začátku." Přistoupila jsem k němu a mínila ho vzít za buclatou pěstičku. Dobrý den, chlapče !" Odpověděl mi hatmatilkou, které jsem nerozuměla. Budeme spolu dobře vycházet, viď, Haretone !" byl můj další pokus o rozhovor. Odměnou za tu snahu jsem sklidila nadávky a hrozbu, že na mne pošle Rafa, jestli neodprejsknu" ! "Rafe, hopla !" zavolal ten lotřík a z pelechu v koutě přivolal nečistokrevného buldoka. "Tak co, zmizíte odtud?" ptal se velitelsky. Z obavy o život jsem musela uposlechnout. Couvla

jsem za dveře, abych vyčkala, než přijdou ostatní. Pana Heathcliffa nebylo nikde vidět, a když jsem šla za Josefem do stáje a požádala ho, aby mě doprovodil dovnitř, podíval se na mne, ohrnul nos, něco si pro sebe vrčel a pak odpověděl "Mi, mi, mi! Takové kňourání a hihňání, jak tomu má křesťanský člověk rozumět? Co mi to povídáte?" "Povídám, abyste mě uvedl do domu !" křičela jsem, domnívajíc se, že je hluchý, ale stejně rozezlena nad jeho hrubostí. "Co vás vede, já tu mám práci," odpověděl a dělal si svoje, jen přitom žvýkal svou hranatou čelistí a s opovržlivou povýšeností si měřil můj oblek a obličej (oblek se mu zdál asi příliš parádní, ale obličej jistě tak zkroušený, jak si jen mohl přát!). Šla jsem kolem domu a vrátky se dostala k jiným dveřím, na které jsem si dovolila zaklepat v naději, že se v nich objeví někdo zdvořilejší z čeledi. Po krátkém a napjatém očekávání mi otevřel vysoký, vyzáblý muž, bez nákrčníku a též jinak neupravený - skoro mu nebylo vidět do obličeje pro hřívu rozcuchaných vlasů, spadajících na ramena. I jeho oči mi připomínaly Kateřinu, ale jen jako stín podoby - všechna krása v nich byla zmařena. Co tu póhledáváte?" ptal se stroze. "Kdo jste?" "Jmenovala jsem se dřív Isabela Lintonová a nevidíme se poprvé, pane Earnshawe," odpověděla jsem. "Nedávno jsem se provdala za pana Heathcliffa a on mě sem přivedl doufám, že s vaším svolením." "On se vrátil, ano?" otázal se poustevník a cenil zuby jako hladový vlk. "Ano, právě jsme přijeli, ale nechal mě stát před dveřmi do kuchyně, a když jsem chtěla jít dál, byl tam na stráži váš chlapec a vypudil mě za pomoci buldoka." "Štěstí, že ten pekelný lotr stál v slově," zavrčel můj příští hostitel a zkoumavě se zahleděl do tmy za mnou v očekávání, že uzří Heathcliffa. Pak se zabral do samomluvy plné proklínání a hrozeb, co by byl udělal, kdyby ho ten ďábel" byl podvedl. Litovala jsem, že jsem se pokusila o vchod druhými dveřmi, a skoro jsem zamýšlela zmizet, než ho ten záchvat spílání přejde. Ale nemohla jsem svůj úmysl provést, protože mi náhle poručil, abych vešla, a přirazil i zamkl za mnou dveře. Velký pokoj uvnitř nebyl osvětlen, ale hořel tam pořádný oheň. Podlaha již úplně zešedla a cínové nádobí, kdysi lesklé, které tak vábilo můj zrak za dětských let, sdílelo s ostatním zařízením stejnou matnost špíny a prachu. Poprosila jsem, zdali bych mohla zavolat služebnou a dát se uvést do své ložnice. Pan Earnshaw to neráčil vzít na vědomí. Přecházel sem tam s rukama v kapsách a zřejmě na mne docela zapomněl. Byl tak duchem nepřítomen a v

najdete ho tam. když jsem tak seděla u nehostinného krbu ." řekla jsem. Jenže on znal lidi. Skoro jsem se těšila na útulek na Větrné hůrce v domnění. ne sice sama. a všecko moje trápení bledlo před tím jediným. kde jí mám hledat." odpověděl. Seděla jsem tam v myšlenkách dlouhou." řekl. a přitom jsem se poddávala bolestným výčitkám a hrozivým předtuchám. "Poslužte si sama! " A kde tedy budu spát?` zaštkala jsem. "Josef vám ukáže Heathcliffův pokoj. k nimž jsme se měli přistěhovat. když ona nevyhledá mne?" Žádnou služku nemáme. ráda bych šla spát. bezútěšnou dobu hodiny odbíjely osmou. Dovedete si představit. zdali neuslyším v domě ženský hlas. která měla u hlavně přidělán sklápěcí nůž s ostřím na obou stranách. abych nevyšel každou noc k jeho dveřím a nestiskl kliku. ale pojednou mě zadržel a dodal podivným tónem: "Prosím vás. až se Earnshaw znenadání přede mnou zastavil a překvapeně si mne začal prohlížet. které mám ráda. "ale ne abyste to řekla Edgarovi nebo Kateřině " před tím zoufalým vědomím. Elleno. "ale k čemu to?" Neradovala jsem se z pomyšlení. s hlavou schýlenou na prsa a pohřížen v úplné mlčení." Chtěla jsem Earnshawa uposlechnout. Kde máte nějakou služebnou? Řekněte mi. Jestli jednou najdu odemknuto. třebaže si těsně předtím uvádím stovku .a vzpomínala jsem. a můj společník stále chodil sem tam. ke komu se uchýlit pro útěchu. až na to. vzdálenost byla stejně nepřeklenutelná ! Uvažovala jsem. že sotva čtyři míle odtud leží můj milý domov a v něm jediní lidé na světě. že jsem se bála znovu ho na sebe upozornit. pak devátou. a nepotřeboval se obávat jejich zasahování. "Otevřte tam ty dveře. že tam aspoň nebudu bydlit s Heathcliffem sama. kdo by chtěl nebo mohl mě ochránit před Heathcliffem. Únava a zármutek mě tak sklíčily. Ani jsem si neuvědomovala.náladě tak málo lidumilné." odpověděl a vytáhl zpod vesty podivně vypracovanou pistoli. že se mám sama uvěznit s Heathcliffem. že se nenajde nikdo. že mu chvílemi unikl povzdech nebo trpký výkřik. "Hleďte. ale hůř než sama . "Není tohle velký pokušitel pro člověka na pokraji zoufalství? Nedovedu se ubránit. je s ním konec ! Zkouším to noc jak noc. jež nakonec vybuchly nepotlačitelným vzlykotem a pláčem. zamkněte se tam a zastrčte závoru ! nezapomeňte!" "Dobře. Místo čtyř mil nás mohl právě tak dělit Atlantský oceán. že jsem přestala dbát o vlastní důstojnost. Dávala jsem pozor. jak tu bez ostychu naříkám. že mi nebylo nijak radostně. Využila jsem jeho obnovené pozornosti a poprosila jsem : "Cesta mě tak unavila.

že se budu jednou stěhovat ze starého domova . Už asi víte od dřívějška. že si zasloužil takovou děsnou nenávist? Nebylo by rozumnější ho vyhostit z domu?" "Ne. Obsah kotlíku právě začínal vřít a Josef sahal rukou do misky. chtěla jsem. Elleno.aspoň pozoruji. že se nedivíte nebezpečí. že chystá večeři pro všecky. to je načase dát výpověď! Kdepak jsem si mohl myslet. až uhostí takového návštěvníka !" Vy jste mě. "tak to udělám ! Nebudu mezi vámi vystupovat jako dáma. abych se obsloužila sama. abych tam nechodil . poučila o zvycích svého bývalého pána. to by byla jeho jistá smrt ! Nepřemlouvejte ho k odchodu. jako by nějaký běs chtěl zkřížit moji vůli a štvát mě k vraždě. Pro mne za mne mu to povězte !" řekl. Josef se tam hrbil u ohně a hleděl do velkého kotlíku. vedle byla na lavici dřevěná miska s ovesnými vločkami. nebo jste vražednice! Mám přijít o všecko. "Pan Earnshaw mi naznačil." zařval Earnshaw. visícího nad ohněm. "Můžete ho třeba varovat a střežit ho. Překvapilo ho. "Zas už mi bude někdo nový poroučet? Jen jsem si zvykl na dva pány. ani kůry andělské ho nezachrání!" Se zájmem jsem si tu zbraň prohlédla. "ať ho ani nenapadne utíkat . jevil včera večer! Třásla jsem se hrůzou v jeho blízkosti a proti němu se mi zdálo sluhovo hrubiánské mrzoutství ještě poměrně snesitelné. Běsovi se nedá vzdorovat věčně až přijde Heathcliffův čas. Uhodla jsem. aspoň se mi tak. to bych mohla hlady umřít !" "Propánaboha." ohlásila jsem Josefovi. Je zřejmě na pomezí šílenství . Zavolala jsem na něj ostře : "Já tu kaši uvařím sama !" a odsunula jsem misku z jeho dosahu. aby to aspoň bylo k jídlu. jaký vztahje mezi ním a mnou . jaký cit vyjadřovala moje tvář v tom kritickém okamžiku . čeho se dočkám . ale už to tak asi bude !" Nevšímala jsem si jeho protestů a pustila se hbitě do . bez naděje na odvetu? Má být z Haretona žebrák? Hrom a peklo ! všechno musím dostat zpátky ! a jeho peníze navíc ! a k tomu jeho krev ! A černé peklo ať pohltí jeho duši ! Bude pak desetkrát černější. usedl a začal si dlaněmi hladit nohy v hrubých punčochách od kolenou po kotníky. Pán se vrátil k svému zasmušilému přecházení a já jsem zdvihla závoru a unikla do kuchyně. "Čím vám ublížil.nikoli hrůzu. a protože jsem měla hlad. kdybych měla něco takového! Vzala jsem mu jí z ruky a sáhla na ostří. sklapl nůž a zastrčil zbraň do původního úkrytu.důvodů." zabublal stařík. Šílená myšlenka mě napadla : jakou moc by mi to dalo. které ho ohrožuje." Co vám Heathcliff udělal?" domlouvala jsem mu. a už abych měl nad sebou taky paničku? Tak to nic. ale chtivost ! Žárlivě mi vytrhl pistoli z ruky. Pak jsem začala odkládat klobouk a jezdecký převlek.

"Ne. ať máme škodu !" Připouštím. prostřete si přes něj kapesník." odvětila jsem. "Tady máte pokoj. tím čileji kroužila má měchačka a rychleji se sypaly hrsti vloček do vody. Haretone. "Ukažte mi můj pokoj !" Položila jsem si misku na podnos a šla jsem si sama nalít trochu mléka. která se lišila od první jenom tím. nebude chutnat večeře. už zas ! Že už to tam nehodíte všecko i s miskou ! Jen do toho. "Nemáte tu místnost. "Tady máte dost pohodlí na snědení trošky kaše. jehož se hned zmocnil Hareton. které se říká jídelna?" "Jídelna?" opakoval po mně jako ozvěna. "Doveďte mě k mé ložnici !" "Lóžnici?" protahoval posměšně. že "to dítě není ani o chlup horší" než já a že je "zdravé jako řípa" ! Nemohl pochopit. silně páchnoucí sladem a zrním. že zdi nebyly tak obstaveny a v koutě stála velká nízká postel s modrou prošívanou pokrývkou. aby se mu odlilo do hrnku. buďte u nás!" "Půjdu tedy nahoru.práce. Jestli vás to mrzí u nás. ale jestli se tam bojíte sednout. že kaše byla dost tuhá. slintal do džbánu a drze se na mne uškleboval. "Budu večeřet. kdy taková činnost mi bývala jen zábavou. člověče. Děda povstal s náramným huhláním a šel přede mnou po schodech. ať je to hotovo! Cák. jak si někdo může počínat tak přemrštěně. Vystoupili jsme do podkroví. A jestli vás to mrzí u pána. Ze spíže přinesli džbánek čerstvého mléka. tady se přece nedá spát!" obrátila jsem se na něho hněvivě. Nechtěla jsem to trpět a žádala jsem. Zatím ten malý nevycválanec srkal dál. Zotvíral na chodbě několik dveří. ať se vám neumaže ta hedvábná paráda!" Pokoj" byla jakási komora. Tamhleten pytel v koutě je celkem čistý. já že po něm znečištěný nápoj pít nebudu! Cynický stařík se ráčil nesmírně pohoršit nad takovou štítivostí a nepřestal mě ujišťovat.stály tam čtyři. ale raději jsem tu vzpomínku rychle zaplašila. S povzdechem jsem si připomněla doby. Josef pozoroval můj kuchařský styl s rostoucím pohoršením. "No jo. o jídelně bych nevěděl. které jsme míjeli. Drásalo mě vědomí zašlého štěstí. Začal z něho pít. "Prosím vás. budeš mít v kaši knedlíky jako bachory! No. "dneska ti." řekl konečně a rozevřel zkroucenou prkennou veřej. cákněte tam se vším. a čím bolestněji se mi vtíralo do mysli. Kolem dokola stály narovnány plné pytle a uprostřed byl rozsáhlý prázdný prostor. "Jiné lóžnice už tu nejsou tamhle je moje!" ukázal do druhé komory. . když jsem jí rozdělovala do misek ." pokřikoval. cák. až mu mléko přetékalo z roztažených úst. máte tu pána. a nakukoval dovnitř." ohlásila jsem. proražte kotlík.

na níž teď jen částečně visely. jen Haretonovu komůrku ne! V celém domě už není ani jeden kumbál na lehnutí. a já si mohl ušetřit práci a říct vám rovnou. pospěšte si a uveďte mě někam!" Na tu prosbu mi nedal odpověď. byla na jedné straně prohnuta dolů. vy chcete pokoj pana Heathcliffa?" vyhrkl. kdybyste tu měla řádit moc dlouho ! Myslíte. některé značně. a v dřevěném vykládání stěn zely hluboké rýhy. zřejmě ale utrpěly hrubým zacházením . že musím spolknout svou hrdost. to něco uslyšíte ! Vy splašená hříšnice. abych se odhodlala vejít a usídlit se tam. ale vzorek úplně zašel nánosem prachu. jaké na světě existuje." odsekla jsem." Tak mě to popudilo. jen zarputile dupal dolů po dřevěných schodech a zastavil se u jednoho pokoje . jako by ho to bylo teprve napadlo.to by vás naučilo pohazovat ze vzteku boží dary ! Ale to bych se divil. že se tam nesmí. odnesl i svíčku. propadla jsem asi nejvyššímu stupni šílenství. a jiného dovnitř nepustí!" "Máte tu pěkný dům. že pan Heathcliff bydlí v podstřeší?" "Jo tak. Ozdobná dubová postel měla bohaté nachové závěsy z dosti drahé látky a s moderním řešením. kdy jsem s nimi spojila svůj život. ukňouraná fifleno? Už jste proslídila všecko. vy byste zasloužila nedostat jíst ode dneška do vánoc . to budete koukat ! To budete koukat !" A s dalším vzteklým hubováním zalezl opět dolů do svého brlohu. aby mi okamžitě našel místnost k obývání a lůžko ke spaní." Večeře mi zatím vychladla. slušný. když tu můj bláznivý průvodce ohlásil : "Tendle je pánův. Co vás čerti berou?" zanaříkal pobožný kmet. Josefe. že vám bude Heathcliff takové panské způsoby trpět? Jen až vás nachytá. "To se vám povedlo. Krb byl ověšen prostřihovaným papírem. Poručila jsem mu. Byl tam koberec. slečinko ! Jeje. Po svém pošetilém výbuchu jsem začala uvažovat a brzy jsem pochopila. to bude kravál. Podle jeho gesta a podle lepšího zařízení jsem usoudila. co tu je. On se tam zamyká. "Nebudete mi povídat. takže se závěs vláčel po zemi. obruby vytrhané z kroužků splývaly dolů v obloucích a železná tyč. "Ech. Zůstala jsem potmě. chuť k jídlu zmizela a trpělivost přešla. že je to jejich nejlepší. kam už byste nechtěla vlézt. Sbírala jsem odvahu. až se pán natáhne přes ty střepy. "To jste mohla říct hned. ech !" zahekal Josef. "Pomoz pámbu ! Pámbu nás netrestej ! Hrom do všeho. Ale o to teď nejde místností je tu víc! Prosím vás. "a milé lidi v něm ! Toho dne." neubránila jsem se poznámce. vy protivná. potlačit hněv a přičinit se . opřela hlavu do dlaní a rozplakala jsem se. I židle byly poškozeny. že jsem mrštila podnosem i večeří na podlahu. usedla jsem na schod."Do vaší mi nic není. který se rozpadal.

Pověděl mi o Kateřinině nemoci a obvinil bratra. a přece věřte. byl jako štěně u nás na Drozdově a můj otec ho daroval panu Hindleymu. Mně se vedlo lépe. Minul mne. že on je toho příčinou. jak by se mi zhnusil. že jeho sestra přijela na Větrnou hůrku a poslala mi dopis vyjadřující zármutek nad stavem paní Lintonové. Sliboval přitom. Já jsem zatím sbírala po hmatu schod od schodu rozházené střepy a otírala jsem kapesníkem zábradlí postříkané mlékem. do které jsem se uchýlila. Pes neměl to štěstí. co tam dělám. byla Haretonova komůrka.protože mi odnesl klíč od našeho pokoje v kapse. již se mi zavřely oči a usnula jsem. "Nemám jí co odpouštět. letěla jsem k pánovi a hlásila mu. i se Satanášem . a sotva jsem sklesla do lenošky u krbu. aby jí po mně zaslal co nejdřív nějaký náznak svého odpuštění. Vysvětlila jsem mu. a dědek řekl. Hned nato přišel Josef s Haretonem. Někdy nad ním tolik žasnu.jsem mučednice . zaslechla jsem zdola z chodby Earnshawovy kroky.aspoň mi vrazil čenichem do obličeje na pozdrav a pak se hned pustil do kaše.poznala jsem to podle hluku těla padajícího ze schodů a dlouhého žalostného kňučení.o odstranění jeho následků. je důmyslný a vynalézavý ve snaze. ve kterémjsem teď rozeznala potomka našeho starého Reka. Je tam prázdno. bohužel však příliš krátký. budeteji mít pro sebe. Můj spánek byl hluboký a sladký. uložit ho ke spaní. dokud se nevymstí na něm.Ale nebudu opakovat jeho výrazy ani popisovat jeho hrubiánství. přišel domů a svým vlídným způsobem se mne otázal.nezklamte mě! Isabela KAPITOLA ČTRNÁCTÁ Jen jsem si to psaní přeříkala. . proč tak pozdě vysedávám .jaký jsem to byla blázen! Ale nikomu na Drozdově o tom ani slova! Čekám Vás denně . aby se pánovi vyhnul . že mě poznal . že můj není a nikdy nebude a že on by radši . do třetice všeho zlého!" Ráda jsem poslechla jeho vybídnutí. Vzbudil mě pan Heathcliff. Nenávidím ho . To slovo náš ho urazilo do krve. vešel do pokoje a zavřel za sebou. že ani tygr nebo jedovatá zmije by ve mně nemohly vzbudit větší hrůzu než on. Neočekávaná pomoc se mi dostavila v podobě Rafa. až to otupuje můj strach. Odpuštění?" podivil se Linton. Tuším. že budu trpět místo Edgara. Skrýš. vroucí přání vidět bratra a také žádost. Sotva jsme s tou prací byli hotovi. Můj pomocník stáhl ocas a přikrčil se ke zdi. já jsem se ukryla do nejbližších dveří. Začal klít. když mě tam našel: "Teď se můžete uvelebit i se svou pýchou dole v jizbě.

Zavrtěla jsem hlavou. jako byl pohled na jizbu kdysi tak útulnou. vlasy nezkadeřené . "Pán vzkazuje sestře. ale rmoutím.několik pramenů jí splihle viselo. Prostě nebudou. Dává vás." . Když jsem přicházela chodníčkem v zahradě. viďte? "klidně jí to dejte ! Nemusíte s tím dělat tajnosti. že šťastna nebude. On ze všeho jediný tam vypadal slušně . Nechtěla tomu rozumět. Vešla jsem bez zaklepání. a nabídl mi židli. ale když jsem vešla. Radostně mě přivítala a natahovala ruku po vytouženém dopise. že jsem jí ztratil zvláště když vím." odpověděla jsem. abych jí bez průtahů předala.řekla bych. že se změnil k nepoznání. že se nehněvám. Jako by si byli po tom všem vyměnili svá postavení ." "A nenapíšete jí ani kratičký vzkaz?" prosila jsem ho úpěnlivě. Heathcliff tušil smysl jejího počínání a řekl : "Jestli něco Isabele nesete . pěkně pozdravovat. Isabela mě jistě čekala už od rána. Jestliže mi chce skutečně prokázat nějakou laskavost. ale domnívá se. Hindley tam nebyl. jako by se bála. spatřila jsem jí vyhlížet za oknem a zamávala jsem na ní. Můžete odpoledne zajít na Větrnou hůrku. jak trochu zaobalím jeho slova. a šeptem mi domlouvala. aby teď od něho nečekala dopis ani návštěvu. jak se mi vede. přeje vám všeho štěstí a odpouští vám. aby se vystěhoval z Anglie. kam jsem si šla odložit klobouk. Je ovšem vyloučeno.patrně ano. Šaty vypadaly. kdežto jeho manželka vypadala jako obyčejná coura. a jak šetrně vysvětlím jeho neochotu napsat Isabele aspoň pár řádek pro útěchu. Tvářičky měla pobledlé a povadlé. " v čem jste ho zarmoutila.Elleno.on by byl na každého cizího působil dojmem rozeného pána. jako by v nich byla spala. že jí někdo přistihne. chcete-li. Moje styky s Heathcliffovou rodinou i jeho s mou se omezí na nejmenší míru. Ještě jsem neviděla něco tak trapně zpustlého. ať přemluví svého ničemného manžela. raději jsem vyklopila pravdu hned." Chladnost pana Edgara mě velmi sklíčila a celou cestu z Drozdova jsem si lámala hlavu. byla bych aspoň zametla u krbu a otřela stoly. "to je zbytečné." "Jenže já nic nenesu. docela vlídně se zeptal. milostpaní. my mezi sebou tajnosti nemáme. U stolu seděl pan Heathcliff a probíral se nějakými papíry ze své tobolky. že tím by měly přestat všechny další styky mezi jeho rodinou a zdejší. protože by to k ničemu dobrému nevedlo. a vyřiďte sestře. ostatní měla nedbale stočené kolem hlavy. až je budu opakovat. co jsem jí přinesla." odpověděl. která vládla kolem ní. vstal. "Ne. ale ona ucouvla. abych šel za ní – rozešli jsme se navždy. ale přistoupila se mnou k truhle. To kdybych já byla na místě mladé paní. Ale ona už taky podlehla nakažlivé zanedbanosti.

vyrval bych mu srdce z těla a vysál krev! Ale do té chvíle . pak mě neznáte . že mi upřímně nepovíte. šla si sednout znovu k oknu. "Docela možné.asi tak jako já se nepodobám vaší mladé paní. že mi život zhořkl jako žluč. pak bych neváhal jít do krajnosti ! Škoda. než abych mu zkřivil jediný vlas !" "A přece byste se neostýchal zničit všechny naděje na její uzdravení. "ale už nikdy nebude tak zdráva. jak bývala." Tomu se dá s vaší pomocí zabránit. jaká byla dřív a když bude mít dost útrpnosti a smyslu pro povinnost." přerušila jsem ho. a jestli mi nevěříte. že si to všechno zavinila sama. Vzhledem se náramně změnila a ještě víc povahou. Sotva vyvázla životem. ale on ze mne podrobným výslechem vymámil skoro všechno." vedl svou. Vy tomu nevěříte. kolik jsem uznala za vhodné." řekla jsem mu. A kdo k ní teď zůstal trvale připoután. jen abyste se k ní znovu vetřel a pletl jí hlavu ! Ona už na vás šťastně zapomněla. že mi s ní zprostředku jete schůzku." prohlásila jsem. na mou věru. a nakonec jsem vyslovila naději. musím od vás dostat slib. Po zásluze jsem na Kateřinu zahubovala. A vy si představujete. "ale kdyby k tomu přece jen mělo dojít . zdali by Kateřina nad jeho ztrátou skutečně truchlila jedině tahle obava mě ještě zdržuje. že vašeho pána k ní poutá jen útrpnost a smysl pro povinnost. kdy by se ho nabažila. a jestli jí máte jen trošku rád.třebaže ho tak nenávidím. nechoďte jí víckrát do cesty! Měl byste se vůbec z Anglie vystěhovat! A abyste toho nějak neželel. V tu chvíli. ruku bych na něho nevztáhl ." poznamenal Heathcliff s nuceným klidem. dokud by o jeho přátelství stála. Tady vidíte rozdíl mezi jeho city a mými! Kdyby on byl na mém místě a já na jeho. pane Heathcliffe.s vaším souhlasem nebo bez něho. "A nebude s mou pomocí nikdy! Ještě jedna taková srážka mezi vámi a pánem by jí úplně zabila. udrží si náklonnost k ní. co? Já bych jí nezbraňoval přátelit se s ním. Paní Lintonové je už trochu líp." "To je docela možné. že já nechám Kateřinu na pospas jeho útrpnosti a smyslu pro povinnost? A chcete srovnávat jeho cit ke Kateřině s mým? Než vás pustím odtud. a vy jí chcete uvrhnout do nových zmatků . řeknu vám.do té chvíle bych radši umíral v ustavičných mukách. Mluvit s ní budu . že se pan Heathcliff zachová po příkladu pana Lintona a nadobro se přestane vměšovat do jeho rodinných věcí. jak k tomu onemocnění došlo. že dnešní Kateřina Lintonová se už vůbec nepodobá vaší bývalé přítelkyni Kateřině Earnshawové .Paní Heathcliffové se trochu zachvěl ret. Její manžel si stoupl před krbem vedle mne a počal se vyptávat na Kateřinu. Pověděla jsem mu o jejím stavu.kdyby jí měl sebemíň ztrpčovat život -. jen když si bude připomínat. Tak co?" Nesmí to být.

A pak by Linton nic neznamenal. Ale to nic. aby mi nelajdala venku a nedělala ostudu. co Kateřina miluje ve mně? Ona ho nemůže milovat." domlouvala jsem mu. ani všechny moje někdejší sny. ale radši to neřeknu. abych té hrozné pochybnosti znovu podlehl. Kde by se v něm vzalo to. "považte. Ještě když jsem se loni vracel do těchhle míst." "A pak už nic?" Nic. už ráno po svatbě se rozbrečela. A přece jsem býval tak bláhový a nějakou dobu jsem si namlouval. a na to už dohlédnu." "Tak něco jsi mu přece prozradila ! Psala jsi mu !" "Jenom oznámení sňatku . co jí na očích viděl. ale o jeho sestře nelze pochybovat." "Já bych hádal." Mladá paní se opravdu žalostně změnila. psa nebo koně. Nesmysl ! Má ho ráda o něco víc než svého . za osmdesát let by nemohlo procítit tolik ." odpověděla. každý dělal. však vy to dobře víte ! Vy víte tak jako já.a nesvárů. než by stačil on pro sebe zabrat všechnu její schopnost lásky. byla přece vychována jako jediná dcera. že chce domů. Celý můj další život by se vešel do dvou slov " smrt a peklo ! Kdybych jí ztratil. když na sebe nebude moc držet. a já se neozvu !" "Tebe tvůj bratr taky úžasně miluje." "Myslíte. viď?" prohodil Heathcliff pohrdlivě." vykřikla Isabela. co musím trpět. "Je vidět. ani Hindley. strašilo mi to v hlavě. které. a musíte se k ní pěkně chovat. Nelly. jak umíš !" "On nemá tušení. když v něm nic není !" "Kateřina a Edgar se milují. Hádala bych kdo. ale teď bych to musel slyšet z jejích vlastních úst. Jen v nejbídnějších chvílích života jsem o tom zapochyboval. co chcete.tos viděl. aby jí udržovala věci v pořádku. jinak by nebyla opustila . I kdyby ji to vyžle milovalo celou bytostí." podotkla jsem. aby o ní pečovali a obsluhovali jí . je mi život peklem." řekl Heathcliff. že budeš bratra urážet. jak jen se dva lidé mohou milovat. A Kateřina má srdce tak hluboké jako já spíše se dobře vejde do koňského žlabu. "Nikdo ať si nedovoluje o nich takhle mluvit! Nečekej. že na mne šťastně zapomněla?" řekl. "Nezapomněla. "To jsem mu neprozradila. Úžasně brzy jí přešla touha se mi zalíbit.jako já za den. že vaše choť je zvyklá. "S náramně lehkým srdcem tě nechal protloukat se světem. "Zvrhla se " vyklubala se z ní coura. O panu Edgarovi si říkejte. že za každou myšlenku na Lintona jich připadá tisíc na mne. že v tomhle manželství někdo neoplývá citem. jako by náhle oživla. že ona. že má vřelé srdce." "Ale pane Heathcliffe. Věřte tomu nebo ne. že láska Edgara Lintona jí je dražší než moje. Musíte jí zjednat služebnou. tady líp zdomácní.

že ." "Pane Heathcliffe.j á jsem jí nikdy nic nenamlouval. že mě ještě nepoznala. kdyby se mi skutečně povedla.ji nemiluju. Vaše . že mě nenávidíš? Když tě nechám půl dne samotnou. že mě konečně začíná poznávat. který mám. To tedy byla herkulovská práce. "Vykreslila si mě jako reka z románu a čekala od mého rytířského zbožňování. i ta pošetilá neschopnost brát mě vážně. Ovšem taky mu povězte. co všechno snese. že všechno zamilování bylo na její straně. co si o ní myslím a jak je zaslepená. že bych jí já mohl milovat? Nelly. že bych nejradši oběsil každého z jejího okruhu lidí. Ale žádná surovost jí nemohla odpudit má k ní asi vrozený obdiv. A když za něj prosila. jako je ona! Samotným Lintonům dělá ostudu ! Někdy si na ní už nic nového nedokážu vymyslet a musím přestat zkoušet. už jí přešly ty hloupoučké úsměvy. aby nás někdo rozdvojoval ! Kdyby ovšem chtěla jít. než když si taková žalostná." povídám mu. ona by chtěla. Isabelo ! Je to zaručené. že jsem jakživ nepoznal něco tak ubožáckého. že se mi konečně podařilo vzbudit u ní nenávist. jen když se její vzácné osůbce nic nestane. abych jí nedal nejmenší záminku k žádosti o rozvod. věřte mi ! To bych si oddechl.představte si tu ránu pro její ješitnost. bylo. že pravda vyšla najevo! Ale jen ať se to ví. Vždyť ona by se ani neprosila. už docela na pomezí duševní poruchy . Neuvěřitelná bystrost! Už jsem málem přestával věřit. když jí trápím. pochopit.nejspíš tu výjimku vztahovala na sebe. otrocká. Elleno. první. Dalo jí to práci. na kterých lpěla. co ode mne slyšela. aby nakonec přecejen hanebně přilezla po kolenou. že jí to dokážu vtlouct do hlavy. první. kromě jediné výjimky . Nemůže mi vyčíst. Jen abych ti mohl věřit." odpověděl. protože si tak zarputile vytvářela fantastickou představu o mé povaze a jednala podle nesprávných dojmů. když jí říkám po lopatě. Jen jsme vyšli z Drozdova. já jí nebráním nechuť k její přítomnosti mi docela vyváží všechen požitek. Ale pořád ještě jí to nepřešlo do krve . že jsem oběsil jejího pejsánka. aby se jeho bratrské a soudcovské srdce neplašilo já se přísně držím v mezích zákona! Dávám si dobrý pozor. Skoro se na ní nemohu dívat jako na tvora se zdravym rozumem. bylo. Ale tuším." Opustila domov ze zaslepenosti. vždyť mi dnes ráno začala vykládat jako převratný objev. co u mě viděla udělat. které mě dřív tak dopalovaly.pohodlí a blahobyt a přátele z domova a nezahrabala se s vámi v takové divočině. vyřiďte pánovi. Už na mne přestala špulit pusu. že bych jí byl klamal sebemenší vlídností. abych si před vámi hrál na zamilovaného . nepřilezeš za mnou s nářky a mazlením? Víte. "vy mluvíte nepříčetně. může být propastnější hloupost . že s ní budu mít bezmeznou trpělivost. No řekněte. nicotná čubička vezme do hlavy.

A tak tam budu číhat noc co noc a den co den. a jenom proto vás ještě snáší. jen žádný soucit! Svíjejte se." "Máte vy vůbec ponětí. ale víckrát to už neudělám. Přísahám. Nelly. abyste u něho zůstávala z vlastní vůle!" "Nedejte si nic namluvit. co tu povídala! A dobře si všimněte. a to bez průtahů. Nehodlám tropit výtržnosti. že nemám nic špatného v úmyslu. ne člověk ! Neříká mi poprvé. Jestli mě zastihne . když viděl. aby ho dostal do své moci ale nedostane ! dřív umřu! Já mám jen tu naději. potřebuji něco říci Elleně mezi čtyřma očima! Kam to jdeš? Nahoru. musíte mi pomoci v mém plánu. co je to cit?" povídám mu a honem si nasazuju klobouk. že jste šílenec. "Nedávejte víru jedinému jeho slovu! Je to pekelný lhář! Zrůda. Zkusila jsem to jednou.. Nejvyšší štěstí. jako když se prořezává zub . . "Ještě nejdete. pamatujte si. Tak se podívejte. jaké si dovedu představit. Slibte mi jen. že nebudete opakovat ani slůvko z jeho ohavných řečí bratrovi nebo Kateřině! Ať se tváří. že může jít. Jdi nahoru. bezpochyby použije vašeho dovolení. že se mám k odchodu. paní Heathcliffová. aby jednou zapomněl na svou ďábelskou opatrnost a zabil mne. "Měl jste kdy pro někoho špetku citu ?" Sundejte to!" poručil mi. i když se mi taková povinnost příčí. že se manželovi dokonale podařilo vzbudit u ní odpor. ty jsi teď neschopna být svéprávná. ani dráždit nebo urážet pana Lintona. je umřít nebo se dožít jeho smrti. Elleno. červi. Chci mluvit s Kateřinou. Ale když jste jí teď řekl. Chci jen slyšet z jejích úst. Jistěže vás tak neočaroval. jak se jí daří a proč se rozstonala. Isabelo. že smím odejít. tím víc na něj koušu. nejradši bych z vás vymačkal vnitřnosti ! Cit? To je. Minulou noc jsem byl v Drozdově a čekal tam na zahradě šest hodin. Vrátil se s tlumeným sykotem : "Jen žádný soucit." "Tak už je toho dost!" zarazil jí Heathcliff. a já jako tvůj zákonitý ochránce si tě musím podržet v opatrování. jak chce. povídám! Tudyhle se chodí nahoru. až se mi podaří vniknout dovnitř.čím víc to bolí. Dnes večer tam půjdu zas. jen tu prosbu. "Nelly.není už daleko toho stavu. který se mi docela hodí. Zkrátka. Elleno!`` řekla Isabela a v očích jí hněvivě blýsklo při jejím výrazu se nedalo pochybovat.paní určitě musí myslet. jaké dělá obličeje . děťátko !" Chytil jí a vyrazil jí z pokoje. a zeptám se jí. jeho cílem je doštvat Edgara k zoufalství prý si mne vzal úmyslně. kdyby vás volali za svědkyni k soudu. zdali bych pro ní mohl něco udělat. ať po dobrém nebo po zlém.

Svědomí budete mít čisté zabráníte neštěstí. že by to mohlo přivodit šťastný obrat v Kateřinině duševní . dokud neodejdu. že mu vyroste. "Do zítřka ráno z Větrné hůrky neodejdete ! To jsou řeči. Vyřiďme si to hned.` že by to Kateřina nesnesla. až. " chcete tu zůstat a mám si já probojovat cestu ke Kateřině proti Lintonovi i jeho lokajům? Anebo mi chcete být přítelkyní jako dosud a uděláte.jakpak ne. to si dovedu představit. A polekat jí přece nechci musíte jí na to připravit ! zeptáte se jí. až bude paní sama. padesátkrát jsem mu to naprosto odmítla. a taky jsem doufala. k čertu. Prosím vás. "Nejvšednější příhoda jí bolestně rozruší. abych vyčkával jedinou minutu. a hlídat. ale nakonec mě přece donutil povolit. Být mezi vámi je pro ní peklo. Slíbila jsem mu. Nebylo by výhodnější. že všechno donášíte jejímu manželovi. a kdyby svolila. protože nemá smysl. Už to její mlčení ukazuje líp než slova. kdybyste zůstala tak zarputile neochotná !" To víte. že takhle svou povolností aspoň předejdu nové srážce. když já jsem zakázaný postrach v domě? Myslí si o vás. k čemu se chystáte a on už bude vědět. Postaví-li se mi do cesty sluhové. že z mělké hlíny jeho péče se dá načerpat síla k životu. že ani nevysloví moje jméno a nikdo je před ní nevyslovuje? A před kým by o mně mluvila. přijdu. ženská!" křikl Heathcliff . dám mu zprávu. zastraším je těmihle pistolemi." Zaříkala jsem se. než očekávat. jak zajistit svůj dům a rodinu před takovou opovážlivou dotěrností!" "Tak tedy si já zajistím vás. už toho nechte. chce-li připravovat paní Lintonovou o duševní rovnováhu jen pro své uspokojení. pokud tam budu. v takovém strašném osamocení? A ten vyšeptalý nekňuba ji ošetřuje z povinnosti a útrpnosti ! Ze soucitu a milosrdenství ! Spíše by mohl zasadit doubek do květináče a myslet. vymlouvala jsem mu to a naříkala. Říkáte. jestli mi dovolí přijít.Edgar Linton. nebo musím pánovi povědět. jak jí asi je ! Prý je často neklidná a úzkostlivá tomu říkáte duševní rovnováha? A že se jí rozum zamlžuje . pane Lockwoode. bez rozmýšlení ho srazím k zemi . že se neproviním v domě svého zaměstnavatele takovými zrádnými úklady. aby se ani nehnul. Dám vám znamení. že od něho donesu pro paní dopis. ale co jiného mi zbývalo? Myslila jsem. Zaručeně by to překvapení nesnesla. každý nerv v ní jen hraje. jak umí já doma už budu a ostatní služebnictvo se také odklidí.dostane svoje. Udělala jsem dobře či špatně? Bohužel asi špatně. a vyčítala jsem mu krutost a sobeckost. Pak že Heathcliff může přijít a dostat se dovnitř. až se pan Linton příště vzdálí z domu. kdybych se s nimi ani s pánem utkat nemusel? " "To byste lehko mohla zařídit. co na vás žádám? Rozhodněte se. a vy mi můžete nepozorovaně otevřít.

členové domácnosti jeli do kostela a já nesla paní dopis do pokoje. Sice tu nechali se mnou sluhu. a vystačí vás zabavit ještě na další dlouhé dopoledne. Ale budiž jí to přáno! Z trpkých bylinek paní Deanové si aspoň vyvařím užitečný lektvar především ochranu před kouzly.a ne právě toho rázu. zauvažoval jsem. která vyzařují z jasných očí Kateřiny Heathcliffové. a obyčejně jsme zamykali vrata po čas pobožnosti. Povím to dál jejími slovy. abych mohla splnit slib. že dcera je opakováním matky! KAPITOLA PATNÁCTÁ Zase prchl týden . Paní Lintonová seděla jako obvykle ve výklenku otevřeného okna. Moje povídání je na dlouhé lokte. aby mi pomáhal hlídat dům. než jsem se odhodlala dát ten . Proto uplynuly tři dny a psaní jsem ještě nedoručila. jak se vám ulevilo. ale ten den bylo venku tak teplo a příjemně. zítra že zaplatíme! Odběhl.tak pokračovala ." Na dlouhé lokte a na jedno brdo. jaký by odpovídal mým představám vyražení.zrovna jako bych ho viděla na vlastní oči. nemohla jsem přece tušit. bude dočista poslední. Měla bílé volné šaty a lehkou šálu přes . že Kateřině dřív psaní nedám. když ta dobrá žena odešla přivítat lékaře .ten večer po návštěvě na Větrné hůrce jsem měla jistotu. Střežila jsem se vyjít z domu. Čtvrtý den byla neděle. a ještě jsem si vzpomněla.o sedm dní jsem se přiblížil jaru a zdraví. Mezitím jsem už vyslechl celý příběh o svém sousedu. když si hospodyně právě našla chvilku volna od důležitějšího zaměstnání. kdybych té osůbce věnoval srdce a pak se ukázalo. a já šla nahoru. jak bude ta zpráva účinkovat. Věděla jsem. ať pro ně dojde do vesnice .chorobě . a řekla jsem proto sluhovi. že paní by ráda pomeranče. Ale tak jako tak byla moje zpáteční cesta smutnější než cesta tam a moc pochybností mi projelo hlavou. "Ale už je tu Kenneth ! Sejdu dolů a povím mu. Už jsem se rozhodla. dokud pán někam neodjede . Ona celkem umí hezky vypravovat. Byl bych to v pěkné bryndě.. že jsem nechala vrata dokořán. jak si pan Edgar přísně zakázal každé donášení a tak jsem si vymlouvala všechny svoje starosti a dušovala jsem se zas a zas. jestli se to vůbec dá tak přísně brát. že tahle zrada důvěry. jak se u nás říká. protože jsem měla jeho dopis ještě v kapse a nechtělo se mi zakusit nový nátlak a vyhrožování. ovšem na několikrát. kdo určitě přijde. jenže zhuštěně. ani já bych to nedokázal lépe! Ten večer . že pan Heathcliff číhá někde nablízku .dopis paní Lintonové.

dodávala jí ta změna nadpozemské krásy. prosím? Je to od pana Heathcliffa. Nezdálo se. nanejvýš dávala najevo občasným přitlumeným povzdechem." odpověděla s pohledem stále upřeným do prázdna. ale když se takhle zklidnila. a on vynaložil leckdy celé hodiny. "Prosím. jako by se už ani nedívala na své okolí. a snad žádný. bylo kratičké. protože to zřejmě nebylo k ničemu. a na Větrnou hůrku Kateřina asi při tom zvuku myslila ačli vůbec . Když došla k podpisu. V gimmertonské kapli ještě vyzváněli a z údolí sem konejšivě zaléhalo veselé zurčení potůčku. Ale na Větrné hůrce jej bývalo slyšet vždy jen po velké oblevě nebo po době vytrvalých dešťů za klidného počasí. že by vnímala pozemské věci zrakem nebo sluchem. roztržitým pohledem. aby ženu přivábil k nějaké čínnosti. máte tu psaní. nejistý záblesk vzpomínky a snahu srovnat si to všechno v hlavě. někdo čeká na odpověď! Mám rozlomit pečeť?" "Ano. ale měl podivný výraz." řekla jsem a vtiskla jí je do ruky svěšené v klín. Na vzhled se změnila. Vzala psaní a dělala. Otevřela jsem psaní . protože ona se vůbec nezabavovala četbou ani jiným zaměstnáním. povzdechla si. "Přečtěte si je hned. Dlouhé husté vlasy jí přistřihli. Na okenní římse měla před sebou rozevřenou knihu a lehounký vítr občas zašelestil v listech. nakonec povídám : "Mám vám to přečíst. který prozrazoval její duševní stav i chorobnou příčinu jejího utrpení a budil tím větší účast a dojetí. Pak jsem čekala. ale ona se nehýbala.ramena. čtěte!" vybídla jsem jí. a nakonec manžela odradila přesmutným úsměvem a polibkem. že všechny příznaky jejího uzdravování jsou jen zdánlivé a že její případ je beznadějný. nebo ho i vztekle odstrčila a on se varoval jí obtěžovat. Odtáhla ruku a psaní spadlo. Nemohli jsme se ubránit tušení . Kateřina pozorovala jeho snahu a v jasnějších chvílích jí snášela klidně. mnohem dál . Byla to milá náhrada za šumící letní listí." Viděla jsem zachvění. a když jsem se toho nemohla dočkat. "Paní Lintonová. jak jí to zbytečně unavuje. která jí dřív těšívala. Zdvihla jsem je a položila jí je do klína. jak jsem o tom mluvila. aspoň já ne. když se rozstonala. když zase trochu zesílila.kamsi do jiného světa ! A pak ten bledý obličej. až sejí zlíbí pohledět dolů. Místo žáru měla teď v očích takový něžný. Asi jí tam připravil Linton. jako když čte. které teprve mělo vypučet . blouznivý stesk. Já ale . Jindy sejen mrzutě otočila a skryla tvář do dlaní. kdo jí spatřil. ale někam dál. ten už sice nebyl tak vpadlý. Dívala se tím neurčitým. a teď je nosila prostě sčesané a přirozeně zvlněné podél spánků až na ramena. jak jsem řekla Heathcliffovi. co slyšela nebo myslila. přehlušilo kolem Drozdova zvuk vody. když se stromoví pokrylo listím.

Zapomeneš na mne? Budeš šťastný. který mu není cizí. A zahleděl se na ní tak úzkostně. protože jsem se jí ptala. že nechápe smysl. V příští minutě se ozvaly kroky dole v síni. Ať si trpíš. Heathcliffe. "Ano. Já vás litovat nebudu. neroztály: "A co má být?" nato Kateřina. to ne ! Ubili jste mě." pravila trpce. Teď se pokoušel vstát. rád by si s vámi promluvil. ale to už je pryč. Heathcliff nemohl hned najít pravé dveře a ona mi pokynula. jak ten velký pes. až tu nebudu?" Heathcliff klečel na koleně. jako by chtěl zaštěkat. Otevřený dům byl přílišným pokušením . Oddálila se od něho a odpověděla na jeho pohled zamračením : její nálada se točila v proměnlivých rozmarech jako větrná korouhvička." Při těch slovech vidím. až jsem čekala. "Je právě v zahradě a netrpělivě čeká. Na první pohled poznal totéž. Za tu chvíli jí zahrnul tolika polibky." vyložila jsem jí to protože zřejmě potřebovala tlumočníka. Ale má paní ho políbila první a nemohla jsem nevidět. ale on zatím našel cestu. Od té doby jsem miloval leckterou jinou . jak trpíš. Heathcliffe! Kolik let ještě hodláš žít. Paní Lintonová se naklonila kupředu a poslouchala se zatajeným dechem. Jak jsi statný. a raději se odhodlal spolehnout na vlastní smělost. a na smrtelné posteli se nebudu radovat. až budu pod drnem? Řekneš si za dvacet let: "To je hrob Kateřiny Earnshawové. že on pro strašnou trýzeň jí sotva může hledět do očí. bude mi líto.jakou mu přinesu odpověď. Několik minut nepromluvil a nepustil jí. "Katko moje ! Ty můj živote ! Jak to mám snášet?" vyhrkl tónem netajeného zoufalství. že je musím opustit ! Řekneš . ale zas je klopí a vrtí ocasem na uvítanou člověku. když jí objímal. co já. že mu ten pohled vžene slzy do očí. že se mi nechce splnit slib. Nejspíš myslel. Kdysi jsem jí miloval a její ztráta mě bolela. "Bylo by mi jedno.moje děti jsou mi dražší než ona. proč bys netrpěl? Nemusím jen já. ty a Edgar. že jdu k ní . že má smrt vepsanou ve tváři. a skokem byl u Kateřiny a sevřel jí v objetí. jak odpoví. a nijak vás to neotřáslo. "Usoužili jste mě. tuším. vztyčuje uši. ale ona mu vjela rukou do vlasů a přidržela ho u sebe. abych ho přivedla.přece poznala. dokud oba neumřeme. Kateřina se napjatě a toužebně dívala ke vchodu z chodby.jako byste vy byli k politování. "Kdybych tě tak pořád mohla držet. A teď ke mně chodíte proto naříkat. Ale oči jen žehly bolestí.Heathcliff neodolal a vstoupil. že není naděje na vyléčení . a ona jen ukázala na to jméno a zahleděla se na mne zasmušile a zvědavě. kolik snad nerozdal za celý dřívější život. ještě než jsem došla ke dveřím. co se povaloval pod oknem na sluníčku v trávě.

A kdyby tě snad něco z mých řečí ve vzpomínce trápilo. když se zvedal opřen o jednu ruku. a taky víš dobře. že se mi tvá slova vpálí do paměti a budou se propalovat stále hlouběji. bude to pro mne horší vzpomínka než moje zlá slova pro tebe. Nestačí ti. Chvíli se odmlčela. pojď!" Heathcliff k ní přistoupil zezadu a naklonil se přes její opěradlo. jak je tělesně vyčerpaná. Pootočila se. A kdyby ses chtěl hněvat. nepravidelné bušení srdce. pokud by se smrtelným tělem neodvrhla i svou povahu. Nelly. než jakou mám sama. Taková je ta jeho láska ! A co na tom? Tohle není můj Heathcliff. odstoupil ke krbu a zůstal tam mlčky stát zády k nám. Vyprostil si hlavu a skřípal zuby. Prudké. a v zaťatých prstech ještě svírala vytrženou hrst vlasů. Vždyť nejvíc ze všeho mě vlastně mrzí to moje sešlé vězení ! Už mě unavilo být v něm zavřená. každý jeho pohyb v ní vzbuzoval nějaké nové vzrušení. že dokud žiju. že když její paži pustil. Toho svého nepřestanu milovat a vezmu si ho s sebou . abychom se už nikdy nerozloučili. Po chvíli si ho tak prohlížela a pak mě oslovila tónem milostného zklamání.si to tak. Toužím jen po tom. až ty budeš odpočívat v pokoji a" "Já nebudu odpočívat v pokoji. bezkrevných rtech a sršících zracích byla divoká pomstychtivost. aby na něho viděla. zůstaly na bezbarvé kůži čtyři otisky modřin. že jsem tě zabil. když už máš smrt před očima!" obořil se na ní vztekle. Pojď sem zas ke mně. Paní Lintonová se za ním dívala podezíravě. Heathcliffe?" "Netrap mě." zalkala Kateřína. Heathcliffe. V jejím výrazu. které jí bilo v návalu vzrušení až viditelně slyšitelné. které byl schopen. a tak nepřiměřená její útlosti byla všechna něžnost. "Jako by tě ďábel posedl. nezměkne ani na chviličku. nebo se zblázním jako ty!" rozkřikl se. když říkáš. aby mu mohla vidět do tváře. v zbledlé líci. On to nesnesl. že já stejně trpím pod zemí. myslím víc na tebe než na sebe. Nezúčastněnému pozorovateli skýtali ti dva zvláštní a hrůznou podívanou. "Tak vidíte. pomysli. že se tu budu svíjet v pekelných mukách. Nebylo divu. až mi odejdeš? Vědomě lžeš.mám ho v duši. a pro lásku ke mně mi odpusť ! Pojď sem a klekni si zas u mne ! Tys mi jakživ neublížil. Chci . dokud záchvat nepřestal. že se Kateřině mohlo zdát nebe vyhnanstvím. Rovněž její druh. i kdyby mě to mohlo zachránit před smrtí. za něž ho prve držela. "Nechápeš. sevřel jí druhou rukou paži . ďábelský sobče. jí znovu připomnělo. že se mnou takhle mluvíš. ale ne tak blízko. zsinalé bolestí. a pak pokračovala mírněji : "Nepřeji ti větší trýzeň.

to ti odpustím.proč tedy. aby ho objala kolem krku a přitáhla mu hlavu k sobě. Nestačí to? Tys mě také opustil. a když jsem chvatně přikročila se podívat. Heathcliffe !" Ve svém vzrušení vstala a opírala se o křeslo. Bylo mi. hanba. "Snad jsem chybila. vynuť ze mne polibky a slzy co z nich budeš mít? Smutek a zmar! Milovala jsi mne . Vrhl se s ní do nejbližšího křesla. ale to." odpověděl.odtud. . Vy si myslíte. vůbec mi nerozuměl. do jiného. ale neukazuj mi oči ! Cos udělala mně. "Já myslila. Brzy se to změní a pak budu litovat já vás! Budu nezměrně vysoko a daleko od vás všech. nic by nás bylo nerozloučilo. když se Kateřina pohnula. Jen si mě líbej a plač. Nelly. sama ses utýrala a tím jsi utýrala i mne ! Že jsem statný? Tím hůř pro mne. až jsem myslila.jako bych v něm ani neviděla lidského tvora když jsem na něho mluvila. "jak jsi . Já jsem tě netrýznil. Vypadalo to. že je v bezvědomí. přebývat v něm věčně . smrt . z vlastní vůle. Drahý. Vztáhla ruku. Heathcliffe." šeptala si pro sebe.bože. když se divám na ty oči. A tak jsem celá zmatená ustoupila a mlčela. tvář k tváři. Kateřina se vymrštila. on jí zachytil a semkli se v tak drtivém objetí. hruď se křečovitě vzdouvala. Jen to je mi divné. jak se dostali k sobě . nádherného světa.zlá a falešná! Proč jsi mě zavrhla? Proč jsi. On jí tiskl a oplátkou jí zasypával zběsilými polibky. Všechno si zasluhuješ. I ty odpusť mně !" Těžko odpouštět. copak chci žít? Jaký to bude život.jste zdravá a statná. zavrčel a cenil na mne zuby jako vzteklý pes a žárlivě jí tiskl k sobě. svírám ty vyhublé paže. proto mě litujete . až ty . Katko. A tys to udělala sama. ale za to umírám. že jste silnější a šťastnější než já . že paní z toho nevyvázne životem. Ty sama ses zabila. zdali neomdlela. teď se mi nesmíš mračit ! Pojď ke mně. Odpouštím ti. "Líbej mě. a já ti to nevyčítám. co by na nás mohl seslat bůh či ďábel. Okamžik tak stáli od sebe a pak jsem ani nepostřehla. Svou vražednici míluju. žes to sám chtěl. V zamžených očích mu vášnivě zablesklo.nejenom ho matně vídat clonou slz a toužit po něm za zdmi bolavého srdce.jakým právem jsi mě opustila? Jakým právem odpověz ! Snad pro tu mizernou slabůstku pro Lintona? Vždyť ani bída. Na její dychtivou výzvu se k ní obrátil s výrazem krajního zoufalství. Za chvíli se mi ulevilo.nic. "Ted jsem poznal. proč on nechce být u mne. nech mě !" vzlykala Kateřina." vyčítal jí. ale žít v něm a s ním. chtěla ty bys žít a mít duši pohřbenou v hrobě?" "Nech mě. je všechno zdání. zradila vlastní srdce? Nic tě nebudu těšit.

miláčku ! Tiše. Byla jsem bez sebe. "Ne !" sípala. že pláč byl oboustranný: v tak velké chvíli sám Heathcliff dovedl plakat. V tváři se jí zračilo šílené odhodlání. dokud nebude ve dveřích !" "Katko. než půjdeš spát. vyhrnul se z portálu gimmertonské kaple proud lidí. Heathcliffe. co jste spáchal. Rychle ven a schovejte se za stromy." prosíl ji úpěnlivě.v těsném objetí skrývali tváře před vlastními pohledy a smáčeli je vzájemnými slzami. Kateřino. kterého jsem odeslala. vždyť blouzní !" křičela jsem rozzlobeně. Teď je po všem. "Proboha. Nehnu se dál než na pár kroků od tvého okna. Pan Linton šel kousek za nimi. co dělá? Vstaňte honem ! Ještě je čas . Sám si otevřel vrátka a zvolna si vykračoval k nám . Aní na minutu !" "Ale když musím ! Línton tu bude v okamžení.nejhorší ze všeho." "Nesmíš!" odpověděla a svírala ho. ale ona se ho držela pevně jako klíště a lapala po dechu.patrně se těšil z krásného odpoledne. zůstanu u tebe. "Už je tady!" zvolala jsem.pán. Odpoledne pokročilo. sluha. co mluví ! Chcete jí zničit. "Neví. co jí síly stačily. Chtěl vstát. se vrátil z pochůzky. Pan Linton zrychlil ." Heathcliff zoufale zaklel a přitiskl si Kateřinu těsněji ona se ani nehnula. nechoď ! Je to naposled ! Edgar nám neublíží. které dýchalo teplem jako v létě. Umřu. pospěšte si! Na hlavních schodech nikoho nepotkáte. tiše. Aspoň myslím. "Nikam nepůjdeš . "Ale jen smrt mi zabrání.utíkejte! Tohle je ďábelské dílo . paní i já. "Tiše. umřu !" Hrom do chlapa. Ať si mě třeba zastřelí. musím jít. Já už zatím byla jako na trní." Lomila jsem rukama a hořekovala. "Pobožnost skončila. "Nechoď. Zanedlouho jsem viděla. aspoň vydechnu duši s požehnáním na rtech !" A už se zas tiskli k sobě.slyšíš !" "Na hodinku. "Do půl hodinky tu bude pán. Slyšela jsem pána stoupat po schodech a po čele mi stékal chladný pot. už je tu !" vzkřikl Heathcliff a sklesl nazpět do křesla." naléhal znepokojený vetřelec. abych tě ještě jednou neuviděl.jak se blíží skupina služebnictva cestou ke kuchyňskému křídlu.ale tvou? Jak bych mohl?" Odmlčeli se . aby jí donutil rozevřít semknuté prsty. protože z toho nemá rozum. Co jí posloucháte." ohlásila jsem. jsme ztraceni ." A Heathcliff se pokoušel vyváznout z jejího náručí. a pokud se dalo vidět v záři zapadajícího slunce nad údolím.

a když se přesvědčil o pravdivosti mých zpráv. Při nejbližší příležitosti jsem vyšla za ním a snažně ho prosila. ačkoli to bylo docela pochopitelné . Nevím. Nenabyla už jasného vědomí . že mu vložil to zdánlivě neživé tělo do náručí. ať zítra stojíte v slově ! Budu tamhle pod modříny. to se nedá vyprávět ! Teprve později se ukázalo. a v duchu jsem lála starému Lintonovi. Pan Linton si mě přibral na pomoc a s velkou námahou. aby odešel. ujměte se nejdřív jí ! Pak mluvte se mnou !" Odešel vedle do salónu a posadil se tam. ale Heathcliff ho nečekaně zarazil tím. Nevzpírám se jít z domu. než aby živořila jako břemeno a trápení pro nás všechny!` Edgar se vrhl na nezvaného hosta. Sama jsem toho želela. zbledlý úžasem a zlostí. Jenže byla jako proměněná. a nikdo si jí nevšímal. Však to ubožátko bylo nevítaný přírůstek! V prvních hodinách po narození se mohla k smrti uplakat. "Mdloby nebo smrt. "ale zůstanu v zahradě." pomyslela jsem si. vzdychala. kterou jste poznal na Větrné hůrce. lépe a že mu ráno vzkážu. a dvě hodiny nato zemřela její matka. ať tu Linton je nebo ne !" Vyslal rychlý pohled do pootevřených" dveří pokoje. Nezapomeňte ! Nebo vás přijdu znovu navštívit. sedmiměsíční nedonošeňátko. Manžel nesl svojí ztrátu těžko." odpověděl. Ujistila jsem ho. Podle mého názoru mu ještě dodalo. jak hluboko se mu ten žal vryl do duše. až když jsme vyčerpali všemožné prostředky. á vy. Eleno. V tom rozčilení mě aspoň potěšilo. co by byl udělal. Zato já ne. dokázali jsme jí přivést k sobě. Edgar v úzkosti o ní zapomněl na jejího nenáviděného přítele.jako asi bude na konci. "máte-li trochu svědomí.přestála noc. že zůstal bez dědice. když jsem se skláněla nad slaboučkou sirotou. mírným jasem. "Dobře tak! Ať je radši po ní.krok. "Hleďte. Druhý den se venku rozesmálo slunce. že Kateřině je už. že Kateřina spustila bezvládně paže a svěsila hlavu.takže se nedostane dceři synově. Jeho mladé . že statek zajistil vlastní dceři . když slyšel můj křik. nesháněla se po Heathcliffovi a nepoznávala Edgara. jak . sténala a nikoho nepoznávala. zbavil konečně dům své neblahé přítomnosti. Ranní světlo dopadalo ztlumeně okenicemi do tichého pokoje a ozářilo lůžko zesnulé jemným. ale na počátku života byla zhola opuštěná. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ Tu noc kolem dvanácti se narodila Kateřina." řekl. Edgar Linton měl hlavu položenou na polštáři a oči zavřené. Později jsme jí to zanedbání vynahrazovali.

. Čeleď myslila. Jeho klid však svědčil o zmučeném vyčerpání. kolik sobectví je i v lásce pana Lintona. zdali si nakonec zasloužila to útočiště míru po životě plném rozmarů a vznětlivosti. ale už abych to měla za sebou ! Jak to provedu. než když jsem hleděla na ten nezkalený obraz božského míru. mohlo mu prozradit přebíhání se světly a otvírání i zavírání domovních dveří.! Ať je duchem ještě na zemi nebo už v nebi. Čelo měla hladké. Ona pokračovala Když se rozpomeneme na dřívější život Kateřiny Lintonové. pane Lockwoode. stěží nás to opravňuje věřit v její posmrtné štěstí. protože sotva tři kroky . nikdy mi nebylo v duši posvátněji. Z té vyzařoval pokojný mír. víčka zavřená. Pán asi spal.sličné rysy byly skoro stejně smrtelně bledé jako tvář těla. že takoví lidé dojdou na onom světě štěstí? Co bych za to dala. když tolik želí Katčina blaženého vysvobození. Tu strašnou zprávu se dovědět musí. který nemůže porušit země ani peklo. přebývá u boha !" Snad je to nějaké moje podivínství. ale málokdy mi bývá tak krásně. nikoli v sousedství její tělesné schránky. Kdyby byl stál blíže. říkala jsem si. ale ve skutečnosti jsem chtěla mluvit s panem Heathcliffem. Jestli se tam skrýval mezi modříny celou noc. Ale taková pochybnost mohla. Skutečně tam byl -jen o pár kroků hlouběji v sadě. který mi připadal jako záruka. nemohl postřehnout ten poplach na Drozdově. klobouk neměl. a cítím jistotu nekonečného a nezkaleného přežití ve věčnosti. mohlo se pochybovat. Tehdy jsem pochopila. že se v domě něco stalo. která vyřkla ještě před několika hodinami : "Tak nezměrně vysoko a daleko od nás všech . na rtech skoro úsměv anděl z nebe nemohl být krásnější než ona. dosáhla stejného klidu. že i ta duše. ležícího vedle. přijít jen po chladné úvaze. . Bezděky jsem si opakovala slova. že jsem šla setřást ospalost po nočním bdění. když se vypravil posel do Gimmertonu. vlasy mu promočila rosa sražená na pučících haluzích a odkapávající všude kolem něho. ledaže snad zaslechl koňský cval. která se mi zdála trochu kacířská. Ale to ponechme jejímu stvořiteli ! . kam zesnulý vstoupil. co v ní přebývala. Opíral se o starý jasan. I já jsem pocítila ten nekonečný klid. kdybych znala odpověď!" Nemínil jsem odpovědět na otázku paní Deanové. v kterém tu ležela.skoro stejně strnulé. jejím dokonalém míru. jako když bdím u zesnulého.nesmí ovšem tu povinnost se mnou sdílet nějaký rozervaný nebo zdrcený pozůstalý. Pravda. Jistě tu stál dlouho bez hnutí. láska odezvu a radost naplnění. Tam najde život bezmezné trvání. a tak jsem se brzy po východu slunce vyplížila z pokoje a vyšla na čistý svěží vzduch. Pak vidím před sebou mír. Hledala jsem ho a bála jsem se ho najít. "Myslíte. neměla jsem tušení.

Povzdychla si. ty jsi říkala. potlačila pláč a osušila tváře." Nahlas jsem odpověděla: "Tichounce jako jehňátko. "Ano. když jste odešel. Dál už nic.tak mě straš ! . mrtvá. Když jsem se přiblížila. které nemají cit ani k sobě. neodpočívej v pokoji ! Řeklas.a budu ji opakovat. že je ti lhostejné moje utrpení! Tak já se zas modlím jedinou modlitbu . protáhla se jako dítě. zuřivým pohledem. že o tom neštěstí ví . Odešla do nebe." "Ona si taky vzala ponaučení?" pokusil se Heathcliif o úšklebek.v nebi také ne zaníknout nemohla . dokud z tebe nevykřeše volání pokory. Teď se krásně usmívá. Kateřino. Jen ho vyzýváš. ale nedokázal to. protože po tom duševním boji se ještě bezděčně třásl po celém těle. že jsem tě zabil . protože upíral zrak na zem a rty se mu pohybovaly. kterou by nesnesl slyšet. Už při prvním pohledu na jeho obličej jsem tušila.tak kde? Ty." pomyslila jsem si. jak to bylo ! Jak ?" Pokoušel se vyslovit její jméno. Kéž se probudí stejně šťastně na onom světě !" "Kéž se probudí v mukách !" křičel Heathcliff strašným hlasem. a znovu se ponořila do spánku. doufám. "Nešťastníku. Dejte pryč ten kapesník ! neskuhrejte mi tu ! Hrom do vás všech. Stiskl rty a mlčky zápasil s trýzní svého nitra. uletěli. jako v hrůze před odpovědí. dupal nohama a chroptěl v náhlém výbuchu nezvládnutelného vzteku. jak tam leží . Ještě pět minut poté jsem nahmátla. "vždyť ty máš touhy a city jako každý jiný! Proč je tak úzkostlivě skrýváš? Vzdorem nezaslepíš boha. "Jak zemřela?" vynutil konečně ze sebe . Snad se tam s ní jednou setkáme. Život jí skončil krásným snem. jestli si vezmeme ponaučení a přejdeme z cest zlých na cesty dobré. Někdy tak cítíme s povahami. vaše slzy jí k ničemu nejsou !" Plakala jsem pro ní i pro něho. Heathcliff se na mne podíval a promluvil : "Je mrtva! Nemusíte mi nic říkat. ale tu mě napadla bláhová myšlenka.a přes všechnu svojí otrlost nepohrdl oporou stromu. kteří si horlivě stavěli hnízdo a nevšímali si ho víc než kusu dřeva. její poslední myšlenky se zatoulaly do bezstarostných dnů dětství. "Zesnula jako světice? No tak. "Už nebyla vůbec při smyslech a nikoho nepoznávala." odpověděla jsem. "Ta lhářka.po mně nevolala?" ptal se váhavě. dokud já žiju. vyložte mi. dokud mi jazyk neztuhne Kateřino. vím to stejně. aby tě drtil ranami. lhářka až do posledního dechu ! Kde je teď? Tam ne . že se pokořil v srdci a modlí se." "A . ani k jiným. Můj soucit odmítal neúchylným. jak jí srdce slabounce zabušilo.od něho poskakoval sem tam párek kosů. když se probouzí.

odešla mi duše !" Udeřil týlem do sukovitého kmene. Viděla jsem na kůře stromu různé krvavé skvrny. Isabela pozvána nebyla. že vlasy byly vyňaty z medailónku. otevřena. V úterý večer. Využil té příležitosti opatrně a kratičce . ale nemohla jsem netušit jeho záměr. svázaný stříbrnou nití. zahřměl. nebýt toho. Bylo nad mou sílu ho potěšit nebo jen uklidnit. kde tě nemohu najít ! Ach bože. že jí rašelinová prsť skoro zanesla a ze slatiny jí porostlo borůvčí s vřesem. že přijde dovnitř. Oba rovy značí prostý náhrobek v hlavách a hrubý šedý kámen v nohou. takže průvod truchlících se kromě manžela skládal jedině z nájemců a služebnictva. Ale když se natolik probral. který měla Kateřina na hrdle na řetízku. patrně ten výjev. Pohřeb paní Líntonové byl určen na pátek po jejím úmrtí a do toho dne zůstalajejí rakev vystavena ve velkém salóně. to se nedá vypovědět slovy. abych šla. . ale jako divá šelma. že tam vnikl. Heathcliffova vytrvalost mě pohnula. když úplné vyčerpání přimělo pána na pár hodin usnout. Svinulajsem obě kadeře a vložila je do medailónku zpět. Dnes na tom místě odpočívá i její manžel. byl jen pokračováním dřívějších nočních křečí. ani nepřišel. ale přece jsem ho nechtěla jen tak zhola opustit. Zde trávil dny i noci na stráži Linton. který jsem tu zastala. bude-li možno. také ruce i čelo měl rozedřené . co tam bylo skryto. Nebyla jsem s ním ve spojení.zůstával aspoň celé noci Heathcliff.tak obezřele že se neprozradil nejmenším šramotem. obsypána květinami a vonným listím. aby doprovodil ostatky své sestry ke hrobu. spíše odpor. šla jsem tam otevřít okno. ani oka nezamhouřil. pozdvihl zrak a zavyl. Heathcliff jej otevřel.Zavražděný přece strašívá vraha ! Duchové přece obcházeli po zemi ! Buď se mnou navždycky ! vezmi na sebe jakou chceš podobu ! dožeň mě k šílenství ! Jenom mě nenechávej v téhle propasti. vyhodil. k smrti rozlícená ranami tesáků a oštěpů. kde je zeď tak nízká. K úžasu vesničanů nepohřbili Kateřinu v kapli pod tesanou náhrobní deskou Lintonů ani venku vedle hrobek jejího příbuzenstva. Při bližším prohlédnutí jsem poznala. že byl poodhrnut závoj z mrtvé tváře a že jsem našla na podlaze pramének světlých vlasů. A já šla. Sama bych byla nepoznala. Neomluvil se. a nahradil to pramenem svých černých vlasů. Vykopali jí hrob na zeleném svahu v koutě hřbitova. stejně neschopen spánku. Pan Earnshaw byl ovšem zván. Ani to ve mně nebudilo soucit. aby si mne všiml. odešel mi život ! Nemohu žít. jak tu čekám. Nemohu žít. už po soumraku. ne už jako člověk.ale to nevěděl nikdo než já . zatímco venku . abych mu poskytla příležitost dát poslední sbohem tělesné schránce zbožňované ženy.

bezútěšně. "Místy jsem až letěla. méně již k jejímu stavu . jak mi krev teče za krk? V teple to bolí." povídám jí. o nic větším než panenka. bledý obličej celý poškrábaný a pohmožděný." začala po chvíli. Na hlavě a na krku nic ! Promoklé šaty byly z tenkého hedvábí a lepily se jí na tělo. a to byste nespočítala. K tomu si představte tržnou ránu pod uchem. nohy jí kryly jen tenké střevíčky. vítr se od jihu stočil na severovýchod a přinesl nám nejprve déšť. že je to některá služebná. Ale ráda se pořádně obléknu. ať mě odvezou kočárem zas dál do Gimmertonu ! A řekněte služebné. že jsem se po prvním leknutí nijak neuklidnila. pak plískanici se sněhem. Den se vlekl zachmuřeně. Oblečena byla do někdejších dívčích šatů. "Mladá paní. až budu trochu schopná slova. zbytečně by se zapřahalo !" "A pojedu!" odpověděla. Nazítří nebylo stopy po tom." S těmi slovy postoupila ke krbu." odvětil mi známý hlas. a já jinak nemohu. "ani se nehnu a nic nebudu poslouchat. Teď jenom buďte tak hodná a dejte zapřahat. rozpuklé lístečky na stromech pomrzly a zčernaly. jak tiché vločky přilétají s větrem a pomalu zalepují nekryté okn a tu se za mnou otevřely dveře a vběhla nějaká osoba! Prudce oddychovala a smála se nahlas. které se ještě tak hodily k jejímu věku. Lapala po dechu a tiskla si rukou bok.byly vystřižené a s krátkými rukávy.au. kterou jen chlad uchránil před hojným krvácením. dokud jsem nevyplnila . Všechno mě bolí ! Vysvětlím vám. A . když jsem si jí důkladněji prohlédla. houpám je na klíně a dívám se přitom. "ale Edgar už jistě leží.petrklíče a krokusy zmizely pod sněhovými návějemi. vidíte. a křikla jsem na ní : "Ticho ! Co blázníte? Aby vás tak slyšel pan Linton !" Nezlobte se. skřivánci utichli. jak to bylo. ať mi ze skříně vyloží trochu šatstva!" Ten vetřelec byla paní Heathcliffová. že jsme tu měli tři týdny letní teplo . tělo klesající únavou . Utíkám celou cestu od Větrné hůrky." Nenechala na sebe ani sáhnout. Myslila jsem. V tu chvíli mě to víc dopálilo. Pán se zavřel v pracovně a já jsem se ujala opuštěného salónku a upravila si jej na dětský pokoj. Sedím tam s plačícím robátkem. kolikrát jsem se natáhla. "Nebo půjdu pěšky. Do smíchu jí věru být nemuselo.a pochopíte. A teď navečer nikam do Gimmertonu nepojedete. dokud se úplně nepřevléknete do suchého. než udivilo. mrazivě. Sníh a vodají promáčely vlasy spadlé na ramena. Ještě večer se počasí obrátilo.KAPITOLA SEDMNÁCTÁ Od toho pátku nebyl už do konce měsíce jediný pěkný den.

a vašemu stavu taky nesluší. omyla si obličej. že se nám dobře daří a už by nám to hleděl otrávit. s tím surovcem. když jsem přišla! Však jsem se pro ní dost naplakala . musí mi koupit nový. a zase bych odešla . Elleno. kdo mají příčinu pro ní truchlit. a to si nikdy neodpustím. "nebo si strhnete šátek. Pak jsem se začala vyptávat. "přisedněte ke mně a uložte někam Kateřinino děťátko ! je na ně smutný pohled ! Nemyslete si. Ne. a rána vám začne znova krvácet! Vypijte si čaj. oddychněte si a přestaňte se smát ! Smích v tomhle domě není na místě. ustavičně vám tu pláče. ten zuřil ! Kdyby mě tak byl chytil! Škoda. "Což o to." "Ne tak zhurta.i měla." a s dětinským vzdorem třískala do prstenu. A konečně Drozdov je můj opravdový domov. co jí dohnalo k útěku z Větrné hůrky v takový nečas a kam hodlá jít.To je jedno kam. co tu od něho mám . když jsem skončila a posadila ji do křesla u ohně s šálkem čaje v ruce. nejprve se musel vyburcovat kočí a služebná poslat k balení nutného šatstva. že já se tu pěkně zotavuju na těle i na duchu? Stačilo by mu pomyšlení. když mě jen vidí nebo slyší pozoruji. soucit nemám. "Rozbiju ho na kusy. Dejte je někam z doslechu aspoň na hodinku. Strašně ho dráždí. abych potěšila Edgara a starala se mu o děťátko. to bych nebyla utíkala a počkala bych. "Prosím! Jestli si mě odvede zpátky." přerušila jsem jí. "Jen si poslechněte to dítě. víc než leckdo z těch. do žhavého uhlí. jen když z dosahu toho proklatce. ano. Podejte mi pohrabáč ! Tohle je poslední věc. . toho vtěleného běsa! Ó jé. co potřebuju. aspoň tohle potěšení mám. že se mu rysy obličeje bezděčně sešklebí nenávistí. Jinak bych byla jen zaběhla do kuchyně. jen aby pohněval Edgara. nechci mu působit další starosti. A pak ho spálím !" a vzala pošramocený kroužek a hodila jej. Jenže se mu to nepovedlo. jak víte." podotkla. Rozešly jsme se v nevůli. Bojím se tu zůstat." Zazvonila jsem a svěřila jsem dítě služebné. co myslíte? Radši ho nebudu prosit o přispění.její příkazy. co jsem vám uvázala." řekla. Ale věřte. protože takové darebáctví by ho snadno mohlo napadnout. že mu nepřijdu do cesty. A vlastně ani Edgar nebyl zvlášť vlídný. já bych zůstat chtěla . protože jsem se tak bláznivě chechtala. ohřála se." To je určitě pravda. mladá paní. že netruchlím pro Kateřinu. naštěstí vím. že vím. vyžádala si od vás. Zato s ním. déle se tu stejně nezdržím. až Heathcliffa rozmlátí. Už jen kvůli tomu. než mi Isabela dovolila obvázat ránu a pomáhat s převlékáním. Byl by schopen přijít si pro mne. "A teď. on by mě tu nenechal! Jakpak on by snesl. když nechce zůstat u nás.jak jsem mu protivná. Jen z nouze tu hledám přístřeší." a stáhla si s prstu zlatý prsten a hodila jej na podlahu. že se mu Earnshaw nevyrovná silou.

"a nezaslouží si nejmenší cit. ale napínat mu pomaličku nervy na skřipec. Ne a ne. aspoň mám klid! Ještě si vzpomenu. mlčte. jestli ho živili andělé a nebo jeho podsvětní příbuzenstvo. Proto se držel." odvětila. Ustavičně se tam modlil jako nějaký sektář. jak bych ho mohla milovat. nějak divně si ho pletl se svým černým zploditelem. Heathcliff . jestli mu ještě někdy padnu do rukou ! Včera.ať se radši zabije sám ! Mou lásku úplně zahubil. kdyby se mi podařilo někam uniknout a skrýt se. A podle toho usuzuji. že jsem ho dokázala tak rozzuřit! Tím pocitem rozkoše oživl ve mně pud sebezáchovy. že ho tolik vyvyšovala. aby snad někdo nezatoužil po jeho společnosti. ne jako obvykle. Ten jeho původní odpor ještě posiluje vědomí. a pokud se obracel k bohu.jak se mu jen přiblížím. vždyť je to přece člověk!" kárala jsem ji. Elleno. že já mu zaslouženě splácím stejnou záští. jsou ještě horší muži !" "Není to člověk. jak jsem ho milovala . aby mě zabil . City jdou ze srdce. jak víte. Už jsem se vyléčila z dřívějšího přání. necítím už nic. a rovnou do svého pokoje ! Tam se zamkl . aby zůstal střízlivý " střízlivý na své poměry . a když mi srdce roztříštil. ale okamžitě si vytřela vláhu z očí a mluvila dál : "Ptáte se. Proto musím daleko. Sotva skončil .ještě si trochu umím představit. že zapomněl na svou proslulou ďábelskou obezřetnost a div nespáchal násilnou vraždu.se nedal vidět v domě od minulé neděle. utýral je a hodil mi je zpátky. on je vzal. měl jít pan Earnshaw na pohřeb. jenže místo božstva vzýval jenom prach a popel. Přišel vždy domů za svítání. když ho tak dobře znala. Kateřina měla příšerně zvrácený vkus. ono je snadné praštit člověka přes hlavu. Následkem toho se ráno probudil v mizerné náladě. že zdaleka přesáhl jeho obvyklou škodolibost víte. Dala jsem mu srdce. ale u nás nejedl už málem týden. Sedl si tedy místo toho ke krbu a lil do sebe borovičku či brandy po sklenicích. To byla rozkoš. vhodné tak pro sebevraha. a já jsem se osvobodila ! Ať už se mi pomstí jak chce. co mě konečně dohnalo k útěku? Nezbývalo mi nic jiného. protože se mi podařilo vybičovat jeho vztek. to vyžaduje velkou chladnokrevnost ! Rozzuřil se na mne tolik. kdy chodil spát nepříčetný v šest ráno a vstával opilý ve dvanáct. Nevím. jeho ďábelská povaha by přece jen někde prokoukla. ne ! I kdyby mě zbožňoval. co nejdál. na mou duši !" A tu se Isabela sama dala do pláče. že by mě vůbec nestíhal po Anglii. kdyby tak bylo možno tě vyhladit z vesmíru i z mé paměti !" "Mlčte. dokostela ho to netáhlo o nic víc než k muzice. "Mějte cit. i kdyby celý život pronaříkal a nadosmrti ronil krvavé slzy pro Kateřinu. Nelituji ho. kdyby ale ne.nechce se mi to jméno hnusem ani vyslovit . Ty netvore.

že Edgar nezavolal strážníka a nedal ho sebrat. aby se mi nevtírala místo nich ta smutná představa. co dělám já. že se pán přerodil " prý mu bůh sežehl srdce a spasil ho . Bála jsem se pozdvihnout zrak od stránek knihy. když je Heathcliff doma. a dvě tři hodiny se už nepohnul ani nepromluvil. Dveře byly zavřeny a slyšeli jsme ho obcházet dům. která chvíli co chvíli zalomcovala okny. že mě žvásty takového Josefa mohly dohnat k slzám. jako by plamenem. přistrčím si židličku a stůl stranou k ohništi a vůbec si nevšímám. když venku fičí divoká vánice a myšlenky mi stále utíkají na hřbitov k tomu čerstvému rovu. je mi záhadné.možná že přemítal o stejné věci. dokud neochraptěl a hlas mu neuvízl v krku . Bolestné ticho pojednou přetrhlo vrznutí kuchyňské závory.` přisvědčila . jak se baví pan Earnshaw. a já při čtení vzdychala.Z čeho Josef soudí na pánovu změnu k lepšímu. Přestal pít. ale teď se obrátil a vzhlédl ke mně. Teď je klidnější. který se dosud díval ke dveřím. Bylo mi teskno. aby vešel předním vchodem. ostatně.trvala obvykle. Josef tvrdí. že mám jít spát. Ovšem. méně vzteklý. V celém domě se ozývalo jen skučení vichřice. že jsem dovedla bez pláče poslouchat Josefovo věčné kázání a neplížila se po domě jako bázlivý zloděj podle svého dřívějšího zvyku.` navrhl. Je mi divné. Hindley seděl proti mně a opíral si hlavu o dlaně . ale když on s Haretonem jsou odporní společníci! To už je lépe sedat s Hindleym a poslouchat jeho ztřeštěné řeči než být s . jeho věrným nohsledem. často mi nezbývá než vyhledat jejich společnost v kuchyni. Vstala jsem a ze rtů mi unikl nestřežený výraz toho. když jsem ustřihla na svíčce dlouhý knot. protože se mi zdálo. "Nechám ho tam chvíli mrznout. Asi se divíte. Heathcliff se vracel ze své hlídky dříve než jindy. přímo do Drozdova. Co říkáte?"` "Pro mne za mne ho tam nechte třeba do rána. asi že vypukla ta vánice. že všechno potěšení zmizelo ze světa a nikdy se nevrátí. Už jsem se tak uklidnila. Já sama jsem sice truchlila pro Kateřinu. To zaujalo mého společníka. co je mi do toho? Včera jsem seděla večer ve svém koutku a četla si starých knížkách až skoro do půlnoci.mladým pánem` a tím nechutným dědkem. jako v tomhle týdnu. a on zas mi nemluví do toho. Hareton a Josef asi tvrdě spali. pokud ho někdo nerozčilí je zasmušilejší a skleslejší.tu rouhavou pobožnost . Smutno mi bylo. tak smutno. ale nemohla jsem si pomoci takové chvíle oddechu od hanebné poroby se mi zdály úplnými svátky. už zase pádil pryč. co mi prošlo hlavou. nechci-li trčet o hladu někde ve vlhkém pustém pokoji. slabounký praskot žhavého uhlí a občasné skřípnutí klíštěk. dokud mu zbývalo trochu rozumu. Ale když Heathcliff odchází z domu. než býval.

Kateřina. ani se nehýbejte. "Nebudu zticha. abych nějak . Vždyť vás sám odpraví. Jste takový slaboch. co je venku. jako by tu byl už pánem ! Slibte mi. ale vítala bych jen takovou odplatu. Zrada a násilí jsou dvousečné zbraně . bůh je mi svědkem!` křičel ten zoufalec. jaký osud jí čeká. a Haretonovi zjednám právo."Ani se ho nedotknete! Nechte dveře zavřené a uklidňěte se !` "Nic takového! Pevně jsem se rozhodl. ať chcete.jestli ho nepřelstíte a mne zničí ! Hrom do chlapa. .kdo k nim sáhne. je mrtvá! Nikomu nezpůsobím bolest. vyrovnat velký účet.jste svobodný člověk!` Vytáhl z náprsní kapsy tu zvláštní zbraň. sálající z jeho zraku. Neplýtvala jsem přetvářkou. nikomu hanbu. kterou jsem vám v dopise popsala. které ani nebudu opakovat. "Zrada a násilí jsou spravedlivý trest za zradu a násilí. ani nemukejte! Uděláte mi to kvůli? Máte přece stejný· zájem jako já. "Já se do toho plést nebudu. aby se odvážil těchto slov : "My dva si potřebujeme s tím člověkem. "Radši si dnes hledej nocleh jinde!` zavolala jsem takřka vítězně. aby se to už jednou tomu lotrovi zatrhlo. a chtěl sfouknout svíčku.` řekla jsem. on si tu mlátí do dveří. jestli sem mermomocí polezeš.` prohlásila jsem. či nechcete.` odsekla jsem. Ale já mu ji vytrhla a chytila jsem ho za loket. protože vypadal a patrně i cítil vražednicky. a udělám to. jako váš bratr? Chcete všechno snášet až do konce bez jediného pokusu o odplatu?` "Toho snášení už mám dost. jenom tu seďte. Pak si přitáhl židli naproti mně ke stolu. Plné pochopení najít nemohl. jeden jako druhý. že zůstanete zticha. je za tři minuty jedna . pojď dál a dej se zastřelit! Já tě varovala. A zbytečně nepřemýšlejte. a než začnou odbíjet hodiny . mohli bychom se k tomu spojit. Kdybychom nebyli zbabělci. naklonil se přes stůl ke mně a hleděl mi pátravě do očí. "Když se ti chce. Paní "Heathcliffová. "Beze všeho! Zamkněte na klíč a zastrčte závory!"` Earnshaw to vykonal. najde-li v nich pochopení pro palčivou nenávist. i kdybych se na místě podřezal.` "A ty mi radši otevři dveře. Je čas všemu udělat konec!` Bývalo by stejně marné potýkat se s medvědem nebo rozumovat s šílencem. "Pan Earnshaw má sto chutí tě zastřelit. která by mi ještě nepřitížila. "` zvolal Hindley.` S těmi slovy jsem zabouchla okno a vrátila se na své sedátko u krbu. pořeže víc sebe než nepřítele.jsem. "Vám prokážu službu. ale postřehl toho dost. Zbývalo mi jen běžet k oknu a varovat jeho vyhlédnutou oběť. jak mě chránit před zákonem! K čemu. nic na vás nechci. ty -` odpověděl mi jemným oslovením. ještě než se jeho spolubydlící dostal k hlavnímu vchodu.

takže přitom proťal ještě další maso. a zastrčil zkrvavenou zbraň do kapsy. "To bych zavinila vraždu. ale jen trochu zafičí a vrátí se mráz. kdyby on Heathcliffa poslal na pravé místo. že jsem před ním bezpečná.předstírala velkou obavu z nebezpečí. že Kateřina byla jediné tvoje potěšení na zemi. Heathcliff mu nůž vší silou vytrhl. nebo uvidíš!` řádil " jak to o něm říkal Josef. a nadával mi nejhoršími jmény za mou otrockou povahu. Prach vybuchl. Teď už tě přece nemůže těšit svět. Nechápu. A já zas uvažovala v skrytu srdce . Ale v duchu jsem si nemohla nepřát jeho smrt ! Byla jsem tedy strašně zklamaná a všechna hrůza z následků mých vyzývavých řečí mě mučila zcela zbytečně. Jednou rukou mě přitom držel.` odpovídám. " Jestli prostrčím ruku ven. která mu stříkala z žil proudem.jaké by to bylo vysvobození pro něho. Surový útočník ho zkopal. "Otevři mi. Jeho nepřítel klesl v bezvědomí pro strašnou bolest a ztrátu krve. tak nač žiješ? Vyložil jsi mi zřetelně. jako v létě. "Pan Hindley tu obchází s nožem a nabitou pistolí. které mu hrozilo. a já se smála v domnění. pošlapal a několikrát mu udeřil hlavou o dlaždice. když nevydržíš trochu vánice? Dokud pěkně svítil měsíček. Isabelo. takže se rameny již neprotáhl. už se běžíš schovat ! Na tvém místě. Tak jsem se tu obírala podobnými úvahami.` "Aha. proč bys jí chtěl přežít. nůž sklapl a zasekl se vlastníkovi do zápěstí. že jsem opravdu špatná.celé křídlo okna vyrazil ten vetřelec na podlahu a vstrčil hrozivě dovnitř ten smolný obličej. kdyby ho Heathcliff zbavil všeho trápení. co jsem všecko prožila! Za nic na světě bych nechtěla být činnou spoluvinicí při pokusu vraždy. a jaké by to bylo vysvobození pro mne. tady je. a vtom rána ! .` zařval Hindley a hnal se k otvoru v okně. aby Hindleyho neodpravil docela. abych nemohla běžet pro Josefa. Asi ho to stálo nadlidské přemáhání. ale nesuďte mě. nechával jsi nás klidně spát. Konečně ustal. musím ho trefit. "Ostatně. Vlasy i šaty měl samý sníh a ze tmy blýskal ostrými lidožroutskými zuby. Heathcliffe. Mříže byly dost těsně u sebe. Pak vzal kámen. a odvlekl tělo málem už bezduché na . a nijak mě proto nehryzlo svědomí . protože Heathcliff skočil po Earnshawově zbrani a vykroutil mu jí z ruky. protože prý toho lotra stále miluji. "Otevři mi z kuchyně!` "Hindley tam bude dřív než ty". nevíte. Teď si o mně pomyslíte. jak velká je ta tvoje láska. rozbil příčku mezi dvěma okny a skočil dovnitř. Earnshaw mě vztekle proklínal. bych se schoulila u jejího hrobu a zdechla tam jako věrný pes. Elleno.` odvětila jsem. ani kdyby šlo o jeho život. které cenil vztekem a z pocitu mrazu. když mu došel dech.

vynadal mu tedy bláznivých opilců. k mé velké radosti. Heathcliff poznal.lavici. "Ty to uklidíš. tohle je povinen vyšetřit. Pan Earnshaw seděl u ohně zsinalý. je prosáklá kořalkou !` "Jo tak vy jste ho tu vraždil!` zanaříkal Josef a pozdvihl oči i dlaně hrůzou k nebi. ty bezzubý hafane. na tebe jsem zapomněl. že jde rovnou do Drozdova. jak se s ním jednalo. povstal a hlásil. Ale Josef se neměl k vytírání a místo toho začal se sepjatýma rukama pronášet modlitbu plnou tak podivných rčení. že ještě žije. já po něm poklízet nebudu! Tu krev tady umej . a když jí doříkal. Tam utrhl Earnshawovi rukáv od kabátu a s bezohlednou hrubostí mu obvázal ránu. rozběhl se dolů a sípal. "A. abych vlastními ústy zopakovala všechno. klel a odplivoval si při tom ošetření stejně prudce. prohlásil. Dnes po ránu jsem sešla dolů. že Heathcliff nebyl prvním útočníkem. prohlásil můj tyran. budeš se s ním spolčovat proti mně? Tady si to odpracuj !` Zatřásl mnou.a pozor. a Hindley se uložil na dlaždicích před krbem. až mi zuby cvakaly. A hrome. jehož působením hospodář nabyl zase vědomí a schopnosti pohybu. jako . zvláště když jsem nechala každou odpověď ze sebe tahat. co se tu událo. když byl v mdlobách. že jsem tak lehko vyvázla. že jeho protivník nemá tušení. takže Heathcliff považoval za potřebné mě přinutit. Klekni ! Ty zmije. Ten se nedal rušit v modlitbě. Když mu konečně došel do hlavy smysl mého chvatného vypravování. dám ho zavřít do blázince. že jsem se neudržela smíchem. že už mnou nic nehnulo . Nechtěl si to dát vymluvit. a kdyby mu žena třeba padesátkrát umřela. Stál nade mnou a nenávist z něho jen sršela. jako předtím svou oběť kopal. ať ti nechytne od svíčky. Brzy ho však přesvědčil pan Earnshaw sám. a poradil mu. Že pan Linton je sudí. Já se tak octla na svobodě a bez odkladu jsem spěchala pro starého sluhu. Josef ho pospíšil léčit dávkou alkoholu. aby si šel lehnout. jak bral schody po dvou: Co z toho bude? Co z toho bude?`" "Abys věděl. Po této blahosklonné radě se vzdálil. co že jsi mi zamkl před nosem? Nevrč tam. měla jsem šibeniční humor. bylo asi půl hodinky před polednem.že mu zatím promine jeho hanebné chování. a mrštil mnou vedle Josefa. Já odešla do svého pokoje celá udivená. žádné huhlání ! Sem pojď. Dalo velkou práci přesvědčit starce. Byla jsem v takové náladě. co z toho bude!` zahřměl Heathcliff. "Tvůj pán se zbláznil. "A to se podívejme! Jak to může Pánbůh -` Heathcliff ho srazil na kolena doprostřed krve a hodil mu utěrku. když jsem svědčila neochotným odpovídáním na jeho otázky. a jestli brzo nepojde.

by už měl smrt na jazyku. ať první prosí o slitování. vysmívat se padlému nepříteli. Za každou způsobenou bolest ať trpí stejnou bolestí. "Mizerně. já mu podala sklenici vody a ptala se ho. jako bych se byl rval s houfem ďasů.pak snad. Čelo. aby Kateřinu nepohněvala. "Dokud žila Kateřina." kárala jsem jí. měl jakoby zastíněno hustým mrakem. jak mu je. to by vám mohlo stačit. že určitá osoba se neopovážila na vás sáhnout. Jen pod jednou podmínkou bych mu snad odpustila .` odpověděl.kdyby mi splatil oko za oko. že vás ochrání před ublížením na těle. že pomsta na něm je nemožná. prohlašovala. ať klesne tak hluboko jako já! On první ubližoval. usadila jsem se u ohniště ! Obešla jsem Earnshawovo křeslo a přiklekla jsem v koutě vedle něho. zub za zub. až na stole všechno vystydlo. Ještě že mrtví skutečně nevstávají z hrobu. měla jsem jen radost ! Je to sice nehezké. Elleno. Být to někdo jiný. kdybych já přitom zůstala stranou? Kéž by radši trpěl. že já mám svědomí čisté. a pak . No a Hindley měl žízeň. budu maličko milosrdná. stál proti němu a opíral se o krb. zrovna tak příšerně ztrhaný. jen kdybych já mu to způsobila a on to věděl! Má u mne velký dluh. jako by byl z kamene.` podotkla jsem. "ale jaký trest na Heathclifa by mě mohl uspokojit. "Jako byste byla v životě nečetla bibli ! Když pánbůh navštěvuje soužením vaše nepřátele. Nic mi nebralo zdravou chuť a neubránila jsem se pocitu uspokojení a povýšenosti. když jsem občas po očku pohlédla na své zamlklé společníky a uvědomila si. "Nemluvim ani o ruce. Já čekala. možná i od pláče. a proto nemohu ani odpustit. kdy jsem mu mohla s rozkoší odplatit zlým za zlé." ta "Hanba. ale každý kousek těla mě bolí.` "A není divu. Ale vidím. To mělo znamenat. mladá paní. ale tentokrát jsem neodolala.jeho slabá chvíle mi dávala jedinečnou příležitost. Jen zloba a zpupnost by chtěla k božím trestům přidávat lidské!" "V zásadě bych s vámi souhlasila. Neměli se k jídlu. Ale že to byl on. Heathclif na mne ani nepohlédl. protože řasy mu ještě vlhly. ale pak jsem se dala do oběda sama. které jsem kdysi považovala za tak mužné a teď se mi jeví tak ďábelské. zakryla bych si zrak před pohledem na takový smutek. méně. Elleno. hanba. Po jídle jsem si dovolila neobvyklou smělost." přisvědčila. Rty bez obvyklého divošského úšklebku nesly pečeť nevýslovného žalu.. Já se na něho dívala zdola a nenuceně si prohlížela jeho rysy. jinak mohl její duch včera něco pěkného vidět ! Nemáte pohmožděniny a rány na prsou a na rukou?" . a ten jeho zloduch. abych ho ještě nepopíchla . Baziliščí oči měl skoro vyhaslé od nevyspání. radši bych pošel.

Teď. "Ale což o to. že připravil o život jednoho z vašeho rodu. proklínala bych ten Osudný den. než on se objevil. jak jsme byli šťastni . No promiň !` odsekla jsem. které mu ochotně poskytnu. "Už je dost na tom. o zem.` Heathcliff si pravděpodobně uvědomoval jen pravdu toho. který odtud obvykle vyhlížel. jak jsi mu je chtěl vydloubat. "kdyby ti Kateřina byla věřila a vyměnila svoje příjmení za to směšné. Když si vzpomenu. Čím déle tak strnule stál. vaše sestra mohla dnes žít. ale ďábelský duch. "ale já jsem taky měla ráda Kateřinu a její bratr potřebuje ošetření. že na takový útok mu nestačí síly. "Proč? Snad se neopovážil mě uhodit. byl tak zamlžený a zarosený. "V Drozdově .` odpověděl."Ani nevím. ačkoliv ho bylo sotva slyšet. takže jsem honem couvla. jak se do vás chtěl zakousnout. byl bys jí za chvíli podobně zmaloval. Snad to k němu aspoň trochu proniklo. tím černější výraz se mu jevil na obličeji. Sklesl však zoufale nazpět s vědomím. "A tekly mu sliny z úst. Nesnažil se tedy po mě drapnout. Vždyť je to jen zpola člověk.` řekla jsem nahlas. "Aspoň se mi zdálo. ženská pitomá. to bys mohl vidět sám. Jenže ona by nebyla tak schlíple snášela tvé sprosté jednání ta by ti náležitě vysvětlila. který byl tak pohroužen do svého smutku. V těch jeho začazených pekelných škvírách to na okamžik šlehlo plamenem. když je mrtvá. že něco takového řekl. co bylo řečeno. že jsem se odvážila zavzdorovat mu novým úšklebkem.` šeptala jsem.` dráždila jsem ho dál. on má úplně její oči. A také má její -` "Pryč. snad ani zpola ne . protože jsem viděla. Ale koneckonců máte to lepší. Vstaň a jdi mi z očí !` promluvil ten bolestín. jinak učiněný ďábel!` Pan Earnshaw sledoval můj pohled a zadíval se do tváře našemu společnému nepříteli.ví každý" že nebýt pana Heathclifla. než aby vás miloval. odporné a nechutné pojmenování paní Heathclifová. vidím jí v Hindleyovi . ale chytil ze stolu . a s radostí půjdu do pekla!` naříkal vztekloun Hindley a křečovitě se snažil povstat. jak mu začaly kapat slzy do popela a dech se mu těžce dral z prsou. méně již zášti mluvčího. co si o tobě myslí!` Dělilo mě od něho opěradlo lavice a tělo pana Hindleyho. kdybys mu byl na nich nenadělal modřiny. když vás nenávidí. Podívala jsem se mu rovnou do očí a výsměšně se zachechtala. abych ho ještě v poslední chvíli života zaškrtil. jak byla šťastná Kateřina. "Kéž mi dá pánbůh sílu. připravena k útěku. když jsem padl?` Uhodit? Šlapal po vás a kopal vás a mlátil vás. než tě rozdupu ! zařval a pokročil ke mně. že si ničeho kolem sebe nevšímal.

jídelní nůž a hodil jím po mně." Isabela skončila a dopila čaj. než abych prožila jedinou další noc pod krovem Větrné hůrky. Tam se jí několik měsíců po útěku narodil syn a dostal při křtu jméno Linton. jak psala. Našla si tuším nový útulek na jihu." Nic nezapomenu. Já mu prvně řekla chlapcovo jméno. Ačkoliv jsem mu nic neprozradila. skočila ke dveřím a křikla jsem ještě větu. ale Hindley mu podrazil nohy a oba se v křížku svalili před krbem. Na to se spolehněte!" Ale než se tak stalo. A věřte. kde je a že má dítě. Neřekla jsem mu to. ale jen ať prý si dá pozor a nevrátí se k bratrovi ." řekl. "Až budu chtít. aby běžel pánovi na pomoc. velmi ho potěšilo. kterou jsem sehnala. i kdyby si . Pak vstala a požádala mě. že jí nesnášel. Zasáhl mě pod uchem a přerušil mě vprostřed řeči.jí měl vzít zas k sobě. kterého nenáviděl tak silně.jak se vyřítil za mnou. kdesi u Londýna. a on se jen kysele usmál a řekl : "To asi chtějí. abych ho taky nenáviděl !" "Asi by chtěli. stejným způsobem se rozžehnala se mnou a seběhla ke kočáru. která divoce hafala radostí. že má zase svou paní. Když mi konečně dopřál sluchu. dojdu si pro něj. Pan Heathcliff mě jednou potkal ve vsi a vyzvídal. že bylo napodiv. aby si ještě hodinku odpočinula. padala jsem přes hráze a brodila se močálem. Měl k Heathcliffovi odpor skutečně hluboký . Na útěku přes kuchyň jsem zavolala na Josefa. Nechtěla ani slyšet. doprovázena Fifinkou. políbila Edgarovu a Kateřininu podobiznu. Vytrhla jsem nůž.asi třináct let po úmrtí Kateřiny. Když mě viděl. a šťastna jako duše vysvobozená z očistce jsem pádila. že se radši dám odsoudit na věčnost do horoucích pekel. když se poplach utišil. že je mu to celkem jedno. skákala a letěla srázem dolů. Hned od počátku. kde se to v jeho mírné povaze bralo. zkrátka jsem se hnala k spásnému majáku. když Lintonu Heathcliffovi bylo málo přes dvanáct. k světlům na Drozdově. už se do našeho kraje nevrátila! Ale s panem Lintonem si později pravidelně dopisovala. kde Isabela žije. On nato. dověděl se od někoho jiného z čeledi. Ještě jsem zahlédla. abych jí nasadila klobouk a ovinula kolem krku teplou šálu. ale vystoupla na židli. Přesto jí neobtěžoval a za tu shovívavost asi vděčila tomu. který zkoušel oběsit na lenochu židle všechna čerstvě narozená štěňata. Cesta mi byla příliš křivolaká a já si to namířila rovnou přes slatiny. byl nevrlý a stonavý. Kočár se rozjel a my viděli Isabelu naposled. abyste na něj vůbec zapomněl. leckdy se poptával po dítěti. která ho doufám ranila hlouběji než jeho nůž mne. matka bohudík umřela . že sestra odešla od muže. Druhý den po Isabelině neočekávané návštěvě jsem neměla možnost s pánem mluvit vyhýbal se hovoru a nic ho nezajímalo.u toho že by ji nenechal. porazila jsem ve dveřích Haretona.

několik dní si málem ani nevšímal drobounkého potomka zesnulé choti. vy z toho umíte vyvodit lepší poučení než já . Jeden jako druhý byl přece zamilovaný manžel a milující otec . že se nedali stejnou cestou. ať už lepší či zlou? Ovšem Hindley tak jsem si to vysvětlovala . když už mě zvali na pohřeb. Tohle. kde by ho mohl potkat nebo slyšet o něm mluvit. Srovnávala jsem si ho s Hindleyem Earnshawem. Já vím. leda když se samotářsky toulal po ladech nebo navštěvoval hrob své choti.nebo si to aspoň o sobě myslíte. Vzdal se soudcovského úřadu. Dostalo jméno Kateřina. Když jeho loď uvízla na skále. kdežto paní Kateřině nikdy jméno nezkracoval. jak se dalo čekat. ale on nikdy neoslovil dítě plným jménem . vroucí láskou a s nadějí na posmrtné shledání v lepším světě. oddal se do vůle boží a bůh ho potěšil. kapitán opustil své místo a posádka se pak už nesnažila nic zachraňovat. takže to vyjde nastejno. Pro pana Lintona byla holčička vždy jen Katkou : tím se mu odlišovala od matky a zároveň jí připomínala. aby ho obcházel Kateřinin duch ! Čas mu přinesl pocit smíření a zádumčivost.i se svou lepší hlavou se ukázal horším a slabším člověkem. Měl Katku rád ani ne proto. která byla bohatší než radost průměrných smrtelníků. ale proto. navíc k jeho smutku. Jeden zoufal. Umřel zanedlouho po sestře. pane Lockwoode. sami si zvolili svůj úděl a musili v něm pak setrvat. kdy nepotkával jiné chodce. ani ne za půl roku. asi proto. První a jedíná zpráva o tom se mi donesla. že kratší tvar si oblíbil Heathcliff. Vzpomínal na ženu s něžnou. vesnici se vyhýbal zásadně a trávil život v naprosté odloučenosti uvnitř svého parku a domovních pozemků. No a s panem Earnshawem to skončilo. aby vydržel být trvale nešťastný. přestal i chodit do kostela. ale i to zpravidla večer a časně ráno. již bylo neomezeným vládcem v jeho srdci. druhý doufal . My na Drozdově jsme neměli valné tušení. Byl však příliš dobrý člověk. radši ani nechodil nikam.a nesmiřitelný. a nežli se robátko naučilo zabroukat jediné slůvko nebo zavrávorat jediným krůčkem. kam se podle něho zajisté odebrala. proč se vyvinuli za podobných okolností tak odlišně. že to s ním jde tak rychle z kopce. Jak jsem říkala. Naopak Linton osvědčil nezlomnou pevnost věrné a čestné duše . že byla dcerou Kateřininou.jak to. že byla jeho dcerou. Měl i pozemskou útěchu a radost. ale ten jeho chlad roztál brzy jako dubnový sníh. Pan Kenneth to přišel ohlásit našemu pánovi. takový byl nad nimi spravedlivý soud ! Ale vy už se nějak ošíváte při mém kázáníčku. On se nemodlil za to. propadla nekázni a zmatku. ho proměnilo v dokonalého poustevníka. . a ne a ne pochopit. a ubohá loď měla odzvoněno.

jak si jen mohl přát . a že můj bývalý pán a kamarád z dětství má přední nárok na moje služby. bude mi chybět." "Tak kdo je to. jak je tam zesnulý opuštěn. jen kypí zdravím . i když s ním šili všichni čerti . Měli s Earnshawem stejného advokáta. Pan. takže ve mně hned hrklo strachem z nějaké zlé zprávy . budete ho potřebovat na slzičky!" "Snad ne pan Heathcliff?" zvolala jsem. že osiřelý Hareton je synovec jeho ženy a nemá žádného bližšího příbuzného . Otec se prodlužil." vyptávala jsem se netrpělivě. ačkoliv poslední dobou se z něho stal náramný divoch i na můj vkus! No prosím .provedl mi všelijakou lumpárnu ! Bylo mu sotva sedmadvacet . umřel.vjel na koni do dvora a bylo příliš časně ráno. Pan Linton se velmi vzpěčoval dát mi svolení." lovičku. já to věděl. "Inu. proto by mu pan Linton měl být poručníkem a je vůbec povinen vyšetřit. Sedla jsem na schůdky u verandy a plakala jako pro vlastního bratra. "Hádejte!" řekl. Kdo myslíte. že mi to dalo větší ránu než smrt paní Lintonové . Začíná tloustnout. "na statku je hypotéka. Člověk musí želet starého kamaráda. teď jdu od něho. Linton byl tenkrát úplně neschopen něco takového zařizovat. Pana Kennetha jsem poprosila.dávné vzpomínky mi vyvstaly v paměti. že se nám zas odporoučel?" Kdo?" ptám se celá polekaná. kolik z majetku ještě zbylo a co má na Hůrce nadále pohledávat švagr Heathcliff. Nelly! Kdo by to řekl. že jste se narodili v stejném roce !" Přiznám se. On zavrtěl hlavou a radil nechat Heathcliffa na pokoji. je prý na tom Hareton hůř než žebrák. aby šel se mnou. zlitý pod obraz ! Chudák. abych si promluvila s jeho právním zástupcem.váš věk. "Jděte ! Pro toho byste plakala?" divil se doktor. Ale utěšte se. tak u toho jsem se zastavila v Gimmertonu a požádala ho. aby si představil. ale poručil mi. až jsem si umínila požádat o dovolení." povídá mi . Slezl s koně a uvázal otěž na hák u dveří."budeme oba nosit smutek. váš vrstevník z dětství a můj darebný kumpán. aby se dal uvést k pánovi jinou služebnou. Nemohla jsem se ubránit otázce : "Sešel přirozenou smrtí?" Dělej co dělej. Taky jsem mu připomněla."No tak. Heathcliff je tuhý pořízek." vykládal mi. pane Kennethe. Hindley Earnshaw! Hindley. "Kdepak. a přímému dědici nezbývá nic a musí být hezky . "A začněte žmoulat cípek zástěry. abych mohla jít na Větrnou hůrku a pomáhat při poslední službě mrtvému. co ztratil lepší po. Nelly. ale já mu horlivě domlouvala. Po pravdě řečeno. tahle myšlenka se mi ustavičně vtírala a nedala se odbýt. a nakonec mě přece pustil na Hůrku. že budeme cedit vodu.

Zachovával tvrdý." "To říká Linton?" ptal se. že chci dohlédnout. vypadalo to jako otrlá spokojenost z úspěšně vykonaného obtížného díla. Byl už mrtvý." "O to se hádat nebudeme. Pan Heathcliff řekl. když ho bude ohýbat stejný vítr!" Nic netušícího chlapce bavila taková řeč a začal hravě tahat Heathcliffa za vousy a popleskávat ho po tváři. kdybyste se stavěli na hlavu ! Jen mu to hezky vyřiďte !" Taková výhrůžka nám stačila svázat ruce. Ale já uhodla smysl a řekla jsem ostře : "Dovolte. aby s ním věřitel měl trošku slitování. lhostejný vzhled. že výlohy jdou z jeho kapsy. a už přede mnou zatarasil oboje dveře ve světnici a přes noc se svévolně upil k smrti.pokorný. který nesvědčil ani o radosti. Vyřiďte proto pánovi. Přitom se pokrytecky tvářil jako zarmoucený pozůstalý. ale než přišel. to bylo." povídal. chlapec půjde se mnou do Drozdova. Ráno jsme vyrazili dveře." Starý sluha to sice celkem potvrdil. studený a ztuhlý. který vypadal dost zarmouceně. "a to bez velkých cavyků. ale zaskuhral k tomu : "Že on nešel radši pro doktora sám ! Já bych byl pána uměl líp vzkřísit. ale toho druhého dostanu. "Ale zrovna by mě těšilo vzít do ruky výchovu nějakého mláděte. vyzdvihl si nešťastné dítě na stůl a zašeptal se zvláštní jízlivostí : "Teď jsi můj. "Tak jest . mě rád přivítal. že musí mít důstojný pohřeb. ale než se připojil s Haretonem k smutečnímu průvodu. Dalo-li se z toho na něco usuzovat. Vy na něj nemáte vůbec žádný nárok. Kdyby z něho tahali kůži na řemeny. Pan Heathcliff řekl. chlapečku ! Uvidíme. nebyl by se probudil ! Poslal jsem pro Kennetha. že se víc nedalo dělat. Když jsem se vrátila. On už měl předem o Haretona malý zájem a teď teprve se nepokoušel zakročit. že pustím Haretona jen tak lehko. zopakovala jsem Edgaru Lintonovi hlavní body naší rozmluvy. Včera odpoledne jsem od něho jen na moment poodešel. abych i to zařídila podle svého a jen abych pamatovala. že kdyby mi chtěl brát tohohle kluka. ať teda zůstanu a chystám pohřeb." řekl ten mizera. ani o smutku. Skutečně jsem jednou zahlédla v jeho tváři cosi jako vítězný pohled. ale když už jsem přišla. musí mi vrátit mého syna. "Správně by měli toho blázna zahrabat na křižovatce. aby se všechno řádně připravilo k pohřbu. protože jsme ho tu slyšeli chroptět jako zvíře. Ten ještě nebyl mrtvý moc mu k tomu chybělo!" Trvala jsem na tom. když vynášeli rakev z domu.poručil mi. jestli i tenhle strůmek poroste křivě. Neříkám. že nevidí." Šla jsem na Větrnou hůrku a vysvětlila. to hovado zatím zdechlo. Josef. a našli jsme ho bez vlády tady na lavici. abych ho přivedla. Uznáte. nač bych tu byla. A i kdyby se byl .

že Earnshaw zadlužil svůj statek hypotékou do poslední pídě půdy. upadl takto do naprosté závislosti na úhlavním nepříteli svého otce a žije dnes ve vlastním domě jako neplacený pacholek. když naše slečinka bývala nemocná. kolem které šla nebo do které vkročila. Když jí někdo ze služebnictva popudil. Hareton. Uvázal se v držení a dokázal advokátovi a ten to zas dokázal panu Lintonovi. ale světlou pleť a drobné rysy Lintonů. KAPITOLA OSMNÁCTÁ Dvanáct let. v hněvu se nevztekala. protože nemá jediného zastánce a netuší ani. Tím se stal dřívější host pánem na Větrné hůrce. jaká se mu stala křivda. Naštěstí byla pro svou zvídavost a bystrost dobrou žačkou. byla tichá a jemná jako holubička. a že on. v lásce nebouřila. když se rozhlížela . uměla běhat a po svém způsobu žvatlat. ale jinak se jí povahou nepodobala . patřilo k nejšťastnějším v mém životě . Živá nálada v ní jen hrála. Větrná hůrka s panem Heathcliffem pro ní neexistovala. je věřitelem. ale nebyla divoch. beztak by to bylo k ničemu nevedlo. ať hodných či zlostných.jí nesvěřoval. ale nikomu . aby získal peníze pro svou hráčskou vášeň. Heathcliff. že měla i chyby jako protiváhu dobrých vlastností. tomu neujdou děti chudých ani bohatých. Učila se horlivě a rychle a dělala svému učiteli čest. až přespříliš citlivé. jak silně dovedla přilnout k lidem. Až do třinácti let nevyšla sama mimo park. měla hezké tmavé oči Earnshawů. co prošlo po té smutné době. hlavně sklon k prostořekosti a vzdorovitosti. Málokdy se stalo. Jinak po slabých začátcích prvního půlroku se nám začala dařit. a než dvakráte rozkvetl vřes nad hrobem paní Lintonové. to hned bylo : "Já to povím tatíčkovi!" A když jí otec napomenul třeba jen pohledem. k tomu zlaté kadeřavé vlásky. Ovšem je třeba uznat. který měl být prvním statkářem v kraji. mohlojí to srdce utrhnout. a přitom jí sotva řekl křivé slovo ! Vzal si její výchovu plně na starost a proměnil učení v zábavu. Bylo to roztomilé děvčátko. ale milovala hluboce a něžně. Matku mi připominala tím. měla zvonivý hlásek a snivý pohled.chtěl o něho brát. Nemůže si zjednat právo. jako sluníčko v našem šerém domě ! I v obličeji byla kráska. Gimmerton jí byl prázdným jménem a kromě domovského dvora byla kaple jedinou budovou. že jí pan Linton vzal s sebou na nějakou míli cesty ven. pokračovala paní Deanová ve vyprávění a jediné větší starosti jsem měla. Vyrůstala z ní úplná poustevnice a zdánlivě ji to nijak netížilo. který je častý u zhýčkaných dětí. Jen tak občas. mírnilo jí laskavé srdíčko.

až budu velká. Ale slečna Kateřina si počítala věk na měsíce a každou chvíli se vyptávala : "Už jsem dost velká." odpovídala jsem. jako zůstával u ní. Vysvětlila jsem jí. "A proč se tak dlouho lesknou. že byste na ně nevylezla. že jí ten výlet dovolí. abych mohla na Penistonské skály?" Ovšem cesta k nim vedla kolem Větrné hůrky. že umřeli oba na stejné úbytě . Má prý naději. chtěla by mu dát poslední sbohem a svěřit mu osobně malého Lintona.moře?" "Ba ne." odrazovala jsem jí." broukala pro sebe. že jsou to holé útesy kamene. "stejné kopce a zase kopce." spěšně jsem jí krotila. Zná to tam i tatínek?" "Tatínek by vám řekl. jí slíbit. a ještě v plném létě jsem tam viděla sníh v černé kotlině na severovýchodním svahu. a hory neznám. jaké vídáte u zdejších lidí. aby k ní přijel.jednou se tam rozjedu na Mince !" Minka byl její poník. kam to s ní spěje. A to Edgara tak odpuzovalo. srdíčko. může-li." "Jenže park už znám.z okna dětské komůrky do širokého kraje. že po čtyřměsíční nemoci tuší. slečno. paní Heathcliffová žila ještě dvanáct let po svém útěku od manžela. Nač vlastně stonala. až bude starší. Elleno. tak vy už jste tam byla?" zvolala radostně. "A jak by mě těšilo rozhlédnout se z té nejvyšší špičky . jeho otec tak si aspoň . že neustále odpovídal : "Ještě ne. nic jinšího !" "A ty skály tam jsou jako ze zlata! Jaké to je. a to jí docela popletlo hlavu. "Na zimu vždycky zbělí mrazem dřív. Jedna služka prořekla něco o Jeskyni skřítků. Pan Linton od ní neměl chvíli pokoj a musel. když u nás je už tma?" "Protože jsou mnohem výš položené než zdejší kopečky. "To já tam taky vylezu. až pak to jde rychle ke konci.začne to mírnými horečkami a dlouho se s tím marně zápolí. říkávala: "Jak dlouho si ještě počkám. "Zdejší lada jsou mnohem hezčí na procházky a náš parkje nejhezčí místo na světě. ale hádala bych." "Jé. kde i v trhlinách se uchytí sotva trochu země. když na jejich vrcholky zářilo zapadající slunce a ostatní krajina tonula ve stínu. slečno Katko. že Linton zůstane nerušeně u Edgara. Že by s ním ráda různé věci domluvila. jíž by se vyživilo pár zakrslých stromků. a úpěnlivě ho prosila. Lintonovi vůbec mívali křehkou tělesnou schránku. než mráz dojde k nám. přesně nevím. ještě ne !" Jak jsem vám povídala. než že se jí to přání musí splnit. než si budu smět udělat výlet na tamhlety vrchy? Copak je asi vidět za nimi na druhé straně . Jsou tak vysoké a příkré. když člověk stojí docela u nich?" Příkrý sráz Penistonských skal jí obzvláště vábil . Psala bratrovi. a Edgar i jeho sestra se zdaleka netěšili tomu robustnímu zdraví. že to nestojí za tu dlouhou cestu. Nedala jinak. nejvíc.

poník a křepeláci nebyli k nalezení. Ale Katka. Vypadala jako šotek v tom širokém klobouku a průhledném závoji. večery jí potom sotva stačily na vyprávění báječných příhod. ale tentokrát letěl jako na křídlech. že jí nebylo do čtení ani do hraní. Posílala jsem lidi vyhlížet je tím směrem. Jednou ráno k osmé hodině ke mně Katka přišla a hlásila. jak si přála. abych s ní nechodila mimo park. a ona vesele nasedla. oním směrem. Prvních pár dní moje svěřenka vysedávala v koutě knihovny a byla tak skleslá. ale nic.určitě nebude mít zájem o hocha. taky už jsem měla svoje léta . Přišla doba svačiny. že se samotná neodváží dál. spoléhala jsem. aby nehnala poníka tryskem a moc dlouho se nezdržela. Prolezla jsem dírou . a konečně jsem se vydala hledat sama. Svěřil mi Kateřinu zvláště na starost po dobu své nepřítomnosti a znovu a znovu mi kladl na srdce. že by si mohla vyrazit bez doprovodu ! Zdržel se na cestě tři neděle. když jsem to slyšela! Hned mi svitlo. Odklusala s rozjařeným smíchem a mávnutím ruky odbyla mou opatrnou radu. a i kdyby byly bývaly dokořán. Ať prý jí dám s sebou hodně zásob pro ní i pro zvířata. který už měl rád svůj klid. Ani ve snu ho nenapadlo. že se rozjela k Penistonským skalám. že dnes bude dělat arabského kupce a pocestuje s karavanou přes poušť." povídá mi. Já měla příliš práce. "Dala si ode mne uříznout lískový prut a pak hnala poníka skokem přes plot. a náš nezvedenec tu ještě nebyl. Nebála jsem se. jak by se zabavila sama. když zeširoka líčila svoje skutečná i vymyšlená dobrodružství. který by mu působil jen výdaje za stravu a vychování. "Jestli se jí něco stane !" vykřikla jsem. Jinak se nerad hnul z domova. co je trochu nižší.a vymyslela jsem si tedy plán. "Ráno jsem jí viděl. Zabalila jsem jí plno dobrot do košíku a přivázala jej po straně k sedlu. spravoval tam plot. totiž koně a tři velbloudy (jejich roli museli hrát jeden velký ohař a párek křepeláků).starý lovecký pes. Na rozhraní našeho panství potkám dělníka. Bohužel má důvěřivost nebyla na místě. protože branky byly zpravidla zavřeny. že by mohla překročit hranice. který jí chránil-před červencovým sluncem. ať ho zval kdo chtěl. jak mi bylo. abych pořád běhala zdola nahoru jí bavit . tam. a cvalem pryč !" Pomyslíte si. Ale tohle období pak vystřídala netrpělivost a podrážděný rozmar. zdali neviděl naší slečnu.namlouvala . Posílala jsem jí na vycházky a na vyjížďky v hranicích naší obory a po návratu jsem vždycky trpělivě vyslechla. Pan Edgar ani na okamžik neváhal a rozjel se za ní. Ptám se ho. Jeden člen výpravy se vrátil . Léto se rozzářilo v plné kráse a Katce se tolik zalíbily samotářské potulky. V takové trpné náladě mi nedělala valné starosti. že se často zdržovala pod širým nebem od snídaně až po svačinu.

to byl ten náš divočejší křepelák! Ano. jako by mě štvali. Kolébala se před krbem v houpací židličce. a zamířila jsem k silnici." povídá. a domů !" poručila jsem. Hned tak brzy tu nebudou. uvážu vám . je pryč. dokud se nevrátí tatínek. míle ubíhala za mílí. když byla malá. kterou ten muž spravoval.zajásala Katka. Pádila jsem. "Moc se na vás zlobím. Vyskočila a běžela ke mně. "I to to. Elleno. a to mně vám spadl kámen ze srdce ." "Honem domů !" opakuju. jaká jste lstivá a falešná . Zaplať pánbů za to. tím nic nespravíte. "A co jestli někam lezla a spadla. Pojďte dál a odpočiňte si chvilku !" Vstoupila jsem a našla ve světnici tu svou zbloudilou ovečku. a ne hospodář !" Pan Heathcliff není doma?" ptám se celá bez dechu z toho leknutí a chvatu. že padne soumrak. To jste provedla něco ošklivého.v plotě. Zbytečně ohrnujete nos a natahujete moldánky. Buďte klidná. On mě hubovat nebude. Klobouk si pověsila na věšák a udělala si tu pohodlí jako doma.moje známá z Gimmertonu byla tu ve službě od smrti pana Hindleyho. na které sedávala její matka. ale má opuchlou hlavu a do krve rozdrásané ucho ! Vrazím do vrátek. slečno Katko. Přišla mi otevřít taková ženská . se pořád vadíte. nic se jí nestalo. Zatvářila jsem se hrozivě. jak mě pan Linton varoval. Ten vyrostl v statného osmnáctiletého mladíka .pod oknem si tam hoví Kája . jak jí pusa jela v jednom kuse a co měla otázek a řečí. Víckrát vás nepustím z domu.po tomhle vám nikdo nebude chtít věřit!" Hned obrátila. Rozběhla jsem se k Hůrce. "Aha. Co jsem se vás po kraji nahledala! Když si pomyslím.a teď na ní mohl oči nechat zvědavostí a údivem. že jste to vy. i s Josefem. to dělá aspoň čtyři míle od Drozdova. "Pojďte sem. ale Kateřina nikde . Ellena. Popadl mě strach. běžím ke dveřím a buším na ně jako vzteklá. než tam dojdu. až konečně ze zatáčky jsem dohlédla na Větrnou hůrku." lekám se. abych skryla svou radost. slečna je tady! No počkejte. abych vás nikam nepouštěla . tohle je váš poslední výlet. darebo darebná !" "A jejej. V nejlepší náladě se tu smála a žvatlala s Haretonem. to jenom vy. "mohla se zabít nebo si něco zlámat !" Byla jsem strachem bez sebe. "Co jsem udělala?" spustila nářek: "Tatínek mi nic nezakazoval. z kterých pochopil sotva polovičku.daleko široko ani stopy po ní ! A ty skály jsou jistě asi půl druhé míle za dvorem pana Heathcliffa. "To vám toho budu večer povídat ! A jak to.a vy mi takhle upláchnete ! To ukazuje. že jste mě našla? Už jste tu někdy byla?" "Klobouk na hlavu. "vy si jdete pro slečinku. "No ne.".

dopálena na nejvyšší míru: "Kdybyste věděla. Hareton se nabídl. kde se rojí bludičky nad močálem. "Jak dlouho budu čekat?" houkla jsem. Kde máte poníka. ona se u nás nechtěla stavět. až jsem na ní křikla. ačkoliv právě oči měli oba velmi podobné. jako by ho můj příchod netěšil. zahučel něco vzteklého a obrátil se k nám zády. Je pokousaný a Kája taky. copak nepatří tvému otci?" zeptala se Haretona. Když jsem jí pronásledovala. "Kdo je tu pán?" vyzvídala na mně všetečka." Tohle plísnění na sebe přivolala Katka tím. abych na ní nedosáhla. pospíchala byste z něho. "nemusíte na děvenku tak hartusit. jak ta služebná do toho mluví. jak jim říkáš. jak chcete !" "Poník je na dvoře. Všechno jsem vám chtěla vypovědět. čí je to dům. cesta přes kopce nestojí za nic. že tamější lidi jsou při ní. "a Fénix je zavřený za dveřmi." odpověděla. Hareton i služebná se chechtali a Katka s nimi. až jsem tou marnou honbou byla pro smích. Tak jen žádné vzdory ! Styďte se ! Je vám třináct. uklouzla mi jako myška za nábytkem a prolézala pod ním. Ale tvářil se.klobouk. co by vám nohy stačily !" "Jak to. nechám vás tady. že si strhla klobouk z hlavy a uhnula." Zdvihla jsem klobouk a přikročila k ní. ale vy jste nabručená a není s vámi řeč. a najednou prý to nepatří jeho tatínkovi ! Když tu slouží. "A ty mi přiveď poníka !" nařídila svému nepoznanému bratranci. Nevydržel se jí dívat do očí. protože mě dopálilo. "Ne." Za těch řečí tu Hareton okouněl s rukama v kapsách a nevěděl rozpaky co mluvit." odpověděl. slečno Katko. tentokrát zlostí. Byla čím dál drzejší. Ale Katka viděla. Ale hni sebou ! Co tu trčíš? Přiveď . a já mu to schvalovala . A komu teda? Tvému pánu?" Zarděl se ještě víc do ruda." pletla se do toho služebná. že budete mít starost. "On pořád říkal náš dům a naši. . slečno? A kde je váš Fénix? Jestli si nepospíšíte. "Ale paní Deanová. Koukal se zarytě do země a stydlivě se začervenal. Za pár minut bude tma jako v pytli. abych jí ho nasadila. ne?" Při těch dětinských výkladech se Hareton zachmuřil I jako bouřkový mrak. Dělejte. Ukážeš mi. bála se. že jí vyprovodí. a začala mi znovu uhýbat a hopkovat po světnici. proč mi neříká slečno? To se přece patří. a budeš mi povídat o těch skřetech. "Můžeš mě doprovodit. jako by to byl nějaký čeledín ze stájí na Drozdově. To my jsme ji tu zdrželi. Bez řečí jsem žvanilkou jak se patří zacloumala a konečně se mi podařilo jí vypravit k odchodu. a chováte se jako malé dítě.

můj bratranec je mladý pán. ať nebulí. ohlédla se zděšeně a vyjeveně po chlapci. on že prý to tak zle nemyslil. "Ten umí krásně mluvit s dámou. že on se nestydí mi nadávat?" zvolala ustrnulá zděšením." "Tohleto. prosím vás ! A pojďte." odseklají karatelka. A stejně jsem tušila. Ale tenhle -" nedořekla a rozplakala se hrůzou při pouhé myšlence. "Elleno.jakou jste si našla pěknou společnost!" musela jsem zakročit. Abys věděl !" Hareton se toho zřejmě nelekl. a můj bratranec?" zasmála se nafoukaně Katka. Katka zastavila svoje lamento. neschopná pohybu. silák kypící zdravím! Oblečený byl ovšem tak. já to na tebe povím tatínkovi. ať mi neříkají takové hlouposti !" utíkala se ke mně v nejistotě. ale aspoň je váš bratranec . Neodpovídejte mu. že byl pokládán za čeledína.poníka. "Člověk může mít bratranců hromadu. Musila jsem se pousmát tomu. vyhledáme si Minku samy. o kterém se dověděla od služebné. K tomú jí řekl. až jí slzy vyhrkly z očí. Velmi mě mrzely ty Kateřininy důvěrnosti se služebnou. Když jsou protivní a nevychovaní. povídám !" Tobě mám sloužit? Nakašlu ti!" zavrčel mládenec. A to jí tak pohoršilo." obrátila se na služebnou. slečno Katko." lkala Katka. "Nakašlu ti. "Copak mě nemusí poslouchat. slečno Katko.a mně za to nikdo neplatí. ať už jsme odtud pryč!" "Ale Elleno. kterou začne Katka na otci vyzvídat po jeho návratu.snad ho dojal dívčin zármutek. se bude týkat jejího příbuzenství s tím nevychovancem. co jí Katka svěřila o příchodu mladého Lintona.on nemůže být můj bratranec. slečno. že služebná prozradí panu Heathcliffovi." odvětila oslovená. a všelijakých. jak se jí chudák ošklivil ! Byl to přece statný a urostlý mládenec. "Jistě že. Zatím už Haretona přešla zlost nad tím. Tak jen ticho!" konejšila jsem jí. že by měla mít takového klacka v příbuzenstvu. Čím dál víc ji to pomyšlení rozčilovalo a utekla se před ním do mé náruče. "a hned mi pusťte ven psa!" "Pomalinku. a spustila nanovo. vzhledný v obličeji. "Zdvořilost vás nic nestojí. když poručím? Ty ošklivý. ukecaná jezinko !" "Vidíte. Tamhle pan Hareton není sice zrovna syn našeho pána. Nepochybovala jsem. nemusí se s nimi přátelit. "Vy mi přivedete poníka. "Tatíček mi přiveze bratrance z Londýna. a nic mu to nemusí vadit. počkej. . abych vám sloužila. Cože uděláš?" žasla Kateřina.jak to odpovídalo ." Ale on není . Sám jí přivedl poníka až ke dveřím a sáhl do boudy pro pěkné štěňátko teriéra a vložil jí je do dlaně. že první otázka.

aby stál o nějakou kamarádskou společnost. když mu v dětství ve všem nadržoval. kde číhal na králíky a všechno ostatní. protože chlapec svou nebojácností ho asi nedráždil k surovostem takového rázu. že z jeho výrazu bylo lze vyčíst lepší nadání. Heathcliffovi. Přesto se mi zdálo.denní robotě na poli a večerním toulkám po ladech. nikdy chlapce nepobídl k jedinému krůčku na cestě ctnosti. I tak se dalo soudit na žírnou půdu. Heathcliffa těšilo spíše trýznit bázlivce a slabochy. Když chlapec klel. sama jsem zahlédla jen sem tam něco. kdo ho připravil o majetek. řekla bych. ale toť se ví. že jsem byla dobře obeznámena s poměry na Větrné hůrce .nedal ho učit číst a psát : nikdy ho nekáral pro žádný špatný návyk. protože v něm viděl hlavu staré rodiny. V chlapcově duši bylo všelicos dobře rostlého. Spíše projevoval Heathcliff svou zlovolnost tím. že svou "nevycválaností" (jak tomu říkal) rozčilují pána do nepříčetnosti a nutí ho hledat útěchu v opilství. tak nyní zas přičítal všechnu vinu za Haretonovy nedostatky tomu. v tom byla velká útěcha ! Josef vštípil Haretonovi pýchu na vlastní jméno a rod. a tak jsme se všichni vydali na zpáteční . nohy táhli . že pan Heathcliff je ras a krutě ždíme své nájemce. lichotil mu a rozmazloval ho. ale konejšil se tím. Josefa totiž zjevně těšilo. ať dobrou či špatnou a takový je dodnes ! No ale. ale uvnitř v domě bylo znát zase bývalou úpravnost a péči ženské ruky. mu tělesně neubližoval. Vesničané tvrdili. že si to za něj odnese Heathcliff . Nepředstírám. ani ho nevaroval jediným napomenutím před neřestmi. Josef ho neokřikl . Pan Heathcliff. a takovým Hareton v jeho očích nebyl. trochu jsem uvázla s vypravováním. co se dalo ulovit. uznával. byl na obtíž. ztrácelo se to v přebujelém pleveli. strach z majitele se u něho stupňoval až k pověrečnému děsu. když ho viděl tropit nejhorší nepřístojnosti . že chlapce nechal zpustnout . než jaké míval jeho otec. že je hoch na šikmé ploše a jeho duše propadá věčnému zatracení. Hospodář byl příliš mrzutý. aby nepopouzel chlapce k odporu proti nynějšímu majiteli Větrné hůrky. a proto omezoval svoje výlevy na šeptané narážky a nejasná proroctví trestů shůry. že ho značně taky zkazil Josef. která by za příznivějších podmínek mohla skýtat hojnou úrodu.mluvím podle doslechu. Slečna Katka odmítla přijmout štěně na usmířenou a chtěla svoje psy. Ti se přicourali se svěšenou hlavou. Jako kdysi obviňoval nedospělou Kateřinu Earnshawovou a Heathcliffa. Haretonova zkáza padne na jeho hlavu. který by jemu. Nehlučely tu již výtržnosti. Jenom strach zabránil starému sluhovi. leda takový. ba ani jindy. Fénixe a Káju. ať se choval sebedarebněji. které tu bývaly běžné za Hindleyova panování. A říkalo se.za sebou.

Cíl její cesty byly Penistonské skály a dojela bez únavy až ke vrátkům dvora na Hůrce. tak došlo k seznámení. Kateřina se plašila radostí. že kdyby otci prozradila. Také jeho mluva se jí bolestně dotkla ona. Kateřina vypověděla Haretonovi všechno o tom.ale protože jsem upadla v nemilost. že tam byla. že dobrá shoda mezi ní a průvodcem se porušila teprve tehdy.cestu. jež bude mít její "opravdový" bratránek. Stěží jsem ze slečinky vytáhla. Nastala pěkná rvačka. byla to moc hodná děvenka. která se vrhla na Katčin doprovod. než jsem jí přiměla ke slibu. často si říkám. mít s kým si hrát ! Teta Isabela poslala tatíčkovi kadeř jeho vlásků . jak strávila den . má je světlejší než já. co všechno zajímavého tam spatřila. že zas uvítá tatínka.hlouběji se jí smutek za zemřelou tetu nedotkl. jako len. strašně by se rozhněval a snad mě i propustil. Isabela umřela a pán psal. "Linton je zrovna o šest měsíců mladší než já. Vysvětlila jsem jí. abychom jim šly spolu naproti naší oborou. Toho se Katka zalekla kvůli mně. Odtamtud vyrazil Hareton se psí družinou. "To bude zábava. než se vlastníkům podařilo psy od sebe odtrhnout. a oddávala se nejnadšenějším úvahám o nesčetných přednostech.mě ustavičně trápila. která byla pro každého na Drozdově "miláčkem". On jí zasvětil do tajemství Jeskyně skřítků a spousty jiných záhadných míst . Vyrozuměla jsem jenom. dala si od něho ukázat cestu a nakonec na něm vyloudila. abych dcerušce pořídila smutek a jeho mladému synovci přichystala pokoj se vším potřebným. aby jí doprovodil. A teď mi ho přiveze ." švitořila. a stejně jemné jako já! Schovávám si je ve skleněné krabičce. dočkala se potupné urážky od cizího člověka ! Nemohla to pochopit. děvenky malé . kdy jsme je měli čekat. "princezničkou" a "andílkem". KAPITOLA DEVATENÁCTÁ Psaní s černou ořízkou nám ohlásilo den pánova návratu. Od časného rána Katka pořád něco kutila a potom naparáděna v nových černých šatech . co jsem chtěla. když ho urážlivě oslovila jako sluhu a Heathcliffova hospodyně jí urážlivě označila za Haretonovu sestřenici. jak málo jsem dbala jeho příkazů. jak nepříznivě hledí na všechny členy domácnosti z Větrné hůrky a jak by ho mrzelo. Slíbila mi. a stála v slově.většinu toho jsem se mohla domyslet sama. každý jinak ztrápený. a stálo mě to dost práce. když jsme se pomalu loudaly ve stínu stromů přes kopečky a dolíky v mechovém pažitě. Přišel večer. Když to vezmete kolem a kolem. kdyby se dověděl. kdo je a kam jede. "drahouškem". že nebude žalovat tatínkovi. nebylo mi dopřáno zvědět. že bych toho chlapečka ráda viděla. Ale hlavně jsem jí kladla na srdce.

že by ho mohli považovat zajeho mladšího bratříčka. Šli parkem a já jsem běžela napřed. že si s tebou hned bude hrát a probíhat se ! A neobtěžuj ho spoustou řečí aspoň dnes večer mu přej trochu klidu. Kdy už přijedou? A pojďme jim kousek naproti.vidíš. abych připravila na jejich příchod služebnictvo." Ze stojícího vozu strýc vynesl a postavil chlapce. abych zavřela dveře kočáru a nechala hocha spát. ovšem. cesta je u konce a teď můžeš odpočívat a bavit se. Katka by se byla ráda na bratránka aspoň podívala. Elleno. "Ten půl míle. no tak. abys jí nezarmoutil! Zkus se trochu utěšit. jako bychom byli uprostřed zimy ! Bledý. než si povšimli někoho jiného kromě sebe. cesta ho unavila. Ale v obličeji vypadal mrzutě a chorobně. Tam se usadila na travnatý svah u pěšiny. "ale ráda bych si ho prohlédla. Elleno. ano?" "Ano. a znovu se rozběhla to se tolikrát opakovalo. na silnici se zvedá prach . aby setřel nové slzičky. našemu pánovi. který se tím probudil. "Ale podívejte. nic klukovského na něm. Sáhl si prsty do očí. a on pořád nechce vykouknout. což ovšem o Edgaru Lintonovi neplatilo. jak ti libo." řekl chlapec a ucouvl před Katčiným uvítáním. "Lintone. poběžíme !" Rozběhla se a vrátila se. Spal tam v koutě.už jedou? Nejedou." "Rád bych si lehl. "Těm to trvá!" stěžovala si. než jí moje odměřené kroky dohonily u vrátek. miláčku !" řekl pan Linton Katce. Ten mě zahlédl. jakou jí děláš lítost!" ." odpovídala Katka. útlý chlapeček. abych uvítala Lintona. a nečekej proto. "tvůj bratránek není tak silný a veselý jako ty. a hezkou chvíli to trvalo. skoro stejně rozradostněn jako ona. Vystoupil. když vůz zastavil u schodů před domovními dveřmi. ale kdepak by ona dovedla trpělivě čekat ! Nemožnost chvilku nevydržela na místě. jak vypadá. můj zlatý milý tatínek ! Já jsem tak šťastná pojďte. a tak se podobal strýci. zabalený do kožichu.tatínek. tatínku." řekl a spojil jim ručky. "Podívej se. buď hodný chlapeček!" zašeptala jsem mu do ucha a vedla ho dovnitř. že mu teprve nedávno umřela maminka. tak se snaž neplakat. Katka zavýskla a počala horlivě mávat. "Ještě jí také rozpláčeš . nahlédla jsem do vozu. jak se na chlapce dívám . tady máš sestřenku Katku.podal mi ruku a řekl mi. ale otec jí vyzval. "Má tě už ráda. aby šla s ním. jakmile se v okně objevila hlava jejího otce. kousíček. ano? Řekněte ano! Tam k těm břízám u zatáčky!" Rázně jsem řekla ne ! Až konečně měla po trápení přijížděl kočár. "No tak. Pamatuj. Zatímco se mazlili.

To se mu líbilo. těšila se na bratrance jako na novou hračku a nedala si to vzít. "Jen se tu posaďte a povězte to mně!" "Kudy se k němu jde?" trval na svém a začal se pátravě dívat po řadě zavřených dveří." naříkal. nepustil mě dřív od sebe a pak jsem se ještě vrátila dolů a rozsvěcela svíčku pro pana Edgara do ložnice. Katka se zakabonila stejně jako on a chytla se za ruku tatínka. Ve společnosti dítěte stejného věku z něho bude docela jiný hoch. Viděla jsem. "Dobrý večer. že stejně odmítne moje zprostředkování. Elleno. Chvíli byla zticha. co se po cestě natrápil s tím rozmarným." řekl mi pán." konejšil ho strýc trpělivě. a Ellena ti tam čaj přinese. ale dlouho to nevydržela ." prohlásila jsem. Začala ho hladit po vláscích. v levici klobouk. líbat ho na tvářinku a dávala mu srkat čaj z talířku jako děťátku. a s vůlí přijde i síla!" "Hm. Jen jsem po svačině odvedla děti do jejich pokojíků a uložila Lintona spát. "Tak si sedni na pohovku. leda jestli máte vyřídit něco důležitého. a začal si otírat boty o rohožku. a už tu byla služka z kuchyně a hlásila mi. Měl na sobě nedělní šaty a nejsvátečnější . ale jestli nám zůstane!" dumala jsem pro sebe a zmocnila se mne obava." Sotva jsem domluvila. že Heathcliffův sluha Josef je u dveří a chce mluvit s pánem ! Nejdřív se ho zeptám. Linton se odploužil k pohovce a lehl si na ní." povídám celá vyděšená. "docela dobré. zrovna když se vrátí z dlouhé cesty! Pán ho určitě nepřijme. Josefe. jestli nám tu zůstane.. "Bude to dobré.Ať už to bylo z lítosti nebo ne. Jen si sedl. Odebrala jsem Lintonovi čepici a kožíšek a posadila jsem ho na židli ke stolu. Pán se ptal. Josef už vlezl do kuchyně a přišel za námi do síně. A co bude potom. jak ten slabý drobeček vydrží na Větrné hůrce? To bude výchova a život mezi otcem a Haretonem ! A nebyli jsme dlouho v nejistotě přišlo to dřív. "To je nápad. neduživým svěřencem. "Židle mě tlačí. . Katka si k němu přinesla stoličku a šálek s čajem." nafoukl se a nade mnou jen mávl rukou. Dovedla jsem si představit. vyrušovat lidi. hned se dal zas do pláče. Bude mít nové zájmy. co mu je. výraz v kyselém obličeji. Všichni tři vešli do domu a po schodech do knihovny." povídám chladně. než jsme mohli tušit. že na to není velká naděje. protože byl opravdu rozmazlený jako děťátko utřel si oči a chabě se usmál. v pravici hůl. kde bylo prostřeno ke svačině. "Pan Linton už jde spát a nemá kdy vás poslouchat. "Copak nám nesete tak pozdě k večeru?" "Jdu k panu Lintonovi. když je chvíli pozoroval. co chce.

se nám napříště vymyká z rukou. Jakmile by ukázal o chlapce zájem. abych časně ráno posadila hocha na Kateřinina poníka a dovedla ho na Větrnou hůrku. že by tam nedošel. jestli jeho zkusíte vyhodit!" KAPITOLA DVACÁTÁ Pan Linton se chtěl vyhnout nebezpečí. ať dobrý či zlý. Proto nic Kateřině neříkejte. ohlásila jsem nevítanou návštěvu a radila jsem. na zítřek. Bylo mu líto chlapce už jen pro něho samého. postavil se sedícímu pánovi před stůl. vyveďte ho ven ! Jděte !" Popostrčíl prskajícího dědka ke dveřím. aby odkázal Josefa . na to my nedáme ! Heathcliff se neptá. abyste jako věděl !" "Dnes už ne!" odpověděl Linton ostře. odpor : "Heathcliff mě posílá pro syna. ať tedy radši neví. Po cestě spí a je tak unavený." pronesl suše. a dost! A já mám kluka přívést. že hoch má otřesené zdraví a že jeho matka si přála." houkl Josef pánovitě a bouchl koncem hole do podlahy. že se musí znovu vydat na cestu. No počkejte!" hulákal Josef na pomalém ústupu. Zmateně uvažoval. "Řekněte panu Heathcliffovi. Ale aspoň ze spánku ho vyrušit nechtěl.jak by chlapce ochránil. sevřelo se mu srdce bolestí. Vyřiďte pánovi také. "že mu pošlu syna na Větrnou hůrku zítra. ale když si nadto připamatoval Isabeliny naděje a strachy. její prosby.a tak jsem neochotně vyšla nahoru do knihovny. sevřel v obou dlaních rukojeť hole. "Seberte se a ven ! Vyřiďte pánovi. jako by předvídal. že bydlí v sousedství jinak by jí to nedalo a chtěla by ho zas vidět na Větrné hůrce ! Řekněte jí zkrátka. otec by ho požadoval ještě důtklivěji. ale žádné východisko. on chce mít svého kluka. a uvidíme. kam zmizel ! Přátelit se s ním stejně nemůže. co chce klukova máma a co chcete vy. že si ho otec najednou vyžádal a že jsme ho tedy nemohli zdržovat !" Linton velmi nerad vstával z postele v pět hodin a bylo mu divné. aby zůstal v mém poručnictví !" "To zas ne. že se ta hrozba splní. Nezbývalo než ho oželet. aby se ho ujal. a rozkřikl se. její úzkost o synáčka. vyrazil ho z pokoje a zavřel dveře. "to ne. Ale pan Linton už mi to nestačil schválit. "Počkejte zítra! On si na vás došlápne sám. co jsem vám řekl ! Elleno. Aby to . bez něho mu nesmím na oči !" Edgar Linton nebyl chvíli mocen slova a obličej se mu zastřel nevýslovným smutkem. a nařídil mi. K tomu dodal: "Jeho osud. o kterou se opíral. protože Josef se vecpal do místnosti v patách za mnou.

že je ošklivé. "Já bez strýčka nepojedu. a pak se mu taky zalíbíte !" "Ale proč mi o něm nikdo nepověděl?" divil se Linton. "No Hůrka je menší než Drozdov a není tak zarostlá stromovím." "Bydlí jen kousek cesty od nás." odpověděla jsem. . že ho ani nechce nechat." domlouvala jsem mu. "Vaše maminka si třeba myslila. Ale teď s chutí vstávat. Jak můžu mít rád tatínka? Vždyť ho neznám !" No přece všechny děti mají rády rodiče. abych ho oblékla. Konečně jsme ho ubožáčka vypravili s různým klamným ujišťováním. a mnoho podobných slibů. toho jsem si už dávno zamiloval z vyprávění. který se už na něho tolik těší. panu Heathcliffovi.lépe snesl." chlácholila jsem ho. odkud stoupal lehký opar mlhy a houstl do obláčků na modrém obzoru. kdyby o něm povídala. Doprovodím vás já. "A co strýček?" "Taky ne." Linton si znova lehl na polštář a zamračil se. abychom ho nějak vylákali z postele. Začal se s živým zájmem vyptávat na svůj nový domov a jeho obyvatele. Ponenáhlu se jeho sklíčenost rozptylovala vlivem čistého vzduchu vonícího vřesem. že se maminka o něm slovem nezmínila? Často mi povídala o strýčkovi." vykřikl. je suchý a svěží." odpověděla jsem." "Ona taky pojede s námi ? Ta holčička. "Je na Větrné hůrce stejně hezky jako v Drozdově?" ptal se a naposled se ohlédl po údolí. stejně neoprávněných. že půjde na čas k svému otci. "Proč nebydlel s maminkou jako jiní rodiče?" Musel hospodařit u nás na severu. ráno je tak hezky! Lepší je hodinku si zajezdit než to prospat. ale máte z ní krásnou vyhlídku do kraje. že mám tatínka. že můžete domů a uvidíte tatínka! Hezky ho mějte rád. Ale hoch se tvrdošíjně vzpouzel. "Kdoví kam byste mě zavezla !" Rozmlouvala jsem mu to. bude to pro vás maličkost udělat si k nám výlet. vyložila jsem mu. "Až se trochu seberete. Kde bydlí? Já chci být u strýčka. zrovna tamhle za kopci. Vzduch vám tam bude líp svědčit. že si pro něho brzy dojdeme. že ho pan Edgar s Katkou navštíví. až jsem musila zavolat na pomoc pána. "a vaše maminka zase kvůli zdraví bydlela na jihu. co jsem jí včera viděl?" "Dnes ne. A buďte rád. že by se vám po něm stýskalo. aby si po včerejší jízdě ještě trochu odpočinul. jako jste měl rád maminku." "A jak to. K otci?" tázal se ve velkém zmatku. jasné slunečné pohody a mírného Minčina klusu. "Maminka nic neříkala. když se mu to rozleželo. které jsem si vymyslila a po celou cestu chvíli co chvíli opakovala. když nechce k tatínkovi.

služka sklízela a utírala stůl. a on vás bude mít samo sebou radši než deset strýčků. "Viděl mě vůbec? Jestli ano. chovejte se k němu srdečně a upřímně. ale je to solidní stavení. bílou pleť a velké unylé oči. Pan Heathcliff se možná rok co rok chystal. když mě spatřil." A jaký je můj tatínek?" ptal se hoch. než abych si k vám došel sám a vyzvedl si. podíváme se. stísněná okna s mřížovými tabulemi. "Tak jen dál. Radši to nerozmazávejte zbytečnými otázkami. a tedy vzdáleně i váš ten vám ukáže všechna útulná zákoutí a vy se tam můžete třeba uvelebit s knížkou někde v zelené dolině. rozlezlé angreštové keře a přihrbené borovice. a v duchu si říkám : "Ani za mák !" Soucitně jsem se zahleděla na jeho útlou postavičku. co s tím !" . vždyť jste jeho vlastní dítě !" "Vlasy i oči černé?" přemítal Linton. Hareton se chystal na seno. tři sta mil je už pořádná dálka " zamlouvala jsem to. Nelly !" řekl Heathcliff. druhé nejlepší v kraji. jaký na to bude dělat obličej. že mi nezbude. leda když mu v nich blýsklo chorobnou nedůtklivostí. domácí se právě nasnidali. jenom byste ho podráždil!" Na zbytek cesty se hošík ponořil do vlastních úvah. Snad se vám ze začátku nebude zdát tak hodný a vlídný . ale nikdy mu to nevyšlo. dokud jsme nezastavili před zahradními vrátky Větrné hůrky. Máte to s sebou? Ukažte. "To po něm nemám ! Tak mu asi nejsem podobný !" "Moc ne. že k vám v létě zajede. ale dospělým to rychle uběhne.on si rád vyrazí výše do kopců. "Ale je to zvláštní. "Už jsem si myslel. Bylo půl sedmé. šla jsem napřed otevřít. a jindy vás zase vezme tatínek na procházku . ale má vlasy i oči černé a dívá se přísněji. "a deset let se vám zdá věčnost. až bylo pozdě. Byla jsem zvědavá.Možná že zprvu se vám bude dům zdát starý a tmavý. Na vřesovištích jsou nádherné procházky.to už je takový jeho způsob. zvenčí se mu jeho nový domov vůbec nezdál ! Byl ale rozumný a nestěžoval si předem řeba se uvnitř mohlo čekat něco lepšího. které měl po mamince bez sebemenší jiskřičky její živosti. Zatímco se neměl k tomu. už se na něho nepamatuju." "Hleďte. Hareton Earnshaw – to jejiný bratranec slečny Katky. co mi patří. a pak zavrtěl hlavou. "Také tak mladý a hezký jako strýček?" "Mladý asi stejně. že se ještě nikdy nepřijel podívat na mne a na maminku!" řekl tiše. Josef stál u pánovy židle a něco mu vykládal o zchromeném koni. mladý pane. aby slezl z koně. Vůbec je větší a hřmotnější." povídám. to jsem musel být hodně maličký. z jiné strany. Ale řeknu vám. Vážně a pozorně si prohlížel tesané ozdoby portálu.

" pronesl Josef. že máš trochu krve v těle. jinak vám dlouho nevydrží. ano? Celá maminka ! Co vlastně máš po mně. a dost ví. stejně se nedočkáte. Lintone . "Ty mě neznáš?" zeptal se Heathcliff. že hoch má ruce i nohy stejně vychrtlé a chabé. "ten drozdovský vás napálil. Hareton a Josef se zvědavě hrnuli za ním. Nelly. ano?" "Ne. " a jestli ne. "Tak jen žádné hlouposti! Nikdo ti nic nedělá. "Že ne? To je ale ostuda. co tu vidíte a slyšíte. můžete jít domů. Ale zbytečně byste na nás zevlovala. jak si to všechno zařídíme. a uvidíš. Pak ho vzal za bradu a nadzdvihl mu hlavu. a basta! Tvá máma byla potvora. když se přesvědčil. že je to na širém světě jediný z vašeho rodu . Buď hodný kluk. sedněte si u nás." "A co má být." Heathcliff.jmenuješ se Linton. že budete na chlapce hodný. jiného si už sotva pořídíte. hospodáři." zachechtal se Heathcliff. jsi můj syn. jakého máš tátu. Chudinka Linton se po nich ustrašeně rozhlédl. jestli jste unavená. že spolu vyjdeme. On ani zplna nerozuměl. to je krasavec! To je milý droboučký tvoreček!" zvolal." řekl Linton s vytřeštěným pohledem. ohmatal mu slabounké paže a prstíky a Linton přitom přestal plakat a upřel na něho velké modré oči. že jsem si moc nesliboval.jen se nebojte. a posílá vám místo kluka holčičku. co otec říká a jestli vůbec mluví o něm . a když se Heathcliff usadil a vyzval ho "pojď ke mně !". "No teda. vztáhl ruku a nešetrným smýknutím si ho přitáhl mezi kolena. než jsem čekal ." řekl Heathcliff. " Vyzvala jsem rozechvělého a ulekaného chlapce. zabořil mi do rukávu obličej a rozplakal se. Nelly? Plže a kysela? No to aby mě čert vzal. že ti máma nevštípila synovskou úctu ke mně! Tak abys věděl. Moc se mi tu neošívej. aby sesedl a šel dovnitř. "Ale nikomu jinému nestrpím.ba ještě si nechtěl ani připustit myšlenku." opakoval hoch. a cože se červenáš a No aspoň je znát. ale. když skončil zevrubnou prohlídku. pane Heathcliffe?" povídám. ráda byste tomu nekňubovi na Drozdově vyžvanila všechno. který upřeným pohledem uvedl syna do zimničného rozechvění. že ti zatajila. že ten hrubý a uštěpačný člověk je skutečně jeho otec. "Ale slyšels už o mně. "Panečku. Jak vás znám. aby si ho . "Co mu to dávali jíst. "Ne." Budu na něho až moc hodný. se opovržlivě rozchechtal. Ztrápený si teď prohlížel svého tyrana. ty nedomrlé kuře ?" Shodil chlapci čepici. shrnul mu dozadu hustě plavé kučery. Pamatujte. "Doufejme. Držel se mne jako klíště a třásl se na celém těle. "Ale.Vstal a vykročil ze dveří. vypadá to hůř.

"Co by bylo?" divil se Heathcliff. Heathcliff zřejmě rozhodl." řekl Josef. které ve mně budí. A abych s tou laskavostí začal. "Je na té bryndě něco špatného?" řekl a strčil kaši Heathcliffovi až pod nos." dodal. Josefe. Žárlím na jeho přízeň. "Odneste to!" Nakvašený Josef popadl misku a běžel nám jí ukázat. až na to. sám o sobě se mi protiví. a hospodyně ." odsekl Linton. Ten se v tom nevábném pokrmu chvíli nimral. a musím jí mít celou pro sebe. pak se znechuceně odvrátil a prohlásil.předcházel. "No tak. aby se mi něco na světě vydařilo. "můj syn je příští dědic toho vašeho Drozdova. aby ho ve všem poslouchal. Jeho máma byla zrovna taková ta nechtěla ani kousnout do našeho chleba. že si své city musí nechávat pro sebe . až můj potomek bude panovat na jejich statku můj syn bude najímat jejich děti. že starý sluha pánovi mnoho nezadá v opovržení k tomu chlapci. hybaj do práce ! Tak tak. Zkrátka jsem zařídil všecko. Udiveně se podíval na Lintona a ztlumil hlas k úplnému šepotu. aby pán neslyšel." Při téhle řeči se vrátil Josef s miskou mléka a ovesné kaše a postavil jí před Lintona. "a náš princ povídá.a tohle ukňourané vyžle s tvarohovou pletí mě zle zklamalo. a já už čekám na to potěšení. Nelly. když Josef s Haretonem odešli. ty tele jedno pitomé. Nelly?" Navrhla jsem svařené mléko nebo čaj. dokud nemám zaručeno. že se to nedá jíst. dejte mu něco jiného. Smutná věc je. že to nejí. aby za mzdu pracovaly na půdě vlastních předků.třikrát týdně sem bude dojíždět dvacet mil. on je můj. co hoch sám bude chtít. "Nedá jíst?" opakoval Josef. aby tu v něm každý viděl mladého pána a svého nadřízeného. Dal jsem mu krásně zařídit pokoj v patře. leť a přines mu něco k snídani! Haretone. měl to být můj syn chtěl jsem být na něho zaslouženě pyšný . Ale to pomyšlení rozhoduje! Nemá se u mne čeho bát. Jestli jsem si přál. Obstaral jsem učitele . "Dyť jsem mladého pana Haretona živil od malička jen takovou kaší. aby ho učil. budu ho chovat jako v bavlnce. To jediné pomyšlení mi pomáhá snášet toho spratka . a konec řečí! Co se mu dává k snídani. Však se to dalo čekat. že kluk dohromady nestojí za ty všecky okolky. "Když to nejí. nenávidím ho pro vzpomínky. sám váš pán se nedokáže líp starat o svoje dítě. že po něm dědim Drozdov já! A vůbec. a jak mu chutnala ! Tak co by nechutnala vám?" "Já to jíst nebudu. a proto mi nesmí umřít nebo aspoň potuď ne. Haretonovi jsem poručil. že se podřízení budou chovat k jeho synovi se vší úctou. že prý jsme zaseli žito špinavýma rukama !" "Nemluvte mi o jeho matce!" rozhněval se pán. Věděla jsem.

že chlapec ustavičně churaví a je obtížný pacient. i kdyby vprostřed léta bylo! A Josefovo kouření je pravý jed. že prý by z nočního chladu mohl mít smrt ! A hned se mu musí topit. kterému se teď říká salónek. Prý je panu Heathcliffovi čím dál protivnější.dostala příkaz. že ho nepoznala. Slib Katku jakž takž upokojil. abych ho neošidila.věčně mlíko ! Že my ostatní ho dostáváme v zimě po kapičkách. to je panáčkovi jedno. ačkoliv ten se celkem snaží nedávat mu to najevo. Ale měl se stále na pozoru. Obzvláště nesnáší zvuk chlapcova hlasu a nevydrží s ním být delší dobu pohromadě v jedné místnosti.asi ho zadrželi. ujímání nebojiný neduh. KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ Ten den bylo s Katkou těžké pořízení . ale když jí řekli.probudila se v báječné náladě a hned se sháněla po bratranci. já tady nebudu !" Pak se závora zdvihla a zase zaklapla . protože má každou chvíli kašel. a nebo tam leží celý den v posteli. "otcovo sobectví ještě půjde chlapci k duhu.Linton se přes den učí a večer vysedává v malém pokojíku. Tak skončilo mé krátké opatrovnictví. Nepřestala se co chvíli otce vyptávat. jak se daří mladému pánovi. aby neběžel za mnou. že odjel. ale větší útěchou byl čas. "A jak se o sebe bojí! To vám je řečí. aby si měl čeho líznout ! A když ho přijde Hareton . "Zkrátka je to tichošlápek k pohledání. Tak se vám tam povaluje v křesle u krbu. Heathcliff poznal. dodal však výhradu : "Jestli to půjde !" A na to byly skrovné vyhlídky. Nikdy ho totiž nebylo vidět. A ustavičně mlíko . že je hošík slaboučký a že se s ním musí opatrně. že bratrance přivede zpátky. Pan Edgar rád uslyší. jeho rysy jí tak vybledly v paměti. Nasedla jsem na Minku a pobídla ji do klusu. Při nákupech v Gimmertonu jsem potkávala hospodyni z Větrné hůrky a vždycky jsem se jí ptávala. jaký rozmar zase Heathcliffa posedl. a nějaký ten odvar nebo šťávu si přihřívá v hrníčku. rýmu. žil stejně samotářsky jako Kateřina. protože když jsem přivírala dveře." uvažovala jsem. "No vida. zaslechla jsem zoufalý křik a opakované volání : "Nenechávejte mě tu ! Já tady nebudu. kdy se Linton vrátí . právě když Linton bázlivě odrážel neomalené pokusy ovčáckého psa o spřátelení.ale než se s ním znovu setkala. to bylo pláče a nářku! Edgar sám se musel do toho vložit a konejšit ji. topinky musí mít pořád čerstvé. A pořád musí dostávat cukroví a lahůdky. Z odpovědí jsem vyrozuměla. proč se tu zdržovat. když večer někdy zapomenu dovřít okno . Vůbec mají spolu málo řečí . a vyplížila jsem se ze dveří." Teď jsem už neměla další záminku." dodala ta žena. aby to donesla.

z dobráctví trochu pobavit , on Hareton není zlý, jen trochu klackovitý . věřte, že za chvíli se dají do sebe, jeden kleje a druhý brečí. Leckdy si tak říkám, že by pán měl vlastně radost, kdyby Earnshaw zmaloval kluka namodro , ale ovšem nemůže dát na syna dopustit. Ostatně to pán o něm ani neví, jak se pořád hýčká a pořád z něčeho kurýruje, jinak by ho snad vztekem vyrazil ze dveří. Ale pán se radši nechce zlobit, teď už ani do salónku nevkročí, a když náhodou začne Linton otravovat v jizbě a pán je při tom, hned ho žene pryč do poschodí." Dovedla jsem si podle takových řečí představit, že v necitelném prostředí se vyvinul z mladého Heathcliffa nezřízený sobec, ačli takový nebýval od dřívějška. Není divu, že jsem se o něho přestala zajímat, ale přece jsem neztrácela soucit sjeho osudem a litovala jsem, že nemohl zůstat u nás. Pan Edgar si i nadále vyžadoval o něm zprávy, asi na něho hodně vzpomínal. Byl by ho taky rád viděl, i kdyby to mělo vést k mrzutostem, a jednou chtěl, abych vyzvěděla na hospodyni,jestli hoch někdy přijde do vesnice. Pověděla mi, že tam přijel na koni jenom dvakrát, s otcem, a pokaždé že prý ho to porazilo na několik dní. Ta hospodyně pak dala výpověď, jestli se nemýlím, asi dvě léta potom, co přišel na Větrnou hůrku, a vzali si nějakou jinou, kterou neznám - ta je tam dodnes. Nám na Drozdově plynul čas nerušeně jako dřív, až bylo Kateřině šestnáct. Její narozeniny se nikdy neslavily, protože to byl současně úmrtní den zesnulé paní. Pan Linton se vždycky na celý ten den zahrabal do knihovny a vyšel až za soumraku na gimmertonský hřbitov, odkud se leckdy vracíval po půlnoci. Kateřina se musila zabavit, jak uměla. Tenkrát bylo na dvacátého března krásné jarní počasí ajakmile se otec vytratil, naše slečna sešla dolů vystrojená na procházku a řekla, že má dovoleno jít se mnou až na pomezí slatin - pan Linton že nic nenamítá, nezajdeme-li daleko a vrátíme-li se do hodiny. "Tak si pospěšte, Elleno," vybízela mne, "já vím, kam mám namířeno. Najednom místě se usadilo hejno tetřívků, musím se podívat, jestli tam hnízdí." "No to asi bude hodně daleko," zapochybovala jsem, ti přece nehnízdí jen tak na kraji slatin!" "Není to daleko," odporovala. "Viděla jsem je s tatínkem, byli jsme jen kousíček od nich." Dáljsem si s tím nelámala hlavu; nasadila jsem klobouk a šla. Katka poskakovala přede mnou, vracela se ke mně a zas vybíhala kupředujako mladý chrt. Takéjájsem byla plna radosti - slyšela jsem skřivánky zpívat zblízka zdaleka, těšilajsem se z teplého slunéčka, a hlavně jsem se dívala na ní, svého mazlíčka a miláčka, jak se jí čechrají zlaté kadeře, jak se jí zardívají tvářičky do ruměnce hebkého

a jemného jako květ divoké růžičky a oči jí svítí nezkalenou slastí. Bylo to tenkrát šťastné děvčátko, pravý anděl ! Její neštěstí, že byla tak všetečná. Takjak, slečno?" povídám. "Kde máte ty své tetřívky? " Už bychom měly být u nich, nechaly jsme plot obory daleko za sebou." "Ještě trochu dál - jen o kousíček dál, Elleno," pobízela mě opět a opět. "Vylezte tady na ten svah, přelezte ten kopeček, a než budete na druhé straně, už něco vyplaším !" Ale bylo tu tolik svahů a kopečků k vylézání a přelézání, že mě to konečně unavilo, a já prohlásila, že je načase obrátit a zamířit nazpět. Musila jsem na ní křičet, protože mě o hodně předběhla. Ale buď neslyšela, nebo nedbala. zkrátka běžela pořád dál a mně nezbývalo než se plahočit za ní. Pojednou mi zmizela v dolíku, a než jsem ji dostihla, to už jsme byli o dvě míle blíže Větrné hůrce než domovu. Zahlédla jsem, jak jí zastavili dva muži . v jednom jsem poznávala Heathcliffa. Přistihli Katku, když vybírala hnízdo, a ne-li to, tedy aspoň plašila ptactvo. Okolí Hůrky patřilo k Heathcliffovým pozemkům a on jí obvinil z pytlačení. "Vždyť jsem nic nebrala - ani tu vajíčka nejsou," bránila se Katka a na dotvrzení ukazovala prázdné dlaně; spěchalajsemjí na pomoc. "Nicjsem nechtěla vzít,jenom se podívat na vajíčka. Tatínek říkal, že jich bude v hnízdech plno !" Heathcliff na mne mrkl se škodolibým úsměvem, aby mi dal najevo, že nás zná, a proto s námi nemá žádné dobré úmysly. Zeptal se Katky, kdože je ten tatínek? "Pan Linton z Drozdova," odpověděla. "Hned jsem věděla, že mě neznáte, jinak byste se mnou tak nemluvil !" "Aha, vy myslíte, že před vaším tatínkem se tu všechno klaní, co?" A kdopak jste vy?" prohlížela si zvědavě mluvčího. " "Tamtoho druhéhojsem už viděla. Je to váš syn?" Ukázala na druhého muže - byl to Hareton, silnější a urostlejší, nikoli však půvabnější nebo ušlechtilejší. "Slečno Katko," přerušila jsem je, "už to budou tři hodiny, co jsme venku. Nejvyšší čas jít domů !" Ne ten chlap není můj syn," vyřadil mě Heathcliff " z hovoru. "Ale mám syna, a toho už taky znáte. Vaše chůva sice spěchá, ale já myslím, že by vám oběma jen prospělo, kdybyste si chvilku odpočinuly. Nechcete se stavit u mne doma? Stačí jen obejít ten vršek a jsme tam. Dojdete dřív domů, když budete odpočaté, a my vás srdečně uvítáme u nás." Pošeptala jsem Kateřině, aby to kvůli mně nepřijímala,

že je to naprosto nevhodné. "A proč?" odpověděla mi nahlas, "nohy mě bolí, jak jsem běžela, a tráva je plná rosy - tady si sednout nemohu. Pojďme, Elleno! Vždyť říká, že se známe s jeho synem! Nejspíš se mýlí, ale já už tuším, kde asi bydlí - v tom dvoře, kdejsem se zastavila na zpáteční cestě z Penistonských skal. Je to tak?" "Správně," vpadljí do řeči Heathclifl. "Nelly, nemluvte nám do toho ! Slečnu to pobaví, když se k nám na chvilku podívá. Haretone, jdi se slečnou napřed ! Vy půjdete se mnou, Nelly!" "Ne, nikam se nepůjde!" křičela jsem a hleděla se mu vyškubnout, protože mě chytil za ruku. Ale Kateřina se už tryskem rozběhla kolem kopečku a blížila se k brance. Společník, kterého jí Heathcliff přidělil, se nijak nesnažil ji dohonit - uhnul do úvozu a zmizel. "Pane Heathcliffe, to jste neměl dělat," protestovala jsem. "Však vy víte, že z toho nevzejde nic dobrého! Ona tam uvidí Lintona a všechno poví otci, jen co se vrátíme. Já si to pak odnesu." To právě chci, aby viděla Lintona," odpověděl. "Teprve posledních pár dní vypadá trochu k světu . málokdy stojí za podívanou. A slečnu brzo přemluvíme, aby držela jazyk za zuby. Nikomu to nebude na škodu." "To si dovedu představit! Její otec mi nikdy neodpustí, že jsem jí nechala vkročit do vašeho domu. A já mám sama tušení, že máte něco zlého v úmyslu, když jí zvete." "Já mám jen poctivé úmysly a všechny vám je povím. Aby se totiž bratranec a sestřenice do sebe zamilovali a vzali se! Vidíte, jak jsem šlechetný k vašemu pánu. Jeho žába nemá naději na dědictví, a kdyby vyhověla mému přání, má budoucnost zajištěnou - bude dědičkou společně s Lintonem." Nač to?" odpověděla jsem. "Kdyby Linton umřel " a jeho život je stejně na vážkách - Kateřina by dědila tak jako tak." "To zas ne," řekl. "V poslední vůli není žádná doložka v její prospěch. Jeho majetek by nakonec připadl mně. Ale abych předešel všechny spory, přeji si jejich sňatek a jsem pevně rozhodnut, že ho uskutečním." "A já jsem zas pevně rozhodnutá, že víckrát se s ní k vašemu domu nepřiblížím," odsekla jsem mu. Došli jsme právě k brance, kde na nás Katka čekala. Heathcliff mi řekl, abych byla zticha, šel cestičkou napřed a spěšně nám odemkl dveře. Naše slečna si ho několikrát změřila pohledem, jako by se ještě řádně nerozmyslela, jak ho posuzovat. Ale on se na ní usmál, když se jejich pohledy setkaly, a vlídně jí oslovil - a já hlupák jsem se domnívala, že vzpomínka na její matku ho snad obměkčí, aby jí neubližoval. Před krbem stál

/221/ Linton. Právě se vrátil z procházky v polích, protože měl ještě na hlavě čepici a volal na Josefa, aby mu přinesl suché boty. Hodně se vytáhl na svůj věk - teprve mu mělo být za pár měsíců šestnáct. V obličeji byl pořád hezký, barvu měl lepší a oči jiskrnější, než jak jsem si ho pamatovala jenže to bylo přechodné zdání, vykouzlené chvílí na zdravém vzduchu a pěkném sluníčku. No kdopak to asi je?" obrátil se Heathcliff ke Katce. " Poznáte ho?" " Váš syn?" řekla pochybovačně a střídavě si je prohlí" žela. Tak tak!" ujistil jí. "Ale neviděla jste ho už dřív? " Vzpomeňte si! Ach, vy máte krátkou paměť! Lintone, nepamatuješ se na sestřenku, co jsi jí pořád chtěl vidět? Nedal a nedal jsi nám pokoj kvůli ní." "Ale ne, tohle že je Linton?" zvolala Katka a celá vzplála radostným překvapením. "Ten malý Linton? A teď už je větší než já ! Ty jsi Linton?" Hoch to potvrdil. Přistoupili k sobě a Katka ho vřele políbila. S údivem hleděli oba na změnu, kterou v jejich vzhledu způsobil čas. Kateřina dorostla dnešní výšky, měla postavu pěkně vyplněnou, ale štíhlou, pružnou jako ocelové pero, a celá jen zářila zdravím a energií. Linton měl křehký vzhled a unavené pohyby a v těle byl neobyčejně slabý, ale jakýsi půvab dával zapomenout na jeho nedostatky a získával mu sympatie. Když mnohokrát zpečetili polibky oboustrannou radost, jeho sestřenka se obrátila k Heathcliffovi, který stál u dveří a dělil svou pozornost mezi podívanou dovnitř a výhledem navenek, předstíral totiž, že se dívá ven, a stranou pozoroval, co se děje uvnitř. Tak vyjste můj strýček !" zvolala a natáhla se na špičky, " aby ho příbuzensky pozdravila. "Hned mě něco k vám táhlo, i kdyžjste se zprvu tak zlobil. Proč k nám nechodíte s Lintonem na návštěvu? To je zvláštní, bydlíme tolik let v blízkém sousedství a ani se u nás na Drozdově nezastavíte! Pročpakjste takový?" "Než jste se narodila, užil jsem Drozdova až dost. Ale no tak - ! Dejte s tím pokoj ! Jestli už musíte rozdávat hubičky, pamatujte na Lintona pro mne je jich škoda." "Darebná Elleno, zlá Elleno," žalovala Kateřina a vrhla se zas na mne s hloupými polibky. "Pročpak jste mě sem nechtěla pustit? Ale od nynějška chodím na Hůrku každé dopoledne . dovolíte, strýčku? A někdy s sebou vezmu tatínka. Že nás rád uvítáte!"

"Nechce se mi do toho. jasně svědčil. že jste tu dnes byla. který vrhla ke dveřím. ten by se k ní měl jinak! Víte. "Nebyl jsem mu dost bohatý na ženicha jeho sestry. že má snaha vyjde naprázdno. než je. "Ani nevím. To ho ťalo do živého. ale jestli mu prozradíte. ho brzy prokoukne a pošle ho k vodě. překazí vám další návštěvy dočista. co slyšela od hospodyně. je pyšný! Nikdy mi to neodpustí !" "To není správné. strýčku. Pan Linton má na mne spadeno. Mladý muž se právě umyl. Nebudu sem tedy chodit. Ale jestli se to moje vyžle nebude mít k světu. Takhle není nebezpečí." odpověděl. "Čtyři míle cesty? To by mě strhalo! Ne. on si tu suší boty a na ní se vůbec nepodívá! " Lintone!" "Co je. přišlo jí na mysl. jednou mu to povím. "A teď se vás něco zeptám já. Ten se odněkud ozval a za chvíli tu byli oba. tati?" ozval se hoch. než se přezuješ ." poznamenal na adresu dívčinu. ať vidí tvého koně!" "A nechtěla by slečna radši posedět tady?" zakňoural Linton. "Nemáš. Jedenkrátejsme se nekřesťansky v hněvu pohádali . že tu vydrží tak do osmnácti . že by se v něm slečna zhlídla. "a mrzelo ho. co bys tu kolem sestřence ukázal? Třeba králíky nebo lasičí noru ? Proveď jí zahradou. přece jen sázím na Haretona proti němu. Proto mu nesmíte o tom nic říkat. Odhadujeme."Samo sebou. Hareton. bylo to vidět podle tváří vydrhnutých doruda a mokrých vlasů." odpověděla. ledaže byste neměla zájem o bratrance a nechtěla ho už vidět. i když je tak zaostalý? Kdyby byl z jiné rodiny. mohl jsem ho mít docela rád. Linton však zůstal dřepět. "Jen ještě něco. ale doma ani slovo!" "Proč jste se nepohodli?" vyptávala se Kateřina. že mým synem není Hareton. ať k nám slečna Lintonová zajde někdy sama! Každý den to být nemusí. sakra. ale řeknu to radši rovnou. jak jí nazývá ten nekňuba .je to sice dávno. to je nemehlo. a vezmi jí do stáje. Z jeho tónu bylo zřejmé." mínila Katka. Nelly." vzpomněla si Kateřina . Ale mně a Lintonovi do vašich sporů nic není. . že se mu nechce ani hnout." ušklíbl se strýček . aby zakryl hlubokou nechuť k oběma hlášeným návštěvníkům. vyšel do kuchyně a odtud do dvora a volal po Haretonovi. Heathcliff vstal. a ještě si přisedl k ohni. že stokrát denně lituju. ale ať on chodí do Drozdova !" "Takovou dálku?" zahučel bratranec. že by se radši probíhala. když chcete. "Skoro mám strach. Chodit k nám můžete. ale tak jednou dvakrát týdně !" Otec vrhl na syna zlostný a opovržlivý pohled. že jsem si jí přece vzal proti jeho vůli.měl co dělat. Slečna Lintonová . ale pohled.

ty jí doprovodíš po hospodářství. a k tomu jsem ho vychovaljá ! Co říkáte. Vám se nelíbí?" Kateřina se ošklíbla.vlastně o něco mladší. "synovec vaší matky.jak muje. aby nahradila chybějící hovor. že je náramně citlivý. Earnshaw hleděl na opačnou stranu než Kateřina a prohlížel si známé okolí. Kateřina za ním občas po očku mrkla. či poručník. tím ostatním pohrdá jako hloupou slabostí. Jenže je rozdíl mezi těmi dvěma kluky jeden je zablácené zlato. neměl bych z jeho zblbnutí poloviční potěšení. To jsem mu zašil hubu !" liboval si Heathcliff. onjeještě pyšný na svoje hulvátství. Ale jeho pán. ale bez valného obdivu." uvažoval Heathcliff nahlas. ho usmířil slovy : "Podívejme se. když přešli pod oknem." "Dělá mi radost. jako mám ! Ale on nebyl tupý . "Teď " se neodváží ani ceknout. Kdyby byl tupý od narození. Švarný mládenec přece !" domlouval jí Heathcliff. Pak si sama hledala něco k zabavení. co jsem od něho čekal. "protože navíc ještě zlomyslně. nepodřekni se! Ne abys jí okukoval."Tenhle přece není můj bratranec. když to někdo vidí! A když se na tebe dívá. Vzpomínáte si. nedrmol a nestrkej ruce do kapes ! Běž a bav jí. jak nejlíp umíš !" Ohlédl se po dvojici mladých lidí. protožejsem to prožíval sám na sobě.jakpak to bylo? No něco moc pochvalného ! Heleď. tak přitrouble. " Ta prostořeká žába si stoupla na špičky a pošeptala cosi panu Heathcliffovi do ucha." podotklajsem. A chovej sejako lepší člověk. že?" "Ale ano. jaký jsem býval vjeho věku . po kterém se šlape jako po dlažebním kameni. hůř. rozumíš? Žádná sprostá slova . že prý jsi . nečum a koukej radši jinam! Když s ní mluvíš. Nelly. náš Hareton ještě u slečny vyhraje! Ona říká. jak říkává Josef!" "Ještě hůřjste vypadal. přesně řečeno? Ani já jsem nemohl vypadat tak hloupě . Jenom zvířecká stránka na člověku mu imponuje. nastrčený . nebyl by i Hindley pyšný na syna. "Splňuje všechno. všimla jsem si. ve všem podezírá nějaký posměch a určitě má tušení o své méněcennosti. nežjeho mizerný táta držel mne! Výsledekje tady. ještě toho zkusí víc ! Jakživ se nevymotá ze své žalostné zaostalosti a nevědomosti! Držím ho v ní pevně. druhý je vyleštěný cín. jako by mu bylo nové a cizí.umím si dokonale představit. co trpí ." přisvědčil Heathcliff. Například teď vím přesně. Ten se dal do smíchu a Hareton zrudl do krvava . Vesele hopkovala a prozpěvovala si.a toje teprve na začátku. kdyby ho teď mohl vidět? Skoro jako já na toho svého.

že ze strachu před troškou námahy si odepřel potěšení z Katčiny společnosti. "On nezná písmenka." "Jakpak se nedá číst?" pohoršila se Kateřina. Earnshawe !" popichoval ho.patrně ho mrzelo." Linton sebral síly a odlepil se od teplého krbu. Všimla jste si.první projev veselí. "Sestřenka myslí. "Vždyť je to anglicky. zaslechla jsem Katku. To máš z toho. když kašleš na čtení a kníhy. a přece to se svým náskokem dotáhne daleko. "Asi ňáké povídání. postrčím. že jsi slabomyslný. proč to tamje? Linton se k tomu zahihňal . kůže líná!" pobídl ho jakoby dobrosrdečně. který opravdu v tu chvíli vypadal. jak jim říkáš. moulu." Linton se znovu pochechtával a dělal výsměšné posuňky na Haretona. já to přečtu! Ptám se jenom. Otec zpozoroval. "Nevynechává mu to? Dvakrát jsem se ho na něco ptala. Nad čím on by splakal.dočista zmařené ! Já nemám čeho želet. se začal netrpělivě vrtět . že křivdím sirotkovi. co se mluví. až kam ho. "Věřila byste. co značí nápis nade dveřmi. jak chlapec neklidně bloudí pohledem k oknu a rukou nerozhodně sahá po čepici. Hareton se koukl nahoru a podrbal se na hlavě jako opravdický venkovský balík. "Běž za nimi. že žádnou odpověď nečeká. Okno bylo pootevřeno. "Ale nic mu neschází. Já aspoň stěží rozumím." prohlásil.bylo jasné. na . že Hareton je takový pitomec a má mě rád. dohoníš je na rohu u včelína. že může být na světě takový obrovský ťulpas?" "Má to tady všechno v pořádku?" zajímala se slečna Katuška docela vážně. který seděl daleko od nás a neslyšel. Kdyby ten lotr chtěl vstát z mrtvých a proklínat mě. a pokaždé civěl. Ten jeho syn měl výborné vlastnosti. Kateřino. jako by mi nerozuměl. A největší zábava je. jako by byl mdlého rozumu. viď. "To se nedá číst. Zatím náš mladistvý společník.jako padělek panského stříbra! Ten můj nemá nejmenší vlastní hodnotu. Neodpovídala jsem . to vím na světě já jediný. jak se ptá svého dosavadního." vysvětloval sestřence. který jsme od něho slyšeli. " který se tolik neostýchal když odpovidal druhovi. a když hoch vycházel ven. Musí se uznat. málo společenského průvodce. jakou má hroznou horáckou výslovnost?" /226/ Na co sem k čertu pleteš kníhy?" zavrčel Hareton. ať se neopovažuje urážet jeho jediného dobrodince na světě !" Heathcliff se pekelně řehtal při té myšlence. že v tomhle jsem Hindleyho trumfl. dopálený sirotek by ho hnal zpátky. jenom je líný. "Vstaň. když on mluví. a jsou k ničemu .

Pocítila jsem k Lintonovi spíše odpor než soustrast a začala poněkud omlouvat jeho otce. že ten těžký úkol. když vykládal o Haretonových nedostatcích a vzpomínal na jeho různé ostudy. Chtěl se asi o tom více rozpovídat. "Co sem do toho pleteš čerta?" vysmíval se Linton. sotva ho ráno pozdravila. ale mám takovou radost. to je vidět. proč nechce. že s ním není zadobře. dřív jsem nemohla Katku z Hůrky dostat. aby se stýkala s lidmi z Větrné hůrky. velkou radost jsem z toho neměla. ale naštěstí pán nevyšel z pokoje a nepovšiml si naší dlouhé nepřítomnosti. že si může z Haretonovy zvláštní mluvy učinit terč zábavy. "hádej. že nemáš mluvit sprostě? A ty jen otevřeš hubu. že mám proti nim samé předsudky. ale Katka s Lintonem vypukli v hlučné veselí. jináč bych tebou praštil o zem v tu ránu. že by se její rozmazlenosti mohly klást nějaké meze. ale hned nato se podíval s obzvláštní nechutí na tu prostořekou dvojici. chovej se jako lepší člověk!" "Tvoje štěstí. již na ústupu. protože těžce snášel urážky. koho jsem včera potkala na procházce po ladech? Vidíš . ale nakonec jsem se utěšila. protože se s panem Lintonem už neviděli. že prozrazuje nepěknou povahu. . Jste zaujatá. aby jí přesvědčivě vyložil. ale nevěděl. Elleno. jsi slabší než holka. rozumíte? A tatínkovi vyhubuju. že nejsi pořádný kluk. jinak byste mě nebyla celá léta šidila pohádkou. Moc se na vás zlobím. Cestou domů jsem se snažila Katce vysvětlit. Obličej mu hořel vztekem a hanbou. Pozdržely jsme se do odpoledne. Jen mí nesmíte nic mluvit proti strýčkovi .je to můj strýček. Druhý den to všechno vyšlo najevo." zvolala. moje splašená slečinka byla ráda. že Linton žije daleko od nás. abyste věděla. "Já vím. když Haretona vypudili. která štěbetala ve dveřích. "Tatíčku. Linton docela jinak oživl. mezi jaké lidi zapadla. no. než uznala. že vám to zatím odpustím. /227/ abych jí ten omyl vymluvila. Ten večer se o své návštěvě nezmínila. dívku zas bavilo jeho škodolibé špičkování a neuvážila. Pan Heathcliff také slyšel jejich řeči a usmál se. Ale ona si vzala do hlavy." A tak jí pusa jela. kdežto Kateřina zas potřebovala slyšet dobré důvody. "Copak ti tatínek neříkal. se mu přece podaří lépe než mně. který ho tak nízko cenil. vy jste zkrátka při tatínkovi. a už ti z ní vyletí nějaká sprosťárna ! Chovej se přece způsobně jako já.kterého byl zvyklý. ty vyžle!" mstil se slovně ten rozhněvaný neotesanec. až jsem zanechala všech pokusů. jak se proti nim bránit. Bohužel se neměl k tomu. poučit a varovat Katku.

protože je zavinila jen horká krev a bezmyšlenkovitost. která mohla tajně celá léta osnovat pomstu a vypočítavě strojit úklady bezjediné výčitky svědomí. a pořád marně. že je smím navštívit. abyste se s Líntonem nesešli.jen se na mne občas vyčítavě podíval. a co z toho vzešlo. a lituji. pan Heathcliff se choval docela přátel/228/ sky.ale poslouchej to po pořádku. neposlušnost. Takový nový pohled do hlubin lidské zkaženosti jí hluboce pohoršil a poděsil . koho nenávidí. Hodlal jsem ti to jednou vysvětlit. který s rozkoší přivede do neštěstí a zkázy každého. ale naopak. až budeš starší. A tak pro tvoje dobro. že si vzal tetu Isabelu. neuměla si to dosud aní představit ! Pan Edgar . a dobře věděla. "jenom prý ti to nemám vyzradit. jsem to zařídil. že dceři nestačí jeho pouhé slovo. že nemám rád Heathcliffa. důvod není ten. Pak si jí přitáhl k sobě a káravě jí řekl. a pro nic jiného. kdy se jich dopustila. Slečna Katka se ovšem v životě nesetkala se špatností . jak se Heathcliff choval k Isabele a zmocnil se Větrné hůrky.je to ďábelský potměšilec." odvětila.její vlastní chyby. že kvůli mně bude proti tobě nepřátelsky zaujatý. o něčem podobném jakživa neslyšela a nečtla. a ty ne !" Pán poznal. aby uvěřila v strýcovu zlou povahu. že opravdu nechceš odpustit . jak ses lekl ! To máš asi špatné svědomí.nebýt jeho!" taková byla jeho trpká úvaha a v jeho očích byl Heathcliff vrah. abychom se přátelili s Lintonem. "Mohla žít . naskytne-li se mu příležitost. vypověděl jí tedy stručně. kterou v nitru cítil k dávnému nepříteli již od smrti paní Lintonové. že jsem to odkládal.věděl jsem také. Heathcliff nenávidí mne ? . Můj pán mlčel." "Ale tatíčku. jsem tedy takový." namítala Kateřina. nijak nepřesvědčená. viď? Potkala jsem .vina je na tvé straně! On aspoň nás nechá se přátelit. kdy se mi vrátí Linton !" Podala věrnou zprávu o naší procházce. jako když mě lituje. Katko. protože ses s ním pohádal a nemůžeš mu odpustit. dokud neskončila . "A on neměl nic proti tomu. proč jí tajil Lintonův pobyt v blízkém sousedství ! Copak si myslí. Říkal.tatínku. Věděl jsem. zaujatost. pokud byjí nebyla ke škodě? "Ano. jak se pořád těším. že by jí otec mohl odepřít nějakou radost. abys věděl.se do toho nedaly počítat. že nemůžeš udržovat známost s bratrancem a vyhnout se přitom styku s panem Heathcliffem . hněvívost . Nedovedl se o tom šířit .i těch několik slov oživílo v něm všechnu tu hrůzu a zášť. A vidím. "Ne. že víc dbám na sebe než na tebe?" řekl vyčítavě. jak jsem na tvou faleš přišla ! I ta Ellena držela s tebou a nestyděla se přitom dělat. a Katku mrzely ještě týž den. Užasla proto nad černou duší. kdy budu chtít. "Podle tebe. protože nemáš rád pana Heathcliffa. že ona přece nezná důvod.

"Přitom bych mu poslala ty knížky. aby se tak stalo!" Přece takové malé psaníčko -" škemrala s prosebným " pohledem. "On " by vám zas odepsal a jakživo by to nebralo konce. jak je to zajímavé čtení. a vy zůstala sama na světě -jak by vám pak bylo? Srovnejte si dnešní zklamání s nějakým skutečným neštěstím. ajá dohlédnu. "Hanba. Nehlučně jsem se vrátila. Tatínek si to přeje.nemusíte bažit po jiných !" "Vždyť já nepláču pro sebe. že se mi nechtělo jí dát pusu na dobrou noc. slečno Katko ! Představte si na okamžik. Teď si zas jdi po práci nebo zábavě. tu známost musíte úplně přerušit. že ho zítra navštívím. a buďte vděčna za ty drahé lidi. kterou honem provinile schovává. že nemůžu přijít a proč?" řekla a povstala. že vás má plnou hlavu jako vy jeho? Copak tam nemá pro vyražení Haretona? Anijeden člověk ze sta by nebrečel pro ztraceného příbuzného. Smím. slečno Katko. že se nestydíte plakat jako dítě !" pokárala jsem jí. Ne. Pak ho doprovázela po oboře a celý den plynul jako obvykle.jak to u nás dopadá. Vlezte do postele !" Změřila mě jizlivým pohledem. a pustí vás z hlavy. že je zbytečné to dále rozvádět. Tiše!" zakřikla jsem jí. co jsem mu slíbila půjčit: On nemá zdaleka tolik pěkných knih jako já a moc se na ně těšil. Zlobila jsem se na ní. aby ses vyhýbala tomu domu a rodině." "A nemohla bych mu poslat aspoň lístek. a bude čekat marně. a už na to nemysli!" Katka políbila otce a podle denního pořádku zasedla na pár hodin k učení. ale už na schodech mě to přešlo. myslíte. "Nebudeme si nic začínat " s psaníčky. když vejdu do pokoje! . "ale pro něho ! Těšil se. pokaždé na kousek odpůldne ! Linton si domyslí. Ale když se večer odebrala do své ložnice a já jí šla posloužit při svlékání. že bychom vám oba umřeli." odpověděla. které máte . v ruce tužku. Elleno. /229/ já i pán. tak darebným. když jsem mu vykládala. nestálo by vám za to cedit slzičky kvůli malé mrzutosti ! Na vás ještě nepadl ani stín vážné bolesti. Elleno?" Nesmíte ! Naprosto ne !" odmítla jsem rozhodně. proč chci.soudil. kterého viděl sotva dvakrát. před sebou prázdný papír. našla jsem jí uplakanou klečet u postele. "Kdyby vás někdy potkal opravdický zármutek. a vida! Slečinka místo v posteli je u stolu. Přikryla jsem jí a zavřela u ní dveře. Dodal jen : "Napříště pochopíš. dceruško. To bude zklamání!" "Hlouposti.

Viděla jsem. Taky teď měla ve zvyku časně ráno chodit do přízemku a lelkovat po kuchyni. Někdy jsem zahlédla.ale to jsem se doslechla až později. ale s občasnými projevy. jistěže pošetilá.pán se slečnou odešli už dávno nahoru probrala jsem všechny své klíče z domácnosti a snadno jsem mezi nimi našla jeden. Zatímco mu děvečka nalévala . Sice jsem to už dávno tušila. když jsem v té spoustě papíru zjistila samé dopisy od Lintona . ale ponenáhlu se rozvíjely v obšírná milostná vyznání . jak při pisatelově mládí ani nijak nešlo." povídám.psal jí skoro každý den a byly to zřejmě odpovědi na korespondenci od ní. V noci. Ty podle data starší byly rozpačité a krátké. který sní o neskutečném mlhavém ideálú ženy.strašně ráda se skrývala v různých koutech o samotě. abych si ho v klidu prohlédla."Jen si pište. která jí patřila v sekretáři. Samozřejmě že dopis dokončila. jak zamířila ke dveřím. Otevřela jsem jí. A teď se zhasíná !" Zamáčkla jsem plamen svíčky dusítkem a přitom od ní sklidila plesknutí přes ruku a mrzutou výčitku : "Vy nepřející !" Zabouchla za mnou dveře a zamkla se. zvykla si však něco nového . Ale na mne to dělalo dojem prázdného žvanění. umínila jsem si. jaký by slušel nanejvýš školáčkovi. Kateřino. ale přec mě znovu překvapilo. Pročetla jsem si jich pár na ukázku. Kromě toho trávila celé hodiny v knihovně nad zásuvkou. když přicházel jistý chlapec. nemám zdání. Zvědavost a podezření mi nedaly pokoj. četla tam. Než odtamtud odešla. že se na tyjejí záhadné poklady podívám. Až donedávna tam bývaly její hračky a tretky . nakoukla jsem dovnitř.teď je vystřídala spousta přeložených papírů. vždy ji pečlívě zamkla a klíč vytáhla. začínala s plamenným citem a končila slohem strojeně květnatým. Když se jednou probírala obsahem zásuvky. Jestli tohle Katku uspokojovalo. odnesl jí ho na danou adresu mlékař z vesnice . jakou už /230/ dávno neměla. Prázdnou zásuvku jsem zamkla. jako by na něco čekala. "on vám nikdo to psaní nedoručí. Míjely týdny a Katce se vrátila nálada. když byl vzduch čistý . že jí z knihy vyčuhuje jiný papír. trhla sebou a zacláněla kníhu zřejmě aby ji přede mnou schovala. Opustila jsem jí ve vzteklé a vzpurnné náladě. který se hodil do zámku v zásuvce. které jako by pocházely z nějaké zkušenější hlavy! Některá psaní mě překvapila podivnou směsí horování a bezvýraznosti . pak jsem je zavázala do šátku a uložila stranou. /231/ Podle svého zvyku slečna časně ráno vstala a běžela dolů do kuchyně. vysypala její obsah do zástěry a odnesla s sebou do komůrky. a když jsem se k ní znenadání přiblížila.

až jsme společně rozlili mléko. co se děje. miláčku. "Já jsem se nechtěla zamilovat. ale nespouštěla jsem Kateřinu z očí. to vy jste ho navedla. odveďte mě nahoru. a najde je vypleněné! Představte si jeho nesmírné zoufalství. až mu to předložím? Ještějsem mu nic neukázala. že budu chránit vaše směšné tajnosti. jak jen to bylo možné. Ten den pršelo a Katka se nemohla zabavit potulkou v sadě." obořila jsem se na ní. co vyjadřovalo to jediné "ach!" Pan Linton vzhlédl. slečna mu zastrčila něco do kapsy a něco z ní vytáhla. /232/ "Tak tak. Skryta za zdíjsem si pak přečetla Katčin citový výlev." vydechla. můžete se stydět ! Moc hezký brak si " to čtete ve volných chvilích. že jste nežalovala! Byla jsem strašně neposlušná. jakmile jsme se u ní zavřely.jemu samému byjistě ani ve snu nenapadlo s tím začít !" "Já nezačala. Pěkně vyvádíte. Padla na kolena. který se vrátí do hnízda. Hanba.mléko do konve. kde před chvílí zanechal plno cvrlikajících mláďat. a já jsem si schválně vynašla práci na potrhaném lemu záclony u okna. dosud tak šťastné ! Představte si ptáčka. Elleno. viďte. slečno Kateřino. ale opravdu to už neudělám !" Zachovala jsem důstojnou vážnost a vyzvala jí. Když měla dost ranního učení. "Zamilovat ! To jsou ale řeči ! To jako bych se já zamilovala do mlynáře. "Prosím vás. "Elleno. aby vstala. Bylo to prostší a dojemnější skládání než dopisy Lintonovy . který k nám přijde jednou za rok odkoupit obilí ! Kdopak se kdy zamiloval do člověka. Její otec seděl u stolu a četl. já už to víckrát neudělám ! Neříkejte to tatíčkovi! Neví to ještě? Elleno. ale nečekejte. aby začal psát takové ubohosti. vy je máte !" začala okamžitě. Co udělala? Řekla jen "Ach !" Ale ta změna v její tváři. Nadešla jsem poslíčkovi zahradou a vypadla na něho ze zálohy. ale já jsem zvítězila psaníčko jsem mu vyrvala a pohrozila mu vážnými následky. "Elleno. není mi dobře !" Vyhověla jsem jejímu přání a doprovodila jí do jejího pokoje. "Nic. tisknout by se to mohlo ! Copak si pomyslí pán. jestli nedá pokoj a nepospíší si domů. Udatně sice bránil svěřené poselství. prosím. "Copak je.moc milé a moc pošetilé ! Vrtělajsem nad tím hlavou a vrátila se v zamyšlení do domu. já ne -" vzlykala Katka usedavě. vraťte mi je.a máte slabou představu. stalo se ti něco?" Z pohledu i hlasu poznala. kterého . šla se tedy potěšit ke své zásuvce. to až on -" "Zamilovat!" pronesla jsem tak opovržlivě. že onjejí poklad nevyloupil. jeho žalostný pokřik a třepetání křídly . tatíčku.

prosím vás pěkně!" Ale sotva jsem začala prohrabovat oharky v krbu. ačkoliv mrazivý vítr pobádal k rychlejšímu pohybu. "To mi slíbíte. On to sice nedá/235/ val najevo. když mívala skleslou náladu . Plamen vyšlehl do komína. nebo jdu !" "Slibuji. Stalo se." plakala a zadržela mě za sukni. Snažně prosila.viděl dvakrát v životě.abych s nimi udělala cokoliv . "Jen je hoďte do ohně. Mně bylo víc do smíchu než do přísnosti. ale já je zdvihla vysoko nad hlavu. V létě .jak zvedá ruku a otírá si tvář. aby se rozhořely. a konečnějsem se dala trochu obměkčit. Aspoňjeden si nechám. nemohla snést tu bolestnou oběť. Elleno. "Zkrátka už vůbec nic. abych je radši spálila . Rozhlédla jsem se kolem. Tu začala zoufale a ztřeštěně prosit.jen abych je neukazovala. Lísteček na památku po Lintonovi ! Elleno !" " /233/ Rozvázala jsem šátek a počala jsem z jednoho kraje listy vytahovat a házet je na oheň. vy zlobo zlá!" zaječela a sáhla " do plamenů. čím bych jí mohla rozptýlit. že byl zamlklejší a v tváři zachmuřenější. kdykoli se panu Edgarovi přitížilo. "Výborně . hračky?" "My si neposíláme hračky !" zvolala Kateřína. co řekne tatínek vašemu zamilování !" Skočila po svých drahocenných dopisech. aby si směla aspoň jedno dvě psaní ponechat. prstýnky. Pýcha u ní nabyla vrchu nad ostychem. protože jsem v tom všem viděla jen dívčíješitnost. slíbíte mi na svou duši. setřásla ostatní listy zpět do uzlíku a zamířila znova ke dveřím. Po jedné straně cesty stoupal rozervaný sráz. ať dokončím zápalnou oběť. Prsť se tam stále sesouvala a duby se prudkými vichřicemi zohýbaly skorem do ležata. Dívalajsem se na ní po očku a chvílemi postřehla. a to bylo vždy. Zeptalajsem sejí: "Když tedy všecko spálím.žádné ustřižené vlasy. ale Katka i já jsme to poznaly podle toho. V popálených prstech držela pár ohořelých lístků. Katka kráčela zvolna a netečně .aspoň budu mít co ukázat pánovi !" prohlásilajsem. žádné pobíhání a hopkování jako jindy . dohromady na čtyři hodiny? Dětské povídačky! Hned tojdu hlásit pánovi do knihovny uvidíme. Kateřina hodila zčernalé papíry do ohně a pokynula mi. že už si s ním nevyměníte žádné dopisy. žádné knihy protože jste mu posílala i knihy . kde se nejistě uchytily lískové keře a zakrslé duby s vyčnívajícími kořeny. Prohrábla jsem u obyčejně volila. slečno !" usadila jsem jí.

ale zas ne tolik. a jaká byla řečná až do konce! Kdyby pan Linton vydržel do šedesáti. že uteče mnoho " let. až tatínek umře a vy umřete !" Kdopak ví. kdykoliv jsem jí tak vysoko přistihla. co myslíte. zlatíčko. že vám stačím. "Kateřino. jak jste mi to jednou řekla. Elleno . tak má před sebou více let .si slečna Kateřina zvláště oblíbila šplhání po těch zkroucených kmenech : sedávala a houpala se ve větvích hezky vysoko nad cestou. Že vypadá teskně. půl v zasnění. " Nemáte předpovídat neštěstí ! Doufejme. proč pláčete?" Přistoupilajsem k ní a objalají rukou kolem ramenou. a konečně se přiměla k odpovědi: "Ne. nebo se dívat. ne. jestli vy neumřete dřív?" zakřikla jsem jí. sotva pětačtyřicet ! Moje máma se dočkala osmdesátky. Podívejte se. nechci mu zkracovat život. "Zima dá na sebe ještě čekat. Elleno?" "To ano. když jste tak usoužená !" "Ne. a přece v červnu pokrývaly všechny svahy jako fialová mlha! Nechcete si tam vylézt a utrhnout ho pro tatínka?" Katka dlouho pohlížela na osamělý kvítek. chvějící se i v tom závětří dolíku. Přitom se tváří odvracela a znovu a znovu si k ní tiskla ruku. kolébaném svěžími vánky. než někdo z nás sejde ze světa ." naříkala. slečno!" upozornila jsem jí na jamku " pod kořeny jednoho sukovitého stromu. Jak se můj život změní. ustavičně mi to zní v uších. vezmeme se za ruce a trochu se proběhneme ! Uvidíte. Pojďte. aby si myslela. "A co si počnu. pán je mladý a já jsem v nejlepším věku. "Snad byste se netrápila. Tak se tam vznášívala se zavřenýma očima. V duchujsem se těšívala zjejí svižnosti a dětinské veselé nálady . jak uhnízdění ptáci krmí mláďata a učí je poletovat. vystrkujících jasně oranžové hlavičky mezi nánosy hnědého listí. Nemáte v tvářích kapku krve. Vidíte tamten kvíteček? Vydržel nám tu poslední ze spousty zvonečků. ovšem považovalajsem za svou povinnost vždycky jí vyplísnit." odmítala mě a ploužila se dál sama. Občas se zastavila a zadupala nad polštářkem mechu nebo cho/236/ máčem zežloutlé trávy nebo skupinou hub. nevýslovně šťastna. půl v zamyšlení. že musí slézt dolů. Vzlykání jí přerývalo dech. že má tatínek kašel? Jen když to není nic horšího!" Nepotlačovala již slzy. Dovedla si tak hovět třeba od oběda do svačiny v hnízdečku z větví. jak bude svět pustý. až mě opustíte vy i tatínek a já tu zůstanu sama? NIkdy nezapomenu. jen si prozpěvovat písničky. "aje celý uvadlý a zkřehlý jako vy. které jsem jí v dětství naučila." poznamenalajsem. a nedělat nic. "Určitě to je něco horšího.

ledaže by si člověk stoupl jako Katka na zeď. ale nahoru se k nim mohli dostat jen ptáci. dokud jsem neslyšela její rozesmátý hlas: "Elleno. To protože chci být radši nešťastná a opuštěná já. nezapomínejte na sliby pronesené ve chvílích úzkosti !" Při takovém hovorujsme došly ke dvířkám vedoucím k silnici a naše slečinka.abyste se o něj pěkně starala. který vám nařídil podle svého nejlepšího přesvědčení. že ho můžete zabít. "Všechno na světě je mi vedlejší kromě tatínka. bude i on veselý." připomněla jsem jí. spadl jí klobouk. růžový keř a ostružinové šlahouny neposkytovaly při šplhání oporu. Mně hloupé to dřív nenapadlo. než aby byl on. který by tatínka nejraději viděl v hrobě.no. V dolejších polohách už plody zmizely. Va rovala jsem jí.života. kde jste. A hlavně. co by ho zabolelo." namítala " Kateřina a vzhlížela ke mně v bojácné naději. dokud budu při smyslech. budete-li umíněná a potřeštěná a nepřestanete-li se bláznivě plašit po synovi člověka. Když ne. že jí i to nějak vymluvím. "mám v kapse svazek klíčů. "ale musíte to " dosvědčit i skutkem. Jak se po nich nahýbala." upokojila jsem jí. zamčena a Kateřina prohlásila." odpověděla jsem. Nesmíte tatínkovi ukazovat. snad se mi podaří odemknout. Tatínek potřebuje jen jedno . musíte mi doběhnout pro klíč. než kolik čítáte vy. Jenže vylézt nazpět už nebylo tak snadné . že nikdy." odpověděla dívka. Elleno. Z téhle strany jsou naše hradby nedobytné. podle čeho to pozná Každou noc se modlím. ." "Mne nic netrápí než tatínkova nemoc. nikdy neudělám a neřeknu nic. Katko. jak ho mám ráda. A víte. kameny byly hladké. slečno ! Není to pošetilé. Až se uzdraví. rudě zářících na nejvyšších větvích divokého keře převyšujícího zíďku ze silniční strany. "Teta Isabela neměla k obsluze vás a mne. ale ona již mrštně seskočila na druhou stranu. že vás nějak trápí rozchod. Když budete vy veselá. nesmíte ho ničím trápit! Řeknu vám bez obalu. že si pro klobouk sleze." Hezky to říkáte. oplakávat neštěstí dvacet let předem?" Ale teta Isabela byla mladší než tatínek. už zas rozjasněná jako sluníčko vylezla na zeď a usadila se na ní. Miluju /237/ ho víc než sebe." "Zůstaňte. aby nespadla. nikdy . abych ho přežila. To mi dokazuje. Branka byla . jinak bych těžko obcházela až ke vrátnici. "A neměla zdaleka tak šťastný život jako pán " neměla z čeho se těšit jako on. Natahovala se po hrsti šípků. A věřte. spáry vyplněné maltou.

abyste jí odstrašila od mého . Ne-° utíkejte mi. Jestli se nad ním nesmilujete. nebudu mluvit.dojdu pro klíč. Jenže chudáka Lintona jste uvrhla do propasti zoufalství. hned vyrazím ten zámek kamenem . ajá zkoušela klíč po klíči.jeďte dál ! Že se nestydíte vymýšlet si takové ubohé balamucení ! Slečno Katko . a právě kvůli němu vás prosím o pozornost. nebo je ukážu vašemu otci ! To si dovedu představit ." "Jak můžete ubohému dítěti tak drze lhát?" zavolala jsem na něj přes zeď. že ani ten se nehodí. aby zůstala na místě. /238/ "Ale. Konečně jsem zasunula poslední a viděla. a chtěla jsem se co nejrychleji rozběhnout domů. I Kateřina zůstala stát. že? vodila jste ho za nos." řekl Heathcliff ." "O to teď vůbec nejde." "Já s vámi. pane Heathclíffe. On .žádné odmlouvání. které málem neznají !" "Aha. že mládenci neumírají z lásky k dívkám. "tatínek říká. chřadne vůčihledě ze dne na den. všechna ta psaníčka .nedejte se hanebně šidit! Musíte sama uznat. že nenávidím svého syna. někdo poslouchá klíčovou dírkou. ne nějak obrazně. ale všechno marné ." Kateřina si zatím krátila čas tím. A Ellena mi to potvrzuje. ovšem. ale nelíbí se mi vaše falešnost. chci vás požádat o malé vysvětlení . prosím vás." bránila" se Katka." křikl nahlas. nabažila jste se hry a udělala jí konec.ten jezdec ! "To je šťastná náhoda. že vás vidím. ale doslova! Hareton se mu už kolik neděl v jednom kuse chechtá. "mám vás rád. zamiloval se na smrt ! Na mou duši. také šeptem. to bral doopravdy. že tančila kolem dokola přede dveřmi.právem se červenáte ! Je to sotva pár měsíců." ušklíbl se přistižený lotr. že? Oba byste zasloužili pořádný výprask. ale zastavily mě zvuky ze silnice . a jak se ukázalo. "Milá paní Deanová. já sám jsem přikročil k ráznějšímu opatření a snažím se ho z té pitomosti vyléčit zastrašováním. slečna Lintonová!" pronesl hluboký zvučný hlas . honem otevřete !" ozvala se polekaná Katka. že kvůli vám umírá! Vaše falešnost mu zlomila srdce . Znovu jsem tedy vyzvala Katku. Jak vy můžete tak drze lhát. " "Elleno.ubohé dítě`? Proč vymýšlíte hrůzyplné povídačky.klusem přijížděl kůň. nemáte kus citu ! Jáje mám. "Prosím vás. jste mi je ještě dlužna. Ano . A vy zvlášť. byl to on ! "Jistě o mně nikdo neřekne. že prý nenávidím to .milostná psaníčka. cojste si pravidelně psala s Lintonem . protože jste starší. Kdo to jede?" ptala jsem se šeptem. že jste zlý čLověk a prý nenávi díte jeho i mne. bude do léta pod drnem.

která tajila prolhanost pod maskou přísné výčitky. "Smutek a zklamání urychlí jeho konec. buďte tak moc hodná! Představte si jen svého otce na mém místě . ať si toho užije . Spěchaly jsme tak. že byla k nepoznání . /241/ Pán už se odebral do ložnice. Posvačily jsme tam spolu a ona si lehla na kobereček a řekla mi. Měla jsem ale tušení. že ani váš pán by nic nenamítal. i kdyby ho váš otec o to prosil? Na mou duši. abych na ní nemluvila. a Josef nebo Hareton už vůbec žádnou. a Lintona místo sebe ! Co vy byste řekla lhostejnému milenci. Žízní po vlídnosti a lásce . Vrátila se tedy a požádala mě. Katka myslila.ale pak jsem si jí . že Linton umírá. abychom se déle nezdržovaly a zamířily přímo domů. že se na něj hněváte. děvenko zlatá. že chudák zapadl do drsného prostředí. Měla tak strhané rysy. necitelnou paní Deanovou ! Ukažte trochu soucitu a navštivte mého hocha ! Myslí na vás ve dne v noci. řeknu vám upřímně. Roztáhla jsem deštník a přidržela pod ním i svou svěřenku. ale on již spal. Přiznávám. zdali jsem mluvil pravdu . To už teď asi byla její oblíbená zábava. Heathcliff popohnal koně ještě blíž a shýbl se ke Katce. nedá si vymluvit. a když mu nepíšete ani k němu nepřijdete. "Přísahám vám. Chvíli jsem jí nechala." opakoval Heathcliff a pevně se mi díval do očí. co jí Heathclif napovídal. Neposlouchejte tu opatrnickou. "Slečno Kateřino. jinak nikdo!" Zámek povolil a já se vyřítila na silnici. nebudu celý týden doma. že je chlapec jednou nohou v hrobě a jenom vy ho můžete zachránit. Nelly. přísahám vám. aby vás potěšil. který by se ani nehnul. abych si k ní přisedla v knihovně." "Jdeme !" křiklajsem. jděte se přesvědčit sama. že se přitom už nedalo hovořit. za svatou pravdu. jak mu je. jako když čtu. kdyby sestřenka šla navštívit bratrance. že nemám s Lintonem valnou trpělivost. že jsem se začtla a nevšímám si jí. když nechcete pustit slečnu ! Já se do týdne nevrátím . když jsme přišly. Kateřina k němu nahlédla. podívejte se. Zajděte k nám a přesvědčte se." Práskla jsem dvířky a vzepřela je kamenem. Katka váhala a nemohla odtrhnout znepokojený pohled od tváře. chtěla se ho zeptat. když rozviklaný zámek nedržel. Já sáhla po knize a tvářila se. určitě považovala všechno. Chytlajsem Katku za ruku a málem jsem jí vtáhla dovnitř násilím.prahu? Kateřino Lintonová . a znovu se tiše rozplakala. Déšť už pronikal šlehajícími větvemi a to bylo znamení. že Kateřina je teď dvojnásob sklíčená.a myslím. že je unavená. dobré slůvko od vás ho vyléčí lépe než medicína.samo vaše jméno mě /240/ hřeje .

jen zasjděte. jak nás Linton přijme. protože na jeho ujišťování jsem moc nedala. Do dvora na Hůrce jsme vešly kuchyňskými dveřmi. v ústech dýmčičku. "Počkejte. Já se ptala. dokud se nepřesvědčím. odkadjste přišly!" "Josefe. abych rozptýlila hluboký dojem. všechno. že je to tak. zmýlil si nás s netečným sluhou. uvelebený jako v ráji . že ona se k tomu také připojí. půl mrzlo . ale druhý den ráno jsem už klusala cestou na Větrnou hůrku po boku naší umíněné slečny. a křiklajsem znovu hlasitěji. "kolikrát vás mám volat? Z ohně mi zbylo už jen pár oharků.vypůjčila . Sestřenka se rozběhla k němu. a ujistím ho. Kateřina se běžela ohřát ke krbu. jak vypadala pobledle. jsem strhala a zesměšnila. okamžitě sem!" Prudké zabafání a nehnutě upřený pohled do plamínků svědčily o tom. Poznalyjsme hlas Lintonův a šlyjsme za ním. a právě to on předvídal.a přes cestu se nám řinuly ze svahů nové a nové potůčky. když nepíšu. že to není mou vinou. ona šla patrně po nákupech a on po práci. až jsem si pomyslila.půl mžilo. . co Heathcliff vykládal o synovi. abychom nahlédly. Měla jsem botky úplně promočené. "Nééé. Elleno. že sama pozná podle toho. zdali je pán doma. "Možná. "ale nebudu mít klid. že dědek ohluchl. jak to bylo. a to mě rozmrzelo. Hospodyni ani Haretona nebylo nikde vidět. KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ Deštivá noc byla úvodem k sychravému. Bohužel jsem neuměla být dál přesvědčivá. kdy člověka všechno dráždí. Ustoupila jsem jí v slabé naději." Všechno rozčilování a hubování bylo marné. A Lintonovi musím povědět. Josefe. uplakaně. Poznal svůj omyl a zarazil se. nedala se zviklat v té hloupé lehkověrnosti. Mohlo mi to srdce utrhnout." ozval se současně rozmrzelý hlas z vnitřní místnosti.na stole měl džbánek piva a hromádku opečených ovesných placek." odpověděla mi. jako by bylo samozřejmé. a přivedlo do skleslé nálady. že všechny ty báchorky o něm jsou vymyšlené. chladnému ránu . či spíše zatroubil nosem. že já se nezměním. Vedle praskajícího ohně seděl Josef. který v ní zanechalo Heathcliffovo sdělení . že Josef na tohle slyšet nemíní. až sám jednou budete stonat v komoře na půdě! Kéž tam pojdete hlady!" řekl hoch. zdali pan Heathcliff skutečně odešel. která jela na poníku. "Nééé!" zavrčel. Ten večer jsme se rozešly v nevůli. když jsme vcházely . zmučeně. Odpověď tak dlouho nepřicházela.

Pokynul jí.když jsem u sebe v patře. protože Kateřinu takové přijetí odradilo. Linton zahuboval. ošklivý kašel a zřejmě horečku. že na něho práším. že prý jsem nekňuba.ti odporní tvorové mi nechtějí přinést uhlí na přiložení. loudal a budižkničemu . "No tak." "Chci se napít. Taková zima !" Prohrábla jsem mu popel a sama donesla kbelík uhlí." mluvil dál. že i ten trouba Hareton se mi směje? Nenávidím ho. "Nejsi rád. když se mu krabaté čelo vyjasnilo. "Ne. Zilla odskočí každou chvíli do Gimmertonu. že neslyší. aby mi věnovali trochu víc pozornosti ! Mizerové ! Věřila byste." zvolal mrzutě a odvrátil se ode mne. kde si hověl." zašeptala Kateřina." "A co tatínek. "Ale hněval jsem se. slečno Lintonová. schválně dělají. To je bída ! Musím se zdržovat tady dole . Teď už nesnáším dobře ani mluvení . a ne psát! Hrozně mě unavilo psát pro vás takové dlouhé odpovědi. naplnila sklenici vodou a přinesla mu jí. když se trochu zotavil po Katčině bouřlivém objetí . vypadal tak nemocně. abych navázala řeč. Upil ze sklenky. že mě vidíš? Mohu tě nějak potěšit?" "Proč jste už dávno nepřišla?" stěžoval si. Byl bych s vámi radši mluvil.viďte. "Ten a pozornost? No. mladý pane?" tázala jsem se. a vůbec už nic! Kdepak je ta Zilla? Podívejte se mi po ní do kuchyně!" Přitom hleděl na mne ! No. měl . žejsem si to zavinil sám . že mnou . Já tomu nemohu věřit . trochu se uklidnil a poděkoval Katce za laskavost. to je něco tak nového pro mne !" ujišťoval jí. aspoň proháníje. Odpověděla jsem suše: "Nikdo tam není. prosím . jsou to sprosťáci !" Katka se sháněla po vodě. když na jeho tváři zpozorovala slabounký náznak úsměvu. za tu předešlou službu jsem dostala pěkné poděkování. Tak vida. "Smím-li prosit. "nejsi rád. "Jakpak ne ! Slyšet váš hlas. všecky je nenávidím. slečno Lintonová?" řekl a vzpřímilse na velké lenošce. zavřete někdo  dveře! Nechaly jste otevřeno.on na mém místě že by už víc poroučel v Drozdově než váš otec./243/ "Ach. a ti . a že prý se na mne díváte svrchu . to jste vy. "Měla jste přijít. Lintone. ale ani jsem se proti jeho nevrlosti neohradila . že přijdete. Viděla na příborníku džbán. tatínek měl pravdu. jen Josef. že mě vidíš?" opakovala svou předešlou otázku a zaradovala se. zatímco Katka odstoupla` a zatvářila se kajícně. A tatínek huboval. nevěnuje vám pozornost. že nejdete. a podruhé se mi už nechtělo lítat sem tam najeho pokyn. aby /244/ z láhve na stole přilila kapku vína.nelíbejte mě ! Nemohu pak vydechnout. "Co je tatínek pryč.

to by bylo hezké !" "Ano. Lintone . A víš. chodívá často do slatin. Mohla bys ke mně vždycky na hodinku zaskočit. "A mého tatínka milovala. To bych si tak přál !" "Ba ne. že nejsi můj bratr !" "Měla bys mě pak stejně ráda jako tatínka?" mluvil už ve veselejší náladě. Bude ještě dlouho na cestách Dlouho ne. "nikdy bych nikoho nemilovala víc než tatínka. "ale když teď začala " lovecká sezóna. "Říká o něm. Snažila jsem se zabrzdit její nerozvážnou vyřídilku. "Ty lháři." "Ten tvůj je zlý člověk. dokud nevypovídala všechno. kdybych tě tu častěji měl. že kdybys byla má žena. Mladý Heathcliff podrážděně namítl. "Tatínek mi to řekl. milovala !" pípal Linton. že ano ! Myslím." dodal. zlý. A pana Heathcliffa nemám ráda a bála bych se k tobě přijít.ten manželku." Prosím tě.a nehádej se !" "A utekla. Kdybys byl můj bratr." odsekla nafoukaně. Zabořil se do ." Linton nato." bránila se Kateřina." odpověděla vážně. že by manželé kdy nenáviděli manželky. "Ale otec říká. a tatínek nelže. "jen kdyby mi to tatínek chtěl dovolit! O půl svého času bych se s tebou rozdělila. uvedla za příklad. že se lidi nenávidí . "a ty jsi ošklivý. že mi tu opakuješ jeho pomluvy. ale Katka trvala na svém. že Lintonův otec nenáviděl její tetu. často se stává." odpověděl Linton. Vztekem nebyla mocna slova." přerušila ho slečna. "Milovala.neopovrhujete. až se vrátí. že to není pravda. Jak musil být." uvažovala Katka a hladila ho po dlouhých hebkých vlasech.škoda. žeje hlupák a potměšilec." Linton nesouhlasil." zasípěla a zrudla. že bych se odnaučil mrzutosti. Viď.ale mezi bratrem a sestrou tohle není. když teta Isabela u něho nevydržela a utekla !" "Neutekla . já zas nenávidím tebe. Jsi hezký. "A můj tatínek nemůže tvého ani vidět. milovala bys mě víc než vlastní rodinu a než všechno na světě. "Tak teď já ti zase něco povím. že prý ano." křičel Linton`. hněvem. když tu nebude. bydlil bys u nás a tatínek by tě měl stejně rád jako mne. "tykej mi a oslovuj " mě Kateřino nebo Katko ! Proč bych tebou opovrhovala Po tatínkovi a po Elleně tě mám nejradši ze všech lidí na světě. ta zas manžela . slečno . Ty bys mě nezlobila a vždycky bys mi ochotně posloužila. A jak /245/ už byla v ráži.co věděla. "Tvá matka nenáviděla tvého tátu ! Abys věděla !" Kateřina jen vyjekla. a utekla !" zazpívala Kateřina. ale nešlo to.

když se odporoučíme. "ale já bych takové šťouchnutí ani necítila ." šeptal. On mě pak odstrčil a mlčky svěsil hlavu. "Dejte s tím pokoj. Lintone. Ale pro jistotu vás už nebudeme obtěžovat . hned nasadil dojemnější a bolestnější tón. Sklonila se nad hochem. mladý pane. milovala!" Kateřina. jenže po tomhle -" Hlas se mu lítostivě zajíkl. "Vidíte. když se dusím? V noci si budeš hovět a já tu budu trpět smrtelné bolesti. copak ty víš. zlostí málem bez sebe. A mně už bylo dnes trochu líp. Okamžitě ho popadl dusivý kašel. která stála za ním. "jestli je vám tak zle každou noc. surová ! Ani ten Hareton by mě neuhodil ! Jakživ na mne ruku nevztáhl.křesla a pootočil hlavu. I Kateřina se uklidnila. třeba se spíš uklidníte. ajá z toho dostanu horečku. ale ani néhlesla. až Linton narazil hlavou na postranní polštářek. "Lintone. aby se mu kašel utišil. "Copak jsem tě uhodila?" reptala Kateřina a kousala se do rtů. Linton vzdychal a sténal jako těžký trpitel a nepřestal s tím plnou čtvrthodinu." . ať k vám dnes přišla nebo ne. nezavinila to slečna. "Ještě to víc pokazíš. co provedla. Držela jsem chlapce v náručí. Tohle všechno vám stejně jen otec namluvil. jak jsem mohla tušit. co jsi všechno zavinila." "Co vy víte? Nepleťte se do toho !" řekl drze. Katko. "Odpusť." odpověděl rozmrzele a odvrátil se od ní. abych se vracela domů s pomyšlením. ošklivá. mladý pane?" odvážila jsem se zeptat po delší chvíli. Teď nebudu celou noc spát. co ty bys dělala. kdyby ti bylo každou noc tak zle jako mně!" A ze samé lítosti nad sebou začal hlasitě kvílet. viď! Nechtěj. ty mě posíláš pryč?" "Teď už nenapravíš. co jsi způsobila." napomenulajsem ho. kašel mi nedá! Ty jsi zdravá." podotkla jsem. a byl konec vítězného jásotu. Lintonova sestřenka se rozplakala. docela sám . sedla si proti němu a zamyšleně se dívala do ohně. že jsem ti uškodila! Odpověz. zatřásla silně opěradlem křesla. Byla zděšena tím.nikoho nepřivolám. že ti to něco udělá? Snad to nebude tak zlé. Já nevím. Dělal to ovšem schválně." řekla konečně. "Ta je zlá. "Ani nevíš. Stejně byste nespal." "Musím jít?" zesmutněla Katka.jak mi je. aby se pásl pohledem na rozpacích Kateřiny. jestli mi nedáš pokoj. "Milovala. když nemohla to mučení dál snášet. "Jak je vám teď. /246/ "Kdyby jí tak bylo jako mně !" zanaříkal. aby sestřenku potýral. mluv se mnou trochu !" "Nemohu s tebou mluvit. že jsem ti ublížila. protože kdykoli od ní zaslechl potlačovaný vzlyk. že i já jsem se polekala. aby znova nepropukla v pláč. Záchvat trval tak dlouho.

že vaše společnost mu nijak neslouží ke zdraví . ne snad z lítosti. než jsem teď. abys mě vyléčila. Slečna vám už věnovala moc času." Stále okolkovala a nedbala na moje domluvy. ještě si rád v klidu poleží. Zpola u něho klečela a on si posloužil jejím ramenem místo podušky. "Je to tvá povinnost. domlouvala mu. Trvalo to trapně dlouho. aby už radši šla. Lintone! Vážně sem nesmím chodit. To bych sem pak víckrát nemohla přijít ! Řekni mi pravdu . Ale když Linton nemluvil a ani se neohlédl." prosila Kateřina. Teď zas moc vysoko. "On je už hodný a trpělivý! Začíná chápat." odpověděl. no ne?" /248/ "Ale to sis přivodil sám. slečno Katko. Až nebude mít komu předvádět to svoje divadýlko. Vodu odmítl a na polštáři se vrtěl. Snad už vám svitlo. Děsný křik nás přivolal nazpět. konejšila ho. Linton se svez z křesla na dlaždice a svíjel se tam v předstíraných křečích jako vzdorovité dítě . chtěl nás co nejvíce potrápit a vystrašit! Viděla jsem mu do duše. zamířila konečně ke dveřím a já /247/ za ní. Tak. že má návštěva mu ublížila. to bychom měli ! Můžeme jít. to uznáváš sama! Byl jsem přece mnohem zdravější. jak chce." odbyl jí. když jsem u tebe?" ." Podstrčila jsem mu polštář pod hlavu a dávala mu napít vody. když jsi mi ublížila . Ale Katka ne ! Rozběhla se k němu celá zděšená. že jí tak trápí. jestli jsem ti uškodíla?" "Musíš sem chodit. "To je mi málo." bránila se. Narovnala jsem polštář. abych rozmazlence chtěla chlácholit." rozsoudilajsem. "Mám hlavu nízko. "Moje vina to není. když jsi přišla. "nesnáším tvoje řeči."Vážně tedy musím jít?" opakovala. A ty bys mě vážně rád viděl? Těší tě to." "Ale můžeme. s láskou. jako by to byl kámen nebo pařez. Ale teď jsme zase zadobře. "Tak jak to vlastně chceš?" ptala se už zoufale. až přestal ." řekla jsem." bručel protiva. kdybych si měla myslet." Kateřina spěchala pro druhý polštář. mladý pane. protože mu došel dech. a že jeho nemoc nemá co dělat. nemůžeme tu otálet ani chvilku. "Aspoň na mne nemluv. "tam sebou může mlátit. aby to měl pohodlnější. "Uložím ho na pohovku. " "Takhle. že mi bude v noci hůř nežjemu." stěžoval si. klekla u něho. jak jsi plakal a zuřil. plakala. "spokojíte se s polštá" řem. strašně ublížila. Nemáme kdy ho tu hlídat. nebyla jsem tak hloupá." a přitiskl se k ní. Tohle nepůjde.

on je trochu ještě dětský. Kateřino budeš tu zítra?" ptal se mladý Heathcliff a zadržel jí za sukni. a bude mě na slovo poslouchat. "Nikam zítra nejdete. slečno !" Má svěřenka se při těch slovech zachmuřila. někdy celé odpoledne. "Nevidíte sama. kdyby byl můj ! Až si na sebe zvykneme. Dobře. sobecký vztekloun? Chcípáček takový. "Nebude. on se dvacítky nedočká. "Hleďte. tím je protivnější a náročnější." "A co když přelezu přes zeď?" .jsem dospělý člověk! A já věřím. Drozdov není vězení a vy nejste žalářník. a tak to trvalo. ale já ne. Oba to náramně zaujalo. něco se zajímavým dějem . Dotklo se jí. jsem starší a rozumnější. až hodiny odbily dvanáct a ze dvora bylo slyšet Haretona. kdybych mu byla nablízku a ošetřovala ho. Anebo mi přednášej hezkou dlouhou básničku.smála se. Elleno?" Líbí nelíbí!" odsekla jsem."Už jsem ti říkal. jestli umíš. ať si položím hlavu k tobě do klína ! Tak jsme odpočívali s maminkou. Velká ztráta pro rodinu to nebude. Říkáte. musí aspoň tak dlouhojakojá! Není o nic slabší. až zajde . Chvíli mlčky uvažovala a pak řekla: "On je mladší než já. a měl by proto žít déle . jaký je " to zhýčkaný. "A co zítra. nebo povídej pohádku ! Ale básnička bude lepší . že ano!" odpověděl mrzutě. že mě takovou naučíš. že to není ženich pro vás." odpověděla jsem za ní.jakou znala. Elleno. "Ať vás to ani nenapadne !" Usmála se. "Sedni si tu na pohovku. "a pozítří taky ne !" Ona však mu asi pošeptala do ucha jinou odpověď. slečno. Zlobí ho jen kašel . A bylo pro nás velké štěstí. že se . No ale. když je hodný. "Ten rozbitý zámek dám spravit a jinudy mi nevyklouznete. že je mi skoro sedmnáct . Jeho čelo se totiž íhned vyjasnilo. že vůbec vyrostl. to si pamatujte!" kázala jsem jí. zrovna takový jako má tatínek. Seď tiše a nemluv! Ale můžeš zpívat. když se nad ním skláněla. a pak ještě jednu. Spočítejte si. Linton si vyžádal ještě jednu. Je to roztomilý chlapec." mluvilajsem dál. "Já si na vás dám pozor. já se /249/ divím. ačkoliv jsem pořád hubovala. Uvidíte. jen co jsme vyšly z domu. Pochybuju vůbec.jestli se dožijejara.jak bych si ho ochočila.slibovala jsi. že si ho otec vzal k sobě Čím líp se s ním zachází. proč taky? No řekněte! Vám se nelíbí. jak mu předvídá pan Heathcliff. vůbec se nebudem hádat . když nerada vstávala.tak říkej !" Kateřina odříkala nejdelší. který se vracel domů na oběd. než když k nám poprvé přijel na sever. Stačí to s ním umět. že mluvím tak bezohledně o jeho smrti. a také bude. že by se Linton rychle uzdravil. to mi nevymluvíte.

i prsty zčervenalé. takže Katka měla večery pro sebe. Pak se přerušovala četnými otázkami. "to nás teď vůbec nemusí trápit. když stůně." odsekla a pobídla poníka do trysku. protože mi zeslábly oči. kde jsme byly. Řekla jsem. že jestli se ještě jednou vypravíte na Větrnou hůrku. "Tak nesmějí pokračovat. Sáhla po jedné ze svých oblíbených a trpělivě se namáhala aspoň hodinu. hlásím to panu Lintonovi. Jen Kateřina odešla od pana Lintona. když tak milovala otce. Přišly jsme domů ještě před obědem . protože já vám slibuju a taky to splním . že tu barvu má od projížděk po studených ladech. Nepomyslilajsem na to. Když mi chodívala dát dobrou noc. učení. Nějak se mi zdálo. Dělila všechen /250/ svůj denní čas mezi nás. ale přičítala jsem to žáru krbu v knihovně . že jí má prosba příliš netěší. ale ty dlouhé hodiny strávené v promočených botách na Větrrné hůrce už vykonaly svoje dílo. neposedná osoba jako já by mohla z kůže vyletět. protože ta nemoc mě hrozně skličovala. slečno. ani bohudík nikdy potom Slečinka se chovala jako anděl z nebe . se mnou nebo beze mne. že jsme se toulaly parkem. Druhý den ráno jsem zůstala ležet a tři neděle jsem nebyla schopná služby.pán myslil. KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ Přešly tři týdny a já konečně mohla vyjít ze své komůrky a chodit po domě. že jí nebaví knihy podle mého vkusu." broukla vzdorovitě. a neptal se. Nechala mě plahočit se vzadu. a navrhla jsem jí. Zanedbávala jídlo. Byly jsme v knihovně. hru. Tak mě to sebralo jako nikdy předtím. Taková pracovitá.chodila mě ošetřovat a potěšovat v mé samotě. netušila jsem. Tyhle důvěrnosti s bratrancem se nesmějí navazovat !" "Už se navázaly. ale tentokrát jsem opravdu neměla nač si stěžovat. . Když jsem si prvně mohla večer posedět. nebylo nad ní hodnější sestřičky. už se objevila u mé postele. leda když to pán dovolí. že nám věnovala celý svůj den. Spěchala jsem si vzít suché střevíce i punčochy. že má tváře jako růžičky. že jí zbylo tolik vlídnosti pro mne. aby vybrala něco ze své vlastní četby. ale pán chodil brzy spát a já jsem obvykle po šesté hodině nic nepotřebovala. "To se uvidí." řekla jsem jí na to.tatínek uzdraví. tak proč ne on?" "Dobrá. povídám. jak asi chudák tráví čas po svačině. dobrá. pán už odešel spát. dala jsem si od Katky něco předčítat. leckdy jsem si povšimla. Jistě měla vřelé srdce. Vykládala jsem si to tak. ani minutku nám neutrhla pro nějakou zábavu.

"Milá slečno Kateřino. vy se mi rozstůněte. Pak se rozběhl. protahování. a za chvíli se vrátil a vedl slečnu na poníka. kde jsem jí očekávala.nic se neozývalo. Katka vstoupila skleněnými dveřmi do salónu a po špičkách se tichounce kradla tam. zkusila ukazovat jinak. "A nic vám nevěším na nos. jak byla na mne hodná. půdu pokrýval sněhový poprašek ajá uvažovala. Jenže Kateřinu jsem už nenašla ani dole. mluvte !" "Dole v parku. neunavuje vás to? Neměla byste si lehnout? Elleno. napadlo mě. a nechtělo se mi jí rovnou hubovat . jako by něco spatřil. Když viděla. a vyzvu ji." zahučela. Zůstal tam stát hezkou dobu a vyhlížel do aleje před parkem. Nejasný výkřik se jí Stála tu jako zkamenělá. Její chování mě udivilo. Muž kradmo odvedl zvíře trávníkem ke stáji. že tropíte něco nepravého . zlatíčko. "Kateřino. Druhý den večer byla ještě netrpělivější. aby si raději lehla dole na pohovku než nahoře potmě. Služebné hlásily. když budete ponocovat !" "Ale ne. Ještě hůř! Poposedla a vzdychala a dívala se na hodinky.jak se dalo soudit podle mrzutého znaveného výrazu a neustálého protírání očí. Vrátila jsem se dojejí ložnice. poznala jsem mladého čeledína od koní. odkládala plášť . že jí nepotkaly.jinak byste se nenutila říkat ."Elleno. "Vy víte. že se jí půjdu zeptat. a když jsem tak chvíli seděla bez ní. jak se plíží podél plotu v parku. a nevědouc o mé tajné přítomnosti. Skutečně jsem zahlédla nějakou postavu. zula si boty s našlapaným sněhem. nejsem unavená. "kdepak to jezdíte v tuhle noční dobu? A proč mi věšíte na nos vymyšlené povídačky? Kde jste byla." odpovídala jsem stále. Neslyšně za sebou zavřela dveře ložnice. právě sesedla a teď kráčela vedle poníka. že jí to zaměstnání netěší. Kateřino!" posteskla jsem si.a já najednou vstala a překvapila jí! Ztuhla leknutím. ani /252/ nahoře. já už toho mám dost!" "Tak toho nechte. A když jsme spolu zasedly potřetí." povídám . zdali se to nelepší. a budeme si povídat!" odvětilajsem. že se mnou nehne. Poslouchala jsem u dveří pana Lintona . postěžovala si na bolení hlavy a nechala mě o samotě. Konečně v osm odešla do svého pokojíku přemožena ospalostí . zhasilajsem svíčku a sedla si k oknu." "Jinde jste nebyla?" "Ne. Nastalo zívání.když stín vystoupil na světlo. ale nebyla to naše slečna . Jasně zářil měsíc. že Katku třeba napadlo projít se po zahradě a nádýchat se vzduchu. "Elleno. Slečna se objevila také . ještě jsem živě vzpomínala." vykoktala.

že nejpříjemněji se dá strávit parný červencový den. poklidila v pokoji a důkladně zatopila. Nerada něco tajím. Při naší společné návštěvějsem mu slíbila. Michal rád čte. ať mi svěří cokoliv . Jen jednu chvíli jsme se div nepohádali. objala mě kolem krku a vypukla v pláč. jak víte. nahoře září modré . a dvakrát teď." Vrhla se ke mně. co chci. To mě opravdu zarmucuje. než od vás slyšela vyloženou lež.to je jejich hospodyně . Radši bych tři celé měsíce stonala. Ne že bych tam jezdila pro zábavu . že mi udělá. když /254/ člověk od rána do večera leží někde na vřesovém svahu v ladech. že se budete zlobit !" řekla. bude se ženit. že bratranec čeká na moji návštěvu.nasmáli jsme se a nažertovali a pořád jsme si měli co povídat. Ale ten druhý den jste už zůstala ležet. "Slibte mi. že druhý den přijdu zas. když jste vstala.jakjsem se pak doslechla. Seděli jsme u krbu. On povídal. a tak jsem měla nesnáze s vámi ušetřeny. Ale já jsem mu radši darovala ze svých. byla jsem na Větrné hůrce a jezdím tam denně. To vám nebudu opakovat. a tatínek by zas nechtěl pustit mne. Přitom jsem si s ním vyjednala obsluhu poníka. protože je nemocný a nemůže přijet do Drozdova sám. ovšemže jsem její tajemství uhádla.jsem na Hůrku o půl sedmé a zůstávala tam asi do půl deváté. Vynechala jsem jen třikrát. včeličky tam jednotvárně bzučí a poletují mezi kvítky. Zprvu jsem se bála. aby mi vždycky večer osedlal Minku a potomji zavedl zpět do stáje . Linton byl v živější náladě. protože Josef šel na modlení a Hareton Earnshaw si vyrazil se psy . co stůněte. že máme dům pro sebe. A ona začala: "Elleno. Přinesla mi svařené víno a perník. že nebudu hubovat. prosím! Přijížděla. Michalovi jsem dávala knížky a obrázky. pro vás jsou to hlouposti. Zilla . zabavilajsem mu klíč a vyložila mu. abyste mi dovolila dodržet Lintonovi slib.jeho taky nesmíte hubovat. že se nebudete zlobit." /253/ Sedly jsme si do okenního výklenku. když jste ležela.  Řekla. Když jsem byla na Hůrce podruhé. Chtěl by od nás brzy odejít. Linton v křesle a já na malé houpací židličce .krást nám bažanty z obory. když mu budu půjčovat knížky z knihovny. "Když Elleno.mi nepravdy. snad tak jednou za týden. Zaručila jsem jí. a pak ujížděla domů. Slíbil.leckdy to bylo utrpení ! Občas nám přišla šťastná chvilka . Těšili jsme se. a z toho mělještě větší radost. kam si vyjedeme a co budeme dělat v létě. jsem se tak bála. A když odpoledne Michal spravoval zámek u dveří parku. že mi dá velkou práci vás přemluvit. vůbec byla náramně přející. a uslyšíte pravdu pravdoucí. nad hlavou zpívají skřivánci.

aby všechnojásalo a tančilo v bouřlivé vřavě. protože to mohlo značit Kateřinu. že je to hezký poníček. aby všechno strnulo v sladkém klidu. Vyhrávala jsem nad ním ustavičně a tu se znova rozmrzel. kde vysoký porost se čeří jako vlny ve větru. že tatínek nevěděl o mých výletech a neschvaloval by je. že ho kopne! Podíval se jí na nohy a řekl tím svým hrubým hlasem : "Ta by mi toho udělala !` A přitom se protivně usmíval. on. že zkusime obojí. pamatujete se? On nechtěl. Na jednom míčku stálo napsáno K a na druhém H . Ale ještě ten večer se zase udobřil. ČekáĆ mě zas jeden radostný večer.já zas. Elleno! A když jsem se chystala k odchodu. Požádala jsem Lintona. ať prý jdu hlavními dveřmi. a tu mě potkal ten kluk Earnshaw. kdybychom odtáhli stůl stranou. a vůbec se chtěl se mnou dát do řeči. zadržel koně za uzdu a zval mě. začal kašlat a šel si sednout. zalíbilo se mu pár mých písniček . pálky a kdeco.nebe bez mráčků a žhavé sluníčko. Moje zas byla dát se houpat v zelené koruně stromu. konopek. a v dáli vidět slatiny zbrázděné chladnými. Já. Seděli jsme tak v klidu asi hodinku a já se rozhlédla po tom velkém pokoji s holou podlahou bez koberce a napadlo mě. Já mu jen odsekla. Elleno. To byla jeho představa dokonalé nebeské blaženosti. milém bratranci. káči. On chtěl. abych přišla nazítří zas. lesy šumí a vody zurčí a celý svět blázní radostí. Našli jsme dva míčky v kredenci mezi starým haraburdím . že jeho nebe by jen skomíralo. Nakonec jsme se dohodli. že moje by opile třeštilo. zaházet si míčem.jednak že vyjste stonala ajednak.a Ráno mi bylo smutno. ale což o mne! Hlavní věc. myslilajsem si. až přijde vhodné počasí.já jsem chtěla ten s K. kukaček. . Zato večer po svačině vysvitl krásně měsíc a cestou se má sklíčenost rozptýlila.jako kdysi vy. Polibili jsme se a byli opět zadobře. když vane západní vítr a listí šelestí a po obloze táhnou zářivé bílé mraky a ze všech stran je slyšet nejen zpěv skřivánků. ale neměl nic proti tomu. povídal.ať na Minku nesahá. obruče. On. a já mu to slíbila. a začal být jízlivý. jak by se tu hezky dalo na něco si hrát. že prý to není žádná zábava. Užjsem chtěla . že v jeho bych usnula. že by v mém nemohl popadnout dech. však je mám od vás. ale i kosů. Jenže z toho H se začaly sypat piliny a Lintona to rušilo. tolik prosil a škemral. drozdů. Poplácal Minku po šíji. že si zahrajeme na slepou bábu a ona nás bude chytat . že bude mít radost můj milý Linton! Projížděla jsem jejich zahradou ° a zatáčela kolem rohu k zadnímu vchodu. stinnými údolíčky a zblízka travnaté kopce. byly tam hračky. Já řekla. a Heathcliff mohl mít svoje začáteční písmeno H. aby nám zavolal Zillu na pomoc. Minka se mnou pádila domů s větrem o závod ajájsem celou /255/ noc snila o Větrné hůrce a o drahém.

ještě se usmíval. že jsem přišla za Lintonem. aby se mi zalíbil. abych s ním jednala v rukavičkách. surovec jeden.pustil kliku a odplížil sejako zmoklá slepice. je skutečný nezpůsob. tak jsem to dobře viděla . Zůstal celý vyjevený . jděte mi. Asi se domýšlel. Zaujalajsem vážný postoj a požádalajsem ho. jak jste s ním jednala. "Jen se pochlubte! Jak vy jste najednou chytrý!` Protahovaně slabikoval jméno Hareton Earnshaw. když nemohl dál. ale čelo se mu začínalo chmuřit. že to na mne neudělalo dojem!" /256/ "Slečno Kateřino. když to ještě zcela neumí. "Ty ještě neznám!` přiznal se. zlatíčko. půl nadšeně . vykládal si to jako žertovnou důvěrnost nebo výraz opovržení. že mi budeš stát v slově. Vešla jsem dovnitř do jizby. "nechci vás plísnit. a mne to rmoutí. oč byste byla vzdělanější? V dětství byl stejně bystrý a vnímavý jako vy.já to tam přečtu!` "Úžasné!` chválila jsem ho. aby laskavě odstoupil stranou. "Obstarej všechno povídání sama. co umí.Minku pobídnout. "Miloučká Kateřino. ať mu ukáže. má-li se urazit nebo rozesmát se mnou . "Počkejte. Kdyby vás tak byli vychovali jako jeho. zvedl oči vzhůru k tomu nápisu nade dveřmi a řekl půl rozpačitě. když se pokouší dohonit Lintona ve vzdělání . neučí se z pouhé vychloubačnosti ! Je mi docela jasné. že se zítra vrátíš. prosím vás. a už to vás mohlo poučit. Já ovšem myslila to druhé a nenechalajsem ho na pochybách. aby se vám zalíbil. jako by nevěděl. Linton tam ležel na pohovce a jen se maličko pozvedl. svítil měsíc. Měla jste si vzpomenout. "Vy jste ale ťululum !` musila jsem se srdečně smát jeho ostudě. dnes mi není dobře. žeje to od něho chvályhodná snaha. "No a co ty číslice?` povzbuzovala jsem ho.jestli se učil abecedu.dohromady to vyznělo hloupě : "Slečno Kateřino. Uznejte. protože ničema Heathcliff mu tak ukřivdil. aby mě přivítal.` . ještě se tu nad ním rozpláčete !" zvolala v údivu nad mým rozhorlením.` postěžoval si. když dokáže přeslabikovat svéjméno . A když bral za kliku. Posmívat se mu. ten byl zpražený. musíš slíbit. abyste se nechovala nepřístojně. a uslyšíte. že Hareton je váš bratránek stejně jako mladý Heathcliff. a než odejdeš. a ne za ním ! Zrudl ." "Elleno. že je už vzděláním roven Líntonovi. ajestli si zaslouží. a nech mě jen poslouchat ! Pojď blíž a sedni si ke mně ! Spoléhal jsem se." skočila jsem jí do řeči. že dnes je z něho ošlapek. chtěl to napravit. ale to vážně není hezké. ale on vykročil napřed a šel mi otevřít. že už od dřívějška se kvůli vám stydí za svou zaostalost .

Uvědomilajsem si, že ho nesmím rozčilovat, když je nemocný. Mluvila jsem něžně, na nic jsem se neptala, chránila jsem se ho nějak podráždit. Přinesla jsem mu pár svých nejmilejších knížek; požádal mě, abych mu z některé něco přečetla. Zrovna jsem chtěla začít, ale najednou vletěl Earnshaw do dveří . teprv mu to došlo a kypěl vztekem. Řítil se rovnou k nám, popadl Lintona za paži a strhl ho z pohovky. "Jdi si do svého pokoje!` řval skoro nesrozumitelně, div si nepřekousl jazyk zlostí, v obličeji rozšklebený k nepoznání. " Jdi a vem si jí s sebou, když za tebou chodí ! Tady budujá, nedám se vystrkovat! Koukejte oba, ať jste pryč!` Klel a nepustil Lintona k odpovědi, jen jím smýkl do /257/ kuchyně. Já běžela za ním a Hareton zdvihl pěst, jako by měl sto chutí mě uhodit. Na okamžik jsem se lekla a upustila jednu knihu, on ji vykopl za mnou a přibouchl nám dveře. Od ohniště se ozval škodolibý nakřáplý smích, ohlédla jsem se a viděla toho odporného Josefa, jak stojí u krbu, mne si ruce a celý se natřásá. Ten vám dal co proto ! To je sekáč ! Ten má pro strach , uděláno! On ví - jo, jo, on ví, víme oba, kdo tu má být pánem ! Che, che che ! Ten vás hnal, cheche cheche ! ` Kam teď půjdeme?` ptala jsem se bratrance. Dědkův , posměch jsem nebrala na vědomí. Linton byl zsinalý a chvěl se na celém těle. V tu chvíli nebyl hezký, Elleno, to ne ! Vypadal strašně. Ten úzký obličej a vytřeštěné oči byly obraz nepříčetné, bezmocné zběsilosti. Chytil za kliku u dveří a zalomcoval jí . zevnitř bylo zamčeno. "Otevři, nebo tě zabiju! Jak neotevřeš, tak tě zabiju!` Křičel nelidsky. "Ty zvíře, já tě zabiju, já tě zabiju!` Josef znova zaskuhral smíchy. "Hele, to má po tátovi ! Po tátovi ! Nezapře tatínka ! Nech ho zuřit, Haretone - neboj se, chlapče - on na tebe nemůže!` Vzala jsem Lintona za ruce a snažila se ho odtáhnout ode dveří, ale křičel tak děsně, že jsem ucouvla, pak jeho výkřiky zdusil velký záchvat kašle. Dostal chrlení krve a padl na zem. Leknutímjsem div neomdlela, ale vyběhla jsem přece na dvůr a z plna hrdla volala Zillu. Hned mě uslyšela , dojila krávy v chlévě za stodolou. Odskočila od práce a ptala se, co se děje. Selhal mi dech . bez řečí jsem jí vtáhla do domu a hledala Lintona. Zatím se už Earnshaw vyšel podívat, co způsobil, a odváděl ubožáka nahoru. Já a Zilla jsme šly za ním, ale zastoupil nám na schodech cestu . a že prý za Lintonem nesmím, ať prý

jdu domů! Volala jsem, že Lintona zabil a že k němu musím ! Josef nato zahradil dveře a prohlásil; že mě tu nemohou potřebovat a že mám v hlavě taky o kolečko víc. Stála jsem tam neústupně a plakala, až konečně se znova vynořila ze dveří hospodyně. Ta mě ujistila, že Linton /258/ se z toho vykřeše, ale ten kravál a rámus není nic pro něj - vzala mě za ruku a odtáhla mě dolů do jizby. Elleno, div jsem si nevyrvala všechny vlasy z hlavy! Mohla jsem si oči vyplakat, ale ten hulvát, co ho litujete, si stoupl ke mně a neostýchal se chvíli co chvíli mě napomínat ,pst a drze lhát, že on za nic nemůže ! Ale pak se lekl, když jsem mu hrozila, že to povím tatínkovi soudci a ten že ho dá zavřít a oběsit. Začal popotahovat sám a utekl ven, aby nebylo znát,jak se bojí , sketa! A věříte, že mi aní pak nedal pokoj ? Když mě vystrnadili z domu a sotvajsem ujela kousek cesty za Hůrku, vyskočil ze stínu, zastavil Minku a chytíl mě za ruku. "Slečno Kateřino, moc mě to mrzí,` koktal" ale když já -` V prvním okamžiku jsem myslela, že mě snad chce zavraždit, a šlehla jsem ho bičem. Pustil mě, zařval děsnou kletbu, a já tryskem uháněla domů, jako pominutá strachem. Ten večer jsem vám nešla dát dobrou noc a druhý den jsem nejela na Větrnou hůrku. Velmi jsem sice toužila se tam podívat, ale drželo mě podivné rozechvění . bála jsem se, jestli Linton neumřel, a taky jsem měla hrozný strach, abych nepotkala Haretona. Třetí den jsem si dodala odvahy . nesnášela jsem už tu nejistotu - a opět jsem se vyplížila z domu. Vyrazila jsem v pět hodin a šla pěšky. Představovala jsem si, že se na Hůrce nepozorovaně vloudím do jizby a odtud nahoru do Lintonova pokoje. Ale psi mě ohlásili. Zilla mě uvítala . prý ,chlapec se už hezky sbírá.` a vedla mě do úhledného pokojíku s pěkným zařízenim a koberci, kde jsem k své nevýslovné radosti spatřila Lintona, jak leží na pohovce a čte si v jedné z mých knížek. Ale představte si, Elleno, hodinu trvalo, než na mne ráčil promluvit ! Ani se na mne nepodíval, takovou má prchlivou povahu ! A co mě nejvíc drtilo - když konečně otevřel pusu, pronesl lež, že prý jsem já ztropila tu výtržnost a Hareton je v tom docela nevinně! Na to jsem nemohla nic odpovědět, abych se nerozčílila. Vstala jsem a odešla z pokoje. Ještě za mnou /259/ hlesl: "Ale Kateřino!` s takovou odpovědí nepočítal! Já však už se nechtěla za nic vracet a druhý den jsem zůstala doma, málem rozhodnuta, že ho víckrát nechci vidět. Ale bylo mi tak zoufale, když nastal večer a po něm ráno ajá o něm nic nevěděla . až se moje odhodlání rozplynulo ještě dřív, nežjsem sije řádně ujasnila. Dřív jsem myslila,

že jednám nesprávně, když jedu . teď se mi zdálo hříchem nejezdit ! Michal se přišel zeptat, má-li osedlat Minku. Řekla jsem ,ano`, a když mě Minka nesla přes kopce, měla jsem jistotu, že konám jen povinnost. Nemusila jsem tajit svůj příchod, stejně mě bylo vidět z oken průčelí, když jsem vcházela do dvora. "Mladý pán je v jizbě,` ohlašovala Zilla, když mě zahlédla jít do salónku. Vešla jsem do světnice , byl tam také Hareton, ale ihned se vzdálil. Linton seděl ve velké lenošce u ohně a podřimoval. Přistoupila jsem blíže a začala vážně mluvit, ačkoliv jsem to nemyslíla doslova : "Lintone, to už je jasné, ty myslíš, že sem chodím jenom tě trápit, a pro nic jiného ! Když to tak je, nemá smysl se ještě scházet, dnes to bylo naposled. Dejme si sbohem a vysvětli panu Heathcliffovi, že si nepřeješ mě vídat a ať on o tom nerozšiřuje žádné další výmysly!` "Posaď se, Kateřino, a odlož klobouk!` řekl on nato. "Tys mnohem šťastnější než já, buď taky hodnější ! Tatínek mi toho umí napovídat o mých vadách a tolik se mi naposmívá, že se nediv, když o sobě pochybuju ! Začínám věřit, že jsem opravdu nekňuba, jak mi často říká, a pak zuřím a trpím a nenávidím kdekoho. Přeješ-li si, můžeme se rozloučit, zbavíš se aspoň přítěže ! Jen jedno uznej, prosím tě, Kateřino ! Věř, že bych rád byl stejně milý a hodný a vlídný jako ty - kdybych mohl ! To bych si přál ještě víc než být šťastný a zdravý jako ty. A věř, že pro tvou shovívavost tě miluju hlouběji, než kdybych byljiný a zasluhoval si tě. Nemůžu se přemoct, abych se ti neprojevoval podle své povahy . v tom se už nezměním , ale lituju toho a bolí mě to. A nepřestane mě to bolet do smrti!` Cítíla jsem pravdu v těch slovech a tušila, že mu musím odpustit. Smířili jsme se, ale slzeli jsme oba po celý čas mé /260/ návštěvy. A nebyly to jen nešťastné slzy , ačkoliv mě mrzelo, že Linton má tak pokřivenou povahu. Vždycky bude trápit své přátele, a vždycky bude sám trpět. Od toho večerajsem za ním chodila dojeho pokojíku, protože jeho otec se nazítří vrátil. Jen asi třikrátjsme byli tak veselí a bez starosti o budoucnostjako tehdy ten první večer. Ostatní mé návštěvy byly neveselé a rozjitřené . jednou pro jeho sobectví a zatrpklost, jindy zas vinou jeho nemoci - ale už jsem se naučila snášet to všechno bez roztrpčení. Pan Heathcliff se mi schválně vyhýbá, sotvakdy ho potkávám. Sice se stalo minulou neděli, že jsem přijela o něco dřív než obvykle a slyšela ho hrubě spílat Lintonovi za to,jak si vedl předešlý večer. Je mi záhadou, jak o tom věděl, snad poslouchal za dveřmi. Linton byl ovšem nemožně protivný, ale to se konečně týkalo jen mne, co bylo komu do toho? Hned jsem to řekla panu Heathcliffovi . vtrhla jsem dovnitř a

přerušila mu jeho kázání. On se jen rozchechtal a odešel se slovy, žeje potěšitelné,jak se na to dívám. Radila jsem Lintonovi, aby příště mluvil šeptem, až si bude chtít vylévat žluč. Tak teď, Elleno, víte všechno. Můžete mi překazit návštěvy na Větrné hůrce, ale když to uděláte, budou dva lidé nešťastní. Stačí, abyste tatínkovi nic neříkala a moje výlety nikoho nevyruší z klidu. Viďte, že nebudete na mne žalovat ! Přece byste nebyla tak strašně bezcitná !" "To si musím ještě do zítřka rozvážit, slečno Katko," odpověděla jsem. "Dá to trochu přemýšlení. Zatím vás pošlu spát a budu si s tím lámat hlavu." To sem taky dělala, jenže v pánově přítomnosti a nahlas! Šla jsem totiž z jejího pokoje rovnou k němu a všechno mu to vyklopila . jen jsem vynechala její hovory s bratrancem a každou zmínku o Haretonovi. Pana Lintona to polekalo a rozrušilo víc, než mi dal najevo. Ráno se Kateřina dověděla, jak jsem zradila její důvěru, a také vyslechla, že její tajné toulky musí přestat. Marně plakala a bouřila se proti ortelu, marně zapřísahala otce, aby se slitoval nad Lintonem . jedinou útě/261/ chou jí byl slib, že mu otec napíše a dovolí mu navště-` vovat Drozdov podle libosti. Pan Linton však mu současně hodlal oznámit, že na Větrné hůrce Kateřinu víckrát neuvidí! Možná že kdyby byl znal synovcovu povahu a zdravotní stav, byl by škrtl i tu slabou útěchu. KAPITOLA DVAcÁTÁ PÁTÁ "To všechno, pane Lockwoode, se seběhlo minulou zimu," vykládala paní Deanová, "A dvanáct měsíců uteče jako nic. Však jsem si loni nepomyslíla, že než se rok s rokem sejde, budu to vypravovat pro ukrácení chvíle někomu cizímu, kdo není z rodiny. Ale kdopak ví, jestli nám dlouho zůstanete cizí. Jste ještě mladý, aby vás těšilo pořád žít mládenecky, a mám takové tušení, že není možné vidět Kateřinu Lintonovou a nezamilovat se do ní. Což, vy se tomu smějete , ale proč hned zbystříte zrak a natahujete uši, když o ní začnu mluvit, a proč jste si dal její obrázek pověsit na zeď, a proč -" "Počkat, milá přítelkyně," povídám já. "O tom by se dalo uvažovat, že bych se do ní zamiloval, ale mohla by ona milovat mne? Lze o tom vážně pochybovat, proto nehodlám dávat v sázku svůj klid a nebudu pokoušet osud. Koneckonců, nejsem tu domovem ! Patřím rušnému světu velkoměsta a ten mě volá zpět do svého objetí. Nechť vyprávění pokračuje! Co dál? Zachovávala Kateřina otcovy příkazy?" Hospodyně přisvědčila : "Vždyť Katka měla otce nejradši ze

jestli je to jen povolný nástroj svého otce . "o několik dní později -" "Elleno. ale šťastnější býval donedávna pocit. odkud bylo vidět gimmertonský kostelík. ne-li týdnů . to je škoda. "a sotva se dočká mužných let. byl jsem šťastný s malou Katuškou. až mě tam přikryjí hlínou. Zatím má ještě dobrá čtyři léta do plnoletosti. co o něm soudíte . co mne nemine. že je Linton syn Heathcliffův a že mi jí chce odloudit. je plno času . Řekl mi. aby už přišlo. řeknete sám. "Častojsem se modlíval. jestli se k ní hodí." povídám na to. že brzy ." řekl zpola pro sebe. když jsem tamtím údolím jel na vlastní svatbu. Mé drahé dítě . ale to mu přiznám. v zimním šeru i letním jasu jsem jí měl po boku jako živý příslib naděje. pane Lintone. až umřu.mě tudy odvezou a uloží v osamělém zátiší. naopak. že je docela jiný než jeho táta. že jí nemůže odkázat jinou pomoc než vzpomínku na svoje rady.všeho na světě." odpověděla jsem. Ale jestli v Lintonovi samém nic není . a on s ní nemluvil v hněvu . Věděl. zklamat tu dušičku stvořenou pro radost. Bylo mlhavé odpoledne. "a kdybyste nás opustil. a nechám jí tu opuštěnou. A kdyby už se stalo to neštěstí a slečna Kateřina si ho vzala. Za dlouhých červencových večerů jsem léhal na zeleném rovu její matky a toužil. až dospěje?" "Je hodně chatrný.nedám mu ji ! Bude to bolestné. své dítě. Pak by mi bylo jedno. že synovec nepíše a nejde nás navštívit. Povězte mi upřímně. Slečna Kateřina je . kdyby jí uměl nahradit.ledaže by ho přespříliš bláhově rozmazlovala." Edgar Linton si povzdechl a přistoupil k oknu. co ve mně ztrácí. mohla by s ním vyjít . domlouval jí jako hluboce otřesený muž. Ať ji tu mám smutnou. ale to mě nesmí odradit.radši jí svěřím bohu a pochovám jí do země dřív.až se s ním blíž seznámíte. dokud žiju. Ale stejně rád jsem prodléval sám na svahu pod kostelíkem mezi náhrobky. než tam přijdu sám !" /264/ "Svěřte jí bohu tak jako tak. Vzpomínám na šťastnou hodinu. Elleno. dychtil po té chvíli. že na mne Heathcliff vyzrál a oloupil mě o mé poslední štěstí. Ale jak zabezpečit Katku? Čemu jí tu zanechám? Neohlížel bych se na to. ale únorové slunce matně prosvítalo a na hřbitově se rýsovaly stíny dvou smrků a pár rozptýlených náhrobků. aneboje aspoň vyhlídka na zlepšení. za několik měsíců. došlo /263/ k nějakému zlepšení vjeho stavu. "ale teď se toho začínám bát a nechce se mi tam. nedej pánbu. Ale na tohle všechno. a zůstavitje tu bezbranné mezi úklady a nepřáteli. který má opustit svéjediné štěstí. má aspoň ve mně přítelkyni a rádkyni do posledního dechu." pravila paní Deanová.

ačkoliv zas mohl chodit na procházky s dcerou po parku a oboře. dočká se nakonec odměny. že by se mohli vidět snad až v létě. /265/ mám své chyby. aby nás tu směla navštěvovat. protože sám neměl dost sil. až někdy zamíříte k Hůrce. aby Kateřinu doprovázel. a vy zas jí zakazujete jezdit k nám! Proč tedy bychom se nemohli potkat na vyjížďce. Na její sedmnácté narozeniny se nevydal na hřbitov. Heathcliff asi věděl. že by ho velmi rád viděl. ale ona je omlouvá a kvůli ní byste je měl také omluvit. byl by si . že mu rád poskytne všechnu potřebnou útěchu a radu. pošlete mi zítra vlídnou odpověď a dovolte mi. letos to může počkat !" Dopsal znovu Lintonovi. Pršelo. vždyť pán míval zčervenalé tváře a rozzářené oči. Drahý strýčku. Tato poslední část dopisu byla prostá. a protože znal jeho těžké postavení na Hůrce. Kdyby bývalo pojeho. to se můžeme spolehnout ! A kdo koná svou povinnost. kteří na mne nevraží. patrně z vlastní hlavy.je lepší než dříve. nepochybně by mu byl otec nebránil. Pro svou osobu mohl jen prosit. když mi otec zakazuje. Kdyby na tom churavý hoch býval lépe. že se snad někdy potkají na procházce venku. a já jsem poznamenala: Dnes přece do toho nepůjdete. jak sám laskavě uznáváte. že pan Heathcliff mu nedovolí navštívit Drozdov. že se otec uzdraví. jistě poznáte. že mám docela jinou povahu než otec . pokudje to písemně možno. Poděkoval však strýčkovi za laskavost a vyjádřil naději. že mu tklivou prosbu za setkání s Kateřinou může klidně přenechat. Takto dal asi pokyn a hoch podle něho odepsal. on prohlašuje. Na mne osobně se nemáte proč hněvat. pro které bych si Kateřinu nezasloužil. už to jí dávalo jistotu. Doporučil mu. Ptáte se po mém zdraví .hodné dítě a nic špatného neudělá. a prohodit pár slov za vašeho dozoru? Ničím jsme se neprovinili a nezasloužíme si takové odloučení. "Nevymáhám. ujistil ho. Vzkázal tedy. Její nezkušený zrak v tom viděl znamení dobrého obratu . aby před ním neuzavíral sestřenku tak přísně a tak dlouho. to užje řád světa!" Blížilo se jaro. abych se k vám připojil někde mimo Drozdov! Až si spolu promluvíme." psal. abych jezdil k vám. ať mezitím někdy napíše. Linton se podvolil. jak mohu být veselý a zdravý?" Edgarovi bylo chlapce líto. ale pánovi se síly nevracely doopravdy. ale nemohl jeho přání vyhovět. ale dokud jsem zbaven veškeré naděje a odsouzen žít samotářsky nebo mezi lidmi. pane Lintone !" " Odpověděl : "Ne. Pravda. "ale takhle jí nikdy neuvídím. žejsem spíše váš synovec nežjeho syn.

všechna ta zdánlivá milostná nedočkavost byla vynucena a Heathclifův nátlak na chlapce se stupňoval tím bezohledněji.jeho dopisy by byly oplývaly nářkem a bědováním. parný den. když se pan Edgar dal konečně pohnout k souhlasu a my s Kateřinou se vydaly na první vyjížďku za bratránkem. Našly jsme tam ale jen chlapce pasáčka. Mimo Hůrku to nikdo nevěděl.že nepřekročíme hranice Drozdova.že vás moc prosí. že je záměrně klamán planými sliby. žejsem se zmýlila ve svých předtuchách a že chlapec se snad skutečně uzdra/266/ vuje. jako HeathclifFjednal s vlastním synem . Ale otec nad ním přísně bděl a samozřejmě dozíral i na každou řádku. až ho potkáme. Ačkoliv si ročně ukládal část své renty. abyjí zůstal i rodinný dům . který měl pro nás vzkaz "Mladý pán čeká tamhle na Hůrce . že by jim pan Linton měl povolit brzkou schůzku. Ani ve snu jsem netušila. která mělajít na adresu mého pána. Linton nás měl čekat u kamene na rozcestí. a jemně naznačoval. kterému měl dům po jeho smrti připadnout . "Jsme už skoro na nich. když neustále píše o vyjížďkách a procházkách a tak neodbytně je vymáhá. co si pan Linton vymínil na prvním místě . čím více byly jeho zištné a pomstychtivé plány ohroženy blížící se synovou smrtí. jak teď vypadá. jinak by se nápadník musel domnívat. protože červen už nadešel a pán chřadl víc a víc. kterými se v duchu ustavičně zabýval. Jedinou možnost toho viděl v sňatku s bratrancem. Mělo to být pod mým dozorem.asi všechno zkazil sám . ale obloha nebyla zatažená. Byl dusný. ale zato se soustřeďoval na krutý osud. aby jim alespoň jednou týdně dovolil společně se procházet nebo projíždět po vřesovišti blízko Drozdova. že by otec mohl tak hanebně tyransky zacházet s umírajícím dítětem. aby měl pro dceru nějaké jmění. hned se otočíme a projedeme se . jestli byste nezajely o kousek dál. aby nám pověděl. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ Léto se pomalu chýlilo ke konci. takže déšť nehrozil. netušil chudák. A tak se Linton nesměl šířit o svých osobních starostech a bolestech. V Katce měl u nás velkého zastánce a konečně spojenými silami pána pohnuli. nemohl si nepřát." "Tak mladý pán už zapomněl. Já sama pomalu začínala věřit. jen zamlžená závojem beránků. protože doktora nevolali a z cizích nikdo nezahlédl mladého Heathcliffa ani z dálky." "To nevadí. že s Lintonem to jde stejně rychle z kopce jako s ním. který ho vzdaluje od přítelkyně a lásky." poznamenala jsem. slunce se schovalo.nebo aby jej časem mohla získat.

Vykřikla leknutím místo radosti. otupěla v úplnou netečnost. "Vzpomínáš si? Dohodli jsme se. že se tváří trpitelsky. měl teď hluboko zapadlé. ale ty beránky jsou zato tak hebké a něžné . v kterém je to krásnější. než kdyby zářilo sluníčko. jak ho nic z toho. ale vyptávala se znepokojeně. je to takhle ještě hezčí." nedala se Kateřina odbýt. Dřívější nedůtklivost. a bylo mu zřejmě zatěžko účastnit se rozhovoru o čemkoliv. " Jsem jenom unavený" skočil jí rychle do řeči. a bez koně . že jsem rovnou zvolala : "Ale pane Heathcliffe. že je dnes zamračeno . . a také první slova byla jiná. No a tohle je určitě to tvoje . čekal. jestli se mu skutečně tak přitížilo. a strávíme jeden den v tvém a jeden v mém. vždyť vy se dnes nemůžete nikam vydávat! Podívejte se.musely jsme sesednout a nechat poníky pást. Až to bilo do očí. "Podívej se. když jsme byly docela blízko.je to lepší -je to lepší !" řekl s námahou. jestli ti bude líp. než jaká měla původně na jazyku ." Katku to zřejmě nepřesvědčilo.cestou zpátky. že vyzkoušíme. Rozkle/268/ pal se a nepouštěl se její ruky. jako by mu naše společnost nebyla potěšením. aby si vynutilo laskání. a jak se ani nesnaží povědět jí něco sám . "jistě hůř než tenkrát naposledy. Byl úplně změněný . a na Katce taky bylo vidět stěží utajované zklamání. Jenomže jsme ho potkaly až skoro nahoře. aby ho nějak rozveselila. vzhledem i chováním. I Kateřina si všimla. Usedla do vřesu a on se natáhl vedle ní. ale trestem. neřekla nic o šťastném shledání. a zvedl se teprve. nezajímá. že by se pamatoval. které schválně zlobí a dopaluje. co nechce slyšet žádnou útěchu a každou veselejší pohodu kolem sebe bere jako urážku." rozhodla Kateřina. Příští týden. o čem Katka začne. až my k němu dojdeme. "Ne . tatínek říká. "Ale muselo ti být hůř v poslední době. které bývaly široce rozevřené a unylé. jako by potřeboval oporu . Nepodobal se už tak rozmazlenému děcku. jak se ti bude líbit u mne v nebi. o čem to Katka mluví." začala. Sotva pletl nohama a byl tak strašně bledý. pár kroků od domu. "Na procházku je moc horko. že moc rychle rostu. takovému." a přitom si jí bázlivě prohlížel . pojď se posadit! Dopoledne mi obyčejně bývá slabo . která se mazlením dala uchlácholit. modré oči. tak vyzíraly skoro divoce. zajedem do drozdovské obory a zkusíme. ale píše sobeckému mrzutému neduživci. tohle je vlastně to tvoje nebe." Linton nedal najevo. až na to.jakjste na tom špatně!" Kateřina si ho prohlížela s bolestným překvapením. Ležel ve vřesu.

"A ve čtvrtek sem zase přijeď!" pokračoval a vyhýbal se jejímu nechápavému pohledu. Elleno?" pošeptala mi nakonec. Kateřino. "Strýčkovi za mne poděkuj. "Kateřino.když ti vypravuju a zpívám. To víš. na mne je to moc." "Teď ho tu nemůžeme jen tak nechat. Do Lintona jako když píchne . To bylo . tak už tě to nezajímá. Rozdělila se se mnou o kořist. a on se tě třeba na mne ptal. neříkej nic. že by se zlobil na ní. tak ne aby si to mohl vykládat. Ohlédl se ustrašeně k Hůrce a prosil. proč jí chce o tom tak mermomocí přesvědčit. že ti k něčemujsem.takhle zklamaně a pohřebně .on zatím svěsil ospale hlavu a dále nemluvil. že už jsem dost v pořádku !" "Že to o sobě říkáš. teď to musíte vydržet. že bych neodcházela. " do ucha. a moje společnost tě dnes stejně nebaví. mně na tom přece nesejde!" ujišťovala " ho Katka . než jsi přišla. "Ale mně!" řekl bratránek a zachvěl se. "Tady ti to nesvědčí. Nešlo jí do hlavy. nemysli si. Bude to už půlhodina.jsem z toho malátný. to ano ! Za sebe bych to potvrdit nemohla.a kdybys třeba potkala tatínka.a pak se šla odškodnit hledáním borůvek. " "Už ho omrzela shovívavost? Už se svou nenávistí netají?" Linton se na mne podíval. mladý pane?" optalajsem se. co by ho proti mně popudilo! Onje moc přísný!" Tak onjde na vás zostra. prosím tě.jako že se mnou nebyla řeč a že jsem se k ničemu neměl ! Takhle se před ním netvař . "Nač tu vlastně čekáme? Ten tu spí. a tatíček nás pomalu bude vyhlížet. kdybych viděla. unavilo a podráždilo. Kateřino ! A . /271/ viděla. ale neřekl nic. rozumíš . Tak." prohlásila moje děvenka. ale jemu ani nenabídla . A takyjsem dost chodil. Katka u něho ještě nějakou chvíli seděla . strýčkovi hezky pověz. vyčerpáním nebo snad bolestí . "Neměl bysjít ale radši domů?" řekla mu Katka." odpověděljí. že jsem nějak vážně nemocný.probudil se ze své neteč/270/ nosti a podivně zneklidněl. až se vzbudí. že by ho to jen víc. a taky to nikomu neříkej ! To dělá to horko a dusno . že je čas na návrat. že on o žádné pozornosti nestojí.Zanechala ohledů a prohlásila. že ti dovolil přijet . "A poslouchej. Počkejte." "Tak si tu aspoň odpočiň. prosím tě. aby s ním aspoň půlhodinku ještě zůstala. když spí. Nějak jsi za ten půlrok zmoudřel . to by se zlobil !" Ať se zlobí . když to zjevně není pravda.že mu ze srdce děkuji. domnívala se. jen potichu sténal. nezapomeň. Lintone.

nemáš mě už tak rád. Zahvízdla a Minka k ní přiběhla poslušně. že s ním není žádná řeč a že už mě nemá tak rád. aby si nerozhněval otce. abych přišla? To mi byl milejší dřív." Linton se vytrhl z dřímoty. že ta schůzka je pro něho jen nějaká nepříjemná povinnost . odkud se blížil otec. "Honem.že odjíždíme. "Ne. Nikomu jinému to ale nepovím. Proč ten ho vůbec nutí. a zneklidňovaly jí dohady." "Tak já. "Ale mám.jak je to vlastně s tvým zdravím.jako pejsek. že se mu polepšilo?" "Ano . Vidím ale bohužel. " Ve čtvrtek sem zase přijdu ! Sbohem !" zavolala. "Mlč. "Jen my s Ellenou jsme tu rozprávěly . "Raději se rozejdeme . aniž dobře věděla proč. jak to slyšela. Ještě jsme nedojely domů. že se bratránkovi zdraví polepšilo. proboha !Už jde !" Pověsil se Kateřině na ruku a chtěl jí násilím zadržet. jak to vzkazuje tatíčkovi.nespouštěl oči z místa.pro radost panu Heathcliffovi sem chodit nebudu ! Jsem ráda. a najednou ho máte chudáka dost !" "Proč ale jemu na tom tak záleželo." zakoktal a ohlédl se k zamračenému temeni kopce za námi. jako by chtěl mermomocí vypátrat toho. prosím tě? Hned po ránu.Katka se zvedla. než v téhle podivné náladě. a ptal se ustrašeně. podle mého je to s ním mnohem horší. mám !" /272/ a přitom stále těkal pohledem kolem. "Víš jistě.dříve si přece pořád na něco stěžoval. a Kateřina zjihla. Jak jsi mohl usnout. Lintone. byl celý zmatený.pro dnešek." řekla mu sestřenka.kdo tu mluvil. slečno Katko.Místo roztrpčení cítila teď s Lintonem spíš soucit a lítost. že tu nikdo nemluvil?" "No na mou duši. jak . viď?" Lintonovi vyhrkly slzy z očí. jestli ho někdo volal. Ne proto. i když mě nejvíc trápil. že přišel ze strachu." řekla Kateřina. tak ale musíš přiznat. že jsem si to shledání takhle nepředstavovala. jsi opravdu silnější než tenkrát v zimě? Jestli je to pravda." "Tak vám se zdá. Ale trochu líp na tom asi bude. Říkám ti otevřeně. "to se ti něco zdálo. že jsi zas ochabl v něčem jiném . Na mne to dělá dojem. Ta ale. že bych si z pana Heathcliffa něco dělala !" "Tiše !"zašeptal Linton. bych zase řekla pravý opak .nějakého spěchu. a venku k tomu !" "Jako by volal tatínek. abyste už už byli spolu. když byla v sedle. Docela v pořádku ovšem není. aby tu semnou seděljako z trestu? Toje mi jedno . rychle se mu vytrhla. Elleno !" Ani skoro nevnímal.

jak jsem vyrozuměla z toho.ale stíny se na něm držely déle a sluneční jas mizel rychleji. protože se chce dnes pozdržetjen krátce. že synovec zdědil nejen jeho podobu. Ani z mé výpovědi nebyl moc moudrý . abych Katku vyhnala na čerstvý vzduch . jak to všechno bylo. hned sluníčko . kdy pozapomněla na svou starost ! Z dálky jsme viděly. abych raději zůstala v sedle a hlídalají poníka. neodvážila se ani otci připomenout smluvenou vyjížďku. Když nadešel čtvrtek. Tváře jí pobledly žalem a únavou. když už neměl sílu ani možnost nějak zasáhnout? Odložily jsme vyjížďku na odpoledne . že snad i umírající musel po takovém vdechnutí ožít! Katčin obličej byl jako ta krajina . kde denně pobýval jen nakrátko. co se mu má zatajit a co ne. ale i povahu. Bylo jí líto každé chvilky. která zrála postupem času vjistotu. Lintonovy dopisy neodkrývaly. Potají se rozdírala strašlivou předtuchou. Na tojsem ale nepřistoupila. pokud ještě vydržel mimo lůžko.Slečna Katka mu doslovně vyřídila od bratránka díky. a pan Linton se těšil. Kateřině jsme chtěli pravdu stále tajit. Utěšoval se teď nadějí. ale radila jsem jí. Já jsem měla taky svá podezření. nevěděla jsem si totiž rady. že to pro ní bude blahodárná změna prostředí a společnosti. To jak jí srdíčko vyčítalo každou chvíli. kdy nemohla sedět v hlavách jeho postele nebo u jeho křesla v knihovně. Mladý pan Heathclifl nás uvítal s větším . po druhé návštěvě že budeme moudřejší. Pan Linton si vyžádal hlášení. ale jistě odpustitelná . KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ Sedm dní uteklo jako voda a stav pana Lintona se každým dnem kvapem měnil k horšímu. Hodiny teď vykonávaly větší dílo zkázy než dříve dlouhé měsíce. A já jsem pánovi ten omyl nijak nevyvracela . /274/ hned stín.je to vlastně s jeho zdravotním stavem a jak s ním tam na Hůrce zacházejí. že jí tu nezanechá tak zcela samotinkou. a tak jsme šly nahoru k vřesovišti obě. když o Lintonovi mluvíval . poslední dobou žila v uzavřeném světě otcovy ložnice a knihovny. které si vybral minule. byla to chyba. až na nepatrné výjimky. překrásné srpnové odpoledne ! Z kopců to dýchalo takovou životodárnou silou. jak nás Linton vyhlíží na tom místě. nač mu přece ztrpčovat poslední chvíle. jeho povahové nedostatky. ale ona jí při své bystrosti uhodla sama. Slečna seskočila a řekla mi. Řekla jsem mu to sama a dostala svolení. Spoléhal totiž na svou utkvělou představu . aby se o tom prozatím moc nešířila. bála jsem se pustit svěřenku z očí. ale o ostatním se vyjadřovala opatrně.

drahoušku. Hněvat se můžeš na tatínka. že mě máš ráda. že mě neopustíš ! Kateřino.zájmem než minule . já se bojím ! Ale jestli odejdeš. kdybys . Lintone? Už podruhé jsi mě sem vylákal pro nic za nic . a pomáhala mu vstát. ty sketo? A jak jsi hrůzou celý vyjevený! Elleno. to by mě pak nechal umřít u tebe !" Má děvenka se k němu sama sklonila. pro to teď nemám smysl ! A s tou komedií přestaň . Vypadal jako pominutý hrůzou. aby ses na mne zlobila. že tu fňukáš. "Je hodně pozdě !" vyrazil krátce a s námahou. miláčku. pro mne je i toho škoda!" Co to blábolí?" rozzlobila se Kateřina doopravdy.přestaň !" Linton totiž padl bezvládně na zem s uplakaným a zmučeným obličejem. "Ne !" vzlykal. tak je po mně veta ! Kateřino. Katinko drahá. můj život je v tvých rukou. na mne se nezlob ! Opovrhovat mnou můžeš ." řekla mu. "Já už to nevydržím.on se třese. že ho nesplním? Tak mluv ! Žádám tě o vysvětlení. jakou si dělá ostudu ! Vstaň honem a neponižuj se . abys tady sehrál .já na tvoje bolestínství nemám kdy!" Komedií!" zašeptal. a ten převládl nad nechutí.anebo vlastně jen proto.tak co by ti to udělalo. Kateřino. Vždyť jsi říkala.ano. že o mne nestojíš? Jak tomu mám rozumět. Nehraj si se mnou na schovávanou . že k tomu i sama svolíš . Probudil se v ní dřívější láskyplný soucit. "Jakou komedií? Kateřino. Ale sestřenka měla záhadného chování už dost. řekněte mu taky.ne že by měl lepší náladu. " "Ten hlupák se zbláznil ! Prosím . ale nestojím za to. vytáhnout /275/ tě z tepla u krbu až sem. Jdi ode mne ! Jájedu domů. Lintone. když tě mám ještě za to litovat. Vždyť to je bláznovství. tatíček stůně velmi těžce. Cítila . A nic ti nemůžu říct. "Ano. když jsi doufal.vypadáš jako odporný plaz . srdíčko ! A viď. já jsem ke všemu ještě zrádce. já jsem strašný zbabělec a ubožák ! Zasloužím si jen a jen pohrdání. nebo dokonce radost. "a já jsem od něho kvůli tobě odešla! Proč jsi mi nevzkázal.na co si to vlastně hrajem? Pusť tu sukni! Není ti hanba. jako bych mu chtěla něco udělat ! O to opovržení si nemusíš schválně říkat. s tím můžeš počítat i bez prošení. abys nás potýral !" Linton se roztřásl a podíval se na ní prosebně i provinile zároveň. pro" boha tě prosim. proč nejsi upřímný?" vyhrkla Kateřina namísto pozdravu. vypadalo to spíš jako strach. "Není se strýčkem zle? Už jsem tě nečekal !" "Prosím tě. tak . když slyšela tu zoufalou úzkost. "Proč neřekneš rovnou.viď. že na mém slibu netrváš. Kateřino.

když ho přijde slečna Lintonová navštívit?" "Čiperný? Kdepak . Nelly! Co dělají v Drozdově? Tady se proslýchá. co za /276/ tím tajnůstkářstvím může vězet. "K čemu mám svolit?" ptala se. znělo to nadmíru srdečně. Lintone.já se ničeho nebojím!" Tahle velkodušnost ho znova rozplakala. že mi někdo ubližuje. ale já jsem vždycky měla dojem. "a já se ho bojím jde z něho hrůza! Já ti to nemůžu říct!" "Prosím. ať už kvůli němu nebo komukoliv na světě ! Ve vřesu zašustilo. abys dovedl zradit mne . jak ho podpírala .jen dojetí a úlek. " "Tojá nevím. aby to nedělal! Jestlipak je hezky čiperný. že za tím vězí nějaká faleš. a nebránit mu v tom! Já vím." dodal tišeji." "A co myslíte." blekotal chlapec a sepjal křečovitě vyzáblé ruce. a umiňovala jsem si. Ale tak zbabělý přece nejsi. aby si strýček pospíšil a předešel ho. "nech si to tajemství pro sebe ! Já zbabělec nejsem ! Zachraň sebe . Já jsem si lámala hlavu. jak dlouho ještě vydrží?" ptal se. a pan Heathcliff stojí skoro u nás . Šel rovnou ke mně a bodře mě oslovil .celý utrápený!" odpověděla jsem. "Jen se na něho podívejte! Podle mého se nemá co toulat po kopcích s děvčetem ! ten potřebuje postel . "Tamhle můj kluk -" upřel zraky na ty dva mladé a oni strnuli na místě jako přimrazení . je to tak. Na ty dva se ani nepodíval. ohlédnu se. co říkáš ! Nelekej mě zbytečně ! Hezky se uklidni a svěř mi upřímně a bez okolků. Hlasitě štkal. náš pán umírá. viď! A taky bys nemohl přihlížet. co?" "Ba. na to se nevzmohl. svou nejlepší přítelkyni !" "Ale když tatínek mi strašně pohrozil.ale aby vyšel s pravdou ven. "Že tě tu nenechám? Zdržím se tedy. když jde o tebe. Potřeboval bych. "že Edgar Linton je na smrt nemocný. Tak zlé to snad není. o čem to vlastně mluvíš ! To si přece odporuje. Línton se neodvažoval pohnout ani vzhlédnout. třebaže musel slyšet. s nikým než se mnou takovým tónem nehovořil." řekla mu Kateřina se soucitným opovržením. že mi všecko zkazí. "No že se taky jednou ukážete. jak Linton vzlyká. že pokud je na mně. " Ale ale ! Jak se to chováš? To vyžle už zase kňourá? Vždyť jsem mu dal předem řádnou lekci. "To bude těžká rána pro všechny . jen pro něho to bude vysvobození." odpověděla jsem. a Kateřina se proto taky hýbat nemohla : "ten kluk si umínil. co tě tak tíží! Ty bys mi přece neublížil. líbal jí ruce.přišel z Hůrky. ale vysvětli mi. žejsi zbabělec. nesmí nikdo Kateřinu šidit.

"jen co ." "Ticho !" okřikl ho otec. držel se sestřenky jako klíště a úpěnlivě jí prosil. ono to ani nešlo. jak mi radíte. že jsem vtělený ďábel.a doktora !" "Taky na to dojde.hromské dílo ! Vstaneš?" "Hned." "A dobře uděláte. ale už vyčerpal poslední trošek síly . já bych omdlel! Já jsem udělal všechno. zas jakoby ochromený hrůzou . slečno Lintonová. no . abych to holátko ubohé štípl. jinak se nad ním nesmilujete. " copak? Tak tady máš její ruku. nejsem tu proto.Lintone. vstávat ! Vzhůru !" křikl na chlapce. Kateřino ! Podej mi ruku !" Opři se o moji !" pravil otec. abych se starala o vašeho syna. ale bylo zřejmě marné chtít mu ho vymlouvat . /278/ a byl by se dočista pomátl. který ho posedl. jako by chtěl toho křehkého tvora uchvátit.jakjsem jak jsem ." "Lintone. tatíček mi to zakázal. jakjsi chtěl. a já pošlu okamžitě pro doktora. Tak pojď. nejspíš se tak bál otcova pohledu. doveďte ho domů. Já na něho nesmím sáhnout." "Vyjste ale neoblomná!" řekl Heathcliff." procedil s potlačovanou zuřivostí. tatínku." zašeptala mu Kateřina. buď u mne. doveďte ho tam vy. Pan Heath/277/ cliff šel k němu." řekla jsem. když budím takovou hrůzu. co? Buďte tak hodná.jak jsem jí bavil ! Ano. "A teď se postav ! Copak. "začínáš mě zlobit." zabručel Heathclíff. Nedovedly jsme si ničím vysvětlit ten zoufalý strach. abych se vzepřela. "Lintone. posadil ho a opřel o travnatý svah. jinak se to trapné chování nedalo vysvětlit. Mně se to nelíbilo. Vždyť on ti nic neudělá . "Co se plazíš? Vstaň ! Bude to?" Linton znovu klesl obličejem k zemi. Párkrát se ještě pokusil uposlechnout. hrdino! Spokojíš se mým doprovodem?" Znovu se k němu přiblížil." odpověděl. "Já se tam nesmím vrátit bez tebe.a dívej se na ní! Málem byste uvěřila. "Tojá vím vy mě donutíte. ale nemohla jsem proti tomu nic dělat . kterému se musí vyhovět. nechybělo mnoho. po každém nadzvednutí se s úpěním zhroutil. "já nemůžu jít až na Větrnou hůrku. zase by se roztřásl. aby ho dovedla domů sama . "Nebudeme Kateřinu přece nutit k neposlušnosti! Nelly. na mou duši! Zeptej se Kateřiny. prosím tě. "Jen na mne nesahej. "Jenže já musím zůstat u slečny. dokud nepípne." vydechl chlapec. Kateřina . chudáčku malý. proč se ho tak bojíš?" "Já bych se tam nemohl vrátit. Došli jsme na práh. Ale Linton ucouvl. Ovládni svou malomyslnost a . dotíral na ní jako šílenec.

co mám . že mi prasknou plíce nebo mě raní mrtvice. trochu překvapen její smělostí . Jsem sice zvyklý být sám. jsem při těle a dech mi neslouží . prosím. uhodil pěstí do stolu a ulevil si : "Pekelně se mi oba hnusí !" "Já z vás nemám strach !" zvolala Kateřina .vešla dovnitř a já jsem čekala. a já zavřu dveře. "Ouha. "Dejte sem ten klíč! Sem s ním ! Nic tu jíst nebudu. nebo vám jich pár vrazím. černé oči jí blýskaly hněvem a odhodláním. zavrávorala jsem. hlava mi šla kolem. slečno Lintonová ! Dále ode mne. chytil jí tou rukou. Znenadání otevřel dlaň a kořist jí vydal. Popošla až k němu. "Vy vrahu. Když nepomohly nehty. ani pít . dovolte !" Zavřel je a zamkl. a paní Deanová se z toho zblázní !" Nedala najeho výstrahu a znovu se mu vrhla na zaťatou pěst. strhl jí k sobě na klín a druhou rukou jí strašně zpohlavkoval . Kateřina si hleděla jen ruky. na obličej se nedívala. a ještě k tomu ten vztek ." řvala jsem. čím to je . zkrátka jsem myslela. Posaďte se. zakousla se mu vší silou do ruky. až usadí nemocného do lenošky a vyjde ven. nebo mu možná její hlas i pohled připomněl tu." Zatajil dech. neslyšela poslední slova. Heathcliff na /279/ mne vrhl takový pohled. Slečno Lintonová. "vy vrahu !" Umlčel mě rýpnutím do prsou. ale jiný vám nabídnout nemohu. neodolal bych asi pokušení . Kateřina uchopila klíč a málem mu ho vytáhla z povolené pěsti . "Jsem tu sám. kdybych hlady umírala !" Heathcliff držel klíč v ruce opřené o stůl. "My tu nebudeme !" opakovala a všemožně se snažila ho donutit. Ale pan Heathcliff mě popostrčil se slovy : "Můj dům není nakažený morem. vtom se ale vzpamatoval a včas jí ho zase vzal. Ta otvírá oči! Nevím. "Dostanete svačinu. ten dar vám sice k ničemu nebude. Vyskočila jsem. než půjdete domů. Celý . To víte. Mluvím o Lintonovi. zmocní se mě zuřivost. že má někdo přede mnou strach. byly to takové rány. ale nepohrdnu tak zajímavou společností. Nelly ! Dnes se mi zachtělo být pohostinný. Chtěla jsem jí bránit před tím nelidským surovcem a zuřivě jsem se na něj vrhla. Kdybych se byl narodil vjiné zemi. že byjedna stačila jí povalit. kde nevládne útlocit a přísné zákony. žejsem leknutím na chvíli zkame něla. Než ale měla čas klíč sebrat. po které je zdědila. posaďte se k němu! Vezměte zavděk tím. až se svalíte . když vidím. celý večer bych ty dva zaživa pitval. aby uvolnil železné sevření. když mi sem zavítá. Vzhlédl k ní. Hareton šel s kravami a Zilla s Josefemjsou na výletě. kdyby byla stála." dodal.

Když poslechneš. asi byl rád. to bys byl podlý a nevděčný. abychom se s Katkou vzali. jakou měla Kateřina.ten výstup netrval ani minutku.jako se to stalo vaší sestřence !" "Ano. že se mu vyhrožovalo strašným návalem otcovského hněvu. že by nám tvůj tatínek teď svatbu nedovolil. Pan Heathcliff viděl. který ti v krátké době zbude ." zaútočila jsem na Lintona. Tak máme mít oddavky zítra ráno. "Mladý pane. Zkoušely jsme kuchyňské dveře. než jak se dostat odtud. jak jsem ti poručil. když se nemusí o sebe bát. jděte dál. Třásla se jako osika. proto vstal a vlastnoručně zavařil čaj." ohlásil. když jsem /280/ poznala. jak byla zdeptaná. že jsme doopravdy ve vězení. kapou ti slzy do mého šálku. Nalej mi jiný!" Kateřina mu přistrčila jiný čaj a otřela si oči. jestli se to odloží. jakmile vešel pod střechu Větrné hůrky. "Abys viděla. Tušila jsem. já to pít nebudu." "Mám žízeň . ubožátko! Musela se opřít o stůl.byla úzká i pro tak štíhlou postavu. a ty tu máš přes noc zůstat. a vyplač se dosyta! Od zítřka jsem tvůj otec . Její bratranec se schoulil do kouta lavice a ani necekl. Kateřina. i když jsem to vařil sám. Ty mučednické výstupy. Lintone. že zatím umřu. že teď s námi nic není. když si trochu svlažíl rty nápojem. "On ví. přitiskla ruce ke spánkům. jestli jí ne urazil uši. "Paní Deanová. a kdybys nám to chtěl zamlčet. které nám předváděl na ladech. "Teď jdi k Lintonovi. "a poslužte svému nezvedenému mazánkovi i tomu mému ! Není to otrávené. "Přišla jsem přece kvůli tobě. jak umím trestat děti!" prohlásil ten lotr neurvale a shýbl se po klíči.jediný otec. nemám to rád. a bojí se.nalejte mi čaj. co má váš darebácký táta za lubem. když nade mnou stojíte ! Kateřino. jako by zkoušela. "vy určitě víte. který spadl na zem. Šálky a talířky už byly přichystány. Dopalovalo mě." řekl. Jdu vám dohlídnout na poníka." připojila se Kateřina. a všecko vám povím. A když se to podařilo. nemyslely jsme na nic. ale byly zamčeny zvenčí. že výprask dostal někdo jiný než on. musíš nám to povědět. "Tatínek chce. jestli se mu nepodaří nás přilákat.a zmaluju tě takhle každý den !" Katka běžela ke mně místo k Lintonovi. třeba se na mne jen vztekle podívej . Zkus toještějednou. Prohlédly jsme okna . klekla a schovala mi hořící líce do klína a nahlas se rozplakala." odpověděl. jak je ten lotřík zpupný. nejsi slaboch. okamžitě ustaly." Jen odešel. všechny strachy na čas ustaly. když jí pustil.budeš i toho mít až dost ! Ty něco sneseš. můžeš se . a povíte nám to. "Zapijte zlost. Nalil čaj a podal mi šálek. nebo vás zpohlavkuju stejně.

a nedělejte hloupého." "Vás si vzít s sebou. co se tě natýrala. a pak jí pádnou pěstí oplatíš. ona si tě vezme ! Alou do postele ! Zilla tu dnes není. jen to a nic víc ! Buď klidný. si uváže na krk nedomrlého skrčka. Vaše herky utekly. ale Linton se hned vyplašil strachem o svou drahocennou osůbku. "Nikdy! " /281/ Elleno. vás chtěla za manžela? Zasloužíte si výprask.anebo myslí. Tak se spolu dohadovali a zatím se náš žalářník vrátil. že tahle krásná mladá slečna." odpověděla. přestaň s tím řevem ! Do tvé ložnice nevkročím.ty přece nesmíš odejít. mám sto chutí vám vytřepat z hlavy tu zrádnou faleš a pitomou domýšlivost !" Lehce jsem jím zatřásla.kňučel a brečel . tam budeš mít pokoj. jako jste vy? Snad si nelichotíte. "Vy a ženít se? Ten tvor se zbláznil . že mám tatínka radši než tebe !" Smrtelný strach. "a . Lintone? " Už zas brečíš? Co ti udělala? Jdijdi. Rozbiju vám to tady nebo zapálim.copak zasje. ale trvala na svém. ale hned z toho dostal kašel a uchýlil se k obvyklému útočišti . aby mohl projít. Ten jimi proklouzl hbitě jako pes. Kateřina byla rozervána. Lintone . ale ven se dostanu !" A byla by rovnou přistoupila k uskutečnění své hrozby. Přes noc ! Co by si pomyslil? Už teď má plno starostí. že přeskočilo nám.jinak ti ukážu. musíš se odstrojovat sám. Objal Kateřinu vyhublými pažemi a zaplakal: "Copak ty si mě nechceš vzít? Nechceš mě zachránit? " "a mít mě u sebe na Drozdově? Nejdražší Kateřino .a Kateřina mě za to pokárala. Všechno ostatní ti zařídím. vy žalostný vrtichvoste?" zvolala jsem. Co ti chybí? Hoříš touhou po čisté lásce. Musíš poslouchat mého tatínka musíš!" "Já musím poslouchat svého tatíčka. Teď zase ona přišla s prosíkem a vymlouvala mu jeho sobeckou ustrašenost. nech toho a lehni si! Za měsíc za dva budeš zdráv jako buk.zítra vrátit domů a vzít si mě s sebou. Ticho. že by vůbec nějaká dívka. takové zdravé. neboj se ! Náhodou jsi dnes obstál. že jste nás sem přilákal zbabělým darebáckým podvodem. Vy si představujete. natož slečna Kateřina Lintonová.jájim tu třeba podpálím dveře. obdařil ho znovu výmluvností zbabělce. Zůstat přes noc!" zvolala a rozhlížela se. Ty mlč ! Nechci ti ublížit. statné děvče. ale nestav se mi do cesty." řekl. "Čeká na vysvobození z kruté nejistoty. aby ho v nich člověk zlomyslně nepřiskřípl. který se bojí. A zapadl za ním zámek ! ." Domluvil a otevřel synovi dveře. který měl chlapec z pana Heathcliffa. že musí domů.

pane Heathcliffe. jaké to bude mít následky. jeho blízkost v ní oživila všechny bolestné pocity. "Nezapřeš. i když je to otec? Štěstí jeho života zašlo. pusťte mě domů! Slibuju vám. toužíš-li se malinko povyrazit a unavuje-li tě obsluhovat nemocného. co jsi ztratila . V posledním psaní doporučoval mému zlatíčku. že bude trpět mou vinou. když tvůj život začal. že máš pořádný· strach !" "Mám strach. Kateřino. "teď ano.Heathcliff přistoupil ke krbu. ještě u nás platí zákony. Co si počneme?" "Kdepak." prohlásil. "Nebo mě provdejte hned ! Ubohý tatíček ! Elleno. až jí bude mít! Laskavý a pečlivý . aby byl laskavý na jeho zlatíčko . ledaže ti Linton nahradí všecko. aspoň si to ten tvůj prozíravý rodič tak představuje. breč ! Bude to napříště tvé hlavní rozptýlení. co udělám dobrovolně?" "Jen ať si někdo vzpomene nějaké násilí!" křičela jsem. uvidíte. i v našem Zapadákově! Takovéhojá udám." odpověděla. že se provdáš za Lintona. Nemohla sis líp zajistit moje pohostinství na příštích čtyřiadvacet hodin než touhle zprávou. A jak snesu pomyšlení. že jsme zabloudily. pak že se mne nebojíte! Kdepak je ta kuráž? Dobře ukrytá. nehneš se odtud !" "Aspoň pošlete Ellenu. mi bude nesmírným potěšením. abys ho splnila . abych tu radost vychutnal. já už se postarám. aby tatíček věděl. aby o ní hezky pečoval. až bude ze světa odcházet? Já bych mu přizvukoval ! Nemám tě rád. Ty /283/ otcovské rady a útěchy v dopisech mě báječně pobavily. že se mi nic nestalo !" prosila Kateřina s usedavým pláčem. A není to přirozené v tvém věku.to je otcovská představa . Proč mám být nucena násilim k něčemu. Proč taky? Breč. kdyby to byl můj vlastní syn! Bez církevního obřadu je to zločin!" "Držte hubu !" pravil ten padouch. "Zaplať pámbu. že jsi k nám přišla do domu z vlastní vůle a proti jeho příkazu. a dokud se to nestane. Ani dnes v noci oko nezamhouřím. on si pomyslí. že tvůj otec bude trpět. to vědomí. protože tatíček bude nešťastný. Nikomu jinému by nenapadlo přikládat tomu dětinskému gestu nějakou váhu. když . tatíček to schvaluje a já ho mám ráda. aby tě proklínal i tehdy. A ohledně slibu. že jsi přišla na svět? Já aspoň ano! A neodpovídalo by tomu. Zdalipak tě neproklínal. když tu zůstanu. "Nedělejte mi tu kravál ! Nikdo s vámi nemluví.když . že si Lintona vezmu . Konečně k němu vzhlédla a bezděky si zakryla rukou tvář . kde jsme zůstaly se slečnou beze slova stát. ale on se hned zamračil a řekl jí přidušeným hlasem : /282/ "Aha. on třeba myslí. že tě omrzelo věčně ho ošetřovat a že sis odskočila za zábavou. co? Aspoň to vypadá.

než se vrátím. Měla jste otevřít okno a zavolat na ně. ke mně se lísat ! Jsi mi odporná !" Ošíval se v ramenou. který mě zaslechl. /284/ abych ho smetla přívalem spílání. když mluvím ojeho roztomilých vlastnostech. "Byli to tři sluhové z Drozdova a hledali vás. ale nejste přece ďábel ! Snad mě neuděláte nadosmrti nešťastnou z pouhé zlomyslnosti ! Kdyby si tatíček myslel. vlastně se celý otřásal jakoby ošklivostí a ucouvl před ní i s židlí. Nehněvám se. "Škoda že nejde ! Kdoví. a uvidíte. aby zrušila slib. že jste mě bil. ale on mi uťal řeč po prvních slovech . u zahradních vrátek bylo slyšet hlasy." řekla Kateřina.nesmilovat se nade mnou !" "Nesahej na mne těmi mločími prsty ! A dál ode mne nebo tě kopnu !" vykřikl Heathcliff a surově jí odstrčil. "Radši bych měl kolem sebe ovinutého hada ! Toje nápad. Náš hostitel odkvapil ven. ale kleknu si vám tu u nohou a nespustím vás z očí. on měl smysly pohromadě. co bude !" "Já slib nezruším. až se na mne podíváte. "jen jí ukažte." řekla jsem Kateřině. "Myslela jsem." "Ale ne. "protože ona si ho vzít musí ať je jaký chce . dokud váš pán neumře. budeš mít příležitost vykládatjeho strýčkovi pěkné zprávy ojeho laskavosti. "Provdám se za něho třeba hned. Mohu vás tu zadržet. to ti řeknu !" "Správně. ale musíte mně pak dovolit do Drozdova. než si vezme takové dráče !" "Teď už to tolik nevadí. copak jste jakživ nikoho nemiloval? Nikoho ? Jediný pohled ! Jsem tak nešťastná. jestli jen hlesnu ! Stmívalo se . a ani pes po vás neštěkne." přiťakala jsem. vy jste krutý člověk. prohlásil. že mě nemůžete nelitovat . že ne? Zkuste jí poradit. a kdyby mi umřel. Já vstala a otvírala ústa. co by vás pohněvalo. Pane Heathcliffe. snad by se nás zastal. že mě zamkne samotnou bez Katky. Strýčku. neodvracejte se ! Pohleďte přece na mne ! Neuvidíte nic. Ne.jak bych potom mohla žít? Nebudu už plakat." odpověděl. Ale vsadím se.zetě ! Jenže Linton vynaloží všechnu laskavost a péči na sebe ! Linton dovede dělat tyránka ! Ten ti utýrá kolik koček chceš . ale my ne ! Chvíli bylo slyšet hovor a pak se vrátil sám.že jste nevolala !Určitě jí to těší. Nemám k vám nenávist. že jsem mu odešla schválně. že je to vaší žábě milejší. že je to váš bratranec Hareton. Myslíte. Copak on." řekl Heathcliff.nebo zůstane zavřená a vy s ní. jen jim musíš napřed vytrhat zoubky a ostříhat drápky ! Až se vrátíš domů.jakou povahu má váš syn! Slečna Kateřina si to dvakrát rozmyslí. že tu musí zůstat !" .

"Tak pojď!" řekl jí. "Za chvilku vám pošlu snídani. aby zkusila přece jen usnout. Tentokrát osoba. Byl to vzorný žalářník.se přiblížily jiné kroky. a to vždy jen ráno. urputný a němý ! A měl hluché uši ke každé mé snaze. A poklop na půdu nám teprve vzdoroval. a ještě. a my zase ve vězení ! Žádná jsme si nelehly. jaká příležitost nám ušla. Kateřina si stoupla k oknu a s úzkostí čekala na ráno. že za ním vo" lám a prosím. a odešel s Kateřinou.že kvůli mně vzešlo mému panstvu všechno to neštěstí. Já zase usedla do křesla. odemkl a vytáhl jí ven. kolikrátjsem zanedbala svou povinnost! Připadlo mi najednou. proč mám být ještě zavřená. Odpovídala jen hlubokými vzdechy. nikoho neviděla než Haretona. /285/ Kateřina se ptala. A tak mě tam nechali zavřenou celý den a celé další ráno. ale on už zamkl. Kdepak. Odpověděl. černým hedvábným kloboukem na hlavě . až konečně bylo slyšet kroky . nikoli Heathcliffovy ! "Přinesl jsem vám jíst !" pravil hlas. Běžela hned ke dveřím a volala. Snášelajsem to snad tři hodiny. vstoupila do pokoje. že to doopravdy kvůli mně nebylo. KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ Pátý den k poledni . která přišla. Byla to Zilla se svou červenou šálou. aby mě pustil. Pak nás poslal kuchyní nahoru do Zilliny komůrky a já Kateřině šeptem radila. jak se mi zdálo. ať prý toještě hodinku vydržím. lehčí a rychlejší. "Nate !" řekl a vrazil mi tác do rukou. že by mi to stačilo na den. V sedm hodin se přišel zeptat. ale tenkrát v té zlé noci jsem to tak viděla. Já tedy vím. Ale okno tam bylo stejně úzké jako okna v přízemí. "Počkejte okamžik!" začala jsem mluvit. jestli je slečna už vzhůru. že ano.Když jsme slyšely. I ten Heathcliff. byl zamčený. Nesl na podnosu naloženo vjídel.vlastně už spíše odpoledne . Heathcliff nás nechal bědovat asi do devíti. měl na tom méně viny než já. už jsme se nezdržely a naplno jsme vylévaly svůj žal." Bouchala jsem na dveře a vztekle lomcovala klikou. abych v něm vzbudila smysl pro spravedlivost a soucit. "Můžete otvírat !". Překotně jsem poslechla a uzřela Haretona. abych ho zadržela. houpala se sem tam. Vyskočila jsem a chtěla za ní. snad že se dostaneme oknem ven. nebo na půdu a odtamtud vikýřem. a přísnějsem si vytýkala. aby poslechla ." řekl a zmizel bez ohledu na to. Křičela jsem. a ještě ! Pět nocí a čtyři dny jsem tam byla všeho všudy. když jsem jí mnohokrát prosila. "Jen trpělivost!" řekl.

V jizbějsem se rozhlížela po někom. Pán poslouchá. Dveře tam byly dokořán. "Je nahoře. když byla cesta volná. že slečna přijde včas za ní.že prý jste zapadly do bažiny ! Já tu přijdu domů a povídám panu Earnshawovi: "No co všechno neslyší člověk. jen se posaďte. jen vytáhne paty z domu ! Škoda. "On nic nešíří . že tak asi den ještě vydrží .jakbysmet!` A on na mne vyvalil oči. a tu mě od krbu upozornilo slabé zakašlání. přeškoda Katušky. Domů nesmí. tak jsem jí tu /287/ zadržel. paničko!" chlácholila mne. co se povídá. abych si sedla. "Ach Zillo. pánovi na pohřeb!` " "Snad pan Edgar neumřel?" vyjekla jsem. že?" "Váš pán je hotový lotr. maličko se usměje a povídá : "To možná. "No ne. než se jí to trochu srovná. ale nikde človíčka. Na pohovce tam ležel Linton a lhostejným pohledem sledoval každý můj krok.a proutěným košíkem zavěšeným na předloktí. můžetejí vzkázat. že ho zastraším a něco z něho vymámím. že tu ještě o ničem nevědí. Spolykaná kalná vodají pomátla hlavu. "Kde je slečna Kateřina?" spustila jsem na něj zhurta. Cucal dáljako nemluvňátko: "Šla domů?" vyptávala jsem se. a hned mu to všechno vykládám. ať se stěhuje domů na Drozdov.potkala jsem ho na silnici a ptala jsem se ho. kdo by mi dal zprávu o Kateřině. žeještě nejste ve své kůži. Až půjdete nahoru. když jsem ho překvapila o samotě. "Je vidět. paní Deanová . žejste na dně močálu i se slečinkou.to říkají lidé ve vsi . fortelná ženská. "Tohle si odnese! A ať o nás nešíří zbytečné klepy ! pravda stejně vyjde najevo !" "Jak to myslíte?" divila se Zilla. že byly v bažině. "Co se o vás všechno nepovídá v Gimmertonu ! Já už myslela. paní Deanová !" spráskla ruce. Doufala jsem. V ústech převaloval kandysový souček. Neumřel! Pan doktor Kenneth myslí. " "Ne. A ode mne ať vyřídí." křikla jsem. Řekněte jí." ráčil odpovědět. že vás našli a on že vám dal přístřeší u nás ! No tohle ! A to jste se zachránily někde na pevném ostrůvku? Jak dlouho jste vězely v bahně? To vás zachránil náš pán? Ale vy jste ani moc nezhubla.moc vás to nevzalo. byla by v horečce letěla domů jako divá. my jí . mám-li utíkat pryč nebo se pozdržet a vypátrat slečnu. jestli ji nohy ponesou. tak vidím. až teprv pán mi pověděl. ale už tam nejsou." Neměla jsem pomyšlení na to. Váhala jsem. V tuhle chvíli máme Nelly Deanovou ležet ve vaší komůrce. taková pěkná děvenka to byla ! A Nelly Deanová. velký pokoj prozařovalo slunce. Zillo !" "Ale ne. Popadla jsem plášť a klobouk a letěla dolů. ať vypadne zdeje klíč.

který musila vynechat. nebo vás naučím zpívat jinou !" "Jen aby tatínek nenaučil vás zpívat jinou. Kateřinu rozmazlovat ! Je to moje žena. jaké to je.já bych vztekem z kůže vyletěl.už není její. že mě nenávidí a přeje mi smrt. "to už jste zapomněl. mít jí u sebe. kdopak to má poslouchat? A nepřestane a nepřestane. opuštěnou v cizím domě. a že se nestydí chtít mi utíkat ! Tatínek o ní říká. který jste měl plno řečí o lásce. Nikam ! Může si tu brečet a stonat. kdyby trpěla sebevětší duševní muka. kam jste jí zavřeli. Já jsem jen rád.vy si střádáte slzy pro sebe a spokojeně se tu povalujete. já stará ženská a obyčejná služka . Já pro ní pláču.necháte jí stonat. že si jí zdaleka nezasloužíte .ten prý už opravdu umře. jak chce!" Strčil opět kandys do úst a zavřel oči.jste sobec bez srdce!" "Ale když já u ní nevydržím. To je mi pěkná vděčnost ?" Linton pootevřel ústa a vyndal cukrový souček z úst. jak se vám Katuška v zimě věnovala? Vy jste jí říkal. protože jste se pak na ní marně těšil. že vás nemůže oba ani vidět ! Spřáhl jste se s ním proti ní. i když jí pohrozím tatínkem. A jaké vaše peníze má shrábnout? Vždyť ani neví. ale vy jí nepolitujete. že mi nedá spát!" "Je pan Heathcliff doma?" vyzvídala jsem. už spustila nanovo? Takhle naříká a kňučí celé noci . a dnes věříte všemu. ať byl vítr nebo sníh ! Oplakala každý večer. ale ona nic nedostane a nikam nepůjde. a právem. a ona s vámi měla soucit . "Mladý pane. Sebe jste uměl litovat. Pochopila jsem. mladý pane Heathcliffe vidíte mě. že jí uškrtí. "Rozvažte si to přece. protože byste jí měl zbožňovat na kolenou . "Je to trápení." "Vy že jí nepustíte. "Je na dvoře. jak jí máte rád. že stůně . jako byste nevěděl. Sám jste poznal na vlastní kůži. když nebude zticha. vy moulo?" houkla jsem.a vy. Kateřina vždycky říkala Drozdovu náš dům . že ten malý zmetek nedovede mít špetku soucitu s ubohou. a ona vám nosila knížky a zpívala /288/ písničky a mnohokrát za vámi jezdila. jestli nějaké budete mít! Říkáte. "Okamžitě mi ukažte. Pořád pláče." mluvila jsem do něho." huboval. jako by si chtěl zdřímnout. aby shrábla moje peníze. "Mluví s doktorem Kennethem o strýčkovi . že sotva odešel z pokoje. když jste trpěl. . Jděte. A víte. "To prý nejde. Jednoujsem ho skutečně zavolal a onjíjen řekl. kdyby vás nenáviděla?" domlouvala jsem mu dál. co vám otec pověsí na nos. jestli jí tu budete hledat !" odsekl." odpověděl. protože po něm budu pánem na Drozdově. když o vás nikdo nedbá. a vy jste tenkrát dobře věděl. "Proč by byla chodila na Větrnou hůrku.nepustíme.

že všecko. když. strčila do mne. že aspoň ten nedostanu byly to dva obrázky v zlatém pouzdře. A ta drzá opice mi ho nechtěla dát. " zasloužila si to.a to pomyšlení mě dost trápí. ale tam bych teď nedošel. hnedjich několik chtělo běžet k pánovi a zavolat dobrou zprávu skrze dveře. jděte pryč !" Podepřel si tvář rukou a opět zavřel oči. co bylojejí. že jí potrestal. ani Hareton a Zilla! A mně je mdlo . a on on jí uhodil pěstí. Ale já si tohle ohlášení vyhradila pro sebe. až to bolelo. To bylo včera . a čekaljen na smrt. lépe bude přivolat slečně pomoc z Drozdova. že mi je nabízela. že nemá co /289/ rozdávat. Víte. Bylo by těžko vylíčit udivení služebnictva. "Já zavírám oči. Vypadal úžasně mladě. A já jí zpražil. najedné straně měla maminku a na druhé tatínka. až se skácela. Slyšela. Nikdo to nesmí vědět. a já mu žaloval. Já mám takový dojem. tu druhou si chtěla schovat." "Který je to pokoj ?" "To tak. mého strýčka. patří teď mně. je nahoře. když tatínek bije psa nebo koně. maminky. I ty její krásné knížky jsou moje.je můj ! Tatínek říká. jestli jí najdu klíč od pokoje a pustím jí ven. Usoudila jsem. Utrhl jí ten obrázek od řetízku a rozdupal ho botou.toho se ona vždycky lekne. že ani slečně se nic nestalo. kdybyste k ní chtěljít?" "Ano. Můj tatínek se ptal co tu provádíme. že jde tatínek. aby tu svou vydala mně. jak jí zuby roztrhly tvář." "A copak vy děláte. a tak jsem ho měla k řeči. to všecko že je moje ! Všecko ! Ona se rozbrečela a vzala z krku medailónek a řekla. "Vždycky zavírám oči. Jak jsem ho našla změněného za těch pár dní ! Ležel tam jako vtělený smutek." odpověděl. Bylo mu vlastně devětatřicet. i svoje hezké ptáčky v kleci a poníka Minku. že i ten medailónekje můj. on bije vší silou ! Ale celkem jsem byl rád. Vzal mi tu mojí půlku a poručil Katce. když jsem doběhla domů i jejich radost. že asi nemůže mluvit bolestí . že není vhodné čekat na Heathcliffa. že mě zas vidí živou a zdravou. Já začal křičet . vám to budu povídat !" zvolal. A když /290/ slyšeli. když ji bije? Máte radost?" Chtěla jsem z něho něco vytáhnout. A posbírala kousky obrázku a pak si sedla a otočila se ke zdi a od té doby na mne nemluví. když do mne strká ! No a pak tatínek odešel a ona mě zavolala blíž ke světlu a ukázala mi krvavou ránu vevnitř v ústech. byli mladí. tak rozlomila pouzdro na dvě půlky a dala mi podobiznu . Nechtěla. smířen s osudem. až z níjde strach!" "A máte přístup ke klíči.ajájí nato. "To je naše tajemství. a chtěljsemjí ho vytrhnout.kvůli vám ! Jděte pryč. Ale když je taková protiva a ustavičně pláče! A kouká se tak divoce a je bledá jako stěna. ale dalo se mu hádat .

Obě výpravy se vrátily se zpožděním až večer. kdyby nám nevydali uvězněnou dobrovolně. ale pánovi jsem nic neřekla. To bude ten Green. aby mu otevřel. a když jsem se vracela předsíní. Přesto usoudil. že nepřítelovým úmyslem bylo zajistit si všechen majetek po něm i drozdovský statek pro syna. který už beztak přetékal. Když zas přišel k sobě. "určitě " Green!" A šla jsen dál. a já podle nich vypravila jednoho sluhu pro advokáta a čtyři dobře ozbrojené muže na Větrnou hůrku. což nebylo docela pravda. rozhodl se svěřitje poručníkům. Pan Heathcliff prý je k ní vůbec nepustil. a že na něj musel dvě hodiny čekat. že mě Heathcliff přinutil vejít. že pan advokát Green nebyl doma. slyšela jsem slabé zaťukání na dveře.vyřídili /291/ poselství. Řekla jsem. aby je spravovali pro ní doživotně a pak i pro její děti.aspoň o deset let míň. První přišel samotný sluha a ohlásil. šeptal její jméno. Zpola se vztyčil." vzpomněla jsem si. že jsem byla ušetřena cesty i obtíží. Kateřina se vám vrátí.to jsem si přísahala opět a opět . že má ještě jakési řízení ve vsi a na Drozdov přijede až časně ráno. ne hlasitě. Také čtyři čeledíni se vrátili s nepořízenou . když ho hledal. Tak by nemohl majetek připadnout Heathcliffovi. dychtivě se rozhlédl pokojem a sklesl nazpět v mdlobách. aby vyprostili naší slečnu z moci věznitele. Nenasazovala jsem mnoho na Lintona. Pán uhodl. bude-li nějaké mít. Vyčinila jsem hlupákům. jak to na něho zapůsobilo. že by měl změnit poslední vůli. Místo aby zůstavil všechno jmění Kateřině k volnému nakládání. proč Heathcliff nevyčká jeho smrti. ale . Nic se jí nestalo a do večera snad jí tu máme !" Až jsem se lekla. či spíše pro sebe. Otec jí musí vidět před smrtí . ale mátlo ho. Vzpomínal jistě na Kateřinu . že Kateřina je těžce nemocná a nemůže se proto hnout z lůžka. že synovec i strýc jsou oba nepříliš daleko odchodu ze světa. že se tak dali napálit. kdyby nám v tom chtěl bránit.ať třeba ten zloduch Heathcliff zahyne na vlastním prahu. ale klepání se opakovalo . Dal mi příslušné rozkazy. Dopadlo to tak. a potom pan Green vzkázal. až by Linton zemřel. Pohladila jsem mu lehce ruku a zašeptala : "Milý pane. Netušil ovšem. Mínila jsem s celou tlupou táhnout na Větrnou hůrku za dne a doslova ji vzít útokem. Ve tři hodiny ráno jsem si šla pro vodu do džbánku. Chtěla jsem někoho poslat. nechtěla jsem zbytečně přilévat hořkosti dojeho kalichu. vypravovala jsem mu o naší nucené návštěvě a věznění na Hůrce. ani jsem nevylíčila všechny Heathcliffovy surovosti .

který si nejprve došel pro pokyny na Větrnou hůrku. co se mu vrátila dcera. Kateřina ho podpírala. Chtěl svoji plnou moc hnát do takové krajnosti. Bohudíky. můj andílku. pane Lockwoode. protože v době oběda se dostavil advokát. napříště choť pana Lintona.šťastně ! Políbil ji na tvář a zašeptal : "Jdu k ní . a prohlásila. že jste zas doma !" Tak bez dechu. aby nepochovávali pana Lintona vedle jeho ženy na hřbitově.a ty. Pohřeb se odbyl s velkým spěchem. To se ovšem příčilo ustanovením poslední vůle a já jsem strhla velký pokřik a zabránila hrubému porušení práva.Katčino zoufalství bylo stejně mlčenlivé jako otcova radost. dal výpověď všemu služebnictvu. měla povoleno . stalo se to úplně bez zápasu. Kateřina snad už vyplakala všechny slzy anebo měla příliš velkou bolest. /292/ Umřel šťastně. Sama moje drahá. a velice jsem jí prosila. že bude s mladým Heathcliffem šťastná." plakala jsem taky. Nebylo možné určit přesný okamžik smrti. že jí musím napřed ohlásit. žije. a byla by seděla nehnutě u umrlčího lože bez přestání. Pan Green hned vzal do rukou správu všech věcí i lidí v celém domě. aby vstala a šla si trochu odpočinout. aby tatínkovi říkala. a on se v ní jen zhlížel s výrazem blaženého vytržení. přijdeš za námi !" A pak se už nepohnul ani nepromluvil. ale brzy pochopila. zářivým pohledem. seděla do hodin poledních. mé drahé děťátko. Jen se tak na ní díval tím uchváceným. Pak jsem řekla. když se otec s dcerou setkali. Seděla tak se suchýma očima až do východu slunce. Ale uvnitř vládlo naprosté ticho . ale já jí přiměla. Postavila jsem džbánek na zábradlí a spěchala jsem otevřít sama. S výjimkou mne. Elleno. abyjí pláč ulevil. Vytřeštila na mne oči.naléhavě. dala jsem jí napít a omyla jsem jí tvářičky a třela je zástěrou. miloučká velitelka mi padla kolem krku s hlasitým pláčem. "ano. Nesnesla jsem být při tom. "Elleno. Dobře že se mi podařilo jí odvést. proč jí radím ke lži. jak přiběhla. Na štěstí pro klid své duše pán neměl pomyšlení na světské věci od té chvíle. Kateřina. chtěla utíkat nahoru k panu Lintonovi. žije tatínek?" "Ano. až se mu tep nepozorovaně zastavil a duše odletěla. Aspoň čtvrt hodiny jsem stála venku přede dveřmi. ale místo toho v kostelíku v hrobce jeho předků. že si stěžovat nebude. Nebyl to advokát. na pohled zcela klidná. až teprve s velkým odhodláním jsem se přiblížila k loži nemocného. Zaprodal se panu Heathcliffovi z toho důvodu se den předtím omeškal a nepřišel na pánovo zavolání. že nařizoval. aby trochu dostaly barvu. Ale já jsem jí posadila na židli. ano .

Nahlížela do prázdných místností. Hlas sluhy. bez uvedení. Vstoupil bez okolků . že sem jde "ten ďábel Heathcliff" a je už na dvoře. Ještě nebylo rozsvíceno. Byl to týž pokoj.jeden z těch propuštěných. Když pak měl jít spát. který s námi mluvil. Vysvětlila mi. který byl tak vyděšen. Vstoupil. alespoň po dobu Lintonova života. Slyšela. Brzo po mém odchodu dovedli nahoru do salónku Lintona. zdali by nevylezla oknem. Byla to stejná mužná /295/ . vymínil si. Shodly jsme se na tom. že dveře k ní odemkl. co se ještě neodstěhovali . i ty podobizny na zdi nádherná hlava paní Lintonové a milá tvář jejího manžela. a dohadovaly se. Pro jednou mu to bylo povoleno. ještě než se vrátil otec. a pochopila smysl Heathcliffovy odpovědi. nežli odtud odvezou tělo jejího otce. aby psi nestrhli poplach. vždyť tu byl pánem a jako pán měl právo chodit. Měl lstivý nápad. do kterého jej uvedli před osmnácti lety jako hosta. jaká nás čeká chmurná budoucnost. i kdyby nás bylo něco tak pošetilého napadlo. že přinejlepším by mohla Kateřina dosáhnout povolení.nedal se ohlásit. Stejný měsíc zářil dovnitř a stejná podzimní krajina se prostírala za okny. Její spoluviník si těžce odnesl. a pak je zase zamkl nedovřené. jak jí dole u dveří vymáhají drozdovští čeledíni. že mi zůstane zaměstnání. kudy chtěl. že si lehne u Haretona. a přece jsme tou nadějí trochu pookřály a já se začala těšit. KApITOLA DVAcÁTÁ DEVÁTÁ Večer po pohřbu jsme seděly s mladou paní v knihovněstřídavě jsme vzpomínaly se smutkem na ztrátu. že jí pomáhal k útěku . Heathcliff postoupil k ohništi. a on by se k ní přistěhoval a já u nich zůstala jako hospodyně. která aspoň pro jednu z nás byla tragická. Kateřina se pak /293/ vyplížila z pokoje ještě před úsvitem. které dosahují až k oknu. domov. mu ukázal cestu do knihovny. a jestli se mu nemají zavřít dveře před nosem? Nebylo kdy to provést. že jí došel pro klíč. ale v pokoji bylo všechno dobře vidět. pokynem ho odeslal pryč a zavřel dveře. Ani on se časem na vzhled nezměnil. ani nezaklepal . aby směla i nadále bydlit na Drozdově.jeho chatrná lest nic neutajila.zůstat v Drozdově. Neodvažovala se utéci dveřmi. Naštěstí sejí to zdařilo v pokojijejí matky. i drahá milovaná paní. Jenže takové příznivé uspořádání se sotva dalo čekat . Byla málem bez sebe. kde snadno sešplhala po větvích borovice. Vtom najednou vrazil do knihovny čeledín . že se Linton nakonec ustrnul nad její mukou a odvážil seji osvobodit.a hlásil.

Žádné díky za svou ušlechtilou oddanost nesklidíš. že ti Lintona zprotivím já . ale to nikdy nedokážete. a dovedu mu odpustit." "Vím. Stát!" poručil a zadržel jí za ruku.ale až ho uvidíš. "vždyť je to váš syn! Naštěstíjá mám lepší. statečná ochránkyně!" odpověděl Heathcliff.jinak žádný rozdíl. a pošlete mladého pána sem k nám!" přimlouvala jsem se. ale poslal jsem Haretona pryč. Jakmile ho Kateřina spatřila. vyskočila a její první myšlenkou bylo dát se na útěk. nechte Kateřinu. a čím je slabší. že si jí budu piplat v zahálce a přepychu. fouknutí by ho porazilo . "Beztak je oba nemáte rád. pane ." "Prosím vás. a mne zas jemu. co by ti všechno udělal. jinak jsem na něj nesáhl." řekla Kateřina. "Utíkat nebudeš! " Kam bys taky šla? Jdu tě odvést domů. Cit pro rodinu se u vás nenajde. že jí živím. abych tě nemusel popohnat !" "Jdu.nervy má nadranc ! Aspoň Hareton o něm tvrdí. poznáš na první pohled. Nedá se nic dělat. A panička si musí přece odpracovat. "Jeho už nechám na pokoji. posadil ho do křesla. Napříště buď poslušná snacha a nepopouzej mi syna ke vzpurnosti! Nevěděl jsem. Až budu u něho. já nad ním udělal kříž a odkazuju ho tobě. jak ho potrestat. Dělal jste. kdeje. že mě má rád. "a děti " samozřejmě chci mít u sebe. nedám mu ubližovat a sáma se zastrašovat od vás taky nedám !" "Ty se nějak naparuješ. až tu Linton nebude ! Ty dělej a stroj se na cestu. abychom se nenáviděli. Za dvě hodiny potom ho musel Josef odnést do postele a od té chvíle by kluk radši viděl strašidlo než mne . Ať nečeká. náhradou za sílu. ale na tebe mám spadeno a všechno trápení teď poneseš za dva. co mi zbývá na světě drahého. kdyby měl tu sílu co já. Vím.jeho /296/ roztomilá povaha to obstará sama. Slyšel jsem ho. Už teď jedovatě žehrá na to. zbytečně by vás den jak den rozčilovali !" Drozdov potřebuju pronajmout. že prý se v noci budí a vříská celé hodiny a volá tebe na pomoc proti mně. že má zlou povahu." odpověděl. tím víc zbystří důmysl. Vy. dokud to vydržíš. Máš ho teď na starosti. že si to vyřídíme mezi čtyřma očima. Je jako pápěrka.postava . v obličeji sebevědomější a méně svěží." řekla Kateřina. jen v těle o něco mohutnější a těžší. co jste mohl. musíš za ním. Katovské sklony by měl. abyste mi ho zprotivil. A nemysli si. jak Zille vykládá sladkou představu. když jsem objevil jeho spoluvinu na tvém povedeném kousku. "Lintonje tojediné. a proto ho mám ráda i já. že dostal svoje ! Předevčírem jsem si ho přivedl dolů. žes utekla a co mu z toho vzešlo. nebudou vám chybět. ať se ti mužíček líbí nebo nelíbí.

že tam spíme spolu. Zdálo se mi. Ale než jsem zavřel víko. že si zdejší úkol vyměním se Zíllou. A pak. srdce ztuhlá a tvářemi přimrzlí k sobě. jestliže okamžitě nevypadneš. kdo by vás měl rád. Ne že bych jí potřeboval . "Mrskni sebou.nemohl mě hrobník dostat od ní pryč. "Budu teď mít nesrovnatelně větší pokoj na zemi.neboještě . než se Linton na nás dostane. nemáte nikoho. Dohodl jsem se s hrobníkem. Rušit mrtvou? Ne. Dlouho zíral na podobiznu paní Lintonové a prohodil: "Tuhle si vezmu s sebou domů.Heathcliffe. že vaše krutost pochází z toho. a dal jsem odkopat hlínu i z její rakve. Nelly. hrobníka jsem uplatil. tu hrobníkjen otevře. nikdo po vás nezapláče. a až budu pod zemí. Řekl mi. Můžete nás mučitjak chcete. Vy jste nešťastný k nevypsání! Sám a sám." zvolala jsem. než bude ležet Linton. jak tomu líp říkat? "Já vám povím.i závistivý jako on ! .až do včerejška! A včera v noci jsem zas poprvé klidně usnul. aby to prkno odklopil. rád tam zůstanu.Nikdo vás nemiluje.ještě se nezměnil ! . Když jsem znovu spatřil její obličej ." Prudce se otočil ke krbu a mluvil dál s úsměvem : "nevím.ovšem z druhé /297/ strany. až tam budou z oné strany jednou pohřbívat mne. jako Satan .jedinou pomstu nám vzít nemůžete . dávno se náš prach smísí a on nás nerozezná jednoho od druhého!" " To je hříšné počínání. Nechtěla bych být vámi !" Kateřina mluvila vjakémsi ponurém vytržení -jako by se už přizpůsobovala své příští rodině a radovala se z muk svých nepřátel ! "Nechtěl bych být tebou. když kopal hrob pro Lintona. a seber svoje krámy !" Odešla pohrdlivě z pokoje." řekl jí tchán. A já si dám už předem u rakve dělat sklápěcí postranici. Odsunul jsem víko. posledním spánkem." pokračoval. Tam jsem si přával u ní ležet věčně. a sebe jsem trochu uklidnil. vylomil jsem postranní prkno u její rakve a jenom je zas lehce přisadil . víme. prokletý chlap ! Že ho nedali do olova ! Ale nevadí. V její nepřítomnosti jsem ho začala prosit o místo hospodyně na Hůrce a nabízela jsem." odpověděl. ale nechtěl o tom ani slyšet. ve dne v noci. jezinko. bez ustání celých osmnáct let . a pak se teprve porozhlédl prvně místností a zadíval se na obrazy. abych drželajazyk za zuby. až teprve když řekl. že by se na vzduchu hned zkazila. pane Heathcliffe.nemilosrdně . až umřete." "A kdyby byla zatím v zemi zpráchnivěla . "co jsem dělal včera. že jste nešťastnější než my. Nebojíte se rušit mrtvé?" " Nikoho jsem nerušil. ona rušila mne.

Ústavičně " od svítání do svítání jsem se modlíval. div jsem z něho poslední dech nevyrazil. ale věřil jsem. že se k vám ve tmě blíží hmotné tělo . mám jistotu. kolem ani živá duše. Věřím pevně v duchy. kdysi jejího ! Rozhlížím se nedočkavě . jinak by mě byla ta má divná posedlost neopustila! Začalo to zvláštním způsobem. že mohou dlít mezi námi. aby se mi zjevila jako duch. napadalo sněhu.jaké štěstí !" odpověděl. nevýslovné útěchy. a už jsem se řítil nahoru do svého pokoje . Už se mi to dařilo. provázela mne domů. ale nahoře nad zemí ! Pocit úlevy se mi rozlil ze srdce do všech údů. chcete-li. ale milejší je mi. i když je nemůžete vidět.jak ten prokletý Earnshaw a moje žena mě nechtěli pustit dovnitř. jako by někdo povzdechl nahoře na pokraji hrobu. Nový vzdech se mi ozval těsně u ucha a já cítil teplý závan místo sněhové vichřice. Její bytost byla u mne! Zůstala se mnou. že tu není živý tvor. až dřevo u šroubů jen praštělo. pomyslím si. a nikdo jiný tam neměl co dělat. Pak jsem trhal /298/ rakev holýma rukama. i kdyžjsem zaházel hrob. že je tu Katka . úpěnlivě jsem jí prosil. Fičelo mrazivě jako v zimě. že u ní začne až společně se mnou. Pamatujete se. Nechal jsem té vražedné dřiny a odešel jsem s vědomím útěchy. že by se její ubožácký manžel zatoulal do údolí tak pozdě. Takovou jistotu jsem měl. Vzpomínám. když umřela. Večerjsem zašel na hřbitov. jak jsem se pak zastavil jen na tu chvilku. že tu jsou ! Ten den. že jsem ještě mohl rozeznat její podobu. abych ho zkopal. že se bojím posmrtného rozkladu? Vždyť jsem takovou změnu čekal. že doma se mi ukáže i viditelně. Věděl jsem. až zaskřípěl o rakev. věděl jsem. svého. "Myslíte. ale jak poznáte.co by se vám potom bylo zdálo?" "Že práchnivím s ní . Jen ještě tohle ať rozbiju. Nečekal jsem. ale pojednou slyším. Smějte se.a přece jí nevidím ! Byl bych cedil krev pro tu mučivou touhu. A také je dobře. když jsem zvedal víko. že spí ! ` Vzal jsem z márnice rýč a ryl vší silou. že jedinou přehradu mezi námi tvoří dva metry sypké hlíny. že jde se mnou. rozběhljsem se nedočkavě ke dveřím. aby se mi na jediný pohled zjevila . Byly zamčeny. Byl jsem sám. pak nás tu třeba zaházejte oba hlínou ! Tohle si říkám a ještě urputněji páčím dřevo. že mě to mrazí severák a když se nepohne. a řekl jsem si : "Ještě jednou jí obejmu v náručí. skloněný nade mnou. kdy ji pohřbili. A vzpomínám.ne dole v zemi.něco horšího na pohled . podobně jsem poznal. pomyslím si. a po .cítím jí vedle sebe skoro jí vidím .jak jsem šílel. a hovořil jsem s níjako s živou. Kdyžjsme došli na Hůrku.ale ani na ten jediný ne ! Kolikrát mě zaživa napínala ďábelsky na skřipec . Když bude studená.

až bolestně zaujatého jedinou myšlenkou. Dnes.smrti znova ! Od té chvíle jsem jí nepřestal být hříčkou. /299/ už přišla venku za okno nebo uvnitř odsunovala přepážku. takže už nevypadal tak urputně jako jindy. Po chvíli se opět pozastavil nad podobiznou. obočí se mu nestahovalo zamračené. že jsou pevné jako struny. nebo si dokonce pokládala hlavičku u mne` na polštář . a potkám jí! A když jsem chodil po slatinách. Spíše mu to dávalo zvláštní vzhled člověka znepokojeného a hloubavě." prohlásil Kateřinin nový otec. věřil jsem. Elleno. nakonec mě to vyštvalo. Pekelná muka ! Měl jsem nervy ustavičně napnuté k prasknutí nebýt toho. přijdu na Drozdov sám. jak mě rdousit . otvírat oči . jak šli zahradou. Zítra mi to pošlete !" řekl Heathcliff ke mně. když jsem jí konečně viděl.poměrně! Ale měla to zvláštní způsob.chtěl-li jsem jí vidět. zdávalo se mi. ale v mé domácnosti slídit nebudete!" Pokynul Kateříně. "Až budu chtít s vámi mluvit. mám zase klid . ať si ten starý lotr Josef jistě myslel. aby šla napřed. zlatá paní.na stejné místo jako v dětství. obrátil se " ke Kateřině a dodal: "Obejdeš se bez poníka. co říkal. ale klenulo se vysoko k spánkům. Musel jsem . paní Deanová. trýznila mě nesnesitelně. "Přijďte se na mne podívat." zašeptala mi má drahá. oči měl upřeny na rudé uhlíky v krbu. že stačí jen vyjít ven.vždycky marně! To mě tak drásalo ajá ` někdy křičel nahlas. Mezitím přišla Kateřina ohlásit. o stín vlásku! Osmnáct let mě pokoušela přízrakem naděje!" Pan Heathcliff umlkl a otíral si čelo. sundal jí ze zdi a opřel o pohovku. dávno by mi byly povolily a mohl jsem být stejná třtina jako Linton. že jí najdu čekat doma! Nerad jsem z domu vycházel a vždy jsem spěchal nazpět. že je hotova a může jet.jen jsem zavřel oči. ne po mílimetrech. Zpocené vlasy se mu na ně lepily. Elleno. že mám příšerné výčitky svědomí. Nerada jsem slyšela. já zachovávala mlčení. Mluvil jen zpola ke mně. Heathcliff . nezapomeňte!" "Varujte se něčeho takového. otvírala dveře. který mě bodl do srdce. Když mě políbila.myslel jsem. aby si jí líp mohl prohlédnout. Večer se hezky jde pěšky a na Větrné hůrce ho už nebudeš potřebovat. jenom co jí osedlají poníka. studily její rty jako led. Vyhlížela jsem za nimi z okna.přitahovala smyčku ne po centimetrech. že musí obcházet Hůrkou! A když jsem spával v jejím pokoji. někdy míň. Stokrát za noc jsem je otvíral a zavíral . někdy víc. Když jsem sedával v jizbě s Haretonem. ale jenom o vlásek. půjdeš po svých ! Jdeme !" "Sbohem. Jestli tě pro něco pošlu. Ona mi ještě věnovala poslední pohled. Nedalo se tam spočinout . a poslechla.

jestli mu někdo nepřivoláte pomoc. Někdy k nám přišla do kuchyně. jak měla oči zapadlé` a obličej bílý jako stěna. ale pan Heathcliff Zille nařídíl. pan Heathcliff mi poručil. to bylo . natož Josefovi. Moje mladá paní od ní žádala nějakou službu. co mi to vyprávěla. "a ať už o něm slovo neslyším! Námje to všem fuk. ta vypadala ! Chtěla prosit o zastání. Nedal chvilku pokoj. ale Josef přidržel dveře a nepustil mě dovnitř. všakje to malicherná. a přece máme každý svou práci. do rána. jak to u nich chodí. neráčila mně říct ani . to jako nevím.` povídá ona. kde je stín stromů pohltil. tak co? Jak se spolu snášeli. abych ošetřování nechala na ní. ale Kateřinu jsem už nezahlédla ode dne. já bych za jeho život nedal groš a taky na něj groš nevydám. KAPITOLA TŘICÁTÁ Zašla jsem přece jen na Hůrku. jestli jsou živí nebo mrtví.` "Ale já nevím. Řekl. moc se nevyspala. a pádila nahoru do poschodí a zamkla se u Lintona v pokoji a už nevykoukla ven. než kdyby jí byla nevím jak ublížila.` povídá jí hospodář. že paní Lintonová je "v jednom kole" a pán není doma. a tím si tu klepnu. než jste přijel .je to sotva šest týdnů. když ne. ať se snacha obslouží sama. že ten protiva se nás už naobtěžoval. ajájí povídám. umře!` /301/ "Vypadni odtud.` povídá hospodář. znepřátelila ještě hůř. Zilla ráda té práce nechala. a prý aby volali doktora. to bylo vidět. to bylo z řeči vidět. aby si hleděla svého. když se tam zařizovala. Stačilo se jen kouknout.dobrý večer`.jak to s ním dopadne Když máš o něj zájem. Znova jsem si s ní hezkou chvíli popovídala. Poptávala jsem se po ní. No. že má bratranec na kahánku. "To my dávno víme. kdy se odstěhovala z domova.a takhle mi to vypravovala : "Jen paní Lintonová přišla na Hůrku.a že jí Zilla nesnáší. a ráno hospodář s Earnshawem sedají k snídani. zamkni ho a nech ho tam!` Tak začala dorážet na mne. ačkoliv se zřejmě vzpírala.vzal Kateřinu pevně pod paží. Prý je Kateřina pyšná . tak ho ošetřuj. tedy krátce předtím. Zilla mi trochu napověděla. jinak bych byla ani nevěděla. ona vletí do jizby celá vyjevená. ve dne v noci naříkal. sobecká ženská ! Kateřina se zas dětinsky urazila nad tou neochotou a splácela to Zille přezíráním. co s ním počít. když jsme se potkaly na ladech .` celá vyplašená. a kvapnými kroky jí vedl k aleji. ne? Lintona má ona na starosti.

On nadával. "ale vy jste mě nechal tak dlouho samotnou zápolit se smrtí. Josef byl asi rád. Kateřino. Hospodář na něj křikl. všecko šlo spát a já náhodou vykouknu z komůrky a ona sedí na schodech a pláče.jak říkala. Okamžitě vstaňte a povězte mu to ! Takhle to řekne a jde zas pryč. že mladý to vzal zkrátka. než truchlíl po Lintonovi. sáhne na něj. že mu syn umírá. Já ležím dál takovou čtvrthodinku. Linton ho tam má vedle postele. Pak nařídil Josefovi. říkám sobě. co povídala Kateřina. paní Deanová.` povídá. Teď přišli taky Hareton a Josef. tentokrát to vím jistě. že vidím a tuším všude jenom smrt. Představte si. Za chvíli vyšel se svíčkou. jak se chodilo. Stalo se párkrát večer. neříkám že ne. zase k nim do pokoje.jasné.a to máme v domě jediný zvonek. ale -` nedalo jí to. Tchán přijde k ní. Nikde nic ani nešustlo . no ne? A najednou potom v noci ona přijde až ke mně do komůrky jakoby nic. ať se to neopakuje. ať jde zas na kutě. To se ví. no ale já přece musím poslouchat pána. celá se klepu. "co tomu říkáš?` Jako němá ! " "Co tomu říkáš?` ptá se znova. nebo bude zle ! /302/ Vyřídila jsem mu. no ale víc okouněl kolem Kateřiny. ale copak člověk chce přijít o místo? To se nedá nic dělat. ať si jdu zas lehnout k sobě. aby odnesl zesnulého do jeho pokoje. že ho tu nepotřebujeme. a paní . je to pro mne vysvobození. já se lekla. aby si trochu nevylila žluč . já bych se moc bála neposlechnout! Možná že měli volat doktora. A já za ním ! Paní Heathcliffová seděla vedle postele. schválně ho tam dali pro něj. málo chybělo a ve mně se hnulo osrdí a běžela jsem jí potěšit. probudilo je to zvonění a dupání.v domě ticho ! A to ona si to plete. že jsem jí litovala. tak šli dovnitř. Jistě ho to zas přešlo. šlak mě mohl trefit. a ona povídá : "Řekněte panu Heathcliffovi. Haretona to trochu dojalo. ale jen tak tiše skrze zuby. co je to za kravál. posvítí si Lintonovi do obličeje. a slyšeli nás mluvit v pokoji. mně řekl. Dalajsemjí pro posilu trochu vína. to zasjá se do ničeho nepletu. podívá se na něj. A pán volal. já přece nebudu něco radit nebo kritizovat. Už to jde ke konci. že mě znova probudili ze spaní! Takové zvonění jako na poplach . Já honem zalezla a zabouchla dveře. "On má klid a já jsem volná!` Takhle mu to řekla. I ve mně je smrt!` No a vypadala. řekněte ` sama. ruce zkřížené v klíně. "Měla bych si oddychnout. Pak jí osloví: "Tak co. na co bouřit lidi? A znova usínám.

ať ho tedy ani nenapadne něco kutit. jak on to dělá. "Tak Josef šel " pravila Zilla. ale chovat se neumí. aby jí ukázal Lintonovu závěť. Ubožák byl k tomu přemluven /304/ nebo donucen v její nepřítomnosti ." řekla mi Zilla (sem vložila paní Deanová vysvětlení. ale její pokusy o sblížení se dočkaly okamžitého příkrého odmítnutí. když dlouho nešla. že sestřenka si k nám přijde dolů sednout do teplíčka a je zvyklá na to. ale ona byla svlečená a teprve si šla lehnout. zůstala Katka ležet asi dva týdny.Pomni. a tak se chodí do modlitebny těch metodistů či baptistů . že může zůstat sama. když jsem jí nesla nahoru oběd. i to. že farní kostel v Gimmertonu nemá právě faráře. nejspíš právem. Ráno mě poslal. a já jí nato. a může se člověk dívit? Hlásím to panu Heathcliffovi a on : "Zatím jí nechte. že prý už tam u sebe nemůže zimou vydržet. jestli něco nepotřebuje! Až jí bude dobře. Hareton je " stydlivka. Křikla na mne. musí se to hlídat. co Zilla vypravovala.v tom týdnu. když zůstanu doma. Hospodyně k ní chodila dvakrát denně a teď by se byla ráda víc přátelila." vypravovala dál Zilla. Pravda. no . abych jí zavolala k snídani. Jako nezletilý neměl nárok na drozdovské pozemky. že bude slušnější. "ale já usoudila. Odkázal otci všechno své jmění. ale ty už pevně držel Heathcliffz dědického nároku své zemřelé manželky. potřebují nad sebou někoho staršího. co má špíny po šatech i na prstech. hned se nesla dolů celá v černém a ty blond kudrny měla shrnuté za uši jako nějaká pobožnůstkářka. V neděli chodíváme s Josefem do kaple. hned smetl olej a střelný prach do šuplete. co dříve náleželo Kateřině. Mládí je mládí. Jednou zašel nahoru Heathcliff. která byla bez peněz a bez přátel. " Prvně sešla dolů do jizby v neděli odpoledne.sama nevěděla. tak co by se nešla dolů ohřát ! Jen bylo slyšet cvaknout podkovy. tak mi řekněte!` " Podle toho. kdy jí umřel otec. než bude pohřeb! Vraťte se nahoru a ptejte se. tojako když pán odjížděl. aby se zachovávalo přikázání . " nikdo se k ní nepřiblížil než já a nikdo se po ní neptal. Kromě té jedné návštěvy. Jen to řeknu. že prý jí není dobře. Alespoň Kateřina. které sektě patří a té se tu říká kaple). nemohla proti tomu vystoupit. a po ní svého. že pán pojede do Drozdova a budeme tu jen Earnshaw a já. abys den sváteční světil!` .Heathcliffová. čistit flintu nebo něco ! On se jen červenal jako růžička a celý nešťastný si prohlížel. no ale na hladko je učesat přece nedokázala. o to nic! Tak já kladla Haretonovi na srdce.

to bylo vyznamenání pro mládence ! Sice mu nepoděkovala. že jako vaše mladá paní je moc nóbl pro pana Haretona. že bych mu pomohla. jo. "Paní přišla k nám dolů. Řekněte sama. Když přišla Kateřina. že se neodradil ani potom. ona nastavila sukni a on jí hodil do klína pár knížek. ale hřálo ho u srdce. Máte možná docela pravdu. že je to blíž k ohni. co by jí bavilo číst . Jé. začala se rozhlížet." vypravovala. a on se díval na ty její vlasy . když mu ucukla knihu zpod prstu? Jen couvl o krok a koukal teď na ní místo do knížky. hned vyskočí a natahuje se po nich.tojsem vám ještě neviděla. A sedla si na židli co nejdál od nás. "chladná jako rampouch. jak mu přišly pod ruku. a on si troufl. a jestli prý nemá hlad? "Hladovím už přes měsíc. když si v knížce listovala. hedvábné. jak se začal šlechtit. až ho přivedla do lepší nálady. ono jináč u nás moc do smíchu není.takové husté. že Hareton si nechal od Zilly posloužit při svém krášlení a ona mu dělala takové poklony. že z jejích názorů nemám velkou radost. zpola zapomněl na její dřívější jízlivosti a snažil se být příjemný aspoň jak mi to Zilla vylíčíla. a povídám Haretonovi. a já si taky skládám na hromádku !" Dopadlo to tak. to máte. a tam nahoře na kredenci vidí řádku knih. Věříte. A tak natáhl ruku a začal jí hladit . ono mu zkrátka už nestačilo se dívat. nos nahoru jako princezna. Earnshaw taky vstal a zval jí na lavici. že si od něho nechala posloužit. byly ale moc vysoko. jak uměla nejpyšněji. jestli na to potřebuje komornou. žejí bude dělat společníka. on si na ní chtěl taky máknout. to se muještě víc líbilo! Ona četla a četla ." /305/ Zilla si povšimla. když je pán doma. paní Deanová. co je měl moc rád. Nabídla jsem jí svoje místo v křesle. A ještě chudší. Ale kdež.možná taky. třeba o tom ani sám /306/ nevěděl. a bránila se: "No no. protože vy máte našetřeno svoje. aby se vyšvihl Tak a podobně jsem vtipkovala. za zdvořilost jsem měla jen pošklebek. já vidím co si myslíte.` odpověděla mu svrchu. Když trochu roztála. Já mohla prasknout smíchem. Zkrátka se strojil. kadeřavé .do obličeje jí neviděl. kdyby z té pýchy musela trochu slevit. je chudá jako vy nebo já. Bratranec na to chvíli koukal. až se zaškaredil a začal klít. ale já se přiznám: "nic bych se nezlobila. než sebral kuráž a šel jí pomoct. jako když se dítě zakouká na rozsvícenou svíčku. žejen hledala. ona jemu taky ne! No. stoupl si za ní. jaká byla vzdělaná a nafoukaná a co teď z toho má? Nic. a ještě se k ní naklonil přes rameno a ukazoval jí tyhlety staré obrázky.

že pěkně prosí!` Zamračila se. Hareton zavrčel. při ošetřování.` "A to nevíš. "Pořád jsem říkal Heathliffovi.jako byste to chtěla sama!` To bylo něco pro mne. a třeba za jediný pohled na lidskou tvář. kdyby jí byl píchl nožem do týla.že si můžete ne.` odsekla mu paní HEathcliffová.jí poslechl. že jste to neviděli ! Celý schlíplý se odklidil na lavici a ona zas převracela listy v knížkách dobrou půlhodinu. Zillo. Ještě nedávno bych byla dala život za jediné vlídné slovo. zdvihla oči od knihy a takhle odpověděla: "Pan Hareton ať laskavě vezme na vědomí . že se Potřebuješ vyspat . žejí za to nějakou vrazí ! Jsou lidi.` povídám. "Co tu vůbec lelkuješ? Nemůžu tě ani vidět. přišly mrazy. a ona se na vás osopí.jednu tu lokýnku. přišoural se ke mně a šeptal mi do ucha : "Heleďte. "Tvoji účast jsem vůbec nepostrádala. Rád by si vás poslechl . ` "Copak ty.dělejte. To se rozumí. já pyšná ! Nemá u nás přítelíčka ani milovníčka. že si o to říkám . a když to dlouho trvalo. a za chvíli se milostpaní ráčila odebrat do své komnaty. ne vás bavit . . a čím dál víc musela brát zavděk naší skromnou společností. nemohla by víc vyletět! Ruce pryč ! Okamžitě ! Neopovažuj se na mne sahat ! ` " vyjela na něj jako saň. že přitom nedržel jazyk za zuby.hm. než aby mi tu trhal uši tvůj nepříjemný hlas!` řekla paní. však si to nezasluhuje.ani se s vámi bavit!` "Co jsem mohl dělat?` úpěl Hareton. "Já za nic nemůžu.Mladá paní.` chat svou falešnou laskavost. aby nám něco přečetla! Já bych se tady nudou ukousal. u tebe dělám výjimku. "pan Hareton říká.a to platí pro vás všecky. aby šlapala po mém dobrém srdci . docela rád bych si . . Sundal pušku z věšáku a už se nedal zdržovat od oblíbené ne dělní práce. řekněte jí. Pohrdám vámi a nemám s vámi co mluvit. ať jde třeba do horoucích pekel. No ale víckrát jsem jí nedala příležitost. ona pyšná. copak má z někoho respekt? Na samého pána si dovoluje a nebojí se. radši půjdu na mráz. A tak strašně rád . ale to jste se mne všichni stranili! A co bych si vám stěžovala? Přišla jsem se ohřát. Dál ode mne. kterou mi pokrytecky vnucujete.jako nějakého malinkatého ptáčíčka. abyste nám něco přečetla. Neprozraďte. tak zlehýnka. že jsem ti kolikrát chtěl pomoct?` začal Se rozčilovat nad její jízlivostí. Ale co to bylo platné. jak jste tady . /307/ "Ticho. No. nebojdu zas nahoru!` Pan Hareton jenom odskočil a vyvalil oči tak hloupě. vždyť řekněte jí slůvko. aby mi dovolil tě vystřídat.

Odpověděl. který se hrabal ve svých záhoncích. aby své přednosti neuplatnil. "Nezdá se mi tak milá. k pohledání . a třebaže je teprve druhý týden v lednu. Moje hospodyně mě velmi prosila. a jestli si přeje. Bylo teprve jedenáct. Načež Hareton ihned hodil motyku na zem a doprovázel mě spíše. "Krasavice je. najmu si malý domek a odvedu si Kateřinu k sobě Ale pan Heathcliff nedovolil. ale vrátí se do oběda.tentokrát jsem si ho prohlédl mnOhem pozorněji . odmotal řetěz a pustil mě dovnitř. ale dělá. Ohlásil jsem. A tak dodnes Katce není rady ani pomoci. Zdejší zimy mám zrovna dost ! KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ Včera bylo jasné a mrazivé bezvětří. A to byl konec příběhu. zas jako posledně! Neráčila ani kývnout hlavou. nechť si hledá nového nájemce po mně do října. Domovní dveře na Hůrce zely dokořán. jako nedovolí HaretonoWI. ale nehostinná vrátka byla zatarasena jako při mé předešlé návštěvě. abych mladé paní odevzdal od ní psaníčko. Vyjel jsem na Hůrku. už za den za dva hodlám se vyšvihnout do sedla a harcovat na Větrnou hůrku. aby se zařídil pro sebe. "Ukliď si to sám !" odsekla a odstrčila od sebe .jako hlídací pes než jako hostitel. Zabouchaljsem na ně a přivolal Earnshawa. Tenhle venkovan je švarný jinoch. že ne. Vešli jsme spolu do příbytku. že dám z místa výpověď. že míním vejít do domu a vyčkat pánova příchodu. tím jsou nabroušenější !" Když jsem tohle od Zilly slyšela (vypravuje paní Dea nová). Vypadala vzdorovitěji a zasmušileji než posledně. když jsem se uklonil a pozdravil. Doktor se mi ukázal špatným prorokem. zdali je Heathcliff domA." pomyslil jsem. že příští půlrok strávím v Londýně.jak by mi to chtěla paní Deanová namlouvat. co může. Ani od práce nevzhlédla a nevšimla si mne . protože ta dobrá žena nemínila svou žádostí nic společensky závadného. ajá svolil. to ano. a to už jí nedokážu zařídit. hned jsem si umínila. Oznámím panu domácímu.nedbala zkrátka nejzákladnějších příkazů zdvořilosti. ledaže by se znova vdala. Ptal jsem se ho. aby uklidila tu patlaninu do /309/ kuchyně. na to jsem krátká. jak jsem to měl v úmyslu. ale zdaleka ne anděl !" Earnshawjí nevrle poručil. rychle se zotavuji.že čím víc je řežeš. Hbitě se tam otáčela Kateřina chystala nějakou zeleninu k brzkému stolování.který jsem slyšel od paNí Deanové.

" odpověděl jsem v rozpacích. Zpola vzdychla. smím-li se ptát? Já mám rozsáhlou knihovnu. a pak vytáhl dopis a hodil jí ho nezdvořile pod nohy. Přiblížil jsem se k ní. vezměte Mi knihy. dokud jsem měla své knihy.zbytky.dokonce důvěrně. a jímal mě ostych. zastrčil ho do kapsy a prohlásil. takže se mi to zdá až divné. Ale nemám psací potřeby." vyrušil jsem jí. paní Deanová. jako bych chtěl vyhlédnout ven do zahrady. Haretone !" A opřela si krásnou hlavičku o okenní rám. Mrzelo mě." odpověděl jsem podrážděně. že odmítla mou vlídnou službu. Kateřina ho sebrala a dychtivě pročetla. a já bych si tu zoufal !" "Také jsem si stále čítala. aby si toho Hareton nevšiml. až se vrátím a nepřinesu žádné zprávy o vás ani od vás . nenápadně vytáhla kapesníček. "že bych jí ráda odpověděla. ale i s ní je mi leckdy na Drozdově nudno . a obratným (podle mého názoru) pohybem jsem jí upustil do klína psaníčko od paní Deanové. "Vyřiďte jí tedy. že je lísteček ode mne. že ho musí napřed číst pan Heathcliff. Skočil po papíru. zda se na ní díváme . " Dopis od vaší staré známé.nanejvýš to. jak můžete žít bez čtení. hospodyně na Drozdově. Ale to už není pro mne ! Jsem tu nadosmrti v kleci. a přitiskla si jej k očím." Něco se jí na té řeči zdálo divné. které si donesla v klíně. A ráda bych si vyjela i nahoru ke skalám. Nato se od nás Kateřina mlčky odvrátila. začala vyřezávat figurky ptáčků a zvířátek. aby si snad nemyslela. Její bratranec vedl chvíli VNitřní boj. že jste dostala psaní a nic neřekla. když jsem tak chvíli seděl jako němý. Bylo jí jedno. že já vás dobře znám . když se mnou nechcete mluvit ! Má hospodyně. protože zrovna skončila práci. Teď by ho byla ráda zvedla." pravila. aby potlačil své lepší city. jenže Hareton jí předešel. Nemám jedinou knihu. "vy asi netušíte. Sedla si pak na stoličku k oknu a z odřezků řípy.ani to nepozorovala. " Paní HeathclifFová. zpola zívla únavou a upadla do roztržité zádumčivosti. abych a ní aspoň vytrhla list !" "Ani knížku?" zvolal jsem. Pak se mne začala vyptávat na lidské i ostatní obyvatelstvo svého dřívějšího domova a s pohledem upřeným na kopce na obzoru šeptala si jako sama pro sebe : "Ráda bych si k vám zajela dolů na Mince. totiž mermomocí o vás hovoří dlouhé hodiny . Zeptala se: /310/ A to vás má Ellena tak ráda?" "Nejspíš asi. Ale ona řekla nahlas: "Co to má být?" a smetla je na zem.samou chválu ovšem! Ta bude zklamaná. "prosím vás. . když to slyšela.

"Pan Hareton snad jen touží prohlubovat svoje vzdělání. v níž byl pohřížen.ten Se zlobil ! . a podotkl jsem: " Ale paní Heathcliffová. Jen Jednou jsem prohlížela Josefovy pobožné tiskoviny . Haretone. To byla zábava! Bylo tě slyšet dodaleka . I mne se to dotklo. Kochal jsem se odtud pohledem na krajinu .i s tím. "Což o to. jak Sis hledal ve slovníku neznámá slůvka a klel jsi. Vzpomněljsem si." "Copak já ho nechci omezovat v přičinlivosti. abych mládenci nepřitěžoval v jeho rozpacích. ze zlodějského puDu ! Tobě přece k ničemu nejsou ! Anebo jsi mi je schoval Ze zlomyslnosti . jako straka krade stříbrné LžIčky. ovládal sejen s velkým úsilím. Už týdny jsem neměla čtení v ruce. Kdyby se nám byli učitelé posmívali. haretone.máš tam plno latinských a řeckých spisů. každý jsme musili jednou začínat a klopýtali jsme o práh brány moudrosti. a to jsou vám nesmysly! Měl bys Nám tu opakovat. jak je mi to nechutné.pObral jsi mi Je. jako by to dělal navzdor ! Zlomyslný člověk !" Hareton chvíli nemohl slovo vyrazit. "ale ať mi neohmatává moje knihy a ať mi je nezesměšňuje hloupými chybami a špatnou výslovností! Ty knížky příběhů a veršů mají pro mne cenu památek. protože sI Nerozuměl vysvětlivkám. Vstal jsem a vyšel na práh. Chápejte. jak sis včera přednášel tu skotskou baladu. o ty mě nepřipravíš !" Earnshaw se zarděl do ruda. a koktal jakési námitky proti jejímu obvinění. když sestřenka veřejně odhalila jeho knižní sbírky. místo pomáhali. jak si čte . jsou posvěceny vzpomínkami." přispěl jsem mu na pomoc. Za pár let z něho bude vzdělanec!" "A já ať zatím zblbnu !" ušklíbla se Kateřina.a jednou. Aby mě oloupil o mé poklady? Však já je mám zapsané v mozku a vtisknuté do srdce. že mě O ně připraví. "Nemíní s vámi souPeřit." Mladý muž se oprávněně urazil." odpověděla. Prsa se mu prudce vzdouvala vědomím těžké křivdy.vedl mě k tomu společenský ohled. . slýchám ho často. ať tedy nikdo! Možná že ty jsi ze závisti poradil panu Heathcliffovi. když ty z nich nic nemáš. že dříve sklízel po/311/ směch pro nevědomost. jsem přišla na skrýši v tvém pokoji . a teď znovu pro touhu po vědění. klopýtali bychom dodnes. jsou to samí moji Dobří známí ! Ty jsem si k vám přinesla .luští si písmenka pro Sebe.Ale pan Heathcliff nikdy nečte a vzal si do hlavy. Kromě toho i pOvídky a sbírky básní. nýbrž jen s vámi soutěžit v kultuře ducha. když mi je čtením komolí a mrzačí ! A zvláště si k tomu vybírá má nejoblíbenější místa. k osvětě.jak mi paní Deanová vyprávěla o jeho prvních krůčcích z temnoty.

zřejmě hodně čtenou. Dalo se mu číst v obličeji. Hořely plamenem . kterou mu způsobila. kolik potěšení mu už daly a jakou příští radost. když jednou začala snižovat bratrancovo ušlechtilé." vyškubl se mu jinoch a odkvapil. "No ovšem. jakým pohybem umlčel její drzý jazyk. že stojím za ním. Tak zuříl. jaký dřív u něho nebylo vidět. Za chvíli se však vrátil s náručí plnou knih. Hodilje Kateřině do klína a křikl: "Nech si je! Nechci o nich slyšet! Nechci je číst! Ani po nich nevzdechnu !" "Já je taky nechci. "Aještě tohle si poslechněte!" vedlajedovatě svou. Nežli mu zkřížila cestu Kateřina. "Ale co je to platné. aby někde v skrytu dal průchod zármutku a hněvu. pak se ušklíbla a zahodila jí. Začala odříkávat sloku staré balady podobným přednesem. ani mu chválu nevynesla .měla výsledek právě opačný. K vyšším cílům ho podnítilo až zahanbení zjejích úštěpků a naděje najejí pochvalu. Hněvivým pohledem se dívala na dílo zkázy. "Budou mi připomínat tebe ! Hnusí se mi !" Otevřela jednu. Heathcliff se za ním zadíval a povzdechl si. Bylo hlasitě slyšet. že už nebyl schopen slova. když přinášel hněvu takovou oběť. musil jsem se uhnout a nechat ho prOjít. hochu. surovče !" křičela Kateřina a navlhčovala si poraněný ret. a zpěvavě z ní slabikovala jako školáček.Hareton si mě vzal za vzor a vyšel z pokoje. Proč tak roste dojejí podoby? Nemohu ho málem ani vidět!" Sklopil oči k zemi a nevrle vešel dovnitř. Kampak." odrazila ho. ani slovo !" zařval na ní vztekle. Nedovedl snést takovou pohanu své ješitnosti. takžE jsme tu zůstali v jIzbě spolu. Také byl trochu pohublý.a já jsem si za něho představoval. byť nevytříbené úsilí . jaký popud ho hnal k tajnému vzdělávání. jaké vítězství si od nich sliboval ! Tušil jsem také. . nalézám stále víc její vzhled. V tváři měl neklidný a úzkostlivý výraz.a tělesný trest byl jediný způsob. že jsem mu to neměl za zlé.jak trpěl. Ale na stupních u vchodu vletěl do pana Heathcliffa. nic lepšího s nimi nesvedeš. Ten ho zadržel za rameno a oslovil . Pak posbíral knihy a naházel /312/ je do ohně. Ale jeho snaha ho neuchránila ani posměchu. Vyřítil se ze dveří. kam se ženeš?" "Nikam. Jeho snacha ho přeDtím zahlédla z okna a ihned prchla do kuchyně. jakým si mohl zjednat zadostiučinění a oplatit jí bolest. který přicházel chodníčkem. "Já sejednou neudržím -" zabručel nevěda. když mu hledám v obličeji rysy po otci. byl zcela spokojený s vezdejší dřinou a s hrubými živočišnými požitky. "Ticho. Ta darebnice neznala mezí. a můžu říct.

" odpověděl jsem. kdybyste se nevrátil ! Nemám tak naspěch." "Pouhý rozmar mě sem přivál. Kateřino.s mračivým a urputným Heathcliffem z jedné strany. kdyby to bylo dopadlo podle přání její dobré chůvy . "Ty se najez v kuchyni s Josefem. aby to krylo pohledávku. co vás sem zaneslo. "Mám radost i ze sobeckých důvodů." odvětil nedotčeně.kdyby byla pojala ke mně náklonnost a já k ní a kdyby odešla se mnou do vířivého reje velkoměsta!" KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ 1802 V září mě pozval přítel ze severu. a když kolem projela kára s čerstvě posečeným . že zas chodíte. bohužel. abych naposled zahlédl Kateřinu a popíchl Josefa ." řekl jí stranou. Já neodpustím nikomu.ale Hareton dostal příkaz. Sedněte si a poobědvejte u nás ! Všude si váží hosta. protože bych za vás těžko v téhle pustině získal náhradu. Byl bych rád odešel vedlejším vchodem ." urazil jsem se. tak vás už omrzelo žít daleko od světa?" řekl. pane Heathclíffe. protože nebudete domu používat. co mi dluží!`` "Nepřišel jsem žádat o slevu. když nějakého potká! Oběd byl neveselý . zájezdním hostinci mi podomek napájel koně z vědra VOdy. by čekala vdovu po Lintonu Heathcliffovi. a rozmar mě zase odvane. ale." odpověděl mi na pozdrav. Kolikrát jsem se podivil. zbytečnějste se k nám obtěžoval. "Jaká budoucnost. s hluchoněmým Haretonem z druhé! Brzyjsem se poroučel. "a zůstaň tam.už proto. a sám hostitel mě doprovázel na práh. "Však toho necháte dost po sobě. a cestou k jeho sídlu jsem se neočeKávaně přiblížil na nějakých patnáct mil ke Gimmertonu. že ne/313/ pomýšlím prodloužit nájem Drozdova přes dvanáct měsíců. abych mu TROchu zpustošil revír. prostři ! Kde vězíš?" Kateřina přišla. "Přejete-li si. A tak má touha nedošla splnění. že vyklidím Drozdov už teď!" "Ale. "Příští týden se vydám do Londýna a upozorňuji předem. nesla příbory na podnosu. nebude návštěvu opakovat. aby mi přivedl koně před portál. "Není třeba. na které jsem smluvně vázán. že vám slevím na nájmu. romantičtější než pohádka. "Jak všedně plyne život v tom domě!" uvažoval jsem jízdou domů. než tenhle odejde !" Poslechla ho na slovo . vyrovnáme se na místě!" A vytáhljsem z kapsy tobolku.jako byji nic nelákalo k přestoupení poslušnosti! Jestli někdo žije mezi chrapouny a Medvědy. Ba myslím. snad ani nedovede ocenit člověka z lepších kruhů. který zaručeně. "Ale jestli myslíte."To mě těší.

Uklidnil jsem jí. poznamenal : "Tihle jsou z Gimmertonu. Ale žár slunce mi nebránil se Těšit z přírodních krás na horách i v dolinách." odpověděl. Ale nikdo mě neslyšel. že nemusím nocovat V Hostinci. Tam mají žně VžDYCky až tři týdny po nás!" "Z Gimmertonu !" opakoval jsem. zdejší pán. že se ještě pěkně projdu a ona ať mi zatím uchystá večeři a připraví koutek obývacího pokoje na spaní! . Také by se mi hodilo. a mizernou cesTu. pO krátkém odpočinku jsem nařídil sluhovi. Byla to sice námaha pro naše oře.až Příliš parno na cestování. "Jo. abych /315/ tu pobyl aspoň měsíc. Šedivý KOstelík byl ještě šedivější a opuštěný hřbitůvek byl jako NA konci světa. "Paní Deanová? A kdepak! Ta už tu není. který se vznášel z kuchyňského komína. ještě zeleným. Nebylo JEště poledne. Na verandě sedělo asi devítileté děvčátko a pletlo. Zabočil jsem tedy do dvora. to je vidět. Viděl jsem ovce z vřesovisk. V zimě neznám nic smutnějšího. Můžete mi přichystat některý pokoj ? Rád bych tu přespal. uzavřená hřebeny kopců. ať se neplaší. aby se vyptal NA cestu do vesnice. jak spásají nízkou travičku na hrobech. holčička cupala za ní a já se hrnul za nimi. kam já vás uložím?" Odhodila dýmku a kolébala se do dveří. ta je na Hůrce !" "Vy jste tu hospodyně?" zjišťoval jsem dále. "Je paní Deanová doma?" zeptaljsem se babky. jak jsem usoudil podle tenkého modrého Sloupku kouře. když mám nedaleko vlastní postel. všude vlhko. Dojel jsem do Drozdova před západem slunce a zabušiljsem na dveře. pán je tady? I kdopak pána čekal?" volala celá popletená. a já jsem usoudil. Nechal jsem sluhu ve vsi a jel dále údolím sáM. Můj pobyt v onom SOusedství mi skoro vybledl v paměti. v létě nic nádhernějšího než zdejší údolí. Náhlá touha mě pojala navštívit Drozdov. "To jste měl vzkázat! Nikde není uklizeno ani vyvětráno. vlnovitě zbrázděná vřesoviště. Na schůdcích se usadila nějaká stařena a bafala zamyšleně z dýmky. ALe zmohli jsme tu vzdálenost asi za tři hodiny.ovsem." "A jeje. Bylo krásně teplo . "Tak já jsem Lockwood. jistě bych se byl dal zlákat." odpověděla. a ta hrbolatá. já tu hospodařím. "Tam to znám ! jAk je tam daleko odtud?" "Dobrých čtrnáct mil. přes kopečky. že bych se vyrovnal s domácím pánem a ušetřil tím obtíže spojené se zvláštní cestou na Větrnou hůrku. patrně se obyvatelé uchýlili do zadních místností. že situaci odhadla správně a nadto že pro můj nenadálý příchod jí div v hlavě nepřeskočilo. Zjistil jsem. Kdyby býval počátek srpna.

ještě než jsem vstoupil. A vskutku se teď obyvatelé usadIli blíže okna . Ale obývací jizba na Větrné hůrce je tak prostorná. zbyl z denního světlajen matnýjantarový pruh na západě . ale uvnítř z ohniště útulně šlehal rudý plamen . Zůstal jsem tedy stát a díval se a poslouchal. "A teď mI dej pusu.Nepotřebuji žádné zametání a smýčení.podívaná na ohníček odškodňuje lidi za tu trochu nadbytečného tepla. Řekni to pořádně.prosím!" odpověděl druhý hlas. Vycházel z úst pěkně oděného JiNocha. Kráčel jsem pohodlně parkem . . a obojí cit rostl. jak hovoří. Měla zřejmě nejlepší vůli mi vyhovět. jež ho občas upomenula rázným plesknutím. hlu" boký. hezké rysy jeho obličeje se usmívaly a oči nedočkavě loudily od stránek knihy k malé bílé ručce. KontrasTování!" předčítal hlas zvučný jako stříbrný zvonek. že se obyvatelé mohou uchýlit daleko od hřejícího krbu. mohl jsem na ně vidět i slyšet je. Nežli jsem se přiblížil na dohled. a proto jsem vyklidil pole.bývá zvykem v našich uhelných krajích zatápět i v mírném počasí .ale v sršícím měsíčním jasu jsem rozeznal každý oblázek na cestě a každé stebélko trávy. proč paní Deanová opustila Droz/316/ dov.vzduchem se nesla z ovocného sadu vůně zahradních květin ! Dveře i okenice v domě byly otevřeny. Vedla mě k tomu směsice zvědavosti i závisti.až jsem vyšel z parku a stoupal kamenitou pěšinou. povolila mi sama pod rukou! Tohleje tedy pokrok! řekljsem si. A ještě další zkrášlení mi oznámil čich . i když začala prohrabávat oheň koštětem místo pohrabáčem a vůbec si v chvatu pletla různé pracovní náčiní. že babka se už nějak postará.za sebou stále větší tmu. "Už po třetí tě to učím. že to tak hezky umím !" "Ne. Něco mě napadlo a vrátil jsem se ze dvora a otázal se stařeny: "Jak je na Větrné hůrce? Všechno v pořádku?" "Jo. ty bulíčku ! Nebudu to po čtvrté opakovat. abych po návratu měl kde spočinout. nebo tě vytahám za vlasy!"Kontrastování .za sebou jsem měl červánky zapadajícího slunce. napřed mi přečteš celou větu bez jedíné chybičky !" Mužský hlas začal číst. před sebou jen záři vycházejícího měsíce . Nemusil jsem klepat u vrátek ani je přelézat. před sebou jasnější a jasnější třpyt . spočívající /317/ na jeho rameni. ne. Cílem mé procházky měla být Větrná hůrka. co by bylo?" A odkvapila se žhavými oharky. pouze důkladný oheň a suché ustlání. ale zjemnělý. čím déle jsem prodléval. ale nebylo možná vyrušovat hospodyní v této kritické chvíli. který seděl u stolu a měl před sebou kníhu. Byl bych rád věděl. které nabrala na pánev místo na lopatku. která zkracovala cestu ke dvoru pana Heathcliffa. Vzdáliljsem se v pevné důvěře.

Nezištněje všecky vrátil. a s velmi nehezkými a závistnými pocity jsem se odplížil za roh a hledal útočiště v kuchyni. Usoudil jsem. Měl jste nám dát vědět předem !" "už jsem si tam zařídil ubytování na noc. že by mě Hareton poslal (ne-li slovy. na procházku k slatinám. která stála za mužem. "No pozdravbůh. Její plavé zlatěskvoucí kadeře se chvílemi propletly sjeho hnědými vlasy. Zilla šla pryč. už je s ním amen ! Náš kluk nešťastná.v nohou to jen hraje !" Paní Deanová chtěla zahlaholit znovu. tedy v duchu) do horoucích pekel. co nám sem Satan poslal na svět k naší zkáze ! Vy jste mi pěkná čarodějnice. hned jak jste odjel do Londýna. když se k němu nakláněla. "ta holka mu udělala. když je na vás světská spravedlnost krátká !" "Vy byste nás. abych mu šla hospodařit. "Hanba hanboucí. kterou přerušovaly z kuchyně příkré výrazy mravokárného hněvu. pronášené hlasem nikterak melodickým. a ta druhájak by smet! Chudák mládenec je mezi vámi ztracený. "Kdyby ta banda zpustlá klela od rána do večera. A ta její tvářička! Mládenec mohl být rád. Mohl jsem z kůže vyletět! Takovou příležitost ke sblížení jsem měl. paní Deanová.kdykoli se provinil nepozorností. pan Lockwood ! Copak že tak najednou? Drozdov máme zavřený. člověk tu nemůže číst ani Písmo svaté. to je nad slunce jasnější ! Však on vás Pánbůh potrestá.Nanynka se VdáVala! To je panečku písnička .nikdo se vás neprosí. že jí nevidí do obličeje." zanaříkal děda. Pak přistoupili ke dveřím a zjejich hovoru jsem vyrozuměl. Josefe. dědo. A cože vás přeložili z Drozdova. kdybych se v tu chvíli vynořiljako nepozvaný host. a já jí zahodil ! Teď mi nezbývalo než dívat se na tu usměvavou krásu z dálky. ale žák vyžadoval odměnu a dostal dobře počítáno pět hubiček. nemohlo by to být horší . kam dal rozum. abyste mě poslouchal! Vždyť já si jen zpívala . Úkol byl dočten. povídejte !" "Inu. aby dohlédla na jeho studium. Hned mě poznala a vyskočila. Ručka patřila dívce. chtěl dát upálit na hranici?" krotila ho zpěvačka: "Dejte s tím pokoj.aspoň bych to neposlouchal !" skuhral starousedlík z kuchyně. jinak by se byl sotva mohl soustředit. že se chystají ven. abyste ho přitom nesváděli hříšnými písničkami o lásce a podobných ohavnostech. patrně jako repliku na nějaký výrok paní Deanové. ne bez dalších omylů. "Zítra jedu dál. aspoň . šila a zpívala si přitom písničku." upokojil jsem jí. když jsem se přibLížil. Ani na té straně nebyl vchod zabarikádován a před otevřenými dveřmi seděla má stará přítelkyně Nelly Deanová. a pan Heathcliff si přál. a čtěte si /318/ v bibli jako řádný křesťan .

"A kdy?" "Budou to tři měsíce .ale posaďte se . protOže jinak nevím. Moje první setkání s mladou paní bylo smutné .jiného na to nemá." poučila mě. a tak pozdě večer?" "Jen z Drozdova. " "Anebo rovnou mně ! Ona se ještě nevyzná ve správě majetku. ale oni si z toho moc ne/319/ dělají." "Platit nájemné. než se vrátíte. rád bych se vyrovnal s hospodářem. proč si to najednou rozmyslel . Posaďte se taky ! To jsou mi nečekané zprávy ! Tak on je mrtev ! Povídejte. Asi dva týdny po vašem odjezdu (pravila paní Deanová) mě pan Heathcliffpovolal na Větrnou hůrku ajá radostně poslechla kvůli Kateřině. jak to přišlo ! Mladí se stejně brzy Nevrátí. Libovala jsem si. jestlipak prý to nevolá do nebes. že se do Pozdních hodin toulají venku. že si ta žEnská ve svém věku ještě zve mužské do domu! A krade Si TU pivo hospodáři ze sklepa! Copak se to smí? To sejen tak nenechá! Nezastavila se ani.dřív mě tu nechtěl a teď zas chtěl . "A než mi tam schystají nocleh." "Co byste mu chtěl?" ptala se Nelly a vedla mě do domu.jen mi řekl. Dopadlo to s ním "prapodivně".s dovolením. vypadáte zchváceně. jak se změnila od našeho rozloučení ! Pan Heathcliff mi nic nevysvětlil. když jí zahlídne jednou dvakrát za den ! Tohle uspořádání se jí líbilo. aby si to s ním vyřídila. odběhla pro pivo. vezmu vám klobouk . "Heathcliff umřel?" užasl jsem." odpověděl jsem. že pan Heathcliff umřel?" pokračovala. Aspoň se napijte našeho uleželého piva. že mě tu potřebuje a Kateřinu že nemůže vidět ! Ať prý si zařídím salónek jako svůj pokoj a držím si Kateřinu u sebe ! Jemu že stačí." Vzhlédl jsem překvapeně. A pak mě pohostila dalším vyprávěním o Heathcliffových osudech. nebudu jíst. "Ach tak. "Teď zrovna šel na procházku a tak brzy se nevrátí. tak to za ní dělám já." A to musíte platit paní Heathcliffové." Nežli jsem mohl odmítnout. to vás posílí. Ale počkat večeřeljste?" "Děkuji. jak se vyjádřila.na tu dobu. kdy bych k vám opět zavítal. z kteRýCH mívala potěšení. vy ještě nevíte. co myslíte?" "Jistě ne! Každý večer je musím hubovat. ale za minutku se vrátila se stříbrným korbelem.všechno uslyšíte. Slyšel jsem Josefa žehrat. Ale pojďte dál ! To jste se vypravil pěšky až z Gimmertonu. jak si teď budeme žít v poměrném přepychu ! Ale . když byla na Drozdově. jehož obsah jsem po zásluze ocenil. a já jsem jí tam propašovala spoustu knih a jiných věcí.až jsem se lekla. poručil jsem sI večeři doma.

k jejímu velkému zármutku. že Hareton nejen škubl ramenem. že teď se mu zrovna něco zdá. jako by se chystal jí udeřit. Ale on se ke stolu ani nepřiblížil . jak je hloupý a líný. než sedala v míru nahoře ve své samovazbě. "Bojí se." řekla. zprvu spokojená. nebo že jí přerazí vaz ! "Prosím. spálil knihy a nechal toho -jelimánek !" A nebylo to od vás ošklivé? Přiznejte!" " Snad bylo. když přišel. zato ona se časem v chování změnila a nenechala ho na pokoji. Zeptejte se ho." řekla jindy. Zpočátku." rýpala do něho dál. "Možná. Elleno? Jednou se sám chtěl učit číst. A jednak také jsem jí musela nechávat samotnou. jestli po knize sáhne.to sejí .a to ji těžce mrzelo." řekla. Ten musí mít dutou hlavu! Jestlipak se mu aspoň něco zdá? Zdává se ti něco. abych si všimla. přijmešji ode mne? Uvidíme!" Dala mu do ruky knížku. Kateřina. aby mu dala pokoj. "ale kdo mohl vědět. kdybych ti teď dala knihu. "Cuká sebou jako naše Juno. jak může vést tak tupý život . ale i zaťal pěst. co myslíte. že se mu budu smát. tak co? Ty neumíš mluvit !" Pak se na něho podívala. on teď už neotevřel ani ústa.nic jiného jsem nemohla ráno hlásit. Práskl knihou o zem a vyštěkl. že ho odradila od vzdělávání . že musí být jako přivázaná na takovém kousíčku půdy. "Já vím. Elleno?" poznamenala jednou. Radši se v kuchyni hádala s Josefem. když jsem v kuchyni. Bylo vidět. Elleno!" "Jestli se nebudete slušně chovat. jako by tu nebyl. že si dává vinu zajeho zasmušilost a netečnost svědomíjí vyčítalo. Haretone? Jestli ano. třeba řekne pánovi. zanedlouho se počala ošívat a vztekat. ale protože jsem se mu smála. a já jdu spát !" Než odešla. ať se hádali ! Jenže teď se často zdržoval v kuchyni i Hareton." varovala jsem jí. dobírala si ho. jídlo a spaní. On byl také nemluvný a nerudný. dám jí tedy sem. "Anebo tažného koně ! Zná čistě jen práci. ale on nic. ani oči. divila se.můj sebeklam netrval dlouho. protože jsem měla na starosti domácnost. Zpozorovala jsem. Mluvila /320/ na něj. pošeptala mi. kterou právě četla. Jednak nesměla chodit mimo zahradu . Copak o to. sama odešla nebo mi mlčky pomáhala při práci. proč Hareton vždycky mlčí. "máš jí v zásuvce stolu. jak bude " kvůli tomu bláznit? Haretone. aby vás poslal nahoru. Co říkáte. když pán chtěl mít pokoj pro sebe. zvláště když bylo jaro. a jí bylo smutno.celý večer jen čučet do ohně a podřimovat! "Že připomíná psa.

Pan Heathcliff stále víc a víc odvykal lidem a skoro úplně vyhostil Earnshawa z jizby. Když jsem žehlila nebo dělala jinou klidnou práci. jako by si ničeho nevšímal. a mládenec se tvářil. a ona se ráda přestěhovala k ohništi.to zvláště. šeptem zahubovala a vůbec nespokojeně a uraženě pokukovala po bratranci. Ztratil hodně krve. že malovala obrázky prstem po okně. Já bych ráda . "Že ti tu dýmku vezmu !" smála se. mrzutýjako vždycky.jen kdybys nebyl tak neurvalý a hrubý!" /322/ Hareton neodpovídal. jak to napravit. já jsem v kuchyni chystala prádlo. už letěla do ohně a byla . jak začíná rozhovor: "Něco mě napadlo. Děda byl naštěstí hodně hluchý a nerozuměl těm "hříšným nepravostem".jenže když jsem začala. žejsi můj bratránek. Sedali tam proti sobě u ohništějako dřevění panáci. Tak to dělala často. vzdychala a trápila mě. vybuchl mu prach v pušce a odštěpek kovu se mu zasekl do paže. "Haretone. pokuřoval si s Josefem . Mladá paní si krátila dlouhou chvíli tím. Haretone. Nežli se jí mohl zase zmocnit. a místo aby se dal zlákat návnadou. pak zase zmlkla. Když bylo večer hezky. A ústavičně pro mne vymýšlela novou práci v kuchyni. přinášela nějaký hezký svazeček a čítala mi nahlas.no zkrátka mě to nevadí. U krbu seděl Earnshaw. obyčejně přestala v nejzajímavějším místě a nechala knihu někde ležet. Následkem toho byl upoután k domácímu krbu a nehybnému životu.já jsem ráda . Když se jednou vypravil sám na kopce. který vytrvale kouřil z dýmky a zíral do plamenů. že jí život omrzel a že nemá smysl. že by mi nemusela lézt do světla.zdařilo dokonale ! Lámala si hlavu. Alespoň teď se jí horní pokojík protivil k nevypsání. O velikonoční pondělí vedl Josef na prodej pár kousků dobytka na gimmertonský trh. Tomu se stala na začátku března nehoda. že ho má nablízku. Haretone. občas si prozpěvovala úryvky písní. vypravil se na lov a Kateřina zatím zívala. utíkala mi na dvůr nebo do zahrady. Poznamenala jsem. Haretone. Bylo odpoledne. lstivě chňapla rukou a vytáhla mu jí z úst. abych jí něco povídala . nežli se zase zotavil. kterou nebylo možno dělat v našem pokojíku. o nichž četla. Její poslední útočiště byly moldánky fňukala. když bylo deštivo. Moc jsem si nevšímala jejích manévrů. Kateřina nebyla proti tomu. že ti něco říkám?" "Dej mi pokoj !" zabručel Hareton se zjevnou neochotou. než doběhl domů. která mu nedovolovala na nějaký čas vycházet mimo kuchyni. Když byl Hareton /321/ při tom. ale za chvíli jsem jí slyšela. ale on byl zatvrzelýjako mezek. aby tam mohla být se mnou. slyšíš.

"a nech mě být !" "A to zas ne ! Dělám. až měl na mne dopal? A ty ses mi zatím pošklebovala a odkopávala jsi /323/ mne a . pohled upřený na zem. který jen. kdyby se stal ze mne třeba král! Podle ní se nehodím aní k tomu. že tě podceňuju! Všímej si mne trochu. abys mi odpustil. ty pyšná náno ! Mám si dát pořád líbit ty tvoje posměšky? Ať se na místě propadnu. Já na ní káravě pokyvovala hlavou. abych tě rozpovídala. jak lituje. "Ona mě nenávidí. On se zaškaredil a zachmuřil jako bouřlivý mrak a držel pěst pevně zaťatou. "vždyť vidíte. že ses za mne přimlouval!" řekla a osušovala si oči. víckrát se tak nepokořím. že jsi hloupý. abych jí čistil boty i Ne." křikl zuřivě. "napřed poslechni. Ale ted ti za všecko děkuji a prosím. že se tak zarputile vzpírá z pouhé paličatosti. pobrukovala si rozpustilou písničku. že na vás byla hubatá! Vám by moc prospělo. když mi čudíš zrovna pod nos?" "Táhni k čertu. a už aťjsi pryč!" Kateřina se zasmušila a ustoupila k sedátku pod oknem. že to nevidím. a aby potlačila pláč." napomenula jsem ho. pane Haretone. A že s ním chci být zadobře !" . jestli se na tebe ještě někdy kouknu! Nechci tě vidět ani z dálky. Já nemyslím nic zlého. šelmička. co ti řeknu ! " Jakpak můžu mluvit. že ho mám ráda. a ne já tebe!" plakala Katka.nějak jsem musela projevit. Počkej. "Proč teda jsem se za tebe stokrát u něho přimlouval. ona se zarděla a pošeptala mi : "A cojsem měla dělat. když říkám. Stal by se z vás docela jiný člověk!" "Jaképak kamarádství?" vybuchl. a musíš se ke mně hlásit!" "Já s tebou nechci nic mít. "Nenávidíš mě jako pan Heathcliff. "Měl byste se smířit se sestřenkou. jestli nepřestaneš dotírat. Haretone ! Jsi můj bratranec. kdybyste se kamarádili. žes mě vyštvala z kuchyně !" "Já nevěděla. Nato si šla sednout k oknu jakoby nic. abych žebral ojejí přízeň. a ty mi schválně nechceš vyhovět.na kusy ! Zaklel a vzal si jinou." zavolala. a ještě hůř!" "Jsi lhářka prolhaná." bouřil Earnshaw. Co můžu víc dělat?" Přiblížila se znovu k ohništi a upřímně mu podávala ruku. Myslela. "Bylajsem utrápená." "To ty mne nenávidíš. ne ze zloby. co můžu.a vůbec. Nepokoušela se už zatajit svou žalost. to neznamená. Kousala se do rtů. a proto vzteklá na každého. ani se na mne nepodívá . půjdu vedle a budu mu žalovat. Kateřina určitě nějakým pudem uhodla. protože chvilku zaváhala a pak se k němu sklonila a vdechla mu na tvář lehký polibek. jen propuknout. Elleno? Ruku mi podat nechtěl. zmiz.

Pustila jsem se zas do práce." Odevzdala jsem dárek a opakovala vzkaz.Snad ta pusa Haretona přesvědčila . že když to přijme.ta podívaná a vzájemná blízkost je stačila udržet na jednom místě. pomohu mu s učením. "A budeme přátelé?" tázala se. Chudák se náramně zděsil pohledu na Kateřinu a Haretona spolu najediné lavici její ruka mu spočívala na rameni. a on tu důvěrnost strpěl ! Takového pohoršení se Josef dočkal na svém oblíbenci ! Příliš ho to zdrtilo. že půjdu do svého pokoje a víckrát ho obtěžovat nebudu. aby dovedl hezky číst. Jak se zatím bavila Kateřina? Zabalila pěknou knížku do bílého papíru. Pak se tiše přikradla a posadila se vedle bratrance. A to bych se utrápil !" "Tak nebudeme přátelé?" usmála se medově sladce a přisedla těsně k němu. mládenče. "Odevzdej tohle pánovi. za nic ! To by ses musela denně za mne stydět. co si šeptali. Musíme se žejbrovat jinam.čekala. že nepochybně byla mírová smlouva stvrzena a z nepřátel byli nadále věrní spojenci.výtěžek z prodeje na trhu. Posléze zavolal na Haretona.těžko říct ! Aspoň dlouho schovával obličej. řekni. /324/ "Haretone. dala jsem mu tedy dárek na koleno. a když ho ukázal. Kniha." . Roztřásl se. "A řekněte mu." řekla.nedovedl se zprvu vzmužit a pronéstjedinou slabiku odpovědi najejí tázavý pohled a tichou prosbu. až přišel domů Josef. zavázala stužkou a nadepsala adresu : Panu Haretonu Earnshawovi. aby se hnul z lavice. nevěděl. byla plná nádherných obrázků . Hareton měl stále sevřené prsty. ale když jsem se po nich ohlédla. Dále už nebylo rozumět. a zůstaň u něho ! Jájdu nahoru k sobě! Tenhle brloh zpustlých nepravostí se pro nás muže nehodí. když si slavnostně rozevřel na stole velikánskou bibli a přepočítával na ní špinavé bankovky ." Požádala mě. které vyrážel z prsou. "A když to nepřijme. abych jí " dělala vyslankyni a doručila dárek příjemci. Neshodil jej. kterou prohlíželi. že mi odpouštíš ! Řekni ! Jediné slovíčko nevíš." odpověděl. "Čím líp bys mě znala. obličej měl jako v ohni a všechna zloba a hrubá příkrost z něho spadla . viděla jsem nad stránkami darované knihy dva tak zářící obličeje. aby ten večer k tomu ještě něco podotkl. tím by to bylo horší. "Ne. co to pro mne znamená !" Zahučel cosi nesrozumitelného. Kateřina si položila ruce na stůl a opřela o ně hlavu . Má paní mě při tom bojácně pozorovala. až bylo slyšet šustit papír. kam se ostychem dívat. jak Hareton rozbaloval dárek. Jeho rozrušení se dalo jen tušit z hlučných povzdechů.

srdce paní Heathcliffové nebylo ztěžka přístupné. že jí posloucháte a všechno kvůli ní vykácíte?" Na to jsem zapomněl. že jste se o ně neucházel. konec! Tak si dejte pozor!" Katka hrozila. Ale v duchu směřovali k stejnému cíli . "musíme se taky žejbrovat! Mám dožehleno. že to byl můj nápad. že si na zahradě děláte co chcete? Z toho čekám děsný rámus. jak se zabývá nějakým lehčím úkolem." povídám. Pohoda mezi nimi se rychle upevňovala. kam jste dal rozum. víckrát jí neuvidíte. Věru že jí v tom domě nikdy nebylo tak lehko u srdce. že mu dala překopat pěkný kus půdy a vyházet z něho všechny angreštové a rybízové keře. že takhle se moje svěřenka nebude držet blízko mne.v celé Anglii nebude spokojenějšího tvora nade mne ! KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ Ani po velikonočním pondělku nemohl Earnshaw vykonávat běžné práce. když šla kolem něho. Seběhla ráno dolů už přede mnou. O jejich svatbě nemusím nikomu závidět . a hned si to namířila do zahrady. a zdržoval se proto kolem domu. protože tam viděla bratrance. on miloval a toužil po úctě . jakou zkázu natropili za krátkou půlhodinku. leda snad za prvních návštěv u Lintona. jen to uvidí ! Jakpak mu to vysvětlíte. jen si ji tu nechávejte."Pojďte. že rybíz patří Josefovi. Když jsem vyšla a volala je k snídani. jak tam budou pěstovat sazeničky z Drozdova. a se zpě/326/ vem na rtech stoupala nahoru." stěžovala si a neochotně vstá" vala. Ale dnes jsem ráda. Usmála se na Haretona. že zrovna na jejich místě musí mít květinové záhony. viděla jsem. Sňatek těch mladých lidíje to nejkrásnější. Josef si náramně zakládal na keřích černého rybízu. byť s občasnými bouřkami. "Haretone. pane Lockwoode. a ona si prosím zamanula." odpo" věděl Earnshaw rozpačitě. že mu to oplatí na jeho knihovně. nechám ti tu knihu na krbu a zítra ti přinesu novou. co si mohu přát. a nakonec k cíli dospěli. Earnshaw se nedal převychovat jen tak na požádání a mladá paní nebyla trpělivý filozofa vzor shovívavosti." "Jo jo." . slečno Kateřino. Jde se spát!" Vždyť je sotva osm. Zděsila jsem se. to si odnesete! Pane Haretone. "A jeje ! Tohle bude Josef žalovat hospodáři. Jak vidíte.ona milovala a toužila i ctít." huhlal Josef. Zrovna se radili. Brzyjsem poznala. "ale já mu řeknu. jako to bývalo dosud. "Já vám jí zabavím a dám pánovi .

bylo zkrátka vidět. oči sršely. že něco kutí na zahradě. ale za chvilinku už se zas vrtěla směrem k Haretonovi a sázela mu do kaše kvítky petrklíčů. vy si bratrance moc nepředcházejte a nemluvte na něj !" varovala jsem jí šeptem. člověk se nerad nechá vyhazovat od . "Ať mi dá hospodář na ruku. "Máš štěstí. Já se na ně zamračila a ona se honem podívala na pána. "Pana Heathclifa to určitě dopálí a bude vás to oba mrzet !" "Budu opatrná. a to ho vždycky dopalovalo. Pan Heathcliff se na něho chvíli díval. jako kdysi s nepřátelstvím. co mi patří. dobrá teda." Smál jsem se já. Hareton hleděl do talíře a svoje doznání už neopakoval. Ale najednou vrazil do dveří Josef! Rty mu cukaly. Už jsme byli skoro pojídle a mladí lidé si z opatrnosti daleko odsedli. chtěl jsem si odnosit /329/ modlicí knížky a těch svých pár kousků nahoru na půdu. Bál se s ní mluvit. Brzy mi bylojasné. takže jsem byla při stole nepostradatelná. která žmoulá žvanec. však tu věrně sloužím dobrou šedesátku let." odpověděla sice. a já jdu ! Chtěl jsem u vás zůstat nadosmrti. Pan Heathcliff sebou trhl a změřil nás všechny bleskovým pohledem. ale tentokrát si přisunula židli k Haretonovi. "Copak tě ďas posedl. ale ten byl zřejmě duchem nepřítomný a vůbec si nás nevšímal. že na tebe nedosáhnu. že přišel na ten zločin spáchaný na jeho drahocenných keřích. ať mají kuchyňi pro sebe. pak se zas věnoval snídani a přerušenému chodu myšlenek.Jídali jsme vždy společně s panem Heathcliffem. ale vzdorovitě. až tentokrát div nevybuchl smíchem. a šel to po nich obhlédnout. že na mne ustavičně brejlíš? Hned sklopíš ty drzé oči ! Radši mě na sebe neupozorňuj ! Já myslel. aspoň budu mít od nich pokoj ! To se ví." křikl. protože spustil na ně . protože mu čelisti kroužily jako krávě. takže jsem už nečekala žádnou výtržnost v tomhle shromáždění. Katka chvilinku zvážněla a začala si Heathcliffa soustředěně prohlížet. nalévala čaj a rozdělovala porce. až se jednou Hareton tlumeně uchechtl. "Říkáš něco?" podivil se pán. Kateřina seděla vedle mne. bál se na ní i po očku kouknout. Katka opětovala jeho pohled neklidně. Patrně viděl Kateřinu a jejího bratrance. bylo mu ovšem těžko rozumět. Já zasedala na místě paní domu. Ale pak se obrátila a tropila šprýmy nanovo." zahučel Hareton. ale ona ho nepřestala škádlit. že jsem tě už dávno odnaučil smíchu. /328/ Poslyšte. že se neumí tajit s přátelstvím. než jsme vešli dovnitř.

"řekněte to zkrátka! Co vás hryže? Já vaše hádky s Nelly rovnat nebudu. "A Haretonovi jeho statek a jeho peníze. Zbledl a vyskočil . Zaplať pánbu. Pro mne za mne vás může vystěhovat třeba do sklepa !" Já nemluvím o Nelly. to je vaše věc! Ale já si to líbit nedám.i peníze!" doplnila. Jeho sestřenka našla odpověď. "Já mu je znova zasadím. "Chtěli jsme tam sázet kytky. člověk by nad tím zaplakal ! Šel a vykopal řádku mých nejlepších rybízů v zahradě ." "A kdo ti.to je odměna za všecko." bránil se Josef. Za to můžu jen já. vytřeštil na ní oči s výrazem vražedné nenávisti. co jsem mu prokázal .i ten povážlivý osud mládence. řekla jsem Haretonovi. /330/ "Nemusil byste mi vyčítat malý záhonek pro okrasu ." obrátil se k Haretonovi. to přestává všechno ! Jestli vy se chcete od nich nechat vodit na provázku. dovolil. Nelly aspoň neloudí lidem duši z tělajako někdo! Nebyla nikdá fešanda. Nepřihnul si?" podivil se pan Heathcliff. "A kdo poručil tobě. to by tak hrálo. ta zná uhranout mládence. prr. Neuhnula jeho zlostnému pohledu a klidně hryzala zbytek kůrky od snídaně. Hareton uhodí vás.dost. jak ho rozlítostnilo to příkoří a Earnshawův nevděk . " nadává ten blázen na tebe či na koho?" "Vykopal jsem mu pár keříčků. děvko drzá ! Jakživ jsi žádné neměla !" křikl Heathcliff. "Jen . aby to udělal. abys jí poslouchal. ale já si říkám. Ten oněměl." nedala se zastrašit.svého krbu. "Haretone. všechno mu na vás povím !" Heathcliffa to na okamžik zmátlo docela. já si živobytí vždycky najdu. aby mladí starému nasazovali chomout . ono jí to nestačí. "Já a Hareton jsme teď přátelé. abys tu na něco jen sáhla?" ptal se užaslý tchán.na rukou jsem ho nosil -" teď už se nezdržel hlasitého nářku." řekla. "Jestli mě uhodíte. ta holčice mladá nestydatá. "Nelly mi ne" vadí. "Panství ." A pročjsije vykopal?" " Kateřina se chytře vmísila do hovoru. kvůli ní bych se nežejbroval. Když jste mě okradl o celé panství !" "Panství. kdybych měl roztloukat štěrk na silnici !" "Počkat. když na něj mrká těma černýma očima a nakrucuje se před ním ." odpověděl jinoch. dědo !" přerušil ho Heathcliff. ona musíještě mně brát mou zahrádku. hrome. aťsi ! Jenže kdepak. člověk se moh na ní kouknout a nelezly mu oči z důlků ! Ale tahleje to. prosím.

Ti dva noví přátelé se bez něho usadili vjizbě a já odtud slyšela do kuchyně. Nelly. Hareton šel s námi a pan Heathcliff měl místnost pro sebe až do oběda. že na to do smrti nezapomene !" Vjel jí rukou do vlasů . pojedljen maličko a hned zas odešel se slovy. aby se mohl opanovat . "Tak už jdi !" naléhal šeptem.Hareton mu jí chtěl vyrvat s nářkem prosil.a pak oslovil Kateřinu předstíraně lhostejně: "Nauč se už jednou mě nedráždit. Na nikoho z nás nepromluvil. že nechce slyšet ani slovo v jeho neprospěch kdyby Heathcliff byl sám ďas. "On vás neposlechne. . nebo tě někdy skutečně zabiju ! Jdi s paní Deanovou. "Mrcha. byla sama ráda. nedovolím ti takhle s ním mluvit !" "A dovolíš mu. vy hanebníku. schovejte jí. bude mě rozčilovat. "Buď zticha. "Ty půjdeš sám !" poručil Earnshawovi.ani se nebránila. aby mě bil?" zvolala. Heathcliffji držel. Prohlásil. poslal mě pro ní.asi sbíral vůli. ale pojednou mu /331/ pěst ochabla. aby jí aspoň tentokrát neubližoval. drž se jí a cvič svou drzost na ní ! A Haretona Earnshawa nech být ! Jestli vás spolu nachytám. kde mu ho dají! Tvoje přízeň z něho udělá vyvrhele a žebráka. pst !" zasykl mladý muž vyčítavě. Heathcliffovi málem šlehal oheň z očí. aby utíkala pryč. ať mi víckrát nejde na oči !" Hareton jí šeptem prosil. když to nejmíň potřebuju ! Já jí dám. ale když viděl její sedadlo prázdné. ať to stojí co stojí ." "Pst. Pak si přejel dlaní oči. bála jsem se. "Zatracená fúrie. a už jsem se odhodlávala jí přispět na pomoc. Odtáhni jí za křídlo!" řval Heathcliff. na tom nesejde . jak Hareton sestřenici hubuje. pustil vlasy.on. Místo toho jí vzal za paže a tázavě se jí zahleděl do obličeje. Radila jsem Kateřině. Bylo pozdě. ty bys ho chtěla štvát proti mně? Pryč odtud! Slyšíte mě všichni? Vyhoďte jí do kuchyně! Nelly Deanová. "Budeš se mi " tu s ní domlouvat?" A přikročil vykonat svůj rozkaz. že Kateřinu doslova roztrhá. že jí to tak prošlo. chvíli stál jako strnulý . rozevřel prsty. ať si hledá chleba. odveďte jí ! Jděte pryč. aby se najedla u sebe. všichni ! Jděte !" Mladá paní se dala odvést ." řekla Kateřina. že mu chtěla žalovat na Heathcliffovo chování k jeho otci. že se před večerem nevrátí. poletí z domu. "Brzo vás bude nenávidět jako já.seďte !" "Jestli tě Hareton na místě nevyrazí z pokoje. roznlátím ho já na kousky!" zahřměl Heathcliff. já vám jí zabiju .

a hned nás zahlédl všechny tři. No. protože nešel hlavním vchodem. že víckrát před bratrancem ani nehlesla proti svému utiskovateli. Překvapil nás znenadání. Pozdvihli společně oči a setkali se s jeho pohledem. srdečné a bystré povaze se rychle zbavoval skořápky nevědomosti a surovosti. jak by jí bylo. považovala jsem je oba jaksi za své děti. Při své poctivé.Hareton. zeptal se jí. že je to týž člověk. jsou to oči Kateřiny Lintonové. která jí stále dává pyšný výraz. která na něm narostla. Pochopila tedy. Já se na ně s obdivem dívala. oni pracovali. sotva jsem mohla věřit. jak čas plyne. když jsem přistihla na Větrné hůrce svou dívenku po výletu do Penistonských skal. kterého jsem spatřila tenkrát. ale Hareton jí dovedl zkrotit jazyk . Domnívám se. kdyby on mluvil nehezky o jejím otci. kdyby je za to plísnil. Odraz plamenů krbu pohrával na těch roztomilých mladých hlavách a osvěcoval tváře oživené dětinským zájmem a pílí. U Haretona jde ta podoba ještě dál a je v každý čas . podle mne by sotva kde našel příjemnější a nevinnější podívanou. než aby se navážela do pana Heathcliffa ! Katku to rozzlobilo. Jinak se mladá Kateřina matce zvlášť nepodobá. Když se mezi nimi uhladila ta malá neshoda. ať se to s nitrem shoduje nebo neshoduje. že jsem ani nepozorovala. kteří jsou střízliví a omrzelí a také tak vypadají. nanejvýš že má to široké čelo a určitou křivku nozder. a když ho Katka upřímně chválila. Jasnější duch se projevil v jasnějším vzhledu. mladí lidé se opět smířili a horlivě se věnovali svému novému /332/ vztahu žáka a učitelky. na ní jsem byla odedávna hrdá. Takové řetězy ukuté zvykem by bylo kruté chtít uvolnit a Katka napříště ukázala dobrou vůli a vystříhala se všech nářků i projevů odporu k Heathcliffovi. že oba mají oči úplně stejné. bude stát při něm. ať se pustí radši do něho jako kdysi. ale oběma to bylo něco tak nového to probuzení milostného citu spolu s touhou po vědění že jim byly cizí ty nálady dospělých. a jestli Katka už chce někoho trhat. Dokonce mi vyslovila politování. Šla jsem si k nim přisednout po práci a pohled na ně mě tak povzbudíl a potěšil. a zatím přišel soumrak a s ním náš pán. že i on mi bude dělat stejnou radost. bývalo by to skutečně ošklivé. že se pokoušela vzbudit nevoli mezi ním a Heathcliffem. které pouhý rozum nemůže zpřetrhat. než jsme se mohli otočit a postřehnout ho. a teď jsem začínala věřit. Snad jste si povšiml. pobídlo ho to k novému přičinění. Jemu bylo sice třiadvacet ají osmnáct. To víte. pane Lockwoode. v jeho rysech se teď zračila čilost a vlídnost . že si Earnshaw zakládá na pánově pověsti jako na vlastní a že je k němu poután silnými svazky.

Asi řeknete. ale pán mě vyzval.ustupuju do stínu ! Zajímám se už tak málo o pozemský život. jenom zvládl svůj neklid.kéž by byla neviditelná. teď je vhodná chvíle ztrestat je v jejich potomcích. jak ve mně probouzí a pro mne ztělesňuje tisíceré vzpomínky a představy z minulosti. jenom posuňkem odeslal Kateřinu pryč. jako bych byl strojil pomstu jen proto. že se musím k jídlu a pití nutit. že ta podoba odzbrojila pana Heathcliffa .její přítomnost mě dohání k šílenství! Hoch na mne působí zas jinak . Její společník se dlouho za ní neomeškal ajá se chtěla taky uklidit. když chvíli rozvažoval o výjevu. jsou to poslední. aby mi nechodil na oči .a přece bych ho nejraději zahnal. Ničit pro nic za nic mne nudí ! Nelly. že jsem /334/ nedokázal s ním mluvit běžně rozumným způsobem to mi byla holá nemožnost ! Předně mi svou podobou strašlivě připomínal Kateřinu. že taková podoba mi navíc musí vzrušit obraznost . nemyslíte?" podotkl. poutalo mě k němu tolik vztahů a pocitů. co pro mne uchovává zřetelný vzhled a hmotnou skutečnost . "Dopadá to uboze. přelétl otevřenou stránku a beze slova jí vrátil . že jsem se dočista zbláznil. děje se se mnou zvláštní proměna . Vzal Haretonovi knihu z ruky.a nechci na ní myslit . ale naopak. Ale vy to neroznesete . jen začít bourat. protože měl smysly ve střehu a všechny duševní schopnosti v něm jen hrály. ale spíše vtělení svého mládí . Mohl bych to udělat a nikdo by mě nezadržel! Ale k čemu to? Netěší mě udeřit . O tom děvčeti nebudu mluvit .a když je všechno hotovo. Protože co by mi . Ti dva. když pohleděl na mladého muže či abych /333/ to líp řekla. "když vám povím." pokusil se o úsměv. Soudím.podivuhodná. hnout rukou ! Teď to vypadá. Teď před chviličkou jsem viděl v Haretonovi nikoli obyčejného cizího člověka. ale rychle se uklidnil.působí mi to až mučivou bolest. protože potlačit ho nedovedl. přistoupil ke krbu celý rozechvělý. Snad byste řekla. že k tomu nemám daleko. abych rozvrátil dva staré domy. abych zůstala sedět.a já jsem tak nevyléčitelně uzavřený sám v sobě. kterého byl svědkem. ale v onu chvíli byla zvlášť výrazná. přejde mě chuť shodit jedinou tašku ze střechy! Moji staří nepřátelé mě nezdolali . připravuju se na herkulovskou práci . co teď odešli. že mne to láká vyzpovídat se někomu jinému.jenže vy byste si pak mysleli. "Ostudný konec mého mocného snažení ! Já si tu chystám sochory a krumpáče. to mě vzrušuje nejmíň ze všeho. abych jí mohl proměnit ve velkodušný čin milosti ! Sice to tak není čistě jsem jen ztratil škodolibou radost z jejich zkázy.nestojí mi za to.

podívám se třeba na dlaždici v podlaze.vlastní srdce musím pobízet. co mi patří. živého tvora či mrtvé věci. a výsměšně mě zavádí nedokonalou podobností. Proč taky? Mám /335/ statné tělo. že se sblížil se sestřenicí ! Teď už na ně nemůžu plýtvat pozorností !" "Ale pane Heathcliffe. dokud mi hlava úplně nezbělí." "A nemáte podezření na nějakou nemoc?" Kdepak. "Zatím se mi tojeví docela matně. že žila a že jsem jí ztratil. pokud mě k němu nepudí ta jediná myšlenka .jenom s přinucením si všimnu čehokoliv. Ale přece jen to nemůže se mnou tak zůstat. liboval si v samých záhadách a výstředních představách. vedu střídmý život. a to brzy .Kateřinu nepřipomínalo? Já si jí přec umím spojovat se vším . aby tlouklo. všemi schopnostmi toužím ho dosáhnout. ani předtuchu. ale jeho společnost mi nijak neuleví .takový zdravý a silný člověk ! V hlavě to měl sice trochu divné od malička. pravda. v každém stromě. " To poznám." odpověděl. A z toho důvodu je mi taky skoro jedno. mého ponížení. že mě sice mučí samota. mé pýchy. co mi z ní mluví . Jak zbožňoval tu zesnulou. Celý svět je mi příšernou sbírkou upomínek na to. kterou trpím. v mých vlastních rysech. vždyť mě to . Jako bych ohýbal nepoddajnou pružinu . mé zuřivé touhy nepustit. V noci mi plyne ve vzduchu. mé povolání není nebezpečné měl bych vydržet a asi vydržím zde na zemi. že vám tohle vykládám! To jen abyste pochopila. A toužím po něm tak dlouho a tak neochvějně. ani naději. že brzy umřu. až to přijde. Teď víte. a vyvstane mi odtudjejí podoba! Vidím jí v každém obláčku.naopakjen zesiluje ustavičnou trýzeň. to už byla skoro posedlost. jako je to teď! Musím se nutit.jenom násilně se přiměju k nejmenšímu pohybu. ačkoliv podle mého mu nehrozila smrt ani pomatenost . pokud nesouvisí s mou jedinou základní představou ! Mám pouze jediné přání a celou bytostí. ve dne se zrcadlí v každém předmětu . Nelly!" " Ani nemáte strach ze smrti?" " Strach? Co vás vede!" zasmál se. ať muže či ženy. co čtu v Haretonově podobě. abych dýchal .je to duch mé nesmrtelné lásky. "Ani strach.všude mě obletuje! Číhá na mne v rysech kdekterého obličeje. mého štěstí a hoře ! Ale já třeštím. že se mi jistě splní .jakjste to myslil s tou změnou?" ptalajsem se dost poplašenájeho chováním. Ale jinak měl stejně bystrý rozum jakojá.

V klidu jsem se radovala z jarní svěžesti všude kolem a z krásné. Jednou večer. které se musely po Josefově stížnosti odstěhovat do kouta zahrady. že jinak by to byla živá duše neuhodla z jeho vnějšího chování .kéž skončí !" Začal přecházet po místnosti a šeptem si říkal strašné věci. ale vracela se s prázdnou ! Hlásila. ani pohledem ne.celého pohlcuje . konečně vy sám. až jsem začínala věřit s Josefem. než že čekám na splnění. aby seděli u stolu. že by se vrátil zpět. že mu svědomí stvořilo v srdci peklo zaživa. že přišel pan HeathclifF. o které mluvím. ačkoliv přímo nezakázal Haretonovi a Katce. "Skoro přívětivě a vesele ! Ale jaképak skoro ! Ohromně vzrušeně a rozjařeně . Ale věřte. měla přinést od branky nějaké sazeničky petrklíčů na záhon. když jste ho poznal! A v té době. pane Lockwoode. je to dlouhý boj .soudil. Ach bože. že jíst jednou za čtyřiadvacet hodin mu k výživě postačí. jasně modré oblohy nade mnou. Protože nechtěl být otrokem své náladovosti. Uvažovala jsem. Abych mu šla z očí. nepochybovala jsem. KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ Od toho večera se nám pan Heathcliff při jídle vyhýbal. tráva nemohla být ani zelenější při takovém sluníčku a častých přeprškách a obě zakrnělé jabloně při jižní zdi bohatě rozkvétaly. jenom byl víc samotářský a ve společnosti zamlklejší. docela jiný. abych si přinesla židli a usadila se s prací pod borovicemi za domem. docela uzdraveného po nehodě. "Ale byl " tak změněný. Po snídani mě Kateřina zvala. jinak stěží pochopitelné. jak to skončí. Zlákala též Haretona. vypadal jako vždycky předtím. slyšela jsem ho sejít dolů a vyjít z domu. raději mezi nás chodil jen občas . Tak jsem se vám vyzpovídal ! Ne že by mi to ulevilo! Ale snad vám to vysvětlí mé všelijaké nálady. ale neslyšela pak. " "Co říkal?" ptal se Hareton. počasí bylo příjemné a teplé. Měli jsme už duben. Ačkoliv předtím jen málokdy něco prozradil ze své nálady. když všichni v domě už šli spát. že jsem strnula na místě a zůstala na něj koukat!" "Jak vypadal?" podívil se Hareton. jste nic podobného netušil. nežiju vlastně jinak. a hezky rychle!" odpověděla. Ráno byl ještě pryč.radostně!" . abyjí zryl a upravil záhonky. A oslovil mě !" dodala celá zmatená. že tohle všechno v něm ustavičně hárá . konečně to do tvrdil on sám. a tu pojednou přiběhla mladá paní .

proč má takovou náladu. že vyzvídám. Nebudete snídat?" ptala jsem se. snad že jsme ho něčím popudili? "Tak co. ale když jsem procházela kolem něho. "V takovém vlhku se to nemusí vyplatit. pán se asi za dvě hodiny vrátil. že jsem na něj promluvil dvakrát. a tak jsem si to chtěla ověřit . Earnshaw se rozhodl./337/ "To je asi rozjařený z nočního flámu. místo abyste šel do postele !" povídám. že půjde a zeptá se ho." odpověděl. když se vrátil. Heathcliff stál u otevřených dveří. Celou tu dobu. Našla jsem si nějakou výmluvu a vešla k němu. Nelly. Jen jsem ho trochu dohřál. abych prý se vrátil. byl bledý a chvěl se. "Nemám rýmu ani horečku. je-li na místě vyrukovat s dobrou radou. když se touláte venku. Odvrátil hlavu a mluvil pohrdavým tónem. /338/ "Ne. podíval se toužebně z okna. a když se ostatní vyklidili." připomněl mi ranní domluvu. bylo ho vidět. Ještě si uženete nastuzení nebo zápal plic ! Kdoví jestli už nemáte horečku !" "A kdyby . " když jste celou noc prochodil !" "Nemám hlad. jestli vám to jde k duhu. měnilo to celýjeho výraz.obličej měl stejně pobledlý a rty pootevřené vjakémsi divném úsměvu. "Já nevím." odpověděl bratranec.věru byla nepřirozená . To mě zmátlo . Nic se na jeho náladě nezměnilo.však ji snesu. vstal a vyšel ven. proč neobědvá. jako by se odškodňoval za předchozí půst. Uvidíte.a jak rád ! Jen když mi dáte pokoj. Nato mi řekl. Ve skutečnosti mě to ale překvapilo stejně jako jí. jako by tušil. když se můžu bavit s tebou !" Dala jsem mu nahřát talíř k ohništi. Vypadal hezky spokojeně. Jděte a neobtěžujte mě !" Poslechla jsem. Zpod černých brv svítila stále stejná nepřirozená radost . Ale byla to pravda. zářilo mu v očích cosi divného a jásavého. slyšela jsem. jak to zmizí !" Vzal vidličku a nůž a chtěl se do toho pustit." odpověděl. přijde?" volala Kateřina. jak přechází zahradou.nevědělajsem. cože se s ním otravuju." podotkla jsem jakoby žertem. vidět pána. by byla věru nevšední podívaná. "Co to prováděl ?" V poledne se posadil s námi k obědu a dal si ode mne vrchovatě naložit talíř. "ale nehněvá se. jak se tváří radostně. Najednou jako by ho úplně přešla chuť. " . Položil příbor na stůl. jak rychle oddychuje. co jsme jedli. "zato mám nehoráznou chuť k jídlu. jako kočka ! "Jistěže z toho bude nemoc !" soudila jsem. "Musíte mít hlad. .

pane Heathcliffe ! To vám přišla dobrá zpráva?" "Odkudpak by mi chodily dobré zprávy? Rozechvělý jsem z hladu. Ty černé oči ! Ten úsměv. kde je. ta příšerná bledost ! V tu chvíli jsem myslela." upozornila jsem ho. byl obrácen do temného pokoje. Dnes se přede mnou otevřelo nebe. Nelly. pane Heathcliffe. Když jsem viděla zšeřelé ohniště. "Ano. co to s nímje. Pane Lockwoode. ale nevyhlížel ven. kdopakjiný by se měl o něj starat? A dala jsem se do toho. že k nám docela zřetelně doléhalo bublání gimmertonského potůčku . když se nechtěl hnout. že to není náš hospodář. Bylo takové ticho. "Ale já vám přesto odpovím. i když nevolal. jak jsem se lekla. až jsem došla k Heathcliffovi. proč jste takový divný? Kdejste byl v noci? Ne že bych se ptala z povrchní zvědavosti -" "Právě že se ptáte z povrchní zvědavosti.ne jako se člověk třese zimou nebo slabostí. "Vy jste mi nějak rozechvělý. Včera jsem došel na sám práh pekla. Našla /339/ jsem ho. když jsem ho tak bleskově zahlídla.každé jeho zazurčení přes oblázky nebo kolem velkých kamenů které nebyly pod vodou. platí to jednou provždy. A teď zas jděte! Nezjeví se vám nic strašidelného . otřela stůl a odešla do kuchyně. Oheň už dohořel na popel a do pokoje táhl vlahý vzduch pošmourného večera. ta narazila o zeď. víckrát mi sem nepouštějte Haretona a tu osobu! Ať mě vjizbě nikdo neobtěžuje . "Mám tady taky zavřít?" zeptala jsem se.Chvěl se na celém těle . Vidím. "Řekněte mi. Světlo mu padalo do obličeje. že se sluší přinést mu večeři a svíčku." odmítl a spěšně dodal: "Počkám si na večeři. "Ale jaká vy jste nešika ! Copak se svíčka drží nakloněná? Honem přinestejinou!" ." ozval se jeho povědomý hlas." přerušil mě s úsměvem. jak se opírá o okenní rám. Heathcliff neodešel z jizby celé odpoledne a nikdo se do jeho samoty nevtíral. alejako drnčí napjatý drát! Musím se ho zeptat. jen si posloužit !" " Teď ho nechci. A ještě něco. to se nedá říct. a my byli potmě. ještě zmatenější než prve. sotva tři pídě půdy mě od něho dělí. Až k osmé hodině jsem usoudila. abych ho vyrušila.chci tu mít svatý pokoj !" "Máte nějaký důvod vykazovat je od sebe?" naléhala jsem. nemohla jsem potlačit zahubování a počala jsem zavírat okna jedno po druhém." "Oběd máte tady. ale nesmíte slídit!" Zametla jsem před krbem. můžete zavřít. žejíst už asi nebudu. ale nějaké zjevení ! V hrůze jsem svíčkou ucukla stranou. myslím si. ale vypadá to tak.

jako by si prohlížel jistý úsek sem ." říkám si. Hned se s ní ale vrátil a v druhé ruce nesl podnos s nedotčenou večeří. Ráno se mi vrátila střízlivá rozvaha. Vypadalo to. zamířil do ložnice se zabedněným lůžkem.Vyběhla jsem poděšená jako blázen a řekla Josefovi: "Pán chce. Ale pak jsem uvážila. že pan Heathcliff šel spát a nechce nic jíst. zhrubajsem znala celý jeho život . Zopakovala jsem si v spánku všechny své bdělé úvahy a vzpomínky. je tam okno dost veliké. Oni si radši vzali jídlo ven pod stromy a já jsem jim tam prostřela na malém stolku. Podívejte se na hřbitov. ale odkud se vzalo to černé cikáně. kterého se dobrý člověk ujal k svému neštěstí?" takovou otázku mi vnukala /340/ pověra. že zas pomýšlí na noční toulky a nechce. jak a co. Nevkročil ale do svého pokoje. Vstala jsem a šla do zahrady. To se pak i splnilo ve skutečnosti. Ohlásil. Josef odešel. takhle se bát strašáků? "Dobrá. Četlajsem o takových vtělených příšerách. který mi bylo objednat na náhrobní kámen. Z toho si pamatujijen tolik. a hledala jsem. Vykládal Josefovi o něčem v hospodářství. až prý ráno. abyste mu tam rozsvítil a znova zatopil. když jsem usínala a vědomí se již zamlžilo. Když jsem se vrátila do jizby." Sama jsem se už k němu neodvážila. můžete tam číst na kameni to jedno slovo a pak datum úmrtí. "vyspal se z toho a ve dne zas bude ve své kůži !" Uvařila jsem snídani pro celou domácnost jako každodenně.příjmení neměl. Jak už víte.jenže hrůzyplně zkreslený. nejsou-li pod oknem nějaké stopy. ale mluvil rychle a ohlížel se ustavičně stranou a měl stejný vzrušený výraz v obličeji jen ještě nápadnější. ale řeklajsem Haretonovi a Kateřině. ještě než se úplně rozednilo. a uhodla jsem. "Je snad upír nebo vlkodlak?" napadlo mě. když vyrůstal z hocha v muže. protože si dnes přispí. Nebyly. jestlipak to není hloupost. pan Heathcliff už tam byl. aby se jím člověk protáhl. ale nedalo se nic dělat . věk jsme neznali. že jsem měla velké soužení s nápisem. a nakonec mi vyvstaly představy ojeho smrti a pohřbu. Přitáhl si jí blíž. "To asi zůstal doma. Pak jsme slyšeli pána stoupat po schodech. abychom o tom věděli. opřel se loktem o stůl a zahleděl se na protější zeď. že jsem o něj pečovala od dětství. Josef nabral na lopatku trochu hořícího uhlí a šel. pán se posadil na obvyklé místo a já před něho postavila misku kávy. Rokóvala jsem o tom s hrobníkem. než pán sejde dolů. aby si jí snědli. byla při tom. táhl přede mnou celýjeho život. museli jsme se spokojit s jediným slovem "Heathcliff". dával mu přesné pokyny. Zpola ve snu jsem si začala pro něj vymýšlet vhodný původ.

proboha. hospodáři !" křičela jsem na něj. že se nedívá na stěnu. Jeho vidina nestála nehybně. tiše /342/ a vemlouvavě. Teď jsem si vlastně uvědomila. Znělo to. /341/ "Pane Heathcliffe.a tam. že snad na půl minuty zatajil dech. jestli jsme sami !" "Jakpak ne. zvolna se ploužil chodníčkem zahrádky a zmizel za brankou.sáhl například po krajíci chleba . Nemohlajsem vydržet v posteli. Poslouchala jsem. Opřel se o stůl a díval se tím pozorněji. jakoby z hloubi duše. Milejší by mi bývalo skřípění zubů než takový úsměv. hlavou mi probíhaly tisíceré liché obavy. proč ho vlastně štvu a nenechám ho v klidu najíst. Až se konečně rozzlobil. nejčastěji jsem z nich zaslechla jméno Kateřiny ve spojení s různými vášnivými projevy slasti nebo utrpení. stačí. převracela jsem se a konečně se oblékla a šla dolů. působilo mu to zřejmě krajní rozkoš i bolest současně . dokud je snídaně ohřátá. Marně jsem mu připomínala. aspoň jeho zmučený i nadšený výraz dával takovou představu. kam se hnula. vyšel z jizby. jak dlouho už nejedl. které se podobaly sténání. Uložila jsem se ke spaní hodně pozdě. ale usmál se. Tak prosím. jako by to nebylo zcela jisté. Pán se vrátil k půlnoci a nešel nahoru. ale spátjsem stejně nemohla. Neměla jsem odvahu vstoupit k němu do pokoje. Bez ustání měřil krokem podlahu a mnohokrát rušil ticho hlubokými vzdechy." konejšila jsem ho. čeká na vás hodinu !" Ani se na mne nepodíval. Věnoval se tomu s takovým zájmem. Mumlal i jednotlivá slova. aby si uvolnil výhled. ptal se. Vedle bylo slyšet pana Heathcliffa přecházet. že na mé prosby učinil pohyb rukou . sevřely se mu prsty a znovu se opřel o stůl a na jídlo zapomněl. Aťsi to tam bylo nebo ne. Seděla jsem vedle něho se svatou trpělivostí a zkoušela odvrátit jeho pozornost od hloubání. "Docela sami!" Přesto jsem ho bezděčně poslechla. Pořádně jsem si ho okoukla . Příště prý ho nemusím obskakovat . Máchnutím ruky smetl nádobí se snídaní.on zírá. neřvete! Rozhlídněte se kolem a povězte mi." upozornila jsem ho a přistrčila mu kus " chleba k ruce. jako by dva metry před stěnou něco bylo. Těžce se vlekly hodiny a nastal zase večer. Dejme tomu. jako by hovořil s někým přítomným . "Jezte a pijte. když postavím jídlo na stůl a vypadnu ! Jen to dořekl.jako byste měl nadpozemské vidění!" "Vy mi tu. proboha. a on jí úzkostlivě zrakem sledoval. které ho posedlo.ale než ho dosáhl. zavřel se vjizbě dole. "Nehleďte. ale nějak jsem ho musela . až mu těkavé oči jiskřily.

Dobrá. než jsem čekala.co provádíte poslední tři dny. "Až se rozední. pošlu pro Greena.to už je ráno? Přineste mi světlo !" "Odbily čtyři. to by porazilo obra. Nemám napsanou poslední vůli a nemohu se rozhodnout. jak to oboje potřebujete! Tváře máte vpadlé a oči podlité krví jako nešťastník umírající hlady a poloslepý z nevyspání. prohrabávala uhlíky a shrabovala popel. hospodáři. "Chci se s ním poradit v právních otázkách. pane Heathcliffe !" napo " menula jsem ho. aby sebou /343/ nemlátil! To nejde. Heathcliffa to přivolalo dřív. jak naložit se svým majetkem. odpočívat se může potom. "Zatím se nestarejte o závěť . Najezte se trochu a vyspěte se! Jen se podívejte do zrcadla. ale sama je neukojitelná !" "Vy že jste šťastný.odvést od toho blouznění ! Vrhla jsem se tedy hlučně na rozdělávání ohně. "Budete potřebovat do ložnice svíčku. abyste mohl napravit všecky křivdy.jak to jen bude možné. Kéž bych ho mohl celý vyhladit z povrchu zemského !" Takhle bych nemluvila. "Ale věřte. jak dojít štěstí !" Radu?" podivil se." domlouvalajsem mu. budete žít dost dlouho." "Nemohu za to. co je třeba !" "Musím dřív rozdmýchat uhlíky do žhava.máte je hezky pocuchané ! A vlastní vinou . Žádné jsem nespáchal a ničeho nelituju." vyhrkla jsem. nepůjdu si už lehnout." povídám. a nebylo jich málo! Kdo by to byl řekl. "Za celou tu dobujstejistějednou neotevřel . Jsem nevýslovně šťastný. že už tak od třinácti let vedete sobecký život nedůstojný křesťana. dokud ještě mohu takové věci v klidu promyslet a zařídit. Vyrážel tak rychle vzdech za vzdechem. Nelly . nejdřívje nutno dosáhnout břehu. Ale stejně byste mohla hubovat někoho. pane Heathcliffe. že měl sotva čas se nadýchnout." odpověděla jsem a chystala si židli a měch ke kuchyňskému ohni. pana Greena zatím odložíme. Já se najím i vyspím. "Sem s ní !" "Víte dobře. Ihned otevřel dveře a řekl: "Pojďte sem. které jste kdysi spáchal. Zatopte mi tady dole a pokliďte tu. Ale toho litování křivd se nedočkáte. že to není ze svévole. Zapalte si jí od ohně v kuchyni !" "Nepotřebuju. dala bych vám radu. když se topí ve vodě a je jen kousek od břehu. a přece ne dost ! Slast duše mi zabíjí tělo. že se mi nechcejíst ani spát !" odpověděl. "Moc divné štěstí ! Kdybyste mě chtěl vyslechnout a nerozzuřit se přitom. pak vám je tam přinesu do krbu.`` řekl. Zatím bloudil sem a tam jizbou ve stavu blízkém nepříčetnosti. že vám jednou vypovědí nervy .

ale já mu doporučila. jakáje přítulná ! Hrom do toho.nějakého duchovního. naopaksem vděčný. tak doktor zase odešel. protože jste mi něco připomněla. Věřte mi. že jsem ďábel.jaký si přeju mít pohřeb. když Josef s Haretonem odešli po práci. Heathcliff námjen spílal . Večer silně pršelo. že potřebuje mít někoho u sebe. ta se mne neštítí. a teď možná vám nezbude čas. že jsem na prahu svého nebe. Jestli to neuděláte. abyste si to znova osvojil. uražena jeho lhostejností. nechte si to ! Mám ještě jinou.aby vám to vysvětlil a poučil vás. že !" Pak se obrátil na Kateřinu. a oslovil jí posměšně : "A co ty." odpověděl. Haretonovi to nedalo. že nezuřím. co v knize stojí. aby šel pro doktora Kennetha. že okno pánova pokoje .bibli ! Asi jste zapomněl. pro tebe jsem vždycky horší než ďas ! No dobře. na člověka z masa a kostíje toho moc .že prýje mu líp a chce mít pokoj . "Něco nepřístojného. Povezete mě na hřbitov až večer za soumraku. chtěl k němu jít. vešel do kuchyně a s vytřeštěným pohledem mě zval. chtěla jsem ho ohlásit a marnějsem lomcovala dveřmi. Celou noc a ještě ráno ho bylo slyšet vzdychat a něco pro sebe vykřikovat. liják trval až do svítání. Nelly. Co potom?" "To se nestane. "Asi myslíte." "Co když se budete zatvrzele postit dál." "Vidíte. abych mu dělala společnici. ať ten se jde na něj podívat! Přišel." řekl. abych si šla vedle /344/ k němu sednout. Co by vám to udělalo. Odmítla jsem a řekla rovnou. Zato odpoledne. Ach bože. chcete-li. aby splnil moje příkazy ohledně těch dvou rakví." namítla jsem. Ale jedno vám zvlášť kladu na srdce . na vyznání nesejde . Bylo zamčeno. ještě poznáte. Večer odešel do ložnice. kam patřím. a pak vás nedovolí zakopat na hřbitově. kdybyste pro někoho poslal .musíte dohlédnout na hrobníka. jestli se před smrtí nenapravíte. co se nemá vyskytovat ve slušné domácnosti. že mrtvého sejen tak nezbavíte!" Jakmile zaslechl ostatní členy domácnosti. jak jste daleko zbloudil od přikázání Písma a že si nezasloužíte přijít do nebe.i na mne! A to už je co říct!" Už se nikoho o nic neprosil. Žádného kněze nepotřebuju a nic se nemusí nade mnou řečnit. Na ranní obchůzce kolem domu vidím. "a kdyby. Na to že nemám chuť a nervy." řekl s příšerným úsměvem. zavřel se do svého doupěte a dýchal volněji. A nebe těch ostatních mě neláká a nezajímá. "Jde o to. Vy a Hareton mě můžete doprovodit. že mám strach z jeho divných řečí a bláznivého chování. andílku? Nešla bys ke mně? Nic ti neudělám. která se při jeho příchodu schovala za mne. Ale kdepak. musíte mě dát tajně vykopat a přeložit. až z toho umřete? To bude sebevražda.

díval se tak ostře a pronikavě ! A ještě jako by se pousmál ! Bylo neuvěřitelné. než ho spatří někdojiný. Neodolatelně se mi vracely vzpomínky na staré časy a přinášely tíživý smutek.jako by se smály mým marným pokusům. možno-li. K tomu jsem věřila. až jí hrobník zahází. že teď zákonitý dědic starého rodu dojde svého práva. a když jsem na ruku sáhla. Pootevřené rty a vyceněné zuby se také pošklebovaly. hříšník jeden. že po čtyři dni nevzal do úst.na lůžku byl pan Heathcliff.tříská volně ve větru a déšť se leje proudem dovnitř. byl celý pohřební průvod. přestala všechna pochybnost. že začne radostí skákat kolem postele. Zmocnila se mne znovu hrůza a volalajsem Josefa. Málem jsem čekala. Ale opravdový truchlící byl chudák Hareton. byl tojen následekjeho podivného neduhu. když spustili rakev do hrobu . Jak se okno průvanem otvíralo a zavíralo. ale obličej i krk měl zaplavený vodou . ale na mrtvolu ani sáhnout ! "Čert odnesl duši." říkám si. rozdíralo mu ruku spočívající na římse. ať máme pokoj ! Ech. že nežije. Byl chladný a ztuhlý. tiskl mu ruku a celoval ten výsměšně urputný obličej. bála jsem se nepříjemností. Přece neleží v posteli. Z odřené kůže netekla krev. hrobník a šest mužů. půjdu to směle vyšetřit !" Podařilo se mi vniknout dovnitř pomocí jiného klíče . ten se teď zelená jako oba . ležel naznak ! Až jsem sebou cukla. /346/ Zaháčkovala jsem okno. když se naše pohledy střetly . Ale jaképak okolky. který přirozeně prýštil ze šlechetného srdce. ale pojednou se vzpamatoval. jak si přál. my jsme zůstali. ložnice byla prázdná. Nedaly se zavřít . Běžela jsem k bednění a odsunula přepážku a nahlédla . nikoli příčina! K pohoršení všeho sousedstva jsme ho pohřbili. vzdával díky. Celou noc proseděl v usedavém pláči u mrtvého. že hladovka nebyla úmyslná. Přišoural se a strhl povyk.ložní prádlo jen jen ždímat! A on sám se nehýbal. "promočilo by ho to " na kůži ! Jistě už chodí po pokoji nebo někde venku. od něhož každý jiný odvracel pohled. ech. klesl na kolena a sepjal ruce . byť pevného jako kalená ocel. na jakou nemoc vlastně pán zemřel. Uplakaný Hareton sám odkopal zelený drn a obložil jím hliněný rov . když měl určit.zakrýt. Těch šest hned odešlo. Zamlčela jsem okolnost. kterému nejvíc ublížil. může si vzít i mrchu. ten strašný neúmorný jásavý pohled. Oplakával pěstouna v hlubokém žalu. Já a Earnshaw. on se šklebí i na smrt!" A starý svatoušek se ošklíbl po něm. zkoušela jsem mu zatlačit oči . sčesala mrtvému dlouhé černé vlasy z čela. Doktor Kenneth z toho nebyl moutdrý. kteří nesli rakev. Byla jsem z toho neštěstí jako omráčená.

Jedni prý ho viděli u kostela. jiní na slatinách. ale ovce se nechtěly hnout a kluk taky ne ! Poradila jsem mu. Ale ani já sama teď nechodím ráda venku potmě a nelíbí se mi samotné v tom nevlídném domě. proč že tak nezdvořile ." přisvědčila paní Deanová. aby naposled /348/ pohlédli na měsíc . že mrtví odpočívají ve svatém pokoji. Nejspíše si vyvolal ty přízraky z vlastní mysli. To bude na Nový rok." pokárala mě Nelly. aby měli kde obcházet !" podotkl jsem. až se odstěhujeme na Drozdov. vedl ovci a dvě jehňátka. bylo zataženo. jen co se vezmou. vidí ty dva obcházet venku. /347/ že každou deštivou noc od pohřbu.či spíšejeden na druhého v měsíčním svitu. Ale náš děda z kuchyně vykládá. když chodil lesem po vřesovištích a vzpomínal na povídačky. že ho neposedná jehňata nechtějí poslouchat. Tí dva se nebojí ničeho. pane Lockwoode. když se jich ptáte.sousední hroby. aby to obešel dolní cestou. A zrovna na zatáčce u Hůrky stál chlapec. "A to ne. "Společně by vzdorovali Satanu i všem mocnostem pekelným !" Zastavili se před prahem a obrátili se. ale těším se." "A přenechá se duchům. " Tamhle u skalkyje Heathcliff s tou ženskou. Hrozně plakal. a kéž tam zesnulý odpočívá v pokoji jako oni ! Ale zdejší venkované. Copak je ti. abych sejim znovu vyhnul. aby nebyl tak sám. které slýchal od rodičů a kamarádů. Vložil jsem paní Deanové do ruky něco na památku. Neodolatelný popud mě přiměl. Nemůžu za to. ba i tady v domě ! Pověry řeknete ! Souhlasím. Oni budou bydlet v Drozdově?" "Ano. " ajá se bojímjít kolem. Třeba dostane k ruce nějakého chlapce. "Věřím. jsou schopni vám odpřísáhnout na bibli. Šla jsem večer do Drozdova." " Nic jsem neviděla. ale není dobře o nich mluvit nevážně !" V tu chvíli klapla vrátka u zahrady ." Někdo zůstane tady?" "Josef bude dělat hlídače." blekotal. Zvykl si už na kuchyni ostatní se tu zavře. na bouřku. A mně samé se stala před měsícem divná příhoda. že straší. a bez ohledu na její poprask.mladí se vraceli z potulky. až jsem si myslela. človíčku?" ptám se. jak přicházejí ke dveřím. když se v noci podívá z okna komůrky." prohodiljsem pro sebe a díval " se oknem.

Brno. poslouchaljsem větřík šelestící v trávě .tu a tam zely v oknech černé díry místo skla a na střeše se uvolňovaly břidlicové tašky. 352 stran. že jsem slušný pán. Cena váz. Díval jsem se.náhrobek Edgara Lintona po pravici teprve začínal obrůstat zdola travou a mechem . Prodloužil jsem si cestu domů zacházkou ke kostelíku. V Lidovém nakladatelství 2. přeložila Květa Marysková. ilustrace 0. unikl jsem kuchyní. p. n. Ze sazby monofoto vytiskl ofsetem Tisk. New York. knižní výroba.63 (text 17. právě když otvírali domovní dveře. když se k němu přikutálel s milým cinknutím zlatý peníz. 13-32. že hospodyně si vodí do domu pochybné návštěvy . Formát papíru 84/108.43. publikaci.prchám. abyje nastávající podzimní vichry postupně shazovaly.. AA 18. Pozastavil jsem se u nich pod tou vlídnou oblohou.66). Praha l. jak zchátral i za těch posledních sedm měsíců .Heathcliffův po levici byl ještě holý. Graficky upravil Milan Albich. Hledal jsem a snadno našel ty tři náhrobní kameny na svahu podle vřesoviště. Ilustroval Karel Hruška. kteří spočívají v téhle pokojné zemi. Václavské nám. Stanul jsem pod jeho zdmi a povšiml si. Prostřední byl omšelý a zpola zapadlý do vřesu . jak se nad květy vřesu a zvonečků třepetají jepice. Náklad 70 000 výtisků.a nechápal jsem. závod 3. Odpovědná redaktorka Jana Mertinová. V roce 1978 vydalo Lidové nakladatelství. 36. vydání.97.naštěstí Josef uznal. Obálku s použitím kresby Karla Hrušky a vazbu navrhl Leo Novotny. VA 19. 26-050-78. vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství. KNIHY SRDCE SVAZEK 32 EMILY BRONTeOVÁ NA VĚTRNÉ HŮRcE Z anglického oríginálu Wutheríng Heights. 1943. jako svou 1505/I. 26 Kčs naskenovala a opravila Mathauserová Ivanka Plzeň . vydaného nakladatelstvím Random House. že by někdo mohl věřit v neklidný spánek těch. Můj ústup div neutvrdil Josefa v jeho podezření. Český Těšín.

You're Reading a Free Preview

Descarga
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->