Domu > Lkari > Informace pro praxi > Desatera pro komunikaci

Desatera pro leps komunikaci s pacienty se zdravotnm postizenm

Naucte se lpe komunikovat s pacienty s ruznm zdravotnm postizenm podle desater vypracovanch Nrodn
radou zdravotn postizench CR. Muzete tak ulehcit situaci svm pacientum se sluchovm, zrakovm ci
pohybovm postizenm, ale i zdravotn postizenm seniorum a pacientum se syndromem demence.

Vtsina lid pocituje pri kontaktu s lidmi se zdravotnm postizenm jistou nervozitu a nejistotu, nebot nev, jak
s takovm clovkem komunikovat nebo jak se k nmu chovat. Je nepochybn - a zkusenosti mnoha zdravotn
postizench to bohuzel dokldaj - ze zvazn problmy v komunikaci existuj i mezi lidmi se zdravotnm postizenm
v roli pacienta a zdravotnickm personlem. Pacienti je pocituj zcela logicky jako sv ponizovn a snizovn sv
lidsk dustojnosti. Casto si vsak netroufnou se brnit, prost proto, ze se ct bt vuci lkarum i dalsm zdravotnkum
v podrzenm postaven, casto uz dokonce na nmitky proti takovmu jednn rezignovali, nebot se s nm setkvaj
,na kazdm kroku". Nrodn rada zdravotn postizench CR proto vypracovala zkladn nvody, desatera, kter
maj pomoci zdravotnickm pracovnkum pri komunikaci s lidmi s ruznmi zdravotnmi postizenmi. VZP CR se
rozhodla pomoci s jejich prosazenm do povdom zdravotnickch pracovnku, a proto je publikuje na svch webovch
strnkch.

I. Desatero komunikace s pacienty se sluchovm postizenm
II. Desatero komunikace s pacienty se zrakovm postizenm
III. Desatero komunikace pri doprovodu pacientu se zrakovm postizenm
IV. Desatero komunikace s pacienty s pohybovm postizenm
V. Desatero komunikace se seniory (geriatrickmi pacienty) se zdravotnm postizenm
VI. Desatero komunikace s pacienty se syndromem demence

I. Desatero komunikace s pacienty se sluchovm postizenm
1 Komunikace ,pres papr" s neslyscmi je vtsinou necinn. Lid, kter se narodili jako neslysc nebo ztratili
sluch v ranm vku nemaj dostatecnou slovn zsobu, takze psan projev pro n neznamen levu.
2 S neslyscm je treba mluvit prirozen, pomaleji, celem a s , przdnmi sty". Pri mluven by jednajc osoba
nemla jst, pt, kourit, zvkat, podprat si bradu ci dvat si ruce pred sta. Je vhodn udrzovat pomalejs rytmus
reci a nezvysovat hlas.
3 Pro komunikaci s neslyscm je dobr vyuzvat vrazy obliceje a gesta rukou. Prijmn zprv je pro neslyscho
stejn dulezit jako jejich predvn.
4 Odezrn pro neslysc nepredstavuje levu. Je zjistno, ze odezrn je pro neslysc zreteln pouze z 30-40 %.
5 Pokud jednajc osoba neslyscmu nerozum, je vhodn pozdat neslyscho, aby zpomalil nebo vtu zopakoval.
6 Zn-li jednajc osoba s neslyscm zklady znakovho jazyka ci prstov abecedy, mla by je pouzvat.
7 Pri konverzaci ve skupin je treba rci neslyscmu tma rozhovoru tak, aby se nectil vyclenn.
8 Kontakt s neslyscm je zapotreb udrzovat prmm pohledem z oc do oc.
9 Pri komunikaci s neslyscm je zdouc vypnout vsechny rusiv zvuky (mobil, rdio, televize apod.).
10 Pokud chceme zskat zptnou vazbu a ujistn, ze neslysc nasemu sdlen skutecn porozuml, nen dobr ptt
se, zda porozuml, ale polozit otzku, ,co jste mi rozuml?".

II. Desatero komunikace s pacienty se zrakovm postizenm
1 Pri kontaktu s pacientem je nutn s nm jednat tak, aby se nectil ponzen. Nen mozn spolhat na njak jin,
zvlst rozvinut zpusob vnmn zrakov postizenho, naprklad dobr hmat ci sluch.
2 S nevidomm je nutno jednat prirozen a prmo, nikoliv pres jeho pruvodce. Ten nevidomho pouze doprovz.
Vty typu: "Pan, chce si pn sednout?", jsou nevhodn.
3 Osoba jednajc s nevidomm zdrav jako prvn. Pozdrav s vlastnm predstavenm je dulezit spojit s oslovenm
typu: "Dobr den pane Novku, jsem pan Novotn", aby nevidom vdl, ze pozdrav patr jemu. Pri odchodu z
mstnosti je vhodn nevidomho upozornit na to, ze dotycn osoba opoust mstnost.
4 Podn ruky na pozdrav nahrazuje nevidommu vizuln kontakt. Pri setkn stac nevidommu oznmit
"podvm Vm ruku". Pri rozhovoru je velmi dulezit ocn kontakt s nevidomm. Nen tedy vhodn odvracet pri
rozhovoru tvr, protoze to nevidom obvykle poznaj.
5 Pri vysetren je nezbytn pacientum vysvtlit, co se bude dt, pri instrumentlnm vysetren je treba strucn
popsat jak pouzit prstroje, tak vlastn cinnost. Pro nevidomho pacienta jsou informace typu "ted to pchne,
ted to bude tlacit, ted vs to bude trochu plit" nezbytn.

6 Dvere do mstnost by mly zustvat bud zcela otevren nebo zcela zavren.
7 Vci nevidomho by mly zustat na svm mst. S vcmi nevidomho je dobr nemanipulovat bez jeho vdom.
8 Pri komunikaci s nevidomm lze bez obav pouzt slov: vidt, kouknout se, mrknout, prohldnout si. Tato slova
pouzvaj nevidom k vyjdren zpusobu vnmn: ctit, hmatat, dotkat se.
9 Nevidom clovk s vodcm psem m prstup do zdravotnickch zarzen. Na vodcho psa nen vhodn mlaskat,
hvzdat, hladit ho, krmit ho nebo na nj mluvit bez vdom majitele.
10 Pri jednn by ml bt nevidom objednn na urcitou hodinu. Tu je vhodn dodrzet, aby se predeslo jeho nervozit
v neznmm prostred. Je vstrcn nevidommu pacientovi v cekrn sdlit, ze o nm vme.

III. Desatero komunikace pri doprovodu pacient se zrakovm postizenm
1 Zdravotnick pracovnk se s nevidomm vzdy predem strucn dohodne o zpusobu doprovzen. Obvykl zpusob
spocv v tom, ze pruvodce nabdne nevidommu rm a ten se ho pri chuzi lehce za loket pridrzuje. Pruvodce
jde vpredu, nikdy nevidomho nepostrkuje, nepopotahuje ani jinak se s nm nesnaz manipulovat.
2 Pri vstupu do mstnosti (napr. ordinace) pruvodce dvere otevr a nevidom dvere zavr. Proto je vhodn, aby
doprovzen byl na stran zvsu (pantu) dver; nen-li tomu tak, pred dvermi si vymn msta tak, ze nevidom
za pruvodcem prejde na druhou stranu. Pruvodce nevidomho neprotlacuje dvermi ani jej neobchz.
3 Pred vstupem na schodist pruvodce zpomal nebo pln zastav a upozorn nevidomho na smr schodist:
"schody nahoru" apod. Dle mu rekne o prvnm a poslednm schodu kazdho schodistovho ramene.
4 O nstupu do auta (sanitky) se pruvodce a doprovzen predem strucn dohodnou. Praktick je, aby pruvodce
polozil ruku nevidomho na horn hranu otevrench dver automobilu, prpadn upozornil na vsi schudku. Vlastn
nstup pak nech na nevidomm. Je rovnz vhodn predem se dohodnout, kdo zavre.
5 Pri prochzen zkm pruchodem jde pruvodce vzdy prvn. Pruvodce naznac pohybem paze, za niz se nevidom
drz, aby se zaradil za nj a sel za nm v zkrytu.
6 Chce-li si nevidom sednout, poloz pruvodce ruku nevidomho na opradlo. Nevidommu stac sdlit: "zde je
zidle, toto je opradlo" a on sm si zjist jej polohu a posad se.
7 Pruvodce nevidommu strucn popse mstnost, kde se budou zdrzovat. To plat i o toalet. Zde by ml pruvodce
nevidommu sdlit, o jak druh toalety se jedn. Zkontroluje cistotu a rekne mu, kde je papr, splachovac
zarzen apod.
8 Pri delsm pobytu mus bt pacient seznmen s orientacn situac mstnosti, aby byl nsledn samostatn - jak
vypad pokoj, kde se nachz jeho luzko a nocn stolek, kde je umyvadlo, jak najde WC a umvrnu, kde se
nachz ambulance, "sesterna", jak se obsluhuje zarzen na privoln zdravotn sestry v prpad nouze.
9 Pruvodce upozorn nevidomho na netradicn zbranu na chodnku. Pri pohybu venku pomuze nevidommu
vcasn a nedramatick slovn upozornn na vkop, lesen, stavebn zbor nebo neobvykle zaparkovan auto.
10 Pruvodce sv pruvodcovstv nevidommu nabz, nikoli vnucuje.

IV. Desatero komunikace s pacienty s pohybovm postizenm
1 Zdravotnick pracovnk komunikuje pri zjistovn anamnzy zsadn s pacientem s pohybovm postizenm a
nikoliv s jeho prpadnm doprovodem.
2 Pri nezbytn manipulaci s pacientem (ulozen na luzko aj.) mu vysvtlme, co konkrtn potrebujeme, a
pozdme jej, aby nm rkal, jak mme postupovat. Vtsina pacientu presn popse zpusob manipulace.
3 Dbme, aby pacient s pohybovm postizenm ml ve svm dosahu nezbytn kompenzacn pomucky. Tm
zvysujeme jeho jistotu a pocit sobstacnosti.
4 Pokud potrebujeme vykonat zdravotnick kon (odbr krve, aplikace injekce apod.), pozdme pacienta, aby si
sm - pokud je to mozn - zvolil msto vpichu ci jinho zkroku. Pacient obvykl v, kter msto je nejvhodnjs.
5 Zsadn dbme na to, aby pacientovi s pohybovm postizenm byly sanitnm vozem soucasn dopravovny i
nezbytn kompenzacn pomucky. Zajistme, aby ,vozckr" ml ve zdravotnickm zarzen k dispozici svuj vozk.
6 Pri delsm pobytu ve zdravotnickm zarzen zjistme, kter bariry v pokoji a jeho okol brn relativn
samostatnmu pohybu pacienta a snazme se je odstranit.
7 Maximln se snazme, aby pacient nebyl trvale upoutn na luzko, pokud to nen nutn.
8 Jen v nejkrajnjsm prpad pouzvme takov pomucky jako je permanentn mocov katetr apod. Je to velmi
ponizujc pro vsechny pacienty.
9 Pri podvn stravy se vzdy informujeme, zda pacient je schopen se najst, nakrjet si jdlo apod.
10 Zvlst pri delsch vysetrench dbme na casov prostor na pouzit WC.

V. Desatero komunikace se seniory (geriatrickmi pacienty) se zdravotnm postizenm
1 Respektujeme identitu pacienta a dusledn jej oslovujeme jmnem nebo odpovdajcm titulem. Nevyzdan
familirn osloven ,babi", , ddo" jsou ponizujc.
2 Dusledn se vyhbme zdtinstovn starho clovka. Ani s nemocnmi se syndromem demence nehovorme
jako s dtmi (formou, ani obsahem).
3 Pri komunikaci s pacienty a pri jejich osetrovn clevdom chrnme jeho dustojnost; snazme se vyloucit
podcenovn a nepodlozen prisuzovn zvaznch funkcnch deficitu (napr. v kognitivn oblasti).
4 Respektujeme princip zpomalen a chrnme seniory pred casovm stresem; poctme se zpomalenm
psychomotorickho tempa a se zhorsenou pohyblivost.

5 Slozitjs nebo zvlst dulezit informace (termny vysetren, prpravu na n, zpusob uzvn lku) nkolikrt
zopakujeme ci radji jest napseme na papr.
6 Aktivn a taktn ovrme mozn komunikacn bariry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu prizpusobme
komunikaci.
7 K usnadnn komunikace se zdrzujeme v zornm poli pacienta, mluvme srozumiteln a udrzujeme ocn kontakt.
Pri pochybnostech ovrujeme sprvn vyuzit kompenzacnch pomucek.
8 Bez ovren nedoslchavosti nezesilujeme hlas; porozumn reci se ve str zhorsuje v hlucnm prostred, proto
,neprekrikujeme" jin hovor, rozhlas, televizi, ale snazme se hluk odstranit.
9 Dopomoc pri pohybu, odkldn odvu ci pri ulhn na luzko vzdy nabzme (mrn zdravotnmu postizen
pacienta) ale nevnucujeme; umoznujeme pouzvn oprnch pomucek (hole, chodtka).
10 Pri stavnm osetrovn by komunikace i osetrovatelsk aktivita mla clevdom smrovat k podpore a k udrzen
(obnov) sobstacnosti seniora nikoli predcasn predpokldat jej ztrtu a vst k imobilizaci.

VI. Desatero komunikace s pacienty se syndromem demence
1 Pri komunikaci omezujeme rusiv a rozptylujc vlivy prostred (napr. rozhlasov vysln), ujistme se, ze pacient
dobre slys, ze m sprvn nastaveny kompenzacn pomucky (naslouchadla) a ze netrp komunikacn poruchou
ve smyslu afzie.
2 Pacienta povzbuzujeme vldnm zjmem, usilujeme o klidn chovn a pozitivn vraz, omezujeme prudk pohyby
a prechzen, zustvme v zornm poli pacienta.
3 Mluvme srozumiteln, pomalu a v krtkch vtch.
4 V hovoru se vyhbme odbornm vrazum, zargonu, ale i frzm ci ironicky mnnm protimluvum. Pouzvme
vrazy pacientovi znm a primren.
5 Pouzvme prm pojmenovn, vyhbme se zjmenum a pokud lze, tak na predmty, osoby, csti tla, o
nichz hovorme, ukazujeme. Pokud pacient nco sprvn nepochopil, pouzijeme pokud mozno jinou formulaci
a neopakujeme stejn slova.
6 Aktivn navazujeme a udrzujeme ocn kontakt a prubzn ovrujeme, zda pacient nasim informacm sprvn
porozuml, dulezit daje pseme navc na papr. Pro zskn pozornosti, prpadn pro zklidnn, pouzvme dotek.
7 Vyuzvme neverbln komunikaci, mimiku, dotek a tyto projevy sledujeme a umoznujeme i u pacienta; jsme
vnmav k projevum zkosti, strachu, deprese, bolesti.
8 Dme zreteln najevo, zda odchzme jen na chvli nebo zda konzultace skoncila.
9 Pacienta nepodcenujeme, komunikaci neomezujeme, ale prizpusobujeme jeho schopnostem. Pacienty
informujeme o povaze a duvodu vysetren ci lcebnho vkonu, bhem vysetren s nimi komunikujeme,
uklidnujeme je, postup komentujeme.
10 Aktivn chrnme dustojnost lid trpcch syndromem demence, brnme jejich ponizovn, posilujeme jejich
autonomii a moznost rozhodovat o sob.

Zdroj: http://nrzp.cz/upload/DESATERO.doc
Zverejnno se souhlasem predsedy NRZP Vclava Krsy